Palivo - dřevo a pelety
Výběr a skladování dřeva
Vzhledem k tomu, že hodně energie může být zbytečně vynaloženo při spalování vlhkého dřeva, měli byste používat dřevo, které je úplně suché. Správně vyschlé dřevo se připravuje těžbou na jaře a nechá se usychat celé léto. Hodně záleží, jaké je to dřevo a určitě by mělo být bez zeleně. Dřevo by mělo být vysušeno na optimální vlhkost 20 až 25%. Některé dřevo může být pro dnešní vzduchotěsná moderní kamna příliš suché, a pokud dáte toto dřevo na žhavé uhlíky, bude okamžitě vytvářet plyny a kouř a bude se tvořit kreozot.
Všechny druhy suchého dřeva mají při porovnání hmotnosti a výkonu podobnou hodnotu. Proto hustší dřeviny obecně déle hoří a jsou i dražší. Dřeviny jako dub, bílý ořech a borovice zůstanou hořet celou noc. Osika vytváří vysokou teplotu ohně, který pomáhá vyčistit komín.
Při výběru dřeva můžete také chtít zjistit, zda používá dodavatel při těžbě udržitelné postupy. Neudržitelné postupy mohou mít negativní vliv na životní prostředí tím, že způsobí erozi půdy nebo snižování biologické rozmanitosti.
V případě, že váš dřevník objevili škůdci, uložte si dřevo dále od domova. Horní části hromady by měly být zakryty, ale strany musí zůstat otevřené, aby mohl proudit vzduch. Pokud je to možné, uložte dřevo na překlady (například betonové bloky), aby zůstalo v suchu.
Palivové dřevo cena
Tady je seznam nejlevnějšího palivového dřeva.
Pelety
Pelety se obvykle prodávají v osmnáctikilových pytlích. To, kolik paliva budete potřeba na topnou sezonu, můžete odhadnout tak, že jedna tuna pelet odpovídá přibližně jednomu a půl metru palivového dřeva. Většina majitelů domů, kteří používají kotle na pelety jako hlavní zdroj tepla, protopí dvě až tři tuny pelet ročně. Kotle na pelety mají často levnější provoz, než elektrické vytápění či vytápění plynem.
Většina pelet má vlhkost 5 až 10%. Dobře vyschlé dřevo má obvykle vlhkost 20%. Některé pelety mohou obsahovat stopy ropy, která se může používat jako mazivo při výrobě pelet, i když většina neobsahuje žádné přísady. Pelety vyrobené ze zemědělského odpadu obsahují více popela, ale mohou produkovat více tepla, než pelety ze dřeva.
Za kvalitu výroby pelet je vždy odpovědný výrobce. Podle normy jsou dva druhy tohoto paliva a to pelety prémiové a standardní. Jediný rozdíl mezi stupni je v anorganice popela. U prémiových pelet by měla být nižší než 1% a u standardních méně než 3%. Prémiové pelety jsou obvykle vyrobeny z jádra dřeva. Existuje pět předepsaných vlastností pro oba stupně pelet:
- objemová hmotnost na 0,03 metrů krychlových nesmí být nižší než 18 kg;
- průměr je 6,5 až 8 mm;
- maximální délka je 13 až 25&nb
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Topení dřevem a peletami
Ekostyren
Do lehčeného betonu se používá ekostyren, což je speciálně upravená drť pěnového polystyrenu, která se snadno smíchává s vodou, cementem a pískem. Jde tedy o plnivo do lehkých tepelně a zvukově izolačních betonů, které se používá jako přísada do betonu. S ekostyrenem snadno připravíme lehčený a tepelně izolující beton, a to jak ručně, tak v míchačce či domíchávači.
Ekostyren vzniká recyklací polystyrenových odpadů, a proto je velmi levný. Navíc můžeme volit různé objemové hmotnosti výsledného betonu, čímž stanovujeme jeho budoucí fyzikální a mechanické vlastnosti, ale právě i cenu.
Smísením ekostyrenu s betonem vzniká takzvaný ekostyrenbeton, který je až 12krát lehčí než tradiční beton, rychle tuhne a dosahuje až 30krát lepších tepelně izolačních vlastností. Výsledný beton je po vytvrdnutí netříštivý, požárně odolný (respektive nesnadno hořlavý), hygienicky a ekologicky nezávadný a odolává hlodavcům a plísním.
Tepelně izolační vrstvy z ekostyrenbetonu (lehkého betonu) jsou homogenní, jejich příprava je jednoduchá, aplikace bezodpadová a rychlá. Navíc se uplatní i na nerovných površích vodorovných konstrukcí, na které nelze položit prefabrikáty, takže snadno nahradí polystyrenové desky, které nelze položit na nerovné povrchy.
Ekostyrenbeton se používá jako tepelná izolace na různých stavbách – při výstavbách rodinných domů a jejich rekonstrukcích, při stavbách a rekonstrukcích domů bytových, škol, školek, administrativních budov, obchodních center a výrobních či skladových prostor.
Ideální je tento materiál pro rekonstrukce a půdní vestavby, protože nezatěžuje stropní konstrukce, ale též pro spádové vrstvy plochých střech, jako výplňová tepelně izolační vrstva pro stropy, terasy, balkóny, lodžie a podlahy. Čili najde využití především na vodorovných stavebních konstrukcích.
Polystyrenbetony se zpravidla aplikují stejně jako běžné betony. V praxi se namíchá požadovaná objemová hmotnost aplikovaného polystyrenbetonu a dopraví se na místo pokládky buď čerpadlem, nebo běžnými stavebními kolečky. Práce s lehkým betonem je přitom mnohem méně namáhavá. Na místě pokládky se obvykle zhotoví takzvané pásky do požadované síly aplikované vrstvy, které se nechají zavadnout a poté se stahují tradiční zednickou latí. Nakonec je můžeme uhladit zednickým hladítkem, ale jen u těžších kategorií lehkých betonů, které obsahují více cementu a kameniva. Vrstva je v optimálních podmínkách pochozí po 24–48 hodinách, ovšem za nepříznivých podmínek i po mnohem delší době. Jinak platí, že polystyrenbetony mají stejnou dobu zrání jako betony prosté, tedy 28 dní od jejich aplikace. Jelikož však jde o betony výplňové (nekonstr
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Lehčený beton
Lehčený beton Liapor
Lehký keramický beton Liaporbeton je stejně jako běžný beton pevný a trvanlivý. Vzhledem ke svému složení má však navíc k těmto vlastnostem i další výhody. Díky pórovitým zrnům keramického kameniva Liaporu, které tvoří podstatnou součást Liaporbetonů, má skvělé tepelněizolační vlastnosti, podstatně nižší objemovou hmotnost, je žáruvzdorný a je mrazuvzdorný.
Lehké keramické betony mohou být použity jako prosté, vyztužené i předpjaté. Vyrábí se z nich, stejně jako z běžného betonu, monolitické konstrukce pozemních a inženýrských staveb, ale i dílce pro montované stavby. Jejich výroba probíhá na staveništích nebo ve stálých výrobnách, odkud se dodávají jako transportbetony.
Lehké keramické betony od firmy Liapor můžeme rozdělit na:
- hutné lehké betony – ty se používají zpravidla stejně jako běžné betony. Také se navrhují dle stejných pravidel, jen s odchylkami zohledňujícími například deformační vlastnosti lehkých betonů a podobně. Hutné lehké betony se též řadí do stejných pevnostních tříd jako běžné betony. Rozdílná je pouze objemová hmotnost lehkých hutných betonů, která může být až o 2/3 nižší než u běžných betonů.
- mezerovité lehké betony – tyto betony mají nižší pevnost, ale také velmi nízkou objemovou hmotnost a dobré izolační vlastnosti charakterizují mezerovité lehké betony. Používají se zpravidla pro konstrukce s vyššími akustickými nároky – vzduchovou neprůzvučností a zvukovou pohltivostí.
Zdroj: článek Lehčený beton
Slovníček použitých odborných výrazů
- nákladníci hor viničních – vlastníci vinic v době Karla IV.
- džber – objemová jednotka z téže doby (různé velikosti podle místa, kde se užíval: 50 až 80 litrů)
- perkmistr hor viničných – nejvyšší představitel perkmistrovského úřadu, který kontroloval vinice (perkrecht = daň)
- horenské právo – legislativní předpisy související s vinicemi, různé v různých místech, byly platné několik století
- padlí – houbové onemocnění (= oidium, moučnatka)
- peronospora - houbové onemocnění (= plíseň révy, plíseň révová)
- mšička révokaz – škůdce žijící u evropských odrůd jen na kořenech, může zlikvidovat celé keře
- plíseň šedá - houbové onemocnění (=botrytida), napadá hlavně bobule při zrání
- kastrace – ve šlechtění – odstranění tyčinek
- státní odrůdové zkoušky – proces, kterým musí projít každá nová odrůda, má-li být zapsána do Státní knihy odrůd
- interspecifické odrůdy (PIWI odrůdy) – odrůdy vzniklé křížením druhu Vitis vinifera a jiných druhů révy z rodu Vitis
- rezistentní odrůdy – odrůdy odolné
- tolerantní odrůdy – odrůdy snášející chorobu či škůdce do značné míry
- resveratrol – polyfenol působící jako antioxidant, kromě hroznů je obsažen v dalších druzích ovoce a také zelenin
- barikování – zvláštní úprava červených vín, kdy získávají různé aromatické látky ze dřeva dubových sudů
Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - prosinec
Historie tříd rostlin
Kvetoucí rostliny byly tradičně rozděleny do dvou hlavních skupin nebo tříd:
- Jednoděložné rostliny (Liliopsida)
- Dvouděložné rostliny (Magnoliopsida)
Pro většinu lidí je rozdělení do dvou tříd již samozřejmostí, učili se ho ve škole, je jasně srozumitelné, ale odborníky na botaniku není vždy toto dělení jednoznačně uznávané.
Jako první s dělením rostlin přišel cca 370 let před naším letopočtem Theoparastus. Toto dělení spočívalo v dělení rostlin na základě formy jejich růstu, tedy na stromy, byliny a vinné révy, tato klasifikace trvala až do roku 1600.
V roce 1682 John Ray publikoval dělení rostlin na jednoděložné a dvouděložné rostliny v podobě formálního taxonomického postavení. Tento systém byl propracován botanikem Antoinem Laurentem de Jussieu v roce 1789.
Zdroj: článek Jednoděložné rostliny