SLOŽENÍ PRAGANDY je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Rozdíl mezi zavařováním ovoce a masa spočívá především ve sklenicích, které se obvykle používají. Maso totiž bývá do sklenic pořádně napěchované, a aby se z nich dobře dostávalo, mělo by být umístěno do nádob kónického tvaru. To znamená, že horní část sklenice je nejširší a postupně se zužuje. V tom se často chybuje, takže dostat zavařené maso ze sklenice bývá mnohdy velkým oříškem. Pokud použijete kónické zavařovací sklenice, celý obsah jednoduše vyklepnete. Vybírejte jen kvalitní sklo s dobrým těsněním.
Postup výroby šunky ve sklenici
Vepřové maso nakrájíme na kostky 2 x 2 cm. Pokud chceme šunku úplně libovou, pak vykrájíme tučné kousky. Po čase však zjistíte, že menší kousky tuku vůbec v doma vyrobené šunce nevadí.
1/5 masa dáme do mlýnku na maso, nebo nasekáme v mixéru. Tento krok děláme proto, aby se šunka pomocí malých kousků dobře spojila. Všechno maso vložíme do mísy a připravíme si nálev.
Ve 100 ml vody rozpustíme 25 g Pragandy a 4 g moučkového cukru. Váha těchto ingrediencí je klíčová, proto vážíme opravdu přesně. Mícháme, dokud není vše dobře rozpuštěné. Pokud tolik soli nemusíte nebo budete šunku dávat dětem, dejte Pragandy o pětinu méně, tedy 20 g na kilogram masa.
Nyní je třeba maso pořádně míchat. Nejde jen o prosté zamíchání, musí se začít vylučovat bílkovina z masa. To poznáme tak, že maso začíná být mazlavé, lepivé. Nejlepších výsledků můžete dosáhnout s háky na hnětení těsta, dá se použít i domácí pekárna. Po 10 minutách je vše dostatečně promícháno, v ruce to bude trvat asi 2x až 3x déle.
Do sklenic dáváme maso po částech a vždy dobře upěchujeme, aby nám nevznikaly vzduchové kapsy. Sklenice zavíčkujeme a dáme do lednice. Maso necháme uležet 48 hodin. Po této době vložíme sklenice do hrnce a zalijeme vodou tak, aby voda byla všude okolo šunky, ale aby nevnikala přes sklenice.
Zvedáme teplotu na 75 až 85 °C, ne více, ne méně. Klíčový je kvalitní teploměr, který si otestujeme ještě před započetím výroby šunky. Od té chvíle, kdy dosáhneme teplotu 75 °C, začneme odpočítávat 120 minut. Zde opět musíme vyzdvihnout přednosti indukčního vařiče, na němž je vaření šunky hračkou. Většina indukčních vařičů se reguluje skokově 60–80–100 °C, ale když si zkusíme hrnec zahřívat nejdříve bez šunky, správné teploty dosáhneme tím, že hrnec nedáme na prostředek, ale posunujeme ho ke kraji. Tak dosáhneme velmi přesné teploty.
Po uvedené době vyjmeme sklenice a necháme vychladit. Umístíme do chladu a temna, pokud to vydržíme a šunku hned nesníme.
Takto se dá vyrobit vařená domácí šunka i kuřecí. Rozhodně ji nevařte kratší dobu než 1 hodinu a během vaření nestahujte z plotny. Došlo by k poklesu teploty a nedostatečnému zavaření. Opět nechejte vychladnout a skladujte v chladu a temnu. Pokud jste postupovali správně, bez problémů vám maso vydrží 3 měsíce a bude chutnat skvěle.
V 1 kg šunky je maximálně 0,075 g dusitanu sodného. Každý, kdo někdy jedl jakoukoliv uzeninu, již dusitan požil v mnohonásobném množství.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA MRAŽENÉ MASO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frodl.
Dělal jste někdo domácí šunku z mraženého masa? A s jakým výsledkem? Já to zkusil a výsledek byl: Krásně růžová, homogenní, dala se krájet i na milimetrové plátky. Chuť žádná, vůně také žádná, v ústech pocit suchého masa, jako přesolená (dal jsem na 1 kg 9 g soli 9g pragandy ). Poradí někdo, nebo má někdo podobnou zkušenost? Předem díky za radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Cílem nakládání masa na uzení je hlavně konzervace a změkčení masa, ale též získání nových smyslových kvalit uzeného masa a uzenin. Na rychlost prosolení má vliv teplota, velikost nasolovaných kusů, druh prosolované tkáně, složení soli (směsi) na nakládání.
Vyšší teplota nasolení urychluje (teplota musí být do 5 °C, lépe 4 °C), ale hrozí větší riziko pokažení láku.
Větší kusy (šunky, rolády) se prosolují pomalu a zvláště u kosti je nebezpečí, že se bude maso kazit.
Vazivové (masové) tkáně se prosolují rychleji, naproti tomu u tukových částí (bůček, slanina) je pronikání soli pomalejší.
Starší postupy nakládání masa na uzení využívaly pouze kuchyňskou sůl (NaCl) a dlouhý čas nasolení (až 6 týdnů). Později se do soli přidával v malém množství takzvaný salnytr, což je dusičnan draselný nebo sodný (KNO3, NaNO3). Rychlost prosolení zvyšoval málo, ale barva masa po něm byla krásně červená. Později – a vlastně až do dneška – se používaly k nakládání masa na uzení takzvané rychlosoli, z nichž je nejznámější Praganda. Jejím použitím docílíme nejenom vybarvení masa, ale čas potřebný na naložení se zkracuje na 14 dnů. V Pragandě jsou totiž obsaženy kromě soli, dusičnanu draselného a cukru v malém množství i dusitanové soli (jedovaté). Tyto způsobují narušení svalových vláken a následné rychlé proležení a prosolení masa.
Složení soli: kompletní směs se skládá ze soli, dusičnanu a cukru (na 1 kg soli pouze 30 g dusičnanu (KNO3) a 30 g práškového cukru.
Krátkodobé solení na sucho
Používá se na solení masa do uzenářských výrobků (párky, klobásy, čabajky a salámy). Jeho účelem je též zachování vaznosti masa.
Maso vychlazené na 4 °C nakrájíme na kousky 2 x 2 cm anebo nameleme na strojku s otvory 15–20 mm. Na vepřové používáme 2,2–2,5 % solicí směsi na hmotnost masa a na hovězí a skopové dáváme 2,5–2,7 % na hmotnost masa. Tedy na 10 kg masa dáváme 220–250 g kompletní solicí směsi u vepřového a 250–270 g kompletní solicí směsi u hovězího a skopového. Vepřové, hovězí a skopové nakládáme každé zvlášť.
Po zamíchání odváženého množství soli maso napěchujeme do hrnce a uložíme na 1–3 dny do chladničky, po uležení má být na řezu růžové.
U salámů s výraznou mozaikou (kousky masa velikosti 0,5–5 cm) používáme též k nasolení těchto kousků uvedenou kompletní solicí směs. Množství solné směsi v uzeném mase do 2,5 % je ještě v přijatelných mezích, v rozmezí 2,5–3 % je již přesolené, jen málokdo má rád uzené, ve kterém přemíra soli přetluče jemnou uzenou chuť a koření.
V naší poradně s názvem POSTŘIKY NA VINNOU RÉVU MAGNUM-COPE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Hodbod.
Dobrý den prosím o sdělení zda exisuje náhrada za postřik Falkon ?Děkuji Oldřich Hodboď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Stejné složení jako postřik FALCON 460 EC má i IMPULSE SUPER a ROMBUS TRIO. Podobné složení má přípravek HUTTON PLUS a SOLIGOR. Vše je od výrobce od výrobce Bayer.
Ingredience: 1 kg vepřové kýty, 100 ml vody, 1 lžíce medu, 20 g soli, 5 g Pragandy
Postup: Maso omyjeme a co nejvíce jej odblaníme. Dvě třetiny nakrájíme na malé kostičky (menší než na guláš) a jednu třetinu masa rozmixujeme v mixéru. To proto, aby se šunka po uvaření nerozpadala. Přidáme zbylé ingredience a pořádně rukama promícháme, dokud maso nepustí bílkovinu. Uložíme na dva dny do chladu. Přitom dvakrát denně promícháme. Poté vložíme do šunkovaru čistý sáček, stlačíme dle návodu a vaříme v hrnci s vodou, která nepřesáhne 80 °C, přibližně 2 hodiny.
Ve svém příspěvku KŘEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vandenberk.
Dobrý den.Chtěl bych Vás poprosit o radu ohledně křenu.Letos jsem si chtěl naložit hlávkový zelí s křenem.Křen jsem si tyčovým mixérem na jemno rozdrtil a uzavřel do sklenic s uzavíratelným víčkem a uložil do ledničky.Křen byl kupovaný v marketu a měl dost velkou sílu.Druhý den jsem ho chtěl použít a uplne z něho vyprchala ta síla.Tak mám zelí s křenem a není to vůbec cítit.Nedávno k pečenýmu kolenu jsem do předu dal očistěný křen na dva dny do vody a stalo se úplně to samý tak nevím kde je chyba.Prosím o radu co dělám špatně.Předem děkuji za odpoveď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Dobrý den,
mám podobnou zkušenost, že když nastrouhám křen, který uzavřu do sklenice, tak do druhého dne křen vyčichne. Tuto zkušenost mám pouze u kupovaného křenu, když se mi poštěstí a křen vykopu přímo ze země, tak ten vydrží. Vyplývá z toho to, že v obchodech kupujeme velmi nekvalitní křen, který nemá patřičné složení.
Ingredience: 1/2 kg vepřové kýty, trocha pepře, trocha mletého kmínu, 10 g Pragandy, půl deci vody
Postup: Maso nakrájíme na kostky, přimícháme vše ostatní a necháme 2 dny v chladnu odležet. Potom řádně prohněteme, aby se narušila struktura masa, maso tak bude lépe držet pohromadě. Natlačíme do střeva na tlačenku (po vrstvách, opravdu každou pořádně upěchovat), zavážeme a vaříme v hrnci s vodou 2 hodiny na 80 °C. Vytáhneme, necháme vychládnout a dáme ztuhnout do ledničky asi na hodinu.
Pastrami je pochoutka z libového masa konzervovaného uzením, pocházející z Rumunska. Nejvíce oblíbená je však v Americe.
Pastrami se nejčastěji připravuje z hovězího hrudí (nebo pupečního žebra), dále pak z vepřového, husího nebo skopového masa. Maso se potře směsí Pragandy, soli, česneku a koření, zatíží a uloží v chladu. Pak se vyudí na tvrdém dřevě. Někdy se pastrami před podáváním krátce podusí v páře, aby se zbavilo soli. Před podáváním se maso nakrájí na tenké plátky.
Do Ameriky přinesli pastrami na konci 19. století přistěhovalci z východní Evropy. Zejména v New Yorku se hovězí pastrami stalo oblíbeným jídlem. Bývá v dostání v typických lahůdkářstvích, krájí se na velmi tenké plátky a používá se do sendvičů nebo jako součást obložených mís. Pastrami nejlépe chutná teplé, ale výborné je i za studena.
Při krájení hotového pastrami je pouze důležité dodržet směr krájení napříč masovými vlákny.
Nutriční hodnoty pastrami ve 100 g výrobku: 147 kcal, 6 g tuků, 68 mg cholesterolu, 1 078 mg sodíku, 210 mg draslíku, 0,4 g sacharidů, 22 g bílkovin, vitamín A, B6, B12, C, D a minerální látky (vápník, železo, hořčík).
Rozdíl mezi roastbeefem a pastrami spočívá hlavně v tepelné úpravě – pastrami je uzené a roastbeef je pečený.
Rozdíl mezi hovězím v konzervě a pastrami je taktéž v tepelné úpravě – pastrami je uzené a hovězí konzerva je vařená.
Rychlosůl Praganda se dá koupit v některých drogeriích, prodejnách Albert, Tesco, Kaufland a v internetových obchodech. Cena za malé balení (250 g) se pohybuje kolem 12 korun. Na trhu jsou k dostání i větší balení, a to o váze 1 kg, 5 kg, 10 kg a 50 kg. Na internetu můžete zjistit aktuální ceny Pragandy zde: Praganda cena.
Vepřovou kýtu očistíme od jednoduše dostupných blan, nemusíme odstraňovat úplně vše. Nakrájíme maso na kousky jako na guláš (o délce hrany cca 2 cm), pár kousků nakrájíme na droboučké dílky, přidáme sůl a Pragandu, moučkový cukr a nejlépe rukama vše propracováváme, aby se začala vylučovat bílkovina. Postupně přiléváme vodu. Vyloučená bílkovina, vypadající jako světle růžové blatíčko, bude pojivo, které bude šunku pěkně držet pohromadě. Maso dáme do igelitového sáčku a necháme v lednici den či dva odležet.
Pak sáček s masem vložíme do šunkovaru a dáme do hrnce s vodou. Šunkovar by měl být potopený cca do výšky, kam dosahuje maso, ale horká voda určitě nesmí natéct dovnitř. Nejlepší je mít pod hrncem s vodou na plameni litinový plát, který teplotu rozvede po celém dnu hrnce. To je ovšem jen pro ty, co mají doma plynový sporák. Pro kontrolu teploty přidáme teploměr, protože teplota nesmí přesáhnout víc než 80 °C. Optimální je tak 75 °C. Var šunce škodí. Kdo nemá teploměr, může se řídit podle toho, že voda v této teplotě má bublinky, které ale nestoupají ke hladině a celkově se voda skoro nehýbe. Domácí šunku vaříme 1,5–2 hodiny.
Pak necháme v šunkovaru vychladnout. Můžeme horkou vodní lázeň vyměnit za studenou, čímž se proces urychlí. Proces chlazení ve vodě trvá asi 2 hodiny. Nevyndávejte šunku teplou, hrozilo by její rozpadnutí.
Nakonec domácí vařenou šunku nakrájíme a už si ji jen můžeme vychutnat. Domácí šunka nemá dlouhou trvanlivost, protože neobsahuje žádné konzervanty, ale jelikož je tak chutná, určitě vám nezůstane v lednici déle než 2 dny.
Ingredience na 1 l láku: 1 l vody, 60 g urychlovače (Pragandy)
Technologický postup: Kuře omyjeme a naložíme do láku na tři dny. Nádobu necháme v lednici nebo ve studeném sklepě. Před uzením kuře umyjeme v hodně teplé vodě. Udíme na 90 °C asi 4 hodiny. Za tu dobu maso krásně změkne.
Zásadním problémem je to, jak v domácích podmínkách zabezpečit dodržování stálého složení betonové směsi a jak vůbec betonovou směs složit. Dodnes panuje názor, že běžný objemový poměr míchání písku a cementu je 6 : 1 a poměr míchání 4 : 1 je již přepych a plýtvání cementem. Protože se většinou v domácích podmínkách nepoužívá hrubé kamenivo do betonu, jsou betony vyráběny pouze z písku, a zde je poměr míchání 4 : 1 ještě nedostatečný. Dobrý a pevný beton lze při výrobě betonu pouze z písku získat teprve při poměru písku a cementu v rozmezí 2 : 1 až 3 : 1, protože cementový tmel tvořený cementem a vodou musí obalit velké množství malých zrn písku. Při větším obsahu písku než při poměru 3 : 1 již nestačí cementový tmel na obalení všech zrn písku a zrna písku se po zatvrdnutí vydrolují z hmoty betonu a beton má nízkou pevnost. Uvedenými mísícími poměry se rozumí skutečné objemové poměry a ne dávkování malých lopat cementu a velkých lopat písku. Kdo beton někdy míchal, musel zjistit, že lopata cementu je podstatně lehčí než lopata písku. Toto je dáno různými sypnými objemovými hmotnostmi těchto materiálů. Z důvodu této různosti obou materiálů by dávkování cementu a písku nemělo být objemové, ale hmotnostní podle odborně provedeného návrhu složení betonové směsi. Kompromisem je navážit pro první míchačku cement a písek do kbelíků a dále dodržovat dávky kbelíků na jednu míchačku. Ještě jednodušší je nechat si navrhnout složení betonové směsi na jednu míchačku a na jeden pytel cementu a „od oka“ pomocí kbelíků dodávat pouze písek. V tomto případě je alespoň jedna složka betonové směsi dávkována přesně. Dávkování písku lopatami nelze vůbec doporučit, protože každá lopata je jiná a navíc hmotnost jedné lopaty písku je závislá na vlhkosti písku. Na povrchu hromady písku je písek suchý a na lopatě se tvoří nízký kužel. Naopak uvnitř hromady je písek vlhčí a na lopatě se tvoří vyšší kužel. Rozdíl hmotnosti těchto dvou lopat může být až několik kilogramů, což vede u malých míchaček k výrobě naprosto odlišných betonových směsí.
Dobře namíchaný beton poznáme podle toho, že je rovnoměrné struktury, lepkavý, dobře roztíratelný, mírně zavlhlý, jakoby masný. Takovýto beton aplikujeme do nachystaného bednění s maximální dobou zdržení 45 minut.
Beton zhotovený svépomocí v poměru 1 kbelík cementu a maximálně 3 kbelíky hrubého písku je mnohem levnější než beton zhotovený z připravených pytlovaných suchých betonových směsí, které dnes nabízejí v každých stavebninách, a je také o dost levnější než beton dovážený na stavbu v autodomíchávači (zamíchaný ve fabrice). Jedinou výhodou objednaných hotových betonů je garance požadované kvality jejich výrobcem.
Výhodnější je snímatelný potah, který se snáze udržuje v čistotě. U textilního potahu by vždy měly být připojeny informace o materiálovém složení a symboly údržby (ač se jedná o zákonnou povinnost, plněna je zřídka).
Proč je výhodnější snímatelný potah, protože rychleji vyschne po napařování, zejména je-li žehlicí deska z překližky, a má možnost vyprání. U textilního potahu by vždy měly být připojeny informace o materiálovém složení a symboly údržby.