ŘEZ VÁNOČNÍHO KAKTUSU bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Řízkování rostlin představuje metodu vegetativního (nepohlavního) rozmnožování pomocí určitých částí rostlin. Jde o nejrozšířenější a osvědčený způsob množení pokojových i venkovních rostlin. Řízkování množením se provádí pomocí bylinných (zelených) nebo dřevitých řízků (částí) rostliny. Řízkování rostlin lze označit také jako klonování, protože při této technice je používán kousek zdrojové rostliny obsahující nejméně jednu kmenovou buňku. Řízek je poté umístěn do vhodného prostředí, jako je například vlhká půda, substrát, kokosové textilní vlákno, piliny nebo minerální vata, kde vytváří nové kořeny, stonky, nebo obojí, a stává se tak novou rostlinou nezávislou na rodiči.
Řízkování kaktusů
Kaktusy se dají množit buď dělením, nebo pomocí stonkových řízků. Pro úspěšné vytvoření hladkých řezů je velmi důležitý naprosto čistý a ostrý nůž. Řízkování je dobré si nejprve vyzkoušet na listnatých kaktusech. Vyberte si silný a zdravý „list“ a odřízněte jej v dolní třetině nožem. Pak jej rozřežte na 5–7 cm dlouhé kousky (řízky). Ponechejte je asi tři dny volně na vzduchu, aby řezné rány oschly. Teprve potom tyto kousky vsaďte vzpřímeně asi 2 cm hluboko do substrátu bohatého na písek, substrát k řízkům mírně přitlačte. Když je umístíte na světlo a do tepla (ne na přímé slunce) a budete je častěji zalévat, vytvoří si rostlinky již během jednoho měsíce kořínky, takže je můžete přesadit do květináčů.
V naší poradně s názvem PROČ LISTY VÁNOČNÍHO KAKTUSU ČERVENAJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.
konce listů mají červebnohnědou barvu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vánoční kaktus preferuje stanoviště s jasným, ale nepřímým světlem. Jeho vystavení na plné slunce může způsobit, že segmenty listů změní barvu na tmavočervenou. Je to důsledek úpalu rostliny.
Změňte kaktusu stanoviště. Pokud máte zahradu, dejte ho na léto ven, nejlépe ho pověste na severní stěnu. Do konce září se o něj nemusíte vůbec starat. Stačí mu voda ze vzduchu a ta co naprší. Pokud jste spokojen s jeho velikostí, tak nepotřebuje ani žádné hnojení. Venku si bude si připadat jako ve své domovině a bohatě vám pokvete. Záčátkem podzimu ho ukliďte domů.
Zakládací řez – provádí se u mladých stromů v období jejich intenzivního růstu. Nejčastěji se jedná o řez prováděný v okrasné školce při založení koruny, nebo se jedná o řez při výsadbě stromů na trvalé stanoviště, kdy je základem pro formování koruny do typického habitu či funkčního typu. Provádí se do 15–20 let věku stromu, pak následují řezy udržovací.
Výchovný řez – jeho cílem je zabezpečit druhově charakteristický staticky odolný tvar koruny ošetřovaného jedince a připravit podmínky pro rozvoj koruny typické pro daný taxon. Rovněž přizpůsobit velikost a tvar koruny funkčním požadavkům stanoviště (úpravou podchodné, pojezdové výšky). Při provádění výchovného řezu se odstraňují zejména poškozené, suché větve, kodominantní větvení, navzájem se křižující větve a větve s vrůstající kůrou v úžlabí (tlaková větvení).
Udržovací řez – používá se u vzrostlých stromů, které již překlenuly období intenzivního růstu. Cílem je zajistit jejich dlouhodobou funkčnost a omezit na minimum jejich možné negativní působení na okolí.
Zdravotní řez – jedná se o komplexní udržovací řez (ostatní udržovací řezy z něj vycházejí). Cílem je především zabezpečit dlouhodobou funkčnost stromu z hlediska vitality, zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Tento řez se opakuje v několikaletých intervalech, alespoň však jednou za 8– až 10 let, s ohledem na aktuální stav stromu. Tímto řezem se odstraňují či zkracují větve suché, mechanicky poškozené, zlomené, jinak provozně nebezpečné, napadené škůdci nebo houbami, větve, které se kříží, větve zahušťující korunu, nevhodně směřující větve. Ošetřují se tak kodominantní a tlaková větvení, zarovnávají pahýly po nekvalitních řezech a podobně.
Bezpečnostní řez – je nejjednodušší variantou zdravotního řezu, zaměřenou pouze na provozní bezpečnost stromu. Bezpečnostním řezem se odstraňují pouze větve, které by mohly bezprostředně ohrozit okolí. Jedná se o větve suché, mechanicky poškozené, nalomené, zlomené. Z důvodu závažnosti je možno bezpečnostní řez provádět celoročně v intervalech přibližně 2–6 let.
Redukční řez – podle charakteru a zaměření se dělí na redukční řez vlastní (redukce od určité překážky), prosvětlovací (prosvětlení koruny z provzdušnění a revitalizace koruny), symetrizační (symetrizace z důvodu náporu větru) a stabilizační SIA (stabilizace stromu pomocí redukce výšky koruny, vypočtená dle metody Static Integrated Assessment).
Redukční řez vlastní – se zaměřuje na celkovou nebo jednostrannou redukci koruny. Často se jedná o stromy v blízkosti různých překážek nebo stromy dlouho ponechané bez jakékoliv péče. Taktéž se odstraňují větve, které výrazně vychylují strom z jeho těžiš
Vánoční kaktus nemá rád přímé slunce, tudíž byste měli zabránit, aby na něj dopadaly jeho paprsky. Umístění rostliny je společně s teplotou vzduchu tím nejdůležitějším, nač byste se měli při jejím pěstování zaměřit. A protože vánoční kaktus nesnáší dobře slunce a přílišné světlo, bude se mu dařit spíše v polostínu. Pokud máte okno na sever, je to nejlepší místo, kam ho můžete dát. Vánoční kaktus roste i při teplotě od 22 stupňů Celsia, ale nekvete. Pokud chcete docílit toho, aby vám vánoční kaktus vykvetl, umístěte ho do prostor o teplotě mezi 12 až 15 stupni Celsia. Při pěstování vánočního kaktusu si odpusťte příliš častou zálivku. V době květu dodejte rostlině vodu přibližně každý týden a dbejte na to, aby zemina nebyla ani úplně suchá, ale ani přemokřená, aby mohly kořeny dostatečně růst. Jakmile rostlina odkvete, přísun vody radikálně omezte a v plné míře obnovte zase až po objevení nových poupat. Svou roli hraje i vlhkost vzduchu – pokud je nízká, můžete ji zvýšit pravidelným rosením rostliny. Jak u rosení, tak i při zálivce používejte jen odstátou vodu. Škůdci a choroby se na této rostlině vyskytují opravdu velmi vzácně. Pokud tedy kaktus nevykvete, bývá to většinou způsobeno neadekvátní teplotou v místnosti, v níž ho pěstujete. Občas se stává, že se na rostlině objeví poupata, ale vzápětí začnou opadávat. To je znamení toho, že máte v místnosti příliš suchý vzduch. Pokud nebudete otálet, mělo by ke zlepšení stavu postačit, když začnete rostlinu pravidelně rosit. Kaktusu prospívá letnění, vyneste kaktus na zahradu, ne na plné slunce, kde bude mít od května do srpna dostatek čerstvého vzduchu. Kaktus se vám odmění tím, že v říjnu až lednu lépe nasadí poupata.
V naší poradně s názvem RHIPSALIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Teika.
prosim,nevim si rady s timto kaktusem,porad mi opadavaji ty tycinky z toho kaktusu aniz bych se ho dotkla.Prosim poradte mi nekdo co stim.Diky Tezka Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejspíše mu je horko. Teplotu rostliny snížíte rosením.
Tato rostlina nepotřebuje složitou péči. K jejich umístění potřebují teplé a hodně světlé místo, ale bez přímého slunce. Kromě vlhkého prostředí mu můžete pomoci tím, že ho v největších vedrech postříkáte vodou. Rostliny by měly být chráněny před průvanem a náhlými změnami teploty. Ideální teplota pro něj je mezi 18-20ºC, a v zimě by neměla klesnout pod 10ºC.
Rhipsalis Cassutha oceňuje bohatou, čerstvou, kyselou a dobře odvodněnou půdu. Toho lze dosáhnout smícháním stejných dílů písku, zahradní zeminy a vřesové zeminy. Ohledně zavlažování se doporučuje pravidelně zalévat, až když je substrát plně vyschlý, nejlépe dešťovou vodou. Pokud nemůžete dešťovou vodu zachycovat, je vhodné vodu z kohoutku upravit, aby změkčila. Je velmi důležité, aby půda začala vysychat před další zálivkou. Když rostlina v zimě odpočívá, je třeba snížit intenzitu a frekvenci zavlažování.
Pěstování tohoto druhu kaktusu (rhipsalis) vyžaduje specifické podmínky, teplota by měla být okolo 19 °C (od října do ledna okolo 15 °C), stanoviště na světlém místě, ale mimo přímé sluneční záření. V době kvetení zaléváme vydatně, v době klidu zaléváme jen ojediněle (zemina nesmí vyschnout). Kaktus se přihnojuje speciálním hnojivem pro kaktusy, a to každé dva týdny. Vhodné je také kaktus rosit teplou vodou.
Přesazujeme po odkvětu, nádoba by měla být prostorná, ale ne hluboká. Substrát by měl být s kyselou reakcí. Důležitá je dobrá drenáž.
Rozmnožujeme semeny nebo řízky, které se po několika kusech sadí do jednoho květináče. Řízky, které mají 2 až 3 části, se v průběhu 2 dnů usuší a zakořeňují v navlhlém substrátu z listovky a písku ve stejném podílu. Řízky se nemohou zahloubit do země, postačí, když se spodek části bude dotýkat půdy.
Tento druh kaktusu bývá škůdci a chorobami napadán jen velmi vzácně.
V naší poradně s názvem VINNÁ RÉVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Kubánek.
nadpis vašeho článku a nejen vašeho je střihání vinné révy na podzim a není tam ani slovo o tom střihu na podzim,prosím o jednoduchou věc,jak a kdy se stříhá vinná réva na podzim. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Podzimní řez vinné révy se standardně neprovádí. Řez se provádí až v únoru. Během podzimu dřevo ještě dozrává a není připraveno na zkracování. Nejlepší období pro řez vinné révy je únor - doba, kdy odezní největší mrazy. Teprve pak se provádí řez vinné révy.
Gymnocalycium mihanovichii kvete růžovými, žlutými, červenými a bílými květy. Pochází z Jižní Ameriky a je rozšířeno po celém tropickém pásmu. Typické pro tyto kaktusy jsou axily, na kterých jsou areoly s ostny. Gymnocalycium nesnáší průvan a jako většina kaktusů má rádo slunné stanoviště.
Gymnocalycium mihanovichii je rod jihoamerických kaktusů. Mají kulovité tělo o průměru obvykle 4 až 15 centimetrů, vzácně až půl metru. Stonek je členěn do žeber, která mohou být plochá, rozdělená do hrbolů, nebo i vysoká ostrá. Otrnění může být velmi řídké až hrozivé a rostlinu zcela zahalující. Rostliny rostou solitérně nebo mírně odnožují. Květy vyrůstají z areol na temeni rostliny. Poupata, květy a plody jsou holé, bez chlupů a štětin, nesou pouze šupiny. Odtud název rodu gymno = nahý, calix = kalich. Barva květů je bílá, růžová, purpurová, mnohdy s odlišně zbarveným jícnem nebo středním proužkem na okvětních lístcích. Několik málo druhů kvete žlutě. Jejich pěstování není obtížné.
Gymnocalycium mihanovichii „Red Head“
Red Head je kultivar postrádající zelené barvivo (chlorofyl), ale zato má barvivo červené nebo žlutooranžové. Nemůže růst na vlastních kořenech a musí se roubovat na vhodné podnože. Jako podnože se většinou užívají teplomilné druhy rodu Hylocereus nebo chladnomilnější druhy rodu Myrtillocactus. Vhodnější jsou asi druhy rodu Hylocereus, které snáší lépe přezimování.
Gymnocalycium mihanovichii „Yelow Head“
Kultivar Yelow Head se pěstuje naprosto stejně jako všechny barevné kultivary. Lze jej namnožit roubováním asi 1–2 cm velkých odnoží, které rostlina vytváří ve velkém množství.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Polešovský.
Ošetření vinné révy na podzim
Veškeré spadané listí pod vinnou révou shrabeme a dáme do popelnice. Listy mohou obsahovat zárodky plísní.
- Do popelnice NE! Pokud se nudíme listí shrabeme a dáme na kompost. Vinaři se tímto nezabívají-je to ztráta času. Malovinaří postříkají močovinou zeminu a tím urychlí rozklad starého listí.
Provádíme řez révy (nebo brzy v zimě, podle počasí), ponechaná očka se tím posílí a vinná réva neslzí.
- Kdo se do budoucna nechce trápit virovímy chorobami a Escou provádí řez až po 15.únoru. Pouze vinaři co toho mají příliž mnoho stříhají dříve a vystavují se tím ryziku zmrznutí tažňů. Jinak se nedoporučuje žádný řez!!!
Révu na zimu nepřikrýváme, pouze přihrneme ke kořenům trochu zeminy.
- Ne trochu, ale mladá rostlina má mít v chladnějších oblastech zakryté spodní očka případně zásobní čípek. Zahrnuje se to jako brambory. Malovinaři naorávají vinice a tím chrání hlavně před lednovými a únorovými mrazi.
Po řezu vinné révy postříkáme větve i půdu pod keřem směsí z vápenného mléka s přídavkem 10% roztoku kainitu.
- Postřik případné hnojení se dělá podle potřeby založené na rozboru půdy. Vápenaté mléko může na některých půdách spíše škodit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jak stříhat vinnou révu - to co se nám nelíbí, jde pryč? Předpokládám, že ve škole v Mělníku učíte přímo definici řezu...
Za řez se v širším slova smyslu označuje odstraňování nežádoucích částí keře v době vegetačního klidu. Ke správnému provedení řezu je potřebné brát v úvahu určitá pravidla. Od keřů révy chceme, aby přinesly každým rokem pokud možno přibližně stejné množství hroznů v dobré kvalitě, ať už jde o odrůdy moštové na výrobu vína nebo o odrůdy stolní k použití jako ovoce. A tuto svou vůli můžeme rostlinám vnutit jediným způsobem: tak, že jim některé části odebereme a jiné ponecháme. Pokud bychom keře neřezali vůbec, měly by každým rokem větší počet hroznů, které by byly velmi nekvalitní (nízký obsah cukru, vysoký obsah kyselin) nebo by nestačily dozrát vůbec. To bohužel vídáme v opuštěných vinicích nebo u neošetřovaných zahrad.
Když jste řekla řez v širším slova smyslu, jistě také existuje nějaký užší smysl. O co jde?
Pod pojmem řez v užším smyslu slova vinohradníci chápou odborně specifický (zase jsme u těch historických výrazů) terminus technicus: je tím míněna délka jednoletého výhonu s očky, který po provedení řezu na keři zůstane. Přesněji se používá výraz: „krátký řez“ (lépe: řez na krátké jednoleté dřevo) pro krátký ponechaný „zbytek“ jednoletého, tedy plodonosného výhonu, který označujeme výrazem „čípek“. Čípky považujeme za „plodonosné“, a očekáváme od nich dostatečnou produkci hroznů. Některé čípky označujeme „zásobní“; od nich chceme, aby především vyprodukovaly letorosty využitelné pro řez v následujícím roce, i když hrozny samozřejmě přinesou také.
Výraz „dlouhý řez“ (správněji: řez na dlouhé jednoleté dřevo) znamená naopak dlouhý ponechaný „zbytek“ jednoletého výhonu, kterému se říká „tažeň“. Logicky vzato: je dlouhý, tedy se táhne odněkud někam.
A co míníte zatížením keře? Kolik keř unese váhy, vlastně správně hmotnosti?
V podstatě ano, jde o to, kolik keř „unese“ během vegetace hroznů, a to v přímém i v přeneseném smyslu. Jde tedy také o to, kolik hroznů dokáže během roku „uživit“. A o tom rozhoduje ten, kdo řez provádí, tím, že správně zvolí „zatížení keře“. Zatížení keře je tedy počet oček ponechaných na keři po řezu. A protože keře mohou být vysazené v různých sponech, aby toto zatížení mohlo být srovnatelné, přepočítává se ještě na 1 m2. Některé odrůdy (ty s velkými hrozny nebo s velkými výnosy) se řežou na nízké zatížení, to znamená 4- 6 oček na m2, jiné odrůdy (s průměrnými výnosy nebo s průměrně velkými hrozny) vyžadují střední zatížení na 6 – 8 oček na m2. Odrůdy s menší produkcí hroznů či s malými hrozny mohou být zatěžovány hodně, asi na
V naší poradně s názvem KATALPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Heřmanová.
Potřebovala bych zmenšit korunu katalpy. Lze sestřihnout už na podzim a dále pokračovat na jaře?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Katalpa snese velmi radikální řez a je to dobře, protože roste jak z vody, a když se nezastříhává, tak vás vystěhuje z pěkně velkého kusu vaší zahrady. Nebojte se katalpu zkrátit jako vrbu. Přikládám zde video, na kterém je vidět hodně radikální řez, který katalpě nijak neublíží: https://youtu.be/XdKE7pxXxak
Po takovém řezu bude katalpa jako zelená koule. Řez proveďte v dubnu.
Vánoční kaktus kvete nejlépe v chladné místnosti (kolem 18 °C). Doba květenství u vánočního kaktusu je od října do ledna. Když kaktus přenesete do chladného prostředí koncem září, v listopadu už bude nasazovat na květ. V okamžiku, kdy na koncích větviček spatříte první poupata, přeneste kaktus na okenní parapet nebo na místo, kde jej chcete mít přes zimu. Opět zvyšte zálivku a jednou za měsíc přihnojte (v době květu můžete i dvakrát týdně). Aby kaktus nasadil na květ, potřebuje opět chladné prostředí a nižší zálivku. Rostlině pak trvá dva až tři měsíce, než vykvete, takže chcete-li, aby vám začala kvést v období adventu, přizpůsobte tomu i okamžik, kdy z venkovního prostředí kaktus přenesete do chladné místnosti.
V naší poradně s názvem ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hlavní doba k prořezávání je v předjaří (únor, březen). Když budete prořezávat na jaře, tak z ran bude vytékat sladká tekutina, která jednak vysílí rostlinu a zároveň se na sladkém podkladu začnou vyvíjet bakterie, které budou dál ničit vaši révu. Na jaře a v létě se dělá jen vylamování výhonů a osečkování. Zde je k tomu více informací: https://www.vinna-reva-pest…
Styl prořezávání, který nakonec umožní, aby se ovocný strom rozvíjel do své největší možné velikosti, se nazývá extenzivní. Spočívá spíše v průklestu než v hlubokém řezu a je zejména vhodný pro takové stromy, jako jsou jabloně a hrušky, tedy ty jádroviny, které nesou ovoce na krátkém plodném obrostu. Méně vhodný je například pro broskve, které plodí na nových (loňských) letorostech a rozvíjejících se částech. To neplatí zcela bez výjimky, protože jsou bujně rostoucí odrůdy, které nesou ovoce spíše na loňských letorostech.
Styl prořezávání, který má tendenci snižovat a zmenšovat rostliny nebo stromy, je známý jako represivní řez. Provádí se řezem nových částí a může nebo nemusí být doprovázen řezem starších větví. Represivní prořezávání (americký řez) se běžně praktikuje na rostliny, které nesou ovoce na koncích nových letorostů, jako jsou broskve, maliny, ostružiny a réva. Pokud tento styl prořezávání není prováděn na takových stromech, jako jsou broskve, větve budou velmi pravděpodobně velmi dlouhé, budou se lámat pod těžkou násadou ovoce a stromy budou zabírat více místa v sadu, než je nutné nebo žádoucí. V praxi takový špatně prováděný řez vede nevyhnutelně k předčasnému úhynu celé dřeviny, usychání, klejotoku, až nakonec zůstávají výhradně slabě rostoucí větve na vrcholu jinak zcela usychající broskvoně.
Represivní řez ve výsledku vede k posílení stromu nebo rostliny, zabraňuje poškození větví nadměrnou násadou ovocem, zvyšuje kvalitu a velikost plodů. Stromy se udržují v požadovaných mezích, plody lze snadno sklízet a dřeviny je možné jednoduše ošetřit postřikem (u broskví v předjaří nezbytným).
Při řezu dochází k odstraňování dvou typů větví, a to živých a mrtvých (suchých). Řez živých větví se nedoporučuje provádět v příliš velkém měřítku naráz, a to z důvodu odstranění většího množství listové plochy, které může u stromů vyvolat energeticky náročné obranné reakce. U mladých stromů by v jednom roce nemělo být nikdy odstraněno více než 25 % a u vzrostlých stromů ještě o něco méně z celkové listové plochy stromu. Velký pozor musíme dávat při odřezávání bočních větví, abychom řezem nepoškodili obranný systém a ochranné zóny mateřské větve. Pokud dceřinou větev odstraníme správně, je možné, že tyto dva mechanismy zabrání vniku patogenů. Řez musíme vést tak, abychom neporanili větevní límeček mateřské větve. Řez mateřských, terminálních větví by měl být prováděn jen v krajních případech. Je důležité, aby mateřská větev byla zakrácena na dceřinou větev s průměrem alespoň jedné třetiny mateřské větve (takzvané třetinové pravidlo).
Řez mrtvých (suchých) větví se používá především pro provozní bezpečnost stromu. Neměl by být použív
Výchovný řez – v prvních letech po vysazení u švestek, slív, renklód i mirabelek, stejně jako u ostatních ovocných druhů, používáme výchovný řez, abychom zapěstovali správný základ koruny. Výhony prvního patra musí být vždy seříznuty do jedné roviny, aby rostly stejnoměrně a zůstaly podřízeny střednímu výhonu (terminálu). Kdybychom výhony sestřihli nestejnoměrně, ty silně zakrácené by rostly jen slabě, a naopak výhony slabě zakrácené by rostly silně. Při založení prvního patra ponecháváme na kmínku tři až čtyři kosterní větve v dostatečném odstupu od sebe. Další větve vyrůstající od prvního patra zakládáme střídavě na vzdálenost. Dbáme rovněž na to, aby kosterní větve nevyrůstaly v ostrém úhlu nasazení – při větší násadě plodů by se mohly vylomit nejen větve, ale mohl by se „rozčísnout“ i celý strom. V dalších letech zkracujeme už jen výhony delší než 60 cm, bez řezu by se totiž dolní pupeny změnily na spící, nebo by se z nich vyvinuly slabé trnovité výhony s krátkou životností.
Udržovací řez – nejvhodnějším tvarem stromů peckovin pro malé zahrady je čtvrtkmen nebo zákrsek s pyramidálně dutou korunou bez středního výhonu (terminálu). Hlavní větev vyřízneme při založení druhého patra, čímž udržíme stromek ve výšce přijatelné pro snadnější sklizeň i ošetřování. Protože se však málovzrůstné kultivary slivoní s nadměrnou plodností brzy vyčerpají, doporučuje se na jaře udržovací řez, který má zmlazující účinky. Pokud roční přírůstky nejsou menší než 40 cm, můžeme řez omezit jen na průklest.
Zmlazovací řez – ten posílí plodnost. U stromů, které mají menší přírůstky, se výrazně snižuje plodnost, a proto musíme provést zmlazovací řez koruny, kdy zkracujeme hlavní větve o 50–100 cm, což je dvou- až tříleté dřevo. Nejlepší doba pro tento řez je na počátku kvetení slivoní, tehdy se také řezné rány nejlépe zacelují za předpokladu, že jsou ošetřeny ochranným nátěrem (štěpařský vosk, stromový balzám nebo latex). Při hlubokém zmlazovacím řezu dodržujeme zásady Zahnova řezu (viz níže). Řezy vždy zatíráme štěpařským voskem nebo nátěrem. Takto ošetřujeme rány stromu větší než 1 cm. V září a říjnu neřežte větve o průměru větším než 3 cm.
Ve svém příspěvku ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naďa.
Chtěla bych obnovit pěstování vinné révy na zahrádce v Praze, stolní odrůdy Picurka a Talisman a použít k tomu vysoké kovové tyče ze starého vedení. Je pro stolní odrůdy vhodný řez Vertiko?
Řez dřevin patří mezi méně oblíbené zahradnické práce, protože vyžaduje znalosti daného rostlinného druhu, techniky řezu a jisté zkušenosti s péčí o dřeviny. Každoroční řez je zvláště důležitý u bujně rostoucích dřevin, které jsou známé tvorbou dlouhých výhonů. Pokud byste u nich řez neprováděli, dočkali byste se zahuštěných korun plných změti postupně odumírajících větviček. Stromy by sice plodily, ale kvalita plodů by byla nevalná.
Vynechání nebo špatné provedení řezu je znatelné především u meruněk a broskvoní, u nichž řez ovlivňuje také dobu nakvétání a tím i případné namrznutí květů. Pokud se řezu těchto stromů opravdu bojíte, pozvěte si na první zásah odborníka, který vám techniku vysvětlí. Jestliže i přesto uděláte při řezu chybu, tyto bujně rostoucí dřeviny se s ní poměrně rychle vyrovnají.
Technika řezu se liší v závislosti na druhu a pěstebním tvaru stromu. Trochu jinak se zachází se zákrskem a zcela jinak zase se čtvrtkmenem nebo kotlovitou korunou. Přesto se vždy zaměřujte na redukci množství a někdy i zkrácení bujných výhonů, kterými se všechny uvedené dřeviny vyznačují. U všech pěstebních tvarů se snažte o zapěstování kvalitních kosterních větví, které musejí být rozloženy do prostoru. Vždy řežte na pupen nebo výhon směřující ven z koruny. Pokud zachováte opačně orientovaný pupen, podpoříte zahuštění střední části koruny. Abyste se dočkali bohaté úrody, je nutné provádět řez každý rok.
Použité nářadí se odvíjí především od průměru řezaných větví a jejich dostupnosti. Na tenké mladé výhony se nejlépe hodí dobře nabroušené ruční zahradní nůžky. Na větve většího průměru používejte kvalitní pákové nůžky. Typy s dlouhou rukojetí umožní řez i méně dostupných větví. Se silnými větvemi vám pomůže ruční pilka. Stejně jako při řezu jabloní nebo hrušní i zde je nutné, aby byl řez čistý a dobře vedený. Dobrý výběr vhodného nářadí je proto velice důležitý, navíc si jím usnadníte a do značné míry také zpříjemníte práci.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ ŠVESTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kovar.
Dobry den , velice me zajima, kdy je spravna doba na rez/zastrihnuti svestky. Po precteni Vaseho clanku , jsem bohuzel nejak zmaten. V odstavci jak prorezat svestku pisete:Řez švestek doporučujeme provádět hned zjara po vykouknutí prvních pupenů.
A hned pote v nasledujicim odstavci:Stříhání švestek na jaře pisete-Peckovinám nesvědčí časný jarní řez. Měly by se stříhat jen v období, kdy už mají listy. Případně po sklizni.
Je mozne to nejak objasnit , nekolikrat v clanku pisete opakovane, ze se ma strihat/rezat na jare a pak obratem dodavate , ze nejlepsi doba je po sklizni zacatkem zari ..
diky za vysvetleni
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba na řez švestek je druhá polovina června nebo hned po sklizni. Jarní řez se doporučuje jen začátečníkům, aby jim v orientaci v koruně nebránily listy. U jarního řezu je nebezpečí zanesení infekcí do řezných ran.
Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic. Většina vánočního cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické české vánoční cukroví patří rozličné tvary vykrojené z lineckého těsta a také vosí hnízda, která je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, charakteristickým kořením skořice. 87 % Čechů si peče alespoň část cukroví doma.
Vosí hnízda se vyrábějí z těsta tvořeného rozdrcenými piškoty či sušenkami, které se smíchají s máslem a kakaem. Vzniklé těsto se následně dává do formičky vysypané moučkovým cukrem a za pomoci například vařečky se udělá ve středu těsta umístěného ve formě malá díra, do které se nalije náplň (nejčastěji s likérovou příchutí). Na spodek se nalepí celý piškot a forma se buď otevře, nebo se vzniklé hnízdo vyklepe. Záleží na typu formičky, kterou máme. Formy se dají koupit v obchodech s domácími potřebami. Existuje i jiný recept, ve kterém se těsto skládá z vaječného bílku, strouhaných vlašských ořechů a moučkového cukru.
Rozmnožování vánočních kaktusů je velmi jednoduché. Stačí ulomit větvičku alespoň se čtyřmi články. Odlomený konec se nechá zaschnout a pak už jen stačí větvičku vsadit do květináče se substrátem nebo ji nechat zakořenit ve vázičce s vodou.
Ve svém příspěvku STŘÍHANÍ ŘEZ BROSKVE A MERUŇKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malík Jan.
Letos na jaře jsem zasadil meruňku , teď má 6 asi metrových výhonů.
Potřebuji poradit , kdy a jak udělat (druhý řez- první mi provedl zahradník -prodejce-)Broskev jsem zasadil loni na podzim a potřebuji to samé.
Jsem začátečník , předem Vám moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kapittan.
vzdy kdyz si koupite stromek tak si ho ostrihejte tak aby ste na nej dostal pri sklizni a pokud vam vyska nevadi tak ho strihejte aby v korune bylo svetlo aby svetve nekrizily a vzdy ockem ven
Přesazování není nutné provádět každý rok, jako je tomu u většiny ostatních pokojových rostlin. Vánočnímu kaktusu postačí přesazení jednou za tři roky. Přesazujte na jaře. Vhodná je rašelinitá půda s příměsí písku. Doporučený podíl zeminy: 1 díl drnovky, 1 díl listovky, 1 díl rašeliny, 1 díl písku a cihlové drtě. Může se použít i speciální směs pro kaktusy.
V naší poradně s názvem ŘEZ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Trusinová.
Dobrý den,na zahradě máme vinnou révu, netušíme jak je stará,jen by jsme chtěli aby plody nebyly u souseda,my máme jen kmen jinak je vše za plotem,moje otázka:je možné ji nějak uřezat či střihnout,tak aby se nepoškodila a plody byly na naší straně, máme vlastně jen dřevo, děkuji za odpověď, Trusinová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde to ji uřezat. Z kmene pak vyraší nové výhony, na kterých bude dál plodit. Řez ale můžete provést jen v době klidu, nejlépe v únoru. Tuto sezónu se bude ještě z úrody radovat váš soused.
Červci (Pseudococcidae) mohou způsobit zkázu na řadě okrasných rostlin. Ale s pomocí vhodných způsobů ochrany je možné proti jejich koloniím úspěšně zasahovat. Tento hmyz je nazýván červci pro stavbu svého těla. Saje rostlinné šťávy a jde o obtížného škůdce plodin, které se pěstují v uzavřených prostorách, a rovněž okrasných rostlin. Činnost červců může vážně oslabovat a znetvořovat rostliny a jejich plody. Jejich výskyt je špatnou zprávou pro pěstitele, protože likvidace kolonií tohoto hmyzu může být velmi obtížná. Ale naštěstí existuje řada metod ochrany.
Tito škůdci se vyskytují na listech, plodech a kořenech a mohou přelézat z rostliny na rostlinu. Existují tři hlavní skupiny červců postihující komerční pěstitele. Skleníkoví červci (rody Pseudococcus, Planococcus a Nipaecoccus) většinou pocházejí z tropů a například ve Velké Británii přežívají pouze ve chráněném prostředí. Obzvlášť zranitelné jsou kaktusy a jiné sukulenty, africké fialky, kapradiny, orchideje, palmy, citrusy a réva. Dospělí červci se nacházejí ve shlucích mezi listovými žilkami, na spodní straně listů a skrývají se v místech spojení listů a stonků.
Kořenoví červci tvoří husté kolonie v půdě. Lezou mezi nádobami drenážními otvory a mohou také cestovat v zavlažovací vodě. Prospívají, když je prostředí pro zálivku suché, proto druhy, které jsou jimi zranitelné, jsou mnohé a rozmanité. Napadení je často přehlédnuto, neboť časový interval mezi napadením půdy a vnějším projevem na rostlinách, skvrnitostí, může být dlouhý až šest měsíců. Druhy červců rodů Phormium a Cordyline jsou na rozdíl od jiných druhů červců schopny přežívat za nízkých zimních teplot.
Červci získávají bílkoviny a cukry ze šťáv floému. Příležitostně se objevují napadení vegetativních vrcholových výhonků, kde je obtížné je zjistit. Nejproblematičtější jsou spojení stonků a listů, ale tito škůdci se mohou živit také na listech, čímž způsobují chlorózu. Jejich výkaly – medovice – padají na nižší listy, půdu a podlahu a lákají mravence. Na medovici vzniká antraknóza, která špiní listy a může postihovat také kořeny. Rostliny se znetvořují nebo vadnou, žloutnou a případně odumírají.
Kořenoví červci rodu Rhizoecus se živí na kořenech, čímž způsobují oslabení vitality rostlin. Zabraňují příjmu vody a živin do rostlin, které mohou vadnout nebo krnět, zvláště jsou-li pěstovány v kontejnerech.
Červci patřící do rodů Pseudococcidae a Eriococcidae mají tělo pokryto sekretovaným práškem, podobným vosku. Samičky puklic mají těla dlouhá až 5 mm. Jsou pokryta pevným vyklenutým a většinou okrouhlým štítkem, který je v dospělosti pevně srostlý s měkkým tělem. Barvu mají růžovošedou. Sami
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Kudernová.
Prosím o radu, jak orezat remontantni maliny na jare.Dkuji .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Remontantní odrůdy malin jsou trochu náročnější na řez. Řez se provádí v únoru a odstraňují se všechny dvouleté a starší šlahouny. Také všechny výmladky a slabé či nemocné šlahouny. Na rostlině nechte jen několik silných výhonů, které nijak nezkracujte.
Své první rostlinky Aeonia můžete získat výsevem semínek. Postup je stejný jako u ostatních kaktusů a sukulentů. Semínka vysévejte na jaře do dobře propustného, nejlépe sterilizovaného substrátu. Semínka rozprostřete na povrchu zeminy, nepřekrývejte je. Výsev umístěte na světlé stanoviště a udržujte v něm stálou vlhkost a teplotu. Po vzejití rostlinek nenechávejte substrát zcela proschnout, rostliny potřebují dostatek vláhy pro svůj vývoj. Stejně jako u dospělých rostlin, zavlažujte spíše podmokem. Až budou rostlinky dostatečně velké, přesaďte je do vhodných misek. Další rostliny Aeonia již můžete u mnoha druhů získat uříznutím části stonku a jejím zakořeněním.
Růžicovky jsou lopatkovité, brvité, na okrajích špičaté, tmavě zelené až modravé. Barevnost celé rostliny je dána podle slunečního záření od žlutozelené po zelenou. Dá se pěstovat na okenním parapetu i na okrasném záhonu či skalce. Může dorůst až do úctyhodné výšky 1 m, obvykle se však její výška pohybuje kolem 50 cm. Vyhovuje jí polostín.
Výsev Aeonia ciliatum provádíme v březnu. Připravíme si mělčí misky (jsou vhodnější než hluboké květináče, i později, když rostlina povyroste, je vhodné ji kvůli stabilitě nechat v nižších miskách) se směsí substrátu pro výsev sukulentů nebo obecně pro výsev rostlin a například říčního písku či antuky. Tuto směs je vhodné předem sterilovat v mikrovlnné troubě. Poté do ní vložíme semínka Aeonia a umístíme misku na slunný parapet v bytě. Můžeme přiklopit stříškou vyrobenou z rozříznuté PET lahve, nebo můžeme použít ke klíčení miniskleník. Zálivku provádíme převařenou vlažnou vodou.
Jestliže Aeonia pěstujeme jako pokojové rostliny, je vhodné je umístit na slunné stanoviště, jižní stranu bytu, za okno. V teplých letních měsících je trochu odkloňte, aby na ně nešlo přímé polední slunce. Můžou být tak v polostínu. Ideální teplota pro pěstování je kolem 20 °C. Rostlinu zalévejte opatrně do misky nebo do květináče, ne však přímo na rostlinu, aby se voda nedostala do středu růžice, která by mohla začít zahnívat.
Aeonium je vhodné na jaře přesadit. Zvolte stabilní květináč, nebo misku. Používejte substrát pro sukulenty a kaktusy. Pokud si budete míchat substrát sami, přimíchejte do zeminy říční písek. Půda tak bude lehčí, propustnější. Nezapomeňte na drenážní vrstvu na dně květináče. Použijte keramzit nebo oblázky. Po přesazení Aeonium minimálně 2 týdny nezalévejte. Rostlině se musí po přesazení zahojit ranky, které vznikly na kořenech při manipulaci. Hlídejte, aby se na rostlině nevyskytly plísně. Přes léto dopřejte rostlině pobyt na čerstvém vzduchu. V zimním období prospívá Aeoniím teplota kolem 10–15 °C. Stejně tak jako u kaktusů omezte zálivku na minimum, aby nedocházelo k uhnívání kořenů.
Při nadměrném suchu se může stát, že se začnou svrašťovat listy, pokud to na své rostlině zpozorujete, dopřejte jí během vegetace více vody. Aeonia ocení suchý vzduch. Během vegetační sezóny je můžete občas přihnojit hnojivem pro kaktusy a sukulenty, není to však nezbytné. Aeoniím velmi prospěje letní pobyt na čerstvém vzduchu či ve skleníku.