Reverzní osmóza Winterhalter RoMatik XS je dostupná v pěti různých kapacitních variacích. Zařízení jsou schopna odstranit přibližně 98 % minerálů, a to pomocí filtrační membrány. Tyto přístroje jsou extrémně ekonomické i při vysokém odběru vody, a to především jsou-li připojené na víc mycích strojů najednou.
Filtrace vody – reverzní osmóza RO 600 GPD 6 – stupňový systém reverzní osmózy se 2 membránami 300 GPD je systém určený pro domácnosti a komerční technické využití na výrobu demineralizované vody.
Reverzní osmóza filtr Aquaphor OSMO-50 K dusičnany – čistič vody „Aquaphor-OSMO-K” je vyroben v AQUAPHORu (Rusko, St. Petersburg). Čistič vody je určen pro hluboké odstraňování soli z vody a také pro její čištění od mechanických a koloidních částic, organických přísad, radionuklidů, bakterií a virů. Čistič vody odstraňuje příchuť, zápach a barvu vody v municipálních a lokálních vodovodních sítích (artézských studnách, studnách a tak dále). Materiály jsou bezpečné, netoxické, nerozpouštějí do vody látky škodlivé pro člověka a okolní prostředí.
Způsob fungování čističe vody:
Blok předběžné přípravy vody se skládá z trupu K1-P s modulem předběžného čištění 5 mkm (instaluje se jako první ve směru toku) a modulu K1-02 (instaluje se jako druhý ve směru toku vody). Blok předběžné přípravy vody zbavuje vodu mechanických suspenzí, aktivního chloru, ropných produktů, fenolu, pesticidů, chloroformu a těžkých kovů.
Blok reverzní osmózy se skládá z reverzně osmotické membrány v trupu a kontrolně-ovládacího zařízení. Zbavuje vodu organických a neorganických látek, solí, bakterií, vírů, cyst.
Zásobovací nádrž pro čistou vodu. Výkonnost reverzně osmotického systému není velká – od 46 do 170 ml za minutu (záleží na typu membrány, teplotě vody a tlaku ve vodovodu). Po čištění voda proudí do zásobovací nádrže na vodu, abyste měli k dispozici vždy potřebné množství čisté vody.
Blok kondicionování se skládá z výměnného filtračního modulu K1-07. Blok kondicionování zbavuje vodu vedlejších příchutí a zápachů a také ji dezinfikuje. Z vodovodního systému studená voda proudí do vchodu čističe vody a přechází blokem předběžné přípravy vody. Dále přes automatickou záklopku voda proudí k reverzně osmotické membráně. Trup, ve kterém je umístěna membrána, je vybaven dvěma východy: východ čisté vody a východ drenážní vody. Drenážní voda pak odtéká do kanalizace přes omezovač proudu. Čistá voda proudí do zásobovací nádrže. Zásobovací nádrž má vestavěnou membránu, vzduch se nachází po jedné straně membrány a čistá voda
Postupně v průběhu sezóny "cítím" v hlubší části "pachuť" která je pravdě podobně způsobená právě zmíněným PH-.
Můžu skutečně používat kyselinu citrónovou ke snížení pH bez nějakých vedlejších "efektů"? Chápu to tak, že je šetrnější ke kůži než sírová?
Děkuji předem,
TF
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, kyselina citronová je pro pokožku lepší, než ostatní přípravky na snižování pH v bazénu. Kyselina citronová má antioxidační vlastnosti, které pomáhají zvrátit známky stárnutí a zároveň vyhlazuje texturu a tón pleti prostřednictvím exfoliace. Při vyšší koncentraci může být tato exfoliace pro pokožku iritující. Proto je potřeba postupovat s přidáváním kyseliny citronové do bazénu po dávkách a vždy po rozpuštění dávky změřit pH vody.
několik pevných hlávek zelí (množství záleží na velikosti nádoby, do které chcete zelí naložit)
na každých 5 kg zelí potřebujete 2 cibule, 20 g soli, několik bobkových listů, hrst kmínu, pár kuliček pepře, střední kořen křenu
můžete přidat několik jablek, kopr
Postup:
Zelí dobře omyjte, očistěte a nakrouhejte. Na dno sudu či keramické nádoby dejte trošku výše uvedeného koření a rozložte na něj celé zelné listy. Na tyto listy pak poklaďte zelí a pečlivě upěchujte, nejlépe dřevěnou palicí. Každou vrstvu osolte, posypte kmínem, přidejte několik bobkových listů, křen a pepř. Každou vrstvu je potřeba důkladně stlačit. Pokud přidáváte jablka, rozložte je do každé vrstvy. Když už je nádoba plná a zelí stlačené, nechte stát asi 2 týdny v teple (kolem 18 °C). Zelí musí být na povrchu pokryté zelnými listy a šťávou, nesmí oschnout, jinak by se vám začalo kazit. Povrch připraveného zelí přikryjte vyvařeným kouskem plátna, na ně položte vydrhnuté a spařené prkénko nebo talířek a zatižte nedrolícím se a dobře umytým kamenem. Do žlábku u nádoby nalijte vodu a můžete nádobu přemístit do chladné místnosti (asi 8–10 °C), kde bude kvasit několik dalších týdnů. Zpočátku můžete zelí čistou dřevěnou palicí opakovaně stlačovat, tím podpoříte fermentaci a únik plynů. Zelí musí mít po celou dobu přípravy i přechovávání povrch zalitý šťávou, jinak plesniví a hnije. Pokud zelí během kysání vylučuje příliš málo šťávy, doplňte ji převařenou a vychlazenou slanouvodou (na 1 litr vody 20 g soli). Objeví-li se povrchová plíseň, musíte ji hned odstranit. Prkénko pokaždé vydrhněte a spařte, plátno vyvařte. I když budete zelí odebírat ke konzumaci, nezapomeňte do nádoby dolívat vodu.
V naší poradně s názvem OBAL NA ORCHIDEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARCELA BUDÍNOVÁ.
Dobrý den. Mám dotaz. Dostala jsem orchidej a mám dotaz. V čem ji mám mít? V neprůhledném obalu, nebo nějaké skleněné misce, aby mohlo ke kořenům světlo?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Orchideje můžete pěstovat v průhledném i v neprůhledném obalu. Co je důležité, je přístup vzduchu ke kořenům. Okrasný obal by měl být v průměru o 4 cm větší než je průměr květináče. Nepřelévat, rostlinu zalejvejte tak, že ji vyndáte z obalu a osprchujete vlažnou vodou. Necháte okapat a vytéct všechnu vodu z květináče a vložíte zpět do suchého okrasného obalu, nejlépe na vrstvu keramzitu. Za čtyři, pět dní to zopakujte. Až odkvete, tak začněte hnojit osprchováním vodou s hnojivem a dopřejte ji hodně světla v místnosti, ve které je nejvíce lidí během dne. Rostlina potřebujete oxidy, které člověk vydechuje. Tím trošku povyroste a nasadí znovu na květ, k čemu ji donutíte omezením živin a zkrácením doby světla na 6 hodin.
Kuskus, couscous nebo cous cous je slovo převzaté z berberského suksu a kseksou z arabštiny. Kuskus je vyroben z tvrdozrnné pšenice. Je hlavní složkou nebo přílohou mnoha jídel z rozličné zeleniny, například z rajčat, mrkve, dýně, cukety, zelí, a většinou i masa, ať už drůbežího, hovězího, jehněčího, nebo také ryb. Typickým kořením na kuskus je Ras el-Hanout a pro ostřejší chuť se používá Harissa. Studený se kuskus podává hlavně jako salát s mořskými plody nebo se používá pro přípravu taboulé. Hodí se také k přípravě sladkých jídel, například s mlékem, rozinkami nebo mandlemi. Studený kuskus není moc dobrý. Při výrobě kuskusu tradiční cestou se krupice nejprve rozprostře, případně se přidá trocha mouky, a postříká slanouvodou, aby nebyla příliš vlhká, ale šly z ní tvořit hrudky. Pak se hrudky lehce dlaněmi rozdrobí asi na milimetrové kuličky. Příliš malé hrudky se vytřídí a postup se opakuje, dokud není krupice připravená. Časem se schnoucí krupice spojí a utvoří zrníčka. Nakonec se kuskus suší na slunci a pak vydrží i dlouhé skladování. Někdy se kuskus barví pomocí dýně na oranžovo (v Tunisku) nebo pomocí šafránu na žluto (v Alžírsku). Dnes se kuskus z větší části vyrábí průmyslově jako sušený instantní produkt, který nabobtná jen v horké vodě. V severní Africe je ještě často připravován ručně.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Kondziolková.
Dobrý den mám velmi krásné květy ale v poslední době mi začaly žloutnout listy. Neví jestli je to, že jsem přihnojovala na list a nebo zaléváním. Fotku nemám
Děkuji předem za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Žloutnutí listů u orchideje znamená přerušení dodávky živin z kořenů do listu. To může být způsobeno zahníváním kořenů vlivem časté zálivky nevhodnou vodou. Dejte rostlince suchou dietu na dva týdny ji nezalejvejte a pak ji na chvilku celou ponořte do kyblíku s odstátou vodou, vytáhněte a nechte okapat. Snad se zmátoří.
Jedná se o malé knedlíčky z brambor a mouky (základ bramborového těsta), doplněné dalšími ingrediencemi, které se liší podle oblasti. Gnocchi jsou jednou z italských příloh. Nejčastěji se podávají k omáčkám, ani se nemusí jednat o italské jídlo.
Gnocchi mají být lehké, nadýchané a malé nočky. Příliš mnoho mouky a hnětení zapříčiní, že budou gumovité!
Gnocchi patří ke klasickým italským přílohám k jídlu. Základem pro přípravu gnocchi je těsto z brambor a mouky, které se pak doplňuje o další tradiční suroviny. Ty se mohou lišit podle jednotlivých oblastí, kde se gnocchi připravují. Malé knedlíčky (noky) se vaří ve velkém hrnci se slanouvodou. Voda se přivede k varu, nasypou se gnocchi a hotové jsou tehdy, když vyplavou na hladinu.
V naší poradně s názvem DRACÉNA KROUCENÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška.
Dracéně se začínají kroutit listy a jsou jako gumové.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše dracena nejspíše umírá. Pokuste se ji zachránit ukončením dosavadní zálivky. Až substrát proschne, tak začnete zalévat dešťovou vodou a nebo vodou destilovanou. Dracena nemá ráda některé soli, které jsou přítomné v naší vodě z kohoutku.
Patizony nakrájíme na tenké plátky silné asi půl centimetru. Ty pak dáme do hrnce, zalijeme až po okraj slanouvodou a necháme macerovat 24 hodin. Po 24 hodinách svaříme ve vodě a 1/2 litru octa, do které jsme přidali pár lístků bobkového listu. Po přejití varem scedíme a jednotlivé kousky vyskládáme na savý papír a necháme 2 hodiny. Poté oschlé kousky naskládáme do sklenic v pořadí vrstva patizonu, jeden nebo dva plátky česneku, oregano, koření na nakládání, olivový olej. Takto postupujeme až do úplného zaplnění obsahu sklenice. Tady je vidět návod na nakládání patizonu.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁN UZENÉHO MASA DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bořivoj Wagner.
Co znamená-cituji-uzené maso vkládáme do sklenic a zaléváme šťávou až po okraj;zaléváme jakou šťávou kde ji vezmem.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Správně má být vodou. Uzené maso se při zavařování zalévá čistou vodou. Pouze pokud je uzené maso málo slané, tak může být trochu přisolená. Je to proto, že během zavařování jakékoliv koření výrazně změní chuť masa. Zavřené uzené maso je lepší ochutit až při spotřebě, například nastrouhaným křenem s jablkem.
Do misky nalijte mléko, rozklepněte do něj vajíčko a důkladně rozkvedlejte. Přisypte mouku, přidejte špetku soli a znovu důkladně rozmíchejte. Těsto můžete před smažením nechat chvíli odpočinout, doporučuje se 15–30 minut. Na smažení palačinek se doporučuje používat pánev s nízkým okrajem a nepřilnavým povrchem. Pánev nejprve vymažte olejem a palačinky otáčejte nejlépe za pomocí pánve nadhozem do vzduchu, můžete je otočit i mechanicky, ale při nadhozu se vám palačinky zaručeně nepotrhají.
Těsto na palačinky je poměrně univerzální a můžete je připravovat na sladko i na slano. Tradiční je palačinky potírat marmeládou, vynikající je třeba meruňková nebo jahodová, skvěle také palačinky chutnají s nejrůznějšími ovocnými dresinky, medem, nutelou, švestkovými povidly či sladkým tvarohem. Srolované, přehnuté či poskládané palačinky můžete dozdobit a dochutit šlehačkou, pocukrovat moučkovým, vanilkovým či skořicovým cukrem, přelévat máslem nebo smetanou. Zdobit je lze třeba nastrouhanou čokoládou nebo oříšky.
Na tradiční sladkou náplň použijte například 250 g měkkého tvarohu, 80 g rozinek, špetku skořice, 2 lžíce mléka, 1–2 sáčky vanilkového cukru a 1 lžíci strouhaného kokosu.
Co se týká slané varianty palačinek, můžete vybírat mezi masovou směsí, špenátem, tepelně upravenými vejci. A poté je zapéct se sýrem, skvělá a chutná je třeba i smetanová zálivka s kořením.
Slanou náplň můžete vytvořit například ze 3 lžic olivového oleje, 1 šalotky, 200 g čerstvého špenátu, špetky soli a 120 g parmazánu.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ MASA DO SKLENIC V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nadja.
Citát: "Nejprve si připravíme mělký plech, na nějž sklenice postavíme. Plech pak zalijeme vodou do výšky 2 až 3 centimetrů."
- Mělký plech bývá tak 1 cm vysoký, takže do něj 2-3cm vody nenalijeme.
- Plech pak zalijeme vodou - zaléváme asi sklenice uložené na plechu, nikoliv plech, to bychom vodu lili přímo do trouby.
-----------------
Nesrovnalosti:
Zavařování masa na dovolenou (v hrnci):
"Maso můžete do sklenic napěchovat a následně zalít vepřovým vývarem až po okraj"
Zavařování masa do sklenic v mikrovlnce:
"Sklenice neplníme až po okraj, ale pod víčkem musí zůstat mezera, což je stejné, jako při zavařování v hrnci."
Dotaz: TAKŽE PLNÍME AŽ PO OKRAJ, NEBO S MEZEROU?
------------------
Při zavařování v mikrovlnce doporučuji sklenice podložit talířem s trochu zvýšeným okrajem - pokud tekutina vyteče, aby se nerozlila po celé troubě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Při zavařování se sklenice plní s okrajem. Mezi víčkem a obsahem musí být mezera alespoň půl centimetru. Je to proto, že při zavařování se vlivem zvýšené teploty zvetšuje objem obsahu a ten by mohl vytékat. Samotné vytékání nevadí, ale hrozí, že se s tekutinou může pod víčko dostat i pevná struktura, třeba svalové vlákno, které pak způsobí neťesnosti a zkažení obsahu.