Filetové háčkování se od ostatních druhů krajky odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory dle předlohy.
Vzorů, druhů a technik háčkování je celá řada a každý vzor má i jinou techniku háčkování.
Tuniské háčkování: Tuniské háčkování, rovněž nazývané afghánské či úpletové, se obvykle používá na těžší kusy, protože výsledná látka je pevnější než klasicky háčkovaná. Potřebujete dostatečně dlouhý háček se zarážkou na konci. Zejména delší háčky se skládají z násady a pružného provázku.
Filetové háčkování: Filetové háčkování se od ostatních druhů odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tak tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory. Při tvoření základního řetízku pamatujte, že potřebujete při střední velikosti sítě 3 řetízková oka na každý blok či okénko ve schématu plus 3 řetízková oka na obrácení.
Irské háčkování: Irské háčkování stejně jako filetové vzniklo ve snaze kopírovat šitou krajku. Má se za to, že tímto způsobem poprvé háčkovaly řeholnice, ty to pak naučily ženy v Irsku. Říká se mu tedy i „klášterní krajka“ nebo „krajka pro chudé“. Hlavním znakem je vzor z plastických motivů, většinou lístečků a kvítků, spojený otevřenou podkladovou sítí. Podklad se zhotovuje háčkováním řetízkových ok, která se spojí s uháčkovanými motivy. Někdy je podkladem hotová strojově vyrobená síť, na niž se motivy přišívají. Nejlepší jsou výrobky vytvořené výhradně háčkováním s podkladovou síťkou, která obsahuje i některá ozdobná oka, jako jsou pikotky a uzlíky.
Vlásenkové háčkování: Na vlásenkové háčkování, rovněž nazývané vlásenková krajka, potřebujete nastavitelný nástroj (vlásenku) a klasický háček. Vlásenky (vidlice, stávky) jsou tvořeny dvěma ocelovými pruty, které se vkládají do polohovatelného plastového nástavce. Používá se o něco menší háček než normálně a příze se protahuje smyčkami, které vytvoříme kolem zubů.
Postup: Vlásenkové háčkování začněte základním okem, které přeneste na pravou stranu vlásenky. Základní oko nechte otevřené. Dejte přízi za vlásenku a tu pak otočte ve směru hodinových ručiček. Vpíchněte háček zespodu do základního oka a protáhněte, takže na háčku budou dvě smyčky. Oviňte přízi a protáhněte dvěma smyčkami. Takto pokračujte, dokud vlásenku nezaplníte smyčkami, pak je na spodní straně vlásenky stáhněte a přidávejte další, dokud nedosáhnete požadované délky. Středovou část můžete rozšířit tím, že před otočením vlásenky uháčkujete více než jedno oko. Tyto díly pak lze spojit různými háčkovanými
Filetovátechnika je nejsnadnější technikou háčkování a je vhodná pro začátečníky. Charakteristickým znakem je střídání prázdných okének, tedy řídkého háčkování, se skupinami dlouhých sloupků, tedy hustého háčkování, čímž se dosáhne různých vzorů. Složitější květinové nebo figurální vzory se vypracovávají podle předlohy. Filetovou technikou můžeme také uháčkovat všechny vzory určené pro křížkové vyšívání.
Podle síly materiálu a způsobu háčkování (volně, pevně) a také podle toho, jak velká chceme mít okénka, volíme různě nahazované sloupky. Podle sloupků se pak řídí počet řetízkových ok. U sloupků dvakrát nahazovaných (například na přehozech přes postele, na záclonách) se háčkují mezi sloupky 3 řetízková oka. Při hustém háčkování se do každého okénka vháčkují 3 sloupky. Uháčkujeme-li řetízková oka pevně, může se stát, že okénka nebudou mít tvar pravidelného čtverečku, budou spíše ve tvaru obdélníčku. V tom případě se uháčkuje mezi sloupky o jedno řetízkové oko více. Vždy je dobré vyzkoušet si předem velikost a tvar okénka na malém vzorečku.
Filetové háčkování se provádí nejčastěji po líci a po rubu. Chceme-li pracovat jen po líci, musíme na konci každé řady přízi utrhnout a na začátku řady znovu začínat. Konce příze začistíme zapošitím do řetízku a okraj ještě zarovnáme obháčkováním krátkými sloupky, ale až po dokončení práce.
Při háčkování čtverečků (okének) z dlouhých sloupků a dvou řetízkových ok se utvoří první okénko vbodnutím háčku do osmého řetízkového oka od háčku. Další dlouhé sloupky se pak háčkují vždy do třetího oka základního řetízku.
Na konci řady se uháčkuje 5 řetízkových ok. Práce se obrátí a na konci této rubové řady se uháčkuje poslední sloupek do třetího řetízkového oka okrajového okénka.
Čtvercové nebo obdélníkové tvary pokrývek, záclon nebo přehozů a také oděvní části se začínají vždy od jedné strany. U kulaté nebo oválné pokrývky se může volit ze dvou způsobů práce: buď se háčkuje od jednoho konce ke druhému, přičemž podle předlohy u okrajů jde o přidávání a od poloviny se zase ujímá, nebo se začne práce uprostřed a pak se na obě strany podle předlohy ujímá. Filetovátechnika vyžaduje pečlivé vypracování okrajů.
U tohoto háčkování je důležitá síla háčku, jak utahujete, jaká je příze.
Libovolná příze nebo vlna: na dečky se hodí Sněhurka, svetr si můžete uháčkovat z jakékoliv vlny. Můžete použít i netradiční materiály, například přírodní lýko.
Háček: povětšinou si vystačíte se dvěma háčky. Háček na háčkování příze bývá bílý (velikost 0–6; čím větší číslo, tím menší očko, nejčastěji používaná je asi velikost 2). Háčky na háčkování vlny bývají barevné (velikost 2–5,5; čím větší číslo, tím větší očko, ideální je velikost 3,5).
Nůžky.
Předpis háčkovaného vzoru: najdete jej v časopisech, v různých publikacích i na internetu.
Jehla na koberce: má tupou špičku a velké oko.
Občas i další pomůcky, jako jsou pletací jehlice, knoflíky nebo korálky.
Odkazů na knihy s návodem na filetové háčkování na internetu naleznete několik. Po rozkliknutí zjistíte, že tyto knihy jsou momentálně na našem trhu vyprodány. Nezoufejte, návodů na tuto techniku je na internetu celá řada a určitě si vyberete.
Zima je skvělý čas na odběr řízků z tvrdého dřeva odebraných z listnatých stromů a keřů. Odběr je ale možné provést kdykoliv i v létě. Chcete-li rozmnožit keř bobkovišně prostřednictvím stonkových řízků, vezměte ostrý nůž a uřízněte posledních 12 až 15 cm větve. Odstraňte přebytečné listy ze spodní části a ponechte horní tři nebo čtyři neporušené. Spodní část hlavního stonku šikmo seřízněte a zabalte do vlhkých papírových ubrousků a dejte do igelitového sáčku. Před výsadbou si připravte směs vody a zakořeňovacího hormonu a každý řízek do ní ponořte.
Řízky vysazujte do jednotlivých nádob naplněných zeminou, vytvořte v ní 15 cm hluboký otvor a nasypte do něj trochu písku. Potom vložte řízek a zasaďte ho do půdy a zalévejte, dokud nezvlhne. Přesuňte nádobu na chráněné místo před mrazem, větrem a vlhkostí, ale s dostatečným slunečním světlem a počkejte asi šest týdnů, než se objeví kořeny. Obvykle rostlina potřebuje rok, aby vyrostla dostatečně silná pro vaši venkovní zahradu nebo do živého plotu.
Zakoření bobkovišeň ve vodě?
Další rychlou a snadnou metodou je vložit svazek stonků do láhve s vodou (např. 2litrové plastové láhve s odříznutým horním okrajem, aby se vytvořil širší otvor.) Odstraňte všechny listy, které budou pod hladinou vody. Položte láhev na chladný okenní parapet. Přibližně jednou týdně doplňte hladinu a vyměňte vodu, pokud se vám objeví velké množství zelených řas. Když jsou kořeny dostatečně velké, aby se snadno nepoškodily, vysaďte je ven. Některým keřům může trvat dva nebo i tři měsíce, než začnou produkovat kořeny tímto způsobem, takže se vyplatí být trpělivý.
Zakoření bobkovišeň přímo v půdě?
Tato technika funguje u mnoha silně rostoucích keřů, i když je míra selhání poměrně vysoká.
Odřízněte stonky dlouhé asi 20-30 cm a zatlačte polovinu jejich délky do země. Nemusíte odstraňovat listy ani provádět žádnou jinou speciální přípravu.
Ideální doba pro odběr řízků tímto způsobem je zhruba v září, než rostliny na zimu usnou. Myšlenka spočívá v tom, že začnou produkovat kořeny, když je teplota půdy ještě dostatečně teplá, než přejdou na zimu do vegetačního klidu, a pak na jaře znovu začnou růst.
Pokud to zkusíte později než v září, mohou řízky vyschnout a zemřít dříve, než vytvoří nějaké kořeny. Je to ale rychlá a snadná technika, takže tím, že se to nepovede, nemáte moc co ztratit.
Čepička na hlavičku o obvodu 50 cm. 50 : 3,14 = 15,9. Potřebujeme tedy placku o průměru 15,9 cm plus minus 1 cm.
Vysvětlivky:
ř. o. = řetízkové oko
dl. sl. = jeden dlouhý sloupek do jednoho očka
2x dl. sl. = dva dlouhé sloupky do jednoho očka
Postup:
Uděláme si 6 ř. o., která spojíme pevným okem do kruhu.
1. řada: Do kruhu uděláme 2 ř. o. a 17 dl. sl., to je dohromady s 2 ř. o. 18. Řadu ukončíme pevným okem.
2. řada: Ve druhé řadě děláme 1 dl. sl., 2x dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl., opakujeme až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem.
3. řada: Opět začneme na 2 ř. o. a děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl., opakujeme až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem. Tak jako ve 2. řadě pícháme dl. sl. hned do prvního oka a taky do posledního.
4. řada: Začneme 2 ř. o. a dále děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl. tak, že stále opakujeme 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 2 až na konec řady. Řadu ukončíme pevným okem.
5. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl. tak, že opakujeme 1, 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 2 až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem.
6. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl. tak, že 1, 1, 1,1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 1, 2 opakujeme až na konec řady. Řadu ukončíme pevným okem.
7. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 1, 2 – 6x uděláme po 1 dl. sl. a jednou 2x dl. sl., opakujeme až na konec řady. Řadu ukončíme pevným okem.
8. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2 tak, že 7krát po 1 dl. sl. a 2 dl. sl. Opakujeme až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem. Když se podíváme, vytvořili jsme placku o průměru skoro 15 cm. Jelikož děláme čepičku pro hlavičku s obvodem 50 cm a 50 : 3,14 = 15,9 cm, tak potřebujeme ještě kousek větší placku, ale pokud v další řadě budeme přidávat tak, jak by se v další řadě dle úvodního návodu mělo, byla by už placka moc velká, takže přidáváme pouze do každého třetího zdvojeného dl. sl. z předchozí řady.
9. řada: Opakujeme 8. řadu.
10. řada: Je už bez přidávání, jen po 1 dl. sl. do každého očka. Budeme píchat stále do prvního, a to tak dlouho, až uvidíme, že se šev začne stáčet doprava. Až se tak stane, tak nepíchneme do prvního, ale naopak do posledního, čímž šev uhne doleva a zase budeme píchat jen do&nb
Háčkované hračky jsou zpestřením pro naše děti. Jsou jistě také krásnou, originální dekorací do dětských pokojů. Právě při této činnosti můžete popustit uzdu své fantazii. Prakticky se dá uháčkovat cokoli. Zde jsou postupy a inspirace pro vás: http://hackovani-navody.eu/
Co si budete chtít uháčkovat, vykreslíte do čtverečkovaného papíru a můžete začít. Také můžete vkreslit kolečko podle skleničky a pak jen křížkovat a křížkovat dle vlastní fantazie nebo podle návodu. Prázdné čtverečky na předloze značí okénka, čtverečky vyplněné křížky značí čtverečky ze sloupků. Postupů na filetové záclonky háčkované filetovou technikou, které jsou velmi originální, naleznete na internetu.
Zde je jeden z nich:
U háčkování záclon je velmi důležité, z jakého materiálu budou. Aby byly opravdu pěkné a podobaly se těm, co mívaly v oknech naše babičky, volíme stoprocentní bavlněnou přízi (například Sněhurka nebo Kordonet). Budeme ještě potřebovat opravdu slabý háček, nejlépe č. 2. Pak už jen trochu trpělivosti a pár volných večerů.
Vysvětlení:
Plný čtvereček je uháčkován ze 4 dlouhých sloupků.
Prázdný čtvereček – 1 dlouhý sloupek, 2 řetízková oka, 1 dlouhý sloupek
Záclonky si můžete vyrobit také tak, že spojíte různé háčkované motivy: kolečka, hvězdičky, květy nebo čtverce, záleží jen na vaší fantazii. Takové záclony pak můžou být buď v jedné barvě, v několika odstínech jedné barvy, nebo pestrobarevné. Záleží jen na tom, aby ladily v interiéru, kde je chcete mít pověšené. K takovým záclonám si stejným způsobem můžete uháčkovat i ubrousek na stolek nebo další doplňky. I na háčkované čtverce, které budete následně spojovat, můžeme použít jednoduchou filetovou techniku. Záclonky vypadají pěkně, pokud je během praní naškrobíte, necháte vysušit v rámu a případně ještě přežehlíte. Rám na míru si vyrobíte z latěk, na ně pak po celém obvodu zatlučete hřebíčky. Na ty budete mokrou filetovou záclonu napínat.
Nevýhodou kompaktních čerpadel jsou náklady na instalaci, které mohou být vyšší, než některé jiné systémy, i když nižší provozní náklady mohou počáteční náklady kompenzovat.
Instalační technik musí správně dimenzovat jednotlivé vnitřní jednotky a určit nejlepší místo pro její instalaci. Velkoformátová nebo nesprávně umístěná vzduchotechnika může vyústit ve špatnou cirkulaci, která plýtvá energií a neposkytuje vhodnou teplotu nebo vlhkost vzduchu. Příliš velký systém, který je předimenzován je pro dům neefektivní z důvodu vysoké pořizovací ceny a problém může přinést i jeho umístění v místnosti.
Některým zákazníkům se nemusí líbit vzhled vnitřních částí systému. Zatímco je méně rušivý, než tomu je u vzduchových kolektorů, tyto jednotky nemají vestavěný vzhled centrálního systému. Kromě toho musí být uzpůsobeno místo pro odtok kondenzované vody, v blízkosti venkovní jednotky.
Nemusí být také snadné najít kvalifikovaného technika pro kompaktní tepelné čerpadlo. Informujte se u místních prodejců vytápění a chlazení, jak časté je ve vaší oblasti použití tohoto systému, a který technik má zkušenosti s instalací a obsluhou, nebo třeba využijte některou z renovovaných firem, která nabízí tyto tepelná čerpadla na internetu.
Kufříková elektrocentrála je díky své nízké hmotnosti, malým rozměrům, mimořádně tichému chodu a minimální spotřebě ideálním zdrojem energie při mobilní akci (zvuk, obraz). Dokonalá kvalita napětí, zajištěná invertorovým systémem vyhlazení výstupní křivky, však umožňuje jejich využití také pro napájení citlivé elektroniky, jako je výpočetní technika nebo lékařské vybavení. Centrály mají nízkou úroveň hluku. Vyznačují se jednoduchou obsluhou. Centrály jsou vyráběny v benzinovém, dieselovém a LPG provedení a mohou být i třífázové.
Lasičky dokážou to, co žádná technika ani chemie nezvládne – dostat se za kořistí až do jejích komůrek pod zemí a zlikvidovat ji zcela bez následků pro okolní životní prostředí. Kromě hlodavců si lasičky smlsnou i na slimácích, různém hmyzu a další drobné kořisti. Jsou hbité a rychlé a výborně šplhají. Lasičky neznají zimní spánek a i pod sněhem nám pomáhají likvidovat přemnožené hlodavce. Nemohou si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat jako třeba ježek – jakmile by začaly tloustnout, neprotáhly by se úzkými chodbami za svou kořistí.
Lasice hranostaj
Specializuje se na hryzce, kteří jsou pro zahrádkáře skutečnou pohromou, protože ohlodávají kořeny mladých stromků, čímž je obvykle zahubí. Kromě hryzců loví i hraboše. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Denní úkryt lasičky nacházejí ve stodolách a kůlnách a také v hromadách dřeva. Pokud chceme na zahradě jejich bezplatné pomoci využít, je třeba jim úkryt, ve kterém přes den mohou načerpat sílu pro noční lov, poskytnout.
Délka hlavy a těla závisí na oblasti výskytu a je v rozmezí 20 až 40 cm. Ocas hranostaje může být dlouhý 8–12 cm. Přibližná hmotnost tohoto zvířete se pohybuje zhruba od 140 do 245 g. Velice zajímavé je zbarvení hranostaje. Letní srst je o poznání barevnější než ta zimní. Hřbet je kaštanově hnědý, břicho žlutobílé. Hruď je bílá, špička ocasu zůstává černá. Bílá zimní srst roste nejdříve na břiše, na krku a pod ocasem. Špička ocasu zůstává černá. V zimě mají hranostajové většinou jen bílou srst s černou špičkou ocasu.
Hranostaj nepotřebuje příliš hustý porost k úkrytu. Vyskytuje se v lesích, v křovinatých porostech, na loukách, polích, ale i v horských oblastech (až do výšky 2 000 m n. m.) a bažinách. Velikost jeho teritoria závisí na poloze, biotopu a zejména množství vhodné kořisti. V Evropě se velikost teritoria jednoho zvířete pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci metrů čtverečních, kdežto v některých částech Asie to může být až deset tisíc metrů čtverečních. Většina nejbližších příbuzných hranostaje jsou typická noční zvířata, ale hranostaj sám je velmi často aktivní i za dne. K odpočinku se uchyluje do doupěte, které mívá přibližně uprostřed svého teritoria. Doupě se může nacházet v dutém stromě, ve skalní rozsedlině nebo v noře opuštěné jiným zvířetem. Hranostaj se nejčastěji pohybuje krátkými skoky, je ale též výborný plavec a skvěle šplhá po stromech.
Hranostaj je vynikající lovec, který se živí téměř výhradně masem. Velmi mu chutnají i ptačí vejce včetně slepičích. Hr
Destilací s vodní párou se materiál zahřívá v destilační aparatuře a vodní pára s sebou strhává uvolňující se silici, která se po ochlazení usazuje jako olejovitá vrstva na povrchu vody. Touto metodou se vyrábějí silice z plodů, listů nebo kořene, z oddenků a květů. Tato technika je hlavní metodou při používání extrakcí vonných silic v průmyslu, protože má tu výhodu, že je nejvíce efektivní a nákladově dostupná, a navíc zachovává integritu rostlinných olejů. Tento proces však vyžaduje určité dovednosti a investice do zařízení.