Téma

OBALENÝ CELER


Smažený celer s nivou

Ingredience: 1 větší celer, 1 vejce, 4 lžíce hladké mouky, 1 hrnek strouhanky, 100 g nivy

Postup: Celer nakrájíme cca na 1centimetrové plátky. Vložíme do osolené vroucí vody a necháme chvilku povařit (nesmí být rozvařený a pouze změklý). Vyjmeme plátky a osušíme, obalíme v hladké mouce (stejný postup jako u obalování řízků) a v rozšlehaném vajíčku. Na talíř si na jemném struhadle nastrouháme nivu a celer obalený ve vajíčku obalíme v této nivě. Je potřeba obalit celer tak, aby na něm zůstala alespoň 0,5cm vrstva sýra (není to jednoduché, ale jde to). Poté ponoříme celer opět do vajíčka a obalíme ve strouhance. Následně standardně smažíme. Bude trvat, než přijdete na ten správný grif, jak obalovat, ale výsledek za to stojí. Jako příloha jsou výborné vařené brambory posypané pažitkou.

Zdroj: Smažený celer

Smažený celer se sýrem

Ingredience: 1 bulvový celer, 30 g hladké mouky, 150 g oleje, 120 g strouhanky, 1 kávová lžička soli, 50 g taveného sýra, 1 bílek, 1 vejce, 0,5 l vody

Postup: Oloupaný celer omyjeme a uvaříme v osolené vodě do poloměkka. Povařený celer nakrájíme na 8 plátků a dva plátky vždy potřeme a spojíme čtvrtinou sýru. Obalujeme v mouce, rozšlehaném vejci s bílkem a ve strouhance. Celer smažíme v rozehřátém oleji po obou stranách. Podáváme s bramborovou kaší nebo s vařenými bramborami a zeleninovým salátem.

Zdroj: Smažený celer

Smažený celer v troubě

Ingredience: 1 bulva celeru, sůl, tuk na potření

Postup: Celer oloupeme, potřeme ho tukem a silně osolíme. V první části pečení ho upečeme doměkka v alobalu (180 °C), pak ho rozbalíme a krátce zapečeme dozlatova (230 °C) za stálého potírání. Pečeme celou bulvu, nekrájíme.

Zdroj: Smažený celer

Smažený celer hraška

Ingredience: 1 celer, hraška na obalování, sůl, olej na smažení, brambory

Ingredience na salát: paprika, okurka, rajče, jarní cibulka

Postup: Celer nakrájíme na půl centimetru silné plátky a trochu osolíme. Obalíme v rozmíchané hrašce a smažíme na rozpáleném oleji dozlatova.

Postup – salát: Zeleninu nakrájíme na kousky a bez dochucování smícháme v misce.

Podáváme spolu s vařeným bramborem.

Zdroj: Smažený celer

Chleba obalený ve vajíčku

Každého určitě napadlo, že v receptu chleba obalený ve vajíčku nejde o samotné pečení, ale o zpracování již upečeného chleba. Tento pokrm může být dobrou snídaní i večeří, ale i svačinou, a přijde-li nečekaná návštěva, pak ji určitě ani takový chleba obalovaný ve vajíčku, navíc pěkně nazdobený, neurazí.

Ingredience:

  • 4 krajíce chleba
  • 3 ks vajec
  • sůl
  • olej na smažení
  • plnotučná hořčice
  • cibule
  • čerstvá nebo kyselá okurka
  • rajče

Postup:

Krajíce chleba, mohou být i starší a tvrdší, rozpulte a namočte po obou stranách v rozšlehaných osolených vejcích. Takto připravený chléb osmažte na rozpáleném oleji z obou stran. Opečený dejte na talíř, potřete plnotučnou hořčicí, nemáte-li rádi hořčici, můžete nahradit kečupem, dozdobte na tenké plátky nakrájenou cibulí, kouskem okurky a rajčetem, dle fantazie.

Zdroj: Recept na chleba

Jak dělají smažený celer Kluci v akci

Tak takový recept Kluci v akci na obrazovkách ještě nepředvedli. Ale nevadí, níže najdete mnoho jiných receptů, jak využít tuto plodinu.

Zdroj: Smažený celer

Smažený celer v těstíčku

Ingredience: 800 g celeru, sůl, tuk na smažení

Ingredience na těstíčko: 2 menší vejce, 2 lžíce polohrubé mouky, 2 lžíce mléka, 1 lžíce oleje, 80 g strouhaného sýra, sůl

Postup: Oloupaný celer nakrájíme na kolečka silná asi 7 milimetrů, vložíme je do vařící osolené vody a uvaříme téměř doměkka. Vyjmeme je a necháme dobře odkapat. Z uvedených potravin připravíme středně husté těstíčko, do kterého celer namáčíme a vkládáme jej přímo do rozehřátého oleje. Usmažíme dorůžova po obou stranách a podáváme s vařenými brambory a tatarskou omáčkou.

Zdroj: Smažený celer

Druhy celeru

Celer řapíkatý – vegetační doba 70 až 80 dnů

Odrůdy: Malachit, Nuget, Pascal

Celer listový – vegetační doba 110 dnů

Odrůdy: Jemný

Celer bulvový – vegetační doba 130 až 150 dnů

Odrůdy: Albín, Apia, Cisko, Kompakt, Kvido, Maxim, Neon, Orion, President

Zdroj: Pěstování celeru

Smažený celer vegan

Ingredience: celer, ocet, sůl, pepř, koření „na ryby“, trojobal nebo hraška, olej

Postup: Celer nakrájíme na silnější půlkolečka a na minutu vhodíme do vroucí osolené vody s octem (1 lžíce). Vyndáme, osolíme, opepříme, přidáme koření na ryby dle chuti (rozmarýn, oregano, tymián a podobně). Obalíme v hrašce vegan dle návodu nebo v trojobalu a osmažíme. Po smažení je dobré vysát přebytečný olej ubrousky. Podáváme s bramborovým salátem ze sojanézy a s kousky tofu hamburgeru.

Tip: Ihned po osmažení opláchněte celer na vidličce vroucí vodou. Tímto způsobem zůstane křupavý a bez omastku.

Zdroj: Smažený celer

Zapékaný celer

Ingredience: 60 g cibule, 80 g majonézy, 60 g mrkve, 4 lžíce rostlinného oleje, 200 g celeru, 1 paprika

Postup: Celer očistíme, omyjeme a nakrájíme na dlouhé hranolky, které povaříme v hrnci na 10 minut v osolené vodě. Mrkev rovněž očistíme a nakrájíme na nudličky. Spolu s cibulí podusíme v pánvi na oleji. Cibule nesmí zrůžovět. Papriku nakrájíme na tenké nudličky. Uvařený celer dáme do varné mísy, přidáme podušenou zeleninu a papriku. Osolíme a opepříme a ještě zalijeme majonézou. Dáme na 20 minut zapéct. Takto zapečený celer podáváme samotný nebo s pečivem.

Zdroj: Pěstování celeru

Celer pečený v troubě

Ingredience na 2 porce: 1 bulva celeru, 1 stroužek česneku, 1 lžička drceného kmínu, 1 lžička sušeného tymiánu, sůl, pepř, 2 lžíce olivového oleje, sójová omáčka na dochucení

Postup: Celer oloupeme a nakrájíme na kostičky a promícháme s jednou lžící oleje. Do předem rozehřáté trouby vložíme teflonový pekáček a velice krátce na něm orestujeme nasekaný česnek s tymiánem. Přihodíme celer, osolíme, okmínujeme, přikryjeme a necháme zhruba 20 minut péct do změknutí. Nepodléváme, celer si vystačí sám. Nakonec dochutíme pepřem a sójovou omáčkou. Zrodí se tak výborná příloha či svačinka s minimálním úsilím, použitelná nejen pro veganskou komunitu.

Zdroj: Pěstování celeru

Zapečený celer s nivou

Ingredience: 1 velký celer, sůl, pepř, 2 lžíce oleje (pokud máte, tak ořechový), 300 ml vývaru, 1 hrst vlašských ořechů, 100 g nivy

Postup: Celer oloupeme, rozkrájíme na čtvrtky a potom na velmi tenké plátky. Pomoci si můžeme i kuchyňským robotem, protože čím tenčí plátky celeru budou, tím lépe. Plátky celeru rozprostřeme do zapékací misky, kde je osolíme a opepříme podle chuti a pokapeme olejem. Celer potom zalijeme zeleninovým vývarem, misku vložíme do trouby předehřáté na 180 °C a zapékáme přibližně 40 minut. Ořechy nasekáme nahrubo, nivu nadrobíme nebo nahrubo nastrouháme. Po uvedených 40 minutách misku vyjmeme z trouby, celer posypeme ořechy a nivou a zapečeme ještě dalších 15 minut dozlatova – a máme dokonalý pokrm.

Zdroj: Pěstování celeru

Smažený celer pro vegany

Ingredience: 1 bulvový celer, rostlinné máslo Alsan, mouka nebo hráška, sůl, sušený česnek nebo česnekové koření (1 balení)

Postup: Celer okrájíme a nakrájíme na tenké plátky, obalíme ho v česnekovém koření. Necháme jej v této směsi chvíli vyležet, mezitím si na pánvi rozžhavíme máslo. Kousky celeru pak obalujeme buď v mouce nebo v hrášce (nasucho, nepřipravujeme směs na obalování) a smažíme z obou stran dozlatova na pánvi. K veganskému celeru se hodí salát a kousek pečiva.

Zdroj: Pěstování celeru

Celerová polévka bez smetany

Ingredience: 1 celer, 2 mrkve, 1 cibule, sůl, černé a divoké koření, 1 dl octa, petrželová nať

Postup: Celer a mrkev najemno pokrájíme (případně nastrouháme). Na másle opražíme cibulku, přidáme celer a mrkev a krátce podusíme. Osolíme, okořeníme, zalijeme vodou (asi 800 ml) a vaříme, dokud zelenina nezměkne. Potom odebereme část polévky, kterou rozmixujeme a vlijeme nazpět do polévky. Přidáme najemno posekanou petrželovou nať. Nakonec dochutíme polévku octem a necháme ještě jednou projít varem. Podáváme s čerstvým pečivem.

Zdroj: Pěstování celeru

Celerová pomazánka z Prostřeno

Ingredience: 600 g celeru, 50 g vlašských ořechů, 3 stroužky česneku, 1 lžíce olivového oleje, 2 špetky soli, 1 lžíce balzamikového octa

Postup: Nakrájený oloupaný celer uvařte v osolené vodě s 1 lžící balzamikového octa, mezitím rozmixujte ořechy. K ořechům přidejte scezený vychladlý celer, olivový olej, oloupaný prolisovaný česnek a podle chuti sůl. Rozmixujte. Podávejte s pečivem nebo krekry.

Zdroj: Celerová pomazánka

Smažený celer se sýrem

Ingredience: 1 větší celer, 2 tavené sýry, 1 sardelová pasta, 3 lžíce hladké mouky, 1 vejce, 1/4 prášku do pečiva, špetka soli, tuk na smažení, 5 lžic mléka

Postup: Těstíčko připravíme smícháním mléka, vejce, mouky, prášku do pečiva a soli. Pečlivě očištěný celer uvaříme ve slané vodě téměř doměkka. Nakrájíme ho na tenké plátky a vždy dva k sobě spojíme taveným sýrem, který ještě potřeme sardelovou pastou. Plátky k sobě pevně přitiskneme a obalíme nejdřív v mouce a potom v těstíčku. Vhodnou přílohou je bramborová kaše.

Tip – celer v sýrovém těstíčku: Nejprve nastrouháme sýr. Vidličkou rozkvedláme vajíčko (vajíčka, podle množství celerových placek), přisypeme strouhaný sýr a přilijeme trochu mléka. Pořádně promícháme. Celerové placky poté obalujeme v této směsi a následně v mouce. Olej rozpálíme na pánvičce a na něm pak smažíme celerové plátky do zhnědnutí těsta. Smažený celer si vychutnejte s brambory a domácí tatarkou.

Zdroj: Pěstování celeru

Autoři obsahu

 Mgr. Světluše Vinšová

 Nina Vinšová

příběhy k tématu

Léčení prašiviny u králíků

anežka

Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).

Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.

Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.

Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.

Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.

Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.

Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.

Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.

Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.

Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.

Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.

Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.

Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.

Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.

Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.

Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.

Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět