Téma

PEČENA HORNÍ KRUTY


PEČENA HORNÍ KRUTY a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Krůtí maso je jemné a křehké, je zdrojem plnohodnotných bílkovin, minerálních látek a vitamínů. Kvalitu masa ovlivňuje krmení, druh a stáří zvířete. Krůtí maso označujeme jako bělomasé. Barvu masa ovlivňuje podíl krve a barviv, maso ze stehen je tmavší než z prsou.


Krůtí maso

O krůtím mase se všeobecně tvrdí, že má devět druhů a zároveň i mnoho chutí. Běžný spotřebitel zná z obchodů většinou jen dva druhy krůtího masa a tím jsou prsa a stehýnka. Znalci však objevili i další lahůdky, jako je například opomíjený krůtí krk. V dřívějších dobách dávaly hospodyňky krůtí krk pouze do polévky či ho obíraly do rizota. Dnes se kupuje krk na vaření, ale i na pečení. Ano i na pečení, protože zákazníci, velcí labužníci, dobře vědí, že když se krůtí krk upeče, je to opravdová delikatesa. Upečenému šťavnatému masu s červenou křupavou kůžičkou totiž odolá jen málokdo.

K vůbec nejchutnějším masům krůty nepatří ani prsíčka ani krk, ale dvě malé kuličky nejjemnějšího masa, které se nacházejí u krůty pod páteří. Je to jen hrstka svalů, která se běžně v obchodech neprodává. Připravují se z nich vynikající, citlivě okořeněné medailonky, které jsou vyhledávanou pochoutkou kulinářských restaurací. Další znamenitou lahůdkou, určenou pro venkovní grilování je krocan nebo krůta vcelku.

Krůtí maso můžeme vařit, smažit, dusit i péct. Pečeme-li ale krůtu v celku, musíme dát pozor, aby pečeně nebyla příliš vysušená nebo naopak syrová u kosti. Na rozdíl od kuřecího je mladé krůtí i krocaní maso nejen jemné, ale hlavně vyzrálejší. Krůty jdou na jatka v 15. až 16. týdnu věku (váha 8,5–9,5 kg), krocani ve 21. až 22. týdnu (váha až 21 kg).

V obchodech se také můžeme setkat s takzvaným křehčeným masem. Křehčená krůtí prsa jsou injektována roztokem na přírodní bázi. Maso se při tepelném opracování okamžitě zatáhne a tak zůstane uvnitř šťavnaté (vhodné pro rožnění).

Krůtí maso můžeme koupit jak v celku, tak naporcované například na horní a dolní stehna či prsa, všechny varianty pak v čerstvém nebo zamrazeném stavu. Téměř 1/3 celé hmotnosti krůty tvoří prsa, která mají maso křehké, vzdáleně připomínající telecí. Zato maso ze stehen se chutí mírně blíží masu z divoké zvěře. Maso z křídel chutná něco mezi telecím a kuřecím, samotné letky s velkým podílem kůže jsou oproti jiné drůbeži dobře svalnaté a chutnají podobně jako maso kuřecí. Dlouhé maso z krku a boků zase obsahuje více tuku a hodí se do polévek. Ovšem nejtučnější částí krůty je samotný biskup, dobře upečený připomíná husí pečínku. Dalším lákadlem je maso malého bederního svalu vhodné na minutkovou přípravu, například šťavnatých medailonků. A nakonec droby, tedy játra a žaludek, ty přinášejí další chuťové variace v kuchyni upravené krůty.

Krůta má cca 70 % bílého masa a 30 % tmavého masa. Jednotlivé druhy masa se od sebe liší nutriční hodnotou. Bílé maso obsahuje méně tuků a je méně kalorické.

Většina veřejnosti dává ze zvyku p

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Krůtí maso

Poradna

V naší poradně s názvem JAK NA ODDĚLKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Mráz.

Zdravím,chtěl bych poradit jak co nejejdnoduším způsobem získat oddělek od nejlepšího včelsstva ve kterém mám matku letos už čtvrtým rokem (bílá)a včelstvo stále nejlepší co do rozvoje,výnosnosti,bez rojení atd.teď už si říkám,že už to dál matka nemůže zvládnout a vzhledem ke kvalitě tato včelstva musí rozšířit.Předesílám,že nemohu a ani neumím odchovat serii matečníků od nich a vytvořit oddělky .Děkuji za případné poučení.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Rozdělení včelí kolonie znamená vzít silnou kolonii a udělat z ní dvě menší kolonie. Rozdělení včelstva je způsob, jak zvýšit počet osídlených úlů, aniž by bylo nutné čekat na roje, kterými by se úly přirozeně kolonizovaly. To pomáhá vyhnout se nejistotě přirozené kolonizace, zejména v situacích, kdy je nízká pravděpodobnost rojení. Rozdělení včel vždy znamená určité riziko poškození včel, takže by mělo být provedeno pouze tehdy, když je včelař ochoten toto riziko podstoupit a také včelař, který má dost úlů, aby to zvládl v případě neúspěchu.
Z praktického hlediska pro rozdělování včelstev je nejlepší používat nástavky s horní loučkou nebo Langstrothovy úly kvůli jejich standardním rozměrům. Tato standardizace umožňuje přesouvat plástve a včely z jednoho úlu do druhého.
Rozdělení by se mělo provádět pouze na silných úlech, které mají spoustu plodů (zapečetěné plody, mladé plody a vajíčka). Musíte vypozorovat čas, kdy jsou včely nejsilnější, kdy s největší pravděpodobností zakládají královské buňky. Základní myšlenkou je rozdělit mláďata a včely mezi dva úly a pak donutit ten bez královny, aby vytvořil novou. Včelí vajíčka jsou nezbytná pro to, aby rozdělená část kolonie, která byla ponechána bez královny, byla schopna vyrobit novou královnu, takže je nezbytné, aby byla v kolonii přítomna včelí vajíčka. Úspěch je nejpravděpodobnější, když jsou v kolonii již přítomny neuzavřené buňky královny, protože to znamená, že se přirozeně dělí (tj. chystají se rojit). Pokud nejsou přítomny žádné královské buňky, včely vytvoří novou královnu, pokud budou přítomna vajíčka.
K rozdělení včel budete potřebovat dva úly - aktivní (nebo rodičovský) úl a prázdný úl.
Někdy se povede, že v aktivní kolonii jsou přítomny buňky královny. To je zvláště dobré, protože aktivní kolonie již vytváří novou královnu a je připravena se přirozeně rozdělit. Pokud jsou již buňky královny přítomny, měla by se do nového úlu velmi pečlivě přenést alespoň jedna plástev s královnami. V aktivním úlu nahraďte každý odebraný rámek za nový. Pokud je to možné, měly by být horní laťky natřeny voskem, aby včely vytvořily nový plást ve správné poloze - jeden plást na jednu horní laťku. Vyplňte všechny prázdné prostory novými horními laťkami tak, aby byly oba úly kompletní, a znovu nasaďte víka. Přemístěte aktivní úl na nové stanoviště. Po určité době zkontrolujte, zda byla nová královna úspěšně odchována a snáší vejce. To může trvat až čtyři týdny.

Zdroj: příběh Jak na oddělky

Krůta nebo krocan

Krocan je velký a těžký pták, může být vysoký až 120 centimetrů a vážit i 10 kilogramů. Krocan byl v minulosti domestikován, především jeho samice. Krůty se chovají téměř po celém světě a patří mezi významné ptáky sloužící k obživě lidí. Jsou známy dva druhy: krocan paví a krocan divoký.

Krůta domácí je samice domestikovaného krocana divokého, chová se na maso, ale i pro peří a vejce. Krůta je o třetinu až polovinu menší a lehčí než krocan. Chová se především pro maso, které obsahuje velmi mnoho bílkovin ve svalovině a málo tuku.

Krůtí maso je pokládáno za jedno z nejchutnějších a dieteticky nejhodnotnějších. Má nízký obsah tuků, ale vysoký obsah bílkovin hořčíku, draslíku a vitamínů ze skupiny B. Krůtí maso nevyžaduje dlouhou přípravu a snadno přijímá chuť koření. Maso z krůtích prsíček má pouze 0,7 % tuku a 24 % bílkovin, v jiných částech těla (například hřbet, stehna) je tuku poněkud více. Nejtučnější částí krůty je takzvaný biskup. Francouzští labužníci tvrdí, že krůta má devateré maso, které je v každé části těla jinak zbarvené a liší se i strukturou a obsahem tuku. Ve Velké Británii se již od 16. stol. podává na Vánoce, často s nádivkou z jedlých kaštanů.

Krůtí stehno má silné, tmavé a velmi šťavnaté maso, které svou chutí mírně připomíná zvěřinu. Horní část stehna je vhodná na pečení, ale i přípravu pečené rolády nebo plnění, v takovém případě se musí vykostit. Spodní část stehna se většinou peče vcelku, před pečením se odstraňují silné a houževnaté šlachy.

Křídlo může mít váhu až 350 gramů. Křídlo se často dělí na horní, spodní a střední, po překrojení se z něj odstraní kloubní šlachy. Střední část křídla je vynikající na grilování.

Krůtí prsa jsou velmi křehká a jemná, nakrájená na kostičky jsou vynikající na guláš, rozkrájená na proužky se mohou použít na přípravu mnoha jídel.

Krůtí roláda se připravuje z prsou nebo vykostěného horního stehna.

Krůtí játra mají poměrně výrazné aroma a jsou vhodná na přípravu minutek.

Krůtí srdce se většinou vaří nebo peče, před tepelnou úpravou se musí zbavit všech cév a důkladně propláchnout studenou vodou.

Co je vhodnější na pečení? Většina veřejnosti dává ze zvyku přednost krůtě před krocanem. Krocani se pro svoji velikost a váhu hůře porcují. Krocani rychleji přibývají na váze, a tak se vykrmují kratší dobu než krůty, dlouho žijící jedinci mohou mít tužší svalovinu. Krůty jsou celkově menší, a tedy i porce jsou menší a lépe zpracovatelné. Na pulty se dostává drůbež mladá, porážená dříve, než se u její svaloviny projeví takzvané nevýhody

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pečená krůta – recepty

Poradna

V naší poradně s názvem DÝNĚ - DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška Vašková.

Nevíte , prosím o jakou dýni( zelená ) se jedná ? Myslím, že takovou jsem ani nesadila. Sadila jsem hokaida a oranžové obří dýně. Děkuji za odpověď
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….

Zdroj: příběh Dýně - druhy

Pečená krůta s nádivkou

Ingredience: 1 krůta, 4 žemle, 2 dl mléka, 15 dkg slaniny (rozdělíme na 2 díly), 1 lžička sušené petrželové natě (lze dát čerstvou nebo nahradit libečkem pažitkou), 2–3 lžíce sekaných mandlí, ½ jablka (nakrájeného na kostičky), 2 vejce, sůl, pepř, droby (srdce, žaludek a játra umeleme), kousek červené papriky, 1 malá cibule na potření krůty, 2 lžíce oleje, mletý kmín, sůl, sladká paprika

Postup: Nádivku do krůty připravíme tak, že žemle pokrájené na malé kostičky vložíme do mísy a přelijeme mlékem. Když se tekutina nasákne, přidáme namleté droby, nasekané mandle, najemno nakrájenou slaninu a jablko, přidáme petržel, sůl, pepř, vejce a důkladně směs promícháme. Krůtu před naplněním nasolíme a dutinu břišní naplníme nádivkou. Zašijeme nití nebo spíchneme jehlou na maso. Do pekáče dáme druhý díl pokrájené slaniny, nakrájenou cibulku a vložíme naplněnou krůtu. Krůtu potřeme směsí oleje a koření. Přiklopíme poklicí a dáme péct na 200–250 °C. Délka pečení se odvíjí od velikosti krůty (cca 2 až 3 hodiny). Poté odklopíme poklici a dál pečeme 20 minut, aby krůta získala pěknou barvu. Jako příloha se k tomuto receptu hodí bramborový knedlík, zelí, případně lehčí varianta jako vařené brambory a zeleninový salát.

Zdroj: článek Pečená krůta – recepty

Poradna

V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..

Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .

Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.

Zdroj: příběh Beztrný ostružiník

Práce s horní frézkou

Výrobci se předhánějí v ergonomickém tvaru držadel s pružným a neklouzavým obložením, z nichž jedno mívá integrovaný spínač v dosahu prstu. Výškové nastavení se provádí nejprve nahrubo aretační pákou, poté se doladí obvykle s přesností 0,1 mm točítkem šroubového mechanismu podle stupnice s noniem (pomocným měřítkem k určování desetin a menších zlomků dílků hlavního měřítka). Dražší frézky umožňují předprogramovat i několik pozic hloubky záběru pomocí revolverově otočných dorazů.

Na saních nechybí paralelní vodítka, do kterých lze nasadit kolík s hrotem, kolem něhož se frézka otáčí jako na bezpečném kružidlu. Poloměr kružnice je omezen délkou ramen vodítka. V příslušenství obvykle nechybí i prodlužovací tyče, umožňující jít s frézovaným kruhem či obloukem až do poloměru 85 cm.

Dobré kompaktní frézce v ceně od 3 000 do 5 000 Kč by neměla chybět jednoduchá aretace tlačítkem nebo páčkou, aby výměnu nástroje bylo možné provést prostým pootočením klíče, a rovněž průhledný ochranný štít kolem prostoru nástroje s hrdlem pro připojení odsávací hadice běžného vysavače. Vodicí sloupky kvůli hladkému, ale přesnému pohybu bývají chráněny pryžovými nebo plastovými manžetami. Přednost dejte frézkám s výměnnou kabelovou zástrčkou (takzvaný plug-it), která umožňuje pohotově měnit různě dlouhé přípojné kabely.

Některé frézky nabízejí i možnost osvětlení místa řezu integrovaným LED svítidlem. Značkové frézky (Bosch, Black&Decker, Narex, Metabo, Skil a jiné) pamatují na možnost upnutí frézky v obrácené poloze do univerzálního pracovního stolu sloužícího i pro kotoučové a přímočaré pily. Na nástroji vyčnívajícím z jeho pracovní roviny vzhůru pak lze kreativně opracovávat menší kusy dřeva a materiálů (například samorostů), které udržíme v rukou.

Kvalita výsledku frézování horní frézkou hodně závisí nejen na kvalitě horní frézky a frézy samotné, ale i na směru frézování. Některé studie upozorňují na lepší jakost obrobené plochy při sousledném frézování v porovnání s frézováním nesousledným. Rozdíl ve výšce kinematických nerovností u obou způsobů je však tak malý, že je z praktického hlediska zanedbatelný. Pro jakost obrobené plochy jsou ale rozhodující vytrhané svazky vláken. Při sousledném frézování je tříska na počátku záběru podepřena obrobkem a záběr se dokončuje při malé tloušťce třísky. Proto lze u tupějších nástrojů očekávat menší vytrhání povrchu obrobku, značně však přitom záleží na průběhu dřevních vláken.

Sousledné frézování má také vážné nevýhody, které brání jeho rozšíření. Je to především odlišné působení řezných sil, kdy dochází ke „vtahování“ nástroje do řezu (záporná podávací sí

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Horní frézka

Poradna

V naší poradně s názvem ORCHIDEJ NA ORCHIDEJI-A CO DÁL? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.

Dobrý den, na stonku po odkvětu mi vyrašila nejdříve menší odnož orchideje, poté mi z hlavní rostliny začal růst stonek nových květů. Avšak vyrostl jen do výše 11cm a konec. Žádné květy. Květina zůstala takto asi 4-5 měsíců a nedávno se šíleně rychle začala zvětšovat ta odnož nahoře a asi před 10 dny jsem si všiml, že vyhání stonek na květ. Říkám si, jestli to není počasím. V dnešních dnech je slunečno, rostlina je na okně, možná je to poslední záchvěv přírody.
Je to běžné?
Nebo:je to běžná anomálie?
Nový stonek je dlouhý už 6cm.
Co s tím, až(pokud)to vykvete? Udrží ten spodní stonek horní aplégr, jehož listy jsou v současnosti 3ks a největší má už 19cm? Je to v podstatě samostatná rostlina. Ale kdykoliv jsme podobné doma dali od hlavního stonku a pokusili ji pěstovat, tak zašla.
Na 99% jde o phalaenopsis ale nejsem odborník.

Budu rád za jakoukoliv informaci, recenzi,názor
A pokud by se někdo chtěl problémem zaobírat důkladněji, pokusím se poslat foto.

S díky Petr

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .

Vaše orchidej takto reaguje na zkracující se dny. Když je denní doba delší než noc (typicky v létě), tak roste, a když se den zkrátí a tma je delší, tak rostlina nasazuje na květ (typicky podzim a jaro). To, zdali zvládne dokončit násadu až do vykvetení, již záleží na místních pěstebních podmínkách - méně vláhy do kořenů, větší vzdušná vlhkost, nižší teplota, méně hnojiva s omezeným dusíkem, atd.
Až bude mít odnož vlastní kořeny, tak ji můžete odříznout, ránu zasypat dřevěným uhlím a zasadit ji samostatně do substrátu pro orchideje.

Zdroj: příběh Orchidej na orchideji-a co dál?

Elektrická horní fréza

Horní frézka má různý příkon, vždy záleží na daném modelu. Elektrická horní fréza se používá k odpracování dřeva, plastu, kovu nebo podobného materiálu.

Otáčky horní frézy se pohybují v rozmezí 11 000–30 000 za minutu. Maximální hloubka řezu se pohybuje kolem 55 mm. Opět záleží na konkrétním modelu.

Elektrická fréza se využívá pro domácí, hobby a profi účely.

Fréza má tyto základní součásti: rukojeť, měřítko, omezovač hloubky řezu, regulátor otáček, přívodní kabel, vypínač, spodní kryt hřídele, pojistný šroub rovnoměrného vodítka, základna frézky, upínací matice nástroje, rovnoběžné vodítko, nástavec k odsávání prachu, pojistný šroub omezovače hloubky frézování, zajišťovací páka, omezovač, speciální pouzdro, krycí šroub, tlačítko zarážky hřídele, zajišťovací tlačítko.

Horizontální frézky slouží pro rovinné opracování. Můžete opracovávat buď pomocí šablon, vodítek, nebo přímo od ruky. Zkvalitnění opracovávání napomáhá hliníková základna a nástavce na odsávání prachu.

Srdcem všech typů horních frézek (kompaktních i dvoudílných) je pohonná jednotka s vysokootáčkovým elektromotorem s příkonem od 500 do 1 600 W. Hřídel rotující dvanácti až třiceti tisíci otáček za minutu je zakončena kleštinou. Do ní se upínají malé stopkové frézy nebo brusná tělíska, jimž se dříve říkalo „cigárka“ nebo tyblíky, nejnověji však diamantové „bity“, které si poradí i s nejtvrdšími materiály.

S pohonnou jednotkou dvoudílných frézek vybavenou držadly lze pracovat v jakékoliv poloze ručně, obvykle je ale upnuta do vodicích saní. Saně klouzáním po povrchu opracovávaného materiálu umožňují přesnější vyřezávání vnitřních pravoúhlých i obloukových a kruhových výřezů, nebo profilování okrajů desek z nejrůznějších materiálů.

Mnohem přesnější truhlářské práce zvládnou zatím nejrozšířenější kompaktní horní frézky, jejichž pohonná jednotka (říká se jí „frézovací koš“) je vedena kluznými ocelovými nebo hliníkovými saněmi. K nim je fréza připojena párem vodicích sloupků, které zajišťují její přesné výškové nastavení vůči opracovávanému materiálu. Po nastavení a zafixování výšky (obvykle s přesností lepší jednoho milimetru) lze pak vést frézku oběma rukama mírným přítlakem do řezu podle rysky, nebo s pomocí paralelního vodítka, u kruhových řezů a výřezů pomocí kružidlového ramene. Frézovací koš je vytlačován pružinami na sloupcích na doraz nahoru, tlakem proti pružinám se nastavuje hloubka záběru, která se pohybuje kolem 50 mm u hobby nářadí. Výkonnější profesionální horní frézky zvládnou hloubku až 80 mm.

Vzhledem k vysokým otáčkám se do kleštinového pouzdra nesmí upínat nástroje s průměrem nad 40 mm. Kleštiny dovolují upnout nástroje o průměru stopky 6, 6,4, 8, 10 nebo 12 mm obvykle použitím jediného klíče, vřeteno lze přitom jednoduše aretovat stisknutím aretačního knoflíku či páčky. Optimální řezná rychlost se volí podle průměru frézy a opracovávaného druhu materiálu, kterým nemusí být vždy jen dřevo.

Kromě dřeva lze odpovídajícími stopkovými nástroji (frézami, rašplemi) opracovávat fóliované nábytkové desky MDF, lehké a barevné kovy, plasty, akrylátové a sádrokartonové desky.

Zdroj: článek Horní frézka

Poradna

V naší poradně s názvem PLÍSEŇ NA KATALPĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Špaček Ladislav.

Dobrý den.
Na katalpě se objevují listy se šedým povlakem,které po čase zežloutnou a opadají.
Co s tím ?
Děkuji za odpověď.
Špaček Ladislav

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Pokud vaše příznaky vypadají jako na následujících fotkách, tak se jedná o padlí na okrasných dřevinách. Fotky: https://www.google.cz/searc…
Padlí je fungální růst, který se vyvíjí na horní ploše spodních listů. Příčinou jsou houby Microsphaera nebo Phyllactinia, kterým se daří v teplém, deštivém a bezvětrném počasí. Obvykle toto onemocnění nezpůsobuje velké škody a proto se nedoporučuje ani žádné opatření. Pokud by se nemoc opakovala a nebo byla silná, tak můžete od května až do června použít fungicidní postřik. Účinné přípravky jsou: sirnaté - Sulikol K, Kumulus WG, Karathane LC, strobiluriny - Discus, Zato 50WG a Ortiva.

Zdroj: příběh Plíseň na katalpě

Jak pečou krůtu Kluci v akci

Ingredience: 1 krůta, sůl, vepřové sádlo

Ingredience na mlince: 300 g pšeničné hladké mouky, 3 g soli, cca 2 dl teplé vody

Postup: Krůtu vydatně osolíme a přelijeme sádlem. Pečeme při 180−200 °C asi 2 hodiny (záleží na velikosti krůty). Z mouky, soli a teplé vody vypracujeme hladké těsto, rozdělíme na stejné díly, z nichž tvarujeme kuličky, které rozválíme na placky. Placky dále rukama ještě vytáhneme dotenka ve velkou placku. Pečeme na plotně nebo železném tálu či ploché pánvi z obou stran do křupava. Před podáváním zalijeme placky horkou vodou, necháme je nabobtnat, vyjmeme a vložíme do výpeku ke krůtě.

Tento recept, si našel oblibu i na hostinách dvoru anglické panovnice. Výtečné a kvalitní krůtí maso nevyžaduje žádné zvláštní kulinářské úpravy. Krůta se jednoduše osolí, potře sádlem a peče do měkka. Pečená krůta se podává s mlinci, což jsou pšeničné placky nejprve nasucho pečené, které se před podáváním zalijí horkou vodou, a když nabobtnají, vloží se do vypečeného tuku ke krůtě. Jedná se o jednoduchý, avšak gastronomicky nepřekonatelný pokrm.

Zdroj: článek Pečená krůta – recepty

Pečená krůta podle Pohlreicha

Ingredience: 10 dkg anglické slaniny, 10 dkg másla, 1 snítka čerstvého rozmarýnu, 4 kg krůty, 4 lžíce olivového oleje, drůbky, sůl

Postup: Krůtu omyjeme, osušíme a prošpikujeme velmi hustě špalíčky slaniny. Celou krůtu potřeme olivovým olejem a osolíme. Vložíme do pekáče, přidáme máslo, rozmarýn a podlijeme trochou vody. Máme-li drůbky, tak je uvaříme předem a vývarem z nich během pečení krůtu podle potřeby podléváme. Když drůbky nemáme, podléváme jen vodou. Krůtu pečeme přiklopenou v pekáči přibližně 2,5–3 hodiny při 180 °C. Pečenou krůtu podáváme podle chuti s houskovým nebo bramborovým knedlíkem a zelím či špenátem.

Zdroj: článek Pečená krůta – recepty

Vánoční krůta s nádivkou

Ingredience: 1 krůta (cca 4 kg), 500 g kaštanů, ½ pomeranče, 100 g slaniny, 200 g krůtích jater, 20 g másla, 50 g sušených brusinek, 100 ml portského vína, 250 g mletého masa, 500 ml drůbežího vývaru, 200 g starších žemlí, 3 rozšlehaná vejce, 2 lžíce petrželky, 2 jablka nakrájená na kostičky, sůl, pepř

Postup: Oloupané kaštany vložte do hrnce s vývarem a vařte na mírném ohni asi 30 minut. Z omytého pomeranče nastrouhejte kůru. Slaninu pokrájejte na kostičky, játra na menší kousky. Obojí zvolna osmažte na másle a játra rozmačkejte vidličkou. Brusinky namočte do poloviny vína. Uvařené kaštany nechte okapat. Polovinu si nechte na oblohu, zbylé nahrubo posekejte do nádivky. V míse smíchejte nasekané kaštany, játra se slaninou, mleté maso, vejce, pečivo namočené ve vývaru, petrželku a pomerančovou kůru. Osolte, opepřete a smíchejte se zbylým vínem. Nádivkou naplňte krůtu, dobře uzavřete, nožky svažte kuchyňským provázkem a vložte do trouby předehřáté na 200 °C. Zprudka zapečte, poté přilijte asi polovinu vývaru. Teplotu stáhněte na 170 °C a pečte za častého přelévání vypečenou šťávou (pokud se šťáva rychle vypéká, dolévejte horký vývar). Zbylé kaštany vložte do kastrolu, ve kterém jste nechali zkaramelizovat 2 lžíce cukru. Přidejte jablka a brusinky namočené v portském. Restujte přibližně 5 minut. Podávejte ke krůtě. Tato nádivka do krůty je sice netradiční, ale velmi delikátní.

Zdroj: článek Pečená krůta – recepty

Krocan s nádivkou a brusinkovou omáčkou

Ingredience: 400 g krůtích prsou, 3 jablka (vhodná jsou pevná a šťavnatá, nikoli moučná), 2 lžíce strouhanky, 50 g oloupaných a pokrájených mandlí, na malé kostičky pokrájená střída z 1 silnějšího plátku tmavého chleba, citronová kůra, 1 lžíce strouhaného čerstvého zázvoru, 500 g čerstvých, případně 300 g sušených brusinek, sůl, pepř, 4–5 lžic brusinkové zavařeniny, 250 cl suchého červeného vína, 2 lžíce medu, 1 lžička maizeny, 1 velká hrst nakrájené zelené petrželky, 30 g másla, špetka skořice, olivový olej, brambory

Postup: Jablka zbavíme jádřince a na hrubém struhadle nastrouháme i se slupkou. Přidáme 2 lžíce brusinkové zavařeniny, jednu třetinu brusinek, postrouhanou citronovou kůru a zázvor, trochu skořice, střídu chleba a mandle (trochu si jich ponecháme na ozdobení). Malinko osolíme a vše rukou promícháme. Je-li nádivka příliš vlhká, redukujeme ji strouhankou. Krůtí prsa nakrojíme tak, abychom z nich mohli vytvořit naklepáním dva co možná velké, avšak nepoškozené pláty. Osolíme, lehce opepříme. Doprostřed naklademe nádivku do krůty, okraje plátů přes ni přeložíme a pečlivě srolujeme, aby při pečení neunikala. Je-li třeba, vypomůžeme si jehlou nebo párátkem. Povrch vzniklých rolád osolíme a opepříme. Pečeme na pánvi do zlatova přikryté alobalem a samozřejmě obracíme. Na další pánvi nebo v kastrolu dusíme zbytek brusinek v červeném víně. Pokud tekutiny příliš ubylo, podlijeme změklé brusinky trochou horké vody, přidáme zbylou zavařeninu, špetku skořice, špetku soli, med. Promícháme a zahustíme maizenou rozpuštěnou v troše studené vody. Už jen chvíli povaříme. Brambory předem uvařené ve slupce rozkrojíme podélně na čtvrtky (někdo oloupané, někdo rád i se slupkou, zejména jsou-li to nové brambory). Na pánvi rozpustíme máslo a do pěnícího vhodíme nasekanou petrželku. Chvíli restujeme, pak přidáme brambory, dle chuti přisolíme a prohřejeme. Je dobré brambory jen prohazovat, nikoli příliš intenzivně míchat. Na talíř naklademe brambory konci k sobě, aby vytvořily hvězdu. Pečený krocan s nádivkou ve formě rolek se na talíř naaranžuje tak, že pečené krůtí rolky se překrojí na tři až čtyři špalíčky a poté se zalijí brusinkovou omáčkou. Posypeme mandlemi. Zdobíme plátky jablka zbaveného jádřince a snítkou petrželky.

Zdroj: článek Pečená krůta – recepty

Pomalu pečená krůta

Postup: Krůtu pečte pomalu při nízkých teplotách delší dobu. Až teprve na konci pečení teplotu zvýšíte a vytvoříte křupavou kůrku, tak zůstane maso šťavnaté a křehké. Krůta pečená přes noc se peče v první fázi při teplotě do 100 °C horkým vzduchem přes celou noc. Pečený kus je vždy třeba zakrýt poklicí nebo druhým pekáčem, přičemž drůbež není třeba podlévat vodou – postačí z masa uvolněná šťáva a tuk, které se ze zakryté nádoby při teplotě pod bodem varu odpařují jen minimálně. Když maso téměř změkne, kůži potřete tukem nebo tučným výpekem, zvyšte teplotu v troubě na 180–200 °C a nezakrytou drůbež dopékejte tak, aby se kůže vypekla dokřupava. Při této úpravě bude maso křehké a šťavnaté.

V celku pečená krůta se v první fázi peče hrudím dolů – podložte ji pečicím papírem, aby se kůže nepřipékala a nepotrhala. V polovině úpravy drůbež obraťte a pečte ji tak až do konce. Pokud chcete péct krůtu celou bez nádivky, doporučuje se ji rozpůlit a půlky péct kůží navrch. Ušetříte tak čas i energii. Když pečenou drůbež vyjmete, nechte v troubě výpek vysmahnout do červeno-hněda. Nesmíte to však přehnat a výpek připálit, protože by šťáva zhořkla. Takto vysmahnutý výpek pak už stačí jen zalít trochou vody nebo vývaru, z okrajů pekáče do vody důkladně oškrábat napečeniny a vše provařit. Pokud chcete mít více šťávy, můžete tuk v okamžiku, kdy se výpek zbarvil do bronzova, osmahnout s troškou hladké mouky. V podstatě tak z vypečeného tuku připravíte jíšku. Pokud chcete dietnější variantu receptu, nezahušťujte výpek, dosáhnete tak výrazně slané přírodní šťávy. Do hotové, případně procezené šťávy zašlehejte kousek syrového másla. Upečenou drůbež naporcujte, vložte do pekáče, přelijte ji šťávou a nechte před podáváním čtvrt hodinky dotáhnout v troubě při teplotě kolem 80 °C. Tento recept vyžaduje delší přípravu, ale s výsledkem budete velmi spokojeni.

Zdroj: článek Pečená krůta – recepty

Jak udit kachnu

Uzení je v tomto případě trochu odlišné od obvyklých postupů, liší se hlavně v nakládání. Drůbež nakládáme pouze do láku, ať už celou anebo porcovanou na části. Krůty, kachny a ostatní drůbež se doporučuje vykostit, připravit na jednotlivé porce a pak teprve udit. Hotové maso se při krájení nedrobí a nerozpadá a je připravené přímo na talíř. Celá drůbež anebo porce se udí zásadně s kůží, potrhaná nebo chybějící kůže není vzhledná, i chuťově není drůbež stažená z kůže dobrá. Povrchová vrstva se příliš vysuší a ztvrdne.

Nakládání do láku se provádí pouze směsí soli a dusičnanu draselného. Poměry jsou stejné jako při uzení masa, vážíme i s kostmi a považujeme je za maso pro výpočet množství soli. Nedává se cukr a česnek. Pro naložení je lepší drůbež pouze chlazená, mražené je sušší.

Kachnu rozdělíme na porce, důkladně nasolíme a necháme 1 až 3 dny proležet. Před uzením oklepeme sůl a udíme podle velikosti porcí doměkka 6 až 8 hodin na 75 °C.

Zdroj: článek Marináda na uzení drůbeže

Pěstování řízků

Pokud řízky množíte v pokojových podmínkách, je pro zakořenění nutné zabezpečit u kořenů vyšší teploty (cca 25 °C) než u horních částí řízků (pod 10 °C), aby nedošlo k vyrašení výhonků dřív, než vyrostou letorosty. Zkuste postupovat třeba tímto způsobem: Do plechové bedny s namočeným perlitem dejte pod sklo topnou fólii pod terária, která má podle rozměrů příkon 15 až 100 W. Perlit bude působit (vedle toho, že dobře udržuje vlhkost) jako tepelný izolant, takže i přes minimální příkon udržíte pomocí termostatu teplotu mezi 25 a 27 °C ve spodní části „množárny“. Perlit obden prolijte vodou, a aby voda mohla odtékat, nezapomeňte na jedné straně množárny udělat otvory. Díky rozdílu teplot se nejdříve začnou tvořit kořeny (asi do tří týdnů) a teprve po zasazení do substrátu a přenesení sazenic do prostředí s vyšší teplotou se probudí i pupeny.

Jiným způsobem zakořenění řízků je postavit na parapet, na slunné místo PET lahve s odřezanou horní částí, na dno položit vatu a tu zalít 2 až 3 cm vody a do ní řízky vložit – použijte převařenou vodu, a abyste zabránili jejímu rychlému zkažení, přidejte slabě růžový roztok hypermanganu. V prvním týdnu, než očka napučí, je dobré lahev přikrýt uřezanou horní částí nebo nahoru pomocí gumičky upevnit plastový sáček s několika otvory a řízky jimi prostrčit, aby stály ve vodě. Asi po týdnu horní část nebo sáček sundejte. Pro zakořenění potřebuje réva vyšší teplotu, než má v průběhu uskladnění (jestliže jste řízky pořídily už na podzim), optimální jsou mezi 20 až 30 °C, což jsou běžné pokojové teploty. Světlo nepotřebují révové řízky první týden žádné, teprve až pupeny vyraší je potřeba umístit PET lahev na světlo, aby se výhony nevytahovaly. V průběhu zakořeňování dolévejte vodu. Aby řízky nezahnívaly, umývejte je pravidelně pod tekoucí vodou a místo čisté vody dávejte do PET lahve slabý roztok manganistanu draselného (slabě růžová barva), který po několika dnech podle potřeby vyměňte. Podle okolní teploty se po 2 až 3 týdnech objeví výhony a po dalším týdnu kořínky. Při objevení několika výhonů se doporučuje ten nejmohutnější vylomit, aby se řízek nevyčerpával růstem výhonu. Jakmile jsou kořínky dlouhé asi půl centimetru, je nutné řízky opatrně zasadit do nádoby s kvalitním substrátem (o něm viz dále).

Zdroj: článek Jak na rozmnožování vinné révy řízky

Horní frézka Metabo OFE 738

Horní frézka je vedena dvěma sloupky. Silná příruba ložiska z vysokotlakového hliníkového odlitku je opláštěna umělou hmotou. K přesnému oběhu nástroje slouží tvrzené a zabroušené vyměnitelné kleštiny. Díky aretaci vřetena lze snadno vyměnit frézu. Přístroj se hodí k frézování materiálů citlivých na teplo a umělých hmot. K dispozici je předvolba počtu otáček, zapnutí a vypnutí frézy bez nutnosti puštění rukojeti. Patní deska z vysokotlakového hliníkového odlitku umožňuje snazší pohyb. Při opotřebení uhlíků dojde k automatickému vypnutí. Maximální zdvih frézování je 50 mm, výstupní výkon je 710 W. Upínání nástrojů v průměru 8 mm, hmotnost frézky činí 3 kg.

Tato frézka je vhodná pro hobby a profi využití, pracuje se s ní kvalitně, cena je vyšší.

Zdroj: článek Horní frézka

Schodiště polopatě

Schodiště je vertikální komunikace mezi různými výškovými úrovněmi. Podle umístění jsou schodiště buď uvnitř budovy (schodiště vnitřní), nebo jsou vně budovy a přímo s ní souvisejí (schodiště vnější), popřípadě jsou samostatné v terénu, kde překonávají výškové rozdíly (schodiště terénní).

Schodiště je výrazný prvek staveb, na který je kladen důraz jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky. A to jsou v mnoha případech požadavky vesměs protichůdné. Zvláště když k nim přičteme i požadavek ekonomický, na co nejnižší náklady na bydlení. Ve většině případů chceme, aby schodiště bylo pevné, odolné vůči mechanickému namáhání a pohodlné, ale zároveň estetické, nezabíralo mnoho cenného prostoru stavby a pokud možno nestálo mnoho peněz. První skupině požadavků odpovídají schodiště betonová s mohutnou nosnou, většinou železobetonovou konstrukcí, popřípadě konstrukcí svařovanou na místě. Druhé skupině požadavků lépe vyhovují lehké konstrukce, často v nezvyklých kombinacích materiálů, tvořená jednotlivými prvky montovanými na místě. Je na každém stavebníkovi, jakou cestou se vydá a kterou kombinaci zvolí.

Při navrhování schodišť se vychází především z funkčních požadavků. Většina rozměrů je ovlivněná typem budovy, provozem, ale i architektonickými požadavky. U novostaveb bývá návrh schodiště mnohem jednodušší než u rekonstrukcí, kde rozhodujícím (limitujícím) prvkem je schodišťový prostor.

Prvním předpokladem pro správný návrh schodiště je promyšlení a nakreslení jeho tvaru.

Optimální výška schodu je od 15 do 18 cm. Pamatujte, že pro dospělého zdravého člověka není problém vysoký schod, ale pro děti a starší nebo hendikepované to již problém může být. Šířka stupňů bývá kolem 30 cm. Běžný sklon schodišťového ramene se pohybuje v rozmezí od 25° do 35° (odpovídá výšce stupně od 15 do 18 cm). Šířka ramene je u rodinných domů minimálně 90 cm, ale vhodnější je 100 cm.

Rozeznáváme několik druhů schodišť: jednoramenné, dvouramenné, točité, lomené, zavěšené, mlynářské. Typů je hodně, ale mezi nejčastější patří dvouramenná schodiště, protože jsou velmi jednoduchá.

Schodiště se vyrábí z různých materiálů: železobeton, vyztužený pórobeton, dřevo, nebo v dřívějších dobách i plné cihly. Povrch schodiště může být například z keramiky, ze dřeva nebo z teraca.

Podle schodišťových ramen rozeznáváme schodiště:

  • rampové – sklon 10° až 20° s výškou stupňů 80 až 130 mm;
  • mírné – sklon 20° až 25° s výškou stupňů 130 až 150 mm;
  • běžné – sklon 25°až 35° s výškou stupňů 150 až 180 mm;
  • strmé – sklon 35° až 45° s výškou stupňů 180 až 200 mm;
  • žebříkové – sklon 45° až 58° s výškou stupňů 20

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Výpočet schodů

Kdy a jak

Už v zahradnictví by měli vámi vybraným stromkům odborně zkrátit kořeny. Je potřeba se zbavit nemocných a nefunkčních kořenů. Před zasazením by měly mířit směrem ven a dolů, aby se v půdě dobře rozrůstaly. Správným řezem zajistíte, že se nebudou stáčet do sebe.

Ještě před výsadbou namočte kořeny stromku do vody. K odplavení nečistot postačí několik hodin až půl dne (doba by neměla překročit 24 hodin). Proveďte také výchovný řez.

Velmi důležité je, aby byl ovocný stromek vysazen ve správné výšce. Stromky zasazené příliš hluboko zakoření z naštěpované části, vliv podnože se tak neuplatní a to oddálí plodnost stromku. Naopak stromky vysazené příliš vysoko špatně zakoření a trpí suchem. Správně vysazený stromek má tedy být stejně hluboko, jako rostl ve školce. Musíte počítat s tím, že po slehnutí půdy klesne stromek hlouběji, než jak byl původně vysazen, a proto jej vysazujte vždy o něco výše. Keře rybízů však sázejte asi o 10 cm hlouběji, než rostly ve školce, hlubší výsadba totiž využívá přirozenou schopnost rybízu vytvářet větší množství kořenů i na jednotlivých větvičkách. Keře angreštu můžete sázet mělčeji než keře rybízu, protože snadněji vytvářejí adventivní pupeny na starším dřevu. Stromky rybízu a angreštu (na podnoži meruzalka) sázejte také o něco hlouběji, než byly ve školce. Důležité je to zejména při slabé kořenové soustavě.

Jáma musí být tak veliká, aby se kořeny nikde nedotýkaly jejího okraje. Rozměry jámy se tedy pohybují od 0,6 x 0,6 m do 1 x 1 m, hloubka jámy by pak měla být od 0,3 do 0,6 m. Pokud stromky vysazujete v trvale zatravněné zahrádce, vyhlubte jámu větší. Půda se liší v jednotlivých vrstvách svým složením. Prvních 20 cm je půda nejvíce provzdušněná a kvalitní. Proto je při kopání lepší oddělit horní a spodní část půdy na dvě hromady. Do horní, aktivní vrstvy poté přimíchejte zahradnický substrát nebo kompost. Stromkům také jistě prospěje přidání pomalu rozpustného organického hnojiva.

Po vykopání jámy do ní vlijte vodu. Stromku nevadí, když ho zasadíte do bláta. Ideální množství jsou 2 kbelíky vody. Na co byste ale měli dát pozor, je příliš mnoho zálivky v následujících dnech. Kořeny by mohly uhynout. Horní vrstva půdy, do které jste přidali kompost, patří při sázení na dno jámy. Nyní umístěte do jámy stromek, zasypte ho zbytkem zeminy z druhé hromady (tedy ze spodní vrstvy země) a udusejte. Stromek zalijte a nyní se již můžete těšit na příští rok.

Jiná možnost výsadby spočívá v tom, že při výsadbě rozložíte kořenovou soustavu stromků do jámy, prosypete ji sypkou zeminou a mírně stromkem potřepáváte, aby se zemina dosta

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jak správně zasadit ovocný strom

Typy spalovacích kamen na dřevo a pelety

Následuje stručný přehled různých typů spalovacích kamen, které jsou na trhu k dispozici.

Pyrolytické kotle na dřevo

Pyrolytický znamená zplyňovací kotel na kusové dřevo, dřevní brikety a dřevní odpad, konstruovaný s ohledem na antikorozní úpravu stěn. Vnitřní stěny kvalitního kotle jsou vyrobeny z kotlových plechů tloušťky 5 - 6 mm. Kotel má odolnou keramickou vyzdívku s mikrovýztuhou pro zajištění dlouhodobé stáložárnosti a dlouholeté životnosti. Kotel je určen pro úsporné a komfortní vytápění včetně možnosti ohřevu teplé užitkové vody v objektech jako jsou například rodinné domy, chalupy, dílny, provozovny apod. Zplyňovací kotle se vyznačují úsporným a ekologickým provozem a vysokou účinností (až 90%). Výborná regulace výkonu a kvalitní izolace kotle šetří palivo a čas obsluhy. Pyrolytické kotle vyžadují nepatrnou spotřebou elektrické energie za což se odmění ekologickým provozem, který splňuje náročné normy emisní třídy 3 ČSN EN 303-5 a i nadále je lze provozovat po roce 2022.

Dobrý pyrolytický kotel má velkou přikládací komoru pro délku polen 40 až 80 cm. V přikládací komoře lze bezproblémově spalovat kusové dřevo, dále štěpku nebo dřevěné brikety. Velká přikládací komora společně s výbornou regulací a vysokou účinností zajišťuje velmi dlouhé hoření na jednu vsázku paliva (až 4,5 hodiny). Výborná regulace tepelného výkonu kotle je řízena elektronickým regulátorem, který snímá teplotu kotlové vody, teplotu spalin, popřípadě i teplotu v místnosti a na základě těchto veličin řídí proces spalování. Tím je zaručen vysoký komfort obsluhy a vysoká účinnost spalování.

Pyrolytické kotle cena

Tady je uveden seznam nejlevnějších kotlů na dřevo se zplyňováním.

Klasické kotle na dřevo

V této kategorii jde o kotle na tuhá paliva. Kotel na tuhá paliva je svařen z ocelových plechů a trubek. Vnitřní prostor je rozdělen vodní přepážkou na přikládací šachtu, spalovací komoru a výměník, kterým proudí spaliny ke kouřovému hrdlu. Pod spalovací komorou a přikládací šachtou je pohyblivý dvoudílný rošt, obvykle ovládaný z boční strany kotle pákou. Regulace sekundárního vzduchu přiváděného z boků do spalovací komory zvyšuje účinnost tohoto kotle. Primární vzduch je přiváděn regulovatelnou klapkou v popelníkových a přikládacích dvířkách. Regulace se provádí ručně nebo automaticky regulátorem výkonu (TRV), který je dodáván jako příslušenství současně s kotlem. Tyto kotle jsou vhodné pro vytápění bytů, rodinných domků, provozoven a obdobných objektů s tepelnou ztrátou 17-35 kW. Otopný systém může být s otevřenou nebo tlakovou expanzní nádobou, samotížným nebo nuceným oběhem otop

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Topení dřevem a peletami

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Michal Vinš

 Mgr. Světluše Vinšová

 Mgr. Jana Válková

 Nina Vinšová


pečená horní krůtí stehna
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
pečená hovězí kýta
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>