Brambory patří mezi nejvděčnější plodiny, ale jen do chvíle, než člověk udělá pár typických chyb. Jako starosta obce na Českolipsku a celoživotní pěstitel vidím každý rok stejné radosti i zklamání – někdo sklidí plné sklepy, jiný sotva pár hlíz.
Dobrá zpráva je jednoduchá: brambory nejsou složité. Když pochopíte správný termín výsadby, základní práci s vodou, hnojením a ochranou, dokážou růst i v suchých letech a bez chemie. Tento článek je postavený na reálných zkušenostech z obce, ne na teoriích od stolu.
FAQ – Často kladené otázky
Kdy je nejlepší doba pro sázeníbrambor?
Nejlepší doba pro sázeníbrambor nastává tehdy, když je půda prohřátá alespoň na 7–8 °C a není přemokřená. Rozhodující není kalendář, ale stav půdy, který poznáte tak, že se nelepí na boty a drobí se.
V praxi to znamená, že v teplejších oblastech lze sázet už v dubnu, zatímco ve vyšších polohách klidně až na přelomu dubna a května. Příliš brzká výsadba vede k hnilobě sadby a slabému startu, zatímco o něco pozdější výsadba je většinou menší zlo.
Jak hluboko se mají brambory sázet?
Brambory se běžně sázejí do hloubky přibližně 8–10 cm, což je optimální kompromis mezi ochranou proti mrazu a dobrým prohříváním půdy. Příliš mělká výsadba zvyšuje riziko zelenání hlíz.
V suchých oblastech nebo lehkých půdách je možné sázet o něco hlouběji, aby kořeny lépe dosáhly na vláhu. Naopak v těžkých, vlhkých půdách je vhodné zůstat spíše u mělčí výsadby, jinak hrozí uhnívání.
Jak často a kolik zalévat brambory?
Zalévání brambor má smysl pouze v určitých fázích růstu, především při nasazování hlíz. Nejdůležitější je zalévat méně často, ale do hloubky, nikoli povrchově každý den.
Příliš časté zalévání vede k mělkému kořenění a malým hlízám, zatímco přemokření podporuje choroby. Pokud je půda vlhká v hloubce 10–15 cm, zalévat není třeba, i když je povrch suchý.
Čím hnojit brambory, aby byl dobrý výnos?
Brambory potřebují vyváženou výživu, přičemž klíčový je draslík, který podporuje tvorbu hlíz. Dusík má význam pouze na začátku růstu, později je spíše na škodu.
Nejlepší je zapravit kompost nebo dobře uleželý hnůj na podzim. Přihnojování během sezóny by mělo být velmi opatrné, protože přehnojení dusíkem vede k bujné nati a nízké sklizni.
Proč mají brambory hodně natě, ale málo hlíz?
Tento problém je téměř vždy způsoben přebytečným dusíkem nebo příliš častou zálivkou. Rostlina investuje energii do listů, nikoli do hlíz.
Řešením je omezit hnojení, přestat zalévat v nevhodnou dobu a dát rostlinám čas. Brambory nepotřebují neustálou péči, ale správné zásahy ve správný čas.
Lze pěstovat brambory v suchu bez zavlažování?
Ano, pěstování brambor v suchu je možné, ale vyžaduje úpravu postupu. Zásadní je mulčování, hlubší výsadba a výběr vhodných odrůd.
Bez mulče se půda rychle přehřívá a vysychá, což vede k malým hlízám. V suchých letech mají největší úspěch pěstitelé, kteří půdu chrání před výparem, nikoli ti, kteří jen více zalévají.
Má smysl pěstování brambor v pytli nebo sudu?
Pěstování brambor v pytli nebo sudu má smysl pouze v omezených podmínkách, například při nedostatku místa. Nelze očekávat stejný výnos jako ze záhonu.
Vysoká nať u brambor se vyskytuje hlavně díky přehnojení dusíkem. Dusík motivuje rostlinu k bujné tvorbě zelených stonků a listů. Aby rostlina mohla dále prosperovat, je třeba zabránit jejímu zlomení. Ke stabilizaci takových rostlin pomůže přihrnutí vždy, když je nať brambory vyšší než 20 cm. Optimální nadzemní výška natě je 20 cm. Pomůže zde přihrnutí stonků i s listy okolní hlínou. Nahrnutí zeminy kolem základny bramborových rostlin jim může pomoci zůstat stabilní. To také pomáhá zabránit tomu, aby byly hlízy brambor vystaveny slunečnímu záření. Když jsou hlízy brambor vystaveny slunečnímu záření, zezelenají a stanou se jedovatými.
Další příčinou dlouhé natě u brambor může být nedostatek slunečního svitu. Bramborové rostliny mohou být vytáhlé, protože nedostávají potřebné množství slunečního světla. To nutí bramborové rostliny natáhnout se po světle a ztenčit.
Hlavním důvodem tohoto problému je, že rostliny brambor mají příliš mnoho stínu. Možná jsou vysazeny v blízkosti větší rostliny nebo stromu. Nebo je možná stíní zeď nebo plot.
Někdy se může stát, že v nati brambor vyrostlo hodně listů, které způsobují zablokování slunečního světla. V takovém případě můžete některé výhony seříznout, abyste tomuto problému předešli.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Čapčuch.
Narážím často na jeden problém. Vyroste krásná košatá nať,ale brambor pod natí je málo a jsou drobné.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Odpověď tkví ve hnojení. Pokud hnojíte brambory, i když jsou jejich výhony velké více než 25 až 30 cm, tak nebudete mít žádný výnos, ale jen bohaté zelené listy. Brambory je vhodné hojit jen zpočátku jejich růstu, aby vytvořily košaté výhony a pak v době "hnojivové diety" začly ukládat svou produkci ze slunce a vody do hlíz pod zemí. Co s tím dělat? Pokud používáte hnůj, tak ho dejte jen poloviční množství a jen na začátku před sadbou. Pokud používáte průmyslově vyráběná hnojiva, tak použijte to s vyváženým poměrem dusíku, draslíku a fosforu pro růst a aplikujte ho jen v první růstové fázi. Když jsou výhony velké 25 cm začněte opravdu vydatně zalévat a kontrolujte stonky, aby se na nich nevytvářela šedá plíseň.
Jakmile se na stopkách brambor začnou vyvíjet květy, je to znamení, že pod nimi rostou hlízy brambor. Nyní můžete brambory sklízet, pokud chcete. Pokud je ale sklidíte okamžitě, získáte mladé, malé a nezralé brambory.
Brambory můžete nechat dále růst a sklízet je, až když začnou vadnout listy. Pak získáte vyzrálé a velké brambory.
Prospěšné je odstraňování květů, protože to pomáhá rostlině přesměrovat veškerou energii na vývoj velkých a škrobových brambor.
Jakmile jsou brambory připraveny ke sklizni podle vašich představ, teprve pak můžete oříznout vršek rostlin brambor. Jakmile oříznete vršek bramborových rostlin, nechte brambory v zemi ještě po dobu 1-2 týdnů. To pomáhá bramborám vytvořit silnou slupku. Takové brambory pak budete moci bez problémů skladovat několik týdnů či měsíců. V zemi je ale můžete bez problémů ponechat i 2 až 4 týdny, pokud není v půdě příliš vláhy.
Další situací, kdy byste měli ořezávat rostliny brambor, je případ napadení révy škůdcem nebo chorobou. Nejlepší je zbavit se takové natě, protože to pomáhá bramborové rostlině vyhnout se utrácení energie na boj s problémem. Seříznutím natě rostlina zaměří svou energii na vývoj nových listů a hlíz.
Další situací, kdy budete možná muset oříznout rostliny brambor, je, že stonky vyrostly příliš vysoko a zlomily se. To se může stát, pokud rostlinu přehnojujete hnojivem bohatým na dusík a nepřihrnujete ji zeminou. Rostlina se může zlomit kvůli hmotnosti vysokých stonků a brambory potom neporostou dobře, protože rostlina vynakládá spoustu energie na růst nových listů.
Jak správně oříznout nať bramborových rostlin?
Prořezávačem můžete odříznout horní část stonků brambor ve výšce 3 cm nad zemí. Pokud seříznete nať bramboru až k zemi, je možné, že hlíza bude vystavena vzduchu. To způsobí, že brambory zezelenají a stanou se nepoživatelnými.
Ve svém příspěvku SÁZENÍ RAJČATJAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel NAĎA.
Někdo mi radil,abych račata sázela šikmo do půdy kvůli zakořenění,je to pravda?A ještě dotaz,pokud je zasadím do plastového kbelíku nebudou se v něm kořeny přehřívat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmil1.
Já hodně čerpám nápady a návody tady: https://magazin.specialniza… - určitě se tam dočtete vše, co budete potřebovat! :)
Klematis se doporučuje vysadit buď v dubnu, v květnu, anebo pak v období od srpna do října. Ale je možné ho vysadit kdykoliv, tyto měsíce se doporučují jako nejvhodnější.
Klematis je potřeba sázet vždy s pořádnou oporou. Ta může být různá, dřevěné žebříky, pletiva, drátěné ploty, betonářské stavební sítě, prostě cokoliv, o co se může rostlina opřít. Pokud si jako oporu vybereme zeď je potřeba, rostlinu sázet od zdi dost daleko, aby se ke kořenům vždy dostala voda.
Sázet klematis by se mělo do výživné zahradní půdy, která je bohatá na humus a živiny (hlavně na vápník). Půda by měla být dobře propustná a prokypřená zhruba do 50 cm a i odvodněná. Rozhodně se mu nedaří v těžké jílovité půdě. Nevyhovuje mu ani půda, která je příliš suchá, ale ani mokrá.
Sazenice klematisu je potřeba sázet dál od sebe (40 – 100 cm). Jakmile se klematis uchytí, je možné ho přesadit, změna místa nevadí ani starší rostlině. Doporučuje se jen s přesazením počkat buď na brzké jaro (než začne rostlina zelenat), nebo na odkvět, kdy se výhonky rostliny zkracují zhruba na 50 - 70 cm. Přesazovat by se měl klematis do vyhnojené jámy, aby se mu lépe dařilo se uchytit.
Při sázení klematisu je důležité správně zvolit místo, je to totiž trvalka, takže se předpokládá, že na daném místě nějakou dobu poroste (samozřejmě je ale možného i přesadit). Před výsadbou je potřeba vykopat jámu o rozměrech kolem 50 x 50 x 50 cm. Na dno jámy se přidá asi 8 cm drenáže, na tuto vrstvu se přidá zemina promíchaná s proleželým hnojem (kompostem, zahradním substrátem). Takto připravená jáma není potřeba, pokud je půda velmi dobře propustná, není přemokřená, ale je odvodněná. V takovém případě stačí vykopat jámu zhruba 40 cm hlubokou a rovnou připravenou sazenici zasadit.
Před sázením je potřeba sazenici namočit do nádoby s vodou, klematis se musí sázet o 10 cm hlouběji, než byla v kontejneru. Při sázení se rostlina nakloní tak, aby směřovala k opoře. Zemina se pak přitiskne k sazenici. Rostlinu je potřeba důkladně zalít. Poté další zálivky už nemusí být tak vydatné, rostlina nesnáší dobře přemokření. Rostlinu je potřeba k opoře přivázat, i další rostoucí výhonky je potřeba vyvazovat tak, aby směřovaly k opoře. Rostlina musí oporu pokrývat celou, výhonky nesmí směřovat jen do jednoho místa. Výhonky je potřeba přivazovat každý rok jak rostou. Ideálně ještě předtím než se zazelenají, protože pak zdřevnatí a jsou křehké a lehce se lámou. Navazování zdřevěnělých výhonků pak může na rostlině napáchat více škody než užitku.
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav naset jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat a rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém.
Dlouhou vegetační dobu, která je cca 140 dnů, zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů.
Celer do květu
Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy, projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina, která kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu, se v tomto případě chová jako jednoletá a kvete v roce výsevu. Tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte sklizně.
Celer na venkovní záhony nevysazujte dříve než po polovině května. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sazenice celeru sázejte pečlivě, tak aby srdéčko nebylo v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší.
Vysazování celeru
U bulvového celeru je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Hnojení
Celer je náročný na živiny a obsah vápna v půdě. Během vegetace je potřeba ho přihnojovat vícesložkovým hnojivem. Například hnojivo na kořenovou zeleninu je vyhovující. Bulvový cel
Spon mezi jednotlivými keři by měl být 0,6–1 m, túje můžete sázet do samostatných jam nebo pomocí techniky vykopat rovnou celý příkop. Sestřihnete-li živý plot v následujícím roce po zakořenění na výšku drátěného plotu, podpoříte tím jeho zahuštění.
Pro vzdálenost (spon) jednotlivých rostlin je důležité, jaký druh jste si na živý plot vybrali.
Túje Smaragd není příliš vhodná do souvislého živého plotu. Pokud chcete neprůhledný plot ze Smaragdů, tak jednotlivé keře dávejte do vzdálenosti cca 50 cm. Jestli je cílem jen estetický předěl prostoru, může být mezi jednotlivými rostlinami prostor. Do stříhaného živého plotu se spíše doporučují Thuja Brabant nebo Thuja Malonyana. Ty se dobře propojí a mohou být ve sponu 60–70 cm od sebe.
Ve svém příspěvku KDY SAZET HABR JAKO ZIVY PLOT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta borojevicova.
Dobry den, ziji na malte a rada bych vysazela zivy plot kolem tenisovych kurtu mozna prave z habru.Moje otazka prosim ktery mesic je na vysadbu vhodny.dEKUJI
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Roman Beneš.
Dobrý den, nejsem úplný specialista, ale habr je trochu jak plevel. Jen tak něco ho nezahubí. Takže bych doporučil na sázení zj. jaro nebo podzim, ale aby stihl dostatečně zakořenit před prvními mrazy. Prostě období dostatečné vláhy.
Profesionální pěstitelské postupy, které dávají smysl i na zahradě
Když jsem si začal zjišťovat, jak pracují profesionální pěstitelé česneku, zjistil jsem jednu věc: většina jejich postupů není složitá ani drahá. Jen jsou důslední. A právě důslednost je to, co u jarní výsadby rozhoduje.
Kalibrace sadby: největší rozdíl za nejméně práce
Dřív jsem sázel všechno, co přišlo pod ruku. Malé i velké stroužky dohromady. Výsledek? Nerovnoměrný porost a nevyrovnané palice. Profesionálové tohle nedělají.
Začal jsem stroužky vážit a třídit:
do 4 g – vůbec nesázím,
4–6 g – menší záhon nebo okraj,
6–8 g – hlavní plocha,
8 g a více – jen pokud mám dost místa.
Výsledek byl okamžitý: porost byl vyrovnanější a rozdíly mezi jednotlivými cibulemi se výrazně zmenšily.
Moření: prevence, ne záchrana
U jarní výsadby je moření ještě důležitější než u podzimní. Půda je často chladná a vlhká, ideální prostředí pro choroby.
Postup, který se mi osvědčil:
krátké moření (řádově hodiny) proti houbovým chorobám,
důkladné oschnutí sadby,
výsadba co nejdříve po moření.
Jednou jsem moření vynechal. Výsledek: místy slabé rostliny, některé úplně vypadly. Od té doby to nevynechávám.
Spon a hustota: méně je někdy více
U jarní výsadby jsem zkoušel různé spony. Častá chyba je snaha „nahnat výnos“ hustší výsadbou. Funguje to přesně opačně.
Osvědčený spon:
řádky 30 cm od sebe,
v řádku 10 cm,
cca 33 rostlin na 1 m².
Při hustším sponu byly cibule menší a hůř se skladovaly.
Dusík: nejčastější slepá ulička
Dusík je kapitola sama pro sebe. U jarní výsadby láká přidat ho víc, protože rostliny vypadají „hladově“. Jenže přehnojení dusíkem je jistá cesta k měkkým palicím.
Moje pravidlo:
malá dávka při vzcházení,
druhá malá dávka při 3.–4. listu,
potom už nic.
Jakmile jsem tohle dodržel, zlepšila se skladovatelnost i pevnost cibulí.
V naší poradně s názvem SAZENICE VINNÉ RÉVY PLAČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denny.
Kdy je nevhodnější doba pro sázení vinné révy?
zakoupil jsem v srpnu sazenici, mám ji hned zasadit nebo uskladnit do sklepa a sázet na jaře?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba pro sázení vinné révy je v dubnu a květnu. Kontejnerové sazenice je nejlepší sázet až do léta. Přestože lze vinnou révu sázet i v létě a na podzim, nově vysazená réva by mohla v zimě utrpět poškození mrazem a vlhkostí. Pokud jste tedy koupil sazenici teď v plném letním proudu, tak ji zasaďte co nejdříve na své stanoviště, aby měla čas zakořenit, než skončí vegetační období. Na zimu nezapomeňte rostlinu dostatečně přihrnout živým kompostem, který tlením stále vytváří teplo a ochrání tak novou sazenici před mrazy výkyvy vlhkosti.
Co je to buřtguláš a čím se liší od klasického guláše?
Buřtguláš je jednoduché české jídlo z uzeniny a brambor, které se vaří rychleji než klasický guláš a používá jiné suroviny na buřtguláš.
Na rozdíl od hovězího nebo vepřového guláše se buřtguláš připravuje hlavně z uzeniny, brambor a cibule. Nevyžaduje dlouhé dušení masa, takže je hotový výrazně rychleji. Typická je i hutnější konzistence díky bramborám, které se částečně rozvaří a omáčku přirozeně zahustí. Buřtguláš je proto ideální jako rychlé, syté a levné jídlo pro běžné vaření.
Jaké suroviny na buřtguláš jsou úplně základní?
Základní suroviny na buřtguláš tvoří brambory, uzenina, cibule, paprika, česnek a tuk.
Bez těchto surovin už by nešlo o klasický buřtguláš. Brambory zajišťují sytost a hustotu, uzenina dodává chuť a tuk, cibule vytváří základ omáčky. Mletá paprika je klíčová pro barvu i chuť a česnek s majoránkou dotvářejí typické aroma. Ostatní přísady, jako fazole, houby nebo pivo, jsou už jen varianty.
Jaká uzenina je nejlepší na buřtguláš?
Na buřtguláš jsou nejlepší kvalitní špekáčky nebo buřty s vysokým obsahem masa.
Ideální je uzenina, která při vaření pustí chuť i tuk, ale nerozpadne se. Klasické špekáčky jsou sázkou na jistotu, dobře fungují i liberecké párky nebo domácí uzenina. Vyhněte se příliš měkkým párkům s nízkým obsahem masa, které se v guláši rozvaří a ztratí strukturu.
Jak vaří buřtguláš Zdeněk Pohlreich?
Buřtguláš podle Pohlreicha staví na opečené uzenině, cibuli, paprice, smetaně a postupném zahuštění.
Zdeněk Pohlreich klade důraz na správně opečený základ, aby buřty zůstaly pevné a chuťově výrazné. Papriku krátce rozvoní, zalévá vařící vodou a guláš zjemňuje smetanou. Zahuštění řeší moukou rozmíchanou ve vodě až na závěr. Výsledkem je krémovější, výraznější verze, kterou detailně popisuje samostatný recept.
Je buřtguláš vhodný pro děti?
Buřtguláš pro děti ano, ale musí být upravený bez pálivého koření a s jemnější chutí.
Pro děti se používá méně uzeniny, ideálně kvalitní párek s vysokým obsahem masa, minimum papriky a žádné chilli. Chuť lze zjemnit přidáním cizrny nebo rozmixované brambory. Česnek a majoránku stačí přidat v malém množství. Taková verze je lehčí na trávení a přitom stále sytá.
Lze uvařit buřtguláš bez brambor?
Ano, buřtguláš bez brambor existuje a připravuje se hlavně z uzeniny, cibule a rajčatového základu.
Tato varianta je méně sytá, ale chuťově výrazná. Brambory se nahrazují sterilovanou paprikou, rajčatovým protlakem nebo kapiemi. Zahuštění zajišťuje tuk a redukce omáčky. Hodí se především pro podávání s chlebem a je oblíbená tam, kde se bramb
Vysoká nať rostlin brambor je základním faktorem, který zaviní její zlomení. Bramborové rostliny mohou vyrůst příliš vysoko, když jim bylo podáno příliš mnoho hnojiva, zvláště když je bohaté na dusík. Dusík může povzbudit rostliny brambor, aby se vyvíjely více než obvykle, a to je patrné na přerůstání jejich vysokých zelených výhonků nad zemí.
Krásná bohatá tmavě zelená nať se může zdát ideální, přehnojování bramborových rostlin hnojivy ale může odradit růst brambor pod zemí. Bujné olistění nad zemí spotřebovává energii rostlin brambor a povede k nízké sklizni, pokud tato situace nebude rychle napravena.
Ve svém příspěvku DOTTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kott Jaroslav.
Dnes jsem zjistil, že asi u každého hnízda brambor sje v zemi díra a do ní nalézají včely či vosy. Brambory dobře zalévám. Letos zde na chalupě pěstuji brambory poprvé a jsem z toho pryč-bojím se i brambory okopávat. Poraďte prosím co mám dělat. Děkuji za radu. Kott Jaroslav
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.
Dobrý den,
měla jsem vosy v záhonu s jahodami. Zkoušela jsem kdeco, nakonec jsem se jich (spíše náhodou) zbavila tak, že jsem do díry nastříkala sprej proti vosám, zastrčila tam hořící sírový papírek a ono to blaflo. Vosy tam pak už nelítaly.
Rajčata vysazujte na pečlivě připravený záhon nebo do připravených nádob. U nádob dáváme kořeny až na dno a zasypáváme je až po dolní část lodyhy. U záhonu dodržujeme to, aby rostlinka byla zasazena dostatečně hluboko, aby nedošlo k jejímu vyvrácení. Při sázení rajčat je důležité, jak daleko od sebe je vysadíme, aby si později rostliny vzájemně nestínily. Minimální spon je 50 cm. Rajčata vysazujte vždy na slunném místě.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE S.O.S. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Dobrý den, děkuji za radu. Přípravek ACTARA 25 WG jsem si hned objednala dnes mi přišel,ale bohužel jsem bezradná,protože nevím jak mám určit dávkování.V návodu je jen dávka 70-80g na 1 ha brambor.A nevím zda mám orchideje přípravkem prolít nebo postříkat listy. Děkuji předem za radu Příhodová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Přípravek Actara rozřeďte v poměru 1,5 gramu na 5 litrů vody. S tím pak rostlinky postříkejte, a s tím co zbyde, je můžete zalít. Actara vám tak vystačí na mnoho let. Můžete ji bez obav použít každý rok jako prevenci na všechny pokojové rostliny. Nejvíce to prospěje těm rostlinám, které dáváte na léto ven. Jednou je ošetříte na začátku sezóny a jednou těsně před koncem. Přeji hodně zdaru.
Begonia semperflorens, známé spíše pod lidovým názvem voskovky, jsou 15 až 30 centimetrů vysoké a ze všech kvetoucích begonií se pěstují nejsnadněji. Jsou pestré v barvě listu i květu. Existují kombinace zelených listů s bílými, růžovými a červenými květy s odlišným lemováním. Další možností jsou bronzové nebo červené listy spolu s bílým, růžovým či červeným květem, někdy také s odlišným vroubením květu.
Voskovky jsou odolné vůči slunci a suchu. Kvetou celé léto až do prvních mrazíků. Ty je poškodí natolik, že je dobré rostliny okamžitě vytrhat. Od ledna se vysévá semeno jemné jako prach na dobře urovnané, utlačené truhlíky. Přimáčknou se, opatrně se zalijí a přikryjí se sklem. Při 20 °C se za týden objeví malé rostlinky. Přepichují se do hnízd neboli špetek, později se vysazují také po několika kusech na větší spon. Při sázení do kelímků je vhodné sázet silné rostliny jednotlivě, ty slabší nechat po 2 až 3 kusech v kelímku. Ven se sází otužené rostliny až po ledových mužích v druhé polovině května. Neotuženým rostlinám spálí slunce horní listy doběla.
Zazimování
Bogonii voskovku můžete i zazimovat. Přeneste je dovnitř dříve, než teploty klesnou pod 10 °C. Umístěte je na světlé, teplé a vlhké místo s dobrou cirkulací vzduchu, ale mimo dosah průvanu nebo větracích otvorů. Během zazimování omezte zálivku a zvažte lehké hnojení jednou měsíčně. Pokud byly venku ve stínu, vyhněte se přímému slunečnímu záření i během přezimování. Snažte se o teplotní rozmezí 18 °C až 24 °C a udržujte vlhkost pomocí zvlhčovače vzduchu nebo misky naplněné vodou a oblázky. Omezte zálivku. Begónie v zimě nevyžadují tolik vody. Mezi zálivkami nechte horní vrstvu půdy zcela vyschnout. Během zimy z rostlin odstraňte všechny odumřelé nebo žloutnoucí listy a květy.
Aklimatizace na jaře: S rostoucími teplotami postupně aklimatizujte rostliny na venkovní podmínky, než je vrátíte na letní stanoviště. Rostlinu brzy na jaře prořízněte, abyste podpořili nový růst. Pokud teploty nárazově klesnou pod 10 °C, rostliny přikryjte.
Druhou variantou uchování begónií přes zimu je řízkování. Koncem léta / začátkem podzimu můžete z begónie voskovky odebrat řízky a přes zimu si z nich vypěstovat nové rostliny. Pro lepší zakořenění řízků použijte kořenící stimulátor, ať vám zakoření všechny, ať nemusíte příliš krátit svoje rostliny v době nejkrásnějšího vzrůstu.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel M. Chalupníková.
Letos se podařilo kamarádce vypěstovat z jedné odrůdy brambory,které se po uvaření nedají jíst,jsou hořké. Čím by to mohlo být?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
V bramborách může být solanin a ten produkuje hořkou chuť, i když brambory nemají žádné zelené skvrny. Někteří lidé jsou citlivější na solanin a vnímají jeho hořkou chuť silněji než ostatní lidi.
Jenže kosové jsou snad ještě vynalézavější než špačci a i přes síťku jednotlivé bobulky rozklovávají a hodují tak přímo na keřích. I když kombinujeme všechny metody, musíme se smířit s tím, že nějaké ztráty budou. Vraťme se ale na začátek. Minule jsme začali velké téma: zakládání vinice.
Ano, věnovali jsme pozornost klimatickým, stanovištním a půdním podmínkám, ve kterých se révě daří. Pokud jsme si jisti, že tomu tak bude i na našem stanovišti, je potřeba si připravit půdu.
Profesionální vinohradníci si nejprve nechají provést rozbory půd, aby zjistili, co je v půdě v nadbytku, co chybí a co je potřeba přidat. Pedologové, specialisté na zemědělské půdy, vyjadřují množství živin v půdách ve speciálních jednotkách, označovaných ppm, což je počet miligramů té které živiny v jednom kilogramu půdy. Výsledky rozborů tedy zahrnují čísla vyjadřující množství jednotlivých živin právě v ppm. Vinohradník, který chce založit novou vinici, kromě výsledků půdních rozborů potřebuje vědět, jaký půdní druh na své budoucí vinici má a také, kolik procent jílu je v půdě obsaženo. Tyto informace se porovnávají s hodnotami živin, které by v nově zakládané vinici být měly, a pokud v půdě chybí, je nutné tyto živiny ve správném množství do půdy dodat.
Každá živina se v půdě chová jinak. Každý, i začínající zahrádkář ví, že problematický je dusík. Dusík, pokud je dodán například ve formě ledku, v půdě dlouho nevydrží, vyplavuje se. Ostatní formy dusíkatých hnojiv se s časem na ledkovou formu přeměňují (říkáme tomu mineralizace), takže lze obecně říci, že dusíkem nelze hnojit do zásoby. Jedna možnost však existuje. Používala se po řadu předchozích století, v dobách, kdy neexistoval chemický průmysl a průmyslová hnojiva. Naši předkové totiž měli pro pole i pro vinice jen jediné hnojivo, a to hnůj od vlastního dobytka. Dnes můžeme používat nepřeberné množství druhů průmyslových hnojiv, včetně průmyslově vyráběných hnojiv organických.
Myslíte takové ty granule vyrobené z koňského hnoje nebo ze slepičinců?
Třeba, do některých se taky přidává rašelina nebo jiný odpad – drcený biomateriál. Označují se také jako biokomposty.
Drobný pěstitel si vystačí s vlastním kompostem, často obohaceným hnojem domácích zvířat, která chová. Další elegantní možností, jak získat organické hnojivo je tzv. „zelené hnojení“, což jistě každý zahrádkář zná. Důležité je, aby směska na zelené hnojení obsahovala rostliny vytvářející dostatek biohmoty a také rostliny z čeledi bobovitých. Ty totiž žijí v blízkých přátelských vztazích s nitrifikačními bakteriemi, které umí zpracovávat vzdušný dusík z půdního vzduchu. Směska se vysévá obvykle v polovině vegetace, seká se
Tento postup shrnuje celý článek do praktického tahu, podle kterého zvládne pěstování brambor i úplný začátečník. Vychází z běžné sezóny od dubna do září a z reálných zkušeností z obce.
Vyberte správnou sadbu a termín výsadby.
Pokud je půda studená a mokrá, vyčkejte. Sázejte až ve chvíli, kdy se zem nedrolí na bláto a pampelišky začínají kvést. Nejčastější chyba je sázení „podle kalendáře“.
Připravte půdu, nebrambory.
Půda má být kyprá, vzdušná a bez čerstvého hnoje. Pokud máte těžkou půdu, zapracujte kompost a počítejte s nižšími výnosy. Brambory odpustí leccos, ale udusanou půdu ne.
Sázejte do správné hloubky a rozestupů.
Hloubka 8–10 cm, rozestupy alespoň 30 cm. Pokud pěstujete v suchu, klidně o něco hlouběji. Příliš hustá výsadba znamená malé hlízy.
Zalévejte jen tehdy, kdy to má smysl.
Nezalévejte pořád. Nejvíc vody brambory potřebují při nasazování hlíz. Pokud prší, nezalévejte vůbec. Nejčastější chyba je časté povrchové kropení.
Přestaňte se starat včas.
Jakmile nať začne žloutnout, omezte zálivku a nechte brambory dozrát. Pozdní péče často víc škodí než pomáhá.
Když tyto kroky dodržíte, brambory vám vyrostou i bez chemie, bez stresu a bez zbytečné práce navíc.
150 g hrubé mouky (dle potřeby přidejte – záleží na druhu brambor)
cca 1 dcl mléka
sůl
Postup:
Syrové brambory omyjte, oloupejte a nastrouhejte na jemném struhadle. Nastrouhané brambory nejlépe v ruce vymačkejte do sucha – vodu z nich ale chytejte do misky, nevylévejte ji. Vyždímané brambory vložte do větší mísy, přelijte horkým mlékem, promíchejte a nastrouhejte k nim oloupané vařené brambory. Z odstáté vody z brambor velmi opatrně slijte pryč tekutinu, dokud vám na dně nezůstane jen škrob (dávejte pozor, abyste s miskou moc nepohybovali, škrob by se vám opět promíchal s vodou). Do mísy s bramborami přidejte tento škrob, vejce, mouku, sůl a vařečkou vypracujte těsto (nesmí být tuhé), ve kterém by po přejetí prstem měla zůstat čára. Ve velkém hrnci přiveďte vodu k varu, osolte ji a lžící namáčenou ve studené vodě tvořte z těsta větší noky, které vkládejte do vroucí vody. Vždy vařte jen jednu várku, to je asi 10–15 kusů, abyste měli knedlíky stejnoměrně uvařené. Vařte cca 10 minut, dle velikosti. Knedlíky po uvaření propíchejte špejlí nebo vidličkou. Tyto chlupaté knedlíky můžete podávat například jako přílohu k pečenému masu s ohřátým kyselým zelím a posypané smaženou cibulkou.
Vrchní části rostlin brambor můžete ořezávat, ale pouze tehdy, když jsou hlízy brambor připraveny ke sklizni. Pokud zastřihnete vršky před touto dobou, jen kvůli tomu, že jsou moc vysoké, nebudou mít bramborové rostliny dostatek listů, aby získaly dostatek živin pro tvorbu hlíz pod zemí.
Kdy je čas na oříznutí horní části rostlin brambor, aby se hlízy mohly připravit na sklizeň? Níže jsou podrobnosti, které by se vám mohly hodit.