Blecha je nepříjemný a hbitý parazit napadající teplokrevné živočichy. Tento bezkřídlý hmyz se v srsti pohybuje pomocí tří párů silných končetin, přičemž díky třetímu, uzpůsobenému ke skákání, dokáže překonat značnou vzdálenost.
Rozdíl mezi štěnicí a blechou
Štěnice patří mezi ploštice. A skutečně jsou ploché natolik, že jsou schopné se ukrýt i v těch nejmenších škvírkách postele, za obrazy nebo v elektrických zásuvkách. Ve dne spí, v noci pijí krev teplokrevným živočichům.
Štěnice si může přivézt kdokoliv odkudkoliv. Domů vám je může zavléct i návštěva. To, že se pohybujete pouze v čistém prostředí a v civilizovaném světě, nehraje roli. Existuje domněnka, že se štěnice po zeměkouli, respektive po rovnoběžkách pohybují v jakýchsi vlnách, které mohou trvat i několik desetiletí. Ve střední Evropě byli tito parazité rozšířeni mezi oběma válkami, nyní se objevují znovu, takže na tom možná něco bude. Stačí, abyste si například z dovolené či služební cesty přivezli v kufru jednu jedinou samičku. Ta dokáže naklást až pět vajíček denně, ze kterých se zhruba po týdnu vylíhnou larvy dospívající asi měsíc až dva. A máte na problém zaděláno. S čistotou příbytku to nemá nic společného, štěnice totiž zajímá výhradně lidská krev, respektive krev teplokrevných živočichů, která je pro ně jediným zdrojem potravy. Štěnice navíc s oblibou migrují, takže neušetří žádnou místnost v bytě. Většinou je nutno počítat i s tím, že se vydají také k sousedům. Proto je velmi obtížné se jich skutečně spolehlivě zbavit a vyžaduje to součinnost všech zúčastněných stran.
Ve dne štěnici nepotkáme, je to noční hmyz. Zato ona si vás v posteli najde spolehlivě. Štěnice se orientují chemotakticky – nejenže cítí vaši tělesnou teplotu, jsou schopny se v prostoru orientovat i podle vydechovaného oxidu uhličitého. Týdny i měsíce se můžete domnívat, že vám zarudlá svědivá místa po těle způsobují komáři. Vzhledem k nočnímu životu štěnic a téměř bezbolestnému bodnutí není důvod, abyste je během spánku nachytali při činu. Nepříjemné je, že bodnutí od štěnice může výrazně svědit, což člověka nutí ke škrábání postiženého místa. Potom není problém, aby se do otevřených ran dostala infekce, a z banálního bodnutí se stane problém. Je popsána řada případů, kdy bodnutí od štěnic lékaři léčili jako ekzém. Už proto, že málokdo má u nás osobní zkušenost s tím, jak bodnutí od štěnice vlastně vypadá. U citlivějších jedinců může bodnutí štěnice vyvolat i otoky či alergii. Jedinou výhodou tohoto parazita je, že by neměl přenášet žádné nemoci. U nás sice parazitují štěnice například i na ptácích, netopýrech nebo holubech, ale zatím skutečně nebylo prokázáno, že bychom se od štěnic měli obávat přenosu chorob. Štěnice se vyznačují i typickým zápachem, ale ten je cítit, jen když je štěnic hodně pohromadě. Objevit můžete i vajíčka, zbytečky kůží po svlékání nebo trus, a to většinou
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Blecha lidská navzdory svému názvu žije a saje nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na ostatních domácích zvířatech, zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala blecha psí, která převažovala až do 50. let, kdy začala být vytlačována blechou kočičí. Momentálně je blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.
Člověk bývá blechami napaden pouze výjimečně, a to především v návaznosti na kontakt se zablešeným zvířetem. Lidská medicína pulicosis (latinský medicínský termín pro zablešení člověka) nepovažuje díky téměř neexistujícímu výskytu blech u lidí za velký problém. Lékařské repetitorium nemá ve svém obsáhlém rejstříku heslo pulicosis vůbec uvedeno. Nepříjemné je snad jen bleší kousnutí. Na kůži poštípaného člověka se objeví typický svědivý či pálivý zarudlý pupenec, který však za několik hodin samovolně mizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže, podobně jako při kousnutí kterýmkoliv jiným bodavěsavým hmyzem. Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa. Zde by měly pomoci časté koupele.
Minimální vzdálenost domu od trafostanice vychází z ochranného pásma elektrické stanice, které je obvykle přibližně 20 metrů od zařízení.
V praxi ale záleží na konkrétní situaci. Malé kioskové trafostanice v obytných čtvrtích často stojí relativně blízko rodinných domů. Pokud je projekt domu navržen mimo ochranné pásmo trafostanice a splňuje technické podmínky distributora elektřiny, bývá stavba bez problémů povolena. Přesnou vzdálenost je proto vždy dobré ověřit u projektanta nebo přímo u provozovatele distribuční soustavy.
Kolik metrů je ochranné pásmo trafostanice?
Ochranné pásmo trafostanice je obvykle přibližně 20 metrů od konstrukce zařízení nebo jeho oplocení.
Tato vzdálenost vychází z pravidel pro ochranná pásma energetických zařízení. Jejím cílem je zajistit bezpečný provoz zařízení a přístup servisních techniků. U menších kioskových trafostanic se může v praxi zdát, že domy stojí blíže. Ve skutečnosti však bývají navrženy tak, aby samotná stavba domu byla mimo ochranné pásmo nebo aby byla udělena výjimka v rámci projektové dokumentace.
Může být trafostanice vedle domu?
Ano, trafostanice může stát vedle rodinného domu, pokud jsou dodržena všechna bezpečnostní a technická pravidla.
V nových obytných čtvrtích je běžné, že se malé kioskové trafostanice nacházejí na rohu ulice nebo na samostatném technickém pozemku mezi domy. Tyto stanice jsou navrženy tak, aby splňovaly přísné bezpečnostní normy a aby jejich provoz neovlivňoval běžné bydlení. Pokud je dům navržen mimo ochranné pásmo trafostanice, většinou nepředstavuje blízkost zařízení žádný praktický problém.
Je trafostanice u domu nebezpečná?
Moderní trafostanice u domu jsou konstruovány tak, aby splňovaly přísné bezpečnostní normy.
Elektrické části zařízení jsou uzavřené a nepřístupné veřejnosti. Běžný člověk se proto k elektrickým prvkům vůbec nedostane. Bezpečnost trafostanic je navíc kontrolována pravidelnými revizemi a údržbou. Díky tomu se tyto stanice běžně nacházejí i v obytných čtvrtích nebo v blízkosti rodinných domů. Pokud je dodrženo ochranné pásmo trafostanice, nepředstavuje zařízení žádné riziko pro běžné bydlení.
Může být trafostanice na mém pozemku?
Ano, trafostanice může být umístěna přímo na pozemku, pokud je zde zřízeno věcné břemeno pro provozovatele elektrické sítě.
V takovém případě má energetická společnost právo přístupu k zařízení kvůli údržbě nebo opravám. Toto věcné břemeno trafostanice bývá zapsáno v katastru nemovitostí. Majitel pozemku musí umožnit servisní přístup, ale jinak může pozemek běžně využívat. Před koupí pozemku je proto důležité ověřit, zda se na něm nenachází technická infrastruktura nebo jiné omezení.
Tymián má poměrně velké množství silice obsahující tymol (až 3,5 %) a další účinné látky, jako je cymol, karvakrol, a-pinén, linalol, borneol a cineol, dále až 10 % tříslovin, organické kyseliny, hořčiny, saponiny a flavonoidy. Léčivé účinky této byliny můžeme využít například prostřednictvím výluhu. Čaj lze připravit jak z čerstvého, tak ze sušeného tymiánu. Měla by se sbírat nať kvetoucí nebo nať těsně před rozkvětem. Tymián lze sušit ve svazcích, které se zavěsí na šňůru v suché a vzdušné místnosti, nebo umělým teplem (v sušičce) při maximální teplotě 40 °C.
Příprava čaje: 1 plnou lžíci tymiánu vložte do hrnečku se 150 ml studené vody a pomalu přiveďte k varu. Poté sejměte ze sporáku a nechte 10 minut louhovat. Sceďte a oslaďte nejlépe medem.
Pozitiva tymiánového čaje:
působí proti průjmům a nadýmání, při zánětech zažívacího traktu;
mírní kašel a bolest v krku při léčbě nachlazení, působí protizánětlivě;
je účinný proti bakteriím a plísním, střevním prvokům a parazitům;
stimuluje produkci bílých krvinek, čímž zvyšuje odolnost organismu;
je vhodný při inhalacích, jako ústní voda nebo kloktadlo;
pomáhá při infekcích močových cest a močového měchýře, účinkuje jako diuretikum.
Pozor, jeho nadužívání může způsobit tyreotoxikózu, proto (nejen) čaj konzumujte s mírou. Tymián se úspěšně používá ve formě kloktadel, koupelí (působí výborně na regeneraci buněk pleti) a jako koření do různých jídel (zlepšení trávení, proti nadýmání).
Příprava tymiánových kapek: 150 g čerstvě nasekané natě tymiánu vložte do zavařovací sklenice. Přidejte 300 ml čistého alkoholu z lékárny a vše nechte jeden týden odpočívat. Čas od času obsah sklenice promíchejte. Po týdnu sceďte, zřeďte 300 ml převařené vody a naplňte do malých skleniček. Kapky uchovávejte v chladu a temnu.
Příprava tymiánu k inhalaci: 1 l vody přiveďte k varu a přidejte 3 lžíce tymiánu. Hrnec odstavte ze sporáku. Vše nechte asi 10 minut louhovat. Připravený nálev vlijte do misky a můžete inhalovat.
Příprava koupele s tymiánem: Do většího hrnce nasypte 1–2 hrsti čerstvého nebo sušeného tymiánu. Přilijte 2–3 l vařící vody. Nechte 10 minut louhovat a nakonec opatrně sceďte. Tento koncentrát si pak přidejte do teplé vody ve vaně.
Tip: Čerstvou nať tymiánu lze použít na poštípání hmyzem.
Hubení klíšťat – přípravek se aplikuje formou postřiku ručními tlakovými postřikovači. Je vhodné použít hrubšího postřiku. Větší množství zajistí dokonalejší pokryvnost plochy insekticidem a tím i spolehlivější účinnost. Při postřiku se asanovaná plocha prochází dvakrát, a to ve směrech na sebe kolmých. Nejvhodnější dobou provedení zásahu je duben až červen. Při dodržení výše uvedených podmínek se omezí výskyt klíšťat o 97–100 % od doby asanace až do poloviny září téhož roku, kdy do aktivity vstupuje nová generace klíšťat.
Hubení švábů – přípravek aplikujeme jako pásový postřik kolem vstupních otvorů do místnosti (okna, dveře), okolo zdí, výlevek, lednic, mrazáků, rozvodů topení a vody. Aplikaci provádíme postřikovačem v poměru 10 ml/l vody.
Hubení štěnic – přípravkem postříkáme konstrukce nábytku, postele, naneseme i za obrazy a na jiná místa, která slouží štěnicím jako úkryt. Aplikaci provádíme postřikovačem v poměru 10 ml/l vody.
Hubení blech – přípravkem se ošetřují podlahy v celé ploše, dále místa, kde se zdržují domácí zvířata (psi, kočky). Aplikaci provádíme postřikovačem v poměru 10 ml/l vody.