Ingredience: 250 g hladké mouky, 2 vejce, 100 g majonézy, 1/2 vinného kypřicího prášku do pečiva, 40 g kakaa, 150–180 ml mléka, 200 g mletého cukru, 1 lžíce rumu, špetka skořice, pikantní marmeláda na pomazání, 100 g bílé čokolády, 200 g husté zakysané smetany, tenký plátek másla
Technologický postup: Majonézu, cukr a vejce prošleháme metličkou. Přidáme mléko, prosátou mouku a zbytek surovin. Všechno spojíme do hladkého těsta. Pekáček o velikosti cca 25 x 35 cm vyložíme pečicím papírem a nalijeme těsto. Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 C cca 30–40 minut. Vyzkoušíme špejlí. Na krém rozpustíme ve vodní lázni čokoládu s máslem. Do rozpuštěné čokolády vmícháme smetanu. Na ještě teplý koláč namažeme tenčí vrstvu marmelády a necháme zchladnout. Poté nahoru mažeme krém z čokolády a smetany. Necháme ztuhnout.
Trojúhelníky s brusinkami, čokoládou a ořechy
Ingredience: 500 g hladké mouky, 50 g hnědého cukru, 1 lžička vinného kypřicího prášku do pečiva, špetka soli, 75 g másla, 65 ml mléka, 65 ml smetany, 1 vejce, 100 g sušených brusinek, 100 g hrubě sekaných vlašských ořechů, 50 g čokolády nasekané na kousky
Technologický postup: V míse smícháme mouku, cukr, vinný prášek, sůl, pak přimícháme máslo, až se udělá drobenka. Odděleně smícháme mléko, smetanu a vejce, dáme si 2 lžíce stranou, zbytek vlijeme do mouky, přidáme ořechy, brusinky a čokoládu a vypracujeme hladké těsto. Těsto rozválíme na placku tlustou asi 1 cm a rádýlkem nařežeme na trojúhelníky. Trojúhelníky naskládáme na plech vyložený papírem na pečení, potřeme je odloženou mléčno-vaječnou směsí a pečeme při teplotě 180 °C asi 15–20 minut.
Rychlé muffiny s kousky čokolády
Ingredience: 250 g hladké mouky, 100 g cukru, 2 lžičky vinného kypřicího prášku do pečiva, špetka soli, 1 vanilkový cukr, 2 vejce, 200 ml mléka, 85 g másla, malé kousky čokolády
Technologický postup: Vyšleháme vejce s cukrem. Přidáme mouku, prášek do pečiva, sůl, vanilkový cukr, mléko a rozpuštěné máslo. Vše dohromady vyšleháme. Těsto nalijeme rovnoměrně do 12 košíčků a posypeme kousky čokolády. Pečeme na 180 °C asi 20–25 minut.
Technologický postup: Jablka očistíme a nastrouháme je nahrubo. Přidáme k nim mouku, mléko, vejce, vinný prášek do pečiva a skořici. Pokud máte raději sladké lívance, můžete přidat třtinový cukr. Všechny suroviny pořádně promícháme a těsto necháme přibližně 5 minut odpočinout. Na pánvi rozehřejeme přepuštěné máslo a zlehka na něm smažíme dozlatova malé lívance. Před podáváním je ozdobíme řeckým jogurtem, ovocem nebo domácí marmeládou a můžeme mlsat.
Postup: Do mísy vložíme čerstvé žloutky a citronovou šťávu, to promícháme a za stálého šlehání do směsi pomalu přiléváme olej. Do hotové majonézy přidáme nasekaný česnek a ančovičky a znovu promícháme. Zálivku ochutíme worcesterem, hořčicí, solí a pepřem. Opatrně se solí a worcesterem (ančovičky jsou slané).
Postup: V misce (nebo v mixéru) rozetřeme polovinu sardelí, přidáme hořčici, worcesterskou omáčku, ocet, citronovou šťávu, oloupaná a zchlazená vejce, pepř a sůl. Pořádně ušleháme. Za stálého míchání postupně přiléváme olej. Když směs dosáhne majonézové konzistence, přidáme strouhaný parmezán.
Postup: Do mísy vložíme čerstvé vejce, citronovou šťávu, vinný ocet, jeden stroužek česneku, worcester, sůl a pepř. Směs vyšleháme šlehačem do majonézové konzistence.
Zálivka na salát César III
Ingredience: 2 žloutky, šťáva z 1 citronu, 2 kusy ančoviček (nejlépe Lorea filety v konzervě), 1 lžíce balzamikového octa, 150 ml extra panenského olivového oleje, 10 g parmezánu, 1 lžička dijonské hořčice.
Postup: Do misky vložíme najemno nastrouhaný sýr (parmazánového typu), žloutky, šťávu z jednoho citronu, ančovičky, dijonskou hořčici, olivový olej a balzamikový ocet. Vše v misce zamícháme (nejlépe pomocí mixéru) tak, aby vznikla hustší hmota. V případě, že je zálivka příliš hustá, přidáme olivový olej, který ji zředí. Ničím nedochucujeme, jelikož ingredience salátu jsou zároveň kořením.
Postup: Lososa nakrájíme na co nejtenčí plátky a naskládáme vedle sebe na talíř. Osolíme, pokapeme citronovou a limetovou šťávou. V míse smícháme lžíci japonské sójové omáčky s kapkou limetky a citronu, přidáme nasekaný kousek zázvoru. V pánvi rozpálíme olivový olej s troškou sezamového oleje – toho jen pomálu, má specifickou výraznější chuť. Do oleje nasekáme stroužek česneku a necháme ho zhnědnout. Poté olej nalijeme na lososové plátky. Na závěr přidáme také dresink ze sójové omáčky a ozdobíme čerstvou řeřichou a nasekanou pažitkou.
Zapékaný losos s estragonovou omáčkou
Ingredience: 400 g lososa, máslo, 2 žloutky, jarní cibulka, bílé víno, bílý vinný ocet, 2 žloutky, citronová šťáva, rajče, sůl, pepř, estragon, tymián, máta
Postup: Talíř nebo zapékací mísu vytřeme máslem, rovnou osolíme a opepříme. Dno vyložíme tenoučkými plátky lososa, na povrchu také osolíme a opepříme. Přidáme nasekanou jarní cibulku. V rendlíku ohřejeme asi 2 dl bílého vína s kapkou bílého vinného octa, osolíme, opepříme a svaříme. Žloutky vmícháme do vinného základu a prošleháme. Estragon, tymián a mátu nadrobno nasekáme a přidáme do hrnce s kapkou citronové šťávy. Směsí přelijeme plátky lososa. Dáme do trouby na slabé 2 minutky zapéct dozlatova. Ozdobíme rajčátkem nakrájeným na kostičky a lístky máty.
Postup: Lososa osolíme a opepříme z obou stran. Do vroucí osolené vody vhodíme čerstvé listy špenátu a necháme maximálně 30 vteřin spařit. Poté hned vhodíme do mísy s ledovou vodou, jen tak špenát zůstane krásně zelený. Přecedíme a dobře vymačkáme. V hrnci rozpustíme kousek másla a orestujeme na něm nasekanou šalotku a stroužek česneku. Po chvilce přilijeme kapku smetany, dochutíme solí a pepřem a krátce povaříme do zhoustnutí. Listové těsto rozválíme, potřeme rozšlehaným žloutkem a na kraj vložíme steak z lososa. Na něj navršíme špenát promíchaný se smetanovou omáčkou a přikryjeme druhým plátkem lososa. Těsto zarolujeme, vršek potřeme žloutkem a vidličkou sem tam propíchneme. Pečeme v troubě rozpálené na 175 °C asi 20 minut. Mezitím připravíme bazalkovou omáčku. Rozpustíme máslo, orestujeme nasekanou šalotku, zalijeme bílým vínem a troškou jakého
Silikon je jeden z nejčastěji používaných pomocníků všech kutilů. Každý muž by ho měl mít někde v dílně nebo v kufru s nářadím, protože se mu může hodit za všech okolností a pomoci s mnoha různými pracemi.
Silikon pomůže k utěsnění hran vany, umyvadla či sprchového koutu. Zabrání, aby voda zatékala, kam nemá. Když je nouze, dá se s ním i ledacos přilepit. Přitom jeho octový pach vyprchá a výsledná práce vypadá elegantně. Jenže bohužel není věčná.
A nelze aplikovat novou hmotu na starý silikon, respektive lze, ale to pak tuto opravu nemusíte dělat. Spáry je potřeba pečlivě a do posledního kousku zbavit starého silikonu. Toto je upřímně ta nejnáročnější věc. Zde je pár tipů. Začněte na kraji nebo v místě, kde je starý silikon poškozený, v některých místech se vám podaří odtrhnout celou část, někde bohužel jen malý kousek. Na stržení starého silikonu použijte nůž, dokonce se vyrábí speciální škrabky na starý silikon, s obojím to jde relativně dobře. Dejte si pozor, abyste nepoškodili ostatní spáry. Ve spárách nesmí zůstat žádné zbytky, jinak nový silikon nepřilne dobře a za chvíli budete mít stav stejný jako před opravou. Tudíž, zde je pečlivost opravdu namístě. S trochou úsilí a větší dávkou šikovnosti se vám odstranit starý silikon určitě podaří. Když je pryč ta největší vrstva silikonu, stačí ještě opatrně odstranit zbytky, které zůstaly v okolí anebo jako tenoulinká vrstvička pod původním silikonem. To se dá taktéž udělat nožem nebo speciální škrabkou, ale hrozí u toho značná možnost poškození dalších vrstev. Proto je vhodné vydat se posléze na cestu chemie.
Gelovým odstraňovačem silikonu buď můžete celý proces začít, anebo si takto vypomoci v samotném závěru. Pokud se nechcete dřít škrábáním nožem a bát se, že si poškodíte okolní materiály, zvolte chemii rovnou. Jedná se o tubičku s průhledným gelem, který stačí jen nanést na silikon, kterého se chcete zbavit. Výhodou gelu je, že funguje velmi rychle (silikon rozpustí už po deseti minutách od nanesení), nikam přitom nestéká, neničí nic okolo a ještě má obvykle nějakou celkem příjemnou vůni. Odstranit se jím přitom dají velké vrstvy, stejně jako i jen malé kousky. Po daném čase se vezme přiložená škrabka a veškerý nechtěný silikon se jí jednoduše seškrábne. A vše je hotovo skoro bez práce.
Odstraňovač silikonu je jednosložková tixotropní pasta, která chemicky odstraní zbytky vytvrzeného silikonového tmelu. Vhodná je pro odstranění vytvrzeného silikonu ze zdiva, dřeva, keramiky, kamene, betonu, skla, kovů, plastů. Její aplikace je naprosto jednoduchá, lze ji použít například na odstranění zašlých spár okolo van, umyvadel, WC a podobně. Odstraňuje i zabarvení přírodního kamene silikonovým tmelem. Nenapadá a neporušuje povrchy čištěných materiálů. Má minimální zápach. Nanáší se štětečkem, pasta se nechá 10 minut působit a poté se zbylý silikon seškrábe.
V obchodech je často snadno dostupný i odstraňovač vteřinového lepidla. Pokud s lepidlem pracujete pravidelně, tak si ho určitě pořiďte.
Odstranění lepidla ze dřeva
Pokud vám vteřinové lepidlo ukápne na dřevo a chcete se jej zbavit, zvolte jeden z následujících postupů:
Seškrábnutí nehty – pokuste se lepidlo seškrábnout nehty. Pokud je jeho vrstva slabá, mělo by se vám to podařit.
Aceton – tato metoda je vhodná zejména v případě, že je dřevo nalakované. Do acetonu namočte hadřík a potírejte jím lepidlo krouživým pohybem (jedná se o rozpouštědlo). Následně pak vezměte gumovou špachtli a lepidlo od kraje odloupněte. Na závěr dřevo omyjte mýdlovou vodou.
Zbroušení – pokud je nános velký a předchozí metody neúčinkují, nezbude vám nejspíše nic jiného, než k odstranění lepidla použít smirkový papír, kterým dřevo zbrousíte. Po zbroušení pak dřevo nalakujte.
Odstranění lepidla z látky
Při manipulaci s vteřinovým lepidlem se poměrně často stává, že vám troška ukápne na oblečení. V tom případě zkuste následující rady:
Voda – zasaženou látku namočte do vody a vymáchejte ji. Po chvíli by se měla větší část lepidla uvolnit.
Aceton – do acetonu namočte hadřík a potírejte jím lepidlo krouživým pohybem (jedná se o rozpouštědlo). Následně pak vezměte gumovou špachtli a lepidlo od kraje odloupněte. Na závěr dřevo omyjte mýdlovou vodou. Tato metoda není vhodná na všechny druhy látek.
Odstranění lepidla z plastu
Na odstranění vteřinového lepidla z plastu je nejlepší zvolit následující postup:
Hadřík namočte do čistého lihu a potírejte jím poškozené místo, dokud lepidlo nezměkne. Poté už by mělo jít poměrně dobře sloupnout. Zbytkové kousky očistěte hadříkem namočeným v saponátu.
Odstranění lepidla ze skla
Odstranění ze skla je o to jednodušší, je-li sklo hladké:
Použijte žiletku. Opatrně pomocí ní po částech odškrabujte lepidlo. Nakonec skleněnou plochu očistěte hadříkem namočeným ve vodě s mýdlem.
Filtr hrubých nečistot pračky byste měli čistit hned několikrát ročně, neboť zanesený filtr může dokonce ucpat odtokovou hadici. Návod, jak filtr vyčistit, a zejména jak se k němu dostat, najdete v manuálu k vašemu přístroji. Obecně jde jen o to, dostat se k filtru, vyjmout jej, a mechanicky jednoduše odejmout usazené nasbírané nečistoty.
V hadicích se také usazuje značné množství nečistot, proto je potřeba vše důkladně čistit.
Spoustu nečistot najdete zejména v prostoru určeném k dávkování prášku či aviváže a také na těsnicí gumě bubnu, kde se s oblibou špína usazuje. Její odstranění je jednoduché a zvládnete jej třeba jen s pomocí hadříku či houbičky a trochy čisticího prostředku.
Nejproblematičtější je čištění bubnu pračky, který bývá zanesený z vnější strany, k níž nemáme volný přístup. Na mechanické čištění s hadříkem proto můžeme zapomenout. K čištění bubnu od usazenin nebo vodního kamene pomohou speciální přípravky nebo i domácí suroviny. Předem byste si ale měli dobře prostudovat například jak vyčistit pračku octem. Nadměrné množství octa totiž poškozuje gumové části pračky, a mohli byste si tak spíše uškodit. Tři šálky octa a běžný prací program třikrát do roka postačí. Alternativou je například využití sody. Chcete-li vyčistit pračku sodou, stačí ji nasypat do přihrádky namísto prášku a opět spustit praní. Pomůže vám od usazenin i vodního kamene. Pokud ale potřebujete vyčistit pračku od plísně, často doprovázené i nepříjemným zápachem, vsaďte raději na specializované přípravky volně dostupné v drogeriích. A pro příště raději nechávejte pračku pootevřenou, a občas zvolte i vyšší teplotu praní. Jinak vás zápach a nečistoty pravděpodobně i po čištění znovu brzy navštíví.
Nečistoty, které zůstávají v pračce, následně způsobují plísně a zápach.
Dobře očištěného králíka naložte do marinády z vinného octa a vody a nechte přes noc marinovat. Druhý den vyndejte, prošpikujte mrkví, cibulí a špekem. Do hrnce nasypte nakrájenou cibuli, mrkev a celer, navrch položte králíka a koření. Osolte, opepřete, zalijte olivovým olejem, portským vínem a duste cca 10 minut. Přidejte česnek, podlijte vodou a dejte péct do trouby na 180 °C asi na 1,5 hodiny. Poté maso vyjměte a rozmixujte šťávu. Vhodnou přílohou jsou noky. Nastrouhejte vařené brambory, přidejte vejce, sůl, mouku, parmazán a škrob. Z této směsi vypracujte těsto, nechte ho chvíli odpočinout, pak z něj vyválejte válečky, ze kterých nakrájíte špalíčky. Ty vhazujte do vařící, mírně osolené vody a vařte tak dlouho, dokud nevyplavou nahoru.
Technologický postup: Talíř nebo zapékací mísu vytřeme máslem, rovnou osolíme a opepříme. Dno vyložíme tenoučkými plátky lososa, z vrchu také osolíme a opepříme. Přidáme nasekanou jarní cibulku. V rendlíku ohřejeme asi 2 dl bílého vína s kapkou bílého vinného octa, osolíme a opepříme a svaříme. Žloutky vmícháme do vinného základu a prošleháme. Estragon, tymián a mátu nasekáme nadrobno a přidáme do hrnce s kapkou citronové šťávy. Směsí přelijeme plátky lososa. Dáme do trouby na slabé 2 minutky zapéct dozlatova. Ozdobíme rajčetem nakrájeným na kostičky a lístky máty.
Běžný prášek do pečiva obsahuje tzv. difosforečnany, které dnes najdete nejen v běžném pečivu, ale i v tavených sýrech, v uzeninách i v různých práškových směsích pro výrobu nápojů. Tyto látky jsou zdrojem fosforu, jehož nadbytek může narušit rovnováhu mezi vápníkem a fosforem a zapříčinit tak nedostatek vápníku v těle a úbytek kostní hmoty.
Bezlepkový a bezfosfátový kypřicí prášek do pečiva obsahuje vinný kámen (jehož krystalky najdete v sudech od vína), běžnou jedlou sodu a bio kukuřičný škrob. Používá se stejně jako běžný kypřicí prášek, oblíbený je i při přípravě bezlepkového pečiva. Na 500 g sypkých surovin se používají 3 lžičky (17 g) prášku. Kypřicí prášek z jedlé sody a vinnéhokamene má tendenci začít kypřit (rozkládat se) již při pokojové teplotě. Doporučuje se proto těsto vkládat do trouby a péct co nejdříve po zapracování tohoto kypřicího prášku. To se týká hlavně řidších třených těst.
V cukrářství se vinný kámen používá při šlehání bílků, které díky němu hodně nabydou a zůstanou tuhé. Používá se tedy zejména při pečení pěnového pečiva, pusinek a andělských dortů.
Z chemického pohledu se jedná o hydrogenvinan draselný, který vzniká vysrážením kyseliny vinné. Ta společně s kyselinou jablečnou představuje hlavní kyselinu přítomnou ve víně a její množství převažuje nad kyselinou jablečnou především ve slunečných ročnících.
Lidově lze konstatovat, že se jedná o naprosto neškodnou sedlinu ve víně, která se ne nadarmo v anglicky mluvících zemích nazývá vinným diamantem (wine diamonds) a která se nejčastěji usazuje na dně láhve anebo na spodní straně špuntu.
Vinný kámen, také kyselý vinan draselný, je bílý prášek získaný z usazeného vinnéhokamene uvnitř vinných beček při fermentaci vína (vinný kámen se napřed čistí). Není cítit a má nakyslou chuť. Chemický vzoreček je KC4H5O6. Vinný kámen se vysráží ve víně, když je vystaveno nižším teplotám. Na dně lahví tvoří drobné krystalky, někdy i velké shluky. Chuť vína to neovlivňuje a ve většině vinařských zemích toto nepovažují za závadu.
Jedná se o sochy opracovávané z tvrdého kamene. Zde je nejdůležitější precizní opracování, které může být ruční nebo strojní. Tyto sošky potřebují částečnou údržbu. Provedení bývá různorodé (surikata stojící na zadních nohách, ležící, stojící na všech čtyřech, a pak také na různých předmětech).