ŠÁCHOR ŽLOUTNE a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Tato rostlina má svůj původ na Madagaskaru. Patří do čeledi šáchorovité. V současné době je na světě známo cca 600 druhů. Ve volné přírodě je šáchor rozšířen hlavně v tropickém a subtropickém pásmu, některé druhy najdeme ale i u nás. Nejběžněji se v ČR vyskytuje šáchor hnědý, vzácněji pak šáchor žlutavý a Micheliův, ten je dokonce kriticky ohrožený. Všechno jsou to bahenní rostliny, které ponejvíce vyrůstají z břehů řek, vodních nádrží nebo ze dna vypuštěných rybníků, na zahradách jim svědčí břehy jezírek.
Šáchor pro kočky
Pokud máte doma kočičího mazlíčka, který nemá přístup na zahradu nebo se bojíte pojídání běžné trávy (může být kontaminována různými nečistotami), měli byste mu dopřát nějakou zelenou rostlinu, kterou bude moci okusovat. K tomuto účelu je vhodný právě šáchor (Cyperus alternifolius „Zumula“). Velmi rychle roste a jeho mladé výhonky kočky milují. Pojídáním „zeleného“ si čistí svůj trávicí trakt od chlupů, které spolykají při své pravidelné očistě, a udržují ho zdravý. Tento šáchor je oblíbený i u ostatních domácích zvířat (psi, papoušci, hlodavci, želvy,...), pro které je zelené krmení nezbytné. Zvláště v zimním období, kdy je nedostatek čerstvé trávy, je šáchor adekvátní náhradou.
Šáchor je ale také velmi oblíbenou pokojovou rostlinou. Pro tyto účely se nejvíce hodí šáchor papírodárný a jeho příbuzný šáchor zakrslý. Vyznačuje se úzkými trávovitými listy, které na koncích dlouhých lodyh vytvářejí jakýsi deštník. Nad nimi se může objevit květenství z hnědých klásků. Šlechtěním vznikly i druhy, které ale nejsou pouze zelené. Některé mají listy téměř žluté, jiné zelené s bílým proužkem.
Pěstování šáchoru není nikterak náročné. Vyhovuje mu stálá pokojová teplota kolem 20 stupňů a dostatek světla. Přímému slunci ho ale nevystavujte. Co je ale podstatné a pro rostlinu nezbytné, je dostatek vody. Květináč proto postavte do hluboké misky, která by měla být neustále plná vody. Zemina by neměla nikdy vyschnout. U této rostliny se nemusíte bát tzv. „přelití“. Naopak, je to vodomil, kterému se zavděčíte i pravidelným rosením listů. Pokud listy seschnou, rostlina se dá už jen těžko zachránit. Aby měly listy zdravě zelenou barvu, je dobré k zalévání používat měkkou nebo odstátou vodou. Při zálivce tvrdou vodou konce listů hnědnou a vypadají, jakoby usychaly.
Ve svém příspěvku LIKVIDACE PLEVELE OCTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Hron.
Psi jak znečistijí Prahu zapachem. Psi moc smrdí hlavně Roundupem, protože psi lezou do postříkaných ploch.
V celé ČR ve městech v supermarketech jsou puštěné dveřní clony, které topí. Je už teplo nemusely by topit už vůbec, nebo topit méně na nižší teplotu. Jde z nich nepříjemný vzduch, který je cítit Roundupem a prachem. Postřik smrdí i na podlaze v prodejně, hlavně u vchodů do budov. Nosí ho sem pravděpodobně lidé, zákazníci na botech z venkovního prostředí parkoviště. Lidé také stříkají Roundup před garáže bytové domy, chodníky domků. Někteří lidé stříkají i městské chodníky Roundupem. Neumí ho ani naředit. Používají silné koncentrace roztoku. Chodník je od toho zalepený, špinavý ještě příští rok. Neměl by se Roundup a přípravky jemu podobné prodávat jen naředěný v poměru 1:10 pro běžné spotřebitele? Účinnost postřiků méně naředěných není vyšší.Do Roundupu lezou i psi. Psi s Roundupem v sobě potom močí na stromy, ty pak často usychají. Žloutne od nich i trávník. Loňský postřik ještě smrdí více než rok..Lepší je ho vůbec neprodávat. Hubit plevel třeba vařící vodou, nebo horkým vzduchem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Někdy také zelenošáchor jedlý bývá označován lidově jako zemní mandle nebo také „tygří ořech“. Je prastarou rostlinou, jejíž jedlé hlízy byly nalezeny v Egyptě, v hrobech a sarkofázích jako potrava na věčnou cestu zemřelým. Tyto olejnaté hlízy mají hnědou barvu a sladkou mandlovou chuť. Říká se jim čufa nebo gomi a ve velkém se pěstují především v Orientu. Jsou velmi zdravou potravinou. Mají vysoký obsah nenasycených mastných kyselin, vápníku, hořčíku, draslíku a sodíku. Ve slupce najdeme rutin, který posiluje cévy. Jsou také zdrojem vlákniny a energie. Lze je konzumovat v syrovém stavu, vařené i pečené. Upražené a rozemleté mohou nahradit kávu, vyrábí se z nich jedlý olej, jsou součástí luxusní vlasové a nehtové kosmetiky. V arabských zemích se z nich připravuje sladký nápoj zvaný „šerbet“. V Evropě jsou oblíbené především ve Španělsku, v oblasti Valencie. Po usušení je rozemelou, přidají vodu, cukr, citrónovou šťávu a přefiltrují. Tomuto nápoji se říká horchata neboli šáchorové mléko. Podává se hlavně v letních dnech s ledovou tříští jako skvělé osvěžení.
Šáchor jedlý se dá pěstovat i u nás, ale pouze v teplejších oblastech. Není úplně mrazuvzdorný (cca do -10 stupňů). Můžeme ho umístit jak do záhonu, tak do prostorného květináče. Potřebuje lehčí písčitou půdu a vydatnou zálivku. Vysazuje se v dubnu a na podzim, kdy nadzemní část rostliny začne odumírat, sklízíme hlízky.
Ve svém příspěvku OCHRANNÉ PÁSMO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Hron.
V ochranném vodním pásmu 1. a 2. stupně se nesmí používat Roundup a přípravky s glyfosáty.
Psi znečistijí nejen Prahu zapachem. Psi moc smrdí hlavně Roundupem, protože psi lezou do postříkaných ploch.
V celé ČR ve městech v supermarketech jsou puštěné dveřní clony, které topí. Je už teplo nemusely by topit už vůbec, nebo topit méně na nižší teplotu. Jde z nich nepříjemný vzduch, který je cítit Roundupem a prachem. Postřik smrdí i na podlaze v prodejně, hlavně u vchodů do budov. Nosí ho sem pravděpodobně lidé, zákazníci na botech z venkovního prostředí parkoviště. Lidé také stříkají Roundup před garáže bytové domy, chodníky domků. Někteří lidé stříkají i městské chodníky Roundupem. Neumí ho ani naředit. Používají silné koncentrace roztoku. Chodník je od toho zalepený, špinavý ještě příští rok. Neměl by se Roundup a přípravky jemu podobné prodávat jen naředěný v poměru 1:10 pro běžné spotřebitele? Účinnost postřiků méně naředěných není vyšší.Do Roundupu lezou i psi. Psi s Roundupem v sobě potom močí na stromy, ty pak často usychají. Žloutne od nich i trávník. Loňský postřik ještě smrdí více než rok..Lepší je ho vůbec neprodávat. Hubit plevel třeba vařící vodou, nebo horkým vzduchem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Hron.
Hubení plevele horkým vzduchem.
Plevel se musí ořrat horkým vzduchem, tak aby vypadala jako opatřená vařící vodou.Plevel potom za pár dní uschne.
A ještě jeden zajímavý druh – šáchor hlíznatý s výraznými zdravotními účinky. Působí protizánětlivě, proti bolestem, křečím a bakteriím. Můžete se setkat i s jeho synonymem Musta. Již ve staré Číně se používal nejen jako analgetikum, ale i k posílení organismu a jako afrodisiakum. V Indii se užíval k léčbě cholery a úplavice. Zmírňuje záněty kloubů, bolesti zad a svalů. Velmi účinný je při bolestivé menstruaci, v menopauze, pozitivně ovlivňuje také premenstruační syndrom. Harmonizuje činnosti jater, slinivky a sleziny, snižuje překyselení žaludku, dokonce i krevní tlak.
Šáchor seženete ve vybraných květinářství nebo zahradnictví. Velmi jednoduše se také množí. Pokud tedy máte v okolí nějakého pěstitele, požádejte ho, ať vám jednoduše část rostliny oddělí. Po odkvětu vám také může odříznout vrcholovou část lodyhy s listy, kterou dejte do sklenice s vodou. Po čase pustí kořeny a vy ji můžete zasadit do lehkého propustného substrátu. Vydatně zalévejte měkkou vodou, v době vegetace dvakrát týdně přihnojte a každý rok pak přesaďte do většího květináče.
Jedná se o subatlantsko-euroasijský druh rozšířený hlavně v Evropě. V ČR patří mezi ohrožené druhy rostlin, zákonem ale chráněný není. Roste v mokrých písčitých půdách, na dnech rybníků, lučních prameništích, na březích tůní. Vyhovují mu vlhké až podmáčené humózní půdy. Kvete od července do října.
Ve většině evropských států patří k druhu, který za poslední dobu ze svého původního rozšíření velmi ustoupil. V ČR se v minulosti vyskytoval v mnoha lokalitách, nyní téměř vyhynul. Je to způsobeno zánikem vhodných biotopů a intenzifikací rybníkářství. Výskyt je potvrzený pouze v jedné lokalitě na Třeboňsku. V závislosti na vnějších podmínkách se může jeden rok objevit množství těchto jedinců, další rok naopak žádné. Kvete od července do září.
Tento vytrvalý druh šáchoru dosahuje výšky 2 – 2,5 m. Jeho původní vlastí je východní Středomoří, ve velkém množství rostl v močálech nilské delty. Jeho český botanický název je poněkud zavádějící. Nevyráběl se z něho papír, nýbrž papyrus. A nejen to. V Egyptě měl velmi široké uplatnění – od výroby člunů, košů, lan, sandálů, přes stavební materiál, až po topivo. Z jeho oddenků se také připravovaly různé pokrmy.
Jak již bylo zmíněno, tento druh má v současné době uplatnění i jako velice pěkná a dekorativní pokojová rostlina. Aby vám prospívala, vytvořte jí vhodné podmínky popsané výše.
Péče o orchideje je velmi jednoduchá. Během letních měsíců zalévejte rostlinu jednou týdně, ale vydatně. Nechte nasáknout kořeny a naplňte oblázkový zásobník (to bude poskytovat další vlhkost). Není na škodu, když zálivku provedete krátkodobým ponořením květináče do dřezu s vodou. Nebojte se, rostlina vám nezajde, necháte-li ji dostatečně vyschnout.
Během vegetačního období ji zalévejte jedenkrát týdně slabým roztokem tekutým či práškovým hnojivem. Mnoho pěstitelů používá hnojivo pro orchideje NPK 3-2-5 se sírou. Výhodou tohoto složení je nízký obsah solí pro zdravý růst a bohaté kvetení.
V zimě nechte rostlinu v teple a snižte její zálivku na jednu za měsíc, ale přesvědčte se, že zůstane hydratována. Orchidej nehnojte.
Pokud vidíte, že orchidej žloutne, vrásčí se její listy nebo nekvete, přesuňte rostlinu na jiné místo a zkuste zlepšit její podmínky. Jakmile pro orchidej najdete to správné místo, bude rostlina vyhánět nové kořeny, listy nebo oddenky (v závislosti na typu) a odměnou vám budou krásné květy každý rok.
Žluté listy u česneku jsou běžný jev, který mnozí považují za hrozbu. 6loutnutí česneku může být způsobeno například tuhou zimou, střídání mrazu a tepla v zimě a na jaře. Také mírný nedostatek živin nebo půdní nerovnováha mohou způsobit žluté listy u česneku. Stejně tak i příliš mnoho nebo příliš málo vody. Obvykle se není třeba strachovat, žluté listy u česneku jsou normální. Nicméně, žluté pruhy na listech, skvrny, flíčky, stočené listy, zahuštěné listy, fialové žíly na listech, nebo jiné abnormality ukazují na něco vážnějšího, například: půdní nedostatky, napadení hmyzem, parazitární onemocnění nebo plísně.
Doba sklizně česneku závisí především na podnebí. Nejčastějším obdobím pro sklizeň je konec léta a začátek podzimu, v teplých oblastech se může sklízet dříve. Správný čas sklizně česneku vám napoví samotná rostlina: když jedna třetina listů žloutne, až hnědne, je správný čas začít.
Než rostlinu začnete vytahovat z půdy, uvolněte ji pomocí rýče, lopatky či vidlí a opatrně vytáhněte. Doporučujeme používat rukavice, protože i nať česneku je natolik aromatická, že by z vašich rukou mohla být cítit i několik dní. Při rytí česneku buďte opatrní, protože česnek je náchylný k porušení a pak dochází k jeho zahnívání.
Česnek zbavte hlíny, omyjte a nechte uschnout na dobře větratelném místě několik dní, zabraňte, aby na sklizený česnek znovu pršelo. Neodstraňujte papírovitý vnější obal z česneku, neboť zabraňuje klíčení a chrání stroužky před hnilobou.
Nedostatek hořčíku narušuje nejvýznamnější rostlinné procesy, jako je fotosyntéza či biosyntéza bílkovin. Dlouhodobější deficit se projevuje především na starších listech omezením zeleného zbarvení, které se označuje jako chloróza. Listové žilky zůstávají zelené, plocha mezi žilnatinou však žloutne. Při pokračujícím nedostatku hořčíku chlorotické části odumírají. Tyto změny jsou často doprovázeny purpurovým zabarvením listů (jako při nedostatku fosforu). Postupně dochází k opadu starších listů a letorosty ovocných stromů se vyholují. Na výskyt nedostatku hořčíku má vliv kyselost půdy. Značný vliv má i množství srážek v zimním a jarním období, které mohou způsobit splavení hořčíku mimo oblast kořenů.
Předpokladem omezení poruch z nedostatku hořčíku je úprava půdních podmínek. Jedná se především o vápnění kyselých půd pomocí hnojiv s obsahem hořčíku, jako jsou dolomity, dolomitické vápence, případně strusky, které se aplikují na podzim. Zjištěný nedostatek hořčíku během vegetace je možné omezit přihnojením rostlin hnojivem Kieserit nebo hořkou solí. Účinnost tohoto zásahu silně závisí na vlhkosti půdy, proto je vhodná kombinace se závlahou. Nelze však očekávat výrazný efekt na půdách silně kyselých a půdách s vysokým obsahem draslíku.
Žloutnutí listů buxusu může být známkou různých problémů, včetně nedostatku živin, nesprávné zálivky, zimního poškození nebo dokonce škůdců a chorob. Abyste problém vyřešili, nejprve zjistěte příčinu. Zvažte hnojení hnojivem bohatým na dusík, úpravu zavlažovacích návyků a ochranu rostlin před extrémními teplotami. Pokud máte podezření na škůdce nebo choroby, možná budete muset použít insekticid nebo fungicid.
Identifikujte příčinu
Nedostatek živin
Buxus může být velmi hladový a žloutnutí může naznačovat nedostatek dusíku. Zvažte použití hnojiva bohatého na dusík.
Nedostatek vody
Přelévání může vést k hnilobě kořenů, zatímco nedostatečné zalévání může způsobit žloutnutí a opadávání listů. Zkontrolujte vlhkost půdy a podle toho upravte zálivku.
Zimní poškození
Buxus může během zimy zežloutnout nebo zbronzovat v důsledku nízkých teplot a silného slunečního záření. Chraňte rostliny před silným větrem a mrazem.
Škůdci a choroby
Pleseň zimozelu, psyllid zimozelu a další škůdci nebo choroby mohou způsobit žloutnutí a poškození listů.
Náprava
Hnojení: Používejte hnojivo bohaté na dusík, zejména během vegetačního období (od poloviny října do dubna).
Upravte zálivku: Zalévejte hluboce a méně často a nechte půdu mezi zálivkami mírně vyschnout.
Chraňte před povětrnostními vlivy: Zajistěte úkryt před silným větrem a mrazem.
Prořezávání: Odstraňte všechny poškozené nebo odumřelé větve, zejména pokud se objevují známky houbových onemocnění.
Ošetření proti škůdcům a chorobám: Pokud máte podezření na napadení nebo choroby, použijte vhodné insekticidy nebo fungicidy.
Zlepšete půdní stav: Těžké jílovité půdy upravte organickou hmotou nebo štěrkem pro zlepšení odvodnění.
Pravidelně kontrolujte svůj buxus, zda již nevykazuje známky zlepšení nebo další problémy.
Veďte si záznamy o svých pozorováních a ošetřeních, abyste si mohli upřesnit strategii péče.
příznaky: listům žloutne žilnatina a objevují se na nich světle zelené až žluté skvrny. Pokud jsou keře silně napadené, listy zcela zežloutnou, réva nekvete a po několika letech odumírá
ochrana: proti virovým onemocněním bohužel neexistuje žádná účinná ochrana. Napadené keře je třeba okamžitě zlikvidovat. Prevencí je důsledně kontrolovat vysazované sazenice. Chorobu přenáší savý hmyz, ale zdravý keř může nakazit i řízek či roub z nemocné révy
Žloutnutí listů durmanu může být způsobeno několika faktory, přičemž nejčastějšími viníky jsou nedostatek živin, nesprávná zálivka a škůdci. Konkrétně je s žloutnutím listů často spojen nedostatek dusíku, železa a hořčíku. K žloutnutí může vést i přelévání nebo nedostatečné zalévání, stejně jako napadení škůdci nebo plísňové infekce.
Nedostatek živin
Dusík
Starší listy často žloutnou jako první, protože rostlina přesměrovává dusík na nové výhonky.
Železo
Žloutnutí mezi žilkami listů, zejména u nových výhonků, může naznačovat nedostatek železa.
Hořčík
Žloutnutí mezi žilkami listů na starších listech, přičemž žilky zůstávají zelené, je známkou nedostatku hořčíku.
Problémy se zaléváním
Přelévání: Nadměrné zalévání může vést k hnilobě kořenů, která brání rostlině vstřebávat živiny a způsobuje žloutnutí.
Nedostatek vody: Nedostatek vody může také vést k žloutnutí a vadnutí.
Škůdci a choroby
Škůdci
Mšice, svilušky a další hmyz sající mízu mohou způsobit žloutnutí, protože se živí rostlinou.
Plísňové infekce
Plísně jako Fusarium nebo Verticillium mohou infikovat durman a způsobit žloutnutí a další příznaky.
Další faktory
Teplota: Extrémní teploty, jak vysoké, tak nízké, mohou rostlinu stresovat a způsobit žloutnutí.
Světlo: Nedostatek světla může také vést k žloutnutí, protože rostlina se potýká s nedostatkem chlorofylu.
pH půdy: Nesprávné pH půdy může ovlivnit vstřebávání živin, což vede k jejich nedostatku a žloutnutí.
Řešení
Pečlivě prohlédněte rostlinu, zda nevykazuje známky škůdců, chorob nebo jiných problémů. Upravte zálivku. Ujistěte se, že je půda vlhká, ale ne přemokřená, a podle toho upravte zálivku. Poskytněte rostlině správné živiny. Používejte vyvážené hnojivo nebo řešte specifické nedostatky živin vhodnými úpravami. Ujistěte se, že rostlina dostává dostatek světla a nachází se ve vhodném teplotním rozmezí.
V pozdním létě, kdy se pomalu zkracují dny a kdy teploty zejména v noci více klesají, začínají opadavé stromy a keře v lesích, parcích i v našich zahradách postupně měnit své zbarvení. Nejprve se v zeleni listoví charakteristické pro letní období začínají objevovat pouze nepatrné záblesky žluté, hnědavé a načervenalé barvy. Barevné změny jsou pak stále nápadnější a intenzivnější a s koncem podzimu získávají celou škálu zbarvení – od různých odstínů žluté, hnědé a rezavé až po nádhernou tmavě červenou barvu. Změny zbarvení jsou úzce spjaty s procesem stárnutí listů, který končí jejich opadem.
Letní zelené zbarvení listů způsobují zelená barviva – chlorofyly, které získaly svůj název z řeckého chloros (zelený). Kromě chlorofylu se v listech vyskytuje i několik druhů žlutých a oranžových barviv, patřících do skupiny označované jako karotenoidy. Zástupci této skupiny barviv jsou obsaženy kromě listů i v četných plodech, například v šípcích, rajčatech, paprikách, ale i v kořenu mrkve. V létě je v listech podstatně méně karotenoidů než chlorofylů, proto je jejich zbarvení chlorofylem překryto a výsledné zbarvení listů je zelené.
Listová barviva (zejména chlorofyly) jsou pro život rostlin nezbytně nutné – zachycují sluneční záření, jehož energie je díky listovým barvivům využívána v procesu zvaném fotosyntéza, při němž vznikají látky tvořící rostlinné tělo. Lze bez nadsázky říci, že bez listových barviv by nemohly existovat rostliny, ale ani živočichové, kteří se rostlinami živí buď přímo, nebo nepřímo. Jako vedlejší produkt fotosyntézy pak vzniká kyslík, který listy rostlin uvolňují do atmosféry.
V pozdním létě, kdy listy začínají stárnout, klesá intenzita fotosyntézy a spolu s tím dochází k postupnému rozkladu zelených chlorofylů. Jejich množství v listech se snižuje, až posléze úplně zmizí. Žluté a oranžové karotenoidy jsou vůči rozkladu odolnější a zůstávají v listech i poté, co se chlorofyly zcela rozložily. Jejich žluté a žlutooranžové zbarvení pak vyniká, protože již není překrýváno chlorofyly. U některých dřevin se v listech v tomto období začínají tvořit ještě další barviva, zvaná antokyany, která mají nejčastěji různé odstíny červené a purpurové. Tvorba antokyanů je výrazná především u těch dřevin, jejichž listy obsahují větší množství rozpustných cukrů. U některých dřevin se antokyany vyskytují v listech i v letním období a způsobují zbarvení listů okrasných červenolistých forem, například buků. Navíc se tato barviva často vyskytují v květech (pelargonie, petúnie, růže) nebo v plodech (černý bez). U některých dřevin se v tomto období ukládá v listech i větší množství tříslovin; jejich přítomnost dodává spolu s karot