Třešeň pochází z Malé Asie a tento strom byl u nás pěstovaný řídce už od dob Římanů. V současnosti se vyskytuje ve více než 1000 odrůdách a její plody jsou vyhledávaným ovocem, neboť obsahují jód, hořčík, zinek, vápník, železo, křemík, fosfor a vitamíny C, E, B. Pro svou lahodnou sladkou chuť jsou jedním z nejoblíbenějších druhů ovoce. Skrývají v sobě ale také spoustu dalších látek, které prospívají našemu zdraví.
Třešně a zdraví
Pro vaše zdraví jsou přínosem především plody, které na sebe umí vázat škodliviny. Ty se pak z těla snadněji vylučují. Třešně jsou také dobré v boji proti nadváze, mají blahodárný vliv na krásu pokožky a pomáhají proti zácpě. Čerstvé působí také protirevmaticky. Pozor si musíme dávat snad jen na vodu. Všechno bobulovité ovoce totiž rychle kvasí, takže pokud si dopřejete pořádnou porci srdcovek, nezapíjejte je příliš vydatně. Jinak si koledujete o pořádné zažívací problémy. Příznivé léčebné účinky mají také listy. Vyzkoušet můžete třeba odvar, který oceníte zejména, pokud vás trápí revma. Nemocným kloubům zkuste dopřát koupel jednou denně po dobu asi patnácti minut. Používají se rovněž sušené květy. Jsou aromatické, takže je najdete v různých čajových směsích. Zároveň tlumí i křečové bolesti. Odvary můžeme připravit také ze stopek, které pomáhají zklidnit dráždivý kašel. Třešně využívá i kosmetický průmysl. Jsou totiž pomocníkem při vyhlazování vrásek – ničí škodlivé enzymy, které přispívají ke stárnutí pokožky.
V minulosti se třešně považovaly za sladké, chutné, ale nutričně a terapeuticky málo hodnotné ovoce. Dnes se již ví, že se v nich, i když jen v malém množství, nacházejí všechny důležité živiny (kromě vitaminu B12). Obsahují 14 % sacharidů, z nichž největší podíl tvoří fruktóza. Tuky a proteiny jsou v nich zastoupeny jen jedním procentem. Dále obsahují malé množství vitaminů A, B, C a E a také minerály a stopové prvky, jako vápník, fosfor, hořčík, železo, sodík, draslík, zinek, měď a mangan. Organické kyseliny, kyselina jablečná, jantarová a citronová, podporují trávení a čistí krev. Sto gramů třešní dodá tělu 10 % doporučené denní dávky rostlinné vlákniny, díky níž mají třešně laxativní (projímavý) a hypolipidemický (snižující obsah cholesterolu v krvi) účinek. Flavonoidy zodpovídají za diuretické, antitoxické, antioxidační a protirakovinné vlastnosti třešní. Kyselina salicylová je přírodní prekurzor acylpyrinu, který působí protizánětlivě a protirevmaticky.
Třešně vyvolávají daleko větší pocit nasycení, čímž snižují chuť na další jídlo. Diuretický (močopudný) a očistný účinek, jakož i nízký obsah sodíku a tuků urychlují snižování nadváhy. Díky tomu, že 50 % sacharidů obsažených v třešních tvoří fruktóza, mohou je v přiměřeném množství konzumovat i diabetici.
Vysoká konzumace třešní, zejména jako očistná kúra, se doporučuje při artróze, dně, revmatoidní artritidě, arterioskleróze, chronické zácpě, autointoxikaci v důsledku nevhodné stravy, chronické hepatopatii (onemocnění jaterní tkáně), selhání srdce, rekonvalescenci a rakovině. Jí se jen dužina zralých třešní.
Třešňová kúra: třikrát až čtyřikrát denně po dobu dvou až tří dnů se konzumuje půl kilogramu zralých třešní jako jediná potrava. Ti, kdo mají problémy se žaludkem, mohou třešně mírně povařit. Účinek kúry se zvýší, doplníme-li ji pitím několika hrnků třešňového čaje (50 g stopek třešní vaříme 5 minut v litru vody).
Ve svém příspěvku RECEPT UTOPENCI SE ZELÍM A KŘENEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Inka.
V severních Čechách v hospůdce U vodopádu v zimě podávávali utopence s cibulí, zelím a křenem. Bylo to ohromné s chlebem a 2 dcl svařáku. Má někdo na podobné utopence recept?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Suroviny: 1 kg třešní, 1 kg cukru a 100 ml šťávy z rybízu
Technologický postup: Třešně odpeckujeme, odvážíme, vložíme do hrnce a na každý kilogram třešní dáme 100 g rybízové šťávy z čerstvého rybízu. Čím méně zralý rybíz, tím lépe. Třešně rozmixujeme (musí zůstat i kousky) a dáme vařit. Když se trochu rozvaří a hmota je horká, přidáme cukr a řádně rozvaříme. Džem přivedeme k varu a za občasného míchání vaříme, dokud není džem hotový k nalití do sklenice, a to je velmi důležitý okamžik, který je těžké správně určit. Lze použít želírovací zkoušku, kdy kápneme kapku džemu do skleničky s vodou, a pokud se roztříští, ještě je třeba vařit. Třešně mají na rozdíl například od rybízu či jahod velmi málo přirozeného pektinu, proto také přidáváme šťávu z rybízu a želírování trvá mnohem déle než například právě u jahod. Pokud bychom chtěli, aby byla ukončena želírovací zkouška skutečně poctivě a kapka džemu se vůbec netříštila, bude to trvat velmi dlouho. U třešní se volí střední cesta, kdy není sice džem zcela tuhý, tuhne ještě během zrání ve sklenici, ale na chlebu drží. Správný okamžik lití do sklenic je ten, kdy se již na hrnci objevuje nad hladinou džemu zeželírovaná vrstva a kapička džemu vhozená do vody se tříští o mnoho méně než na počátku. Stále se však ještě tříští. Je to zhruba hodinu a půl po začátku varu. Záleží samozřejmě na množství a velikosti hrnce. Hodina a půl je to v případě džemu ze šesti kilogramů třešní. Po úspěšném zeželírování následuje nalití do pečlivě vymytých sklenic, zavíčkování a zavaření ve vodě horké 96 °C po dobu 6–10 minut.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Lze připravit zapečený květák Kluci v akci pouze z květáku bez romanesca?
Ano, zapečený květák Kluci v akci lze připravit i pouze z klasického květáku, pokud romanesco není k dispozici.
Romanesco má sice o něco pevnější strukturu a lehce oříškovou chuť, ale základ receptu tvoří květák. Pokud použijete pouze květák, výsledné jídlo bude stále chutné. Je však dobré květák nerozvařit, aby si při zapékání zachoval pevnější strukturu. Někteří kuchaři dokonce preferují variantu bez romanesca, protože květák má jemnější chuť a lépe se spojuje s kari houbovou omáčkou.
Čím lze nahradit sýr s modrou plísní v tomto receptu?
Sýr s modrou plísní lze nahradit jinými výraznými sýry, které se dobře rozpouštějí při zapékání.
Pokud někomu nevyhovuje chuť modrého sýra, může použít například gorgonzolu, která je jemnější. Další možností je použít kombinaci smetanového sýra a tvrdého sýra, například čedaru. V některých variantách se používá také parmazán, který dodá pokrmu výraznou chuť. Je však dobré počítat s tím, že modrý sýr vytváří charakteristickou chuť celého receptu.
Lze použít mražený květák na zapečený květák?
Mražený květák lze použít, ale je potřeba ho předem rozmrazit a zbavit přebytečné vody.
Mražený květák při rozmrazování často uvolňuje více tekutiny než čerstvý. Pokud by se použil bez úpravy, mohla by být omáčka při zapékání příliš řídká. Nejlepší postup je květák po rozmrazení krátce povařit a následně ho dobře scedit. Díky tomu si zachová lepší strukturu a pokrm nebude vodnatý.
Jak zahustit omáčku na zapečený květák?
Nejjednodušší způsob, jak zahustit omáčku na zapečený květák, je použití klasické jíšky.
Jíška vzniká opékáním mouky na másle a je velmi stabilní způsob zahuštění omáček. Pokud je omáčka příliš řídká, lze přidat malé množství další jíšky nebo ji nechat déle provařit, aby se část tekutiny odpařila. Někteří kuchaři používají také smetanu, která omáčku zjemní a částečně zahustí.
Jak dlouho péct zapečený květák v troubě?
Zapečený květák se obvykle peče přibližně 15 až 25 minut podle teploty trouby.
Nejčastěji se používá teplota kolem 190 °C. Při této teplotě se sýr krásně rozpustí a lehce zezlátně. Pokud by byla teplota nižší, zapékání by trvalo déle. Naopak při vyšší teplotě může sýr zhnědnout příliš rychle. Nejlepší je sledovat povrch jídla a vyndat pekáč z trouby ve chvíli, kdy sýr vytvoří zlatavou krustu.
Jaký vývar použít do omáčky?
Nejlepší je použít vývar z květáku nebo romanesca, který vznikne při vaření zeleniny.
Tento vývar obsahuje chuť zeleniny a přirozeně doplňuje celý recept. Pokud vývar nemáte, lze použít i zeleninový vývar nebo jemný kuřecí vývar. Důlež
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
Proč je tento krůtí guláš označován jako nejchutnější?
Nejchutnější krůtí guláš v tomto receptu stojí na kombinaci silného základu, vývaru a správné techniky.
Rozhodující je dlouhé restování cibule, použití slaniny jako nosiče chuti a přidání papriky mimo přímý plamen. Tyto detaily vytvářejí hlubší a kulatější chuť než běžné rychlé recepty. Pokud dodržíte postup přesně, získáte výrazný a plný guláš, nikoli mdlou variantu.
Mohu použít jen vodu místo vývaru?
Ano, ale krůtí guláš s vodou nebude mít takovou hloubku chuti.
Vývar přináší přirozené aromatické látky, které podporují papriku i maso. Při použití vody bude chuť jemnější a méně komplexní. Pokud nemáte vývar, můžete chuť podpořit delším restováním cibule, ale plného efektu dosáhnete pouze s kvalitním základem.
Je lepší použít stehno nebo prsa?
Pro plnější chuť je vhodnější krůtí stehno, prsa jsou jemnější, ale sušší.
Stehno obsahuje více tuku a je odolnější vůči delšímu dušení. Prsa jsou vhodná pro rychlejší variantu, ale vyžadují pečlivější kontrolu času. Pokud chcete dosáhnout co nejvýraznějšího výsledku, sáhněte po stehně.
Jak zabránit hořkosti papriky v guláši?
Hořkost papriky vzniká při jejím přepálení na vysoké teplotě.
Paprika by nikdy neměla přijít do rozpáleného tuku na plném plameni. V tomto receptu je správný postup jasný – sundat hrnec z ohně, rychle vsypat sladkou papriku a ihned pokračovat dalšími surovinami. Tím se zabrání spálení a zachová se barva i aroma. Kontrola teploty je klíčem k čisté a plné chuti.
Jak dlouho opravdu dusit krůtí guláš?
Doba dušení 60–90 minut je optimální pro krůtí stehno.
Maso by mělo být měkké, ale stále držet tvar. Pokud ho necháte dusit déle bez kontroly tekutiny, může začít vysychat. Nejlepší praxe je ochutnat po 60 minutách a dále vařit podle potřeby. Průběžná kontrola zabrání ztrátě šťavnatosti.
Lze tento recept připravit bez slaniny?
Ano, ale slanina výrazně podporuje chuť výsledného guláše.
Bez slaniny bude základ jemnější a méně aromatický. V takovém případě doporučuji použít kvalitní sádlo a případně přidat malé množství másla na závěr. Tuk je nosičem chuti, a proto je důležité jej zcela nevynechat, pokud chcete dosáhnout plného výsledku.
Jaký je rozdíl mezi domácí a restaurací verzí?
Restaurace často pracují s intenzivnějším základem a delším restováním.
V profesionální kuchyni se cibule restuje až do tmavší barvy a vývar je koncentrovanější. Pokud tyto principy použijete doma, přiblížíte se chuťovému profilu restaurace. Trpělivost a technika jsou hlavní rozdíly, nikoli tajné ingredience.
Mohu guláš zahustit škrobem místo mouky?
Ano, kukuřičný škrob je vhodnou alternativou mouky.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
O zavařování jídla v mikrovlnce se na internetu vedou dlouhé diskuze ohledně jeho škodlivosti. Mikrovlnná trouba dokáže například vysokou teplotou zničit bílkoviny, pokud se v ní potraviny ohřívají příliš dlouho. Žádná měření však neprokázala škodlivost mikrovln ani jejich únik mimo ohřívací prostor. Ani tím nejcitlivějším dozimetrem či multidetektorem nenaměříte 2 cm od dvířek nic.
Zavařování v mikrovlnné troubě představuje velmi moderní, rychlou a úspornou možnost, navíc je vhodné, když máte k zavaření jen několik sklenic. Pokud máte strach, že by víčka mohla v mikrovlnce jiskřit, použijte klasická víčka i uzávěry twist off. Nejdůležitější je neplnit sklenice až nahoru, nechat mezeru, ale to je stejné jako při zavařování v hrnci.
Postup sterilace je velmi snadný, naplněné sklenice, maximálně čtyři, postavíte na otočný talíř mikrovlnné trouby tak, aby se vzájemně nedotýkaly, a spustíte ohřívání na 700 W. Jedna sklenice o objemu 0,3 l se steriluje 3 minuty, sklenici s objemem 0,7 l je třeba ohřívat 6 minut. Tyto časy vynásobíte počtem sklenic a vyjde nám výsledná doba potřebná k zavaření. Pokud tedy zavařujete například 3 sklenice s obsahem 0,7 l, bude to trvat 18 minut.
V mikrovlnné troubě je možné sterilovat maso, polévky či jiné polotovary. Také zde je nutné nechat prostor mezi obsahem a víčkem alespoň 2,5 cm. Dobu sterilování na jednu sklenici zvýšíme u sklenic 0,7 l na 8–10 minut, u menších sklenic na 5–6 minut. Polotovary však nikdy nezahušťujeme moukou, tu doplníme až před použitím.
Výhodou tohoto zavařování je jeho rychlost, na 10 sklenic spotřebujete jen 1 kWh, můžete společně zavařovat okurky i ovoce a výhodně zavaříte i malé množství. Na otočný talíř lze naskládat 4 až 5 sklenic dokola, ne na střed, pokud máte jen jednu, dejte ji doprostřed. Nebojte se, nic nejiskří.
Výkon a čas pro sklenice o objemu 720 ml
Při zavařování v mikrovlnné troubě platí:
výkon 700 W = 6 min/1 ks
výkon 750 W = 5 1/2 min/1 ks
výkon 800 W = 5 1/4 min/1 ks
výkon 850 W = 5 min/1 ks
výkon 900 W = 4 1/2 min/1 ks
Tyto časy platí pro sterilizaci 1 sklenice. Pokud jich zavařujete více, čas musíte vynásobit počtem kusů. Například při výkonu mikrovlnky 700 W budete 2 sklenice ohřívat 12 minut (2x 6), 3 sklenice 18 minut a 4 sklenice 24 minut. Víc sklenic se do mikrovlnky nevejde. Sklenice 370 ml sterilizujte poloviční dobu!
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Ptáte se jak zavařit třešně v mikrovlnce? Mikrovlnnou troubu lze použít pro určité způsoby konzervace potravin, jako je příprava rychlých džemů a sušení květin, ale není vhodná pro zavařování nebo dlouhodobé uchovávání potravin vyžadujících sterilní prostředí.
Ingredience
3 hrnky zralých třešní, vypeckovaných;
2 lžičky citronové šťávy;
1 hrnek vody;
1/4 hrnku pektinového prášku;
3 hrnky cukru;
1/2 lžičky mandlového extraktu.
V míse o objemu tří litrů smíchejte třešně, citronovou šťávu, vodu a pektin. Přikryjte potravinovou fólií a přiveďte k varu v mikrovlnné troubě na vysoký výkon (přibližně 8 minut). Vyjměte z trouby a vmíchejte zbývající ingredience. Přikryjte, vložte do trouby a znovu přiveďte k varu na vysoký výkon (přibližně 6 minut). Zamíchejte a vraťte do mikrovlnné trouby bez pokličky na 3 minuty; opakujte další 3 minuty nebo dokud se džem začne odlepovat od lžíce. Horký džem naplňte do sterilních sklenic, zavíčkujte a nechte zchladnout. Poté sklenice umístěte na tmavé chladné místo, nejlépe do lednice, kde vydrží několik měsíců. Recept vystačí asi 3 půllitrové sklenice. Protože se výkon mikrovlnných trub liší, u slabších trub může být nutné prodloužit dobu vaření. Pokud chcete prodloužit trvanlivost džemu, tak sklenice zavařte ve vodní lázni horké 96 °C po dobu 10 minut. Zavařování sklenic lze udělat i v mikrovlnné troubě, i když nejde o skutečnou metodu "zavařování". Sklenice musí být ponechány mírně otevřené, aby mohla unikat pára, a nesmí se dotýkat stěn mikrovlnné trouby.
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Proč je tvoje tvarohová bábovka suchá, i když dodržíš recept?
Tvarohová bábovka je suchá nejčastěji kvůli moc mouce nebo příliš dlouhému pečení. Recept může být správný, ale provedení rozhoduje.
Typicky uděláš jednu nenápadnou věc – přidáš trochu mouky „pro jistotu“ nebo čekáš na úplně suchou špejli. Suchá bábovka vzniká právě tímhle. Důležité je sledovat těsto a neřídit se slepě receptem. Správná hustota a kratší pečení jsou zásadní.
Můžeš dát místo oleje do bábovky máslo?
Ano, ale bábovka s máslem bude méně vláčná než s olejem, hlavně druhý den.
Máslo dodá chuť, ale po vychladnutí tuhne. Tvarohová bábovka s máslem proto rychleji vysychá. Pokud chceš kompromis, můžeš kombinovat tuky. Olej je ale jistota pro vláčnost, zejména pokud chceš bábovku i na další den.
Jak poznáš správnou hustotu těsta na bábovku?
Těsto na tvarohovou bábovku má pomalu stékat ze lžíce a být hladké bez hrudek.
Pokud teče rychle, je řídké a bábovka se může propadnout. Pokud drží tvar, je moc husté a bude suchá. Ideální konzistence je někde mezi. Sleduj chování těsta, ne jen množství surovin.
Proč bábovka po upečení spadne?
Spadlá bábovka vzniká kvůli otevření trouby nebo řídkému těstu.
Během pečení se vytváří struktura. Jakmile otevřeš troubu, teplota klesne a bábovka spadne. Tvarohová bábovka je na to citlivá. Neotvírej troubu a drž správnou hustotu těsta.
Jak dlouho péct tvarohovou bábovku, aby nebyla suchá?
Tvarohová bábovka se peče přibližně 45–55 minut při 170–180 °C.
Čas je orientační. Důležité je sledovat stav. Lehce vlhká špejle je správný moment. Pokud čekáš na úplně suchou, bábovka bude přepečená. Raději ji vytáhni o něco dřív.
Jak zabráníš tomu, aby se bábovka lepila na formu?
Lepení bábovky způsobuje špatně připravená forma.
Musíš ji vymazat a vysypat. Tvarohová bábovka se lepí víc než jiné těsto. Důležité je také správné chladnutí. Nenechávej ji ve formě příliš dlouho.
Jaký tvaroh je nejlepší do bábovky?
Vaničkový tvaroh je nejlepší pro vláčnou strukturu.
Kostkový tvaroh je sušší a dělá hutnější těsto. Tvarohová bábovka z vaničky je jemnější a spolehlivější. Pro běžné pečení je to nejlepší volba.
Proč máš v těstě hrudky?
Hrudky v těstě vznikají ze studených surovin nebo špatného míchání.
Tvaroh z lednice se špatně spojuje. Tvarohová bábovka pak není hladká. Řešení je jednoduché – nech suroviny ohřát a tvaroh rozmíchej. Teplota surovin je klíčová.
Jak skladovat tvarohovou bábovku, aby zůstala vláčná?
Tvarohová bábovka zůstane vláčná, když ji po vychladnutí zabalíš do utěrky a uložíš do uzavřené nádoby.
Nejhorší varianta je nechat ji volně na vzduchu, protože rychle vysc
Proč jsou vepřová líčka po burgundsku někdy tuhá, i když se pečou několik hodin?
Nejčastější příčinou je nedostatečný čas v nízké teplotě nebo přerušení procesu pečení.
Vepřová líčka obsahují vysoký podíl kolagenu, který se nezačne rozpadat hned. Pokud se pečení zkrátí, zvýší se teplota nebo se maso vytáhne dřív, než kolagen přejde v želatinu, zůstane struktura gumová. U burgundské úpravy je čas zásadní a nelze ho obejít, ani když maso vypadá po dvou hodinách hotové.
Je nutné používat do receptu červené víno, nebo ho lze nahradit?
Ano, červené víno je klíčovou součástí burgundské úpravy.
Víno zde nefunguje jen jako tekutina, ale jako chuťový základ, který se během dlouhého pečení zakulatí a propojí s masem. Náhrada například vývarem nebo džusem vytvoří jiný typ omáčky a výsledek už nebude burgundský. Bez vína vznikne jiné jídlo, i když může být chuťově dobré.
Jaké červené víno je pro burgundská líčka nejvhodnější?
Nejlepší je suché, středně plné červené víno bez výrazné kyselosti.
Není nutné používat drahé víno, ale mělo by být pitelné. Příliš kyselé nebo svíravé víno zanechá v omáčce tvrdost, která se ani dlouhým pečením zcela neztratí. Ideální je víno, které byste si dali ke stolu, ne víno určené jen na vaření.
Proč se slanina v receptu nejdříve blanšíruje?
Blanšírování slaniny slouží ke zmírnění její slanosti a kouřové chuti.
Při burgundské úpravě má být slanina chuťovým doplňkem, ne dominantou. Krátké povaření odstraní přebytečnou sůl a část kouře, takže slanina pak omáčku nezatíží. Výsledek je jemnější a vyváženější, zejména po delším pečení.
Musí se líčka opravdu péct tři hodiny, nebo stačí kratší doba?
Ano, tři hodiny jsou u tohoto receptu realistické minimum.
První dvě hodiny slouží hlavně k rozkladu kolagenu, třetí hodina pak ke sjednocení chutí a stabilizaci struktury masa. Pokud se pečení zkrátí, líčka sice změknou částečně, ale omáčka nebude plná a chuť vína zůstane hrubší. Délka pečení přímo ovlivňuje kvalitu výsledku.
Proč se recept nejdříve krátce zapéká na vysokou teplotu?
Krátké zapečení na vysokou teplotu pomáhá aktivovat mouku a povrch masa.
Tento krok zajistí, že se mouka rovnoměrně spojí s tukem a zeleninou a později vytvoří hladší omáčku. Zároveň se tím nastartuje chuťový základ. Bez tohoto kroku bývá omáčka plošší a méně stabilní.
Je možné připravit vepřová líčka po burgundsku den dopředu?
Ano, příprava den dopředu je dokonce ideální.
Během odležení se chutě propojí, omáčka zhoustne přirozeně a víno ztratí poslední ostré tóny. Druhý den jsou líčka chuťově hlubší a vyváženější než v den přípravy. Jde o typické jídlo, které zráním získává.
Přestože jsou květákové placky poměrně univerzální jídlo, nemusí vyhovovat každému.
Recept obsahuje ječnou mouku a ovesné vločky, takže není vhodný pro přísnou bezlepkovou dietu. Pro lidi s alergií na vejce je zase potřeba upravit květákovou směs.
Na druhou stranu existuje několik variant, které umožňují recept upravit podle různých dietních potřeb.
Jaké chyby jsem dělal při pečení tvarohové bábovky a co bych dnes udělal jinak
Když se vrátím na začátek, udělal jsem spoustu chyb. A většina z nich byla úplně zbytečná. Dnes už bych postupoval jinak.
Tady máš konkrétní věci, které bych změnil hned od prvního pokusu:
nesnažil bych se „vylepšovat“ recept,
nepřidával bych mouku navíc,
hlídal bych hustotu těsta,
nečekal bych na úplně suchou špejli.
Největší chyba byla snaha si to „upravit podle sebe“. Přidal jsem mouku, míchal déle, nechal péct déle. Výsledek byl vždy horší.
Jakmile jsem začal dělat méně zásahů, výsledek se zlepšil. Jednoduchý recept funguje, když ho nepokazíš.
Další věc, kterou bych udělal jinak, je sledování těsta. Dřív jsem řešil jen suroviny. Dnes sleduju:
hustotu,
hladkost,
chování při míchání.
Tohle ti dá víc informací než jakýkoliv recept.
Typická chyba, kterou jsem dělal opakovaně: viděl jsem těsto, které se mi zdálo řídké, a automaticky jsem přidal mouku. Výsledek byl pokaždé stejný – suchá a hutná bábovka. Až když jsem tohle přestal dělat, začal recept fungovat.
Druhá chyba byla netrpělivost při pečení. Říkal jsem si „ještě pár minut navíc“. Jenže právě těch pár minut rozhodlo o tom, že bábovka ztratila vláčnost. Tohle je přesně moment, kdy si myslíš, že to vylepšuješ, ale ve skutečnosti to kazíš.
Kdy se rozhodnout pro sklizeň už tedy víme. Řeknete nám něco ke sklizni samotné?
Mluvit o možných způsobech sklizně má význam především pro velké pěstitele. Malovinař to má mnohem jednodušší. Nicméně některé obecné zásady by měl znát také. Ještě se k nim vrátím. Nejprve tedy ke sklizni na zahrádkách. Tam mají pěstitelé několik keřů či několik desítek keřů. Do zahrádek většinou vybíráme stolní odrůdy, které budeme používat coby ovoce. V takovémto případě budeme sklízet probírkou, tedy sklidíme jen to, co v nejkratší době spotřebujeme. Když hrozny někomu nabídneme a některé bobule na nich ještě nebudou dostatečně vyzrálé, pokazíme si tím renomé vinařského pěstitele. Budeme tedy pečlivě vybírat hrozny nejvyzrálejší. Tím, že odebereme ty nejzralejší hrozny, dáváme šanci hroznům zbývajícím na keři, aby ještě nějakou dobu mohly dozrávat. Takže se stolními odrůdami asi nebude problém.
Pokud jsme si vysadili na zahrádce odrůdy moštové, problém při určení termínu sklizně nastat může. Například proto, že jsme zvolili příliš velké zatížení při řezu. (To znamená počet oček, které jsme nechali po řezu na keři, což určuje míru pravděpodobné budoucí sklizně.) Pokud tedy na keři ponecháme příliš mnoho hroznů, cukernatost neroste podle našich představ, a hlavně se nebudou přirozeně odbourávat kyseliny. Každému, kdo chce sázet révu, předem doporučuji, aby si rozmyslel, co s vypěstovanými hrozny moštových odrůd hodlá dělat, pokud z nich nechce vyrábět víno. Hrozny se samozřejmě dají prodat, avšak těmto obchodům se daří jen ve vinařských oblastech, kde sídlí také výrobci vín. Samozřejmě, že dobře vyzrálé hrozny moštových odrůd se také dají konzumovat. Ale takový hrozen už na stole tak dobře nevypadá. Také je možné dělat z hroznů kompoty, ale opět se zde lépe uplatní odrůdy stolní. Jednak takový kompot lépe vypadá, je-li vyroben z větších bobulí, a jednak stolní odrůdy mají dužninu chruplavější, mohli bychom říci „masitější“ (kdysi tento výraz používali pěstitelé třešní), a tak lépe snáší teploty při sterilizaci. Mimochodem, na pohled velmi dobře vypadají tzv. melanž kompoty – jsou z více odrůd či dokonce kombinované s jiným ovocem. Je však potřeba ohlídat, aby šlo o velmi šetrnou sterilizaci.
Na co hlavně by měli dbát ti, kteří pěstují hrozny výhradně pro výrobu vína?
Zásadně se nesklízí za deště. Není to pouze z ohleduplnosti vůči sběračům neboli česačům, ale především proto, aby dešťová voda nenatekla do sběrných nádob, protože by tak nařeďovala mošt a tím bychom si snižovali cukernatost. Při sklizni je dobré s hrozny zacházet asi jako při sklizni jablek – ta se také musí opatrně ukládat, jinak by se mohla pomačka
Z třešní odstraníme stopky, plody přebereme a odstraníme ty poškozené. Pěkné třešně propláchneme studenou vodou. Pokud si nejsme jistí tím, že opravdu nejsou napadeny vrtulí třešňovou, tak je zalijeme vlažnou vodou o teplotě asi 40 °C s trochou soli. Poměr činí 2 dkg soli čili kávová lžička na 1 l vody. Třešně necháme namočené asi 2 hodiny, do té doby by měly být čisté. Pak z nich slijeme vodu a znovu je propláchneme. Zavařujeme do kompotových sklenic o obsahu 0,33 l nebo menších skleniček. Víčka, kterými sklenice uzavíráme, mohou být klasická víčka Omnia, která se musí na sklenici přitisknout speciální hlavou, nebo víčka šroubovací. Obvyklý nálev na třešně se připravuje z 1 l vody a 30–35 dkg cukru. Vodu svaříme s cukrem a necháme ji mírně zchladnout. Lze použít i rychlejší způsob, kdy se třešně jen zasypou cukrem v množství asi 1–2 lžic na jednu běžnou kompotovou sklenici a zalijí převařenou vodou.
Libovolné množství třešní opereme a po částech naskládáme do sklenice, přičemž každou vrstvu třešní posypeme cukrem, když máme sklenici plnou, zalijeme třešně rumem tak, aby alkohol aspoň o 2 cm převyšoval třešně. Potom sklenici uzavřeme a dáme do chladna a tmy asi na tři týdny uležet. Pak můžeme ještě naředit. Takovéto třešně jsou vhodné například na poháry, do likérů s ledem nebo je přelijte do láhve a uchovejte v lednici na zimní večery a potom připravte jako svařák.
Třešně nesnášejí příliš hluboký řez a přísné tvarování. Tvarují se proto jen v nejnutnější míře, kdy se odstraňují konkurenční výhony, zakracují se kosterní větve do jedné roviny, vystříhávají se přebytečné výhony a v době vegetace letorosty zahušťující korunu. Správně zapěstovaná koruna třešně má mít tři až čtyři základní větve a terminál, který může být v pozdějších letech sesazen na některou vhodnou postranní větev. Větve mají vyrůstat od hlavní osy pod úhlem alespoň 45°. Ostrý úhel nasazení větví podporuje výskyt klejotoku a vylamování větví. I udržovací řez je nutné omezit jen na nejnutnější míru, přírůstky se tedy zkracují, jen pokud jsou delší než 60 cm. Třešně s nápadně vyvinutým středním kmenem lze snížit asi o třetinu, aby se strom udržel v požadované výšce. Nejvhodnější doba pro sesazení vrcholové části koruny je v době počátku rozkvětu stromu. Pro zlepšení zdravotního stavu třešní je možné použít takzvaný Zahnův řez. Řez ovocných stromů po výsadbě není nutný.
Pokud chcete opravdu skvělou svačinku, kterou si můžete otevřít a naservírovat na stůl kdykoliv během roku, vyzkoušejte tento receptna zavaření leča bez cibule.
Ingredience
250 ml rostlinného oleje;
3 kg čerstvých červených paprik;
1 kg čerstvých masitých rajčat;
250 ml jablečného octa;
1 kg středně čerstvé mrkve;
250 g cukru;
2 lžíce soli.
Postup zavařování leča
Chcete-li vyrobit rudé domácí lečo s mrkví, dobře omyjte rajčata a pomocí mixéru nebo mlýnku na maso je rozemelte a vložte je do mísy. Ve výsledku byste měli získat asi 1 litr husté rajčatové šťávy. Papriky očistěte od semínek a stonků a poté je nakrájejte na velmi velké laloky. Pokud jde o mrkev, musí být oškrábána a nastrouhána na hrubém struhadle. Po přípravě všech ingrediencí byste se měli zaměřit na vaření rudého leča na zimu. K tomu je třeba v hlubokém hrnci smíchat stolní ocet, rostlinný olej a rajčatový protlak a přidat cukr a sůl. Všechny přísady by měly být smíchány a přivedeny k varu. Poté přidejte nakrájenou papriku a nastrouhanou mrkev.
Po povaření zeleniny asi 10-14 minut je nutné ji začít dávat ještě horkou do sterilizovaných horkých sklenic. Poté sklenice pevně uzavřete vyvařenými víčky, obraťte je dnem vzhůru a přikryjte je utěrkou. Po úplném vychladnutí by měly být sklenice umístěna do chladného temného sklepa. Toto lečo se nedoporučuje otevírat okamžitě. Nejlepší je, když se rozleží a otevře se až za 1,5 až 2 měsíce.
Ingredience: 400 g paprik, 2 kg rajčat oloupaných a upravených, 1 kg cibule, 250 ml oleje, sůl, pepř
Technologický postup: Papriky omyjeme, zbavíme semeníků a nakrájíme. Rajčata omyjeme, na chvilku ponoříme do vařící vody, oloupeme, překrojíme, zbavíme semeníků i přebytečné šťávy a také je nakrájíme. Oloupanou cibuli nakrájíme na větší kostičky. Do kastrolu nalijeme olej, přisypeme nakrájenou cibulku a restujeme ji, než zesklovatí. Přidáme papriky a podusíme je spolu s cibulí. Papriky nepodléváme, na začátku restování je stále mícháme a papriky samy pustí šťávu. Po 10 až 15 minutách přidáme rajčata, osolíme, opepříme, dobře promícháme a plníme ještě teplé do sklenic. Pokud máme rajčata méně tuhá, část přebytečné šťávy odebereme do sklenice a zavaříme spolu s lečem. Šťávu potom použijeme při pečení masa na leču na podlití. Také zbylou šťávu nevyléváme, ale zavaříme. Použijeme ji třeba při přípravě rajské omáčky. Sklenice uzavřeme víčkem a zavařujeme při teplotě 80–85 °C cca 20 minut. Takto konzervované lečo používáme po přidání uzeniny a vajec jako klasické nebo jej můžeme použít při pečení lazaní, pizzy, k různé úpravě masa a podobně.