Sekvoj mamutí je stálezelený jehličnatý strom z čeledi tisovitých, který roste na západním pobřeží USA. Má úzce kuželovitou korunu dosahující výšky až 115 m a stáří až 2 200 let. Větve vyrůstají do stran, jsou mírně skloněné k zemi. Kůra je měkká, vláknitá, velmi tlustá (až 30 cm), barvy červenohnědé. Kořeny rozprostírá do široka. Jehlice jsou dlouhé 15–25 mm a mají tmavozelenou barvu se dvěma bílými pásky na spodní straně. Samčí květy mají žlutohnědou barvu, samičí zelenou. Posléze se mění v šišky dlouhé 1,5–3 cm. Je to jediný recentní druh z rodu sekvoj (Sequoia), který žije v současnosti. Recentní druh znamená vymřelý druh, který žil v minulých geologických dobách a vyhynul nebo byl vyhuben člověkem.
V naší poradně s názvem SEKVOJ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lea Kafková.
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Asi před 10 lety jsme si koupili sekvoj, kterou jsme zasadili do zahrady na slunné místo. Celou dobu dobře prospíval, až letos v létě začal začalo jehličí od kmene mohutně rezavět a to až do výšky asi 5m od země. Máme strom moc rádi, je to velká okrasa zahrady a neradi bychom o něho přišli.
Děkuji za radu
Lea kafková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Sekvoje jsou náchylné k onemocnění zvané rakovina sekvojí nebo rakovina seiridium. Příčinou jsou houbové patogeny druhu Seiridium. Zde je vidět, jak vypadá rakovina sekvojí: https://www.google.cz/searc…
Tato nemoc způsobuje zachvácéní větví, na kterých všechny listy hnědnou, zatímco okolní větve udržují svůj zelený vzhled. V místech odumírající tkáně se může na kůře objevit výron slizu. Menší stromy mohou v důsledku této nemoci zemřít. Nákaza se šíří větrem a vodou, vývoj onemocnění je povzbuzen v deštivém počasí. Chcete-li překonat rakovinu sekvojí, tak odřízněte a zničte nemocné větve. Vždy sterilizujte své zahradnické nůžky mezi každým řezem, aby se zabránilo šíření nemoci. Neexistuje žádný lék na tuto nemoc, takže rostliny, které trpí extrémní infekcí by měly být odstraněny a zničeny.
Sekvoj je rostlina původně pocházející z Kalifornie. Sekvoje rychle rostou a jsou velmi odolné vůči nemocem. Sekvoj obrovskou můžeme sázet celoročně. Substrát pro výsadbu je vhodný stejný jako pro pokojové rostliny. Do substrátu se přimíchává Perlit, který slouží jako drenáž. Stanoviště pro rostlinu by mělo být slunné a teplota by měla být v rozmezí mezi 18–22 stupni. Vhodné jsou do větších zahrad, ke svému růstu potřebují častou zálivku. Semena je před výsevem nutné stratifikovat, nebo vysévat v zimních měsících.
Ve svém příspěvku SEKVOJ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lea Kafková.
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Asi před 10 lety jsme si koupili sekvoj, kterou jsme zasadili do zahrady na slunné místo. Celou dobu dobře prospíval, až letos v létě začal začalo jehličí od kmene mohutně rezavět a to až do výšky asi 5m od země. Máme strom moc rádi, je to velká okrasa zahrady a neradi bychom o něho přišli.
Děkuji za radu
Lea kafková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel Poch.
Zasadil jsem semena Sekvoje a vyrostli z nich male stromecky asi 3cm velke.Zhruba po 3mesicich zacli usychat.Nevim jak je zalevat,malo nebo hodne,zatim je zalevam hodne a nepomaha to.Dekuji za kazdou radu.Pavel Poch.
Ve svém příspěvku MONSTERA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka.
Monstera je tedy opravdu trefný název pro tuto rostlinu. Švagrová ji má doma a je opravdu obrovská, ale krásná, kdo na ni má dostatek prostoru a světla, určitě neprohloupí. Právě u švagrů v tomto není problém, mají velký obývací pokoj, kde si každý všimne právě monstery a designového krbu. Už mi ji nabízela, ale já bych na ni bohužel vhodné místo nenašla.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U nás se pěstuje sekvoj v parcích jen vzácně. Jeho přirozené stanoviště je v horských lesích o nadmořské výšce od 1 400 m do 2 150 m. Výskyt sekvojí je omezen na Spojené státy americké, na pobřeží jižního Oregonu a Kalifornie. Sekvoj je národním stromem Kalifornie. Pokud se chcete podívat na sekvoje v Čechách, pár exemplářů najdete například v zámeckém parku v Ratměřicích na Benešovsku nebo na zámku Buchlovice. Nedosahují takové mohutnosti jako Generál Sherman – nejmohutnější strom na světě, který je vysoký 83,8 m a obvod jeho kmene měří 31,3 m.
Mladé sekvoje rostou relativně rychle. Dosahují 20 metrů za přibližně 20 let. Dá se sehnat i metrový strom, který má již silnější kořeny, je tedy méně náchylný na vymrzání.
Takto bývá označována rostlina resp. strom kajeput střídavolistý (melaleuca alternifolia), který ale nemá s klasickým čajovníkem vůbec nic společného. Svůj název získal od charakteristického tvaru stromu do písmene „T“. Odtud T-tree, což bylo později zkomoleno na „tea“ tree. Patří do čeledi myrtovitých a v přírodě se vyskytuje pouze v jediné oblasti na světě – v bažinatých oblastech Nového Jižního Walesu v Austrálii. Je to stále zelený strom s výškou do 5 metrů. Jeho černý kmen je potažen bělavou kůrou, listy jsou lepkavé a bílé drobné květy tvoří husté klasy. Domorodí obyvatelé Austrálie znali léčivé účinky jeho listů již od dávných dob. Naopak pro bílé přistěhovalce byly tyto stromy plevelem a spousta jich byla vymýcena kvůli získání pastvin a půdy pro jejich farmy. Až v 19. století došlo k velkému rozmachu využití unikátního oleje získávaného destilací z listů těchto stromů, který se vyznačuje výraznou a nezaměnitelnou vůní trochu podobnou eukalyptu. Již australští vojáci za druhé světové války měli povinně olej ve svých lékárničkách. Po objevu penicilinu a jiných antibiotik ale upadl Tea Tree olej téměř v zapomnění. Naštěstí v posledních letech, kdy se stále více lidí přiklání k využití přírodní medicíny, se znovu objevuje i Tea Tree. A byla by obrovská škoda tohoto unikátu nevyužívat! Patří totiž k nejsilnějším přírodním antiseptikům. Dokáže si poradit a zničit široké spektrum bakterií, plísní, kvasinek, dokonce se osvědčuje i proti některým virům. Působí protizánětlivě, lze ho inhalovat při rýmě, kloktat při bolestech v krku, parodontóze i bolavých dásních, nanášet ho na opary, afty nebo místa poštípaná hmyzem. Podporuje hojení lehkých popálenin a drobných zranění, je vhodný při plísňových onemocněních kůže, nehtů, při vaginálních problémech. Představuje také účinný přírodní repelent, využívá se i jako prevence proti vším, hlavně u dětí (při mytí hlavy přidáte pár kapek do šampónu). Je součástí mnoha kosmetických přípravků (mýdel, sprchových gelů, šampónů i krémů). Vzhledem ke zcela unikátním vlastnostem by lahvička s Tea Tree olejem neměla chybět v žádné domácí lékárniče . Při jeho koupi dejte ale pozor na kvalitu. Optimální je, aby olej obsahoval cca 40% účinné látky tetraterpenu terpinenu.
Hortenzie latnatá, latinsky Hydrangea paniculata, je zástupcem keřovitých hortenzií. Tyto nádherné keře je možné pěstovat na záhonech, jiné lze použít k popnutí zdí a mnohé se dají pěstovat i ve stromkových tvarech či v nádobách.
Ani klasický kulovitý tvar květu už není jedinou možností. Květenství hortenzie latnaté až čtyřicet centimetrů vysoké, plně rozkvetlý keř je tak opravdu nepřehlédnutelný. Hortenzie kvetou od března do července. Záleží na ranosti odrůdy a pěstitelských schopnostech. Některé kvetou i v září. Listy mají jednoduché, pilovité či laločnaté a často bývají olistěné až k zemi. Vyšlechtěna je dokonce hortenzie měnící barvu květu z jarní krémové na růžovou, a to koncem léta. Hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens) vás překvapí odrůdami s čistě bílými nebo rudými květy, přičemž obří květy kvetou po celé léto.
Bez nadsázky lze o těchto hortenziích tvrdit, že mnoho jejich odrůd přináší nové možnosti zejména majitelům menších zahrad. Některé z nich přirozeně dorůstají jenom do výšky 80–160 cm, ty další se pak pravidelným řezem dají v těchto rozměrech snadno udržet.
Převážná část nově vyšlechtěných odrůd je velice přizpůsobivá. Stále ale platí, že vápno v půdě hortenzii neprospívá – rostlina pak reaguje žloutnutím listů. Zajímavé jsou jejich barevné proměny, které má na svědomí půdní reakce. V alkalických půdách mají rostliny růžové zabarvení a v kyselých modré. Hortenzie se stříhají až zjara, neboť většinou kvetou na nových výhonech.
Protože hortenzie na zimu shazují listy, můžete je zazimovat v místnosti bez přístupu světla. Opatrně se zálivkou – hortenzie by neměly přeschnout, nadbytečná zálivka však způsobí zahnívání kořenů, což je může zcela zahubit.
Hydrangea paniculata 'Limelight'
Hydrangea paniculata 'Limelight' patří do skupiny latnatých hortenzií, tedy nikoli skupiny macrophylla s velkými listy a velkými kulovitými květenstvími. Květy jsou až 30 cm velké, když rozkvétají v polovině prázdnin, mají nejprve zelenobílou barvu, ta se od konce léta do začátku podzimu mění v jasně starorůžovou. Listy jsou oválně vejčité, středně velké, tmavě zelené.
Neskutečné bohatství květů na rostlině, která dokáže dorůst 1,5–2 m, odolává větru, dešti i plnému slunci. Obecně se má za to, že se hortenzie mají pěstovat v polostínu, ale tato rostlinka si na plném slunci přímo lebedí, pokud je řádně zamulčovaná. Kvete na nových výhonech, takže ji můžete zjara bez obav zastříhat na pevnou kostru a pěkný tvar, což přispěje k jejímu zhoustnutí.
Při vrtání do zdiva je nejdůležitější rozhodnout se, budete-li vrtat s příklepem nebo bez příklepu. Do betonu a kamene je potřeba vrtat s příklepem, absolutně nejvhodnější jsou k tomu proto vrtací kladiva. Do cihly se vrtá také s příklepem a je jedno, použijete-li kladivo nebo vrtačku. Problém s příklepem a tvrdostí materiálu pak nastává u porothermu, sádrokartonu, obkladaček a dlaždic, které jsou podobné cihle, ale tažené nebo dírkaté. Je nutné zdůraznit, že vrtačka je opravdu nevhodná pro vrtání betonu. Sice kroutí vrtákem velmi rychle, ale nemá tak silný a pro beton potřebný příklep jako vrtací kladivo. Navíc nepříjemně „mlátí“ s obsluhou. Vrtací kladivo, patent společnosti Bosch, oproti tomu využívá díky pístu uvnitř mechanismu takzvaného aktivního příklepu (vrtačka má pasivní příklep – tlak se generuje díky síle vrtajícího). Kladivo s velkým výkonem a mnohem silnějším úderem než vrtačka tluče do materiálu samo bez námahy toho, kdo ho drží. Kladivo je navíc vybaveno momentovou spojkou, která odpojí vrták od motoru v okamžiku, kdy se zasekne v materiálu.
Vrtáky do zdiva, které mají tvrdokovový břit, se liší kvalitou zpracování a typem stopky, kterou jsou uchyceny ve vrtačce či kladivu. Je tedy důležité zvolit správný vrták podle stavebního materiálu, do kterého budeme vrtat – armovaný beton, beton a kámen, cihlová zeď. Pro vrtačky s klasickým sklíčidlem mají vrtáky válcovou nebo ve výjimečných případech šestihrannou stopku. Do vrtacích kladiv se upínají rychloupínacími sklíčidly SDS-plus, do těžkých kladiv pak SDS-max, do strojů SDS-quick. Tyto vrtáky mají podélné drážky pro vedení a pojištění vrtáku.
Vrtáky do betonu a cihly mají napájenou tvrdokovovou špičku se střechovitě broušeným hrotem. Tento typ vrtáku vrtá tím, že hrotem drtí vrtané zdivo a otáčky jsou pak potřeba jen na odvádění drtě z otvoru. Problémem pro kvalitní vrtáky není ani občasné navrtání armovacích želez. Profesionálové pro vrtání armovaného betonu používají čtyřbřité vrtáky, které jsou sice pomalejší, ale minimalizují riziko zaseknutí v materiálu.
Pro vrtání bez příklepu stavebních hmot, jako je porotherm, sádrokarton nebo obkladačky se používají extrémně tvrdé „multiconstruction“ vrtáky. Vrták má také tvrdokovovou destičku, ale jiný tvar břitu než vrták do betonu. Není určen k příklepovému vrtání s velkým úderem, ale k postupnému odškrabávání materiálu. Při větším výkonu a v tvrdších materiálech se může přehřát a otupit, je proto dobré namáčet břity do nádobky s olejem. „Multiconstruction“ vrták provrtá cokoliv, ideální je také na rámy plastových oken, které se skládají z mnoha různě tvrdých materiálů.