PRAVÝ MAĎARSKÝ VEPŘOVÝ PERKELKT je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Není snad člověka, který by nevěděl, co si pod slovem guláš má představit. Je to časté a oblíbené jídlo nejen u většiny mužů. Máte-li doma jedlíka, co si nepotrpí zrovna na zdravou stravu, tak víte, že „guláškem se šesti“ nic nezkazíte, ba naopak. A pokud nevíte, jak na takovou dobrotu, nebo byste rádi vyzkoušeli jiný recept, tak pojďte na to.
Pravýmaďarský guláš
Ingredience:
1 000 g hovězí kližky
1 000 g cibule
20 g rajčatového protlaku
1 ks zelené papriky
1 ks feferonky (dle stupně pálivosti, může být i více)
100 g sádla či oleje
paprika mletá sladká
paprika mletá pálivá
sůl
Postup:
Nejprve očistěte cibuli, nakrájejte ji najemno a v hrnci orestujte dozlatova na rozpáleném sádle, do hotové cibule přidejte oba druhy papriky a ještě krátce orestujte. Mezitím omyjte maso, nakrájejte na větší kostky a přidejte k cibuli ochucené paprikou. Maso zprudka za stálého míchání orestujte ze všech stran, aby se zatáhlo a nepouštělo šťávu. Opečené maso osolte a podlijte trochou horké vody, snižte teplotu, přiklopte hrncem a nechte dusit. Je li potřeba, občas promíchejte a přidejte trochu vody, myslete na to, že pravýmaďarský guláš nemá mít zbytečně moc omáčky, spíše takový sos. Asi po hodině dušení přidejte do guláše rajčatový protlak, na plátky nakrájenou papriku a najemno nakrájenou feferonku. Pomalu duste ještě asi hodinu, to by vám ke změknutí masa mělo stačit, pokud ne, pokračujte do té doby, než bude úplně uvařené. Pravýmaďarský guláš se nejčastěji podává s haluškami, ale můžete použít i naše oblíbené houskové knedlíky, brambory, rýži či těstoviny.
V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel J.Hrdličková.
Zapomenuté 1 kg medu skladované při pokojové teplotě mi ve sklenici zkvasilo.
Ráda bych se dověděla, jak je to možné a jestli se dá z medu ještě něco udělat, kromě vyhození.
Med není hořký nebo nakyslý, ale nechutná medově.
Děkuji všem ochotným za odpověď.
Hrdličková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.
Ingredience: 1 kg hovězí plece, 4 lžíce sádla, 750 g cibule, nakrájené nadrobno, 2 lžíce mleté sladké papriky, 2 zelené papriky na nudličky, 4 rajčata na kostky, 1–2 sušené chilli papričky, sůl, čerstvě mletý pepř, hovězí vývar na podlévání
Technologický postup: Na sádle za stálého míchání asi 10 minut zvolna opékejte dorůžova cibuli. Měla by hodně změknout, ale ne se připálit. Zasypte ji paprikou a zamíchejte. Ihned přidejte maso, promíchejte a zesilte plamen. Když maso zesvětlá a zatáhne se, vsypte papriky, rajčata a chilli a přiveďte k varu. Opět ztlumte a duste přiklopené ve vlastní šťávě doměkka, trvá to nejméně 2 hodiny. Během vaření podlévejte, ale jen málo – tak, aby maso bylo téměř ponořené, ale neplavalo. Maďarský perkelt ani guláš se nezahušťují, takže si při dokončení nařeďte tekutinu, jak chcete (perkelt hustý, guláš řídký), a podle chuti osolte a opepřete. Podávejte v misce s chlebem, v Maďarsku se někdy jí se speciálními těstovinami zvanými tarhoňa (viz výše).
Ve svém příspěvku ČESNEK MEDVĚDÍ - V ČR POUZE JEDEN DRUH! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Pokorný.
Pletete si druhy a poddruhy. Česnek medvědí je na celém území pouze jeden druh s dvěma poddruhy - česnek medvědí ukrajinský roste na Moravě, česnek medvědí pravý v Čechách. Mezi poddruhy jsou jen velmi malé rozdíly, zatímco mezi druhy dost velké..
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Náš výborný guláš má svůj původ v Maďarku, kde byly jeho hlavními ingrediencemi hovězí maso, cibule a mletá paprika. Samotný název vznikl od slova „gulya“, znamenající stádo hovězího dobytka. Abych byla úplně přesná, maďarsky „gulyás“ neznamenal omáčku, ale hovězí polévku. K nám už ale guláš doputoval jako omáčka, ke které se hodí jak krajíc chleba, tak další nejrůznější přílohy.
Guláš, pojmenovaný po maďarských pastevcích (gulyás), kteří jej v 9. století zavedli, začínal jako jednoduchý dušený pokrm ze sušeného masa a cibule vařený v přenosných kotlích. Charakteristickou chuť a barvu pokrmu, kterou mu dodávala paprika, zavedli osmanští Turci v 16. století a do 19. století se z něj ze základních surovin stal symbol maďarské národní identity.
Rané počátky
9. století
Maďarští pastevci nazývaní gulyás dusili maso na otevřeném ohni s cibulí a divokými bylinkami, aby vytvořili přenosné jídlo při pasení dobytka na pláních.
Sušení a konzervace
Aby maso vydrželo, vařilo se, dokud se tekutina neodpařila, sušilo se na slunci a poté se skladovalo v ovčích žaludcích, aby se v případě potřeby rehydratovalo vodou a připravila se z něj polévka.
Zavedení klíčových ingrediencí
Cibule
Ačkoli zpočátku chyběla, cibule se do Maďarska dostala po svatbě krále Matyáše s Beatricí Neapolskou v roce 1476, čímž se místní kuchyni přidal jihoitalský vliv.
Paprika
Pálivé papričky se do Maďarska dostaly v 16. století přechodem Osmanských Turků, kteří je pravděpodobně získali od italských obchodníků ve Španělsku.
Kulturní vývoj
Do 19. století Maďaři vyšlechtili vlastní odrůdy paprik a zpracovali je na mletou papriku, čímž se koření stalo kulinářskou nezbytností a jednoduché pastýřské jídlo se proměnilo v oblíbený národní pokrm Maďarska.
Guláš jako národní symbol
Boj za nezávislost
Během 19. století, kdy Maďaři odolávali habsburské vládě, se guláš stal silným symbolem národní identity. Jeho výrazná, pikantní chuť představovala vzdor a jednotu.
Globální rozšíření
Pokrm cestoval s imigranty a získal si popularitu po celém světě, až se koncem 20. století stal jedním z nejoblíbenějších pokrmů severní Ameriky.
Variace
Dnes, i když existuje mnoho variant, pravýmaďarský guláš zůstává vydatným, polévkovitým gulášem s masem, paprikou a bohatou historií.
Ve svém příspěvku ČEVABČIČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janak.
Chtěla bych pravý recept , ten je bez česneku a cibule , tyhle recepty jsou na karbanátky , a obaluje se to v mouce .
to nejní přesný
děkuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jurko.
Ano, naprostá pravda. Tady se , nejenom tyto stránky, kašle na pravý recept. Tady si každý dělá co chce, ale propůjčuje si název jídla. Dle ČSN (15418) patří do čevabčiči směs hovězího a vepřového masa 500g - 500g umletého s 150g cibule osoleného, přidána mletá paprika 5g, pepř 1g. Vše smícháme a vytvoříme 30 dílků masa které rozválíme na tenké válečky a ty pak v sádle opečeme do zlatova. Podáváme s najemno nakrájenou cibulkou a hořčicí. K tomu chléb, nebo brambor. Toť vše.
PS. je mi líto, že se na základní jídla nepoužívají normy. Pak si člověk někde dá něco a přinesou mu úplně něco jiného než čekal. Ještě že Svíčkovou musí vařit alespoň přibližně. Protože třeba guláš pod určitým názvem je všude jiný
Pěkný den
Technologický postup: Vepřovou plec opláchneme, osušíme a nakrájíme na kostky. Maso krájíme přes vlákno (i když se nakonec třeba mírně rozvaří, nebudou strávníci zápasit s dlouhými vlákny masa). Cibuli oloupeme a nakrájíme. V kastrolu rozpustíme asi dvě lžíce vepřového sádla (žádný jiný tuk se nedoporučuje) a při nízké teplotě a za stálého míchání osmažíme cibuli. Přidáme maso a zvolna orestujeme. Když jsou kousky masa zatažené, přidáme vrchovatou lžíci sladké mleté papriky. Zamícháme. Nejlepší mletá paprika je maďarská, která se prodává pod označením csemege, lahůdková. Kvalitní maďarská lahůdková paprika se vyznačuje plnou, opravdu paprikovou chutí a je nesrovnatelná s červeným práškem, který se prodává u nás. Můžeme přidat i půl lžičky maďarské pálivé (csípős). I ta má (na rozdíl od chilli) paprikovou chuť. Paprikové lusky zbavíme jader, opláchneme a nakrájíme na menší proužky. Rajčata spaříme a oloupeme, nasekáme na kousky. Tento krok není bezpodmínečně nutný, někde do perkeltu přidávají rajčata neloupaná, jen posekaná. Kvalita zeleniny se odrazí na chuti. Proto je lepší perkelt vařit v době, kdy je na trhu dostatek čerstvé zeleniny. Zeleninu přidáme k masu. Přidáme asi dvě lžičky soli, chvíli mícháme, stále při mírné teplotě. Pak přiklopíme poklicí. Asi za pět minut odklopíme a zkontrolujeme, kolik vlastní šťávy pustila zelenina a maso. Když byla zelenina čerstvá, masitá, sahá šťáva tak do poloviny celkové vrstvy pokrmu. Tak by to mělo být. Když byla zelenina bez šťávy, přikápneme velice malé množství vody. Při tomto stavu tekutiny perkelt pomalu dusíme pod pokličkou. Teplotu pod kastrolem nezvyšujeme. Občas zkontrolujeme, jestli se šťáva nevyvařila – to by hrozilo připálení. Jestliže přidáváme vodu, tak opět jenom maličko – do polovičky vrstvy. Maso se musí dusit, ne vařit ve vodě. Když je maso měkké, odkryjeme pokrm, zvýšíme teplotu a zredukujeme do zahoustlé konzistence. Perkelt se na talíři neroztéká. Do tohoto perkeltu se nepřidává žádné moučné nebo jiné zahušťovadlo, hustoty se docílí jen závěrečným odpařením. Nakonec pokrm ochutnáme, případně přisolíme nebo zostříme přídavkem malého množství mleté pálivé papriky. V Maďarsku se perkelt podává buď s noky (nokedli) nebo s drobnými těstovinami (tarhonya). Místně, ale ne všude, může být na talíři zakápnutý malým množstvím smetany.
Víte jaký je rozdíl mezi českým gulášem a maďarským gulášem? Oba vycházejí ze stejné kulinářské tradice, ale jsou to odlišná jídla. Maďarský guláš je typicky řidší polévkovitý guláš, často s větším množstvím zeleniny a podávaný s nudlemi nebo bramborami. Český guláš je hustší a vydatnější guláš, tradičně podávaný jako hlavní chod s houskovými knedlíky, který méně často obsahuje různé druhy zeleniny.
Ingredience
2 lžíce rostlinného oleje, na vaření;
1 kg hovězího hrudí;
2 cibule, nakrájené na tenké plátky;
1 červená paprika, nakrájená na kostičky;
1 červená chilli paprička, jemně nasekaná;
1 lžíce mleté papriky;
1 lžíce uzené mleté papriky;
2 lžičky kmínu;
2 dcl červeného vína;
1 plechovka krájených rajčat;
2 lžíce červeného vinného octa;
1 lžička krupicového cukru;
500 ml hovězího vývaru;
sůl;
čerstvě mletý černý pepř;
nasekaná pažitka, jemně nasekaná, k podávání;
citronová kůra z 1 citronu;
zakysaná smetana na ozdobení.
Postup
Ve velké zapékací pánvi s poklicí rozehřejte 2 lžíce oleje. Po rozpálení opečte hrudí ze všech stran a poté dejte stranou na talíř.
Do výpeku přidejte cibuli a papriky spolu s nasekanými chilli papričkami a nechte vařit na mírném ohni, dokud se cibule nezačne zbarvovat – asi 10 minut.
Přidejte mletou papriku a kmín a za stálého míchání smažte několik minut. Přidejte červené víno a nechte ho probublat, poté vařte ještě několik minut, než přidáte rajčata.
Vraťte hrudí zpět do pánve spolu s octem, cukrem a tolik hovězího vývaru, aby maso bylo téměř ponořené. Osolte a opepřete, přiveďte k varu, přikryjte pokličkou a vařte 2–3 hodiny, nebo dokud se hrudí nezačne rozpadat. Maso pak natrhejte do omáčky.
Podávejte s chlebem v miskách s jemně nasekanou pažitkou, nastrouhanou citronovou kůrou a zakysanou smetanou navrchu.
Podle kluků v akci lze marinované libové vepřové maso připravit velmi jednoduše, chutně a ještě s efektem! Kluci ho zprudka a krátce opečou, což podle nich zaručí, že nebude vysušené a zůstane krásně křehké.
Ingredience
Na 4 porce
600 g minutkových plátků z vepřové pečeně.
Na marinádu
50 g kremžské hořčice;
50 ml oleje;
50 ml vody;
hrst plocholisté petržele;
mletý pepř;
sůl.
Na krokety
600 g brambor vařených ve slupce;
1 šalotka;
3 stroužky česneku;
1 lžička mleté papriky;
1 lžička drceného kmínu;
mletý pepř;
sůl;
2 žloutky;
1 lžíce plnotučné hořčice;
worcesterská omáčka;
olej na smažení.
Na kapustičky
500 g růžičkové kapusty;
80 g másla;
4 snítky tymiánu;
1 lžíce krupicového cukru;
střik bílého vinného octa;
mletý pepř;
sůl
Postup
Ze všech ingrediencí na marinádu kluci vymíchají lák, do nějž vloží na hodinu plátky vepřového masa. Poté marinované plátky napíchají na špízy, vloží na plech vyložený pečicím papírem a pečou ve vyhřáté troubě při 250 °C po dobu 8−10 minut.
Během marinování si kluci připraví krokety. Nejdříve nastrouhají brambory na jemném struhadle a smíchají je s nadrobno nakrájenou šalotkou, česnekem utřeným se solí, ochutí mletou paprikou, drceným kmínem, pepřem a solí, plnotučnou hořčicí a worcesterskou omáčkou. Ještě nakonec vše promíchají se žloutky. Z hotové směsi tvarují krokety a smaží je v oleji dozlatova.
Po dobu, co se peče maso na špízech, tak si kluci připraví růžičkovou kapustu. Nejdříve ji očistí, nakrájí na půlky či čtvrtky, opečou na rozehřátém másle, přidají snítku tymiánu, zasypou cukrem, a zahřívají, než cukr zkaramelizuje. Pak zastříknou octem a dochutí pepřem a solí.
Hotový pokrm podávají na talíři se špízy, kapustičkami a smaženými kroketkami.
Rudodřev koka neboli kokainovník pravý je keř nebo strom vysoký až 3 m. Má červenavě hnědou borku (odtud název), prutovité větve jsou porostlé střídavými, podlouhle vejčitými celokrajnými listy s krátkým řapíkem. Listy jsou světle zelené, květy jsou drobné bílé. Plodem je vejčitá peckovice, dlouhá až 8 mm, když je zralá, má oranžově červenou barvu, obsahuje pouze jedno semeno.
Rudodřev pochází z tropické až subtropické Jižní Ameriky. Semenáčky se ve školkách pěstují asi rok, jakmile dosáhnou výšky 30 až 50 cm, vysazují se na pole. První sklizeň listů se provádí u rostlin starých asi rok a půl. U tříletých stromků je možné listy sklízet již třikrát až pětkrát ročně, aniž by se rostliny poškodily. Čerstvě sklízené listy se opatrně suší, nesmí přeschnout. Delším skladováním ztrácejí listy nejen vůni, ale i účinnost. Životnost plantáže je asi 20 let, potom se musí obnovit. Rostlina se může množit řízky, ale obvykle se pěstuje přímo výsevem do školek. Kokainovník pravý má rád slunce i polostín, vlhko, je teplomilný. Vyhovuje mu propustná půda, vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost.
Listy této rostliny obsahují asi 1% alkaloidu kokainu. Kokain je narkotikum, které se v medicíně používá od roku 1884 jako místní anestetikum v zubním a očním lékařství, pro zažívací a nervovou soustavu má účinky tonizující. Je to návyková a nebezpečná droga. V pěstitelských oblastech domorodé obyvatelstvo čerstvé listy žvýká. Pro zvýšení palčivosti k nim někdy přidávají pálené vápno nebo rostlinný popel.
Ruličky můžeme plést z různých druhů novin, papírů či letáků, každý si musí nejprve vyzkoušet, co mu bude nejvíce vyhovovat. Pozor jen na některé lesklé letáky, použitá barva na nich nemusí dobře držet. Důležité je, že rulička musí být co nejpevnější, aby se z ní dobře pletlo. Pokud ji sevřeme v prstech, neměla by se příliš zmáčknout. Proto zasunujeme při pletení špejli opravdu jen malý kousek, kdyby byla špejle uvnitř celé ruličky, byla by pak rulička zbytečně tlustá, a navíc i měkká. Rulička bude mít takovou barvu, jakou má cca 1–1,5 cm široký okraj. Máme-li papír položený na stole vodorovně, jedná se o horní podélný okraj vespodu papíru. Na tom, jak je popsaný zbytek papíru, nezáleží. I ze zcela popsaného papíru, který má alespoň jeden okraj nepotištěný, lze tedy udělat nepotištěnou ruličku. Samozřejmě pokud se vám potištěná rulička líbí, nemusíte se tím zabývat a pleťte si, jak chcete. Pletení z papíru na Vánoce zaměstná vaše děti při dlouhých večerech.
Ploché ruličky: Někdy se však přece jen hodí, když je rulička měkká a nechá se zploštit. Takovou ruličku pleteme z měkkých novin či letáků, a navíc ji ještě můžeme plést tak, že v ní máme špejli zasunutou celou. Tyto ruličky se používají například pro pletení rámečku.
Tolik informace k ruličkám a nyní je tu postup a potřebné suroviny na vánoční dekoraci do vašeho interiéru. Hvězda z proužků papíru:
Potřebujeme: noviny či papíry, nůžky, špejle nebo kousek drátu, lepidlo
Postup na papírové ruličky: Na pletení z papíru je nejprve nutné naplést si větší množství papírových ruliček. Můžeme použít i staré noviny či počmárané papíry – zkrátka zcela nepotřebný materiál určený k vyhození. Ruličky musí být na jednom konci užší a na druhém širší, aby se pak při pletení mohly do sebe vzájemně zasouvat a napojovat. Noviny či papír o formátu A4 si rozstřihneme podélně přibližně napůl. Vznikne nám tak obdélník o rozměrech cca 28 x 10,5 cm. (Toto samozřejmě není striktně dáno, rozměr papíru může být jakýkoliv, podle toho se pak však bude odvíjet síla a délka ruličky.) Na pravý dolní okraj papíru si položíme konec špejle (asi 2 cm) a začneme na něj postupně papír namotávat. Ruličku přidržujeme oběma rukama a postupně se rukama přesouváme doleva. Především levá ruka musí přidržovat koneček ruličky, aby se nerozmotal, a začneme na něj papír postupně namotávat. Levý konec ruličky je tedy užší a pravý konec (ve kterém je zčásti zasunutá špejle) je širší. Když ruličku domotáme téměř do konce, zbylý růžek papíru potřeme lepidlem. Ruličku domotáme až na konec a růžek pevně přitiskneme k ruličce. Nakonec vyndáme špejli
Ingredience: 600 g hladké mouky, 300 g škvarků, 2 vejce, ¾ kostky droždí, 250 ml smetany ke šlehání, 1,5 dl mléka, 1 lžička cukru krystal, sůl, hrubozrnná mořská sůl
Technologický postup: Z mléka, cukru a droždí připravíme kvásek. Mouku prosejeme a spolu s kváskem, smetanou, vajíčkem a 1/2 lžičkou soli vymícháme na těsto. Necháme vykynout na teplém místě. Vykynuté těsto vyklopíme na pracovní desku, promícháme a opět necháme kynout asi 10 minut. Mezitím si připravíme škvarky, které pomeleme tak, aby nám vznikla hladká hmota (hrubší kousky nejsou na závadu). Těsto rozválíme na plát, potřeme polovinou škvarků a posypeme hrubozrnnou solí. Pravý a levý okraj těsta přeložíme na střed (zabalíme škvarky), totéž provedeme i s horním a dolním okrajem. Takto připravený bochník přikryjeme utěrkou a necháme ho cca 15 minut ještě kynout. Bochník opět vyválíme na plát, potřeme druhou polovičkou škvarků a posypeme hrubozrnnou solí. Pravý a levý okraj těsta přeložíme na střed (zabalíme škvarky), totéž provedeme i s horním a dolním okrajem. Takto připravený bochník přikryjeme utěrkou a necháme ho znovu cca 15 minut kynout. Poté opět rozválíme, přeložíme a necháme ještě 10 minut kynout. Hotové těsto na slovenské škvarkové pagáče rozválíme, rádýlkem na ně nakreslíme mřížku a z těsta vykrajujeme kolečka. Vykrájené pagáčky dáme na plech, potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme hrubozrnnou solí. Připravené pagáčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C, po upečení necháme vychladnout a podáváme.
Pravý italský recept na boloňské lasagne (lazaně) od Itala v pořadu Kluci v akci. V tomto receptu jsou lasagne připraveny také s mletým masem, ale Kluci si maso namelou sami ze dvou druhů – libového vepřového a hovězího zadního. Místo českého eidamu se v receptu používá pravý italský sýr parmigiano reggiano, což je parmezán s pevnou hladkou kůrou jemně nažloutlé až zlatavé barvy a zrnitou strukturou. Můžete ho koupit v supermarketu nebo na internetu.
Kluci nejdříve nakrájí oba kusy libového masa na pruhy, aby se vešly do mlýnku na maso a umelou. Zeleninu nakrájí na malé kostičky (mrkev s celerem podle nich můžete i nahrubo nastrouhat) osmahnou ji na oleji, přidají mleté maso a dobře promíchají a orestují, podlijí červeným vínem a nechají vyvařit. Směs okoření sekanými bylinkami, pepřem a solí, zalijí drcenými rajčaty a nechají na mírném ohni dusit asi hodinu. Říkají, že ve směsi musí zůstat dostatek šťávy, aby ji mohly suché těstoviny lasagne při pečení absorbovat.
Kluci potom na dno zapékacího pekáče dají část masové směsi, pak vrstvu suchých lasagní, zase maso, vrstvu nastrouhaného parmezánu, lasagne, maso, parmezán a ještě jednou opakují a zakončí bohatou vrstvou parmezánu. Přikryjí alobalem, který předem potřeli olejem. Pečou asi 25 minut při 180 °C.
Suroviny: 3,5 kg vepřové hlavy, 0,5 kg vepřového výřezu, 0,5 kg vepřového boku, 1 l vepřové krve, 1,5 kg žemle, 0,3 litru vývaru z vařeného masa, sádlo. Na 1 kilogram prejtu potřebujeme cca 25 g soli, špetku majoránky a pepře, špetku nového koření a drceného kmínu, 600 g brambor, 300 g kysaného zelí.
Technologický postup: Opláchnutou a očištěnou vepřovou hlavu, bok a vepřový výřez uvaříme v mírně osolené vodě doměkka, výřez dáme vařit o něco později. Vařené maso necháme částečně vychladnout a pak hlavu a bůček vykostíme. Maso pokrájíme na malé kousky, žemle pokrájené na kostičky přelijeme krví a promícháme, krev necháme do žemle dostatečně vsáknout. K rozsekanému masu přidáme kostičky žemle, drobně nasekanou a osmaženou cibulku, přilijeme tučný vývar, osolíme, okořeníme a dobře promícháme. Uvaříme brambory, oloupeme a rozmačkáme. Polovinu brambor dáme do sádlem vymazané zapékací mísy, zakryjeme okapaným kysaným zelím, na zelí navrstvíme prejt (poměr se zelím 1 : 1) a přikryjeme druhou polovinou rozšťouchaných brambor, osolíme, pokapeme sádlem a v předehřáté troubě zapečeme.
Technologický postup: Vepřové maso očistíme a nakrájíme na nudličky. Kousky masa podusíme na rozpáleném sádle a podlijeme trochou vody. Mezitím oloupeme cibuli a nakrájíme ji na proužky. Připravíme si čalamádu. K podušenému masu přidáme cibuli, mletou papriku, kari a čalamádu. Promícháme a přidáme lžíci křenu, sůl a pepř. Pokud máme rádi pálivé, můžeme přidat křenu i více. Pokrm podusíme doměkka. Hotový flamendr posypeme na talíři čerstvě nastrouhaným křenem a podáváme s přílohou podle vlastní chuti.
Pörkölt se v Maďarsku připravuje na mnoho způsobů, tak jako u nás guláš. Na maďarských gastronomických webech se o perkeltu diskutuje právě tak, jako na našich stránkách o guláši (jen jsou Maďaři k sobě vlídnější a tolerantnější). V zásadě ale musí perkelt splňovat to, že se jedná o směs masa, cibule, paprik a rajčat, dušenou ve vlastní šťávě. Perkelt má hustší konzistenci, neplave v omáčce. Vůbec se nezahušťuje moukou.
Perkelt je možné připravit z vepřového, hovězího, skopového, jehněčího a drůbežího masa.
V Maďarsku se perkelt nejčastěji podává s tarhoňou, což je těstovinová rýže – speciální maďarská těstovina. České hospodyně znají pouze průmyslově vyráběnou obměnu této výborné těstoviny. Pravá tarhoňa se v Maďarsku i dodnes ještě připravuje většinou podomácku a jejím domovem je segedínský kraj. Její název svědčí o tom, že se tarhoňu Maďaři naučili připravovat od Turků.
Tarhoňa recept
Ingredience: 300 g polohrubé mouky, 1 vejce, sůl, voda, olej
Technologický postup: Nasypeme do mísy mouku, přidáme vejce, špetku soli a studenou vodu. Vypracujeme tuhé těsto – vody dáme jen tolik, abychom mohli vypracovat tuhou hroudu z těsta. Poté připravené těsto nastrouháme najemno, tarhoňu rozložíme na čistou utěrku a necháme usušit. V hrnci na rozehřátém oleji za stále míchání tarhoňu pražíme, dokud nezačne hnědnout. Poté zalijeme vodou (jako rýži), osolíme a přikryté dusíme asi 10 minut. Vypneme a necháme dojít.
Technologický postup: Na sádle zpěníme jemně pokrájené cibule a necháme zesklovatět. Přidáme maso pokrájené na kostky, opečeme, osolíme, přidáme obě papriky, pastu a mírně podlijeme. Když je maso téměř měkké, přidáme oloupaná pokrájená rajčata (zalijeme je vařící vodou, zchladíme a potom je snadno sloupneme), jemné nudličky paprik a dovaříme doměkka. Perkelt se již nezahušťuje, podává se s rýží.
Ingredience: 800 g vepřového plecka, 2 zelené papriky, 2 červené papriky, 1 cibule, 2 rajčata, ½ lžičky sladké maďarské mleté papriky, 4 lžíce sádla, voda, sůl
Technologický postup: V hrnci na sádle necháme zpěnit oloupanou, nadrobno nakrájenou cibuli. Osmahnutou cibuli s hrncem odstavíme ze zdroje tepla, přidáme mletou sladkou papriku a na kostky nakrájené maso, hrnec vrátíme zpět na zdroj tepla a za stálého míchání maso během několika minut osmahneme. Přidáme na kostičky nakrájené papriky zbavené jadřinců, na měsíčky nakrájená rajčata a pokrm osolíme. Mírně podlijeme malým množstvím horké vody a pod poklicí dusíme na mírném zdroji tepla doměkka. Podáváme s knedlíky, noky, nakládanou zeleninou či zeleninovým salátem.
Technologický postup: Maso nakrájíme na kostičky. Cibuli očistíme, nakrájíme nadrobno a osmažíme na sádle dozlatova. Do osmahlé cibule vmícháme papriku, osmahneme několik vteřin a hned vmícháme maso. Osmahneme na největším plameni, často mícháme, maso se musí zatáhnout. Pak poprášíme moukou, opět krátce osmahneme za stálého míchání. Nyní zalijeme asi 4 dl vařící vody z rychlovarné konvice a přidáme rajský protlak, osolíme. Necháme maso dusit pod pokličkou na mírném plameni doměkka. Během dušení očistíme česnek. Nakonec vmícháme smetanu, prohřejeme a přidáme česnek.