SOVY HLAS

Zajímavosti o sově pálené

Sovy pálené mají obličej ve tvaru srdce, který jim přivádí zvuk k uším, což jim dává výjimečný sluch, který jim umožňuje lovit pouze podle zvuku, a to i v naprosté tmě. Jsou nejrozšířenějším druhem sov, vyskytují se na všech kontinentech kromě Antarktidy a jsou známé svým tichým letem a jedinečnou vokalizací bez houkání. Hrají zásadní roli v regulaci populací hlodavců a někdy v jediné sezóně rozmnožování zkonzumují přes 3 000 hlodavců.

Smyslové a fyzické adaptace

• Tvar srdce: Jejich obličejový kotouč funguje jako satelitní anténa, zachycuje zvuk a směruje ho do uší, které jsou asymetrické pro přesnou lokalizaci.
• Tichý let: Mají specializované peří s hřebenovitým okrajem, který rozděluje proudění vzduchu, což umožňuje téměř tichý let.
• Výjimečný sluch: Jejich sluch patří k nejlepším ze všech testovaných zvířat, což jim umožňuje lokalizovat kořist podle zvuku s extrémní přesností.
• Nízké zatížení křídel: Široká křídla vzhledem k jejich velikosti těla jim umožňují létat pomalu a s vztlakem, což je ideální pro lov na otevřených polích.

Chování a životní styl

• Noční lov: Obvykle loví po západu slunce a pomocí svých smyslů loví drobné savce, jako jsou myši, hraboši a rejsci.
• Monogamní páry: Sovy pálené se často páří na celý život, pokud jeden z partnerů nezemře. V takovém případě mohou vytvořit nový pár.
• Unikátní zvuky: Místo houkání vydávají drsné skřehotání, syčení a cvakání.

Sova pálená hlas

Nejčastěji je slyšet drsným chraplavým křikem „chrý“, které se prý podobá lidskému chrápání. Někdy vydávají samice, ale i samci táhlý a vrnivý zvuk. Mláďata v hnízdě na sebe upozorňují hlasitým syčením. S hlasem sovy pálené se nesetkáváme často, proto si ho můžete poslechnout například zde: hlas sovy pálené.

Strava a ekologická role

• Hubení hlodavců: Jsou neuvěřitelně účinné v regulaci populací hlodavců, a proto je farmáři a rančeři často povzbuzují k hnízdění na jejich pozemcích.
• Soví pelety: Po spolknutí celé kořisti vyvrhnou nestravitelné části, jako jsou kosti a srst, ve formě „pelet“, které vědci studují, aby se dozvěděli o jejich stravě.

Další zajímavá fakta

• Globální výskyt: Sova pálená je nejrozšířenějším suchozemským ptákem na světě a vyskytuje se na všech kontinentech kromě Antarktidy.
• Žádné ušní chomáčky: Často se jim říká „sovy s opičí tváří“ kvůli jejich srdčitému obličeji a absenci ušních chomáčků, které jsou běžné u jiných druhů sov.

Sova pálená prodej

Ojediněle je sova pálená nabízena k prodeji na internetu i s povinnými doklady CITES, které jsou k cho

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Sova pálená

Lasice kolčava, lasice hranostaj

Lasičky dokážou to, co žádná technika ani chemie nezvládne – dostat se za kořistí až do jejích komůrek pod zemí a zlikvidovat ji zcela bez následků pro okolní životní prostředí. Kromě hlodavců si lasičky smlsnou i na slimácích, různém hmyzu a další drobné kořisti. Jsou hbité a rychlé a výborně šplhají. Lasičky neznají zimní spánek a i pod sněhem nám pomáhají likvidovat přemnožené hlodavce. Nemohou si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat jako třeba ježek – jakmile by začaly tloustnout, neprotáhly by se úzkými chodbami za svou kořistí.

Lasice hranostaj

Specializuje se na hryzce, kteří jsou pro zahrádkáře skutečnou pohromou, protože ohlodávají kořeny mladých stromků, čímž je obvykle zahubí. Kromě hryzců loví i hraboše. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Denní úkryt lasičky nacházejí ve stodolách a kůlnách a také v hromadách dřeva. Pokud chceme na zahradě jejich bezplatné pomoci využít, je třeba jim úkryt, ve kterém přes den mohou načerpat sílu pro noční lov, poskytnout.

Délka hlavy a těla závisí na oblasti výskytu a je v rozmezí 20 až 40 cm. Ocas hranostaje může být dlouhý 8–12 cm. Přibližná hmotnost tohoto zvířete se pohybuje zhruba od 140 do 245 g. Velice zajímavé je zbarvení hranostaje. Letní srst je o poznání barevnější než ta zimní. Hřbet je kaštanově hnědý, břicho žlutobílé. Hruď je bílá, špička ocasu zůstává černá. Bílá zimní srst roste nejdříve na břiše, na krku a pod ocasem. Špička ocasu zůstává černá. V zimě mají hranostajové většinou jen bílou srst s černou špičkou ocasu.

Hranostaj nepotřebuje příliš hustý porost k úkrytu. Vyskytuje se v lesích, v křovinatých porostech, na loukách, polích, ale i v horských oblastech (až do výšky 2 000 m n. m.) a bažinách. Velikost jeho teritoria závisí na poloze, biotopu a zejména množství vhodné kořisti. V Evropě se velikost teritoria jednoho zvířete pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci metrů čtverečních, kdežto v některých částech Asie to může být až deset tisíc metrů čtverečních. Většina nejbližších příbuzných hranostaje jsou typická noční zvířata, ale hranostaj sám je velmi často aktivní i za dne. K odpočinku se uchyluje do doupěte, které mívá přibližně uprostřed svého teritoria. Doupě se může nacházet v dutém stromě, ve skalní rozsedlině nebo v noře opuštěné jiným zvířetem. Hranostaj se nejčastěji pohybuje krátkými skoky, je ale též výborný plavec a skvěle šplhá po stromech.

Hranostaj je vynikající lovec, který se živí téměř výhradně masem. Velmi mu chutnají i ptačí vejce včetně slepičích. Hr

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hranostaj

Přirozený výskyt kakadu palmového

Kakadu žije na poloostrově Kap York v severní Austrálii, Nové Guinei a přilehlých ostrovech. Jeho populace klesá, už je jich jen několik stovek až tisíců exemplářů, proto byl zařazen do mezinárodní úmluvy CITES o zákazu odchytu a volném nakládání s jedinci chovanými v zajetí. Nejradši má pralesy, kde žije ve skupinkách po 2, někdy i třech kusech. Staví si hnízda v kmenech dutých stromů, občas až ve výšce 10 m. Nosí si tam kousky dřevin, které rozmělňuje na drť. Hnízdit začíná v srpnu. Létá podobně jako naše sovy, takže téměř není slyšet. Kakadu palmový nekřičí jako spousta jiných papoušků, ale melodicky si hvízdá.

Zdroj: článek Kakadu palmový