Další skupinou, u které může docházet k otravám nebo kontaktním dermatitidám, jsou hospodářská zvířata. Nejčastěji dochází k otravám na pastvě, zejména u mladých zvířat, nezkušených nových jedinců ve stádě nezvyklých na pastvu, nebo na počátku pastevního období, kdy hovoříme o pastevních intoxikacích. Dalším zdrojem otrav může být technologicky upravená píce (senáž, siláž ze zaplevelených porostů pícnin a pastvin (stájové intoxikace). U zvířat je známa druhová citlivost (skot a koně silně citliví k alkaloidu koniin v bolehlavu). Vzhledem ke změněným způsobům hospodaření došlo k významným posunům v druhovém spektru plevelů na zemědělské i orné půdě. Mezi nebezpečně se rozšiřující plevele na určitých lokalitách naší republiky patří v současné době řada jedovatých nebo prudce jedovatých rostlin pro člověka a některá hospodářská zvířata. Stoupající výskyty jsou pozorovány u plevelných druhů z čeledi lilkovitých (Solanaceae), zejména u blínu černého (Hyoscyamus niger L.), lilku černého (Solanum nigrum L.), durmanu obecného (Datura stramonium L.) a bolehlavu plamatého (Conium maculatum L.) z čeledi miříkovitých (Apiaceae).
Chcete-li slyšet jasnou odpověď, pak ano, anthurie se řadí mezi jedovatérostliny a obsahuje jedovatý toxin. Asi vás nenapadne anthurii jíst, ale i kdyby se tak stalo, neznamená to, že po její konzumaci zemřete, pravděpodobně vám jen bude pěkně špatně. Před kým byste ale měli tuto rostlinu raději chránit, jsou malé děti a domácí zvířata, které neumí samy zvážit, co je konzumovatelné a co ne, a mohlo by jim to způsobit zbytečné zdravotní problémy. Anthurie vám může dokonce ublížit i při doteku pokožky, například při manipulaci nebo přesazování může být vaše kůže podrážděná, ale i popálená, případně se objeví vyrážka.
V příběhu ŠPEKÁČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Fr.persin.
někde jste chybovali. lák se musí převařit a cibule , česnek, křen případně jiné
indegrience zaléváte třeba i teplým lákem pro urychlení a to vše najednou i s proloženou cibulí. Vaš výrobek doporučuji nejíst! a vhodně zlikvidovat! Může vzniknout prudce jedovatý mrtvolný jed.
Některé druhy, jak již bylo popsáno, jsou jedovaté, například Ramaria formosa, což jsou kuřátka sličná, nebo kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis). Také kuřátka bledá (Ramaria pallida) jsou jedovatou odrůdou.
Kuřátkovité houby se zejména málo zkušeným houbařům jako jedlé houby nedoporučují, neboť se mezi nimi vyskytují některé jedovaté druhy (viz výše), které lze od jedlých druhů jen těžko rozlišit.
V naší poradně s názvem NÁZEV ROSTLINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evik.
Prosím o určení názvu rostliny. Nevím, jak se o ni starat.
Děkuji. Evik Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na obrázku je vidět Dracaena steudneri. Péče je jako o běžnou dracenu. Hodně světla a v létě pravidelná vydatná zálivka a přihnojování hnojivem s nižším obsahem dusíku. Když se při hnojení používá hodně dusíku, tak listy ztrácí své světlé ornamenty a rostlina bujně roste, má-li dostatek slunce. Draceny milují letnění. Od konce května až do konce září mohou zůstat venku.
Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.
Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.
V příběhu PYRACANTHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Kosová.
Dobrý den, paní Vinšová, hledám info o jedlosti/jedovatosti plodů pyracanthy.
Vy píšete, že se plody mohou jíst po zpracování, i když je to uvedené jen u některých kultivarů.
Prosím, kde jste tyto informace našla? Nebo máte vlastní zkušenost? Všude se totiž opakuje jen, že plody nejsou jedovaté, ale jsou nejedlé. Spíš bych čekala, že když nejsou jedovaté, mohou být jedlé. Viz např. bezinky, jeřabiny a další.
Budu moc ráda, za vaše info, děkuji,
S.Kosová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Nina Vinšová.
Dobrý den, doplnila jsem požadované informace do svého článku.
Jednoděložné rostliny tvoří velký celek krytosemenných rostlin. Většina důležitých základních plodin na světě, obiloviny, jako je pšenice, ječmen, rýže, kukuřice, čirok, oves, žito a proso, jsou jednoděložné rostliny. Ostatní potravinářské plodiny, jako je cibule, česnek, zázvor, banán, yam a chřest, jsou také klasifikovány jako jednoděložné rostliny.
V příběhu PYRACANTHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel S.Kosová.
Děkuji Vám za doplnění.
Ale stále nevím, jestli to znamená, že po zpracování lze použít pouze Golden Charmer a Red Column a další dvě nelze?
Mohu požádat znovu o zdroj, kde je uvedena možnost plody z těchto dvou odrůd po zpracování jíst?
Děkuji, S.Kosová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Nina Vinšová.
Mám osobní zkušenost jen s Golden Charmer a Red Column. Ale domnívám se, že se vařením neutralizují jedovaté kyanogenní glykosidy ve všech rostlinách, které je obsahují.
Jednoděložné rostliny tvoří jednu čtvrtinu všech kvetoucích rostlinných druhů. Patří mezi jedny z největších a nejznámějších skupin rostlin, včetně lilií, orchidejí, agáve, palem a trav. I přes časté tvrzení, že jednoděložné rostliny jsou stereotypní, se domníváme, že jsou velice rozmanité, a to nejen svou velikostí.
V naší poradně s názvem PUKLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Mohu přípravek Actara - na puklice použít i v obytném prostoru - obýváku ?
Mám je na fíkusu benjamínku - vzrostlý stromek a na postřik venku je nyní zima.
Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Actara se v domácím prostředí používá jen jako zálivka. Je to proto, abyste předešla otěru účinné jedovaté látky z listů na kůži člověka. Normálně nařeďte podle návodu a tekutinou pak rostlinu zalijte. Ona si natáhne účinnou látku přes kořeny do celého systému a vydrží v ní asi měsíc a půl.
Kolopejka ve volné přírodě roste v horách na severní části ostrova Madagaskar. Tato keříkovitá rostlina má sukulentní listy s ozubeným lemem. Květenství se skládá z drobných trubkovitých květů bílé, žluté, červené, růžové, fialové nebo oranžové barvy. Kvete po celou část roku. Existuje více druhů této rostliny, které se od sebe liší květem. Kvete v průběhu celého roku. Obsahuje jedovaté šťávy, které po požití mohou podráždit žaludek. Květy nevoní. Kolopejka je krátkodobá květina, kterou většinou odstraňujeme poté, co přestane tvořit květy.
Pěstování: Rostlina vyžaduje dostatečně světlé stanoviště, bez přímých slunečních paprsků v poledne. Vyhovuje jí běžná pokojová teplota, v zimě má ráda minimum 10 °C. Po celý rok zaléváme mírně. Zaléváme vždy tehdy, když substrát vyschne. Svěšené listy jsou příčinou vydatné zálivky. Rostlina snáší suchý vzduch. Rosení jí nesvědčí. Hnojíme v době květu jednou za měsíc. Množení je možné stonkovými nebo vrcholovými řízky, které můžeme zasadit rovnou do země. Při teplotě půdy 20 °C dobře zakořeňují. V případě, že chceme rostlinu uchovat pro příští rok, přesazujeme ji vždy po odkvětu do rašelinového substrátu s příměsí písku. Přelitím může rostlina začít hnít.
V naší poradně s názvem BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
prosím jak se množí ze semen bramboříky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Výsadba semen bramboříku je poměrně snadná, ale trvá to docela dlouho a nedodržují se u toho obvyklá pravidla, na která můžete být zvyklá při klíčení semen. Semena bramboříku dozrávají v červeneci, kdy je také nejlepší doba k jejich výsadbě. Semena můžete sklízet sama ze svých rostlin a nebo si v obchodě koupit zralá semena. Můžete si také koupit sušená semena, ale jejich klíčivost nebude tak dobrá. To můžete obejít namočením sušených semen ve vodě s několika kapkami Jaru na nádobí po dobu 24 hodin před výsadbou. Výsadba semen bramboříku vyžaduje dobře vyzrálý kompost smíchaný s pískem. Do každého květináče s průměrem cca 13 cm zasaďte asi 20 semen a přikryjte je jemnou vrstvou kompostu nebo písku a udržujte mírně vlhké. V přírodě semena bramboříku klíčí na podzim a v zimě, což znamená, že se jim líbí chladno a tmavo. Umístěte květináče na chladné místo, nejlépe okolo 15 °C a zakryjte je něčím, co úplně zablokuje světlo. Po výsadbě semen bramboříku může trvat i několik měsíců, než dojde k vyklíčení. Jakmile semena vzejdou, sejměte kryt a květináče položte pod růstová světla, která koupíte v zahradnictví. Udržujte rostliny stále v chladu - brambořík roste v zimě. Pokud vaše růstová světla vytváří teplo, tak je nutné chladit rostliny ventilátorem. Postupně, jak se rostliny zvětšují, je můžete přesadit do samostatných květináčů. Až přijde léto, přestanou kvést, ale pokud se vám podaří udržet je v chladu po celou dobu i v létě, porostou i v létě a narostou rychleji. To znamená, že v prvním roce pravděpodobně neuvidíte žádné květy.
Některé pokojové rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit značné potíže, ne-li smrt. Přitom jsou to běžné kytičky, které má většina z nás pro radost v kanceláři či domácnosti. Neznamená to, že bychom teď měli přijít domů a – pokud máme malé děti – jít od rostliny k rostlině a vyhazovat. Pravděpodobnost, že se malé děti zakousnou do hlízy bramboříku, je docela nízká, pokud hlízy zrovna nebudete mít vyndané někde na parapetu. Ale pozor u amarylisu nebo klívie, kde je jedovatá celá rostlina – a ta už je lehce dostupná. Uškubnout si kousínek listu není vůbec žádný problém. Zkrátka a dobře, je důležité o tomhle nebezpečí vědět. Když například odstraňujete list tchynina jazyku, může vám skápnout trocha tekutiny z rostliny na prst. A běžíte si hned umýt ruce?
Diefenbachie skvrnitá
Latinský název Dieffenbachia maculata ukrývá statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy má velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy drobné, žluté, uspořádané v palici (v kultuře se však objevují jen ojediněle). Plodem je červená až oranžovo-červená bobule.
Diefenbachie se řadí mezi středně jedovatérostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice. Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, v krku a na rtech, v těžších případech se mohou vyskytnout i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a je nezbytné přivolat lékařskou pomoc. Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.
Pěstuje se v řadě odrůd, které se liší zejména kresbou na listech. V létě potřebují vyšší teplotu, ale ne přes 30 °C, v zimě je nejvhodnější teplota 18 až 20 °C. V létě je nezbytné chránit diefenbachie před přímým sluncem, naopak v zimě jim vyhovuje jasně osvětlené místo. Nesnáší průvan. Na jaře a v létě je důležitá častá zálivka, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit. Množí se vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkladně umýt ruce!
Oleandr obecný
Latinský název Nerium oleander patří až 4 m vysokému keři (v bytě dorůstá do 2 m). Listy má kožovité, kopinaté, ve 3četných přeslenech. Květy rostou ve vrcholičnatých latách, jsou bílé, žluté, červené nebo růžové, někdy plnokvěté.
Oleandr je prudce jedovatý, v listech, stoncích a květech obsahuje glykosidy (oleandrin, neriin, neriantin) tonizující srdeční svalovinu a působící silně močopudně. Otrava se projevuje zvracením, závratěmi, arytmií, křečemi a horečkami, těžké otravy mohou končit i smrtí. U postiženého je třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní), zajistit výplach žaludku a podat mu aktivní uhlí. Nezbytné je co nejdříve přivolat lékařskou pomoc. Šťáva z rostliny může vyvolat na pokožce záněty. Jedovatý je i med včel, které sbíraly nektar na oleandrových květech. Vůně květů může vyvolat u citlivých osob bolesti hlavy a závratě. V minulosti se oleandrové listy používaly jako jed na krysy, potkany a myši.
Oleandr se pěstuje při běžné pokojové teplotě, měl by být umístěn na slunné stanoviště. Od jara do podzimu zalévat vydatně, v zimě méně. Na přelomu jara a léta lze oleandr množit vrcholovými řízky, které při teplotě okolo 16 °C zakoření asi za 4 týdny.
Narcis
Latinský název Narcissus hybrida nese víceletá bylina vysoká 8 až 60 cm, přezimující podzemními cibulemi. Listy má úzce řemenovité, duté květní stvoly nesou obvykle jeden květ, někdy i více. Květ je tvořen okvětím s pakorunkou, jejíž délka i zbarvení se liší dle odrůdy. Kvete v březnu až květnu. V současnosti existuje okolo 10 000 odrůd, které se dělí do 12 základních kategorií.
Většina pěstovaných odrůd byla vyšlechtěna z původních druhů rostoucích v oblasti Středozemí.
Celá rostlina, zejména však cibule, obsahuje jedovaté alkaloidy (narcisin a tazetin). Otrava se projevuje silným zvracením a průjmem.
Půda pro pěstování narcisů by měla být propustná, středně těžká, vlhčí a výživná, v podstatě ale porostou v jakékoliv normální půdě. Vyjma narcisů skupiny Tazetta jsou všechny mrazuvzdorné, všem odrůdám vyhovuje slunné až slabě přistíněné stanoviště. Množí se dceřinými cibulemi, které dorůstají za 2 až 3 roky, takže se během několika let rozrostou ve velké trsy. Cibule se sázejí nejlépe v září, a to do hloubky, která přibližně odpovídá dvounásobku výšky cibule. Trsy by se měly dělit po 4 až 5 letech, kdy se v červenci či srpnu vyjmou z půdy a po rozdělení se okamžitě znovu zasadí. Po odkvětu je možné odstranit květy, listy je však dobré ponechat na rostlině až do jejich přirozeného skonu.
V naší poradně s názvem ŠKŮDCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Začaly se nám kroutit listy živého plotu z habru. Nejdříve se začne list kroutit od špičky
a pomalu se kroutí a roluje do středu. Objevili jsme na spodní straně listu malinkatého
bílého broučka. Museli jsme použít lupu abychom ho viděli. Nikde se nemohu dočíst
o jakou nemoc habru jde. Děkuji za radu. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Použijte na celý živý plot postřik přípravkem Actara. Ten se vstřebá do rostliny a zůstane v ní po dobu dvou měsíců. Když se pak pokusí jakýkoliv škůdce přisát na cévní systém této rostliny nasaje i tento přípravek a ihned hyne. V době růstu postřik opkujte po dvou měsících každý rok.
Jednoděložné rostliny jsou z ekonomického hlediska snad nejdůležitějším organismem na zemi. Naše čtyři nejdůležitější potraviny – kukuřice, rýže, pšenice a ječmen jsou nositeli jedné dělohy a patří do jednoděložných rostlin. Bambusy a listy palem jsou primárním zdrojem stavebních materiálů v mnoha tropických zemích. Cukrová třtina, ananas, datle, banány a mnoho dalších známých odrůd tropického ovoce patří také mezi jednoděložné rostliny.
Rozlišujeme zhruba 250 tisíc druhů kvetoucích rostlin. Tvoří asi 80 procent ze všech druhů rostlin na Zemi. Kvetoucí rostliny dále můžeme rozdělit do dvou velkých podskupin, a to na jednoděložné a dvouděložné.
Jednoděložné rostliny
Jednoděložné rostliny mají jen jednu dělohu, mají listy s paralelními žílami a části květiny bývají v násobku tří. Je jich asi 70 tisíc druhů a patří mezi ně například trávy, lilie, orchideje, kosatce, palmy a mnoho dalších.
Dvouděložné rostliny
Dvouděložné rostliny mají dvě dělohy, listy s větvením a části květiny bývají v násobcích po čtyřech nebo pěti. Je jich asi 180 tisíc druhů a řadíme mezi ně sedmikrásky, kaktusy, magnólie, růže a většinu typů stromů.
Důležitými rostlinami jsou trávy. Je jich asi 8 tisíc druhů a jsou to rostliny s malými květy. Poskytují potravu nejen pro pasoucí se zvířata, ale patří mezi ně také potraviny jako například obiloviny, rýže či kukuřice.
Kvetoucí rostliny byly tradičně rozděleny do dvou hlavních skupin nebo tříd:
Jednoděložné rostliny (Liliopsida)
Dvouděložné rostliny (Magnoliopsida)
Pro většinu lidí je rozdělení do dvou tříd již samozřejmostí, učili se ho ve škole, je jasně srozumitelné, ale odborníky na botaniku není vždy toto dělení jednoznačně uznávané.
Jako první s dělením rostlin přišel cca 370 let před naším letopočtem Theoparastus. Toto dělení spočívalo v dělení rostlin na základě formy jejich růstu, tedy na stromy, byliny a vinné révy, tato klasifikace trvala až do roku 1600.
V roce 1682 John Ray publikoval dělení rostlin na jednoděložné a dvouděložné rostliny v podobě formálního taxonomického postavení. Tento systém byl propracován botanikem Antoinem Laurentem de Jussieu v roce 1789.
Kala pochází z jižní Afriky, kde roste v bažinatých oblastech, ve kterých je v létě sucho. Roste keřovitě a skládá se z dutých stonků, z kterých vyrůstají tmavě zelené listy, později se objevují květy. Jejich barevná škála je velice pestrá, od bílé po různé odstíny žluté, růžové, oranžové a červené. Květenství se skládá z toulce a palice. Rostlina kvete od května do srpna. Rostlina obsahuje jedovaté látky, které při dotyku mohou podráždit pokožku. Její květy jsou vhodné k řezu.
Pěstování: Kala miluje světlé stanoviště, ne však přímé slunce. V období od října do prosince vyžaduje teplotu okolo 10 °C, jakmile začnou vyrážet stonky, tak by teplota měla být okolo 20 °C. V létě rostlinu vydatně zaléváme, v zimě jen mírně. Rosíme pouze listy. Hnojíme 2x měsíčně v období květu. Rostlinu množíme dělením trsů při přesazování po období klidu. Přesazujeme na začátku zimy do rašelinového substrátu s příměsí jílu. Rostlinu můžeme letnit na zahradě nebo na balkóně již od poloviny května. Na podzim rostlinu přesuneme do místnosti. Kale vadí příliš suchý vzduch, díky kterému se na rostlině objevují mšice a svilušky. Aby rostlina pravidelně kvetla, je nutno dodržovat klidové období. Po odkvětu rostlině snižte zálivku. Přesadíme ji a přeneseme do místnosti na chladnější stanoviště. Jakmile začnou stonky vyrážet, přesuneme ji do místnosti, kde je pokojová teplota.
Pravděpodobně jste slyšeli o rostlinách, které čistí vzduch a zbavují naše domovy vnitřních toxinů. Tyto rostliny kromě krásy, kterou ozvláštňují naše domovy a kanceláře, nám vytvářejí i prostředí, ve kterém se cítíme příjemně, dokážou nám zlepšit náladu při naší každodenní činnosti a mají uklidňující účinek nejen na pracovišti, ale i v našich domovech. Rostliny se dají použít jako dárky k různým příležitostem, které vykouzlí úsměv na tváři všech přítomných.
A to není vše. Studie NASA spolu s dalšími studiemi týkajícími se kvality vnitřního ovzduší ukázaly, že běžné pokojové rostliny mají schopnost snižovat toxické chemikálie ze znečištěného ovzduší ve vnitřních prostorách budov.
Tudíž se jedná o opravdu přínosné rostliny, které čistí vzduch a odstraňují například formaldehyd, benzen, trichlorethylen a jiné chemikálie uvolňující se z barev, látek a věcí běžné potřeby, které pravidelně používáme.
Voskovek je mnoho druhů a většina z nich nemá plody. Jen voskovka mnohokvětá (hoya multiflora) vytváří během podzimu plody. Tady jsou vidět obrázky této voskovky https://www.google.cz/image…
Co se týče jedovatosti, tak všechny voskovky včetně jejich plodů jsou považovány za toxické. To nutně neznamená, že jsou jedovaté. Účinky se však liší podle druhu a velikosti zvířete, které listy požije. Brožura „Jedovaté rostliny“ University of Washington uvádí voskovku jako netoxickou, ale protože existuje mnoho odrůd a mnoho různých reakcí na rostlinné sloučeniny, bylo by nejlepší držet ji mimo dosah domácích zvířat a dětí. Každý, kdo má alergii na latex, by se měl vyhnout manipulaci s rostlinou, pokud je poškozena.
někde jste chybovali. lák se musí převařit a cibule , česnek, křen případně jiné
indegrience zaléváte třeba i teplým lákem pro urychlení a to vše najednou i s proloženou cibulí. Vaš výrobek doporučuji nejíst! a vhodně zlikvidovat! Může vzniknout prudce jedovatý mrtvolný jed.
Dobrý den, paní Vinšová, hledám info o jedlosti/jedovatosti plodů pyracanthy.
Vy píšete, že se plody mohou jíst po zpracování, i když je to uvedené jen u některých kultivarů.
Prosím, kde jste tyto informace našla? Nebo máte vlastní zkušenost? Všude se totiž opakuje jen, že plody nejsou jedovaté, ale jsou nejedlé. Spíš bych čekala, že když nejsou jedovaté, mohou být jedlé. Viz např. bezinky, jeřabiny a další.
Budu moc ráda, za vaše info, děkuji,
S.Kosová
Mám osobní zkušenost jen s Golden Charmer a Red Column. Ale domnívám se, že se vařením neutralizují jedovaté kyanogenní glykosidy ve všech rostlinách, které je obsahují.
Actara se v domácím prostředí používá jen jako zálivka. Je to proto, abyste předešla otěru účinné jedovaté látky z listů na kůži člověka. Normálně nařeďte podle návodu a tekutinou pak rostlinu zalijte. Ona si natáhne účinnou látku přes kořeny do celého systému a vydrží v ní asi měsíc a půl.
Použijte na celý živý plot postřik přípravkem Actara. Ten se vstřebá do rostliny a zůstane v ní po dobu dvou měsíců. Když se pak pokusí jakýkoliv škůdce přisát na cévní systém této rostliny nasaje i tento přípravek a ihned hyne. V době růstu postřik opkujte po dvou měsících každý rok.
Klidně se do toho stříhání pusťte.Já mám také starší rostliny. Uvádí se, že rakytník plodí na dvouletém dřevě. Loni jsem ostříhal starší rostliny, které narostli asi do 3metrů. Stříhal jsem je při sklizni, líp se mi obíraly plody. Měl jsem obavy, že letošní úroda bude slabší. Úroda byla stejná, rostliny se zmladily a hrozny plodů byly bohatší. Loni jsem ze dvou rostlin sklidil 28 litrů a leto to bylo to samé.
Povedlo se vám vypěstovat rostlinu Zimolez zákrovečný (Lonicera involucrata). Lonicera involucrata je druh zimolezu pocházející ze severní a západní části Severní Ameriky. Roste v nadmořských výškách od hladiny moře do 2,900 m.
Je často používán jako okrasná rostlina. Je odolný proti znečištěnému ovzduší a může být pěstován ve velké zahradě. Plody můžou být jedovaté.
Prosím poraďte - anturie mi začaly "brečet" = všude okolo rostliny je na okně i parapetu lepkavá, mazlavá hmota. Zdá se mi, že rostliny přijímá mnohem méně vody než dřív, kvete normálně. Vzala jsem ji tedy ven, osprchovala vodou, očistila listy a po jejich oschnutí jsou již zase lepkavé. Co mám dělat, poraďte. Moc děkuji
Prosim o radu. Mame kolem plotu vysazene krasne vvsoke tuje. Pul metru od tuji mame sklenik, kde pestujeme zeleninu. Od znameho jsem se dozvedela, ze tuje jsou jedovate. Ted se bojim, zda-li to nevadi zelenine. Neni to nebezpecne? Dekuji za odpoved. S pozdravem Pavlina