Zajímáte se o téma PŘÍSAVNÍK TROJLALOČNÝ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Přísavník neopadavý (Parthenocissus tricuspidata) je rychle rostoucí popínavá rostlina známá svým výrazným vzhledem, schopností pokrýt velké plochy fasád a atraktivním podzimním vybarvením. Jde o jednu z nejodolnějších popínavek, která si poradí s mrazem, horkem i městským znečištěním. Současně však může způsobovat komplikace – zarůstání okapů, poškození omítky nebo prorůstání do spár. V článku najdete podrobný přehled pěstování, údržby, zkušeností zahrádkářů i praktické vychytávky, jak přísavník zkrotit nebo se ho efektivně zbavit, pokud přeroste své místo.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Poškozuje přísavník neopadavý fasádu?
Ano, pokud je omítka již narušená. Do zdravé fasády se obvykle nezakousne, ale může držet velmi pevně.
Je vhodný do stínu?
Ano, přísavník roste i v hlubokém stínu, jen méně barví na podzim.
Jak rychle roste?
Za sezónu dokáže přirůst 2–3 metry.
Co když mi leze do okapů?
Pravidelně zastřihovat vrcholové výhony a udržovat odstup 30–50 cm od žlabů.
Jde přísavník jednoduše zlikvidovat?
Ne. Je potřeba kombinace mechanického odstranění a dlouhodobého odstraňování výmladků.
Přísavník se nejlépe řeže na jaře nebo po odkvětu. Snáší hluboký řez – můžete jej zkrátit klidně o 70 %, aniž byste ho poškodili.
2) Omezování růstu
Výhony směřující k oknům, okapům nebo střechám je nutné pravidelně odstřihávat. Pokud se přísavník dostane příliš vysoko, dolní části začnou holovatět.
3) Zálivka
Zaběhlý keř nepotřebuje téměř žádnou zálivku. Mladé rostliny však vyžadují pravidelnou vlhkost, aby se dobře ujaly.
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Jak se zbavit přísavníku neopadavého – účinné metody
Odstranit přísavník není jednoduché – jeho kořenový systém je hluboký a terčíky pevně drží na fasádě. Níže uvádíme postupy, které doporučují zahrádkáři i odborníci.
1) Mechanické odstranění
Odříznout hlavní stonek co nejníže u země.
Nechat rostlinu několik dní seschnout.
Pak jednotlivé větve opatrně stahovat směrem dolů.
Pěstitelé upozorňují, že v žádném případě se nemá trhat živá rostlina. Živý přísavník strhne i části omítky.
2) Odstranění kořenů
Po odstranění nadzemní části je nutné vyrýt kořenový systém. Pokud to nejde, pravidelně odřezávejte nové výhony – během 1–2 sezón přísavník vyhladoví.
3) Herbicidy
V krajním případě lze použít systemický herbicid s obsahem glyfosátu. Aplikuje se přímo na čerstvě seříznuté dřevo.
Zkušenost pěstitelů: herbicid nefunguje dobře, pokud je rostlina příliš stará. V takových případech je nejlepší kombinovat mechanické odstranění + opakované ošetření.
4) Speciální vychytávky
Vazelína na koncích výhonů – zabrání přichycení a růstu tím směrem.
Krycí pruhy na fasádě – plastové pásy znemožní přísavkám uchycení.
Kbelík s horkou vodou – opakované opaření kořenové báze může rostlinu oslabit.
Tuto opadavou popínavou liánu zná asi každý, a nejčastěji právě jako divoké nebo psí víno. Přísavník pěticípý (Parthenocissus quinquefolia) se přichytává konstrukce tenkými úponky a na rozdíl od svého tříprstého příbuzného (Parthenocissus tricuspidata) netvoří přísavné destičky, takže se po zdech pne jen obtížně. Pěstuje se pro zakrytí nevzhledných konstrukcí, pokrytí drátěných plotů či pergol. Je velmi nenáročný, snese horko i plné slunce. Kromě tmavomodrých, jakoby ojíněných plodů, které však brzy opadávají, je u něj lákavé intenzivní podzimní vybarvení do červena až ruda. Složené listy se při opadávání listí postupně rozpadají. Přísavníky z rodu Parthenocissus mají podplodní terč nerozlišitelně připojený k semeníku; navíc mezi nimi existují druhy, které se podložky přidržují přísavnými destičkami/terčíky na úponkách. Loubince z rodu Ampelopsis mají podplodní terč pohárkovitý, výrazně rozlišený od semeníku, a podkladu se přidržují výhradně ovíjivými úponkami. Rychlost růstu u semenáčů je zpočátku pomalejší než u řízků a roubovanců. První rok sazenice jen koření a přírůstek je minimální, spíše žádný. Další rok je přírůstek maximálně 1,5 m a teprve rok následující činí přírůstek cca tři metry.
Jedná se o popínavou rostlinu, která dosahuje běžné výšky 9 až 15 m. Rychlost růstu patří k přednostem této rostliny, někdy však může být i na obtíž. Přísavník se totiž nikdy nezastaví přesně v místě našich představ, jelikož výhony jsou často delší než patnáct metrů. To platí jak na výšku, tak i směrem do stran. Domovní stěny přísavník neporuší. U oplocení, dovolují-li to podmínky, se nechávají výhony přepadávat, aby z druhé strany vytvořily krásný zelený vodopád.
Jen pro objasnění: loubinec trojhrotý (Parthenosissus tricuspidata) se velmi pevně přichytává přísavnými destičkami. Tento druh má i svoje kultivary, které jsou rovněž velmi krásné. Loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) má rovněž přísavné destičky, některé výhony však volně splývají. A právě tomuto loubinci se u nás nejčastěji říká „psí víno“. Má známý kultivar 'Engelmanii', který se přichycuje ještě pevněji. Loubinec révovitý (Parthenicissus inserta) je ten, který se nepřichytává a je velmi podobný loubinci pětilistému, i jemu se říká lidově „psí víno“. Loubince jsou velmi krásné rostliny.
Přísavníky nejsou náročné na půdní podmínky, přesto se jim nejlépe bude dařit v živných půdách jakéhokoli pH s dostatkem vláhy. Porostou na slunci i ve stínu, ale na osluněných lokalitách nabídnou nejzářivější podzimní zbarvení. Mrazuvzdorné jsou až cca do -40 °C. Přísavník koření mělce v hloubce větší než 20–30 cm. Chybu při pěstování můžeme udělat, jestliže přísavník vysadíme do příliš mokré, nepropustné půdy. Ve stinných podmínkách při severní straně domu barevností neoslní, ale roste tu stejně dobře jako všude jinde. Od zdi by měl přísavník být minimálně 30 cm, snáze si tak najde potřebnou vláhu. Výhony zpočátku vedeme po tyčce, aby neztrácely čas plazením po zemi. Pak už nás kromě občasné úpravy nůžkami rostlina k ničemu nepotřebuje. Snáší tuhé mrazy i hluboký zpětný řez. Na škůdce a choroby netrpí.
Přísavník neopadavý je krásná, rychle rostoucí a nenáročná popínavka, která dokáže přeměnit fasádu nebo pergolu v živou zelenou stěnu. Současně však vyžaduje pravidelný řez a kontrolu, jinak snadno přeroste do míst, kde škodí. Zkušenosti pěstitelů ukazují, že nejlepší výsledky přináší kombinace správného tvarování, prevence a v případě potřeby důsledného mechanického odstranění. Přísavník je skvělý sluha, ale může být velmi náročný pán – je dobré vědět, jak ho mít pod kontrolou.
Přísavník neopadavý je popínavá rostlina pocházející z východní Asie. Roste velmi rychle – v ideálních podmínkách až 2–3 metry za sezónu. Díky drobným přísavným terčíkům se bez problémů udrží na zdi, pergole, kameni nebo plotu. V létě tvoří hustou zelenou stěnu, na podzim se barví do červené, vínové nebo oranžové.
Jedná se o rostliny popínavé a rychle rostoucí, patří sem trvalé nebo jednoleté rostliny. Nejrychleji rostou jednoleté rostliny.
Chmel otáčivý
Má latinský název Humulus lupulus Aureus. Je to rychle rostoucí popínavá rostlina dorůstající do výšky 4 až 6 m. Listy jsou dlanitě složené, zlatožluté. Květy jsou malé, nevýrazné. Plody sou hořce vonící chmelové šištice. Rostlina na zimu „zatahuje“. Půda by měla být vlhčí, těžší (ideální je červenice). Stanoviště slunné až polostinné.
Přísavník pětilistý
Má latinský název Parthenocissus quinquefolia Engelmanii. Jde rovněž o rychle rostoucí popínavou rostlinu, která může dorůst do výšky 6 až 10 m. Listy jsou zelené, dlanitě složené ze 3 až 5 lístků. Na podzim se zbarvují do svítivě červené barvy. Květy jsou malé, nevýrazné. Plody jsou kulovité, malé. Na půdy je tato rostlina nenáročná. Stanoviště může být slunné až polostinné.
Přísavník trojcípý
Má latinský název Parthenocissus tricuspidata. Tato rychle rostoucí popínavá rostlina může dorůst do výšky 12 až 14 m. Listy jsou trojlaločné, tmavě zelené, lesklé. Na podzim se zbarvují do červené barvy. Květ je drobný, bílý. Plod je kulovitý, tmavý. Na půdu je rostlina nenáročná. Stanoviště jí vyhovuje slunné až polostinné.
Zahrádkáři uvádějí, že přísavník neopadavý je ideální tam, kde je potřeba rychle zakrýt nevzhlednou stěnu. Jeho růst je tak intenzivní, že i slabá rostlina během dvou sezón vytvoří hustou stěnu listů.
Pěstitelé často upozorňují, že rostlina musí být pravidelně tvarována, jinak obsadí i prostory, kde ji nechcete – zejména okapy, okna a střechu. Častým problémem je prorůstání do žlabů, kde způsobuje zadržování vody.
Velmi se osvědčilo přivazování výhonů k vodícím drátům, aby nerostly přímo po fasádě, čímž se minimalizují škody.
Přísavník je extrémně přizpůsobivý. Roste na slunci, v polostínu i ve stínu. Má hluboký kořenový systém, díky kterému dobře snáší sucho. Nepotřebuje hnojení a zvládá i pěstování v městských podmínkách.
Světlo: slunce i polostín, ve stínu roste pomaleji, ale stále dobře.
Půda: propustná, běžná zahradní; nevyžaduje zvláštní výživu.
Voda: odolný vůči suchu, ale mladé rostliny potřebují zavlažování.
Psí víno neboli přísavník či loubinec lze běžně koupit v hypermarketech, zahradnictvích nebo na e-shopu. Zde můžete vidět, jak vypadá a jaká je jeho orientační cena.
Lze pravidelně zkracovat nůžkami dle vašich požadavků. Řez se provádí na podzim i radikální, přísavník vždy obrazí, a čím více jej seřežete, tím rychleji obrazí. Přes sezonu zastřiháváme asi třikrát nežádoucí přerůstání.
Psi sloužili jako ochránci majetku a sídla, přičemž jejich práce trvala 24 hodin denně. A tak není divu, že i rostliny, které chránily zdi panství před povětrnostními podmínkami, byly označovány jako psí. Patří mezi ně například psí víno, psí víno tříprsté, šípková růže neboli Rosa canina (canis = pes). Loubinec a přísavník jsou synonyma pro psí víno.
Přísavník tříprstý produkuje malé, modročerné plody, odborně nazývané peckovice, které lidé obvykle nekonzumují. Tyto plody jsou však cenným zdrojem potravy pro ptáky a další volně žijící zvířata na podzim a v zimě. Plody se objevují poté, co v létě rozkvetou nenápadné zelené květy.
Vzhled: Bobule jsou malé, kulaté a zbarvují se do tmavě modré nebo modročerné barvy.
Poživatelnost: Ačkoli se technicky jedná o plody, pro člověka nejsou považovány za jedlé.
Hodnota pro divokou zvěř: Ptáci a další zvířata konzumují bobule, což z bostonského břečťanu dělá cennou rostlinu pro podporu místních ekosystémů.
Načasování: Plody se vyvíjejí na podzim poté, co rostlina v létě odkvete.
Další využití: Plody také poskytují vizuální zajímavost krajině během zimních měsíců.