ŠTÍPNUTÍ JEDOVATOU MOUCHOU je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Svilušky, lidově nazývané taky červení pavoučci, jsou 0,5–0,7 mm velcí roztoči z kmene členovců. Dokážou se velmi rychle množit, při přemnožení pak způsobují značné škody a úhyn rostlin. Škodí na zelenině, ovocných stromech, jehličnanech, travinách, najít je můžeme nejen ve skleníku a na zahrádce, ale i doma na pokojových rostlinách. Rod zahrnuje více než 140 druhů, nejznámější jsou sviluška chmelová a sviluška ovocná. Svilušky škodí sáním především na spodní straně listů a k usnadnění pohybu si budují síť drobných, velmi jemných pavučinek.
Štípnutí sviluškou – sametkou podzimní
Larvy sametky podzimní (nesprávně svilušky podzimní), napadající zvířata i lidi, na rozdíl od klíšťat nesají krev. Mají jinou metodu: larva se rychle pohybuje a vyhledává místa s tenčí pokožkou, kožní řasy, případně se zavrtá tam, kde k tělu těsně přiléhá spodní prádlo. Parazita není vidět, a jakmile se vám dostane do kůže, nanese do ranky trávicí enzym, který způsobuje úporné svědění. Pod kůží pak larva žije minimálně tři dny. Svými slinami naleptá kůži hostitele, saje a prospívá a může vyvolat onemocnění zvané trombikulóza, takzvanou podzimní vyrážku. Po třech dnech larva odpadne a pak opět pod zemí pokračuje ve svém vývoji k nymfě (která je slepá). V poslední fázi vývoje sametka jako dospělec od listopadu do jara přezimuje v půdě.
V naší poradně s názvem BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri Fabian.
Dobry den, prosim o radu.... Co je to za parazita na listech vavrinu? Nejaky podtyp puklice...? A jaky tedy postrik na vzrostly strom (Chorvatsko)?
Za odpoved predem dekuji.
Fabian Jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vypadá to jako Trioza alacris, což je ploštice sající mízu z čeledi Triozidae, která vytváří hálky na listech vavřínu vznešeného (laurus nobilis). Nachází se v Evropě. Jak vypadá je vidět tady: https://www.google.com/imag…
Trioza alacris způsobuje, že okraje listů ztloustnou a srolují se dolů a vytvoří světlé, podlouhlé váčky. Tyto hálky mohou v létě ubytovat dvě generace až třiceti bledězelených nymf, které jsou pokryty chmýřím z bílého vosku. Dospělci obvykle přezimují v podestýlce, ale mohou přezimovat i v hálce. Mezi druhy vavřín, které trpí tímto škůdcem, patří vavřín azorský (Laurus azorica), vavřín vznešený (Laurus nobilis), Laurus novocanariensis a Persea indica.
Co s tím dělat?
Je to svízel, protože tyhle potvory jsou chráněni voskem a kontaktní insekticid nebude dostatečně účinný, aby zneškodnil všechny tvory. Je to stejně těžké, jako u puklic, které zmiňujete.
Doporučena je ekologická léčba, při které se napadené listy nejprve omyjí draselným mýdlem, aby se očistil list od medovice vylučované hmyzem, a poté se aplikuje neemový olej k boji proti hmyzu. Kúra se opakuje týdně, dokud neuvidíte, že nákaza ustupuje.
Pokud to nepomůže, nebo chcete radikální řešení, tak pak je na řadě systémový insekticid, který si rostlina natáhne do sebe a rozprostře ho po celém svém těle. Stane se tak po určitou dobu jedovatou pro všechen hmyz, který ji saje mízu. Problém je, že se tím na dlouhou dobu znemožní použití listů při vaření.
Existují poznatky o účinku acetonu při hubení těchto škůdců. Podle nich je třeba rostlinu na 24 hodin umístit do velkého pytle na odpadky a dovnitř umístit 20 ml acetonu na 100 litrů prostoru pytle, aby se mohl přirozeně vypařit.
Obsah jedovatých látek je v rostlině proměnlivý – závisí na stanovišti, ročním období, klimatu, sušení rostlin, ale i denní či noční době. Účinnost toxických látek na jedince je závislá zejména na jeho stáří a zdraví, jinak působí jed na dítě a jinak na dospělého člověka, jinak také na osoby více senzitivní. Toxické látky bývají obsaženy v celé rostlině, často však ve vyšších koncentracích zvláště v některých jejích částech. Toxické metabolity působí toxicky až v dávkách přesahujících určitou mez, poté se stávají rostlinnými jedy. Toxické metabolity jsou často vysoce účinné biologicky aktivní látky, které jsou v malých dávkách potenciálně využitelné jako rostlinná léčiva.
Protože se mezi léčivými rostlinami vyskytují také rostliny jedovaté, netrhejte v žádném případě rostliny a nejezte plody, které neznáte! Sbírejte jen ty rostliny, které bezpečně poznáte!
Běžně se za jed považuje škodlivá látka, která způsobuje poruchu normálních činností lidského nebo zvířecího organismu. Přesněji vyjádřeno, jedem je látka, která po vniknutí do těla v malém množství (nejvýše několik desítek gramů) vyvolá po vstřebání chorobné změny, jež mohou vést i k zániku organismu. Následkem působení jedu v organismu je otrava, nemoc s určitým původcem, inkubační dobou, příznaky a určitým průběhem. Vždy jde o výsledek vzájemného působení organismu a jedovaté látky.
Konkrétní nejmenší množství jedu vyvolávající otravu se označuje jako toxická dávka. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté v čerstvém stavu, zatímco sušením, vařením, pečením či smažením jejich jedovatost mizí nebo se snižuje v důsledku změn a rozpadu účinných látek. Většinou se však jedovaté účinky rostlin při těchto pochodech nemění. Rostlina může obsahovat buď jedinou jedovatou látku, nebo celou řadu různě složitých jedů. Složení některých rostlinných jedů není dodnes známo. Například známý alkaloid morfin byl v opiu máku izolován již začátkem 19. století a uběhlo téměř sto let, než bylo stanoveno jeho přesné složení a struktura. V opiu se během několika dalších desetiletí výzkumu zjistilo ještě asi 50 dalších alkaloidů a v podstatě dodnes není výzkum máku setého z tohoto hlediska uzavřen.
Jírovec maďal
Rostlina s latinským názvem Aesculus hippocastanum se někdy nazývá také koňský kaštan. Jde o opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka je zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy se objevují v květnu a
V naší poradně s názvem DOTĚRNÝ HMYZ MOCHNIČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hynek Pukl.
Nevím co mi rozpíchalo obě ruce. Doktorka říká že je to od Mochničky.Je to hmyz, nebo druh komára? poraďte mi prosím.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mochnička je rostlina, která se používá v bylinném lékařství pro zklidnění menstruace. Žádné reakce s pokožkou nebyly nikdy prokázány. Na rozdíl od toho mUchnička je opravdu nepříjemný hmyz. Štípnutí od muchničky může být velmi bolestivé a svědivé, a to mnohem víc než od komára. V místě po kousnutí muchničkou může krev z ranky ještě chvíli vytékat a svědivost a otok můžou být zřetelné ještě několik dní po kousnutí. Více se o muchničce můžete dočíst zde: https://www.ceskenapady.cz/…
Až 1 m vysoká bylina rostoucí v trsech. Listy má trávovité, přízemní kratší než stonek. Stonek je okrouhlý a dutý. Květy, které vyrůstají v počtu 1 až 3 v paždí listenů, mají světle až tmavě modrofialovou barvu, vnější květní lístky odstálé, směřující dolů, bez chlupů, uvnitř světlejší s tmavým žilkováním, vnitřní okvětní lístky vzpřímené, obvykle o trochu tmavší. Kosatec sibiřský kvete v květnu až červnu.
Stanoviště tvoří rašelinné a mokřadní louky, rašeliniště, břehy, obvykle na místech, která jsou alespoň v předjaří zaplavena a později mírně vlhká. Preferuje půdy bahnité, hlinité, výživné a vápnité, ale ne vysloveně zásadité, nesnáší vysoké koncentrace solí a kosení, proto roste téměř výhradně v nekultivovaných krajinách.
V ČR je kosatec sibiřský vzácný, protože jeho stanoviště byla systematicky rekultivována, v posledních letech v souvislosti s útlumem zemědělského využívání méně vhodných půd se snad jeho ústup zastavil. Celkově je však v Evropě a na východě až po Japonsko místy buď velmi vzácný, nebo zcela chybí.
Pěstuje se ve více odrůdách lišících se barvou i tvarem květů (různé odstíny modré a fialové, bílá, růžová, květy se zvlněným okrajem). Vyhovuje mu vlhké a slunné stanoviště. Sibiřské kosatce vynikají zejména ve skupinách v přírodních partiích zahrady. Odkvetlé lodyhy je potřeba ostříhat, aby tvořící se semena neoslabovala rostliny. Rostliny prakticky nemají problémy s chorobami ani se škůdci. Při šlechtění je ale musíme ošetřovat proti zrnokazu, který je schopen zničit všechna semena v semeníku. Sibiřský kosatec by měl být mulčován borovým jehličím nebo mulčovací kůrou.
Celá rostlina zřejmě obsahuje slabě jedovatou tříslovinu a silice. Otrava způsobuje žaludeční a střevní potíže, jež mohou být provázeny krvavými průjmy.
K odstranění mšic na rostlině Milion Bells můžete použít kombinaci metod, včetně silného proudu vody, neemového oleje a přinesení užitečného hmyzu, jako jsou berušky. Důležité je také pravidelné sledování a preventivní opatření.
Fyzické odstranění mšic
Vodní postřik: Silný proud vody z hadice může mšice z rostlin vytlačit.
Ruční odstranění: Mšice můžete také jemně odstranit ručně nebo pomocí měkkého kartáče.
Prořízka: Odstraňte silně napadené stonky nebo listy, abyste snížili populaci mšic.
Postřik
Insekticidní mýdlo
Smíchejte několik lžic tekutého mýdla (například kastilského mýdla) s vodou a nastříkejte přímo na mšice, přičemž zajistěte dobré pokrytí.
Neemový olej
Tento přírodní insekticid může být účinný proti mšicím. Řiďte se pokyny na etiketě produktu.
Chemický postřik
Mezi nejlepší insekticidy proti mšicím patří KARATE a ROCK EFFECT.
Užitečný hmyz
Pokud chcete zavlést užitečný hmyz, tak nepoužívejte žádné postřiky.
Slunéčka: Jsou to přirození predátoři mšic. Slunéčka sedmitečná nejlépe sbírejte na místech, kde se vyskytují mšice, protože ty jsou jejich hlavní potravou. Hledejte je v zahradách, na loukách, stromech a keřích, a také na polních plodinách. Slunéčka se také ráda schovávají v hromadách listí, pod kůrou stromů nebo ve škvírách domů, kde přezimují.
Zelené zlatoočky: Další užitečný hmyz, který se živí mšicemi. Zelené zlatoočky jsou jemný hmyz s rozpětím křídel 6 až 10 mm, v tropech i více. Vyznačují se širokým žeberním polem v žilnatině křídel , které zahrnuje i příčnou žilnatinu. Tělo je obvykle jasně zelené až zelenohnědé a složené oči jsou u mnoha druhů nápadně zlatavé. Křídla jsou obvykle průsvitná s mírným duhovým leskem; některá mají zelenou žilnatinu nebo zakalený nahnědlý vzor na křídlech. Lidový název „smradlavky“, používaný hlavně pro druhy Chrysopa , ale i pro jiné (např. Cunctochrysa), odkazuje na jejich schopnost uvolňovat při dotyku odporný zápach z protorakálních žláz. Zelené zlatoočky se vyskytují v zahradách, na polích a v dalších oblastech s vegetací, zejména tam, kde se vyskytují mšice nebo jiný hmyz s měkkým tělem. Přitahují je kvetoucí rostliny a mohou se vyskytovat odpočívající ve vegetaci během dne nebo v noci přitahované světly, což bývá nejefektivnější způsob sběru.
Preventivní opatření
Doba výsadby: Vyhněte se výsadbě zvonků Million Bells příliš brzy na jaře, protože to může zvýšit jejich náchylnost k mšicím.
Pravidelná kontrola: Často kontrolujte rostliny, zda nevykazují známky mšic.
Zalévání: Zajistěte, aby rostliny byly řádně zalévány, protože suc
Vytrvalý, 1 až 4 m vysoký keř s daleko dosahujícími kořeny a kořenovými výmladky. Borka hnědá až šedohnědá, s výraznými lenticelami, dřeň skořicově hnědá. Listy vstřícné, řapíkaté, lichozpeřené, s 1 až 3 lístky, jež jsou eliptické až vejčité, krátce řapíkaté, na okraji pilovitě zubaté, na vrcholu zašpičatělé, zejména na rubu chlupaté. Květy uspořádány v hustých, mnohokvětých, vrcholičnatých latách, 3 až 7 cm dlouhých a přibližně 5 cm širokých. Jednotlivé květy velmi drobné (jen asi 4 mm v průměru), 5četné, korunní lístky žlutavě zelené až zelené a obvykle záhy opadavé, tyčinek 5, prašníky žluté. Plodem jsou hustě uspořádané, kulovité, asi 5 mm velké, za zralosti výrazně červené peckovice s 3 až 5 semeny. Keř kvete v březnu až květnu, plody dozrávají od poloviny července.
Bez hroznatý roste na okrajích lesů, pasek, křovin, roklích, stráních, na půdách vlhčích, humózních, výživných, hlinitých, písčitých až kamenitých, mírně kyselých až neutrálních, na slunném stanovišti.
Je považován za mírně jedovatou rostlinu, v semenech je přítomen amygdalový gkykosid, který může způsobit u disponovaných jedinců otravu. Po převaření a pečlivém odstranění semen lze použít plody bezu hroznatého například na výrobu marmelády.
Pěstuje se v několika kultivarech, které se liší zejména tvarem a barvou listí (stříhanolisté, hluboce pilovité listy nebo odrůdy pestrolisté, například žluté).
Vytrvalá bylina s podzemní vejcovitou cibulkou, 10–30 cm vysoká, lysá. Listy jsou čárkovité, stejně dlouhé nebo i delší než květenství, až 30 cm dlouhé a 1 cm široké, na vrcholu špičaté, na okraji hladké, žlábkovité, na líci sivě zelené, na rubu zelené, v době květu již nezřídka zasychají. Stvol je oblý, na bázi hnědočervený, květy vykvétají v hustém 15–40květém hroznu, který zůstává kompaktní i v plném květu a je vejcovitý až válcovitý, všechny květy jsou zhruba stejné barvy. Fertilní květy jsou kulovitě obvejcovité až baňkovité, jen o málo delší než široké, květ je bílý. Sterilní květy na vrcholu jsou jen o trochu světlejší nebo i stejně zabarvené jako květy fertilní. Kvete od dubna do května. Plodem je obvejcovitá tobolka, na vrcholu zaoblená, na průřezu trojúhelníkovitá.
V ČR není původní, pochází z Balkánu.
Nejčastěji modřenec bílý (Muscari album) roste v kypré půdě, má rád slunná místa, případně polostín. Je oblíbenou cibulovinou do záhonů a zahrad, často zplaňuje.
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Jedná se o chráněný druh.
Modřenec bílý lze koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou 5 kusů, se pohybuje kolem 65 korun.
Vytrvalá, 10 až 30 cm vysoká bylina. Přízemních listů je 5 až 6, jsou úzce čárkovité, svrchu žlábkovité, slabé, delší než květenství. Květy v hustém hroznu, vonné, podlouhle vejčité až téměř kulovité, modré až černofialové, na okraji bíle lemované. V našich zahrádkách vykvétá obvykle v dubnu a květnu. Plodem je tupě špičatá tobolka.
V ČR původní jen na jihu Moravy, jinde pěstován a často zplanělý. V Evropě původní zejména ve Středozemí, ale zplanělý i v mnoha jiných oblastech.
Nejčastěji modřenec hroznatý (Muscari neglectum) roste na slunných stráních, mezích, vinicích, trávnících, náspech, na půdách mírně suchých, vápnitých, hlinitých.
Často se pěstuje mezi cibulnatými rostlinami, může se ale také nechat ke zplanění v trávníku. Je však nutné počítat s tím, že v plné kráse zazáří pouze na jaře, přes léto se prakticky vytratí a teprve na podzim poslouží jako zelená dekorace. Vybírejte tudíž taková místa, kde budou modřence během letních měsíců zakryty kvetoucími rostlinami.
Protáhlé dužnaté listy nepatří právě k malebné dekoraci jarní květiny, protože v době květu začínají polehávat a z větší části usychají. Vyrážejí opět na podzim v podobě úzce čárkovitých, na konci převislých výhonů s poloobloukovitým průřezem. V té době dorůstají od 10 až do 40 cm.
Na naše zimy jsou modřence zvyklé, ale pro každý případ můžete kořenovou část zakrýt chvojím.
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Modřenec hroznatý patří mezi silně ohrožené druhy (C2).
Modřenec se dá koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou 5 kusů, se pohybuje okolo 45 korun.
Vytrvalá, cibulnatá, 15 až 60 cm vysoká bylina, jejíž přízemní listy jsou široce čárkovité. Květy uspořádány ve válcovitém hroznu, na vrcholu s takřka vzpřímenou chocholkou. Horní květy jsou sterilní, 3–6x kratší než květní stopka, modrofialové, dolní květy jsou fertilní (plodné), zelenavé a větší než sterilní květy. Kvete v dubnu až červnu.
V ČR se vyskytuje roztroušeně pouze v teplejších oblastech, hojně roste v jižní a střední Evropě, v jihozápadní části Asie a na severu Afriky.
Nejčastěji modřenec chocholatý (Muscari comosum) roste na slunných stráních, mezích, vinicích, v trávnících, na náspech, na půdách sušších a chudých.
Nese hrozen dvojích kvítků. V horní části lodyhy jsou to jalové květy, které jsou fialové, dlouze stopkaté a hustě na sebe nahloučené. V dolní části lodyhy jsou pak žlutavé, zvonkovité, plodné květy.
Často se pěstuje mezi cibulnatými rostlinami, může se ale také nechat ke zplanění v trávníku. Počítejme však s tím, že v plné kráse zazáří pouze na jaře, přes léto se prakticky vytratí a teprve na podzim poslouží jako zelená dekorace. Vybírejme pro ně tudíž taková místa, kde budou během letních měsíců zakryty kvetoucími rostlinami.
Modřenec chocholatý se dá koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou 5 kusů, se pohybuje kolem 50 korun.
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Patří mezi ohrožené rostliny.
Vytrvalá bylina s podzemní vejcovitou cibulkou, 10–40 cm vysoká, lysá. Listy jsou čárkovité, stejně dlouhé nebo i delší než květenství, až 30 cm dlouhé a 1 cm široké, na vrcholu špičaté, na okraji hladké, žlábkovité, na líci sivě zelené, na rubu zelené, v době květu již nezřídka zasychají. Stvol je oblý, na bázi hnědočervený, květy vykvétají v hustém 15–40květém hroznu, který zůstává kompaktní i v plném květu a je vejcovitý až válcovitý, všechny květy jsou zhruba stejné barvy. Fertilní květy jsou kulovitě obvejcovité až baňkovité, jen o málo delší než široké, okvětní trubka je modrá, bez nádechu černi, někdy i purpurově naběhlá, okvětní cípy jsou bledě modré až bělavé. Sterilní květy na vrcholu jsou jen o trochu světlejší nebo i stejně zabarvené jako květy fertilní. Kvete od dubna do května. Plodem je obvejcovitá tobolka, na vrcholu zaoblená, na průřezu trojúhelníkovitá.
V ČR není původní, pochází z Balkánu.
Nejčastěji modřenec arménský (Muscari Armeniacum) roste v kypré půdě, má rád slunná místa, případně polostín. Je oblíbenou cibulovinou do záhonů a zahrad, často zplaňuje.
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Jedná se o chráněný druh.
Modřenec arménský se dá koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich bývá většinou 5 kusů, se pohybuje kolem 45 korun.
Název tohoto rodu byl zřejmě odvozen od řeckého slova moschos (pižmo), po němž květy některých druhů voní. Existují ale i jiné výklady tohoto jména.
Modřenec širolistý je převážně zjara kvetoucí drobná cibulovina. Má úzké trávovité listy a husté hrozny drobných baňkovitých květů, většinou v různých odstínech modré barvy. Některé odrůdy a variety mají i bílé, růžové a žluté květy.
Cibule modřence širolistého jsou kulovité až vejčité, se světlou slupkou, 2–3 cm velké. Listy v počtu 2 až 3 jsou široce čárkovité, přízemní a asi 20 cm dlouhé.
Květy jsou hustě semknuté, baňkovité, modré s bílým zubatým obústím, tvoří vejčitý hrozen 15–20 květů, na vrcholu s několika jalovými květy. Plod je trojpouzdrá křídlatá tobolka s černými semeny. Rostlina je vysoká 10–20 cm, vykvétá v dubnu až květnu, je mrazuvzdorná.
Nejčastěji modřenec širolistý (Muscari botryoides) roste v kypré půdě, má rád slunná místa, případně polostín. Je oblíbenou cibulovinou do záhonů a zahrad, často zplaňuje.
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Jedná se o chráněný druh.
Modřenec širokolistý je možné koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou po 5 kusech, se pohybuje kolem 50 korun.
Modřenec tenkokvětý je statná rostlina dorůstající v květu výšky 30–60 cm. Z mělce uložené cibule vyrůstají úzké listy v přízemní růžici. Mezi nimi vyrůstá vzpřímený stvol, který nese na vrcholu hrozen dvou typů květů. Ve spodní části jsou fertilní květy zprvu fialové, později světle zelené až žluté na krátkých stopkách a na vrcholu fialové až modrofialové sterilní květy na stopkách asi 2x delších než samotné květy. Okvětní cípy dolních fertilních květů jsou černé. Rostlina kvete od května do července. Plodem je tobolka.
Modřenec tenkokvětý je vytrvalá jednoděložná rostlina. Areál jeho rozšíření sahá od střední a jihovýchodní Evropy přes Balkánský poloostrov a Malou Asii až do západní části Íránu. Izolované populace se nacházejí na Ukrajině, v Itálii a ve Slovinsku. V České republice se vyskytuje roztroušeně až vzácně v teplých oblastech středních a severních Čech a na jižní Moravě. Roste ve stepních trávnících na vysluněných stráních, skalních stepích, křovinatých lemech a úhorech. Vyhledává mělčí půdy v mírně zapojených trávnících a drobných sutích.
Velmi zajímavé je postupné kvetení vrcholového hroznu modřence. Zprvu jsou všechny květy v hroznu zbarveny zelenofialově, až později začínají fertilní květy zesvětlovat. Vrcholové sterilní květy protahují stopky, barví se výrazně do fialovomodra a vytvářejí typickou rozvolněnou „čupřinu“. Jako mnohé cibulovité rostliny je i modřenec tenkokvětý často pěstován jakožto okrasná rostlina v zahradách.
Nejčastěji modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum Tausch) roste na výslunných travnatých a křovinatých stráních, stepích, lesních okrajích a úhorech. V ČR se vyskytuje v teplých oblastech od nížin po pahorkatiny.
Modřenec tenkokvětý se podobá modřenci chocholatému, nicméně tyto druhy jsou rozeznatelné podle relativní délky stopek sterilních květů (u M. comosum jsou květní stopky 3–6krát delší než sterilní květy) a podle barvy okvětí fertilních květů
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Vzhledem k jeho vzácnosti a postupnému úbytku na řadě lokalit byl zařazen mezi silně ohrožené druhy (C2b) v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky.
Modřenec tenkokvětý se dá koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou 5 kusů, se pohybuje kolem 70 korun.
Stonky této rostliny dorůstají více než 3 metrů, je-li o ně dobře pečováno, a tak potřebují neustálou oporu. Květina většinou roste ovinuta do věnce (odtud její český název). Kvete nejčastěji v létě, a to po několik týdnů. Její sněhobílé voskovité květy nádherně voní. Na dlouhých stoncích nese lesklé tmavě zelené kožovité listy.
Pro Stephanotis (Stephanotis floribunda) čili věncovec jsou charakteristické silně vonné bělostné květy ve tvaru hvězdiček, velmi podobné květům jasmínu. Však Angličané mu podle toho také začali říkat madagaskarský jasmín. Stephanotis je totiž rostlina původem z Madagaskaru. Můžete se však setkat i s označením Marsdenia floribunda, které patří téže květině. Věncovec by se dal označit také za květinu nevěst, neboť velmi často jsou to právě jeho květy, které zdobí svatební kytice.
Něžný Stephanotis je stejně jako vonné gardénie velice choulostivý na změnu stanoviště. Stačí, když ho při mytí oken nepostavíme na původní stanoviště a v téže pozici ve směru ke slunci, a rostlina velmi záhy zareaguje odpadáváním poupat. Pomoc je však v tomto případě jednoduchá. Je-li nutné květináčem hýbat, označíme si přesně předem jeho pozici značkou na květináči.
Věncovec je liána dlouhá 2,5–6 m, se vstřícnými řapíkatými listy. Jeho kožovité oválné, leskle tmavozelené a až 9 centimetrů dlouhé listy mají krátké řapíky, jsou stálezelené a podobají se listům fíkovníku pryžodárného. Mají výraznou světlou centrální žilku. Kvete v červnu až v září. Něžné bílé trubkovité květy na sebe poutají pozornost již z dálky svou čarovnou vůní. Vejčité kališní lístky jsou odstálé. Květenství vypadá jako dlouhá bílá korunní trubka květů s pěti korunními cípy, květy jsou široké do 3 cm, dlouhé do 5 cm. Zralé měchýřky obsahují jemná a křehká vlákna.
Škumpa zákeřná (Rhus toxicodendron) je keř vysoký nanejvýš 1,5 m, s podzemními výběžky. Vystoupavé nebo poléhavé větve mají v mládí zelenou kůru, později hnědou s četnými čočinkami. Střídavé řapíkaté listy jsou trojčetné s vejčitými až podlouhlými celokrajnými lístky, na rubu hustě chlupatými.
Velmi drobné květy jsou jednopohlavné a řidčeji oboupohlavné, rostliny jsou nedokonale dvoudomé. Bělavě zelené koruny svojí délkou o málo přesahují kalich. Tento druh kvete v květnu a červnu. Plod je téměř kulovitá žlutá až žlutavě bílá peckovice.
Škumpa zákeřná pochází ze Severní Ameriky, u nás se pěstuje v zahrádkách a parcích, občas zplaňuje. Vyhovují jí suchá a kamenitá stanoviště. Tento okrasný keř obsahuje ve všech částech nažloutlou, prudce jedovatou mléčnou šťávu s pryskyřičným olejem (urushiol neboli labinol), s tříslovinami, glykosidy a jinými. Na pokožce způsobují účinné látky puchýře a při styku s listy, při přesazování, ošetřování a podobně je nezbytná zvýšená opatrnost. Otravy po požití byly pozorovány u člověka i u domácích zvířat. Zajíci, kteří v zimě okusují kůru, údajně na místě umírají. U citlivých lidí se dostavují závratě a nevolnosti již při dýchání výparů v blízkosti keře. Listy se dříve používaly při onemocněních kožních, nervových, revmatických a jiných.
Některé druhy škumpy jsou prudce jedovaté, jiné vyvolávají alergické reakce. Jde zejména o východoasijskou škumpu fermežovou (Rhus verniciflua), na niž lidský organismus reaguje jako na bojovou látku yperit. Dalším nebezpečným druhem je severoamerická škumpa laková (Rhus vernix), na kterou stačí sáhnout a způsobíte si vyrážky a někdy i těžko hojitelné rány. Jedovatá je zejména mlékovitá šťáva obsahující polyfenolické látky, které jsou silnými alergeny. Když šťávou potřísníte pokožku, vytvoří se vám bolestivé puchýře, kterých se budete jen těžko zbavovat.
Škumpa vylučuje z poraněných míst mírně jedovatou šťávu s pryskyřičným olejem, tříslovinami a glykosidy (polyfenolické látky zvané urushioly). Na tuto tekutinu mohou citlivější osoby, zvláště děti, reagovat alergickým podrážděním kůže, puchýři, případě zánětem pokožky.
Pavouci jsou osminozí členovci. Jejich tělo je rozčleněno na hlavohruď a zadeček, vzájemně propojené tenkou stopkou. Zadeček není článkovaný a na jeho konci jsou umístěny snovací bradavky. Pavouci společně s dalšími řády patří do třídy pavoukovců. Třída pavoukovců pak společně s třídami hmyzu, stonožek, korýšů a mnoha dalšími patří k nejbohatšímu ze všech živočišných kmenů – členovcům.
Oteplování klimatu zapříčinilo kromě nestálosti počasí i přiliv množství živočišných a rostlinných druhů, jinak typických pro daleko vzdálenější a především jižněji položené oblasti naší planety. Tím nejméně vítaným živočišným druhem jsou pavouci, kteří vyvolávají panickou hrůzu u každého druhého Středoevropana.
Noční můra v podobě jedovatého teplomilného členovce se tak stala realitou i pro jinak relativně chladnou Českou republiku. Nejvíce pak pro její nejteplejší část, tedy Jižní Moravu, která svým podnebím asi nejvíce připomíná středomořské oblasti.
V České republice jsou téměř všichni pavouci jedovatí. Výjimku tvoří pouze zástupci čeledi pakřižákovití (Uloboridae), kteří postrádají jedovou žlázu. Jedovatí jsou téměř všichni pavouci, se kterými se u nás běžně setkáte. Výjimkou není tedy ani zápřednice jedovatá. Většina pavouků má však tak malé rozměry, respektive krátké chelicery, že nedokážou propíchnout lidskou kůži. Jsou samozřejmě druhy, které to dovedou, ale jejich kousnutí může být nanejvýš bolestivé. Mohou to být například běžnější druhy pavouků, jako například pokoutníci, cedivky, některé šestiočky a podobně. Ze vzácnějších druhů mohou člověka kousnout stepníci, nedávno na Moravě potvrzený slíďák tatarský nebo vodouch stříbřitý. Zápřednice jedovatá je poměrně velký pavouk, který má navíc velmi dlouhé chelicery, které poměrně snadno kůži prokousnou. Kvůli délce chelicer je kousnutí samozřejmě bolestivější.
Migrace do našich končin přinesla již několik nových druhů pavoukovců, mezi nimiž je asi nejnápadnější křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), který děsí především svým exotickým vzhledem, který je již na první pohled podezřelý – žlutočerné pruhy protkané tenkými bílými proužky a velikost maximálně 15 mm u samičky (je o mnoho větší než sameček i její zbarvení je oproti druhému pohlaví o mnoho výraznější). Tento pavouk byl ještě před půlstoletím ve střední Evropě velkou raritou, s postupným oteplováním se však později přesunul do oblastí u Severního moře. Na našem území se poprvé objevil na konci devadesátých let a jeho populace je dobře pozorovatelná od roku 1991, kdy se postupně z jižní Moravy dostal i do zbytku republiky. Tento pavouk sice používá relativně silný jed k usmrcení své kořisti, avšak lidem by ublížit neměl, jelikož jeho kusadla neproniknou lidskou kůží
Některé druhy, jak již bylo popsáno, jsou jedovaté, například Ramaria formosa, což jsou kuřátka sličná, nebo kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis). Také kuřátka bledá (Ramaria pallida) jsou jedovatou odrůdou.
Kuřátkovité houby se zejména málo zkušeným houbařům jako jedlé houby nedoporučují, neboť se mezi nimi vyskytují některé jedovaté druhy (viz výše), které lze od jedlých druhů jen těžko rozlišit.