Sněhové pusinky z bílků patří mezi tradiční cukroví, které dokáže zužitkovat vaječné bílky do posledního gramu a zároveň vytvořit lehké, křupavé a elegantní sladké pečivo. Ať už hledáte sněhové pusinky recept od cukráře, vánoční cukroví z vaječných bílků nebo inspiraci, co upéct z bílků, pusinky jsou sázkou na jistotu. Při správném vyšlehání sněhu a pomalém sušení v troubě vzniknou jemné sněhové pusinky, které se rozplývají na jazyku a lze je obměňovat kokosem, ořechy, čokoládou i krémem.
FAQ – Často kladené otázky
Jak udělat sněhové pusinky, aby byly křupavé?
Základem je dokonale vyšlehaný sníh z bílků, jemný krupicový cukr a pomalé sušení při nízké teplotě. Troubu je vhodné mít mírně pootevřenou, aby mohla unikat vlhkost.
Jak dlouho se pečou sněhové pusinky?
Sněhové pusinky se spíše suší než pečou. Obvykle to trvá 60–90 minut při teplotě kolem 50–100 °C podle velikosti pusinek a typu trouby.
Kolik váží jeden vaječný bílek?
Jeden bílek z velkého slepičího vejce váží přibližně 30 gramů, což je důležité při přepočtu surovin v receptech z vaječných bílků.
Jak uskladnit sněhové pusinky, aby nezvlhly?
Pusinky skladujte v suchu při pokojové teplotě, ideálně v dobře uzavřené krabici vyložené pečicím papírem. Nevhodné je chladné nebo vlhké prostředí.
Lze připravit sněhové pusinky bez cukru?
Klasické sněhové pusinky bez cukru připravit nelze, protože cukr zajišťuje strukturu. Existují však alternativní recepty s náhradními sladidly, výsledek ale nebude totožný.
Co dalšího lze upéct z vaječných bílků?
Z bílků lze připravit nejen pusinky, ale také kokosky, mandlové pečivo, sněhové rolády nebo lehké korpusy, které patří mezi oblíbené pečivo z vaječných bílků.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Aby se vám podařilo udělat vynikající sněhové pusinky, je nejdůležitější správně našlehat sníh. Zde tedy několik rad, jak na to:
Platí zásada, že lepší jsou menší čerstvá vejce. V těch velkých je totiž bílek o něco víc nasycený vodou, což pro šlehání sněhu není zrovna nejlepší. Z bílků menších vajec se sníh daleko lépe šlehá a krásně tuhne.
Při oddělování bílků od žloutků se vám nesmí do bílků dostat ani kousek žloutku.
Cukráři doporučují bílky oddělit večer, nechat je odležet v zakryté nádobě do druhého dne a šlehat až druhý den. Před šleháním je nechte asi 20 minut stát v pokojové teplotě.
Mísa na šlehání musí být dokonale čistá. Sebemenší mastná nečistota vám pokazí výsledek a sníh se nepodaří ušlehat. Cukráři doporučují vytřít mísu před šleháním citronem.
Bílky je vhodné šlehat se špetkou soli a začít na střední výkon, rychlost přidávat plynule a postupně.
Do bílkového sněhu používejte extra jemný krupicový cukr, který je vhodnější než cukr moučkový, ve kterém bývají stopy příměsí, které brání správnému vyšlehání do požadované hustoty.
Až na samotný závěr do sněhu vmíchávejte mleté ořechy, mandličky, čokoládu či kokos. Zapracovávejte je do sněhové hmoty velmi opatrně, aby vám sníh nespadl. Nejlépe to jde širokou vařečkou.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
Pokud chcete, aby vám sněhové pusinky vydržely co nejdéle křupavé a přitom se rozplývaly na jazyku, doporučujeme dobře upečené/usušené cukroví nejprve nechat pořádně vychladnout. Teprve poté můžete pusinky naskládat do krabice (například od bot – samozřejmě do čisté a vyvětrané). Nejprve vyložte její dno a okraje pečicím papírem, opatrně naskládejte pusinky, přikryjte je jemným papírovým ubrouskem a nakonec krabici dobře uzavřete víkem. Uchovávejte ji v suchu, ale ne v chladu, protože při přenesení ze studena do tepla by cukroví mohlo navlhnout.
Rozumné je také nepéct sněhové pusinky moc brzy před Vánocemi, přece jen jsou nejlepší čerstvé, ale jestliže se vám bílky v ledničce hromadí, raději je do tří dnů spotřebujte. Vždyť až budou další, můžete připravit novou várku pusinek – možná už ty první ani nenajdete.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Z bílků, které by měly mít pokojovou teplotu, ušlehejte tuhý sníh, buď ručně, nebo můžete použít i elektrický šlehač (nejprve zvolte menší rychlost). Do sněhu po lžících zašlehávejte polovinu cukru, poté metlu vyndejte a stěrkou lehce vmíchejte druhou polovinu cukru. Kornout/zdobičku naplňte tuhou hmotou a na plech potřený tukem (či vyložený pečicím papírem) vytlačujte jednotlivé pusinky a jejich povrch posypte nasekanými mandlemi. Pečte ve velmi mírně vyhřáté troubě (spíše pečivo sušte). Hlídejte, aby vám pusinky nezhnědly.
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
V suché a čisté míse si z bílků vyšlehejte tuhý sníh. Potom pomalu za stálého šlehání přisypávejte krupicový cukr. Nakonec zlehka metlou pomalým mícháním rukou přisypávejte kokos. Hotovou hmotou naplňte zdobicí sáček a na pečicí papír nastříkejte pusinky. Kokosové pusinky se pečou asi 10 minut v troubě vyhřáté na 150 °C. Po vyjmutí z trouby opatrně nadzvedněte pečicí papír a kokosky po jedné sundejte na připravený tác či talíř.
V míse ušlehejte bílky, ale ne úplně dotuha. Hotový sníh poznáte podle toho, že se za metlou tvoří „špička“. A v tuto chvíli začněte zašlehávat krupicový cukr. Nádobu vložte do hrnce s vařící vodou a šlehejte dál, dokud se hmota nestane tvárnou. Pak dejte naopak do studené lázně a ještě chvíli šlehejte. Sněhovou hmotu dejte do sáčku a na plech nastříkejte stejnoměrné hrudky (pusinky dle své fantazie a zručnosti). Pečte na 100 °C, respektive sušte asi 30 minut, poté teplotu stáhněte asi na 90 °C a sušte dalších 30 minut. Mezitím si můžete připravit krém, kterým budete pusinky spojovat. Rozpusťte hořkou čokoládu ve vodní lázni, přidejte k ní lžíci kávy, promíchejte a poté opatrně vmíchejte lžíci smetany (měla by mít pokojovou teplotu), aby se krém nesrazil. Polotuhým krémem pak spojujte „podstavou“ vždy jednu a jednu upečenou vychladlou pusinku k sobě.
Když už jste bílky s cukrem vyšlehali do tuhé pěny, čeká vás další důležitý krok – jak správně pusinky upéct, nebo spíše usušit. Plech s pečicím papírem, na který jste zdobičkou nastříkali malé pusinky (spirálka do špičky), vložte do trouby předem vyhřáté na 100 °C, jen krátce je pečte, po chvíli zmírněte teplotu na 50 °C a sušte. Nelze přesně říct, jak dlouho musíte pusinky sušit, ale určitě to nebude méně než hodinka. Většinou jde o dobu kolem 1,5 hodiny a více. Dvířka trouby by měla být při pečení mírně pootevřená (záleží však na typu vaší trouby), pomožte si třeba vařečkou. Hotové pusinky poznáte podle toho, že budou krásně bílé, půjdou lehce sundat z plechu a při rozlomení krásně křupnou.
Řekne-li se slané pečivo, napadne mnohé z nás preclík. Preclík (německy Brezel) je tradiční druh pečiva rozšířený již od středověku především v jižním Německu, severní Francii, Švýcarsku a v zemích někdejšího Rakousko-Uherska. Je to bílé pečivo vytvarované z tenké, na koncích zúžené těstové tyčky, stočené do kroužku a ukončené překřížením konců, nebo vytvarované do tvaru srdíčka či osmičky. Sype se hrubě krystalickou kuchyňskou solí, mákem nebo kmínem. Ovšem doba pokročila a v současnosti je k mání nepřeberné množství slaného pečiva.
Recept na nejlepší slané pečivo
Ingredience: 150 g nivy, 100 g Hery, 100 ml šlehačky, 200 g hladké mouky, 1 špetka soli, pepř. Na potření 1 žloutek, na posypání sladká paprika, kmín
Postup: Sýr rozmačkáme nebo nastrouháme, přidáme mouku, šlehačku, tuk, sůl, pepř a zpracujeme hladké těsto. Těsto dáme do chladna odpočinout. Potom vyválíme na tenkou placku, vykrajujeme formičkou různé malé tvary, klademe na vymaštěný plech, natíráme žloutkem a sypeme kmínem nebo mletou paprikou. Pečeme při 170 °C asi 10–15 minut. Jedná se o výborné slané pečivo k vínu.
Slané pečení z listového těsta
Ingredience: 1 listové těsto, 1 vejce, 1 balení nastrouhaného sýru, sůl, koření na pizzu, jemný kečup, 100 g šunky
Postup: Rozválíme pláty listového těsta, potřeme kečupem, posypeme kořením na pizzu, poklademe salámem, nastrouhaným sýrem i jinými ingrediencemi (dle vaší chuti a fantazie). Těsto stočíme a rozkrájíme na kousky asi 2 cm velké. Poklademe na plech (nejlépe na pečicí papír), potřeme vejcem a posypeme solí. Dáme péct do vyhřáté trouby a dozlatova pečeme. Vhodné k vínu, pivu, k televizi.
Slané velikonoční pečení
Ingredience: 400 g hrubé mouky, 1 lžička soli, 250 ml mléka, 1 lžička cukru, 40 g droždí, 20 g másla, 1 vejce
Postup: Mouku smícháme se solí. Ve vlažném mléce rozmícháme cukr, rozdrobené droždí, necháme nakynout a přidáme do mouky spolu s rozpuštěným máslem. Vypracujeme hladké těsto, přikryjeme utěrkou a necháme vykynout. Na pomoučené desce těsto rozdělíme na několik částí, z každé vyválíme váleček a upleteme rozmanité tvary. Naskládáme na vymazaný plech, potřeme vejcem rozšlehaným se solí a pečeme v předehřáté troubě při 180 °C asi 20 minut. Podáváme k zakousnutí hodovníkům.
Slané pečivo plněné
Ingredience na náplň: 1 cibule, pepř, 1 paprika, 320 g sterilovaného zelí, 1 vejce, 150 g šunky, sůl, 200 g uzeného masa, 100 g sýru
Ingredience na těsto: 250 ml mléka, 150 ml oleje, 1 kostka droždí, 1 lžička soli, 1 lžičk
Ingredience: 2x sýr romadur, 250 ml piva, 100 g másla, půlka cibule
Postup: Sýry dáme do sklenice, zalijeme pivem, uzavřeme a necháme při pokojové teplotě uležet minimálně 5 dní. Když sýry změknou, slijeme nálev z piva a sýry přendáme do mísy. Rozmačkáme je vidličkou a vymícháme s máslem do hladka. Přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a promícháme. Mažeme na pečivo, nejlépe na čerstvý chléb.
Pomazánka s kuřecím a uzeným masem
Ingredience: 200 g vařeného nebo pečeného kuřecího masa, 50 g vařeného uzeného masa, 2 lžíce ochucené majonézy, například tatarské omáčky, 1 lžičku kremžské hořčice, 4 rajčata, 2 sterilované okurky, 100 g pomazánkového másla, nadrobno nasekaný kopr, sůl
Postup: Kuřecí a uzené maso umeleme na masovém mlýnku a dáme je do mísy. Přidáme máslo, hořčici, sterilované okurky nastrouhané nahrubo, majonézu a sůl podle chuti. Z připravených surovin vymícháme hladkou pomazánku. Pomazánka skvěle chutná na opečených plátcích pečiva. Před podáváním posypte sekaným koprem a ozdobte kolečky čerstvých rajčat.
Sýrová pomazánka s tuňákem
Ingredience: 1 konzerva tuňáka v oleji, 120 g taveného sýra, 150 g rostlinného másla, 100 g nastrouhaného uzeného sýra, 1 lžičku hořčice, mletý pepř, pažitka na ozdobení
Postup: Část oleje z konzervy slijte, aby pomazánka nebyla příliš mastná. Tuňáka vyklopte do mísy. Cibuli nakrájejte nadrobno k rybímu masu a přidejte ji spolu s ingrediencemi k rybímu masu. Pomazánku důkladně promíchejte a nechte v lednici alespoň půl hodiny. Mažte na pečivo a ozdobte pažitkou.
Balkánská pomazánka
Ingredience: 200 g balkánského sýra, 180 g pomazánkového másla, sůl, 2 stroužky česneku, 1 lžíce olivového oleje, 6 sušených rajčat
Postup: Balkánský sýr rozdrobíme a smícháme s pomazánkovým máslem, přidáme najemno nasekaná sušená rajčata a lžíci olivového oleje, najemno nasekaný česnek a sůl, tu nemusíme. Řádně promícháme a natíráme na pečivo. Zdobíme sušenými rajčaty.
Ředkvičková pomazánka
Ingredience: 2 svazky ředkviček, 1 svazek naťové cibulky, 3 cm čerstvého křenu, 250 g polotučného tvarohu, sůl, pepř
Postup: Ředkvičky omyjeme a nastrouháme na hrubém struhadle, dobře vymačkáme přebytečnou vodu. Cibulku nasekáme najemno i s natí. Křen nastrouháme, všechnu zeleninu smícháme s tvarohem. Nakonec pomazánku osolíme a opepříme. Podáváme s pečivem, můžeme ozdobit kolečky ředkvičky a pažitkou.
Jeden bílek z velkého slepičího vejce obvykle váží kolem 30 gramů. To jsou zhruba dvě třetiny celkové hmotnosti vejce bez skořápky, která je asi 50 gramů.
Hmotnost jednoho velkého vejce (bez skořápky) je 50 gramů.
Tyto okrasné keře, které nejsou náročné na údržbu, kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Listy mají drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené.
Překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které každé jaro ohromují svou nádhernou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Rododendron kvete od května do června a jeho květy mají různé bravy podle druhu. Výška keře je 1,8 až 2,5 m, šířka 1,8 až 2,5 m. Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Dobře snáší zastínění, potřebuje alespoň polostín (nejlépe dopolední z východní strany). V zimě je citlivý především na dopolední slunce, jež může silně popálit jeho listy. Nemají-li tedy zvláště mladé keře přirozený dopolední stín, je třeba je chránit (například chvojím). Rododendron má široké spektrum využití: jako nepřehlédnutelná solitéra, do skupinové výsadby či na vřesoviště.
Azalka japonská
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května a jejich květy mají oranžovou barvu. Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a mají středně zelenou barvu. Výška keře je 30 až 60 cm, šířka 1,8 až 2,5 m. V polostínu a stínu téměř neopadávají, naproti tomu na slunných plochách může více než polovina listů přes zimu opadat. Na jejich místě pak na jaře po odkvětu vyrostou listy nové. Azalka potřebuje lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou půdu bohatou na železo a fosfor. Ideální je do skupinové výsadby a na vřesoviště.
Azalka japonská zakrslá
Jedná se o plnokvětou odrůdu. Keř má sněhově bílé květy a kvete většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Ostatní vlastnosti a potřeby jsou stejné jako u azalky japonské (viz výše).
Dřín obecný
Dřín je opadavý, široce rozložitý a vzdušný keř se sytě zeleným olistěním. Drobné žluté kvítky vykvétají ještě na holých větvích již v březnu. V srpnu dozrávají plody, které mají červenou barvu a jsou velmi chutné a zdravé (obsahují velké množství vitaminu C). Keř může dorůst až do výšky 5 m. Na půdu a umístění je dřín naprosto nenáročný. Dříny se hodí do skupin nebo se z nich může vytvořit stříhaný či volně rostoucí živý plot.
Kdoulovec lahvicovitý
Rozložitý až vystoupavý opadavý keř, jehož výška je až 1,6 m. Před olistěním se na něm objevuje záplava tmavě růžových květů. Po odkvětu pak kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, a to až do pozdního podzimu, mnohdy dokonce až do jara. Plody jsou jedlé, ale kvůli poněkud kyselé a svíravé chuti se obvykle ne
Pravidelné sečení a úklid travní hmoty. Cílem těchto úkonů je udržení travního porostu v požadované výšce a podpora odnožování trav. Odstraněním posečené travní hmoty bráníme tvorbě plsti a úhynu jemných travních komponentů. Pravidelnost sečí závisí na typu trávníku a průběhu vegetace.
Hnojení organickými a anorganickými hnojivy. Travnaté plochy jsou vysokým konzumentem živin z důvodu dynamického růstu biomasy několikrát v průběhu jednoho vegetačního období. Hnojení má zásadní vliv na regeneraci trav po seči, rozvoj a aktivitu kořenového systému a zvyšuje rezistenci proti chorobám travních porostů. Nadbytek či nedostatek živin se projevuje poškozením travních ploch dočasně nebo trvale.
Závlaha trávníků. Vysoké nároky trávníků na vodu vyplývají z celé řady faktorů, jako je vysoká evapotranspirace – odpařování vody či teplota vzduchu. Závlaha travnatých ploch je důležitá i po každé seči nebo po každé aplikaci hnojiv. Nejideálnější formou je jemný postřik. Množství vody je rozdílné pro trávníky do jednoho měsíce od výsevu a pro trávníky starší.
Likvidace plevelů a ochrana proti chorobám. Plevele se v trávnících vyskytují z půdní zásoby, substrátu, větrem, vodou, mechanizací i člověkem. Jednou z příčin výskytu plevelů mohou být i neposekané nebo špatně posekané krajinné trávníky, z nichž se šíří semena plevelných druhů. Likvidace jedno- a dvouděložných plevelů v trávnících by měla být kombinací aplikace herbicidních přípravků, mechanických zásahů (například aerifikace), přizpůsobení výšky seče travního porostu, aby nedošlo k tvorbě semen a vysemenění plevelů, hnojením podle výsledků půdních rozborů. Výskyt chorob je nejčastěji způsoben změnami teplot v zimních měsících v závislosti na sněhové pokrývce, nadměrným či nedostatečným hnojením a zavlažováním, přenosem z okolních ploch, použitím nevhodných odrůd trav pro danou lokalitu. Ochrana proti chorobám může být preventivní, kdy již správným založením trávníku na správném profilu, substrátu atp. minimalizujeme možné výskyty chorob stejně jako správně prováděné ošetřování trávníku. Pokud se některá choroba vyskytne, jako například plíseň sněžná po zimě, je dobré rozpoznat ji v začátku a souborem opatření (postřik, vertikutace, úprava závlahy...) zlikvidovat.
Válení. Přiměřeně zhutňujeme překypřený povrch půdy zejména u nově založených trávníků, přitiskneme po seči povytažené rostliny a srovnáme drobné nerovnosti. Zásah je nutné dobře uvážit.
Hrabání listí. Zásah nezbytný hlavně na podzim a na jaře. Pod listy se drží vlhkost a tato místa jsou napadána chorobami.
Zarovnání okrajů trávníku. Provádíme tam, kde není trávník od dláždění či parkové cesty oddělen například o
Magnolia Soulangeana je nejoblíbenější a nejčastěji pěstovaná magnolie u nás. Česky se jmenuje šácholan Soulangenův nebo také magnolie Soulangenova. Byla vyšlechtěna z magnolie Liliflora a magnolie Denudata, a to v 19. století ve Francii. Prohlédněte si fotografie tohoto kultivaru.
A proč je Magnolia Soulangeana velmi oblíbeným keřem? Především pro její krásné a velmi voňavé květy. Prvních květů se dočkáte asi 6 až 8 let po vysazení, pak už její kvetení bude pravidelné. Pokvete vám hned na jaře asi od poloviny dubna, a to ještě před olistěním. Květy mají z vnější strany krásně růžovou barvu, uvnitř jsou sněhově bílé, okvětní lístky mají oválný tvar a jsou střechovitě uspořádány.
Jen co Magnolia Soulangeana odkvete, začnou se na keři objevovat první lístky sytě zelené barvy, které se postupně rozšiřují a dorůstají do délky kolem 10 centimetrů. Vrchní strana těchto lístků je hladká, zatímco rubová strana je chlupatá.
Jak pěstovat Magnolii Soulangeana
Magnolia Soulangeana má ráda slunné až polostinné místo. Nepotěšíte ji však určitě tím, že ji vystavíte častému větru. Vzhledem k tomu, že kvete v hodně brzkých měsících, kdy ještě teploty klesají pod nulu, nechcete-li mít květy omrzlé, zvolte stanoviště alespoň trochu chráněné, ale na druhou stranu, bude-li to moc teplé místo, vyraší květy příliš brzy a zmrznou dřív, než stačí rozkvést. Při výsadbě také pozor na to, že vám z malého keře vyroste dvou- až čtyřmetrový strom, takže jej zasaďte tak, aby měl dostatek místa na rozrůstání. Magnolii můžete a nemusíte zastřihovat, chcete-li upravit do požadovaného tvaru, proveďte to nejlépe hned po odkvětu.
U magnolie byste neměli zapomínat na zalévání, nemá ráda přeschnutí, a to ani v zimním období, proto nebude-li mrznout ani sněžit, je dobré si na ni jednou za čas vzpomenout a trochu vody jí dopřát.
Pokud se rozhodnete bonsaje ponechat i přes zimu ve venkovním prostředí, tedy na zahradě před domem, stačí je i s miskou zahrabat do půdy. Volně nad povrchem ponecháte pouze nadzemní část, tedy větvičky. Pokud je mráz venku příliš velký, zakryjte nadzemní část chvojím, případně použijte netkanou ochrannou textilii.
Lze použít i další způsob: Bonsaj umístěte i s miskou do připravené bedýnky. Poté ji obalte velkým množstvím listí, které tak bude působit jako ochrana před mrazem. Další postup je stejný, v případě tuhé zimy opět použijte krycí tkaniny na horní část bonsaje. Bednu s bonsají pak umístěte nejlépe někam ke zdi či do závětří, kde nebude průvan.
Bonsaje lze zazimovat také ve studeném skleníku. V tomto případě je výhodné, že rostlina není vystavována vrtochům počasí, tedy sněhové nadílce a větru. Máte také usnadněnou práci tím, že se dá lépe kontrolovat stav bonsaje během celého zimního období.
Je téměř jedno, zda připravujete na zimu listnatou, nebo jehličnatou bonsaj. Rozdíl spočívá pouze v tom, že jehličnaté bonsaje vyžadují pravidelnější kontrolu, neboť je u nich větší náchylnost na výskyt škůdců. Zároveň je nutné jehličnaté bonsaje také více zalévat. Zemina nikdy nesmí zcela vyschnout.
Zazimování bonsají je velmi jednoduché. Důležité je ale správné načasování, musí se ideálně vyčkat, až opadají její listy (v případě listnaté bonsaje). Během zimy je pak potřeba provádět pravidelnou zálivku a také kontrolu, zda se na rostlině nemnoží škůdci.