Buřty na pivu patří mezi jídla, která vypadala jednoduše už našim rodičům, ale ve skutečnosti se dají velmi snadno pokazit. Nejčastěji proto, že se vaří místo pečení, pivo zhořkne nebo buřty ztratí šťavnatost. A přesně tady začíná rozdíl mezi „nějakými buřty na pivu“ a verzí, ke které se lidé vracejí.
Po letech zkoušení můžu říct jednu věc naprosto jistě: pokud chcete spolehlivý výsledek bez vysušených buřtů a bez hořkého piva, remoska funguje lépe než trouba. Ne náhodou, ale díky tomu, jak pracuje s teplem, párou a chutí.
FAQ – Často kladené otázky
Proč jsou buřtyna pivu v remosce lepší než v troubě?
Buřtyna pivu v remosce jsou lepší proto, že se pečou v uzavřeném prostoru a chutě se neztrácejí odpařováním. Pivo nehořkne a buřty zůstávají šťavnaté.
Remoska vrací páru i aroma zpět k jídlu, takže cibule karamelizuje a pivo se propojí s tukem. V troubě se tekutina ztrácí a chuť se rozpadá. Právě tento rozdíl je důvodem, proč je výsledek z remosky stabilnější a chuťově kulatější.
Kolik piva dát na buřtyna pivu v remosce?
Na buřtyna pivu v remosce stačí 250 až 300 ml piva, tedy zhruba jedno malé pivo. Buřty nesmí být ponořené.
Pivo má být jen u dna, aby pracovalo s cibulí a tukem. Jakmile jsou buřty v pivu, začnou se vařit a ztratí šťavnatost. Správné množství poznáte podle vůně – nemá štípat, ale vonět sladce a kulatě.
Jaké pivo je nejlepší na buřtyna pivu v remosce?
Nejlepší je světlý ležák střední hořkosti. Příliš hořké nebo silné pivo výsledek zhorší.
Pivo zde nefunguje jako nápoj, ale jako chuťová složka. Ležák se v remosce zakulatí, zatímco silná nebo výrazně chmelená piva mají tendenci zhořknout. Značka není důležitá, styl ano.
Můžu použít tmavé pivo?
Tmavé pivo lze použít, ale jen opatrně a v menším množství. Chuť je pak výraznější a sladší.
Problém tmavého piva je v kombinaci s cibulí – pokud je jí hodně, výsledek může být těžký a nasládlý. Pro první pokus je vždy lepší klasický světlý ležák.
Proč se buřty v remosce nepíchají?
Buřty se nepíchají, protože by ztratily šťávu a vyschly. Obal drží chuť uvnitř.
Jakmile buřt propíchnete, tuk i šťáva vytečou a už se nevrátí. V remosce se buřty propečou i bez porušení obalu díky cirkulaci tepla shora.
Jaký tuk je na buřtyna pivu nejlepší?
Nejlepší je sádlo, případně malé množství másla. Olej funguje nejhůř.
Sádlo snese vyšší teplotu a má neutrální chuť. Máslo je jemnější, ale je potřeba hlídat, aby se nepřepálilo. Olej nedokáže vytvořit plnou chuťovou základnu.
Kolik cibule dát na buřtyna pivu?
Cibule má být dostatek, klidně tři velké kusy na čtyři až pět buřtů. Cibule je základ chuti.
Část cibule se rozpadne, část zkaramelizuje. Pokud jí je málo, omáčka nemá tělo a pivo chutná prázdně. Cibule nesmí být jen doplněk.
Jak poznám, že se buřty v remosce povedly?
Povedené buřty poznáte podle vůně. Nemá být hořká ani štiplavá, ale nasládlá a masová.
Buřty jsou šťavnaté, omáčka lehce hustá a chuť vyvážená. Pokud máte chuť vytřít talíř chlebem, výsledek je správný.
Co dělat, když jsou buřtyna pivu hořké?
Hořkost znamená, že bylo příliš piva nebo bylo použito příliš hořké pi
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Je Zdeněk Pohlreich opravdu nejlepší kuchař v Česku?
Zdeněk Pohlreich je považován za nejlepšího kuchaře hlavně díky technické autoritě a vlivu na českou gastronomii.
V praxi ale „nejlepší“ neznamená univerzální. Je výborný tam, kde jde o kvalitu, techniku a disciplínu. Jakmile vstupují emoce, tradice a rodinná očekávání, jeho přístup přestává fungovat pro každého.
Dají se recepty Zdeňka Pohlreicha vařit doma bez úprav?
Recepty Zdeňka Pohlreicha se doma vařit dají, ale často vyžadují přizpůsobení.
Technický základ funguje, problém bývá v čase, ceně surovin a očekáváních rodiny. Bez úprav tempa a nároků může výsledek působit stroze nebo nepřijatelně. Překlad do domácí reality je klíčový.
Proč lidem vadí styl komunikace Zdeňka Pohlreicha?
Lidem vadí hlavně tvrdý jazyk a konfrontační styl, ne samotné názory.
Pro část publika je jeho přístup motivující a upřímný. Pro jiné demotivující a zbytečně agresivní. V domácím vaření, kde jde často o pohodu, může forma přebít obsah.
Je Pohlreich lepší kuchař než Kluci v akci?
Zdeněk Pohlreich je technicky silnější, Kluci v akci jsou praktičtější pro domácnosti.
Pohlreich učí disciplínu a kvalitu, Kluci v akci učí vařit v reálném čase a prostoru. Nejde o to, kdo je lepší, ale kdo víc odpovídá potřebám konkrétního kuchaře.
Proč svíčková podle Pohlreicha doma často neuspěje?
Svíčková podle Pohlreicha neuspěje hlavně kvůli rozporu s rodinnými očekáváními.
Je méně sladká, méně moučná a technicky čistší. Chuťově dává smysl, ale emočně může zklamat. Lepší technika nemusí znamenat větší spokojenost.
Je roastbeef podle Pohlreicha vhodný pro běžnou rodinu?
Roastbeef podle Pohlreicha je vhodný jen pro rodiny, které akceptují růžové maso.
Technicky je postup jednoduchý, ale psychicky náročný. Pokud rodina očekává propečené maso, výsledek bude odmítnut. Tady není chyba v receptu, ale v očekávání.
Co si z Pohlreicha vzít, pokud začínám vařit?
Začátečník by si měl vzít hlavně technické základy a respekt k surovinám.
Není nutné přebírat tlak, tvrdost ani absolutní nekompromisnost. Pokud se přístup zjemní, může být Pohlreichvelmi dobrým učitelem základů.
Pro koho je styl Zdeňka Pohlreicha nevhodný?
Styl Zdeňka Pohlreicha je nevhodný pro lidi, kteří vaří hlavně podle emocí a tradice.
Pokud je cílem pohoda, klid a rodinná atmosféra, může jeho tlak na správnost vaření spíš škodit. Ne každý chce vařit jako profesionál.
Je Pohlreich víc kuchař, nebo mediální osobnost?
Zdeněk Pohlreich je v základu kuchař s mediálním přesahem.
Média jeho styl zesílila, ale nevytvořila. Odbornost existovala dřív než televizní popularita. Přesto platí, že část jeho obrazu dnes formuje hlavně televize.
Ve chvíli, kdy se Zdeněk Pohlreich označuje za nejlepšího kuchaře, dává smysl ho porovnat s dalšími výraznými tvářemi české gastronomie. Ne proto, aby se vyhlásil vítěz, ale aby bylo jasné, pro koho je který přístup vhodný.
Pohlreich versus Kluci v akci
Kluci v akci mluví jazykem domácnosti. Vysvětlují, zpomalují, přizpůsobují se běžnému provozu. Pohlreich naopak tlačí na výsledek a neomlouvá se za nároky. Technicky má Pohlreich navrch, prakticky jsou Kluci v akci čitelnější pro většinu lidí.
Pohlreich versus Roman Paulus
Roman Paulus je systematický a klidný. Učí techniku bez tlaku a emocí. Pohlreich učí skrze konfrontaci. Výsledky mohou být podobné, ale cesta je jiná. Paulus je učitel, Pohlreich trenér.
Pohlreich versus domácí kuchařský mainstream
Běžné domácí vaření je postavené na kompromisu. Chuť, cena, čas, nálada rodiny. Pohlreich kompromisy odmítá. To je jeho síla i slabina. Ne každá domácnost chce vařit jako restaurace.
Technologický postup: Buřty oloupeme a rozkrojíme v půlce (nepřekrojíme). Posypeme vnitřek paprikou a pepřem. Dáme cca 0,5 lžičky hořčice a vložíme stroužek česneku nakrájený na plátky a proužky cibule. Buřty poskládáme do zapékací mísy. Zbytek volné cibule a česneku (můžeme i přikrojit další – větší množství není na škodu, naopak) vložíme také volně do mísy. Druhou variantou je nakrájet buřty na kolečka, nasypat do mísy spolu s cibulí a česnekem a kořením vše posypat. V tomto případě dáme hořčici ne na buřty, ale přimícháme ji do omáčky. Omáčku připravíme smícháním celého velkého kečupu a celého piva. Buřty omáčkou zalijeme a pečeme v zakryté míse, dokud se buřty neotevřou a případně v míse neotočí vzhůru nohama. Také omáčka by měla trochu zhoustnout. Pak pečeme odkryté, dokud buřty nezhnědnou.
Buřtyna pivu v remosce nejsou efektní jídlo, ale poctivá kuchyně. Fungují proto, že respektují suroviny a technologii. Remoska zde není náhražkou trouby, ale nástrojem, který dává pivu, cibuli a tuku čas a prostor.
Když se dodrží správné poměry a nechá se jídlo pracovat samo, výsledek je stabilní a opakovatelný. A právě to je důvod, proč se k tomuto receptu lidé vracejí znovu a znovu.
Kdybych to měl shrnout jednou větou: buřtyna pivu v remosce nejsou o pivu, ale o tom, jak se pivo potká s cibulí v zavřeném prostoru.
Zdeněk Pohlreich nejprve do hlubšího kastrolu nalije olivový olej a přidá nakrájenou nebo ještě lépe na struhadle nastrouhanou mrkev a celer, najemno nakrájenou cibuli a chvíli vše restuje. Mezitím si naseká tři stroužky dobrého česneku (kupte nejlépe od českého farmáře, radí šéf) a přidá jej do zeleninového základu v kastrolu.
Z 500 g hovězího a 300 g vepřového masa Z. Pohlreich připraví směs mletého masa, kterou dá do kastrolu, osolí a opepří a nakonec přidá nasekaný rozmarýn. Restuje do odpaření tekutiny. Jakmile je mleté maso pořádně orestované, nalije Zdeněk Pohlreich do kastrolu asi půl litru červeného vína, přidá loupaná rajčata a dusí pod poklicí přibližně hodinu a půl.
Mezitím se pouští do přípravy těstovin. Pláty lasagní Z. Pohlreich vždy napřed trochu povaří ve vodě a poté je rozprostře na čistou utěrku, aby uschly. Nastává slavnostní okamžik, tedy vrstvení lasagní. Vždy je to tak, že se bešamelem začíná a bešamelem také končí, připomíná šéf. Poslední vrstva se zasype sýrem, radí Pohlreich.
Bešamel připraví Zdeněk Pohlreich tak, že z mouky a másla usmaží světlou jíšku, kterou zalije studeným mlékem, prošlehá a přidá bobkový list a hřebíčky. Vaří na mírném ohni při častém míchání asi 15 minut. Nakonec přidá muškátový oříšek, sůl a pepř.
A jak tedy konkrétně Zdeněk Pohlreich postupuje při vrstvení? Nejprve naběračkou nalije do pekáče bešamelovou omáčkou a na ni rozprostře těstoviny. Na lasagne pak umístí vrstvu boloňského ragú a znovu vrstvu bešamelu. Dále pokračuje úplně stejně. Nakonec Z. Pohlreich vše bohatě zasype parmazánem a lasagne vloží do trouby předehřáté na 180 °C. Pokrm zapéká asi 40 minut.
Pokud bych měl ukázat na jednu věc, která rozhoduje o tom, jestli budou buřtyna pivu jen „nějaké“, nebo opravdu dobré, je to cibule. Ne pivo. Ne buřty. Cibule.
Cibule v remosce nefunguje jako příloha, ale jako nosič chuti. Musí jí být dost, musí mít čas a musí se potkat s tukem. Jakmile cibuli uspěcháte, zůstane syrová. Když ji přepálíte, zhořkne. Správná cibule je měkká, lehce karamelizovaná a voní nasládle.
Kdybych to měl říct jednou větou: dobré buřtyna pivu začínají správnou cibulí.
Postup: Buřty oloupeme a rozkrojíme v půlce (nepřekrojíme). Posypeme vnitřek paprikou a pepřem. Dáme cca 0,5 lžičky hořčice a vložíme stroužek česneku nakrájený na plátky a proužky cibule. Buřty poskládáme do zapékací mísy. Zbytek volné cibule a česneku (můžeme přikrojit i další – větší množství není na škodu, naopak) vložíme také volně do mísy. Omáčku připravíme smícháním celého velkého kečupu a celého piva. Buřty omáčkou zalijeme a pečeme v zakryté míse, dokud se buřty neotevřou a případně v míse neotočí vzhůru nohama. Také omáčka by měla trochu zhoustnout. Pak pečeme odkryté, dokud buřty nezhnědnou.
Co je to buřtguláš a čím se liší od klasického guláše?
Buřtguláš je jednoduché české jídlo z uzeniny a brambor, které se vaří rychleji než klasický guláš a používá jiné suroviny na buřtguláš.
Na rozdíl od hovězího nebo vepřového guláše se buřtguláš připravuje hlavně z uzeniny, brambor a cibule. Nevyžaduje dlouhé dušení masa, takže je hotový výrazně rychleji. Typická je i hutnější konzistence díky bramborám, které se částečně rozvaří a omáčku přirozeně zahustí. Buřtguláš je proto ideální jako rychlé, syté a levné jídlo pro běžné vaření.
Jaké suroviny na buřtguláš jsou úplně základní?
Základní suroviny na buřtguláš tvoří brambory, uzenina, cibule, paprika, česnek a tuk.
Bez těchto surovin už by nešlo o klasický buřtguláš. Brambory zajišťují sytost a hustotu, uzenina dodává chuť a tuk, cibule vytváří základ omáčky. Mletá paprika je klíčová pro barvu i chuť a česnek s majoránkou dotvářejí typické aroma. Ostatní přísady, jako fazole, houby nebo pivo, jsou už jen varianty.
Jaká uzenina je nejlepší na buřtguláš?
Na buřtguláš jsou nejlepší kvalitní špekáčky nebo buřty s vysokým obsahem masa.
Ideální je uzenina, která při vaření pustí chuť i tuk, ale nerozpadne se. Klasické špekáčky jsou sázkou na jistotu, dobře fungují i liberecké párky nebo domácí uzenina. Vyhněte se příliš měkkým párkům s nízkým obsahem masa, které se v guláši rozvaří a ztratí strukturu.
Jak vaří buřtguláš Zdeněk Pohlreich?
Buřtguláš podle Pohlreicha staví na opečené uzenině, cibuli, paprice, smetaně a postupném zahuštění.
Zdeněk Pohlreich klade důraz na správně opečený základ, aby buřty zůstaly pevné a chuťově výrazné. Papriku krátce rozvoní, zalévá vařící vodou a guláš zjemňuje smetanou. Zahuštění řeší moukou rozmíchanou ve vodě až na závěr. Výsledkem je krémovější, výraznější verze, kterou detailně popisuje samostatný recept.
Je buřtguláš vhodný pro děti?
Buřtguláš pro děti ano, ale musí být upravený bez pálivého koření a s jemnější chutí.
Pro děti se používá méně uzeniny, ideálně kvalitní párek s vysokým obsahem masa, minimum papriky a žádné chilli. Chuť lze zjemnit přidáním cizrny nebo rozmixované brambory. Česnek a majoránku stačí přidat v malém množství. Taková verze je lehčí na trávení a přitom stále sytá.
Lze uvařit buřtguláš bez brambor?
Ano, buřtguláš bez brambor existuje a připravuje se hlavně z uzeniny, cibule a rajčatového základu.
Tato varianta je méně sytá, ale chuťově výrazná. Brambory se nahrazují sterilovanou paprikou, rajčatovým protlakem nebo kapiemi. Zahuštění zajišťuje tuk a redukce omáčky. Hodí se především pro podávání s chlebem a je oblíbená tam, kde se bramb
Technologický postup: Buřty ze stran nařízněte do kříže. Omyté brambory nakrájejte na kolečka a šalotky rozpulte. Buřty, brambory a šalotky dejte na grilovací tácek. Směs potřete pivem a grilujte ze všech stran dozlatova, dokud se buřty nerozevřou. Bude to trvat kolem 30 minut. Mezitím připravte rajčatové pyré: Na oleji na pánvi orestujte nasekanou šalotku s česnekem. Přidejte cherry rajčátka, nasekané chilli papričky, dochuťte solí a pepřem. Krátce poduste, asi 5 minut, a poté rozmixujte. Rajčatovým pyré zakapejte grilované buřty. Přikryjte alobalem a ještě krátce zapečte na grilu, asi 10 minut.
Většina receptů na buřtyna pivu vznikla jednoduše tak, že se vzal pekáč, přidalo hodně piva, cibule a všechno se nechalo „nějak“ péct. Výsledek často vypadá hezky, ale chuťově je plochý, hořký nebo vodový.
Nejčastější problém je množství tekutiny. Jakmile jsou buřty z větší části ponořené, už se nepečou, ale vaří. Tuk se z nich vyplaví, struktura změkne a zůstane jen pivo s cibulí.
Druhý problém je otevřený prostor trouby. Pivo se rychle odpařuje, zůstává hořkost a chuť se rozpadá. Lidé pak přidávají další pivo, čímž situaci ještě zhorší.
Kdybych to měl shrnout jednou větou: většina receptů selže proto, že pracuje proti surovinám.
Zdeněk Pohlreich uvádí, že rybí maso je velmi zdravé. Obsahuje malé množství tuku, který je však našemu tělu prospěšný. Maso je dietní a velmi chutné. Překážku občas ale tvoří spousta kostí, která je ve většině případů v rybách obsažena.
Zdeněk Pohlreich ve spoustě případů ryby připravuje vcelku. To proto, že když si někde dáváte rybu, kterou jste ještě neměli, jste rádi, že ji konečně uvidíte na vlastní oči. Ostatně to působí i vizuálně lépe než klasické filety. Velkou nevýhodou upravování a servírování celé ryby jsou kosti, se kterými se na talíři prostě musíte poprat. Leckdy pak talíř vypadá spíše jako po explozi než po konzumaci.
Zdeněk Pohlreich se tedy snaží vykostit ryby už před tepelnou úpravou. Vykostění ryby nepatří mezi nejjednodušší kulinářské úkony. Je třeba trocha zručnosti a také opakovaného tréninku. Učený z nebe nespadl! Zdeněk nejprve vyřízne z ryby první filet, což bývá mnohem jednodušší než druhá část. Ta je o něco těžší, protože páteř s kostmi již nedrží na odříznutém filetu, tudíž se hůře odřezává. Pokud mu na filetu zůstanou zbytky kostí, jednoduše je odřízne.
Pstruha a všeobecně ryby Zdeněk Pohlreich smaží výhradně na olivovém oleji. Nedává ho tam hodně, vytvoří pouze tenký film na povrchu pánve. Nejprve dobře rozpálí pánev, poté na ni nalije olivový olej, ten také nechá dobře rozpálit, a teprve poté začíná smažit.
Rybu Zdeněk Pohlreich smaží nejprve vždy kůží dolů. Nesnaží se ji z filetu nijak odstranit. Pod ní se nachází tuk, který se při smažení hezky rozpustí do masa a dodá mu tím lepší chuť. Rybu vždy opéká spíše méně než více, protože s nedopečenou rybou lze ještě něco dělat. Naopak vysušenou rybu můžeme leda tak vyhodit.
Zdeněk Pohlreich uvádí, že k rybě neodmyslitelně patří citronová šťáva. Tu musí mít vždy při ruce. Zároveň k celému pokrmu dobře ladí bylinky, jako například čerstvá petrželka nebo rozmarýn, které celému pokrmu ještě dodají patřičnou svěžest.
Ideální přílohou k rybě podle Zdeňka Pohlreicha bývá zelenina, kterou lehce osmahne na pánvi. Pokud má pouze jedno prkénko na krájení, doporučuje nejprve nakrájet zeleninu na požadované kousky a teprve pak na něm pracovat s rybou. Vyhnete se tak nezbytnému mytí krájecí plochy.
V případě smažení zeleniny používá výhradně olivový olej, který jí dodá skvělou chuť. Navíc zeleninu není třeba smažit dlouho. Nezapomene ji také dobře osolit a opepřit. Každý druh zeleniny snese jinou dobu smažení na pánvi, proto je dobré tomu přizpůsobit velikost nakrájených kousků a také dobu, kdy danou zeleninu do pánve přidáme.
Postup: Zdeněk Pohlreich srnčí maso (kýtu nebo plecko) odblaní, omyje, osuší, pokrájí na větší kostky a obalí v mouce. Velkou cibuli nakrájí na kostky a uzenou slaninu na proužky. Česnek prolisuje, rajčata pokrájí na kousky a feferonku poseká nadrobno. Na rozehřátém sádle Pohlreich nechá zesklovatět pokrájenou cibuli, přidá proužky uzené slaniny, bobkový list, celý černý pepř, celé nové koření, celý jalovec a společně orestuje asi 5 minut. V tomto základu zprudka opeče srnčí maso, aby se na povrchu vytvořila kůrčička, cca 3 až 4 minuty. Nyní Zdeněk Pohlreich přidá obě mleté červené papriky, nechá je v tuku rozpustit a přisype pokrájená rajčata, ze kterých vydusí tekutinu. Známý kuchař usilovně míchá, aby se nic nepřipálilo a nezhořklo. Dále přidá prolisovaný česnek, posekanou pikantní papričku, podlije srnčím anebo domácím hovězím vývarem či horkou vodou, přikryje pokličkou a na mírném plameni pomalu dusí do změknutí masa, asi 120 minut. Podle potřeby podlévá vývarem a často promíchává. Přibližně v polovině vaření začne Z. Pohlreich podlévat maso kvalitním suchým červeným vínem. Když je maso měkké, vyjme ho na talíř. Šťávu i s kořením promixuje ponorným mixérem dohladka nebo poctivě propasíruje. Šťávu až nyní osolí a okoření majoránkou, vrátí maso, společně prohřeje a podává. Srnčí guláš na červeném víně Z. Pohlreich servíruje s knedlíky podle vlastního výběru.
Ingredience: buřty podle počtu strávníků, cibule, 1 černé pivo, sůl, pepř, česnek, kečup, feferonka (nebo chilli), drcený kmín
Postup: Do pekáče rozložíme na kolečka nakrájenou cibuli, asi půlcentimetrovou vrstvu, na ni dáme na půlky rozkrojené buřty, které osolíme, opepříme a pokmínujeme. Prolisujeme česnek, dále zalijeme kečupem a rozložíme feferonky nebo zasypeme chilli kořením a zalijeme černým pivem. Pečeme, až se pivo téměř odpaří, ale trochu ho musí zůstat, aby byla šťáva. Podáváme s pečivem.
Tip: Takto pečené buřty jsou vynikající i druhý den, pokud je hned nesníte.
Ingredience: 1 kg buřtů, 750 g cibule, 200 g rajského protlaku, 2 lžíce sádla, 4 feferonky, 250 ml piva
Technologický postup: Na pekáč vymazaný sádlem dáme vrstvu cibule, kterou jsme nakrájeli na hrubé kousky. Na cibuli poklademe buřty nakrájené podélně na půlky, zbavené slupky. Podle chuti přidáme feferonky a vše zalijeme pivem, ve kterém jsme rozmíchali protlak. Povaříme. Jako přílohu doporučuji chléb, pokud podáváme jako hlavní chod, můžeme servírovat s vařeným bramborem. Toto jídlo je chutné i po vychladnutí, třeba během konzumace alkoholu.