Kluci v akci mají zeleninu opravdu rádi a z té grilované připravili několik různých receptů. Pojďte se podívat jak připravují grilovanou zeleninu s bazalkou, grilovaný zeleninový špíz, grilované brambory, zapékanou zeleninu a mnoho dalšího.
Pečená podzimní zelenina s jablkem, dýňovým olejem a zastřeným vejcem
Podle Kluků je to podzimní mňamka, kterou máte připravenou v cukuletu, navíc je nutričně vyvážená, takže jí posíleni zvládnete pracovní i sportovní výkon na jedničku.
Ingredience
Na 4 porce
600 g máslové dýně;
2 jablka;
4 malé červené řepy;
dýňový olej;
citronová šťáva;
mletý pepř;
sůl.
Postup
Kluci nejdříve dýni oloupou a širokou škrabkou na brambory nebo mandolínou vytvoří dlouhé široké plátky.
Jablko i se slupkou nakrájí na plátky. Vše rozloží na plech vyložený pečicím papírem, ochutí a zlehka promíchají s dýňovým olejem, citronovou šťávou, mletým pepřem a solí.
Předvařenou řepu pokladou na čtverce alobalu, opepří, zakápnou olejem, zabalí a vloží na plech k dýni a jablku. Pečou v troubě vyhřáté na 200 °C 20−25 minut.
Podávají se zastřeným vejcem a žitným celozrnným chlebem.
Zastřená/pošírovaná vejce
4 vejce;
1 l vody;
50 ml octa.
Postup
Kluci do vařící vody vlijí ocet a udržují ji těsně pod bodem varu a vkládají vyklepnutá vejce (vejce podle nich musí být čerstvá a dobře vychlazená; dobře prý pomůže hlubší naběračka nebo mistička z ouškem, do které vejce nejprve vyklepneme a poté vkládáme do vody); vidličkou pomůžou bílku zabalit se kolem žloutku, ponechají 2−3 minuty a vkládají do studené vody.
Video recept
Video recept z pořadu Kluci v akci můžete vidět zde.
V naší poradně s názvem DOTĚRNÝ HMYZ MOCHNIČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hynek Pukl.
Nevím co mi rozpíchalo obě ruce. Doktorka říká že je to od Mochničky.Je to hmyz, nebo druh komára? poraďte mi prosím.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mochnička je rostlina, která se používá v bylinném lékařství pro zklidnění menstruace. Žádné reakce s pokožkou nebyly nikdy prokázány. Na rozdíl od toho mUchnička je opravdu nepříjemný hmyz. Štípnutí od muchničky může být velmi bolestivé a svědivé, a to mnohem víc než od komára. V místě po kousnutí muchničkou může krev z ranky ještě chvíli vytékat a svědivost a otok můžou být zřetelné ještě několik dní po kousnutí. Více se o muchničce můžete dočíst zde: https://www.ceskenapady.cz/…
Hovězí kližka je maso z předních a zadních nohou jalovic a býků. Není to úplně libové maso, ale dlouhým vařením je velice chutné. Nejvíce se používá na vaření guláše.
Hovězí guláš z kližky
Suroviny:
1 kg hovězího masa z kližky
600 g cibule
100 g sádla nebo olej
3 lžíce mleté sladké papriky
1 lžičku mleté pálivé papriky
1 lžičku drceného kmínu
500 ml hovězího vývaru (nebo vodu s masoxem)
3 krajíce staršího chleba
4 stroužky česneku
2 lžíce rajčatového protlaku
2 lžíce majoránky
sůl a pepř dle chuti
Postup:
Maso si nakrájíme na kostky. V hrnci rozehřejeme sádlo nebo olej, přidáme nakrájenou cibuli a necháme ji zesklovatět. Poté přidáme nakrájené maso a necháme orestovat ze všech stran. Až potom přidáme sůl, pepř, sladkou a pálivou papriku, drcený kmín, rajský protlak, necháme minutku opéct a zalijeme hovězím vývarem. Pokud ho nemáme po ruce, přilijeme vodu a přidáme masox. Takto připravené dusíme do měkka. Nakonec zahustíme nadrobeným chlebem, dochutíme majoránkou a česnekem. Povaříme a máme hotovo. Podáváme s houskovým knedlíkem nebo čerstvým chlebem.
Ve svém příspěvku SKVETOUCÍ ČESNEKKLIZEŇ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Dobrý den,
když jde česnek do květu,tvoří se stvol se semínky a ze začátku je rovný tak se musí utrhnout jak správně píšete , aby nevysiloval rostlinu. Já ponechám cca 3ks s květním stvolem jako signalizasi ke sklizni. A to když se stvoly uplně narovnají, tak česnek sklízím.
S pozdravem Jarda zahrádkář amatér.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel František.
Vždy když květ vyleze z listů tak hned pod rozšířením s vyjímkou 2 - 3 , dle velikosti záhonu a druhu květy ostříhám. Rozdíl je pak ve velikosti palic až dvojnásobný i více než kde jsou květy ponechány,které využiji při narovnání jako znak sklizně. Dle několika leté zkušenosti. Nechť se daří.
Wikipedie uvádí, že segedínský guláš je jeden ze známých druhů gulášů. Jeho název je odvozen buď ze sousloví „szegedi gulyás“ (segedínský guláš) nebo ze „székely gulyás“ (sikulský guláš). Vaří se z vepřového masa – libového vykostěného bůčku nebo plecka. Další důležitou surovinou je kysané bílé zelí. Dále se používá cibule, olej nebo sádlo, mletá sladká červená paprika, sůl, černý pepř, bobkový list (údajně proti nadýmání) a pro zjemnění smetana. Jako příloha se hodí houskový nebo kynutý knedlík. Je možné podávat i s chlebem.
Dle Wikipedie je tento pokrm v Maďarsku známý pod názvem székelygulyás nebo székelykáposzta. Názvem „Székely“ se označovalo historické obyvatelstvo geografické oblasti Erdély nebo Székelyföld (v Česku známé jako Sedmihradsko). Tato oblast se nachází na území dnešního Rumunska, historicky patřila k Velkému Maďarsku. Tradičními surovinami Sedmihradska jsou brambory (pityóka), kukuřice (kukorica) a zelí (káposzta). A právě z kysaného zelí se připravuje segedínský guláš. V Maďarsku se podává výhradně s chlebem. Základem je vepřový perkelt, smetana na šlehání a již zmiňované kysané zelí.
Ve svém příspěvku SKVETOUCÍ ČESNEKKLIZEŇ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Míra.
Slyšel jsem,že když jde česnek do květu tak se má stvol zlomit,aby nevysiloval palice.Je tato informace pravdivá?Děkuji M
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ludovít Romancsik.
Ano! Pokud odstraníte palice z většiny česneků a necháte jich jenom několik(3ks.) s palicí, budete vidět při sklizni veký rozdíl. Ty s palicí budou mnohem menší. Několik palic necháváme ještě proto, že když se vzpřímí, je česnek připraven ke sklizni.
Detektory kovů lze v zásadě rozdělit podle technologie, se kterou pracují, a to na pulsní a VLF (Very Low Frequency). Tyto kategorie se vzájemně liší dosahovanými výkony, komfortem práce a u některých pulsních detektorů i cenou. V něčem má navrch pulsní detektor a v dalším zase VLF. Rozhodně nelze paušálně říci, že je jedna z technologií lepší, každá se prostě hodí na něco jiného. Obecně platí, že VLF detektory jsou mezi hobby hledači oblíbenější nebo aspoň rozšířenější než detektory pulsní.
VLF detektory
VLF detektory můžeme rozdělit na pohybové a bezpohybové. Pro správnou funkci pohybového detektoru je potřebný – jak jeho označení napovídá – pohyb cívky nad cílem, zatímco u bezpohybového tomu tak není. Obecně platí, že bezpohybový detektor má o něco nižší hloubkový dosah oproti pohybovému, ale zase má přesnější separaci. Většinu pohybových detektorů je možné přepnout do bezpohybového režimu (pinpoint), ten však obvykle není schopen diskriminace. Proto je důležité nezaměňovat bezpohybový detektor s bezpohybovým režimem pohybového detektoru. Hodně VLF detektorů má problémy při hledání v silně mineralizovaných půdách sopečného původu. Bohužel tuto vlastnost nelze v rámci této kategorie detektorů paušalizovat, takže pokud se chystáte hledat v takových podmínkách, určitě se před koupí přístroje poraďte s prodejcem, zda je vámi zvolený typ detektoru pro tato místa vhodný.
Hned na úvod začneme tím, co každého hledače zajímá asi nejvíc, tedy hloubkový dosah detektoru. Tuto vlastnost ovlivňuje mnoho faktorů: typ půdy, tvar či velikost předmětu, jeho poloha v zemi, nastavení detektoru a podobně. Středně velkou minci je pohybový detektor schopen rozeznat zhruba do 30 cm. U větších předmětů dosahuje i větších hloubek, ale rozhodně tu neplatí přímá úměra. Například taková přilba je detekovatelná řekněme do 60 cm, ale ve 150 cm už neobjevíte ani zakopaný vlak, protože použitá technologie zde naráží na své limity. Je to samozřejmé. Tyto údaje platí pro klasické detektory, tedy ty s cívkou na konci tyče, u nichž hledání probíhá plynulým, kontinuálním pohybem z jedné strany na druhou.
Aby zde uvedené informace byly kompletní, je třeba se zmínit i o existenci speciálních VLF detektorů určených pro skutečně hloubkové hledání. Takové přístroje, vybavené cívkou se dvěma boxy, sice nedisponují diskriminací, zato jsou schopny detekovat velké předměty až do hloubky 3–5 m. Na malé cíle blízko povrchu naopak nereagují. Zajímavou alternativou tak mohou být dva klasické VLF detektory firmy Garrett (GTI 2500 a Master Hunter CX Plus), u nichž je možné takovou cívku použít a vlastně tak získat dva přístroje v jednom.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdílmezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 4 lžíce másla, 2 malé pórky (bílá část nakrájená na tenké plátky), 500 g petržele (oloupané a nahrubo nakrájené), 500 g brambor (oloupaných a nahrubo nakrájených), 125 ml mléka, sůl a pepř.
Postup: Na velké pánvi rozehřejeme 2 lžíce másla, přidáme pórek a za občasného míchání ho pomalu smažíme, dokud nezměkne (asi 4 minuty). Potom přidáme petržel a smažíme ji tak dlouho, dokud nezačne měknout (asi 5 minut). Přidáme brambory a 750 ml (přibližně 3 hrnky) studené vody. Vše přivedeme k varu, přikryjeme a dusíme, dokud brambory a petržel nezměknou a nezačnou se rozpadat. Zeleninu slijeme přes síto a vše horké propasírujeme zpět na pánev. Pánev položíme na mírný oheň, přidáme zbylé 2 lžíce másla, mléko, sůl a pepř. Prohřejeme a ihned podáváme.
Losos pečený na petrželi
Ingredience: 2 plátky filé z lososa, 2 lžíce olivového oleje, hrst čerstvé petrželky, 2 kořeny petržele, 600 g brambor, 1 citrón, 100 g másla, 1 čajová lžička kmínu, sůl, pepř dle chuti.
Postup: Na úvod si připravíme marinádu: do misky vymačkáme 1/2 citrónu, přidáme 2 polévkové lžíce olivového oleje, nasekanou čerstvou petrželku, sůl a pepř. Do mísy vložíme očištěné rybí filé, promícháme ho s marinádou a necháme cca 30 minut uležet. Předehřejeme troubu, na dno pekáčku vložíme pečicí papír, který posypeme většími kousky petržele. Na petržel položíme maso (kůží dolů) a polijeme zbytkem marinády. Pečeme přibližně 20 minut na cca 190 °C (pekáček zakryjeme, až 7─8 minut před koncem pečení ho odkryjeme).
Polévka z mrkve a petržele
Ingredience: 30 g másla, 4 střední mrkve (najemno nakrájené), 4 střední petržele (najemno nakrájené), 2 střední brambory (najemno nakrájené), 4 lžíce suchého bílého vína, 1 500 ml zeleninového nebo kuřecího vývaru.
Ingredience na topinky: 4 tenké plátky černého chleba, 30 g rozpuštěného másla, 1 lžička mletého kmínu, zelená petrželka (na ozdobu).
Postup: Zahřejeme máslo v hlubokém hrnci, přidáme zeleninu a víno, přikryjeme a pomalu dusíme. Sem tam zamícháme. Až zelenina změkne, přidáme vývar a pomalu vaříme nezakryté asi 10 minut. Necháme vychladnout a poté rozmixujeme. Polévku posypeme zelenou petrželkou a podáváme se smaženým chlebem.
Postup ─ topinky: Z chleba vykrájíme kolečka, která potřeme máslem a posypeme kmínem a osmažíme na horké pánvi.
Ve svém příspěvku RECEPTY NA PLATÝSE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Andrea Ernyei.
Dobrý den,
ráda bych Vám poděkovala za článek. Téma je velmi dobře zpracováno. Hledala jsem informace, jaký je rozdílmezi platýzem, rejnokem, kam patří halibut, a jsem ráda, že jsem se dostala k Vašemu článku.
S pozdravem,
Andrea Ernyei
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Víte jaký je rozdílmezi českým gulášem a maďarským gulášem? Oba vycházejí ze stejné kulinářské tradice, ale jsou to odlišná jídla. Maďarský guláš je typicky řidší polévkovitý guláš, často s větším množstvím zeleniny a podávaný s nudlemi nebo bramborami. Český guláš je hustší a vydatnější guláš, tradičně podávaný jako hlavní chod s houskovými knedlíky, který méně často obsahuje různé druhy zeleniny.
Ingredience
2 lžíce rostlinného oleje, na vaření;
1 kg hovězího hrudí;
2 cibule, nakrájené na tenké plátky;
1 červená paprika, nakrájená na kostičky;
1 červená chilli paprička, jemně nasekaná;
1 lžíce mleté papriky;
1 lžíce uzené mleté papriky;
2 lžičky kmínu;
2 dcl červeného vína;
1 plechovka krájených rajčat;
2 lžíce červeného vinného octa;
1 lžička krupicového cukru;
500 ml hovězího vývaru;
sůl;
čerstvě mletý černý pepř;
nasekaná pažitka, jemně nasekaná, k podávání;
citronová kůra z 1 citronu;
zakysaná smetana na ozdobení.
Postup
Ve velké zapékací pánvi s poklicí rozehřejte 2 lžíce oleje. Po rozpálení opečte hrudí ze všech stran a poté dejte stranou na talíř.
Do výpeku přidejte cibuli a papriky spolu s nasekanými chilli papričkami a nechte vařit na mírném ohni, dokud se cibule nezačne zbarvovat – asi 10 minut.
Přidejte mletou papriku a kmín a za stálého míchání smažte několik minut. Přidejte červené víno a nechte ho probublat, poté vařte ještě několik minut, než přidáte rajčata.
Vraťte hrudí zpět do pánve spolu s octem, cukrem a tolik hovězího vývaru, aby maso bylo téměř ponořené. Osolte a opepřete, přiveďte k varu, přikryjte pokličkou a vařte 2–3 hodiny, nebo dokud se hrudí nezačne rozpadat. Maso pak natrhejte do omáčky.
Podávejte s chlebem v miskách s jemně nasekanou pažitkou, nastrouhanou citronovou kůrou a zakysanou smetanou navrchu.
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Mach0ňová.
Můj rakytník je napaden endomykozou. Mohu plody konzumovat.Vím, že je na to postřik chlorid mědnatý. Má někdo více informací. Děkuji Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Napadení endomykózou plodů se objevuje za letních měsíců, a to v červenci a srpnu. Endomykóza plodů se projevuje světlými skvrnami na plodech, které se nacházejí na osvětlené straně větví. Skvrny se mohou jevit jako sluneční úpal plodů, ale pod mikroskopem je pod oplodím znatelné podhoubí, jenž se šíří dokonce až do dužniny. V důsledku toho plody měknou a lehce hnijí. Jedná se o neinfekční chorobu, u níž je jednou z příčin zřetelný rozdíl teplot vzduchu ve dne a v noci.
Chemická ochrana se provádí pomocí přípravku CUPROCAFFARO MICRO, který obsahuje oxychlorid mědi Cu2Cl(OH)3, což je populární fungicid. Při aplikaci na plody určené ke konzumaci má ochrannou lhůtu 21 dní.
Neošetřené plody s probíhající živou plísní nejsou vhodné ke konzumaci, neboť plíseň je přítomna nejen na povrchu plodů, ale i uvnitř dužiny.
Jen amazonská koka produkuje listy, ze kterých jde vyrábět kokain. Jde o druh koky Erythroxylum coca var. ipadu. Vyžaduje neustálou kultivaci, bez které nepřežije na rozdíl od své divoké příbuzné a všude po Andách rozšířené rostlině E. coca var. coca. Z obrázků první pohled vidíte, že běžným okem rozdíl nepoznáte. Bylo tedy navrženo, že kvůli nedostatku genetické izolace k odlišení amazonské koky od planého druhu E. coca var. coca, může být amazonská koka lépe definována jako odlišný kultivar než taxonomická odrůda.
Na rozdíl od ostatních druhů koky, které se běžně množí semeny, amazonská koka zřídka produkuje semena a množí se pomocí stonkových řízků, které zůstávají životaschopné i několik týdnů, pokud jsou udržovány vlhké. Vzhledem k tomu, že amazonská koka se množí vegetativně, mohou být ze stejného klonu lehce osázeny celé plantáže. Amazonská koka je speciálně přizpůsobena proměnlivému zemědělství polokočovných amazonských národů. Řízky plané koky moc dobře nezakořeňují, ale tamními bohy byla lidem amazonská koka, která oplývá snadností vegetativního množení. Na rozdíl od plané koky je ta amazonská typicky slabší rostlina, o čemž svědčí skutečnost, že po několika letech rostliny ztrácejí svou vitalitu a snadno se stávají obětí nemocí nebo napadení hmyzem. Nadměrná sklizeň může tento proces urychlit.
Domorodci si amazonskou koku připravují jinak než ostatní tři pěstované koky. Po opékání na sucho si listy rozdrtí na prášek. Po prosátí prášek spojí s popelem z rostlin, který slouží jako nezbytná zásaditá příměs pro žvýkání koky. Takže žádná dobrota to asi nebude.
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana Boxanová.
Dobrý den,
Mohu se zeptat jak se pozná samec a samice rakytníku? Jaký je rozdíl? Děkuji Boxanová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když se rostliny rakytníku pěstují ze semen, je vlastně nemožné rozeznat, zda jsou samčí nebo samičí po dobu 3-4 let po vysetí, dokud se jim nevytvoří poupata. Z tohoto důvodu se rostliny rakytníku obvykle množí z řízků nebo pomocí výhonků z mateřských rostlin spíše než ze semen. Řízky jsou vždy stejného pohlaví jako rostlina, ze které jsou odebrány.
Samec vytváří nahnědlé květy, které produkují větrem distribuovaný pyl. Samčí květy mají okvětí složené ze 2 volných blanitých kališních lístků, obsahují 4 tyčinky a jsou uspořádány v drobných hlávkách. Oproti tomu samičí květy mají kalich trubkovitý, zakončený 2 laloky, obsahují jediný jednopouzdrý semeník a jsou uspořádány v drobných hroznech.
Ingredience: 800 g vepřového bůčku s kostí, 200 g tvrdého sýra, 30 g soli, 1 g mletého pepře, 20 g petrželové nati nebo pažitky, 1 vejce, 100 ml mléka
Na obalení: 100 g hladké mouky, 2 vejce, 100 ml mléka, 100 g strouhanky, 200 g tuku
Postup: Bůček opláchneme ve studené vodě, osušíme (aby neklouzal pod nožem) a zbavíme kostí, chrupavek a kůže. Poté jej nakrájíme na kousky a pomeleme strojkem na maso (bůček krájíme proto, aby se snadněji mlel). Zbytek masa vytlačíme kouskem rohlíku, ale jen opravdu malým, strouhanka se do holandského řízku nepřidává. Kdybychom používali kupované mleté maso, musí být pouze vepřové a čerstvé. Do mletého masa přidáme jemně nastrouhaný sýr, sůl, mletý pepř a jemně pokrájenou zelenou petrželku. Přidáme vejce rozšlehané v mléce. Hmotu dobře propracujeme a dáme na chvíli do lednice odležet (v některých receptech na holandský řízek se v této fázi nepřidává vejce, ale lžíce hladké mouky; mléko je někdy nahrazováno vodou). Z prochladlé směsi na holandský řízek tvarujeme oválné, asi 7 mm silné placičky. Musí být stejně vysoké ve středu i při krajích. Obalíme je v hladké mouce, opatrně v rozšlehaném vejci a pak ve strouhance. Placičky musíme držet v prstech, vidlička by je roztrhala. Pak obalené holandské řízky usmažíme ve vyšší vrstvě tuku (oleje, sádla, tuku na smažení). Obracíme plochou obracečkou, nepícháme do řízku vidličkou, aby z něj nevytekla šťáva. Smažíme po jedné straně prudce, pak opatrně otočíme a smažíme volněji. Na závěr ještě jednou otočíme. Díky trojobalu se holandský řízek při smažení smrskne jen minimálně (na rozdíl od karbanátků). Je ustáleným zvykem podávat holandský řízek s bramborovou kaší. Nejlepší je její „hedvábná“ varianta. Výtečnou přílohou k holandskému řízku je ale rovněž v sezoně dýní kaše z dýně hokaido. Holandský řízek dobře chutná i s vařenými nebo šťouchanými bramborami. Protože se jedná o pokrm smažený, nejsou k němu moc vhodné smažené přílohy. Kyselá okurka, nakládaná řepa nebo okurkový salát se k tomuto pokrmu přímo nabízejí. Holandský řízek je dobrý i studený – s chlebem, okurkou, cibulkou a hořčicí. Do holandského řízku nedáváme žádné jiné koření.
Když se v 19. století rozmohl obchod po moři, přístav Hamburk obchodoval s ruskými městy a na lodích se mleté maso a „tartartský steak“ dostaly do Hamburku.
Na přelomu 19. a 20. století už naplno fungoval obchod po moři mezi New Yorkem a Hamburkem jako největším evropským přístavem a dalšími městy. V Hamburku byl „Hamburg steak“ oblíbený zejména mezi námořníky. Jednalo se o mleté hovězí maso se solí, strouhankou a cibulí. Důraz byl kladen spíše na trvanlivost než na chuť, což bylo vhodné na dlouhé cesty přes moře.
V Německu se mu dnes říká spíš „Frikadelle“ nebo „Bulette“, což je něco jako náš karbanátek. V Americe zas tvrdí, že hamburger vymyslel jeden z obchodníků během prodejní všeobecné výstavy v St. Louis v roce 1904 – když mu došly klobásky, osmahl mleté maso. Ze začátku se hamburger podával jako sendvič mezi toastovým chlebem. Postupem času se vynalezla měkká bulka, která maso krásně doplňuje a dobře se drží v ruce.
Pro hamburger je typické hovězí mleté maso a bulka.
Jestli si přesně nevybavujete, jaký je vlastně rozdílmezi marmeládou a povidly, tak vám prozradím, že spočívá především ve způsobu jejich přípravy. Jak marmeláda, tak povidla se mohou vyrábět téměř z každého ovoce a oba druhy bývají většinou bez kousků. Teď tedy ten rozdíl: marmeláda se připravuje z rozvařeného ovoce, bývá doslazena a zahuštěna želírovacím přípravkem. U povidel se ovoce, později ovocná dřeň, vaří tak dlouho, až se zbaví vody a zhoustne bez přidaných pomocných látek, a jen zřídka bývají doslazována.
Jaký je rozdílmezi hovězí zadní kýtou a předním hovězím?
Hovězí zadní kýta je libovější a jemnější než přední hovězí, které obsahuje více vaziva a tuku.
Zadní kýta se hodí hlavně na pečení, plátky a minutky, zatímco přední hovězí je vhodnější pro dlouhé vaření, polévky nebo guláše. Rozdíl poznáte hlavně v délce přípravy a struktuře masa.
Která část zadní kýty je nejjemnější?
Nejjemnější částí zadní kýty je váleček, který má pravidelná vlákna a minimum vaziva.
Právě proto se váleček často používá na pečení vcelku nebo slavnostnější pokrmy. Ostatní části, jako ořech nebo šál, jsou pevnější a vyžadují jiný způsob úpravy.
Je hovězí zadní kýta vhodná na steak?
Hovězí zadní kýta není klasické steakové maso, ale steak z ní připravit lze.
Je nutné krájet maso přes vlákno, zvolit tenčí plátky a krátkou tepelnou úpravu. Výsledkem nebude měkký steak jako z roštěné, ale chuťově výrazné libové maso.
Proč bývá hovězí kýta někdy tuhá?
Tuhost hovězí kýty je nejčastěji způsobena špatnou úpravou, nikoli kvalitou masa.
Rychlé smažení, nedostatek tekutiny nebo špatně zvolená část kýty vedou k vysušení. Pomalejší příprava a správná technika problém většinou odstraní.
Jak dlouho dusit hovězí zadní kýtu?
Doba dušení hovězí zadní kýty se pohybuje kolem 45–90 minut podle velikosti kusu.
Důležité je dusit maso při mírné teplotě a pravidelně kontrolovat množství tekutiny. Příliš krátké dušení vede k tuhosti, příliš dlouhé může maso rozpadnout.
Je hovězí kýta vhodná pro pomalý hrnec?
Ano, hovězí zadní kýta se do pomalého hrnce hodí velmi dobře.
Dlouhá a šetrná příprava při nízké teplotě pomáhá rozložit vlákna a zachovat šťavnatost. Výsledkem je měkké maso vhodné na omáčky nebo trhané pokrmy.
Jak poznám kvalitní hovězí zadní kýtu?
Kvalitní hovězí kýta má sytě červenou barvu a jemnou strukturu vláken.
Maso by nemělo zapáchat ani být příliš tmavé. Důležitý je také původ masa a způsob skladování v obchodě nebo řeznictví.
Mohu hovězí zadní kýtu zamrazit?
Hovězí zadní kýta je vhodná ke zmrazení, pokud je správně zabalená.
Doporučuje se porcovat maso předem, dobře zabalit a rozmrazovat pomalu v lednici. Opakované zmrazování se nedoporučuje.
Jaký je rozdílmezi zadní kýta a zadní hovězí?
Zadní hovězí je obecné označení, zatímco zadní kýta je konkrétní část masa.
Pojem zadní hovězí se používá lidově a může zahrnovat více částí. Pro recepty je vždy lepší řídit se přesným názvem řezu.
Proč je hovězí zadní kýta oblíbená v české kuchyni?
Hovězí zadní kýta je oblíbená díky poměru ceny a využitelnosti.
Nabízí široké možnosti přípravy, je dostupná a při správném postupu poskytuje velmi dobrý chuťový výsledek, což z ní dělá stálici českých receptů.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Ano, pečení krůty přes noc je bezpečné, pokud je trouba po celou dobu zapnutá a nastavená na nízkou stabilní teplotu.
Zásadní je nepřerušovat ohřev a nepokoušet se o „dopečení na zbytkové teplo“. Při teplotě kolem 85–95 °C se krůta postupně prohřívá a maso zůstává v bezpečném teplotním pásmu. Tento postup používám opakovaně v běžné domácí troubě a při dodržení teploty a času nepředstavuje zdravotní riziko.
Kolik stupňů nastavit troubu na pomalé pečení krůty?
Ideální teplota pro pomalé pečení krůty přes noc je přibližně 90 °C.
Tento rozsah umožňuje rovnoměrné prohřívání masa bez vysušení. Pokud troubě trochu kolísá teplota, je bezpečné rozmezí 85–95 °C. Vyšší teploty už zvyšují riziko suchých prsou, nižší naopak prodlužují dobu, po kterou se maso zahřívá.
Jak dlouho se krůta peče přes noc?
Doba pečení závisí především na hmotnosti krůty a stabilitě trouby.
U krůty o hmotnosti 4–5 kg počítejte zhruba 8–10 hodin pomalého pečení. Menší kusy mohou být hotové dříve, větší potřebují čas navíc. Výhodou tohoto postupu je, že kratší i delší pečení maso snese bez zásadního zhoršení výsledku.
Jak poznám, že je krůta hotová?
Nejspolehlivější způsob je měření vnitřní teploty masa teploměrem.
V prsou by měla teplota dosáhnout alespoň 72 °C, ve stehnech klidně o pár stupňů více. Pokud teploměr nemáte, sledujte, zda šťáva při propíchnutí není růžová a maso se snadno odděluje. Teploměr ale výrazně snižuje nejistotu, zejména u prvního pečení.
Musí být krůta při pečení přes noc zakrytá?
Většinu času ano, zakrytí pomáhá udržet vlhkost a rovnoměrné pečení.
Krůtu peču přes noc zakrytou víkem nebo alobalem. Pokud chci na závěr křupavější kůži, odkryji ji až při krátkém dopečení ráno. Celonoční pečení odkryté krůty zvyšuje riziko vysušení povrchu.
Co dělat, když ráno krůta ještě není hotová?
Tohle je běžná situace a není důvod k panice.
Jednoduše zvyšte teplotu trouby na 110–120 °C a krůtu dopečte. Díky pomalému nočnímu pečení už je maso prohřáté a krátké dopečení ho nevysuší. Tento „ranní dojezd“ používám často, pokud potřebuji sladit čas s obědem.
Jak dlouho může krůta po upečení odpočívat?
Krůta by měla po upečení odpočívat minimálně 20–30 minut.
Klidně ale vydrží i déle, pokud ji zabalíte a udržíte v teple. Během odpočinku se šťáva v mase rovnoměrně rozloží a krůta se lépe krájí. U pomalého pečení je tento krok ještě důležitější než u klasického pečení.
Jak docílit křupavé kůže u pomalu pečené krůty?
Pomalé pečení samo o sobě křupavou kůži nevytvoří.
Řešením je krátké dopečení při vyšší teplotě na záv