Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
V naší poradně s názvem LOPATKOVEC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Klučkova.
Dobrý deň.
Počula som použití bobkového listu ako o hnojive pre lopatkovec.
Vedeli by ste mi poradiť ako ho mám použiť?Prípadne dobré hnojivo pre lopatkovec.
Ďakujem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Lopatkovec je oblíbená pokojová rostlina nenáročná na údržbu s leskle zelenými listy a bílými květy. Pochází ze Střední Ameriky, je zvyklý na teplé, vlhké prostředí a je ideální pro pěstování ve světlé koupelně.
Lopatkovec vyžaduje místo s jasným rozptýleným světlem, ideálně chráněné před studeným průvanem, takže vyberte místo daleko ode dveří a krbů. Lopatkovec je zvyklý na tropické prostředí, proto je nejvhodnější vlhká místnost, jako je koupelna.
Listy lopatkovce pravidelně oprašujte nebo otírejte vlhkým hadrem, aby se zajistila dobrá fotosyntéza. V suchých místnostech může být nutné občas zamlžit listy, aby se zvýšila vlhkost nebo lépe celou rostlinu důkladně osprchovat vlažnou vodou.
Lopatkovec pravidelně zalévejte, ideálně tak, aby substrát nikdy úplně nevyschl, ale zároveň nebyl podmáčený. Obecným pravidlem je, že před dalším zaléváním počkejte, dokud horních pár centimetrů substrátu nevyschne. Pokud je nezaléváte dostatečně často, brzy budete vědět, že lopatkovec po dehydrataci vadne. Zvolna pravidelně zalévejte a udržujte svůj zavlažovací režim.
Na jaře a v létě lopatkovec přihnojte jednou za čtrnáct dní tekutým rostlinným hnojivem pro pokojové rostliny podle pokynů na zadní straně lahvičky.
Každých pár let lopatkovec přesaďte do o něco většího květináče s čerstvým substrátem pro pokojové rostliny. Lopatkovci se ve skutečnosti daří, když má kořeny trochu stísněné, ale opakující se vadnutí, i přes pravidelnou zálivku, je známkou toho, že rostlina přerostla svůj květináč.
Brambory lze pěstovat různými způsoby, níže uvedené formy pěstovaní se provádějí v oblasti zahrádkaření.
Pěstování brambor ve věžích
Nevýhodou pěstování brambor je jejich nárok na velký prostor. Zemědělci z And však vyvinuli pro vyřešení tohoto problému velmi účinnou techniku. Nejprve malou plochu několika čtverečních metrů obloží kameny a zde vypěstují několik rostlin. Jakmile jejich nať dosáhne výšky asi 15–20 cm, zvýší zídku okolo záhonu a záhon doplní asi o 10 cm půdy. Když nať opět vyroste asi na 15–20 cm, znovu zvýší zídku a doplní záhon půdou. A tak to jde stále dál a dál. Z půdy vždy vyčnívá pouze svrchní svazek natě. Bramborové věže mohou být až 1,2 metru vysoké.
V každé vrstvě půdy vytvářejí brambory nové postranní výhonky s novými hlízami. Nakonec se část zdi obklopující věž zbourá a půda se odstraní. Je až nepředstavitelné, jaké množství hlíz takto naroste. Podobné bramborové věže můžeme vytvořit i v našich podmínkách, například pomocí starých pneumatik, prken.
Pěstování brambor v pytli
Tento způsob pěstování využívá toho, že když brambor klíčí, tak nasazuje výživové a plodné kořeny (části kořenů, na kterých rostou hlízy) postupně po celé délce lodyhy. Výhodou je, že se nemusí plít plevel, je dobrá ochrana před jarními mrazíky, velmi nízká, takřka žádná spotřeba hnojiv. Čím více zpracujete organického odpadu (shrabané listí z podzimu, včetně plevele, papíru, lepenky, trávy, štěpků, dřevěných pilin), tím méně hnojiv.
Naklíčené brambory se zasadí do mělké vrstvy 10 cm uleželého a vlhkého, loňského, shrabaného listí a pokryjí 10cm vrstvou kompostu nebo hlíny a po vyrašení cca 10–15 cm stonku se tento pokryje další vrstvou organických odpadků a navrch hlínou. Nechají se pouze vrcholové listy s přibližně 5cm částí stonku. Brambora vyrazí ze zahrnutých částí stonku nejenom kořeny, ale i plodné kořeny, na nichž jsou hlízy. A tak se pokračuje dále, až se dospěje k hornímu okraji pytle anebo sudu (igelit pytle se postupně, jak přisypáváme hlínu, roluje zespod nahoru). Brambora má na vrcholu vegetace silnou a bohatou korunu ze stonků a listů, vzhledem k dobré výživě (organické odpadky se zároveň postupně rozkládají na humus a živiny) nesrovnatelnou s klasickým pěstováním. Výnos je několikanásobný, na cca 30 cm výšky pytle se počítá s jednonásobkem sklizně. Postupným zahrnováním se dosáhne i toho, že je brambora částečně chráněna před plísní.
Z toho plyne, že pytel o průměru kolem 30 cm a výšky 1 m dá v optimálním případě 3násobnou sklizeň. U pytlů odstřihneme spodní dva rohy. V pytlích se velmi dobře postupně zvyšuje výška
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
Světlo: polostín
Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.
Jírovec
Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.
Botanický název: Jírovec
Doba kvetení: jaro
Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
Světlo: plné slunce i polostín
Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.
Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.
Kamélie
Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.
Botanický název: Camellia
Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,8 m až 6 m
Květy: červená, růžová a bílá
Světlo: polostín
Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.
Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.
Botanický název: Daphne
Doba kvetení: od jara do podzimu, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,5 m až 12 m
Květy: čtyřlaločnaté trubkovité květy v bílé, růžové nebo lila barvě
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Žumen (Cissus)
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
V naší poradně s názvem NENÁROČNÉ POKOJOVÉ ROSTLINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Srdýnková.
Dobrý den,
prosím o radu, co je toto za rostlinku? Barva listů je mezi vínově červenou fialovou. Ráda bych věděla,jak o ni správně pečovat.
Foto přikládám.
Moc děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tahle fialová kráska se jmenuje poděnka (Tradescantia pallida) a původem je ze středomoří. U nás se pěstuje jako pokojová rostlina, která se vám odvděčí drobnými květy, když ji dáte na léto ven na plné slunce. Není náročná na pěstování, ale chce dostatek vody. Množí se snadno řízkováním. Jak vypadá na fotografiích, se můžete podívat zde: https://www.google.cz/image…
Její pěstování v bytě není zas tak náročné, i když její růstový rytmus vypadá na první pohled složitě. A přitom tato rostlina přežije i nedostatečnou péči. Jedno si však při pěstování musíte uvědomit. Rostlina chce mít svůj klid, takže ji nedoporučujeme při vegetačním růstu přenášet z místa na místo nebo květináčem otáčet. Jako pokojové rostliny se pěstují dva druhy, a to Kala aethiopica var. gigantea Hort., která je mohutného vzrůstu, a Kala aethiopica hybr. Perla ze Stutgartu, jejíž vzrůst je nízký a je celkově drobnější. Na jaře, po odkvětu, necháme rostlinu zatáhnout. Nejpozdější termín by měl být konec května. Většina listů v té době zežloutne a uschne a zůstane jen zelené srdíčko rostliny, tedy jeden dva malé zelené listy. Rostlinu v této době můžeme umístit i do venkovního prostředí. V době odpočinku kalu zaléváme velmi mírně a jen občas. Delší doba sucha jí nevadí, naopak. Koncem srpna pak rostlinu přeneseme na stabilní stanoviště. V této době můžeme také kalu přesazovat a můžeme rozdělit i mohutné trsy na více rostlin. Přesazujeme do směsi jílu a listovky s příměsí rašeliny a písku. Do zeminy pro kaly se přidává i mletá rohovina. V době vegetačního růstu vyžaduje kala hojnost vody, a pokud možno i často rosíme. Odpovídá to tak nejvíce jejím podmínkám v přírodě. Až do období květů jednou týdně kalu přihnojujeme slabými tekutými hnojivy. Zimní stanoviště by kala měla mít kolem 10 °C a chráníme ji proti intenzivnímu slunečnímu svitu. Zantedeschia aethiopica se velmi dobře hodí i pro hydroponické pěstování, ale i zde musíme zachovávat její růstový rytmus. Ze škůdců ji v nevětraných suchých místnostech s oblibou napadají mšice. Mnozí majitelé kaly se ptají, proč jim kala nekvete. Ve většině případů je to proto, že nezachovávají její růstový rytmus. Zalévají ji po celý rok naprosto stejně a neumožní rostlině prodělat dobu vegetačního klidu. A právě v tom ve většině případů spočívá příčina neúspěchu. Musíte si uvědomit, že každá rostlina, nejenom kala, je uzpůsobená i přes mnohaleté pěstování podmínkám ve své původní vlasti a tyto podmínky je nutno co nejvíce zachovávat i při pokojovém pěstování. Proto je dobře si o každé doma pěstované rostlině toho prostudovat co nejvíce, abychom pěstování doma přizpůsobili podmínkám v její domovině. Dodržíte li tedy její růstový rytmus, odmění se vám rostlina svými květy.
V naší poradně s názvem JUKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emilia Tichakova.
mam problem s jukou, dala som ju na terasu a zacali hnednut listy po celej dlzke, na okrajoch,spickach aj v novo vyrastenych.Poradite ako to odstranit a preco to asi je? dakujem Emilia
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Tohle udělá nízká teplota a změna v pěstebních podmínkách vynesením kytky ven. Někdy se listy jen zbarví, ale když je šok velký, tak listy postupně zaschnou a musí vyrůst nové. S těmito změnami na listech se nic dělat nedá a je třeba počkat, jak se s tím rostlina vypořádá sama.
Některé pokojové rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit značné potíže, ne-li smrt. Přitom jsou to běžné kytičky, které má většina z nás pro radost v kanceláři či domácnosti. Neznamená to, že bychom teď měli přijít domů a – pokud máme malé děti – jít od rostliny k rostlině a vyhazovat. Pravděpodobnost, že se malé děti zakousnou do hlízy bramboříku, je docela nízká, pokud hlízy zrovna nebudete mít vyndané někde na parapetu. Ale pozor u amarylisu nebo klívie, kde je jedovatá celá rostlina – a ta už je lehce dostupná. Uškubnout si kousínek listu není vůbec žádný problém. Zkrátka a dobře, je důležité o tomhle nebezpečí vědět. Když například odstraňujete list tchynina jazyku, může vám skápnout trocha tekutiny z rostliny na prst. A běžíte si hned umýt ruce?
Diefenbachie skvrnitá
Latinský název Dieffenbachia maculata ukrývá statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy má velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy drobné, žluté, uspořádané v palici (v kultuře se však objevují jen ojediněle). Plodem je červená až oranžovo-červená bobule.
Diefenbachie se řadí mezi středně jedovaté rostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice. Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, v krku a na rtech, v těžších případech se mohou vyskytnout i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a je nezbytné přivolat lékařskou pomoc. Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.
Pěstuje se v řadě odrůd, které se liší zejména kresbou na listech. V létě potřebují vyšší teplotu, ale ne přes 30 °C, v zimě je nejvhodnější teplota 18 až 20 °C. V létě je nezbytné chránit diefenbachie před přímým sluncem, naopak v zimě jim vyhovuje jasně osvětlené místo. Nesnáší průvan. Na jaře a v létě je důležitá častá zálivka, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit. Množí se vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkla
Ve svém příspěvku OSTEOSPERMUM V TRUHLÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bozena Hurtikova.
Objednala jsem si tyto kytky, prisli mi docela vyssi a ja je dala do truhliku, ale chtela bych aby byly nizsi. Mohu jee zkratit treba na vysku 15cm?Prosim oradu, ma nekdo zkusenosti? Dekuji za radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Většina bylinek je poměrně nenáročných, nevyžadují příliš mnoho prostoru ani velké květináče. Nezapomeňte, že čím menší nádobu použijete, tím více je potřeba hnojit, v malé sklenici klidně jednou za dva týdny. Menší, ale častější musí být také zálivka, aby neuhnívaly kořínky. Zkuste si připravit květináče třeba ze starých plechovek od čaje, kreativitě se meze nekladou. No a jaké bylinky, tak to už záleží na vás, jaké máte rádi, anebo si můžete vybrat z bylinek, které jsou popsány v tomto článku, například dle náročnosti na pěstování.
Bylinky se dají používat jak čerstvé, tak i sušené. Takže když je nestihnete zpracovat, je možnost je skladovat suché po relativně dlouhou dobu. Bylinky mají široké využití v kuchyni jako koření, přísada do salátů nebo například na pizzu. Jsou však také vhodné do nápojů, například do smoothie nebo koktejlů, což dokazuje velmi oblíbené mojito připravované z máty. Mnoho z nich je také vhodných k přípravě nejrůznějších čajů, zejména pak těch léčivých. Spousta bylinek má totiž nenahraditelné léčivé účinky a jsou hojně využívány nejen v alternativní, ale dnes již i v moderní medicíně. Můžete je ale také pouze usušit a nechat jimi provonět váš byt, dům či šatnu.
Ideálním obdobím pro výsev bylinek je jaro, přičemž je vhodné začít s výsevem co nejdříve, mimo jiné kvůli prodlužování dnů a zvyšujícímu se množství slunečního svitu. Při pěstování bylinek doma se zamyslete zejména nad volbou nádoby a místa. Ať už ale vyberete jakýkoli květináč či truhlík, nejdůležitější jsou samotné bylinky. Pěstitelům se doporučuje kupovat již předpěstované bylinky, ne však ty ze supermarketu, které jsou určeny spíše k okamžité spotřebě. Často jsou vysazeny v nekvalitním pěstebním substrátu a krátce poté, co si je donesete domů, mohou být napadeny plísní. Výpěstky bylinek nakupujte tam, kde je prodávají v dobré kondici a optimálně zalité. Na pěstování bylinek kupte vhodnou zeminu s přídavkem rašeliny. Zemina pro doma pěstované bylinky by měla být dobře propustná a bohatší na živiny než při pěstování na záhonech. Vhodné může být i organické hnojivo pro bylinky, kterým můžete dle potřeby hnojit jednou za 2 týdny. K substrátu přikupte také drobné zahradnické náčiní, při pěstování bylinek využijete zahradnické nůžky, lopatku i sázecí kolík.
Jakmile jsou bylinky zasazeny, je potřeba se o ně dobře starat, přestože nejsou na údržbu zdaleka tak náročné jako ostatní pokojové rostliny. Slunečno mají rády bylinky jako mateřídouška, šalvěj, oregano, rozmarýn či levandule a meduňka. Tyto byliny je tedy vhodné zasít na jaře či přes léto. Stín či polostín je vhodný pro mátu, šťovík, kerblík a libeček. Pok
Ve svém příspěvku KVĚTINY DO ŠERA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Vanátová.
Dobrý den,
Mám dotaz,máme doma chodbu kde nemáme okna a je v ní šero,chtěla bych do ní nějaké živé květiny ale nevím jaké květiny.Proto prosím o radu co by se na chodbu kde je hodně šero,daly dát nějaké živé kytky.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Aloe vera potřebuje ke svému růstu suché a teplé až horké podnebí. Má ráda hodně slunce, nesnáší průvan a postačí jí jen méně častá zálivka. Může být pěstována jako okrasná rostlina na skalce nebo v bytě, ale nejlépe se jí bude dařit ve skleníku. Tato rostlina velmi rychle roste a potřebuje každoročně přesazovat.
Zvolení místa pro pěstování aloe vera
Ať už se rozhodnete pěstovat aloe vera doma nebo venku, myslete na to, že rostlina potřebuje hodně slunce. Pokud bude rostlina umístěna venku, ideálním místem bude takové, kde bude svítit slunce déle jak osm hodin, rozhodně ne méně jak šest. Další důležitou věcí, na kterou venku musíte myslet, je zemina. Je potřeba najít suché místo, rostlině se nebude dařit tam, kde je půda příliš mokrá nebo má tendenci shromažďovat vodu. Jednotlivé rostliny aloe vera mohou být pěstovány relativně blízko sebe, ale ujistěte se, že ponecháte dostatek prostoru pro růst. Zralá rostlina se může rozšířit o dvacet pět a více listů. V případě, že bude rostlinu pěstovat doma, bude nejlepší volbou okenní parapet směrem na jih nebo západ. Při pěstování v květináči není potřeba volit velký a prostorný květináč, protože rostlina preferuje přeplněný kořenový systém. Bude-li mít přebytečný prostor, zpomalí se její růst.
Příprava pro výsadbu aloe vera
Ať už jste se rozhodli pro pěstování aloe vera venku, nebo uvnitř, zvolte suchou, písčitou půdu. Pokud nemáte přírodně písčitou půdu, jednoduše ji smíchejte s pískem nebo malými kamínky. Půda bude dobře zajišťovat odvodňování a nabízet rostlině ty nejlepší podmínky k růstu. Faktor pH zeminy by se měl pohybovat v rozmezí hodnot 6 až 8, hodnotu pH zvýšíte tím, že do půdy přidáte vápno. Pokud si zvolíte, že budete pěstovat aloe vera jako pokojovou rostlinu, můžete substrát pro tuto rostlinu zakoupit v obchodě.
Postup výsadby aloe vera
Žádný zahradník vám nedoporučí pěstovat aloe vera ze semene, i když je to možné. Trvá to příliš dlouho a je zapotřebí přísných skleníkových podmínek, aby semínko vyklíčilo. Zralá rostlina produkuje odnože, které jsou vlastně novými malými rostlinkami a mohou být použity k rozmnožování.
Vyberte si odnože ze zralé rostliny. Když jsou vysoké několik centimetrů a listy se začínají rozevírat, můžete začít s rozsazováním.
Pomocí ostrého nože oddělte mladou rostlinku a ujistěte se, že jste odnož neporušili.
V případě, že se vám nepodařilo odnož oddělit bez porušení, je potřeba nechat ránu zaschnout a teprve poté umístit do půdy. To bude trvat dva až tři dny, ale zabráníte tím napadení rostliny a jejímu odumření.
Jakmile se na ráně utvořil strup, můžete rostlinu umístit do půdy. V případě, že jste byli tak opatrní a rostlinu jst
V naší poradně s názvem PŘEZIMOVÁNÍ KYTKY JICNOVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bára.
Zdravím, nikde nemohu zde v PC najít konkrétní návod-radu jak přezimují Jicnovky-Eustoma. Dostala jsem jí jako dárek a nevím co s ní dál. Je moc pěkná byla bych ráda kdyby přežila i zimu. Prosím poraďte.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Eustoma grandiflorum nebo-li jícnovka velkokvětá, je kvetoucí dvouletka, která přežije zimní mrazy až do -12 °C. Ale spíše než aby byla považována za trvalku, je typičtěji pěstována jako letnička.
Eustomu můžete přezimovat i uvnitř na světlém místě s teplotou v závislosti na osvětlení v rozmezí 10 až 15 °C. Čím větší teplo, tím větší nároky na světlo.
Rajčata se dostala do Evropy v 16. století. Jejich semena byla přivezena do Španělska kolem roku 1525 nebo o něco později, když Hernando Cortez dobyl říši Aztéků a podrobil si území pozdějšího Mexika. Historie pěstování rajčat je na evropském kontinentu relativně krátká, rajčata se do Evropy dostala společně s bramborami až po objevení Ameriky a dovezení semen a sazenic pokolumbovskými výpravami. Zpočátku se rajčata pěstovala v Itálii a Portugalsku, a to paradoxně pro okrasu, teprve později se začala používat jako plodová zelenina.
Oblibu získala rajčata především pro svoji výraznou chuť, krásnou barvu a velmi snadný způsob pěstování. Samotná rostlina rajčete (Lycopersicon esculentum) je jednoletá a velmi silně plodící, pokud ji nezaštipujeme, hravě překoná výšku 2 metry. Potřebuje velmi světlé a teplé stanoviště, dostatek místa kolem sebe a pravidelnou zálivku i přihnojení. Díky svému snadnému pěstování ze semen si rajče našlo širokou skupinu pěstitelů z řad zahrádkářů či majitelů zahrad, oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách – jako balkónová rajčata. Díky své relativní nenáročnosti na pěstování jsou rajčata velmi oblíbeným druhem zeleniny a patří určitě do každé zahrady, zahrádky, nebo do květináče či truhlíku na balkón nebo terasu.
Pokus o pěstování „biorajčat“ bohužel nedopadl dobře. Pěstování rajčat bez jakékoli formy chemického postřiku se bohužel ukázalo jako ne zrovna ideální řešení, a ještě předtím než majitel zahrádky stihl sklidit úrodu, sklidila jej obvykle za něj plíseň.
Známe salátová rajčata i taková, co mají hodně šťávy a málo dužiny a naopak – hodně dužiny a málo šťávy. Známá jsou žlutá i červená rajčata nejrůznějších odstínů a také tvarů. V poslední době byly vyšlechtěny odrůdy ve tvaru krychle, aby se daly snáze balit a zasílat.
Z marantovitých se vám bude líbit třeba maranta, kalatea, ktenante či stromanthe.
Maranta (Maranta)
Dekorativní listy této rostliny mají na svrchní straně výrazné červené žilkování, po rubu jsou temně purpurové. Zvláštní jsou tím, že se na noc svinují. Květy nejsou významné. I když se maranta dá pěstovat vyvázaná k mechovému kmínku nebo k malé treláži, obvykle je nízká a poléhavá.
Rostlinu pěstujte po většinu roku v polostínu, na zimu ji raději přesuňte na stanoviště s jasným rozptýleným světlem. Příliš jasné světlo má však za následek vadnutí listů a hnědnutí jejich okrajů. Této rostlině vyhovuje normální pokojová teplota, minimálně však 15 stupňů Celsia. Po celou vegetační sezonu marantu vydatně zalévejte a jednou za dva týdny ji přihnojujte standardním tekutým hnojivem. Mezi zálivkami nechte vždy zeminu trochu vyschnout, ale ne úplně. Maranta je rostlina tropických dešťových lesů, která miluje vzdušnou vlhkost. Pěstujete-li ji v teplém pokoji, postavte květináč do misky s navlhčenými oblázky a často roste. K rosení používejte pokud možno dešťovou vodu, která na listech nezanechává stopy. Marantu můžete množit na jaře dělením velkého trsu nebo v létě řízkováním. Použijte zeminu na půdní bázi.
Zde si můžete prohlédnout tuto velmi dekorativní pokojovou rostlinu: maranta foto.
Kalatea (Calathea)
Krásně skvrnité listy kalatey vyrůstají na dlouhých stopkách téměř vertikálně, díky čemuž vynikne kresba na jejich spodní straně. Kromě nádherné barvy listů vás jistě okouzlí i nápadné oranžové květy (viz odkaz na fotografie níže). Kalatea dorůstá obvykle do výšky 35 cm.
Vyžaduje polostín a celoroční teplotu mezi 15 až 25 stupni Celsia. Hojně kalateu zalévejte a v době vegetace přihnojujte dvakrát měsíčně tekutým standardním hnojivem. V zimě zálivku omezte. Vysoká vzdušná vlhkost je nezbytná i u této rostliny. Květináč postavte do misky s vlhkými oblázky a kalateu často roste, nejlépe dešťovou vodou.
Na těchto fotografiích můžete obdivovat krásu kalatey: kalatea foto.
Ktenante (Ctenanthe)
Ktenante je stejně jako všechny marantovité rostliny velmi náročná. Odměnou za péči vám však budou její krásně zbarvené listy, které rostou na vzpřímených stoncích a mají velmi zajímavé zbarvení (viz odkaz na fotografie níže). Ktenante dorůstá většinou do výšky 60 až 80 cm. Za dobrých podmínek i do výšky 1 metru.
Právě zelenolisté druhy ktenante jsou vhodné do tmavších zákoutí. Celoročně těmto rostlinám vyhovuje pokojová teplota. Přes zimu však snesou i nižší teploty (kolem 15 stupňů Celsia). Nemají však rády výraznější změny teplot během dne. Vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost, nesnáší přímé slunce. Přes léto vyžadují
V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel J.Hrdličková.
Zapomenuté 1 kg medu skladované při pokojové teplotě mi ve sklenici zkvasilo.
Ráda bych se dověděla, jak je to možné a jestli se dá z medu ještě něco udělat, kromě vyhození.
Med není hořký nebo nakyslý, ale nechutná medově.
Děkuji všem ochotným za odpověď.
Hrdličková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.
Chcete -li zlepšit celkovou produkci okurek, zvažte použití následujících dvou technik.
Pěstování okurek na fólii
Použijte černou nebo hnědou plastovou fólii. U okurek je pro špičkovou produkci nezbytná teplá a vlhká půda a právě tmavá fólie zajistí prohřátí půdy a zamezí odpařování vody. To urychlí růst a zvýší výnosy. Fólie také zabrání růstu plevele.
Pěstujte okurky vertikálně
Při plánování zahrady zvažte pěstování odrůd okurek vhodných pro vertikální růst. Jako oporu můžete použít mříže, sítě plot nebo sloupky pergoly. Vertikální pěstování nejlépe využívá zahradní prostor tím, že růst probíhá vzhůru a brání rozšiřování rostlin po celé zahradě, stejně jako udržuje plody čisté a rovné, když se vyvíjejí nad zemí. Vědci dokázali, že pěstování okurek vertikálně dramaticky zvyšuje výnosy, protože rostlina má lepší cirkulaci vzduchu a více slunečního světla než rostlina pěstovaná na zemi. Například pro intenzivní pěstování okurek salátovek je vertikální způsob ideální řešení.
Ve svém příspěvku ZALÉVÁNÍ BRAMBOŘÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana.
Ahoj, nejspíš se mi podařilo brambořík ulít, půda je vlhká, listy žloutnou, dá se ještě nějak zachránit? nejsem asi moc velký pěstitel květin, ale ráda bych mu pomohla, prosím o radu Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta.
Také pěstuji brambořík poprve, dostala jsem ho na jaře. Po odkvětu jsem přesadila do většího květináče a dala na balkon na plné slunce. Zalévala jsem do korýtka (pod ruhlík) a dávala tam dost hodně vody. On si sám zal co chtěl a najednou mi narostla hlava listů jako hlávka zelí. Přihnojovala jsem na pokojové květiny hnojivem lx za týden a najednou jsem měla plno květů i třicet najednou a stále rostla poupata. Nemohla jsem se na tu krásu a zázrak vynadívat. Teď jsem ho přemístila domů ale nelíbí se mu to a já nevím co s tím. Snad tu najdu nějakou radu, jak ho přezimovat. Vlasta
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Ve svém příspěvku ČESNEK V SOLI NA USKLADNĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Sehnálek.
Někde jsem četl, že je možno česnek naloupat a do sklenice 0,7 l dát 1cm soli, na toto naloupaný česnek ale již nevím, zda vysát vzduch nebo jak dále uskladnit a jak dlouho česnek vydrží. Pokud mi dáte informaci k požadovanému tak předem děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Vyzkoušejte to na malém množství. Použijte k tomu skleničky od Krenexu. U jedné zkuste vysát vzduch a druhé ne. Obě skleničky pak uskladněte v temnu při pokojové teplotě. Podle výsledku testu pak zjistíte, který postup vám vyhovuje. Domnívám se, že sůl vytáhne ze stroužků jejich vlhkost a ty se pak zcvrknou a budou takové gumové.
Už jste zajisté slyšeli o novém trendu pěstování rostlin – revoluční květináč byl vyvinut, aby změnil způsob pěstování rostlin jejich otočením vzhůru nohama. Uvnitř nádoby se nachází uzavíratelný disk, který je vlastně tím nejinovativnějším prvkem v celém tomto pěstebním systému. Do disku v užší části květináče se lije voda, která zavlažuje půdu nacházející se v druhém disku v širší části květináče. Do druhého disku je zároveň zasazena rostlina. Z horního disku se pak postupně uvolňuje zálivka směrem ke květině, takže jde vlastně o princip samozavlažovacích květináčů. Nejprve šlo o takzvané speciální závěsné vaky, které byly vyvinuty hlavně pro pěstování zeleniny na terase i balkoně. Tvůrci vycházeli z toho, že zvlášť ve velkých městech zeleně ubývá a mizí i z bytů, teras a balkonů. Člověk vždy najde něco důležitějšího, čím volné místo zaplnit. Prostor však stále zůstává pod stropem a nad hlavami. Tak proč ho nevyužít? A právě z tohoto důvodu se na trhu objevily speciální vaky na pěstování rostlin kořeny nahoru. Jedna taková nádoba stojí přibližně dvě stě korun. Pod názvem Sky plantery najdete pěstební nádoby speciálně určené pro tento nezvyklý způsob pěstování pokojových rostlin anebo bylinek v kuchyni, které tak budete mít alespoň neustále po ruce, kdykoli budete vařit a dochucovat jimi své pokrmy. A které rostliny můžete pěstovat „hlavou dolů"? Například rajčata, petržel, mátu, pelargonie, voděnku, břečťan, anturie i některé palmy a orchideje. A s jejich přezimováním nemusíte mít starost. V zimním období se o ně staráte stejně jako po zbytek roku.
Ve svém příspěvku NENÁROČNÉ POKOJOVÉ ROSTLINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Nejedlá.
Inspirativní článek, já bych snad ještě dodala například Šplhovnici (epipremnum), kterou doma mám a je super, jednak je krásná a druhak opravdu nenáročná. Dala bych si snad pozor jen na přímý sluneční svit. Jednou jsem ji na slunci nechala a pak jsem měla co dělat abych ji udržela při životě. Nemáte někdo zkušenosti s lopatkovcem? Jak dlouho prosím vydrží a jak často kvete?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Stana.
Mám lopatkovec cca 3-4 roky, pěstuji jej metodou pokus-omyl, takže už vím, že ten můj rozhodně nesnáší přímé slunce a sucho. Vzpamatoval se mně z toho ve stínu a dobře zalévaný, zatím ho mám venku. Přes zimu ho mám vedle monitoru nad PC, dobře se mu tam daří.
Begonie převislá je hybridní kultivar begonie hlíznaté. Převislá část je až 50 cm dlouhá, s krásnými drobnými růžovobílými květy. Tyhle barevné krásky patří mezi typicky balkonové rostliny, ale jejich pěstování není samozřejmě vyloučeno ani kdekoli jinde. Velmi dobře se množí semeny. V truhlíku udělají jejich girlandy obrovskou parádu, jen pozor na přímé sluneční paprsky, které jim nesvědčí. Truhlíky proto orientujte na severní nebo východní stranu domu. Převislé begonie vysazujte vždy do nádob a různých květináčů podle velikosti jednotlivých odrůd. Volte dle možností raději rozměrnější nádoby, aby sazenice měly k dispozici více vody a živin. Jestli máte nádobu světlejší barvy, je pro pěstování begonií vhodnější, neboť světlá barva je prevencí proti přehřátí nádoby na slunci. Převislé begonie jsou o něco žíznivější, proto se jim dobře daří v samozavlažovacích obalech, které mají tu výhodu, že rostliny nemusíte tak často zalévat. Pokud máte mohutnější sazenice či rostliny, je vhodné pořídit si rozměrnější truhlík, který rostliny pak nepřeklopí. Pozor však při chladnějším a vlhkém počasí, neboť rostliny mají tendenci uhnívat, a tak musíte přebytečnou vodu z truhlíků vylívat.
Postup:
Hlízy begonie (pozor – sázejte vždy vypouklou stranou směrem dolů) se sázejí v únoru až březnu na světlé stanoviště s teplotou kolem 20 °C a je třeba je udržovat vlhké. Ven je vysazujeme po polovině května. Jejich krásu podtrhnete v kombinaci s jinými květinami, například s lobelkami modrými a laločnicí přímořskou. Begonie kvetou až do podzimu, pak je můžete rozmnožit řízkováním a semeny. Hlíznaté begonie se kromě toho rozmnožují také dělením hlíz. Hlíza se rozřízne na polovinu tak, aby obě části měly výhonky a kořeny. Řez se zasype uhlím nebo sírou. Hlízy se sázejí tak, aby jejich vrcholek lehce vyčníval nad úroveň půdy. Ke správnému růstu se doporučuje begonie nejdříve předpěstovat. Doporučuje se cibulky namočit na několik hodin do vlažné vody, a až poté začít s jejich výsadbou.
Tipy na pěstování:
Cibulky begonií můžete sázet do truhlíků už v únoru. Ven je však dejte až v druhé polovině května, kdy nehrozí mrazíky.
Substrát udržujte mírně vlhký, škodí jak jeho vyschnutí, tak převlhčení. Měl by být kyprý a humózní s pH okolo 6. Vhodné jsou hotové substráty.
Pravidelně odstraňujte odkvetlé a zavadající části, abyste podpořili další vývin poupat a aby na rostlině nevznikala živná půda pro choroby.
Pravidelně přihnojujte od jara do podzimu jednou za 7 až 14 dní.
Pro zálivku je vhodná měkká odražená voda. Rostlina se nesmí smáčet.
Rostliny můžete nechat venku do prvních mrazíků. Poté odstraňte listové části a hlízy vyjměte. Důkladně je očistěte od zbytků substrátu a dejte je zimovat do bedničky se suchou rašelinou nebo pilinami. Bedničku můžete zakrýt novinami nebo netkanou textilií. Teplota by neměla klesnout pod 2 °C a zároveň by neměla přesáhnout 15 °C, jinak cibulky začnou předčasně klíčit.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE S.O.S. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Dobrý den, děkuji za radu. Přípravek ACTARA 25 WG jsem si hned objednala dnes mi přišel,ale bohužel jsem bezradná,protože nevím jak mám určit dávkování.V návodu je jen dávka 70-80g na 1 ha brambor.A nevím zda mám orchideje přípravkem prolít nebo postříkat listy. Děkuji předem za radu Příhodová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Přípravek Actara rozřeďte v poměru 1,5 gramu na 5 litrů vody. S tím pak rostlinky postříkejte, a s tím co zbyde, je můžete zalít. Actara vám tak vystačí na mnoho let. Můžete ji bez obav použít každý rok jako prevenci na všechny pokojové rostliny. Nejvíce to prospěje těm rostlinám, které dáváte na léto ven. Jednou je ošetříte na začátku sezóny a jednou těsně před koncem. Přeji hodně zdaru.
Kamélie je rostlina, kterou lze poměrně snadno pěstovat, jakmile jí vytvoříte ty správné podmínky. Může být pěstována jak ve vnitřních prostorách, tak ve venkovních květináčích, ale také venku na záhoně.
Světlo a teplo
Ideální při pěstování kamélie je možnost ji na léto umístit ven a na zimu zase přenést do chladných, nepřetápěných částí domu. Ven kamélii přestěhujte nejlépe v květnu, preferuje polostín, ale bude snášet i slunné místo, pokud to nebude horké polední slunce. Myslete i na to, že na větru či v průvanu bude koruna kamélie rychle osychat. Rostlinu venku nechte co nejdéle, nejvýše však do prvních mrazíků.
Pěstujete-li rostlinu v květináčích, jejich baly rychle promrzají a rostlinu poškozují. Tam, kde se zimní teploty pohybují do -15 °C lze nechat kamélie i přes zimu v zemi, jen je třeba je zakrýt velkou vrstvou mulče a přikrýt geotextilií. Největším problémem při tomto způsobu pěstování bývá, že při pozdních mrazech omrzají mladé výhonky a odumírají.
Mnohem lepší je, když si kamélii můžete donést zpět do domu a umístit ji do místnosti vytápěné nejvýše do 15 °C. Kamélie potřebuje nižší teploty, protože ji podněcují k rozkvětu pupenů. Při teplotě 6–10 °C vám kamélie pokvete až pět týdnů, kdežto pokud byste ji umístili do vytápěného obývacího pokoje, odkvetla by vám po několika dnech.
Tato rostlina rozhodně není určena k pěstování v paneláku.
Půda a přesazování
Kamélie vyžaduje kyprou, kyselou půdu, která je vlhká, ale nezadržuje přebytečné množství vody. Kořeny kamélie mají vysoké nároky na kyslík, proto jsou dost mělké a není doporučováno v její blízkosti pěstovat další rostliny, které by svými kořeny kamélii utlačovaly. Zvolíte-li pro pěstování kamélie místo pod vzrostlým stromem, ve stínu, bude jí to vyhovovat a určitě se jí zde bude dobře dařit. Vyberte takový strom, který ji nebude svými kořeny obtěžovat, jako by to dělala například borovice.
Pěstujeme-li kamélie v květináčích, je potřeba je přesazovat. Nejlepší čas pro přesazování je na jaře, před začátkem nového růstu. Pokud kořeny rostliny pronikají květináčem, je možné přesazovat i na podzim. Mladé rostliny kamélie se přesazují jednou za dva roky, starší rostliny dle potřeby. K přesazování můžete použít substrát určený pro rododendrony, protože obsahuje málo vápníku a má odpovídající nízké pH.
Zalévání
Kamélie by neměla být suchá ani podmáčená. Přelití rostlině nepomůže, stejně jako zaschnutí, proto zalévání věnujte dostatečnou péči. Při přeschnutí mohou opadat poupata, při přelití uhnívat kořeny. Množství vody je potřeba přizpůsobit daným klimatickým podmínkám. Kamélie pěstované v květináčích budou vyžadovat méně vod
Diefenbachii pěstujeme ve větší nádobě s běžnou zeminou pro pokojové rostliny nebo zahradní zeminou složenou z listovky, rašeliny a hrubého písku, obohacenou dobře vyzrálým kompostem. Diefenbachii pěstujeme nejlépe jako solitér nebo jako dominantní rostlinu ve skupinách.
Diefenbachie má vysoké nároky na teplotu a vzdušnou vlhkost. V létě jí vyhovuje vyšší teplota, ale ne přes 30 °C, v zimě nejlépe teplota mezi 18 a 20 °C, starší rostliny je možné pěstovat při 16 °C, ale teplota pod 14 °C již může vést k poškození rostliny.
V létě by se měla chránit před přímým sluncem, v zimě jí naopak vyhovuje jasně osvětlené místo. Rostlina nesnáší průvan.
Zálivka by měla být na jaře a v létě častá, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit.
Přibližně každý druhý rok na jaře by se měla rostlina přesadit. Nejlépe je použít směs hrubé listovky, drnovky, rašeliny a písku smíchané v poměru 2 : 2 : 1 : 1 – pH substrátu je vhodné 5,5 až 6.
Diefenbachie se množí vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkladně umýt ruce.
Rostlinu hnojíme 1x za 14 dní speciálním tekutým hnojivem pro pokojové rostliny.
Normálním jevem je opadávání spodních listů. Proto je vhodné čas od času rostlinu omladit seříznutím stonku 10 centimetrů nad zeminou v květináči. Velmi brzy vám obrazí a vrchní část rostliny můžete nechat znova zakořenit.