Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
Ve svém příspěvku ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naďa.
Chtěla bych obnovit pěstování vinné révy na zahrádce v Praze, stolní odrůdy Picurka a Talisman a použít k tomu vysoké kovové tyče ze starého vedení. Je pro stolní odrůdy vhodný řez Vertiko?
„Koupit a pěstovat můžete leccos, pokud
s tím ovšem nechcete obchodovat. Pokud byste víno chtěla prodávat, musíte
zvolit odrůdu, která je státem uznána a zapsána v Odrůdové knize. V ní
jsou uvedeny nejen bílé a modré odrůdy moštové, ale i odrůdy podnožové a také
odrůdy stolní, o které je u drobných pěstitelů zájem především.“
Odrůdy stolní - znamená to, že z nich
jdou hrozny na stůl, tak jak jsou?
„Ano. Stolní
odrůdy mají trochu jiné vlastnosti než odrůdy moštové. Mají větší a řidší hrozen
a velké bobule. Jejich dužnina není tekutá jako u odrůd moštových, ale
chruplavá. No, a měly by mít atraktivní vzhled. Neznamená to ovšem, že si na stůl nemůžeme dát krásný hrozen třeba odrůdy Modrý Portugal nebo Moravský
muškát. Ten dokonce bude výjimečný svou celkem intenzivní vůní, což u ostatních
stolních odrůd nebývá.“
Odrůdy podnožové - na ně nejspíš roubujeme
ty moštové. A z nich pak získáme mošty odlišné kvality. Pochopitelně i vína z nich se pak liší kvalitou a cenou. Co stojí na pomyslném žebříčku
nejníž a co nejvýš?
„Nejníž jsou kategorie víno a zemské víno,
nejvýš tzv. vína s přívlastky, např. pozdní
sběr, výběr z bobulí, ledové a slámové víno.“
Paní
profesorko, máte takové příznačné jméno pro své povolání - Ludmila. Do jaké
kategorie byste zařadila svou jmenovkyni?
„Pokud máte na mysli známkové víno Ludmila,
tak by se hodilo říct, že jde o cuveé, které jediné bylo v minulosti známo
nejen v Čechách, ale i na Moravě, a to především tím, že se plnilo do zvláštních typů lahví, zvaných kalamáře. Vyrábí se stále, ale dnes již na českém trhu konkuruje celé řadě vín jak u podoblasti mělnické, tak litoměřické.
Ovšem vín z Čech je málo, protože v Čechách je výměra jen okolo sedmi set
hektarů, proto se prodávají spíše přímo u výrobců nebo ve vinotékách“
I když jste
odbornice na víno a z Mělníka, jméno asi nemá po vás? :-)
Tipuji na svatou Ludmilu?
„No samozřejmě,
jména známkových vín si každý výrobce stanovuje podle svého uvážení. Dokonce se myslím, že víno Ludmila je starší nežli já. Takže proč by se mělo jmenovat po mně?“
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den, na odrůdě Prim jsem objevil problém. Dokázal by někdo poradit, co to je a popř. co s tím? Děkuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Myslím, že každého drobného pěstitele budou nejvíce zajímat odrůdy stolní. Existují také rezistentní stolní odrůdy?
Ve státní knize odrůd je zapsaná jen jediná. Jmenuje se Arkadia a pochází z Výzkumného ústavu v Oděse, kde vznikla křížením odrůd Moldova a Cardinal, a pojmenovali ji tam Nasťa. Pro přehlednost ještě jednou: u nás je to Arkadia, v Oděse Nasťa. Moldova je interspecifický kříženec mezi odrůdami Guzal Kara a Seyve Villard 12.375; Cardinal je kříženec původem z Kalifornie. Odrůda Arkadia byla k nám introdukována /uvedena jako nová/ a pochopitelně prošla státními odrůdovými zkouškami. Má velmi velký hrozen, poměrně hustý, s velkými bobulemi. Na nich je velmi zajímavý tvar: jsou trochu protáhlé do špičky, tento tvar se ampelograficky nazývá vejčitý. Barva slupky je zelenožlutá, v pěkných ročnících až zcela žlutá. Bohužel je náročná na podmínky, daří se jí v teplých a chráněných polohách s dostatkem vláhy – tedy je vhodná pro hlinitopísčité nebo písčitohlinité půdy. Sklízí se začátkem září. Velmi dobře odolává peronospoře, o něco hůře odolává padlí. Odolnost k plísni šedé je střední, stejně jako odolnost k mrazům. Velmi se doporučuje provádět redukci hroznů a to už ve fenofázi zavěšování (velikost hrášku – viz leden), nejlépe je ponechat na jednom letorostu jen jeden hrozen. Arkadia krásně vypadá na pergole, avšak zde bych důrazně doporučila jen malé zatížení a důsledně provádět zelené práce, i když se to ve výšce bude zdát obtížné. Tady je fotografie odrůdy Arkadia:
Na trhu se sazenicemi stolních odrůd je možné se setkat s řadou dalších stolních odrůd, které se k nám dostaly z různých jiných zemí. Proto se o některých z nich zmíním. V dobách, kde se v Evropě objevili první mezidruhoví kříženci, se u nás tehdy rozšířila americká odrůda Isabella, která se u drobných pěstitelů udržela řadu desítek let. Předpokládá se, že je křížencem Vitis labrusca a Vitis vinifera. A právě druh Vitis labrusca této odrůdě předal typické chuťové vlastnosti – výrazné tóny jahod či malin, které se také tehdy označovaly jako „liščina“ („fox“). Naši předkové již velmi brzy po introdukci těchto typů kříženců došli k závěru, že takovéto přespříliš výrazné ovocné vůně a chuti do charakteru evropských vín nepatří, dokonce v některých zemích byly další výsadby těchto kříženců zakázány. Nicméně v současné době nastává u některých prodejců „vzkříšení“ slávy „labruskoidních“ vín a sem tam se na trhu můžete setkat s dovozy amerických vín s označením Labrusca. Můj skromný názor je ten, že tyto příchutě opravu do evropských vín nepatří. Z pěstitelského hlediska to však zajímavá odrůda je, protože není n
Ve svém příspěvku HROZNOVÉ VÍNO VE SKLENÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kubíková Helena.
Dobrý den,
prosím o radu : mám skleníkové víno a letos s mimořádně velkou úrodou hroznů, ale nevím čím ho ošetřit, když v hroznech začaly některé kuličky jako hnít a plesnivět.
Děkuji za radu.
Helena Kubíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MARIE HLAVSOVÁ.
Vážení, druhým rokem vlastní dcera zakoupený domeček, samozřejmě jsme převzali i pnoucí vinnou révu, hrozny zelené, fialové. Loni docházelo k tomu, že úroda byla docela dobrá, ale hrozny dozrávaly pomalu. Myslíme si, že splňujeme veškerá doporučení i slunné místo, hnojení....zalévání...Víno má vždy velmi mnoho listů a pod nimi se ukrývají hrozny...Mají se kolem listy ostříhat aby sluníčko pomohlo dozrávání. Letos to vypadá také na slušnou úrodu s možností konzumace, jinak víno nevyužíváme. Mám obavu, že dozrávání bude opět pomalé, poraďte. Jak sklizeň nejen uspíšit, ale i hrozny sklízet, aby byly sladké a chutné, jaká je to odrůda to bohužel nevíme...Děkuji. Hlavsová
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav naset jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat a rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém.
Dlouhou vegetační dobu, která je cca 140 dnů, zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů.
Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy, projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina, která kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu, se v tomto případě chová jako jednoletá a kvete v roce výsevu. Tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte sklizně.
Celer na venkovní záhony nevysazujte dříve než po polovině května. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sazenice celeru sázejte pečlivě, tak aby srdéčko nebylo v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší.
U bulvového celeru je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Celer je náročný na živiny a obsah vápna v půdě. Během vegetace je potřeba ho přihnojovat vícesložkovým hnojivem. Například hnojivo na kořenovou zeleninu je vyhovující. Bulvový celer vyžaduje dostatek vláhy a prospívá v hlinitý
Ve svém příspěvku PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jelinek Jiri.
Dobry den vyskytl se mi takovy problem - od znameho jsem dostal v loni hroznove vino v kvetinaci .Kvetinac byl maly vino nic moc velkeho vzrustu.Na podzim jsem cele vino presadil do velkeho kvetinace dal na balkon a udelal k nemu mensi drevenou konstrukci.Na jare se vino docela krasne zazalenalo ale vyskytl se onen zmineny problem na cele sazenici ( listy i stonek ) se objevilo neco co vypada jako kdyby to nekdo posypal cukrem crystal - nevim co to je a jestli s tim mam neco delat - na listech je to ze spoda - poradi mi nekdo prosim i s dalsi veci - docetl jsem se ze se ma vino zastipovat jako u rajcat - jsem zrejme zahradnik praclovek - nevim o cem je rec. Predem vsem dekuji za rady.
Jelinek Jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vilém.
Zdravím před 2 Romana jsem byl na sběru vína ve Francii u Bordeaux a super zážitek a nové zkušenosti. S tím že o víno je se potřeba starat celý rok, od vyvazování zastřihávání až po sběr a zpracování je to náročná práce. Víno i rád piju a ve Francii je nekonečný výběr dala se tam sehnat i láhev za 2eura ale taky třeba za 20euro. A občas si i objednávám nějaka francouzské víno tady http://www.vinigrandi.cz/ mají tam výběr zahraničních vín a dost i z Francie.
Plevelům se na povrchu té nevyhnojené půdy tolik dařit nebude, zatímco réva bude mít lepší podmínky. Musí se sazenice na výsadbu nějak připravit?
Záleží na tom, jak je připravená z révové školky. Sazenice při vyorávání ze školky mají dlouhé kořeny a na vrcholu dobře vyzrálý delší letorost – jak to nařizuje vyhláška o sadbě. Některé školky však pro zákazníky sazenice předem částečně upravují tak, že výhon zakrátí nanejvýše na dvě viditelná očka a celou vrchní část sazenice včetně místa srůstu podnože a roubu zaparafínují. To pak umožní výsadbu tzv. „na vysoko“, kdy místo srůstu bude trvale nad povrchem půdy a nebudou se tak vyvíjet rosné kořeny. Ty je totiž nutné v prvních letech odstraňovat nůžkami, aby se nestalo, že sazenice „zpravokoření“. Tím by se eliminovala ochranná funkce podnože před mšičkou révokazem, jak jsme o tom mluvili v lednu. Odstraňování rosných kořenů se odborně nazývá „ramování“.
Pokud sazenice ze školky zakrácené a naparafínované nejsou, musí se odstřihnout na dvě očka před výsadbou a musíme je vysadit hlouběji, aby místo srůstu (parafínem nechráněné) nevysychalo. Pak se ovšem ramování nevyhneme. Kořeny se zakracují tak, aby se bez problémů vešly do jamky a neměly tendenci se obracet nahoru – pak by nerostly. Obvykle je to na šířku dlaně, tady asi na 8 – 10 cm. Tyto úpravy se dělají bezprostředně, nejvýše den před výsadbou, a sazenice se pak na několik hodin, nejlépe přes noc, namočí, aby nasály vodu.
Ve svém příspěvku PSÍ VÍNO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Sádlo.
Soráč, že Vás opravuju.
Píšete: "rostliny, které chránily zdi panství před povětrnostními podmínkami, byly označovány jako psí. Patří mezi ně například psí víno, psí víno tříprsté, šípková růže"
Ale ne, to je tedy nápad. Psí zde přeci znamená nepravý, planý, bez užitku, zparchantělý (co byste si počala s kytkama apo. do 30 cm - violkou psí, krtičníkem psím, hávnatkou psí?). Vždy je tam ve dvojici něco léčivého, okrasného apod.
Jedovatost - ok, internet tím straší, ale praxe je jiná - je to nedobré, nikdo to nejí, ani různě postižené děti to nenapadne, natož třeba psy. Probatum est.
Nenápadné květy - jo, a hlavně je to intenzivně medonosné v pozdním létě, kdy nic moc nemeduje.
Já vím, popularizovat je těžké.
S.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Minule jste nám podrobně vysvětlila, jak založit vinici, jak provést výsadbu a jak se o mladé keře starat. Kde získáme sazenice?
Většina zájemců o výsadbu vinic si sadbu koupí; ti, co chtějí vysazovat větší výměru vinic, si ji raději předem objednají u školkaře. Školkaři, jakožto výrobci sazenic, si musí nejprve zajistit zdravý školkařský materiál, tzn. podnože a rouby příslušných odrůd. Garanty za množství a hlavně kvalitu školkařského materiálu jsou tzv. udržovatelé, většinou šlechtitelé, kteří mají dostatečně velké výsadby jednotlivých odrůd a provádějí na nich negativní selekci. To znamená, že vyřazují keře, u kterých se vyskytnou virová či jiná onemocnění, přenositelná tímto materiálem. Touto činností garantují, že rostlinný materiál, který od nich odchází, je zdravý.
Podnožová réva:
Kontroluje to ještě někdo?
Ano, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, zkráceně ÚKZÚZ. Takže školkařům můžeme důvěřovat. Školkaři pak produkují vlastní révové sazenice. Jde o poněkud komplikovaný proces. Nejprve odstraní všechna očka z podnoží a rouby rozstřihají na jednooké části. Pak spojí podnože a rouby – jde tedy o roubování, i když vinaři pro tento krok používají historický výraz: „štěpování“. Je možné to dělat anglickou, čili jazýčkovou kopulací – to je vhodné jen pro malé partie, protože je to časově náročná práce a ještě k tomu se to musí umět. Ve školkách se proto místo nožů používají štěpovací strojky, které nařezávají určitým způsobem, kdy vzniká řez ve tvaru řeckého písmene omega. Ve srovnání s ručními štěpaři jsou štěpovací strojky mnohem výkonnější, a dokonce umí zasouvat rouby do podnoží.
Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem:
Ať už se provádí štěpování ručně nebo strojově, místo spojení se ihned naparafínuje, aby spoje nevysychaly. „Štěpovance“ (podnože spojené s rouby) se ukládají do beden, ve kterých ve vhodnou dobu následuje proces stratifikace. Tím se rozumí, že štěpovanci jsou po určitou dobu vystaveni vyšším teplotám (okolo 30 °C), aby se začal vytvářet kalus – pletivo, jehož prostřednictvím obě části spolu srostou za zvýšených vlhkostních podmínek. Tvorba kalusu se musí kontrolovat. Později začínají rašit očka na roubech – to je signál pro snížení teploty prostředí. Jakmile se vytvoří kalus po celém obvodu štěpovaného místa, stratifikace je ukončena.
Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách:
Při stratifikaci tedy obě části srostou. Narostou při ní už i kořeny?
Mohou narůst, ale nemusí. Pokud ano, bývá to jen pár kořínků, které by rostlinu určitě nevyživily. Proto štěpovance čeká ještě jedno vegetační období, které tentokrát strá
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karla Večeřová.
Mám ve skleníku asi 10 let1 ks révy velkoplodé - odrůdu nevím, nahodilý kup. Na jaře prostříhávám, ale stejně má asi 50 sřapců hroznů. Kolik jich mám nechat, aby dozrály?
Děkuju za odpověď. Večeřová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Oldřich Česák.
Dobrý den,
potřeboval bych poradit, jak vypěstovat kmínek u vinné révy vysoký asi 80 cm z jehož
vrcholu bych už ohýbal tažně do stran.Vypěstoval jsem si sazenice zřízků a některé sazenice jsem si koupil. Ty vypěstované doma jsem loni napodzim uložil do sklepa
letos jsem je znova nasázel ven zkrátil jsem výhony na 2 očka. Nyní mi rostou jak
na těch vypěstovaných doma,tak i na kupovaných dva výhony, jeden delší jeden kratší.
Chtěl bych se zeptat jak postupovat dále abych založil ten kmínek jako to je na vinicích. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na dno jamky je možné dát jemný, dobře proleželý kompost. Nikdy se takto nepoužívá čerstvý hnůj a také se nikdy do jamky nepřidávají průmyslová hnojiva – na začátku rozpouštění je koncentrace jednotlivých živin v jamce příliš vysoká. Jemné, mladé, čerstvě vyrůstající kořínky by se mohly při této koncentraci spálit. Připravené sazenice se umístí do jamky tak, aby výhon se dvěma očky směřoval vzhůru a kořeny byly volně rozprostřené v jamce. Místo srůstu umístíme v případě parafinovaných sazenic asi 2 – 3 cm nad budoucí povrch půdy. Nejsou-li sazenice ošetřené parafínem, umístí se zhruba ve výšce okolního povrchu půdy. Pak se jamka částečně zasype zeminou, která byla původně na povrchu a je tedy vyhnojená. Následuje utužení zeminy mírným přišlápnutím, a pak je potřeba jamku dostatečně zalít.
Výsadba sazenice „v polovině práce“:
Po vsáknutí vody se přihrne zbytek zeminy tak, že zemina, která byla původně dole, se umístí nahoru. A hned se z ní také vytvoří kopeček, aby očka na výhonu byla zakrytá a mohla vyrašit v klidu a bezpečí, bez ohrožení jarními mrazy přicházejícími v květnu. K sazenici hned můžeme umístit tyčku, ke které se vyrůstající letorosty budou za vegetace vyvazovat.
Vytvoření hrobku nad sazenicí:
Můžete upřesnit termín výsadby?
Většinou se sazenice vysazují na jaře, protože na podzim školky většinou nestihnou připravit sadbu k prodeji před zamrznutím půdy. Z hlediska zásobení sazenice vodou je však podzimní výsadba lepší. A ještě něco: je také možné koupit během roku kontejnerovanou sadbu, většinou na různých výstavách či trzích. Pak je dobré vysazovat co nejdříve po nákupu, aby kořeny měly konečně dostatek prostoru, který v kontejneru chybí.
A jak je potřebné se o nově vysazené keře starat?
V krátké době po výsadbě může dojít k utužení povrchu půdy, která tvoří kopeček nad sazenicí. Rašící výhon by pak mohl mít potíže při vyrůstání přes takto utužený půdní škraloup. Proto je nutné občas kopeček jemně a veleopatrně prokypřit. Ale v žádném případě by se pěstitel neměl snažit „pomoci“ rašícímu výhonu tím, že kopeček nechá rozhrnutý! Rašící výhon je pod půdou etiolizovaný (vybělený – neobsahuje chlorofyl) a při prvním setkání s prudkým sluníčkem by se mohl spálit stejně, jako se mnohdy na jaře spálíme my, když včas neodejdeme do stínu.
Jinak většina prací v době vegetace na nově vysazených keřích je v podstatě téměř shodná s pracemi kolem keřů, které už plodí, jak jsme o nich mluvili v předchozích měsících. Proto nám žádná z těchto „zelených prací“ principiálně neb
Ještě bych se vrátila k něčemu, co jste zmínila před chvílí. Říkala jste, že vinaři čekají na kvalitu hroznů, aby vyrobili vína slámová a ledová. Jako spotřebitelé jsme se s nimi setkali, ale můžete nám to coby potenciálním pěstitelům vysvětlit podrobněji?
To, na co se ptáte, souvisí s právními předpisy, ale zas až tak nezajímavé to není. A neodpustím si odskok do historie. První písemný materiál, který by odpovídal našemu pojetí legislativy, je nařízení Karla IV. o zakládání vinic – tehdy se jim říkalo „privilegia“. Obsahuje různé přístupy k této záležitosti, včetně, jak bychom řekli dnes, daňových úlev pro vinaře, nebo sankcí pro zloděje ve vinicích. Je to krásné nařízení, jehož moudrosti se lze obdivovat dnes. Teď udělám obrovský skok v historii až do éry zvané socializmus; v této době nebyly právní předpisy pro vinaře žádné, pouze pro výrobu vín platily ČSN (československé státní normy). A když se po sametové revoluci a po vstupu do EU začalo pracovat na tolik potřebné vinařské legislativě, hledaly se možné vzory pro nově vytvářený vinařský zákon. V Evropě existují dva systémy: jeden je ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích okolo Středozemního moře, ve kterém se kategorie vín odvíjejí od geografického umístění jednotlivých vinařských poloh. V těchto zemích jsou kategorie určovány podle toho, kde, tedy ve které vinařské oblasti vinice leží, a podle nich se také označují. Rozlišují se vína z Burgundska, z oblasti Champagne, Beaujolais, Anjou apod. Vína jsou pro tyto jednotlivé oblasti typická a jedinečná, v každé z oblastí jsou výrazně jiná.
Druhým systémem je systém kategorizace vín podle obsahu sacharidů obsažených v hroznech bez ohledu na jednotlivé vinařské oblasti. Takto je postaven vinařský zákon např. v Německu nebo v Rakousku. A předkladatelé našeho vinařského zákona si vybrali právě tento druhý systém. Proto jsou v našem vinařském zákoně vyjmenovány tři velké kategorie vín podle získané cukernatosti při sklizni, které se dále patřičně člení, podobně jako ve výše uvedených zemích.
První kategorie je označována velmi prostě, jediným slovem: víno. Chápejme to jakožto právní výraz. Pro produkty zařazené v této kategorii platí, že minimální obsah sacharidů v moštu, tedy „minimální cukernatost“ je 11°NM, což se čte: stupňů normalizovaného moštoměru. (Pozn. - o cukernatosti také v dílu k měsíci září.) Kromě minimální cukernatosti tato kategorie není nijak jinak omezována. Ani státními hranicemi. Takovéto víno může být „mezinárodní“, může být vytvořeno z hroznů z různých států. Proto má být na obalech označováno jako „víno z&nbs
V naší poradně s názvem SAZENICE VINNÉ RÉVY PLAČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denny.
Kdy je nevhodnější doba pro sázení vinné révy?
zakoupil jsem v srpnu sazenici, mám ji hned zasadit nebo uskladnit do sklepa a sázet na jaře?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba pro sázení vinné révy je v dubnu a květnu. Kontejnerové sazenice je nejlepší sázet až do léta. Přestože lze vinnou révu sázet i v létě a na podzim, nově vysazená réva by mohla v zimě utrpět poškození mrazem a vlhkostí. Pokud jste tedy koupil sazenici teď v plném letním proudu, tak ji zasaďte co nejdříve na své stanoviště, aby měla čas zakořenit, než skončí vegetační období. Na zimu nezapomeňte rostlinu dostatečně přihrnout živým kompostem, který tlením stále vytváří teplo a ochrání tak novou sazenici před mrazy výkyvy vlhkosti.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Ve svém příspěvku PRVNÍ STŘÍHÁNÍ VINNÉ NA PERGOLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Parez.
Loni na podzim jsem zasadil keř vinné révi k pergole a během léta se mi rozrostla na všechny odbočky( ze zálistků) na pergole.Mohu tyto odbočky nechat do příštího roku?
Děkuji za radu. Parez.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel DDD.
Zdravím, jdu nyní 9.2.19 stříhat můj stolní Lake Mont bezsemenný a výborné chuti, který roste u bývalého kotce. Loni se divoce rozrostl. Zakrátím ho o polovinu a odstraním všechny výhony na kmínku i šlahounech do výše ohybu vnější strany kotce. Zde jsem nic nenašla, takže to provedu pouze dle své krátké praxe. S pozdravem DDD
Na Znojemsku je Pavel Plaček jediným živnostníkem s podobným předmětem podnikání. Přestože je Znojemsko vinařským regionem, produkce sazenic vinné révy tu živí jediného muže. Pavel Plaček začal v Dyjákovičkách pěstovat sazenice vinné révy před třinácti lety, teď jich prodá až šedesát tisíc za rok. Podnožová vinice, na které nerostou hrozny, je pro produkci sazenic révy základ. Rok trvalo, než podnože vypěstoval a narouboval. Druhý rok mohl začít dělat sazenice a až třetí rok je prodávat. Začal je nabízet místním zahrádkářům z okolí. Chvíli samozřejmě trvalo, než se dostal do povědomí. Vloni dostavěl novou halu, na kterou získal dotaci z Evropské unie.
Pavel Plaček nabízí klasické odrůdy vín, ale i ty méně časté. „Pokud někdo chce něco speciálního, nebo přímo jeho odrůdu, která se mu líbí, tak se dá naroubovat cokoliv. Pokud třeba zákazník přijde, že chce sazenice Sauvignonu, ale přímo z keřů, co má na zahradě, protože právě ten je správně kopřivový, tak je možné udělat i to.“ Většinou ale dělá sazenice z oček ze šlechtitelských stanic, kde mají uznaný šlechtitelský materiál.
Ve svém příspěvku DRUHY A ODRŮDY VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zbyněk Carbol.
Dobrý den,
rád bych si u vás zakoupil stolní odrůdu révy, ale nevím jakou. Můžete mi nějakou doporučit? Problém je, že potřebuji odrůdu, která zvládne nadmořskou výšku 500 m. Že by měla být rezistentní vůči mrazu a chorobám je jasné, pokud se najde i nějaké bezsemenná, to bude bonus navíc.
Děkuji za vaší odpověď. S pozdravem Carbol, tel. 773 833 623.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela.
My máme doma odrůdu Izabela, hrozny jsou modré, a je vynikající, je odolná proti plísním,vydrží i silnější mrazy, má výraznou chut a je příjemně slaDKÁ, MÁ I BÍLOU VARIANTU, TÁ JE SNAD chuťově ještě lepší a navíc vždy krásně provoní celý dvůr. Pro mě je bílá varianta odrůdy Izabela nejlepší hroznové víno.Lepší jsem ještě opravdu nejedla. Ale chutě má každý jiné, já však na něj nedám dopustit a vždy se těším až přijedu na podzim k našim že se najím do "prasknutí" :)
Sazenice řízků tújí v květináčích lze sázet po celou sezonu. Jinak tomu je u sadby v balu, nebo dokonce u prostokořenných sazenic. Ty je možné sázet jen brzy na jaře nebo naopak ke konci podzimu. V českých zahradnictvích už se dnes setkáte převážně s kontejnery (květináči), takže se nemusíte obávat, že by se rostlinky neujaly, pokud se rozhodnete živý plot založit například v červenci. Jen nezapomínejte na pravidelnou zálivku a další pravidla pro výsadbu tújí.
Túje potřebují vydatnou zálivku každý čtvrtý den bez deště. Zalévat budete tedy zejména v létě. V opačném případě mohou sucha zničit i vzrostlé sazenice. Jak již bylo zmíněno, sazenice tújí potřebují vlhkou půdu. Túje navíc sucho nesnáší dobře, jakmile jí zaschnou kořeny, už se nevzpamatuje.
Pokud již máte vypěstované sazenice tújí, je vhodné pustit se do výsadby. Výsadbu nepodceňujte. Máte jen jeden pokus a případná chyba vás bude mrzet desítky let. Rostliny v živém plotě vydrží pravděpodobně až do konce vašeho života.
Postup:
Kořenové baly namočte do vody.
Vykopejte 60 centimetrů hlubokou a 80 centimetrů širokou rýhu.
Vykopaný substrát smíchejte s kompostem.
Rostliny zasaďte na místo tak, aby nebyly příliš utopené.
Přiměřeně udusejte půdu v celé délce rýhy.
Půdu doporučujeme ještě zasypat bohatou vrstvou mulče.
Sazenice vydatně zalijte.
Odborníci doporučují na jeden metr dvě túje. Pokud tedy chcete vytvořit například 10 metrů dlouhou stěnu, budete potřebovat 20 tújí. Jestliže se rozhodnete pro exotičtější kultivary tújí, raději se zeptejte prodejce. Udávaná čísla platí pro nejžádanější túji 'Smaragd'.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel V. Žitek.
Na hroznu bílého vína ve skleníku se objevil šedivý povlak.Předpokládám, že se jedná o nějakou plíseň. Poradí mi někdo, čím bych měl hrozny ošetřit? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Šedý povlak bude nejspíše padlí révy vinné. Porovnat to můžete s těmito fotografiemi, na kterých je vidět padlí révy vinné: https://www.google.com/imag…
Je to onemocnění způsobené houbovým patogenem Erysiphe necator a projevuje se jako popelavě šedý až bílý práškový výrůstek na zeleném pletivu révy. Postihuje jak stolní hrozny, tak vinné hrozny. Pokud se nekontroluje, může způsobit vážné ztráty na úrodě a zhoršit kvalitu vína. Efektivní ochrana fungicidy začíná už na jaře. V pozdějších etapách vývoje hroznů je již obrana ztížena dodržováním ochranných lhůt před sklizní. Proti padlí se používají fungicidy Discus, Dynali, Kumulus, Topaz nebo VitiSan.
Když přijde jaro a půda nebude zmrzlá, můžete dřevité řízky zasadit do květináčů se zeminou nebo je přenést na záhon. Nezapomeňte však sazenice nejprve otužovat, tedy postupně je zvykat na venkovní podmínky. Je také dobré, když se sazenice v prvním období udrží pod tunelem z netkané textilie.
Vysazení na záhon
Na záhonu udělejte do půdy svislé, dosti hluboké jamky a sazenice do nich umístěte tak, aby nad povrch vyčnívaly jen krátké kousky, pouze několikacentimetrové konečky. Nad zemí by měl vyčnívat pouze vrchol řízku s nejvyšším pupenem). Půdu kolem sazenic důkladně udusejte, nejlépe jemně prohněteme rukou. Je důležité, abyste při přesazování sazenic na záhon nepoškodili spodní část kořenových výhonů, protože tam mohou být sotva viditelné kořeny. Nesmíte tedy sazenice do země silně tlačit. Měly by se lehce vsunout do předem připravených otvorů.
Po několika týdnech (asi 10) by se měly objevit první listy, to si pak si můžete být jisti, že sazenice zakořenila a adaptovala se. Zakořeněné dřevité řízky lze vysadit na podzim na své určené stanoviště, například do řady na živý plot.
Ve svém příspěvku DRUHY A ODRŮDY VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karin Horáková.
Dobrý den,
potřebovala bych zjistit jak se správně jmenuje stolní odrůda révy, která je částečně rezistentní a má takovou zvláštní výrazně aromatickou, kořeněnou chuť. Hrozny jsou žluté a název něco jako Adesa nebo Adosa- nemohu to nikde najít
Děkuji
K.H.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kdy se rozhodnout pro sklizeň už tedy víme. Řeknete nám něco ke sklizni samotné?
Mluvit o možných způsobech sklizně má význam především pro velké pěstitele. Malovinař to má mnohem jednodušší. Nicméně některé obecné zásady by měl znát také. Ještě se k nim vrátím. Nejprve tedy ke sklizni na zahrádkách. Tam mají pěstitelé několik keřů či několik desítek keřů. Do zahrádek většinou vybíráme stolní odrůdy, které budeme používat coby ovoce. V takovémto případě budeme sklízet probírkou, tedy sklidíme jen to, co v nejkratší době spotřebujeme. Když hrozny někomu nabídneme a některé bobule na nich ještě nebudou dostatečně vyzrálé, pokazíme si tím renomé vinařského pěstitele. Budeme tedy pečlivě vybírat hrozny nejvyzrálejší. Tím, že odebereme ty nejzralejší hrozny, dáváme šanci hroznům zbývajícím na keři, aby ještě nějakou dobu mohly dozrávat. Takže se stolními odrůdami asi nebude problém.
Pokud jsme si vysadili na zahrádce odrůdy moštové, problém při určení termínu sklizně nastat může. Například proto, že jsme zvolili příliš velké zatížení při řezu. (To znamená počet oček, které jsme nechali po řezu na keři, což určuje míru pravděpodobné budoucí sklizně.) Pokud tedy na keři ponecháme příliš mnoho hroznů, cukernatost neroste podle našich představ, a hlavně se nebudou přirozeně odbourávat kyseliny. Každému, kdo chce sázet révu, předem doporučuji, aby si rozmyslel, co s vypěstovanými hrozny moštových odrůd hodlá dělat, pokud z nich nechce vyrábět víno. Hrozny se samozřejmě dají prodat, avšak těmto obchodům se daří jen ve vinařských oblastech, kde sídlí také výrobci vín. Samozřejmě, že dobře vyzrálé hrozny moštových odrůd se také dají konzumovat. Ale takový hrozen už na stole tak dobře nevypadá. Také je možné dělat z hroznů kompoty, ale opět se zde lépe uplatní odrůdy stolní. Jednak takový kompot lépe vypadá, je-li vyroben z větších bobulí, a jednak stolní odrůdy mají dužninu chruplavější, mohli bychom říci „masitější“ (kdysi tento výraz používali pěstitelé třešní), a tak lépe snáší teploty při sterilizaci. Mimochodem, na pohled velmi dobře vypadají tzv. melanž kompoty – jsou z více odrůd či dokonce kombinované s jiným ovocem. Je však potřeba ohlídat, aby šlo o velmi šetrnou sterilizaci.
Na co hlavně by měli dbát ti, kteří pěstují hrozny výhradně pro výrobu vína?
Zásadně se nesklízí za deště. Není to pouze z ohleduplnosti vůči sběračům neboli česačům, ale především proto, aby dešťová voda nenatekla do sběrných nádob, protože by tak nařeďovala mošt a tím bychom si snižovali cukernatost. Při sklizni je dobré s hrozny zacházet asi jako při sklizni jablek – ta se také musí opatrně ukládat, jinak by se mohla pomačka
Chcete-li mít kvalitní keř, musíte sazenice vybírat zásadně v zahradnictví nebo ovocných školkách, kde vám poradí nejen s vhodnou odrůdou, ale doporučí vám i optimální množství rostlin. Vyšlechtěné odrůdy jsou vysoce mrazuvzdorné. Nedoporučuje se pořizovat si rakytník z neznámého zdroje, třebaže při cestování můžete narazit na místa, kde volně roste. Urýpnout odkopek by se mohlo zdát výhodné, ale je to jako koupit velkou neznámou. Nic z toho, co je předpokladem pro dobře rostoucí keř, nepoznáte ve svahu u silnice, kde mají rakytníky spíše funkci okrasnou a působí jako zpevňovače svahů.
Sazenice rakytníku je možné zakoupit, pro přehled se můžete podívat na cenu zde: sazenice rakytníku - cena.
Ve svém příspěvku HROZNOVÉ VÍNO VE SKLENÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kubíková Helena.
Dobrý den,
prosím o radu : mám skleníkové víno a letos s mimořádně velkou úrodou hroznů, ale nevím čím ho ošetřit, když v hroznech začaly některé kuličky jako hnít a plesnivět.
Děkuji za radu.
Helena Kubíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří Homolka.
Dobrý den
prosím o raduů: mám ve sleniku víno a letos mimořadně velkou urodou hroznů ala nevím čím ho ošetřit, když v hroznech začaly některé kuličky jako hnít a schnout Děkuji za radu.
Před umístěním řízků do substrátu musíme řízky nastimulovat k zakořenění. Chcete-li to provést, ostrým nožem nařízněte tenkou část kůry u spodního konce sazenice a poté ji ponořte do zakořeňovací lázně, ta může mít práškovou formu a nebo může být tekutá.
Kořenící stimulátory jsou přípravky obsahující auxiny a další sloučeniny, které urychlují proces zakořeňování. Na dřevité odřezky habru se vyplatí použít GELSTIM B, dostupný v tekuté gelové verzi.
Takto připravené dřevité řízky vložíme svisle do květináčů nebo truhlíků naplněných vlhkým pískem. Sazenice by měla být pod povrchem substrátu 1/2 až 2/3 své délky. V této formě se sazenice uskladní až do jara v místnosti nebo skleníku, kde budou chráněny před mrazy při stálé teplotě 0 až 5 °C. Květináče se sazenicemi lze umístit také například do sklepa, garáže, do chladné místnosti nebo do nevytápěného skleníku. Po celou dobu dbejte na to, aby substrát, do kterého sazenice vkládáte, byl neustále mírně vlhký.
Někteří zahradníci také praktikují výsadbu sazenic rovnou do země venku. Pak je však potřeba je dobře chránit před mrazem, například silnou vrstvou suchého listí přitisknutého větvemi jehličnanů.