Puklice patří k savému hmyzu, který jde likvidovat poměrně obtížně. Napadené rostliny však zachránit lze. Plochý hnědý škůdce se na rostlinu přisaje tak, že vypadá jako její součást. Vysává z ní však rostlinné šťávy, a to i z kořenů v květináči. V místech výskytu puklic je povrch lepkavý. Zbavit se jich jednou provždy bývá těžké, jsou totiž chráněné voskovým štítem, který nedovolí proniknout postřiku.
Ochrana proti puklicím
Puklice patří mezi obtížné druhy škůdců, ale to ještě neznamená, že musíte napadené rostliny ihned ničit. V nenarušené přírodě (zahradě) udržuje jejich počty na většinou neškodné úrovni celá řada predátorů. Pokud tedy vynesete pokojové rostliny napadené škůdci na zahradu, po určité době škůdci jakoby sami zmizí. Když pak rostliny na podzim vrátíte domů, v pokojových podmínkách, kde se regulátorům nedaří a které naopak přejí škůdcům, puklice se mohou znovu silně namnožit. Proto se doporučuje pokojové rostliny před přenesením do bytu opravdu velmi důkladně prohlédnout a všechny škůdce zlikvidovat ještě mimo byt. Případně můžete škůdce v bytě zlikvidovat mechanicky nebo některým hygienicky šetrným biopreparátem. Pokud bude nutné ošetření účinnějšími (a většinou i zdraví škodlivějšími) insekticidy, rostliny ošetřete mimo obývané prostory.
Likvidace puklic je kvůli jejich způsobu života a voskovému pokryvu těla dosti obtížná a zdlouhavá. Vosk je dobře chrání před působením kontaktních chemických přípravků, ale poměrně dobře lze přípravky zasáhnout první pohyblivé stadium. Na ostatní stadia a samičky je potřeba aplikovat účinný systémový insekticid. Na pokojových rostlinách se mohou současně vyskytovat všechna vývojová stadia škůdce, proto je vhodné použít současně nebo střídavě kontaktní a systémové insekticidy s přidáním vhodného smáčedla, u rostlin s kožovitými listy i vhodného oleje (Biool, Frutapon). Toto ošetření je nutné podle síly napadení po 7–10 dnech 1–3x zopakovat (při pokojové teplotě). Jakmile na rostlině škůdce objevíte, můžete viditelné puklice mechanicky odstranit hadříkem namočeným ve vodě s příměsí smáčedla. Lze také použít tampon namočený v lihu. Teprve poté aplikujte postřik. Pokud budete stříkat v zimních měsících v obývaných místnostech, vždy si pozorně pročtěte návod na použití a nepodceňujte doporučená opatření.
V současné době je možné na ochranu proti červcům u pokojových okrasných rostlin použít kontaktní přípravky s účinnou látkou pyretroidem (Agrion Delta, Biolit, Decis Mega, Fast M, Karate se Zeon technologií 5 CS), případně přípravky na bázi pyrethrinů a řepkového oleje (Raptol, Raptol SchädlingsSpray, Spruzit, Spruzit AF, Spruzit AF Schädlingsfrei). Systémové přípravky obsahují účinnou látkou acetamiprid (Careo koncentrát, Careo postřik proti škůdcům, Careo Combi tyčinky proti škůdcům, Mospilan 20 SP) nebo účinnou látku thiamethoxam (COM 109 11 I SL, COM 109 11 I PR – tyčinky, Compo Axoris proti hmyzu). Řepkový olej bez insekticidní složky obsahuje přípravek Biool, parafinový olej Frutapon. Na bázi oleje z asijského stromu Pongamia pinnata je založen přípravek Rock Effect. Napadené okrasné rostliny venku na zahradě můžete za vegetace ošetřit i účinným organofosfátem Bi–58 EC, případně i přípravkem Confidor 200 OD, obsahujícím účinnou látku imidakloprid.
V naší poradně s názvem CO JE TO ZA ŠKŮDCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka Kokešová.
Poraďte mi, prosím, co je to za škůdce, který mi letos žere narcisky. Lítá, pomalu, částečně je chlupatý s bílými skvrnkami. Dovede kompletně zničit květ narcisky. Škodí i jiných plodinách a jak se likviduje?
Přikládám foto
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Milá zlatá, to co jste vyfotila je zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), který je od roku 1992 chráněný zákonem. Jeho výskyt je sledován těmito vědci:
J. Horák pracuje ve VÚKOZ v.v.i., Průhonice,
K. Chobot v AOPK ČR Praha karel.chobot@nature.cz,
T. Jirmus působí na Fakultě životního prostředí ČZU.
Kontaktujte některého z těchto pánů a laskavě jim sdělte přesnou lokalitu výskytu. Napomůžete tak třeba ke zrušení jeho diskutabilní ochrany.
Brouk je užitečný, ale samozřejmě někdy může škodit. Nejen že se živí pylem rostlin a tím je efektivně opyluje, ale i nezřídka se rád zakousne do okvětních lístků. Hlavní období výskytu brouka je od druhé poloviny května do poloviny září. Vzhledem ke klimaticky příznivým zimám se zlatohlávek může objevovat již v březnu a poslední jedinci přežívají až do listopadu.
Užitečné jsou i larvy zlatohlávka.
Larvy mají rohlíčkovitě prohnuté tělo dlouhé 3 až 4 cm s více záhyby a živí se odumřelými rostlinnými zbytky (opadané listí, kompost, uhnilý hnůj, půdní substráty). Na rozdíl od ponrav chroustů však nepoškozují podzemní části rostlin. Vývoj larev trvá přibližně tři měsíce, koncem léta se zakuklí a ještě na podzim se z nich vylíhnou brouci, kteří však do příštího jara zůstávají v půdě. Mají jednu generaci za rok.
Jak ochránit květy, když je zlatohlávků příliš?
Brouci jsou aktivní především za teplého a slunečného počasí, kdy nalétávají na kvetoucí porosty. Pokud vám neúměrně poškozují pěstované rostliny, jejich likvidace by se měla omezit na sběr brouků v době jejich intenzivního náletu, a to především v dopoledních hodinách. Na porostech se zlatohlávci vyskytují často zároveň se včelami a jinými opylovači, proto je použití insekticidu velmi špatnou volbou. Navíc se stále jedná o chráněný, i když již početnější, druh brouka. Posbírané brouky byste proto neměla likvidovat, ale přenést na vzdálenější kvetoucí louku.
Tady se můžete podívat, jak tohoto černého brouka s býlými skvrnami na zádech vyfotili ostatní: https://www.google.cz/image…
Přítomnost blech v bytě je velmi problematická a jejich likvidace není ani jednoduchá, ani rychlá. Na vině je životní cyklus blech. Rozšířené jsou celosvětově a je jich více než 2 000 druhů. V Česku jich žije ale jen asi 90 druhů. Většina druhů blech žije skoro po celý život na svém hostiteli. Tyto blechy sice nepříliš rády hostitele mění, ale jsou toho schopny. Není tedy pravda, že na člověka nejdou. Další druhy blech prožijí většinu života mimo hostitele a chodí se jen napít jeho krve. Těmto druhům je pak úplně jedno, jestli se napijí ze psa, kočky, nebo člověka.
I když je fakt, že se blechám daří lépe ve zvířecím kožichu než na lidské kůži, tomu, aby nás kously, se většinou neubráníme. Zvlášť pokud jsme zanedbali blechy na psovi nebo kočce. Na nich se totiž blechy živí i množí a kladou vajíčka. Ta jsou veliká asi jen půl milimetru a ze zvířecí srsti jich velká část postupně opadá na podlahu nebo do zvířecích pelechů.
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se blechy živí výhradně krví, mohou být několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí tehdy, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, skulin a podobně. Vajíčka kladou i dále do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se dále do okolí. Obyčejně za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, takže připomínají červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Následně se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny.
Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blecha je velmi obtížný parazit, ale kromě toho může přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor, endemický tyfus a lymskou boreliózu. Dále bývá blecha takzvaným mezičlánkem (přenašečem) tasemnice.
Není dobré proto výskyt blech – i když nám to může připadat jakkoliv banální – podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit (me
Ve svém příspěvku JAK PESTOVAT ANTURII NECHCE MI KVEST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Vodrážková.
Dobrý den,mám dotaz,manžel mi koupil loni krásnou Anturii ,kvetla nádherně a dlouho.Má stálé umístění přes metr od okna,zalévám jednou týdně,hnojím rosím a nic.Nemáte někdo nějakou vychytávku jak ji přinutit ke květu?Ještě jsem zapoměla že se jí dělají na listech na okrajích hnědé suché mapy.Děkuji za radu Anna
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Anna Kavalová.
Zalévat jednou týdně jedině v létě. Nejsem odborník, rostlina mi odešla po devíti letech, a byla nádherná. Hnědnutí listů je plíseň. Už si pořídím novou. Dokonce jsem ji ani nehnojila. Občas rosila ředěným pivem. A světlušky, ty také škodí.
Houbové choroby bychom tedy měli zase na čas zlikvidované. A co škůdci?
Škůdcům jsme se doposud věnovali jen jedenkrát – v dubnu jsme se seznámili s těmi, kteří škodí už na začátku vegetace. To jsou především roztoči. S těmi se nejlépe bojuje předjarním postřikem. Réva však má nepřátele i mezi motýly. Jde o dva druhy, které se chovají stejným způsobem, takže je můžeme řešit najednou. Jsou to motýli, velikostně odpovídající asi tak molům, jmenují se obaleč mramorovaný, latinsky Lobesia botrana a obalečík jednopásý, latinsky Eupoecilia ambiquella. Ve svém životním cyklu procházejí několika stádii: z vajíček se vylíhnou larvy, ty se zakuklí, a posléze z kukly vyletí motýlek. Vzájemně je můžeme rozpoznat právě ve stádiu dospělce, tedy motýla. V našich podmínkách mívají 2 – 3 generace za vegetaci. Škodí především jejich housenky, a to tím, že v první generaci vyžírají jednotlivé kvítky nebo i celá květenství. Zbytky kvítků spojují se svým trusem a z této směsi vytvářejí „pavučinky“, kterými květy obalují. Odtud jejich název. Druhá generace způsobuje škody mnohem větší, protože housenky druhé generace se „pasou“ na bobulích, kde poškodí slupku a vyžírají jejich vnitřky. Někdo by mohl říci: no, to je toho, tak ať si dají, celou sklizeň nám přece nesežerou. To je sice pravda, ale druhá generace obalečů škodí především tím, že se narušením celistvosti slupky bobulí otevírá cesta houbovým chorobám druhé poloviny vegetace. Zde je vidět mladý hrozen zahalený do „pavučiny“ obalečů:
Můžeme proti nim bojovat jinak než chemicky?
Ano, v tomto případě mám dobrou zprávu: chemická ochrana se už běžně nahrazuje šetrnější ochranou biologickou. Pro velkoproducenty se hodí metoda zvaná „matení samců“. Je založena na aplikaci samičích feromonů do prostoru vinice v odpařovačích, feromony se uvolňují do vzduchu a vytvářejí obalečům takové „erotické dusno“, že nejsou schopni konkrétní samičky nalézt. Ty pak nejsou oplodněny a další generace se tudíž nevylíhne. Tato metoda se bohužel nehodí pro majitele malých viničních ploch, protože feromonový mrak nad malou plochou může být snadno větrem zavát tam, kde už vinice není.
Další metoda je založena na dodávání parazitoidů do těl larev. Ty umí larvy tak poškodit, že uhynou. Jde o mikroorganizmus zvaný Bacillus thuringiensis, který má svou buňku vybavenou toxinem. Když se Bacillus thurigiensis dostane do trávící soustavy larvy, toxin se v ní rozpustí a larvu zlikviduje. Zdá se to být drsné, ale tato metoda ochrání hrozny. Konec konců, tento mikroorganizmus nepoužívají jen vinaři, uplatní se v řadě ovocnářských, zelinářských a polních kultur. Biopřípravek obsahující Bacill
Tělo lišky obecné je štíhlé s dlouhým huňatým ocasem a špičatýma ušima. Je podobná menšímu psovi. Délka těla dosahuje až 90 cm. Ocas je dlouhý zhruba půl metru a vyniká zejména v zimě. Celková délka těla je tedy asi 140 cm. V kohoutku je liška vysoká 30–40 cm. Její hmotnost se pohybuje v rozmezí 8–13 kg. Liška má rezavou barvu srsti na většině těla. Dolní část obličeje, konec ocasu a břicho má žlutobílé. Černá barva se vyskytuje jen na nohách a konečcích uší. Liška obecná existuje samozřejmě i v jiných barvách, jako je stříbrná a černá, ale to opravdu jen málokdy. V tlamičce skrývá 42 zubů. Lišku obecnou si je možné splést se šakalem obecným, ale rozeznáme je podle délky nohou, které má šakal delší než liška.
Chování
Liška se dokáže pohybovat jako pes, to znamená rychlostí 40 km/h. Svůj revír si značkuje trusem s pachem žláz.
Liščí nory
Liščí nora je obydlí, které slouží lišce jako úkryt a k ochraně mláďat. Vyhrabává si ji nejčastěji ve svahu kopce, strouhách, propadlinách a také v opuštěných lidských stavbách. Do nory se skrývá za špatného počasí, jinak se zdržuje převážně venku v hustých křovinách. Lišky nory používají i několik desetiletí, ale pokud se zde vyskytne svrab neboli prašivina, okamžitě ji opouštějí, pravděpodobně aby zabránili jejímu šíření. Nora se skládá z několika chodeb a na konci je komůrka, která může být 0,5–2,5 m pod zemí. Chodba může měřit až 17 m, ale nejčastěji se vyskytují o délce 5–7 m.
Rozmnožování
Liška obecná se rozmnožuje v období jara. Tak zvané kaňkování, to je liščí říje, probíhá během ledna až března. Lišky se projevují typickým voláním, protáhlým chraptivým štěkotem a lišáci je hledají podle charakteristického pachu krve, kterou lišky zanechávají na cestě. Páření probíhá uvnitř nory. Než se narodí liščata, trvá to 52–53 dní. Rodí se jich průměrně 4 na vrh, někdy i více. Liščátka jsou 12–15 dní slepá, porostlá šedou srstí, která je chrání před predátory. Mezitím se lišák stará o potravu pro lišku a ta zase zaopatřuje mláďata mlékem, a když jim zpevní chrup, což je tak ve 4. měsíci, tak i masitou potravou. V tomto období také nejvíce škodí na domácí drůbeži a mladé zvěři. V květnu už liščata skotačí před norou, hrají si na slunci a zdokonalují se v loveckých hrách. Pokud liška zjistí nebo usoudí, že byla nora odhalena člověkem, přenese liščata do jiné nory. V zimním období už nepoznáte mladé lišky od rodičů.
V naší poradně s názvem PLAŠIČ KRTKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Duchoslavová.
Dobrý den, prosím o sdělení jaký má dopad na zdraví osob, které se pohybují v těsné blízkosti profesionálních odpuzovačů krtků a hrabošů. V popisu se uvádí že míra hluku, který vydává činí 400 - 1000 Hz. Je tato hranice pro lidský organizmus škodlivá, pokud tyto zvuky vnímám. Často trpím migrénou a mám obavy aby se mi nezhoršoval zdravotní stav. Děkuji za odpověď a jsem s pozdravem Duchoslavová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
400 - 1000 Hz není míra hluku, ale frekvence. Míra hluku je hlasitost v decibelech. Vše nad 70 dB škodí. Uvedená frekvence je ve slyšitelném pásmu, není nebezpečná. Respektive žádná frekvence zvuku není nebezpečná. Zvuk, který vydává plašič, může být pro člověka trochu otravný, takže by neměl být v doslechu.
Na počátku našeho povídání jsme révu definovali jako rostlinu teplomilnou a světlomilnou. Z těchto vlastností je možné její požadavky odvodit. Má podobné nároky na teplo jako některé teplomilné ovocné druhy, např. meruňky nebo broskvoně. To je ovšem velmi zjednodušené přirovnání. Vinohradníci pro posouzení vhodnosti lokality pracují s průměrnými denními teplotami, přesněji s teplotami aktivními. Aktivní teplota je z pohledu vinohradníka taková průměrná denní teplota, která je vyšší nežli 10 °C. Jednotlivé číselné hodnoty aktivních teplot se sečtou za celý rok a dostaneme se tak ke čtyřmístnému číslu, označovanému jako „suma aktivních teplot“. Podle jeho velikosti lze posoudit danou lokalitu z pohledu výběru odrůd:
Je-li hodnota sumy aktivních teplot okolo 2 200°C, lze zde v takových polohách vysazovat a pěstovat pouze nejranější odrůdy, např. Čabaňská perla, Jakubské nebo Vrboska.
Pokud se suma aktivních teplot pohybuje okolo hodnoty 2 500°C, jsou místní podmínky vhodné pro středně rané odrůdy, jako je např. Müller Thurgau nebo Modrý Portugal, Chrupky, Moravský muškát a další.
Většina středně pozdní odrůd (např. Veltlínské zelené, odrůdy z rodiny Rulandských, Tramín, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe) a samozřejmě i pozdní odrůdy (Ryzlinky, André, Frankovka aj.) vyžadují nejlepší tepelné podmínky, tj. sumu aktivních teplot 2 700°C a více.
Kolik by mělo být stupňů, aby réva dobře odkvetla?
Průměrná denní teplota by měla být alespoň 15°C. V době iniciace, kdy se vytvářejí buněčné základy budoucích květenství pro následující rok, je nutná teplota nad 20 °C po dobu nejméně čtyř hodin. Iniciace probíhá v nejteplejších měsících; je-li v té době dostatek tepla, vytvoří se základy budoucích květenství na třech, někdy i na čtyřech nodech a dá se počítat se 3 – 4 hrozny na jednom letorostu.
A jak moc révě škodí mráz?
O révu se začínáme bát, když se minimální teploty blíží hranici mínus 15°C, to už totiž pomrzají nejcitlivější části – očka. Při teplotách okolo mínus 20°C pomrzá dvouleté dřevo a v mrazivých dnech s teplotami mínus 22°C můžeme počítat, že dojde i k pomrznutí starého dřeva, tedy kmínků.
A u jarních mrazíků je to jednoznačné: mráz kopřivu nespálí, ale rašící očka či již vyrašené rostoucí letorosty ano. Proto vinaři tři zmrzlé muže nemilují. Sem vložit Obr. 4 s popisem: Poškození vyrůstajících letorostů jarními mrazy
Co réva a voda?
Jak kdy. Nejlepší je, když prší v době před rašením oček. Dále jsou vhodné dešťové srážky po odkvětu, to se zvětšují bobule, a také samozřejmě v době, kdy bobule zaměkají. Déšť ale škodí v čase kve
Červotoč je velmi zákeřný hmyz, kterému zachutná snad vše, v čem je alespoň kousek dřeva. Může jít o zahradní nábytek, dřevěné balkony, parapety, interiérový nábytek, trámy či celé stavby. Nebezpeční nejsou jen dospělí jedinci, ale především larvy, které se dřevem prokousávají skrz naskrz až do slabé vrstvy pod povrchem. Postupně tak dřevo rozruší natolik, že se z něj stane drolící se „perník“. Na povrchu se však objevují jen takzvané výletové chodbičky, které prokousal již dospělý hmyz. Jakmile se tyto otvory objeví, znamená to, že byla destrukce materiálu dokončena. Skutečný rozsah poškození dřeva však není na první pohled patrný.
Červotoči jsou malí či středně velcí brouci s protáhlým válcovitým a svrchu zploštělým tělem. Mají 8- až 11článková tykadla a tmavohnědé nebo načervenalé zbarvení těla. Larvy jsou bílé a srpovitě ohnuté. Téměř všichni dřevokazní červotoči se řadí do podčeledi Anobiidae, která se dále dělí na 8 rodů a ty následně na několik desítek druhů. K těm nejčastějším druhům u nás řadíme červotoče proužkovaného a umrlčího. Jednotlivé druhy se mohou lišit podle toho, jestli napadají čerstvé, nebo už zabudované dřevo, zda dávají přednost jehličnanům, či ovocným stromům. Dřevokazný hmyz potřebuje k životu dřevo o vlhkosti nejméně 10 % a nejvíce 80 %.
Brouci se po vylíhnutí z kukly dokážou prokousat vším možným, dokonce i obaly potravin z papíru, plastu či hliníkovou fólií. Dospělý brouk nepřijímá potravu, škodí jen larva, která se živí všemi produkty, které obsahují škroby. Konkrétně to znamená, že larvy požírají staré pečivo, nudle, rýži, těstoviny, sušenky, polévkové kostky, psí suchary, papír, sušené rostliny, kůži a podobně. Larva vydrží hladovět až 8 dnů, zatímco dospělý brouk potravu nepřijímá vůbec. Některé druhy červotočů požírají dřevo, ale nikoliv čerstvé, nýbrž dřevo zabudované ve stavbě již několik let. Usídlují se na střešních trámech, v podlahových prknech, požírají konce trámů v místě uložení do venkovních stěn. Nejvíce napadají dřevo, které je vystaveno silným mrazům.
Červotoč pronikavý
Červotoč pronikavý je 2,5 až 5 mm dlouhý hnědý až tmavohnědý brouk. K hromadnému rojení brouků dochází v dubnu až červenci. Brouci jsou patrioti, většina z nich zůstává na místě, kde se vylíhli, nebo alespoň poblíž. Samička brouka klade obvykle do starých výletových otvorů, štěrbin ve dřevě, nebo na rovný, ale drsný povrch asi kolem čtyřiceti vajíček.
Patří k obávaným škůdcům veškerého zpracovaného dřeva. Brouci se objevují v létě, samičky kladou do míst, kde se vyvinula předchozí generace. Mimo lidská obydlí se vyvíjí v suchém jehličnatém i listnatém dřevě.
Pijte teplé nápoje. Teplé nápoje zvýší vaši teplotu těla. Tento proces může být velmi relaxační a dokonce stimulující. Udělejte si šálek čaje, kávy nebo teplý vývar.
Teple se oblečte. Pokrývka hlavy je vždy na prvním místě. K velkému procentu ztráty tělesného tepla dochází v oblasti hlavy, takže je důležité, aby vaše hlava byla zakryta. Pro udržení tělesného tepla také velmi pomáhá rolák nebo mikina. Efektivní je využívat oděv ve vrstvách a to převážně z vlny nebo bavlny. Vhodné je používat pantofle nebo teplé ponožky. Při delším sezení je ideální zakrýt se dekou.
Využívejte menší místnosti. Pokud například máte ložnici, která je mnohem menší, než obývací pokoj, je nejlepším řešením využívat tuto ložnici i jako obývací pokoj.
Cvičte! 20 minut intenzivního cvičení zahřeje a zároveň udrží teplo v organizmu. Zdravé tělo je obecně více tolerantní k chladu. Pohyb produkuje tělesné teplo. Čím jste aktivnější, tím lepší krevní oběh budete mít. To znamená, že vaše teplá krev se dostane do vašich prstů na rukou a nohou a udrží je v teple.
Najděte si kamaráda nebo mazlíčka a přitulte se k němu. Tělo každého teplokrevného živočicha je pec sama o sobě, proto je vhodné přitulit se třeba ke psovi a vzájemně se zahřívat.
Sedněte si na topné podložky o výkonu 50 W. Spíše než vytápění celého domu nebo místnosti, je lepší sedět na topné podložce s nízkým příkonem. Můžete si také vytvořit své vlastní vyhřívané podložky. Použití láhve s teplou vodou, je vhodné pro ohřev rukou, břicha, zad nebo nohou. Dobrým pomocníkem jsou také malé polštářky plněné rýží, sušenou kukuřicí nebo fazolemi, které ohřejete v mikrovlnné troubě po dobu jedné minuty.
Vezměte si silný a dlouhý župan. Je to jako načechraná deka s rukávy. Župany jsou velmi teplé a pohodlné, dokonce se v nich dá i spát.
Jděte na návštěvu. Dobrým nápadem je také trávit čas v místě, které je zahřáté bez vašich nákladů (například kostel, knihovna, dům známých).
Pořiďte jsi elektrickou přikrývku. Ta může udržet pohodlně vaše tělo po celou noc v příjemné teplotě. Tento efekt je úspornější než vytápět celou místnost. Cenu elektrické přikrývky můžete vidět zde: elektrická deka cena.
Bofix obsahuje 3 látky klopyralid, fluroxypyr a MCPA, všechno herbicidy používané k hubení plevele, a všechny mohou představovat riziko pro psy, pokud jsou Bofixu vystaveni, zejména během aplikace nebo krátce po ní. I když je Bofix obecně považován za netoxický pro savce při správné aplikaci, může způsobit problémy při požití nebo pokud psi přijdou do kontaktu s ošetřenými listy před jejich zaschnutím.
Možná rizika
Požití
Psi mohou Bofix požít olizováním ošetřených listů nebo konzumací kontaminované vody či potravy.
Kontakt s kůží a očima
Bofix může způsobit podráždění kůže a poškození očí, pokud se během aplikace dostane do očí.
Akutní otrava
Požití může vést k příznakům, jako je zvracení, klopýtání a slabost zadních končetin.
Chronické účinky
Dlouhodobá expozice nebo požití může potenciálně vést k poškození jater a ledvin.
Příznaky
Zvracení, klopýtání, slabost zadních končetin, podráždění kůže a podráždění očí.
Jak psa chránit
Zabraňte expozici
Udržujte psy mimo ošetřené oblasti, dokud herbicid zcela nezaschne.
Omyjte kůži a oči
Pokud se psovi dostane Bofix na kůži nebo do očí, důkladně omyjte postižené místo vodou.
Vyhledejte veterinární pomoc
Pokud máte podezření, že váš pes Bofix požil nebo vykazuje známky otravy, okamžitě kontaktujte svého veterináře.
Důležité informace
Bofix je obecně považován za bezpečný pro savce, pokud se používá podle pokynů na etiketě.
Závažnost otravy závisí na požitém množství a délce expozice.
Včasný zásah je zásadní pro minimalizaci potenciálního poškození způsobeného otravou Bofixem.
V případě jakýchkoli obav o zdraví vašeho psa se vždy poraďte s veterinářem.