Zajímáte se o téma PRAŽENÉ KAŠTANY? Tak právě pro vás je určen tento článek. Předvánoční čas a pečené kaštany patří neodmyslitelně k sobě. Pečené kaštany jsou typickou nabídkou zimních velkoměst a zvyk nakupovat je do papírového kornoutu u pouličních stánků se začíná opět rozšiřovat také u nás. Křehké plody s oříškovou příchutí mají ale velmi široké využití v teplé kuchyni, a to naslano i nasladko.
Jedlé kaštany
Kaštanovník jedlý, lidově jedlý kaštan, je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité. Strom kaštanovníku dorůstá do výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1 000 let, někdy i víc. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, postupem času se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Květy se objevují v květnu a červnu. Je to rostlina jednodomá, převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklá, tmavě hnědá a dozrávají v září. Jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.
Nejvíce se jedlé kaštany pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se kaštanovníku nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. Hlavní sklizeň jedlých kaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50°C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. Jedlé kaštany jsou známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, a to zejména v předvánočním čase, kdy je sezona pečených kaštanů. Kaštany se mohou i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo máslem a sýrem. Světové kuchyně znají například kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany a jiné. V našich zeměpisných šířkách se konzumují pečené kaštany nejčastěji právě v předvánočním čase.
Jedlý kaštan (Castanea sativa) pochází z oblasti Malé Asie a již v 5. století před naším letopočtem byl dopraven do Řecka a následně i do I
Každý kaštan nejprve nařízneme na bříšku do kříže asi do hloubky tří milimetrů. Mikrovlnnou troubu nastavíme na 600 W, dáme do ní kaštany uložené v jedné vrstvě a necháme je asi šest minut péct. Potom je necháme v troubě dalších pět minut dojít, pak je ještě teplé oloupeme.
Verze 2
Kaštany propíchneme, dáme na talíř a do mikrovlnky pod poklop a upravujeme cca 2–2,5 minuty. Doba přípravy záleží na výkonu trouby (750 W). Kaštany je možné propíchnout špičkou ostrého nože na prkénku. Takto připravené kaštany narovnejte po obvodu mělkého talíře, přidejte lžíci vody a dejte péct. Pokud chcete kaštany jako pečené, naložte je před tím, než je dáte do mikrovlnky, na 25 minut do oleje, kaštany pak chutnají lépe.
Jedlé kaštany patří k tvrdoslupečným ovocným dřevinám, stejně jako vlašské ořechy. Na jejich povrchu je tvrdá slupka, která chrání plod, proto je důležité ji před použitím naříznout, jinak se nedostanete k lahodné dužině. Nenaříznuté kaštany jsou velmi kvalitní výbušninou. A nejhorší je ty rozstříknuté kaštanové „vnitřnosti“ z trouby umýt. Kaštany je také dobré připravovat v zakryté zapékací míse. Po vyjmutí z trouby nechte zapékací misku zakrytou. Slupky nevyschnou a kaštany se udrží teplé. Díky tomu se budou dobře loupat. Za studena to jde mnohem hůř.
Kaštany samotné můžete nosit v kapse, kde působí svou energií při každém dotyku. Pokud chcete prospět svému zdraví, nasbírejte tolik kaštanů, kolik je vám let, plus jeden navíc, a uložte je v bavlněném pytlíku či kapesníku pod polštář a nechte působit. Energetická síla vás během spánku prostoupí a bude vyživovat vaše tělo.
Suché ruce: Staří lidé, kteří mají seschlé ruce, by měli kaštany převalovat v dlaních, kůže se pak zpevní a zvláční.
Pomoc v kapse: Pokud trpíte bolestmi kyčlí, kolenou nebo máte rýmu, dejte si jeden nebo více kaštanů do kapsy. Kaštany se využívají nejen v lidovém léčitelství, ale traduje se o nich, že mají magickou moc. Ženy, které chtějí otěhotnět, by měly lesklý plod jírovce nosit v kabelce. Pokud vás čeká důležitá schůzka, jednání nebo zkouška ve škole, kaštan v kapse vás zbaví stresu a dodá sebevědomí.
Ustelte si na nich: Bolí vás záda, jste nastydlí? Pak nejčastější babskou radou je nasbírat si tolik kaštanů, kolik je vám let (a jeden navíc). Kaštany následně vložte do plátěného pytlíčku, zašijte a dejte pod polštář. Měli byste na nich poctivě spát až do prvního jarního dne. Kaštany totiž do sebe nasávají veškeré škodliviny z těla. Uleví vám také při křečových žílách, revmatismu, bolestech hlavy nebo i zánětech močových cest.
Léčivé účinky kaštanů: Všechny části jírovce jsou léčivé a velmi účinné. Obsahují řadu látek, které ovlivňují krevní oběh, zabraňují vzniku otoků, křečovým žilám a výrazně podporují činnost nadledvinek. Při zevním použití pomáhají při projevech revmatismu, bolavých kloubech, namožených svalech. Kaštany lze používat čerstvé, sušené (před sušením je potřeba je nadrtit či namlít) nebo je zakonzervovat v lihu.
Pozor: Plod jírovce maďalu obsahuje látku aescin. To je příčina, proč se nám po aplikaci masti ulevuje. Plody kaštanu jsou pro člověka jedovaté, proto se nesmí užívat vnitřně.
Při domácí přípravě je potřeba kaštany zbavit tvrdé, temně hnědé slupky. Pokud chceme kaštany upéct, očistíme je a na vypuklé straně ostrým nožem hlouběji nařízneme do kříže. Na středně nahřáté pánvi je za častého prohazování opékáme, dokud se nerozvoní, nezačnou syčet a jejich vnější slupka lehce nezhnědne. Trvá to pouhých pět až deset minut. Okamžitě spolu se solí servírujeme, protože kaštany je třeba oloupat ještě horké, po vychladnutí už se nám to nepodaří. Nejlepším způsobem je zabalení horkých plodů do utěrky, ve které je pomačkáme, aby se slupka rozdrtila. Nezapomeneme důkladně odstranit i vnitřní slupku. Základem úspěchu přípravy domácích pečených kaštanů je vybrat kvalitní, pevné a pěkné plody, které se občas mohou kvůli své kratší trvanlivosti nakazit plísněmi. Proto je po nákupu uložíme do lednice, kde vydrží asi 5 dní.
Ingredience: 1 krůta (cca 4 kg), 500 g kaštanů, ½ pomeranče, 100 g slaniny, 200 g krůtích jater, 20 g másla, 50 g sušených brusinek, 100 ml portského vína, 250 g mletého masa, 500 ml drůbežího vývaru, 200 g starších žemlí, 3 rozšlehaná vejce, 2 lžíce petrželky, 2 jablka nakrájená na kostičky, sůl, pepř
Postup: Oloupané kaštany vložte do hrnce s vývarem a vařte na mírném ohni asi 30 minut. Z omytého pomeranče nastrouhejte kůru. Slaninu pokrájejte na kostičky, játra na menší kousky. Obojí zvolna osmažte na másle a játra rozmačkejte vidličkou. Brusinky namočte do poloviny vína. Uvařené kaštany nechte okapat. Polovinu si nechte na oblohu, zbylé nahrubo posekejte do nádivky. V míse smíchejte nasekané kaštany, játra se slaninou, mleté maso, vejce, pečivo namočené ve vývaru, petrželku a pomerančovou kůru. Osolte, opepřete a smíchejte se zbylým vínem. Nádivkou naplňte krůtu, dobře uzavřete, nožky svažte kuchyňským provázkem a vložte do trouby předehřáté na 200 °C. Zprudka zapečte, poté přilijte asi polovinu vývaru. Teplotu stáhněte na 170 °C a pečte za častého přelévání vypečenou šťávou (pokud se šťáva rychle vypéká, dolévejte horký vývar). Zbylé kaštany vložte do kastrolu, ve kterém jste nechali zkaramelizovat 2 lžíce cukru. Přidejte jablka a brusinky namočené v portském. Restujte přibližně 5 minut. Podávejte ke krůtě. Tato nádivka do krůty je sice netradiční, ale velmi delikátní.
Krůtí roláda s kaštanovou nádivkou a rozmarýnové brambory
Sezóna jedlých kaštanů provází podzimní čas. Pečené kaštany voní na vánočních trzích a málokdo odolá, aby neochutnal. Kluci říkají, že v české kuchyni se kaštany prosazují horko těžko, ale věří, že se tradice kaštanových nádivek, pyré a zavařenin vrátí i na český stůl. V obchodech se zeleninou je možné koupit syrové kaštany v síťkách nebo na váhu, občas jsou k sehnání i loupané uvařené ve vakuovém provedení, ty jsou samozřejmě dražší.
Kluci si však poradí i s těmi neloupanými. Slupku proříznou na vypouklé straně kaštanu a povaří ve vodě (stačí do doby, než vyplavou na hladinu) anebo pečou zprudka v troubě při 200 °C 10−15 minut. Poté je oloupou, odstraní tuhou vnější slupku a pak i tu tenoučkou, která je ukrytá pod ní.
Roláda je podle Kluků výtečná i studená.
Ingredience na 10 porcí
Nadívaná krůta
2 krůtí vykostěná stehna,
3 žemle,
200 ml šlehačky,
2 hrsti bylinek (tymián, šalvěj),
3 vejce,
300 g mletého vepřového masa,
500 g jedlých kaštanů loupaných a vařených nebo pečených od prodejců s kouřovou vůní,
mletý pepř,
sůl,
150 g másla,
300 ml bílého vína,
300 ml vývaru,
provázek na svázání rolády.
Rozmarýnové brambory
1,5 kg vařených brambor ve slupce,
100 g másla,
snítka rozmarýnu,
sůl.
Postup
Z krůtích stehen upraví dva pláty, přes fólii je zlehka naklepou. Osolí, opepří.
Žemle nakrájí na kostičky, zalijí smetanou a nechají prosáknout. K žemlím přidají sekané bylinky, vejce, mleté maso a nahrubo nasekané kaštany, ochutí mletým pepřem a solí, dobře promíchají.
Nádivku zabalí do masa a svážou provázkem. Rolády pečou na másle, podlité vínem a vývarem při 170 °C 1−1,5 hodiny. Během pečení roládu přelévají šťávou.
Brambory oloupou a opečou na másle se sekaným rozmarýnem, osolí.
Po upečení z rolády odstraní provázek a krájí na plátky, podávají s brambory, přelité šťávou.
Arašídové máslo je velmi tučné, někdy je také nazýváno burákové. Tuky, které obsahuje, jsou však rostlinné a nenasycené a ty jsou našemu zdraví naopak prospěšné. Proto je arašídové máslo dokonce zdravější než máslo z mléka. Kromě tuků je však burákové máslo také hodnotným zdrojem bílkovin a dalších látek. Obsahuje například vitamíny E, B1 a B3, koenzym Q10, kyselinu listovou, hořčík a fosfor.
Arašídové máslo, ač se tak možná na první pohled tváří, není čokoládová pomazánka a výrazně sladké být ani nemá. Míra sladkosti závisí na kvalitě použitých arašídů a na množství přidaného cukru. Některá másla se však nepřislazují vůbec. Podobně je to s přidanou solí, proto jsou některá másla slanější než jiná. Do některých másel se přidávají ještě rostlinné oleje, většinou přímo arašídový, ale ani ty nejsou podmínkou. Naopak čím vyšší je obsah arašídů v másle, tím kvalitnější produkt je. Chuť másla tedy není ani sladká, ani vyloženě slaná – je prostě arašídová. Zpočátku mu možná nebudete moct přijít na chuť, ale je možné, že po pár soustech změníte názor. Ti z vás, kdo se snaží zhubnout, by mu však měli holdovat pouze s mírou, protože je velice kalorické.
Základ arašídového másla tvoří pražené arašídy, které se míchají s rostlinným olejem nebo nějakým jiným tukem, například máslem, a také solí. Výsledkem je hnědá mazlavá hmota připomínající svojí konzistencí pastu.
Rozlišujeme dva typy burákového másla – smooth, tedy jemné, a crunchy – křupavé. Jak již název napovídá, v crunchy másle se nachází hrubší kousky nerozemletých arašídů, kdežto smooth máslo je rozmixované do hladka.
Díky jeho neutrální, avšak zcela typické chuti jej lze přidávat do spousty pokrmů – slaných i sladkých. Výborné je například namazané na topinkách a pokladené plátky banánu či v kombinaci s marmeládou. Mnozí si jej přimíchávají do slaných i sladkých kaší či omáček. Uplatnění nalezne i při pečení slaných i sladkých pochoutek. Ti největší arašídoví fanatici ho klidně budou vyjídat lžičkou přímo ze sklenice.
Dokáže dodat velké množství energie, a proto jej bohužel není vhodné zařadit do redukčních diet, zatímco sportovci ho pro tuto vlastnost jistě ocení. Arašídy jsou bohužel jedním z nejčastějších potravinových alergenů, pokud tedy touto alergií trpíte, vyhněte se samozřejmě i máslu z nich vyrobenému.
Stejně dobře si jej však můžete vyrobit v pohodlí domova. Potřebovat budete pouze velké množství arašídů (pražené dodají máslu výraznější chuť) a mixér, případně sůl, cukr a olej.
Ingredience: 400 g kuřecího masa nakrájeného na kostky, 1 lžička máčeného škrobu, 1/2 lžičky soli, 1 rozšlehané vejce, 2 lžíce podzemnicového oleje nebo sádla na smažení, 6 ks sušených chilli papriček vcelku, 50 g vyloupaných burských ořechů
Ingredience na zálivku: 1 a ½ lžíce čínského rýžového vína (nahradit lze portským nebo sherry), 1 lžíce „fermentované“ sójové omáčky, ½ lžičky wej-su (MSG, tzv. glutamát sodný)
Technologický postup: Osolené maso promícháme s máčeným škrobem, ve kterém jsme rozmíchali 1 vejce, a necháme odležet. Na velmi horkém woku na polovině množství sádla (nebo podzemnicového oleje) orestujeme za stálého prohazování 1 porci masa, to znamená 200 g. Všechny kousky musí být propečené stejně a měli bychom to stihnout v časovém limitu 2 až 3 minut. Na poslední minutku přidáme chilli papričky a burské ořechy (ty musí být pražené na oleji), zalijeme promíchanou zálivkou z vína, sójové omáčky a wej-su a servírujeme na dobře nahřátém talíři. Aby v mase zůstala všechna šťáva, je potřeba opékat vždy jen malé množství masa ve velké pánvi. Stačí na to skutečně jen pár minut, tak své kung-pao neuspěchejme a dejme mu to, co mu patří.
České modifikace na zaručeně domácí tiramisu jsou připravovány z tvarohu, pomazánkového másla, zakysané smetany, lučiny, dětských piškotů, granka. Zde je několik receptů s těmito ingrediencemi:
Postup: Uvaříme silnou neslazenou kávu, necháme vychladnout a přidáme do ní lžíci rumu. Na dno zapékací mísy klademe piškoty, které potom pomocí metličky natíráme kávovou směsí tak, aby byly vlhké a vláčné. Potom namícháme směs ze zakysané smetany a tvarohu, přidáme cukr, aby nebyla směs kyselá, a kapku mléka, aby nebyla příliš hustá (není nutné). Poté naneseme na piškoty tak, aby byly všechny pěkně zakryté, ale jen tenkou vrstvou. Znovu navrstvíme piškoty a postup opakujeme. Poslední vrstvou je směs tvarohu a zakysané smetany, kterou posypeme kakaem. Necháme alespoň 2 hodiny v chladu ztuhnout.
Tiramisu z pomazánkového másla
Ingredience: 1 balíček piškotů, 2 kelímky smetany na šlehání, 2–3 lžičky rumu, 2 kelímky pomazánkového másla bez příchuti, 50 g kakaa, 1 hrnek silné instantní kávy, 2 hrnky cukru moučka
Postup: Dortovou formu vyložíme pečicím papírem. Poté si uvaříme silnou kávu a přidáme do hrnku 2–3 lžičky rumu. Dno formy vyskládáme piškoty, které předtím namočíme do kávy s rumem. Poté vyšleháme 2 šlehačky, přidáme dvě pomazánková másla a dvě skleničky moučkového cukru. Tuto hmotu natřeme na piškoty, poté dáme znovu vrstvu piškotů a stále střídáme, dokud horní vrstvu nebude tvořit krém. České tiramisu z pomazánkového másla na závěr posypeme kakaem a dáme do lednice ztuhnout.
Tiramisu z lučiny
Ingredience: 200 g lučiny, 250 g měkkého tvarohu, 3 žloutky, 3 lžíce moučkového cukru, 3 lžíce rumu nebo koňaku, 1 ušlehaná šlehačka (250 ml), 1 ztužovač šlehačky, 1 a 1/2 sáčku piškotů, miska uvařené kávy (pražené nebo rozpustné), kakao nebo nastrouhaná hořká čokoláda
Postup: Žloutky utřeme s cukrem, přidáme lučinu, tvaroh, rum. Promícháme. Nakonec lehce vmícháme ušlehanou šlehačku. Pokud budete chtít tužší konzistenci, vmíchejte do šlehačky těsně před dokončením ztužovač (nemusí být). Formu vyložíme potravinovou fólií a vyskládáme piškoty namočenými v kávě. Na vrstvu piškotů dáme umíchaný krém. Střídáme vrstvy tak, aby vrchní vrstvu tvořil krém. Povrch posypeme kakaem či hořkou čokoládou. Necháme do druhého dne ztuhnout v chladničce.
Nejprve omyjte vepřové kotlety a osušte je kuchyňskou utěrkou.
Nyní vložte kotlety do sáčku na zip nebo do vakuového sáčku.
Do misky dejte sójovou omáčku, použijte světlou, v mase zanechá méně tmavé barvy a je slanější, takže sůl nepotřebujete. Přidejte k ní worcester, hnědý cukr, pepř, hořčici a prolisovaný česnek a vše smíchejte a poté marinádu nalijte do sáčku s kotletami a maso trochu promasírujte.
Vymačkejte vzduch, jak nejlépe to půjde a nechte v lednici 2 až 24 hodin marinovat.
Pokud vlastníte vakuovou zatavovačku, je to výhoda.
Půl hodiny před vložením na gril maso vyndejte z lednice.
Kotlety položte na gril, aby se ostře opékala.
Po 90 sekundách maso pootočte 45°. Po dalších 90 sekundách otočte a opékejte stejným způsobem. To mu dává skvělé pražené aroma a pěknou značku.
Poté kotlety umístěte do oblasti s nepřímým žárem na odkládací mřížku, kde by měla být teplota kolem 120-140°C.
Pro sledování teploty jádra zapíchněte sondu teploměru do nejtlustšího kusu kotlety.
Jakmile teplota jádra dosáhne 75°C, sundejte je z grilu.
Kotlety nechte chvíli odpočinout a poté podávejte.
Maso nejen vypadá velmi lákavě kvůli barvě, ale má také úžasnou chuť díky marinádě.
Jako přílohu můžete použít domácí bramborový salát.
Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
Světlo: polostín
Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.
Jírovec
Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.
Botanický název: Jírovec
Doba kvetení: jaro
Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
Světlo: plné slunce i polostín
Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.
Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.
Kamélie
Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.
Botanický název: Camellia
Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,8 m až 6 m
Květy: červená, růžová a bílá
Světlo: polostín
Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.
Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.
Botanický název: Daphne
Doba kvetení: od jara do podzimu, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,5 m až 12 m
Květy: čtyřlaločnaté trubkovité květy v bílé, růžové nebo lila barvě
Obsah jedovatých látek je v rostlině proměnlivý – závisí na stanovišti, ročním období, klimatu, sušení rostlin, ale i denní či noční době. Účinnost toxických látek na jedince je závislá zejména na jeho stáří a zdraví, jinak působí jed na dítě a jinak na dospělého člověka, jinak také na osoby více senzitivní. Toxické látky bývají obsaženy v celé rostlině, často však ve vyšších koncentracích zvláště v některých jejích částech. Toxické metabolity působí toxicky až v dávkách přesahujících určitou mez, poté se stávají rostlinnými jedy. Toxické metabolity jsou často vysoce účinné biologicky aktivní látky, které jsou v malých dávkách potenciálně využitelné jako rostlinná léčiva.
Protože se mezi léčivými rostlinami vyskytují také rostliny jedovaté, netrhejte v žádném případě rostliny a nejezte plody, které neznáte! Sbírejte jen ty rostliny, které bezpečně poznáte!
Běžně se za jed považuje škodlivá látka, která způsobuje poruchu normálních činností lidského nebo zvířecího organismu. Přesněji vyjádřeno, jedem je látka, která po vniknutí do těla v malém množství (nejvýše několik desítek gramů) vyvolá po vstřebání chorobné změny, jež mohou vést i k zániku organismu. Následkem působení jedu v organismu je otrava, nemoc s určitým původcem, inkubační dobou, příznaky a určitým průběhem. Vždy jde o výsledek vzájemného působení organismu a jedovaté látky.
Konkrétní nejmenší množství jedu vyvolávající otravu se označuje jako toxická dávka. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté v čerstvém stavu, zatímco sušením, vařením, pečením či smažením jejich jedovatost mizí nebo se snižuje v důsledku změn a rozpadu účinných látek. Většinou se však jedovaté účinky rostlin při těchto pochodech nemění. Rostlina může obsahovat buď jedinou jedovatou látku, nebo celou řadu různě složitých jedů. Složení některých rostlinných jedů není dodnes známo. Například známý alkaloid morfin byl v opiu máku izolován již začátkem 19. století a uběhlo téměř sto let, než bylo stanoveno jeho přesné složení a struktura. V opiu se během několika dalších desetiletí výzkumu zjistilo ještě asi 50 dalších alkaloidů a v podstatě dodnes není výzkum máku setého z tohoto hlediska uzavřen.
Jírovec maďal
Rostlina s latinským názvem Aesculus hippocastanum se někdy nazývá také koňský kaštan. Jde o opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka je zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy se objevují v květnu a
Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.
Krmivo
Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.
Rozmnožování
Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.
Poleva: 220 g čokolády na vaření, 70 g ztuženého tuku (Iva), 5 lžic mléka nebo smetany
Postup: Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Oddělíme žloutky a bílky a bílky vyšleháme se špetkou soli do tuhého sněhu. Pak vyšleháme žloutky s cukrem do pěny a pomalu přidáváme mouku, kakao a olej. Pokud máte strach, že korpus nevyběhne, přidejte ½ lžičky prášku do pečiva. Těsto se může zdát velmi tuhé, v tom případě přidejte 1–2 lžíce mléka. Nakonec opatrně ručně vmícháme bílky a těsto vylejeme na vymazaný a vysypaný plech. Pečeme, dokud se těsto nelepí na špejli a jakoby se odhrne od okraje plechu. Pečení bude trvat asi 25 minut, mezitím si nachystáme náplň. Cukr ušleháme s povoleným máslem, přidáme tvarohy a došleháme. Klidně můžete všechny ingredience smíchat a pak až vyšlehat, ani tak se hrudky neudělají. Velmi důležité ale je mít všechny ingredience o stejné, tedy pokojové teplotě. Náplň rovnoměrně navršíme na vychladlý korpus a nachystáme si čokoládovou polevu. Na vodní lázni nebo teflonové pánvičce rozehřejeme čokoládu s tukem. S úspěchem lze použít také tyčinku Kaštany (na celý plech budete potřebovat 4 ks) a místo ztuženého tuku třeba 30 dkg másla a 40 dkg Hery (případně 70 dkg směsného tuku, jako je například Zlatá Haná). Až se vše rozpustí, polijeme dezert čokoládou a opatrně ji rozetřeme do všech stran. Dezert vychladíme, nakrájíme a podáváme.
V srpnu a září je srnčí maso nejkvalitnější, zvěř je totiž nejlépe živena. Srnčí maso má svou specifickou chuť a vůni.
Srnec bývá větší, mívá mezi 14–25 kg a jeho maso je tužší a pokládáno za méně kvalitní. Chutnější je srna, ta je menší, mívá 10–15 kg a její maso je křehčí. Ovšem nejlepší je maso z malých srnčat, to je však velmi těžko dostupné. Samozřejmě platí, že čím mladší jedinec, tím kvalitnější maso. Stáří zvířete určíme podle zbarvení masa, tmavší je ze staršího kusu a světlejší z mladšího.
Typickou chuť a vůni můžeme zvýraznit tím, že maso upravíme více přírodně, tedy bez zbytečného koření. Někomu tato vůně vadí, a tak ji může překrýt právě kořením a hlavně cibulí. Maso ze srnčího je třeba odblanit, to znamená špičatým nožem propíchnout tuhou blánu a odříznout ji. Zpracované maso v obchodech je většinou již odblaněné.
Srnčí můžeme špikovat, nakládat do koření, do olejových směsí nebo jen tak obalit v koření a nechat odležet. Moření v octovém kořeněném nálevu je možné, ale není nutné. Delikatesou je srnčí maso potřené máslem, které se poté nechá asi dva dny odležet.
Srnčí chutná s houbami, s kořením na zvěřinu (divoké koření), v kombinaci s ovocem, rybízy a brusinkami, se švestkovými povidly, šípky či ořechy, typická je úprava s jedlými kaštany. Omáčky se hodí nejlépe vinné či smetanové.
Srnčí maso dělíme na krk, hřbet, plecko, žebra, kýta, panenská svíčková. Toto maso obsahuje 103 kcal, 2 g tuků, 22 g bílkovin a 55 mg sodíku.