Jedná se o subatlantsko-euroasijský druh rozšířený hlavně v Evropě. V ČR patří mezi ohrožené druhy rostlin, zákonem ale chráněný není. Roste v mokrých písčitých půdách, na dnech rybníků, lučních prameništích, na březích tůní. Vyhovují mu vlhké až podmáčené humózní půdy. Kvete od července do října.
Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor hnědý.
Zdroj: článek Šáchor
Ve svém příspěvku KROUCENÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Klíma.
Dobrý den, na podzim jsme zasadili planou meruňku, na jaře ji ale krátce po rašení listů se listy začaly kroutit a přestaly růst. Nevíme proč a zda se to dá ještě napravit. Děkuji za radu, Klíma, Kolín.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava Maurová.
Na naší švestce se již druhým rokem po odkvětu a tvoření plodů začnou kroutit
listy do roličky. Po otevření jsme zjistili, že se v každém listu nachází hnědý brouček asi cca 2 mm velký. Listy vloni posléze napadly mšice a začal se tvořit jakýsi šedivý povlak. Nevíme čím máme stříkat. Poraďte.
děkuji
Zdroj: příběh Kroucení listů
Pokud máte doma kočičího mazlíčka, který nemá přístup na zahradu nebo se bojíte pojídání běžné trávy (může být kontaminována různými nečistotami), měli byste mu dopřát nějakou zelenou rostlinu, kterou bude moci okusovat. K tomuto účelu je vhodný právě šáchor (Cyperus alternifolius „Zumula“). Velmi rychle roste a jeho mladé výhonky kočky milují. Pojídáním „zeleného“ si čistí svůj trávicí trakt od chlupů, které spolykají při své pravidelné očistě, a udržují ho zdravý. Tento šáchor je oblíbený i u ostatních domácích zvířat (psi, papoušci, hlodavci, želvy,...), pro které je zelené krmení nezbytné. Zvláště v zimním období, kdy je nedostatek čerstvé trávy, je šáchor adekvátní náhradou.
Zdroj: článek Šáchor
Ve svém příspěvku CHOROBY TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šilhová.
Mám nízké rozvětvené túje (asi 15 let staré) a nyní jsem zjistila, že uvnitř jsou větve obalené rosolovitou hnědou hmotou. Jde snadno odstranit, ale větve pod touto hmotou jsou narušené, zduřelé . Ne povrchu tújí nejsou patrné žádné známky poškození. Může mi někdo poradit o jakou chorobu se jedná a jak tyto napadené túje ošetřit. Mám napadané všechny túje - jsou rozmístěné po celém pozemku a vzdálené od sebe. Foto nemám. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan Šín.
Mám na túji na větvích - kmenech ne na jehličí hnědý rosol.
Co je to a jak ho odstranit ?
Děkuji za radu Milan
Zdroj: příběh Choroby tújí
Šáchor je ale také velmi oblíbenou pokojovou rostlinou. Pro tyto účely se nejvíce hodí šáchor papírodárný a jeho příbuzný šáchor zakrslý. Vyznačuje se úzkými trávovitými listy, které na koncích dlouhých lodyh vytvářejí jakýsi deštník. Nad nimi se může objevit květenství z hnědých klásků. Šlechtěním vznikly i druhy, které ale nejsou pouze zelené. Některé mají listy téměř žluté, jiné zelené s bílým proužkem.
Pěstování šáchoru není nikterak náročné. Vyhovuje mu stálá pokojová teplota kolem 20 stupňů a dostatek světla. Přímému slunci ho ale nevystavujte. Co je ale podstatné a pro rostlinu nezbytné, je dostatek vody. Květináč proto postavte do hluboké misky, která by měla být neustále plná vody. Zemina by neměla nikdy vyschnout. U této rostliny se nemusíte bát tzv. „přelití“. Naopak, je to vodomil, kterému se zavděčíte i pravidelným rosením listů. Pokud listy seschnou, rostlina se dá už jen těžko zachránit. Aby měly listy zdravě zelenou barvu, je dobré k zalévání používat měkkou nebo odstátou vodou. Při zálivce tvrdou vodou konce listů hnědnou a vypadají, jakoby usychaly.
Zdroj: článek Šáchor
V naší poradně s názvem TÚJE SMARAGD HNĚDNE PO PŘESAZENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MiroslavToušek.
Dobrý den.Obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně hnědnutí stromku thuje Smaragd.Vzrostlý třímetrový zdravý strom jsem vloni na podzim vykopal a přesadil z velkého květníku před domem do řady thůjí ,které tvoří živý plot mezi sousedem a mojí zahradou.Na začátku jara jsem začal pozorovat,že stromek postupně hnědne a to přes pravidelné zalévání.Snažil jsem se stromku doplnit hořčík,ale ani to nepomohlo.Zvláštní je to,že strom usychá jen z poloviny.Směrem do mé zahrady na jižní stranu je už kompletně hnědý ,ale směrem k sousedovi je stromek sytě zelený jakoby vůbec nestrádal.Je docela možné ,že jsem při vykopávání thůje mohl neúmyslně poškodit část kořene která zásobuje právě usychající polovinu stromu.
Je nějaká reálná šance ,že bych mohl strom ještě zachránit?
Za odpověď předem děkuji.
S pozdravem.
Toušek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
S největší pravděpodobní takto rostlina reaguje na přesazení. Často se stává, že při přesazení na novou pozici se nedodrží původní orientace na jih, což má za následek ozáření sluncem té části, která na to nebyla zvyklá. Samozřejmě nejde ani vyloučit poškození kořenového systému při přesazování. Co s tím teď dělat? Uschlé větve ostříhat a nechat túji, aby se s tím vypořádala sama a postupně vyplnila proschlá místa novými větvemi z té části, která nyní prosperuje. S hnojením to nyní nepřehánějte, pouze dbejte na dostatečnou zálivku.
Zdroj: příběh Túje smaragd hnědne po přesazení
Někdy také zelenošáchor jedlý bývá označován lidově jako zemní mandle nebo také „tygří ořech“. Je prastarou rostlinou, jejíž jedlé hlízy byly nalezeny v Egyptě, v hrobech a sarkofázích jako potrava na věčnou cestu zemřelým. Tyto olejnaté hlízy mají hnědou barvu a sladkou mandlovou chuť. Říká se jim čufa nebo gomi a ve velkém se pěstují především v Orientu. Jsou velmi zdravou potravinou. Mají vysoký obsah nenasycených mastných kyselin, vápníku, hořčíku, draslíku a sodíku. Ve slupce najdeme rutin, který posiluje cévy. Jsou také zdrojem vlákniny a energie. Lze je konzumovat v syrovém stavu, vařené i pečené. Upražené a rozemleté mohou nahradit kávu, vyrábí se z nich jedlý olej, jsou součástí luxusní vlasové a nehtové kosmetiky. V arabských zemích se z nich připravuje sladký nápoj zvaný „šerbet“. V Evropě jsou oblíbené především ve Španělsku, v oblasti Valencie. Po usušení je rozemelou, přidají vodu, cukr, citrónovou šťávu a přefiltrují. Tomuto nápoji se říká horchata neboli šáchorové mléko. Podává se hlavně v letních dnech s ledovou tříští jako skvělé osvěžení.
Šáchor jedlý se dá pěstovat i u nás, ale pouze v teplejších oblastech. Není úplně mrazuvzdorný (cca do -10 stupňů). Můžeme ho umístit jak do záhonu, tak do prostorného květináče. Potřebuje lehčí písčitou půdu a vydatnou zálivku. Vysazuje se v dubnu a na podzim, kdy nadzemní část rostliny začne odumírat, sklízíme hlízky.
Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor jedlý.
Zdroj: článek Šáchor
A ještě jeden zajímavý druh – šáchor hlíznatý s výraznými zdravotními účinky. Působí protizánětlivě, proti bolestem, křečím a bakteriím. Můžete se setkat i s jeho synonymem Musta. Již ve staré Číně se používal nejen jako analgetikum, ale i k posílení organismu a jako afrodisiakum. V Indii se užíval k léčbě cholery a úplavice. Zmírňuje záněty kloubů, bolesti zad a svalů. Velmi účinný je při bolestivé menstruaci, v menopauze, pozitivně ovlivňuje také premenstruační syndrom. Harmonizuje činnosti jater, slinivky a sleziny, snižuje překyselení žaludku, dokonce i krevní tlak.
Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor hlíznatý.
Zdroj: článek Šáchor
Šáchor seženete ve vybraných květinářství nebo zahradnictví. Velmi jednoduše se také množí. Pokud tedy máte v okolí nějakého pěstitele, požádejte ho, ať vám jednoduše část rostliny oddělí. Po odkvětu vám také může odříznout vrcholovou část lodyhy s listy, kterou dejte do sklenice s vodou. Po čase pustí kořeny a vy ji můžete zasadit do lehkého propustného substrátu. Vydatně zalévejte měkkou vodou, v době vegetace dvakrát týdně přihnojte a každý rok pak přesaďte do většího květináče.
Zdroj: článek Šáchor
Ve většině evropských států patří k druhu, který za poslední dobu ze svého původního rozšíření velmi ustoupil. V ČR se v minulosti vyskytoval v mnoha lokalitách, nyní téměř vyhynul. Je to způsobeno zánikem vhodných biotopů a intenzifikací rybníkářství. Výskyt je potvrzený pouze v jedné lokalitě na Třeboňsku. V závislosti na vnějších podmínkách se může jeden rok objevit množství těchto jedinců, další rok naopak žádné. Kvete od července do září.
Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor žlutavý.
Zdroj: článek Šáchor
Tento vytrvalý druh šáchoru dosahuje výšky 2 – 2,5 m. Jeho původní vlastí je východní Středomoří, ve velkém množství rostl v močálech nilské delty. Jeho český botanický název je poněkud zavádějící. Nevyráběl se z něho papír, nýbrž papyrus. A nejen to. V Egyptě měl velmi široké uplatnění – od výroby člunů, košů, lan, sandálů, přes stavební materiál, až po topivo. Z jeho oddenků se také připravovaly různé pokrmy.
Jak již bylo zmíněno, tento druh má v současné době uplatnění i jako velice pěkná a dekorativní pokojová rostlina. Aby vám prospívala, vytvořte jí vhodné podmínky popsané výše.
Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor papírodárný.
Zdroj: článek Šáchor
Červotoč je velmi zákeřný hmyz, kterému zachutná snad vše, v čem je alespoň kousek dřeva. Může jít o zahradní nábytek, dřevěné balkony, parapety, interiérový nábytek, trámy či celé stavby. Nebezpeční nejsou jen dospělí jedinci, ale především larvy, které se dřevem prokousávají skrz naskrz až do slabé vrstvy pod povrchem. Postupně tak dřevo rozruší natolik, že se z něj stane drolící se „perník“. Na povrchu se však objevují jen takzvané výletové chodbičky, které prokousal již dospělý hmyz. Jakmile se tyto otvory objeví, znamená to, že byla destrukce materiálu dokončena. Skutečný rozsah poškození dřeva však není na první pohled patrný.
Červotoči jsou malí či středně velcí brouci s protáhlým válcovitým a svrchu zploštělým tělem. Mají 8- až 11článková tykadla a tmavohnědé nebo načervenalé zbarvení těla. Larvy jsou bílé a srpovitě ohnuté. Téměř všichni dřevokazní červotoči se řadí do podčeledi Anobiidae, která se dále dělí na 8 rodů a ty následně na několik desítek druhů. K těm nejčastějším druhům u nás řadíme červotoče proužkovaného a umrlčího. Jednotlivé druhy se mohou lišit podle toho, jestli napadají čerstvé, nebo už zabudované dřevo, zda dávají přednost jehličnanům, či ovocným stromům. Dřevokazný hmyz potřebuje k životu dřevo o vlhkosti nejméně 10 % a nejvíce 80 %.
Brouci se po vylíhnutí z kukly dokážou prokousat vším možným, dokonce i obaly potravin z papíru, plastu či hliníkovou fólií. Dospělý brouk nepřijímá potravu, škodí jen larva, která se živí všemi produkty, které obsahují škroby. Konkrétně to znamená, že larvy požírají staré pečivo, nudle, rýži, těstoviny, sušenky, polévkové kostky, psí suchary, papír, sušené rostliny, kůži a podobně. Larva vydrží hladovět až 8 dnů, zatímco dospělý brouk potravu nepřijímá vůbec. Některé druhy červotočů požírají dřevo, ale nikoliv čerstvé, nýbrž dřevo zabudované ve stavbě již několik let. Usídlují se na střešních trámech, v podlahových prknech, požírají konce trámů v místě uložení do venkovních stěn. Nejvíce napadají dřevo, které je vystaveno silným mrazům.
Červotoč pronikavý je 2,5 až 5 mm dlouhý hnědý až tmavohnědý brouk. K hromadnému rojení brouků dochází v dubnu až červenci. Brouci jsou patrioti, většina z nich zůstává na místě, kde se vylíhli, nebo alespoň poblíž. Samička klade obvykle do starých výletových otvorů, štěrbin ve dřevě, nebo na rovný, ale drsný povrch asi kolem čtyřiceti vajíček.
Patří k obávaným škůdcům veškerého zpracovaného dřeva. Brouci se objevují v létě, samičky kladou do míst, kde se vyvinula předchozí generace. Mimo lidská obydlí se vyvíjí v suchém jehličnatém i listnatém dřevě.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Červotoč
Kdy a jak stříhat vinnou révu
Od minula víme, že v tomto zimním období je réva v postdormanci. Rostliny si odpočaly a jsou fyziologicky připravené rašit, ale vnější podmínky, tedy chladné počasí, jim to nedovolí. V této fenofázi se obvykle provádí řez keřů .
A jak vlastně poznáme, že už můžeme začít?
Nejvhodnější je řezat v předjaří, po přejití největších mrazů. To už jsme se podívali, zda a případně do jaké míry očka pomrzla. Termín zahájení řezu záleží především na tom, jak je veliká výměra vinice, kterou je třeba ořezat. Majitelé několika desítek či dokonce stovek hektarů začínají řezat už v prosinci, protože jinak by to do jara nestihli. I ti však s počátkem řezu čekají do prvních mrazů, kdy jsou listy definitivně opadané a je do keřů pořádně vidět, aby bylo jasné, do jaké míry jsou výhony vyzrálé. Řez by měl být ukončen před začátkem slzení.
Jak poznáme, zda opravdu došlo k pomrznutí oček?
Při prvním pohledu se to přímo nepozná. Avšak při zkrácení výhonu jednoletého dřeva je na řezné ráně vidět, zda je výhon na průřezu zelený, tedy živý, nebo hnědý – zmrzlý. A zmrzlý je proto, že na podzim nedostatečně vyzrál, mohli bychom říci, že se „nepřipravil“ na zimu. To je ovšem jen hrubý odhad, protože ne všechny části révového keře jsou stejně citlivé na zimní mrazy. Nejcitlivější jsou právě ty nejdůležitější části – očka na jednoletém dřevě - pomrzají při teplotách okolo mínus 15 °C. O jejich vitalitě se snadno můžeme přesvědčit pomocí nože, když vedeme podélný řež skrz očko. To musí být na řezu také zelené, nikoli hnědé. Pochopitelně, že si vybereme očka na takovém výhonu, který po řezu nechat na keři nechceme. Řezy očkem je dobré vyzkoušet na různých keřích rozmístěných pravidelně po ploše vinice. Míra poškození oček mrazem může být různá v klimaticky odlišných částech vinice a také se významně liší podle jednotlivých odrůd. Tuto kontrolu životnosti oček je vhodné provést v době těsně před zahájením zimního řezu, viz následující obrázky:
Ještě přesněji míru pomrznutí určit nejde?
Ale ano. Na konci zimy, kdy je réva v postdormaci, lze odebrat réví a nechat je narašit v teple s bazální částí ponořenou ve vodě, podobně, jako to děláme v předvánoční době s barborkami – větvičkami třešní nebo višní. Jen pozor na jednu vlastnost révy, o které byla řeč minule – apikální dominanci. Mohla by totiž vyrašit jen horní očka a výsledek by byl zkreslený.
Co tedy navrhujete?
Odebrané jednoleté dřevo rozřezat na jednooké rouby a teprve pak je nechat vyrašit. Při tomto způsobu kontroly lze také ještě před řezem zhruba odhadn
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - únor
Lasičky dokážou to, co žádná technika ani chemie nezvládne – dostat se za kořistí až do jejích komůrek pod zemí a zlikvidovat ji zcela bez následků pro okolní životní prostředí. Kromě hlodavců si lasičky smlsnou i na slimácích, různém hmyzu a další drobné kořisti. Jsou hbité a rychlé a výborně šplhají. Lasičky neznají zimní spánek a i pod sněhem nám pomáhají likvidovat přemnožené hlodavce. Nemohou si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat jako třeba ježek – jakmile by začaly tloustnout, neprotáhly by se úzkými chodbami za svou kořistí.
Specializuje se na hryzce, kteří jsou pro zahrádkáře skutečnou pohromou, protože ohlodávají kořeny mladých stromků, čímž je obvykle zahubí. Kromě hryzců loví i hraboše. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Denní úkryt lasičky nacházejí ve stodolách a kůlnách a také v hromadách dřeva. Pokud chceme na zahradě jejich bezplatné pomoci využít, je třeba jim úkryt, ve kterém přes den mohou načerpat sílu pro noční lov, poskytnout.
Délka hlavy a těla závisí na oblasti výskytu a je v rozmezí 20 až 40 cm. Ocas hranostaje může být dlouhý 8–12 cm. Přibližná hmotnost tohoto zvířete se pohybuje zhruba od 140 do 245 g. Velice zajímavé je zbarvení hranostaje. Letní srst je o poznání barevnější než ta zimní. Hřbet je kaštanově hnědý, břicho žlutobílé. Hruď je bílá, špička ocasu zůstává černá. Bílá zimní srst roste nejdříve na břiše, na krku a pod ocasem. Špička ocasu zůstává černá. V zimě mají hranostajové většinou jen bílou srst s černou špičkou ocasu.
Hranostaj nepotřebuje příliš hustý porost k úkrytu. Vyskytuje se v lesích, v křovinatých porostech, na loukách, polích, ale i v horských oblastech (až do výšky 2 000 m n. m.) a bažinách. Velikost jeho teritoria závisí na poloze, biotopu a zejména množství vhodné kořisti. V Evropě se velikost teritoria jednoho zvířete pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci metrů čtverečních, kdežto v některých částech Asie to může být až deset tisíc metrů čtverečních. Většina nejbližších příbuzných hranostaje jsou typická noční zvířata, ale hranostaj sám je velmi často aktivní i za dne. K odpočinku se uchyluje do doupěte, které mívá přibližně uprostřed svého teritoria. Doupě se může nacházet v dutém stromě, ve skalní rozsedlině nebo v noře opuštěné jiným zvířetem. Hranostaj se nejčastěji pohybuje krátkými skoky, je ale též výborný plavec a skvěle šplhá po stromech.
Hranostaj je vynikající lovec, který se živí téměř výhradně masem. Velmi mu chutnají i ptačí vejce včetně slepičích. Hr
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Hranostaj
Jde o krásně zbarvený stromový druh pocházející z Venezuely. Samice mívá 5–6 cm v těle (13 cm s končetinami), samec 4 cm v těle. Dospělé samice se od samců liší jen velikostí, ale i barvou. Samice a mláďata jsou černé s růžovými skvrnami na abdomenu. Nohy mají černé s růžovými skvrnami na chodidlech (nárt a zánártí). Dospělý samec je menší, hnědý a mnohem více chlupatý. Nemá barevné skvrny na zadečku. Samci mají na konci makadel bulby a na předních nohách tibiální háky. Psalmopoeus irminia si staví pavučinové hnízdo. Není toxický, ale je rychlý a skáče, může být agresivní. Nebrání se uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku.
Jeho chov není náročný, vyžaduje 70–75% vlhkost a teplotu 25–28 °C. Živí se drobnými hlodavci a bezobratlými.
Zde se můžete podívat na fotografie tohoto druhu: Psalmopoeus irminia foto.
Zdroj: článek Pavouk avicularia versicolor
Zde můžete vidět několik barevných forem gekončíka nočního, existuje jich ale mnohem více.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Gekončík noční
Hladkou mouku prosejte se solí do mísy, vsypte cukr. Uprostřed udělejte důlek, vlijte do něj vejce, olej a dvě lžíce mléka. Vařečkou prošlehejte základ těsta do hladka. Pomalu přilévejte další mléko a stále míchejte, aby směs zůstala krásně hladká. Potom vlijte (už nemusíte tak pomalu) zbylé mléko, výsledná směs by měla připomínat dvanáctiprocentní smetanu. Pokud chcete, můžete nakonec přilít pivo. Rozehřejte pánev, nejlépe o průměru 15 cm, což odpovídá klasickému průměru palačinek. Těsto na ni nalévejte nejlépe z naběračky se zobáčkem nebo ze džbánku. Na jednu palačinku stačí přesně 2 a 1/2 lžíce těsta, které je třeba krouživým pohybem rozetřít po pánvi, použijte k tomu spodek lžíce.
Jakmile palačinka zezlátne, což trvá cca 15 vteřin, obraťte ji a opékejte po druhé straně asi půl minuty, dokud na ní nenaskáčou typické hnědé puchýřky. Palačinku nechte sklouznout na talíř a pánev vytřete ubrouskem namočeným v oleji. Pak už jen smažte další. Hotové palačinky pokládejte na talíř jednu na druhou.
Poté si připravte pomerančový karamel: na mírném plameni zahřejte hlubokou pánev nebo širší kastrol a za občasného promíchání v něm rozpusťte máslo spolu s cukrem. Jakmile se cukr začne rozpouštět, zvyšte plamen a pokračujte, dokud směs nezačne bublat, hnědnout a karamelizovat. Trvá to přibližně 4 minuty, teprve ke konci občas promíchejte. Vlijte pomerančovou šťávu, přidejte strouhanou kůru a nechte ještě 3–4 minuty probublávat, aby vše zhoustlo. Přilijte alkohol, pár vteřin prohřejte a snižte plamen. Do karamelu vložte palačinku a pomocí vidličky ji v něm pěkně „vykoupejte“. Palačinku složte do trojúhelníčku a můžete servírovat.
Zdroj: článek Recepty na výborné palačinky
Hlavní roli v ratatouille hraje zelenina, zejména pak lilek, proto vybírejte krásné, pevné lilky s lesklou slupkou beze skvrn, cukety nejlépe menší, papriky čerstvé, nejlépe kapie, a k tomu pevná, krásně zralá rajčata. Pokud dostanete na ratatouille chuť v zimě, doporučuje se použít plechovku s krájenými rajčaty. Co se týká koření, nejlepšího výsledku dosáhnete s čerstvými bylinkami pěstovanými za oknem či na zahrádce, ale ani s kvalitním sušeným kořením nic nezkazíte. Například oregano má sušené mnohem koncentrovanější chuť. Bazalka je typická pro italskou kuchyni, ale k rajčatům se skvěle hodí, proto je vhodné ji přidávat i do tohoto pokrmu. Pokud chcete recept více francouzský, nahraďte bazalku větším množstvím čerstvé majoránky. Cukr se v receptu používá na dotažení chuti a osvědčuje se použít hnědý přírodní třtinový cukr, ať již světlý z ostrova Mauricius, nebo nějaký tmavý s melasou. Ale i s obyčejným bílým to jde, jen ho dejte méně, protože je více sladký. Ratatouille je hodně syté. V restauracích můžete vidět použití ratatouille jako přílohy k masu, typicky ke kotletkám.
Zdroj: článek Recepty na ratatouille
Pro přípravu korpusu na ovocný dort si připravte 3 vejce, 150 gramů moučkového cukru, 150 gramů polohrubé mouky, polovinu balíčku prášku do pečiva, 2 lžíce oleje a 2 lžíce vody. Z této dávky ingrediencí budete mít asi dvoucentimetrový korpus o průměru 26 centimetrů, takže chcete-li mít dort vyšší, zdvojnásobte dávku.
Máte-li všechny suroviny připravené, můžete začít. Nejprve oddělte bílky od žloutků. Z bílků ušlehejte sníh, do kterého po částech zašlehejte asi 100 gramů moučkového cukru, vše je potřeba vyšlehat dotuha. Oddělené žloutky vyšlehejte se zbylým cukrem do husté pěny, do níž pomalu vmíchejte prosátou mouku smíchanou s práškem do pečiva, olej, vodu a nakonec zlehka vmíchejte tuhý sníh. Chcete-li mít korpus hnědý, je možné přidat asi 30 gramů kakaa a trochu mléka.
Připravené těsto rozetřete do máslem či olejem vymazané a hrubou moukou vysypané dortové formy. Formu vložte do trouby vyhřáté na 180 °C a pečte asi 20 minut. Zda je korpus hotový, poznáte pomocí špejle: po zapíchnutí do korpusu nesmí těsto na špejli lepit.
Hotový, upečený korpus vyklopte z formy a nechte vystydnout na mřížce.
Zdroj: článek Ovocný dort