Skalníky patří již řadu let k významným a vyhledávaným okrasným keřům, oblíbeným jak u našich zahrádkářů, tak i v zahradní architektuře. Pěstují se pro skutečně mnohostranné upotřebení, dále pro zvláštní půvab plodů v podzimním období, pro zajímavý tvar větví, charakter rozvětvení i ornamentální rozvětvení listů a někdy i dekorativní květenství. Květy jsou sice u většiny forem více nápadné, s výjimkou například skalníku mnohokvětého s převislými větvemi, který dorůstá výše až 3,5 m a připomíná v době květu záplavou bílých kvítků známý tavolník. Na podzim pak přináší spousty šarlatově červených a poměrně velkých plodů. Velmi dobře se hodí k výsadbě do trávníku jako solitéra nebo do širších kvetoucích živých plotů.
Skalníky patří k medonosným rostlinám a všechny druhy jsou v době květu bohatě navštěvovány včelami. Mnohé skalníky se vyznačují stálezeleným olistěním, další, opadavé druhy vynikají nádherným podzimním zbarvením listů. Plody skalníků jsou vítanou potravou hladovějícímu ptactvu v pozdním podzimu a v zimě. Většina z nich nabízí jasně červené bobule, jen několik málo žluté anebo i černé plody.
Skalníkům se daří v každé dobré zahradní zemi s obsahem vápna, spíše sušší, a to i takové, která se nám zdá vysloveně chudá. Líbí se jim na plném slunci, avšak spokojí se i s místem zastíněným, nebo v průvanu. Jsou mezi nimi výtečné solitéry, které se hodí i do živých plotů, dokonce i stříhaných, například Cotoneaster simonsii, ale též jako větrolamy, nebo do skupin keřů pro podzimní zbarvení, k oživení suchých svahů na slunci. Méně vzrůstné typy patří k vítaným dřevinám našich skalek nebo jejich nejbližšího okolí. Téměř všechny odrůdy se vyznačují velmi dobrým vzrůstem, a to i v městském ovzduší. Skalníky se vysazují na podzim i na jaře, a jestliže jsou předpěstovány v květináčích, tak po celý vegetační rok. Řez většinou není nutný, pokud jej však chceme z určitých důvodů provést, tedy nejlépe v zimě.
Množíme je výsevem, semena je nutno stratifikovat ihned po sklizni (po uzrání). Zjara je vyséváme buď pod sklo, nebo do volné půdy. Od počátku léta je můžeme množit i vegetativně, řízkováním a druhy s listy neopadavými řízkujeme o něco později.
Díky své nenáročnosti, krásným plodům a malebným růstovým formám se skalník dostal i do základního sortimentu přenosných a balkonových rostlin. V nádobách dobře roste například skalník vrbolistý (Cotoneaster salicifolius „Floccosus“) s převislými větvemi, poléhavý skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri), skalník vodorovný (Cotoneaster horizontalis), skalník raný (Cotoneaster praecox) a elegantní skalník Watererův (Cotoneaste
V naší poradně s názvem CHOROBA JABLONÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Albert Langer.
Dobrý den,
již 5 let bojuji marně s touto chorobou jabloní. Nemoc se stale rozšiřuje a neustupuje. Prosím, víte, o jakou nemoc se jedná a jak s ní bojovat? Děkuji za rady! Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde o houbové onemocnění strupovitost jabloní. Účinný přípravek je ZATO 50WG. Postřik se provádí v období od fáze růžového poupěte (před květem) až do 2 týdnů po odkvětu pravidelně v intervalu cca 14 dní.
Jabloně se množí očkováním, a to u země na jabloňové semenáče, nebo častěji na typové vegetativně množené podnože. Podle toho, jakou chceme mít výšku kmene a velikost koruny stromu, volíme vzrůstnost podnože. Ve školkařství jsou z jabloňových typových podnoží nejvíce používány podle sestupné řady vzrůstnosti následující: MM 111, A 2, MM 106, M 26, výjimečně pro nejmenší tvary M 9. Převislé kultivary okrasných jabloní se roubují na kmínky semenáčů planých i některých kulturních jabloní ve výšce 180 až 200 cm, v některých případech i výše. Velikost koruny okrasných jabloní se řídí podle růstu kultivaru i volbou použité podnože.
Okrasné jabloně pěstované na kmínku ve tvaru zákrsku nebo čtvrtkmenu do výšky 120 a 150 cm se většinou očkují u země na jabloňové semenáče nebo častěji na typové, vegetativně množené podnože. Podle toho, jakou chcete mít výšku kmene a velikost koruny stromu, volíte vzrůstnost podnože. Převislé kultivary Tschonoského jabloní se roubují na kmínky semenáčů planých i některých kulturních jabloní ve výšce 180 až 200 cm, v některých případech i výše. Stromky vysazujeme na podzim, při výsadbě na jaře zároveň provedeme hluboké zakrácení všech výhonů v koruně na tři až pět pupenů. Řez koruny děláme vždy v předjaří a ještě po dobu dalších dvou let. V pozdějších letech se zaměříme podle potřeby pouze na průklest příliš hustých korun nebo na vyřezání poškozených větví.
V naší poradně s názvem BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
prosím jak se množí ze semen bramboříky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Výsadba semen bramboříku je poměrně snadná, ale trvá to docela dlouho a nedodržují se u toho obvyklá pravidla, na která můžete být zvyklá při klíčení semen. Semena bramboříku dozrávají v červeneci, kdy je také nejlepší doba k jejich výsadbě. Semena můžete sklízet sama ze svých rostlin a nebo si v obchodě koupit zralá semena. Můžete si také koupit sušená semena, ale jejich klíčivost nebude tak dobrá. To můžete obejít namočením sušených semen ve vodě s několika kapkami Jaru na nádobí po dobu 24 hodin před výsadbou. Výsadba semen bramboříku vyžaduje dobře vyzrálý kompost smíchaný s pískem. Do každého květináče s průměrem cca 13 cm zasaďte asi 20 semen a přikryjte je jemnou vrstvou kompostu nebo písku a udržujte mírně vlhké. V přírodě semena bramboříku klíčí na podzim a v zimě, což znamená, že se jim líbí chladno a tmavo. Umístěte květináče na chladné místo, nejlépe okolo 15 °C a zakryjte je něčím, co úplně zablokuje světlo. Po výsadbě semen bramboříku může trvat i několik měsíců, než dojde k vyklíčení. Jakmile semena vzejdou, sejměte kryt a květináče položte pod růstová světla, která koupíte v zahradnictví. Udržujte rostliny stále v chladu - brambořík roste v zimě. Pokud vaše růstová světla vytváří teplo, tak je nutné chladit rostliny ventilátorem. Postupně, jak se rostliny zvětšují, je můžete přesadit do samostatných květináčů. Až přijde léto, přestanou kvést, ale pokud se vám podaří udržet je v chladu po celou dobu i v létě, porostou i v létě a narostou rychleji. To znamená, že v prvním roce pravděpodobně neuvidíte žádné květy.
Oleandry se doporučuje stříhat po celé vegetační období, to znamená od března do září. Je však zapotřebí si uvědomit, kdy a jak oleandr kvete. Květy se objevují na koncích výhonků v pozdním létě, od července do října. Stříhání by tedy mělo být vhodně načasováno. Brzké stříhání, to znamená stříhání na jaře, obvykle zapříčiní ztrátu nových květů.
V naší poradně s názvem KAKI CHURMA - TOMEL JAPONSKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aronová Dana.
Dobrý den,
se zájmem jsem si přečetla Váš článek o pěstování kaki churmy.
Doma na zahradě mám zhruba 10 let tento stromek. Získala jsem ho na výstavě, jako malý stromeček. Docela se mu daří, dnes je asi 2 m vysoký. Plodí minimálně 5 let. Plodů jsou stovky, ale malé jako nehet palce ruky. Loňského roku jsem ho maximálně ořezala a hodně likvidovala obrovské množství květů. Nic se nedělo, plodů bylo méně, velikosti stejné. Letos má plodů výrazně méně, ale jsou pořád neskutečně malé. Co s tím? Uvažovala jsem o koupi kvalitní rostliny s tím, že bych strom naroubovala. Mohla byste poradit?
První tři roky po výsadbě do volné půdy jsem ho chránila před zmrznutím, ale teď s ním nic nedělám a zimu na Moravě bez problému zvládá.
Děkuji za odpověď
S přáním pěkného dne
zdraví Dana Aronová
Kroměříž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Strom s ovocem kaki churma - tomel japonský je možné roubovat. Návod na roubování je vidět zde: https://youtu.be/au2de7AXCS…
Jistější je ale vysadit nový stromek s odrůdou vhodnou do našich klimatických podmínek. Vhodná je například odrůda Kostata, která neobsahuje pecky ani třísloviny. Plody jsou velké, kulovité, žlutooranžové barvy. Dužnina je oranžová, sladká, hodí se k přímému konzumu nebo do ovocných salátů. Plodí druhým až třetím rokem po výsadbě. Odrůda je samosprašná, takže nepotřebuje druhý strom.
Další vhodná odrůda, která vydrží mrazy až do -18°C, je Tomel ROJO BRILLANTE. Je to pozdní odrůda s vysokým a spolehlivým výnosem. Plody odrůdy Rojo Brillante dorůstají větší velikosti a sklízí se v listopadu. Plody je po sklizni dobré nechat 2 týdny dozrát aby dosáhly sladké a lahodné chuti.
A do třetice Kaki Chioccolatino je původem z Itálie. Plody má středně velké až velké, ploše kulovité, žlutooranžové barvy. Dužnina je bronzově oranžová, sladká, hodí se k přímému konzumu či do ovocných salátů. Plodí druhým až třetím rokem po výsadbě. Odrůda Chioccolatino je také samosprašná.
Při práci v koruně stromů se používá obvykle profesionální vybavení od firem Singing Rock, Petzl, Stihl, Silki a speciální arboristické vybavení od předních zahraničních firem.
Výsadba stromů
Představuje vlastně začátek arboristické práce, a proto jí je třeba věnovat velkou pozornost, neboť na jejím odborném provedení bude záviset v budoucnu celý život stromu, a potažmo i zalesňovaného okolí.
Výsadba stromů spočívá nejen ve vlastní výsadbě stromů, ale je třeba dbát i na další aspekty pro ideální budoucí podmínky pro vysazené stromy:
výběr vhodných stromů pro konkrétní stanoviště;
hodnocení podmínek stanoviště;
zabezpečení příznivých podmínek pro výsadbu stromů a zeleně;
péče o stromky v prvních letech po výsadbě.
Vysazují se jak malé stromky ze zahradní školky, tak i větší stromy až po ty největší. V závislosti na tvaru koruny, rozměrech daného stromu a půdních poměrech stanoviště se poté volí technologie výsadby a ukotvení stromu (park, zahrada, hřbitov, volná příroda, ...). Při samotné výsadbě stromu se většinou jedná o úplnou či částečnou výměnu substrátu na stanovišti, instalaci závlahových sond, statické zajištění stromu pomocí dřevěných kůlů, přihnojení, zamulčování kůrou proti výparu vody, zalití a provedení komparativního řezu. U větších stromů se pak kotví bal ještě speciálním podzemním systémem.
Kácení stromů
Patří mezi velmi časté činnosti. Provádí se rizikové kácení nebezpečných stromů v městské zástavbě, v blízkosti budov, nad objekty, ale i v lese a v blízkosti zástavby, hřbitovů, elektrického vedení a podobně.
Při kácení stromů je samozřejmostí pojištění proti způsobeným škodám a profesionální přístup. Cílem je postupné odřezání a bezpečná doprava částí stromu na zem tak, aby byla zachována maximální bezpečnost pro všechny zúčastněné pracovníky a nedošlo k žádnému poškození majetku zákazníka.
Kácení stromů a jejich prořezy se provádí za pomocí speciálních lanových technik a použitím arboristického vybavení od různých firem, které se dobře osvědčily (Singing Rock, Petzl, ...).
Ořezy stromů
Pravidelné ošetřování stromů je kompromisem mezi jejich přirozeným růstem a potřebami lidí. Vhodnými zásahy, jako jsou především různě rozsáhlé ořezy, se prodlužuje životnost stromů a zlepšuje se jejich zdraví.
Všechny druhy řezu a ořezu stromů:
Výchovný řez – provádí se u mladých stromků v prvních letech po výsadbě na trvalé stanoviště. Cílem je dosažení druhově charakteristického tvaru koruny a její přizpůsobení funkčním požadavkům stanoviště (například úprava podchozí a podjezdové výšky).
Ve svém příspěvku VADY NA POKOJOVÉM FIKUSU ELASTIKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslava Zábranská.
Prosím o radu. Při letnění na zahradě pod vysokou jabloní se mi objevili malé tečky načervenalé až černé a nyní doslova je zelené pletivo v tečkách vykousané a spodní strana listu má červené pletivo. prosím oradu , co mi ten fíkus likviduje Děkuji zábranská M.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku KAKI TOMEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olda.
Nejdříve je třeba zjistit, který z tomelů máte. Pokud by to byl nejoblíbenější tomel japonský, tak ten se v našich podmínkách dá pěstovat venku, jen když je naroubován na podnož tomelu viržinského nebo tomelu obecného. Jinak tomel japonský není schopen přežít teplotu klesající pod nulu. Takže, jestli nemáte tomel viržinský, někdy nazýván jako tomel americký, tak budete muset zůstat stále ve skleníku. Strom můžete upravit střihem, aby se vám tam vešel. Střih se provádí jako u jabloní během vegetačního klidu. V příloze je obrázek, na kterém je vidět, jak vypadají stromy po sestřihu. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek Rosa.
Nejprve dekuji za odpoved.Moc tomuto ovoci s moji pani fandime.Tak chci jeste jednu radu.Kde mohu koupit stromek,abych ho mohl pestovat venku na podnozi Tomelu Obecneho nebo podnozi Virzinia.Dekuji.
Na ovocných dřevinách se vyskytuje celá řada různých mšic. Zelená nebo zelenočerná mšice jabloňová způsobuje na jabloních a hrušních svinování listů, zkrucování letorostů a deformace plodů. Různě zbarvená mšice jitrocelová je příčinou deformací a typického zčervenání listů jabloní.
V naší poradně s názvem CHOROBA JABLONÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie čiháková.
dobrý den,na jabloních na větvích je bílý povlak,něco jako mech,ale hrubější,proti mechu okraje roztřepeně,prosím,poradte co s tím,jaký postřik,děkuji. Marie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Bílý povlak na větvích jabloní je zamoření mšicemi. Zbavíte se jich postřikem, který mšice zahubí. Existuje moderní postup, který není jedovatý a přesto spolehlivě mšice zlikviduje. Koupit ho můžete pod názvem Rock Effect, zde je vidět jak vypadá a kolik stojí https://www.zbozi.cz/dum-by…
Jde o přírodní nejedovatý olej, který mšice pokryje a zalepí jim dýchací otvory a tím je usmrtí. Postřik je potřeba udělat dvakrát po sobě s odstupem 7 dní. Postřik se aplikuje na celé rostliny, ale je-li strom velký, tak jen na postižená místa. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Začnou-li túje z ničeho nic hnědnout, pak vězte, že jejich stav může zapříčinit vícero faktorů, přičemž nezáleží na stáří stromu, neboť hnědnutím trpí všechny věkové kategorie.
Špatný závlahový režim - po výsadbě je sazenice třeba zalít, ale nikoliv utopit. V těžších půdách zalévejte opatrně, v písčitých častěji a vydatněji. Do doby, než túje zakoření, sledujte vlhkost půdy.
Zimní prosychání - je způsobeno nedostatkem vláhy v půdě. Ohroženy jsou hlavně kbelíkové rostliny. Ve volné půdě zalejte túje před jejím zamrznutím a při oblevě doplňujte vláhu.
Přehnojení - nedávejte hnojivo ke kořenům hned při výsadbě, posečkejte s první dávkou přihnojení raději měsíc po výsadbě. Než přehnojit, to raději přihnojujte až příští sezonu, kdy bude kořenový systém vyvinutý.
Nedostatek živin - starší stromy rezaví, chybí-li jim hořčík v půdě. Rozpusťte ve vodě hořkou sůl, postříkejte na větvičky (rychlejší účinek) nebo aplikujte zálivkou.
Zimní oteplení a následující velké mrazy - způsobí popraskání pletiv s rašící mízou. Uschlé větévky nezachráníte, musíte je na jaře celé ustřihnout.
Zimní solení - živé ploty u komunikací trpí prosakováním soli z vozovky. Raději si do těchto míst živý plot nevysazujte, po čase vám uhyne.
Napadení houbami - koncem léta se objevují odumřelé výhony se zčernalými plodničkami. Odstraňte větve a túje postříkejte fungicidem dle návodu.
Napadení škůdci - larvy některých motýlků (molovka tújová) se zavrtají do větviček, které následně koncem léta zasychají. Postřik na savý a žravý hmyz by měl rostlinu škůdce zbavit.
Střih rostlině proti výše uvedeným problémům nepomůže.
Ve svém příspěvku KROUCENÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Klíma.
Dobrý den, na podzim jsme zasadili planou meruňku, na jaře ji ale krátce po rašení listů se listy začaly kroutit a přestaly růst. Nevíme proč a zda se to dá ještě napravit. Děkuji za radu, Klíma, Kolín.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Neumann.
Dobrý den.
Mám jakousi blůmu (žluté koule,které se zráním červenají až do temné fialové(nějaká slivoň)
Roub jsem získal v pohraničí (po němcích). Strom je střední velikosti a každý rok cca 20let neuvěřitelně plodil. Jen byl nutný postřik při odkvétání proti červivosti. Jenže v loňském létě se mu začaly kroutit listy a strom začal chřadnout.
Listy jsem prohlížel,někde byly drobná dvě, tři mikrozrnka (trus?). Od počátku jsem dělal postřiky , ale postupně to ztrácelo smysl, když listy se srolovaly do utěsněné roličky (postřik proti mšicím - myslím Mospilan, nebo tak něco. Na podzim jsem si mayslel, že strom uschne. Na jaře jsem jej silněnji oriřezal, zatím se má k světu, mnoho výhonkú i ze staršího dřeva. Zdá se zachráněn ale svinuté trubičky nyní nachcházím na jabloni a růžích. ˇŽivočicha nevidím? Není to nějaká nemoc? Máte radu có s tím?O jediný exemplář stromu se bojím.
Děkuji
Na pěstování nejsou pivoňky náročné, především bylinné druhy patří k nejsnáze pěstovatelným okrasným zahradním rostlinám. Nejsou také příliš náchylné na choroby či napadení škůdci.
Většině bylinných i dřevitých druhů vyhovuje slunné nebo jen po část dne mírně zastíněné stanoviště, pouze některé východoasijské lesní druhy dávají přednost polostínu až stínu.
Starší rostliny nevyžadují zvláštní péči: zjara po odkvětu je můžete přihnojit dobře rozleželým kompostem nebo minerálním hnojivem – vhodná jsou hnojiva určená růžím. Chybí-li na jaře vláha, pak pivoňky zálivku přivítají, v létě po odkvětu vydrží i krátkodobá sucha.
Odstraňování semeníků by mělo být pravidlem u bylinných i dřevitých pivoněk, zimní přikrývka u bylinných pivoněk stačí jen první rok po výsadbě, jinak jsou zcela mrazuvzdorné.
Plnokvěté odrůdy můžete podepřít nebo vyvázat, protože těžké květy vítr často poláme, po dešti se pak ohýbají vlastní vahou až k zemi.
Pivoňky vyniknou nejlépe jako samostatné keře nebo v malých jednodruhových skupinách. Mezi sebou se kombinují dost obtížně z důvodu přílišné rozmanitosti tvarů a barev květů. Dobře vypadají ve společenství okrasných trav, zjara vyniknou jejich červené výhony vedle narcisů, modřenců a tulipánů. Při podzimním vybarvení pivoněk do bronzova zjistíte, že si opravdu vystačí bez velké společnosti.
V době vegetace jsou pivoňky náročné na živiny a nesnášejí dlouhodobé zamokření substrátu. Vyžadují proto výživnou a zároveň dobře propustnou hlinitopísčitou zeminu.
Většina asijských bylinných druhů vyžaduje neutrální až mírně kyselou zeminu. Bylinné druhy nesázíme hluboko, pupeny by měly být jen asi 4–6 cm pod povrchem. Hlouběji zasazené rostliny mívají menší násadu květů.
Dřevité pivoňky a evropské bylinné druhy preferují půdu neutrální až mírně zásaditou. Sazenice dřevitých druhů naopak můžeme zapustit při výsadbě 10 cm hlouběji, než byly původně. Z kmínků a větviček zapustí další kořeny a mají pak rychlejší a bohatší přírůstky.
Nejvhodnější doba pro sázení je přibližně od konce srpna do začátku listopadu, sazenice v nádobách s dostatečným kořenovým balem můžeme samozřejmě sázet po celou dobu vegetace. Při výsadbě je dobré do substrátu přimíchat univerzální, pomalu rozpustné hnojivo.
Rostliny potřebují dostatek prostoru. Pro výsadbu jednotlivých trsů či keřů proto připravíme jámy o průměru přibližně 50 cm a okolo 50–70 cm hloubky. Je-li podloží špatně propustné, nasypeme na dno asi 10–15 cm vrstvu drenáže (drobný štěrk, hrubý písek).
Dřevité pivoňky v případě potřeby zaléváme po celou dobu vegetace. Pokud jsou rostliny na místě vysazeny déle než 2–3 roky, bývá již půda vyčerpaná a je nutné rostliny během v
V naší poradně s názvem VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) dělá tyto díry do ořechů. Je to škůdce, který přezimuje jako larva v kůře stromu v hedváných chomáčcích. Vývoj začíná brzy na jaře a dospělí se objevují v době kvetení. Dospělí jsou aktivní pouze za soumraku a za úsvitu a kladou vajíčka na listy, případně na plody. Larvy vystupují z vajíček a hledají ořechy, aby se začaly krmit. Chemické postřiky se obvykle používají k likvidaci vajec a mladých larev předtím, než vstoupí do plodu. Larvy mohou vlést do středu vyvíjejících se ořechů, aby se krmili jádrem. Když dospívají, vytlačují ze vstupní díry své výkaly. Po třech až čtyřech týdnech larvy opustí ořech a hledají na stromě chráněné místo, aby se obalily kokony. Larvy ve svém kokonu mohou přezimovat, nebo se mohou objevit ve dvou až třech týdnech jako nová generace dospělých. Tito dospělí jsou aktivní v červenci a srpnu. V teplých oblastech může být i třetí generace.
Ochrana je postřikem celého stromu. To je při vzrostlém ořechu velmi komplikované, protože se používají kontaktní jedy, které jsou jedovaté pro všechno živé. Nejméně toxický je postřik neemovým olejem (olej ze stromu nimba). Existuje ale jedna nechemická vychytávka, která omezí populaci těchto potvor. Je to papírová vlnitá lepenka, která se omotá kolem kmene a větví. Larvy do ní velmi rády nalezou, aby se zakuklily. Pravidelným vyměňováním a likvidací lepenky zamezíte vývoji nových generací.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Markéta.
Dobrý den, prosím, a funguje to s tou lepenkou i u jabloní?
- Ještě k ořechům: při uskladnění některé mají posléze dost výrazně oranžové jádro, nedobré. Co to je?
Brambory není vhodné pěstovat stále na stejném místě, jinak hrozí zamoření hnilobami, háďátkem i mandelinkou. Ideální je interval 4 roky.
Brambory vyžadují dobře vyhnojený pozemek, nejlépe hnojem v minimálním množství 4 kg/m2, a na jaře pak NPK v dávce 80–100 g/m2. Před výsadbou je nutné prokypření půdy, aby se lépe prohřála, pro rané výsadby se dokonce doporučuje půdu asi týden před výsadbou po přihnojení zakrýt průhlednou fólií, ta zvýší teplotu půdy až o 5 °C a urychlí počáteční růst.
I vzhledově pěkná sadba od známého může být promořena virovými chorobami, které dokážou snížit výnos až na polovinu, proto sadbu používáme raději novou a především uznanou.
Pro ranou sklizeň předkličujeme brambory při teplotě 10–18 °C po dobu 3 až 4 týdnů. Hlízy rozložíme do bedýnek v jedné vrstvě, nemusíme je zasypávat zemí a umístíme je na světle, vytvoří se tak krátké pevné zelené klíčky, často i se zárodky kořínků. Ve větším množství je vhodné sadbu alespoň narašit umístěním do místa s teplotou 15 °C po dobu 14 dnů před výsadbou. Předklíčená sadba poskytne sklizeň o 2–3 týdny dříve, narašená asi o týden. Nejvíce urychlíme sklizeň – kromě výše uvedených opatření – zakrytím porostu po výsadbě průhlednou porofólií nebo netkanou textilií. Textilii ponecháme na porostu až do odeznění jarních mrazů, odkrýváme ji jen při okopávce a přihrnování.
Termín výsadby brambor je podmíněn příchodem jarních mrazů. Mnozí zahrádkáři spěchají a sází již koncem března, ale u předklíčené sadby a předehřáté půdy se může snadno i při výsadbě v polovině dubna stát, že mladé rostliny popálí mráz i přes dostatečné přihrnutí. Porost je pak vhodné přihnojit dusíkatým hnojivem nebo předem chránit netkanou textilií.
Brambory nevysazujeme příliš hustě, hustý porost nedá větší výnos, naopak trpí více houbovými chorobami. Optimální spon je 60 x 35 cm (u raných 50 x 30 cm). Hlízy sázíme mělce (cca 6–8 cm) do prohřáté povrchové vrstvy půdy. Při výsadbě předklíčených i narašených brambor dbáme na zachování původní orientace hlízy a snažíme se o minimální poškození klíčků.
Během vegetace je nutné u klasického hrůbkového pěstování několikrát okopávat a 2–3x přihrnout zem. Hrůbek musí být dostatečně vysoký a shora plochý alespoň 15 cm, jinak se hlízy vytvářejí těsně pod povrchem, snadno zelenají a jsou více napadány plísní bramborovou. Poslední zásah, ať už okopávku, či přihrnování, ukončíme před květem rostlin (tedy při výšce porostu 20–30 cm), poté již kořínky špatně regenerují a dochází k poškození mladých hlíz.
Při sklizni je nutné hlízy chránit před zbytečným poškozením, 14 dnů před sklizní odstraníme nať a sklízíme za sucha při teplotách nad 12 °C. Sklizené brambory před naskladněním do sklepa necháme 10–14 dnů takzvaně vydýchat na tmavém suchém místě při běžné denní teplotě. Během této doby hlízy zacelí poranění a sníží své dýchání. Před uskladněním nezapomeneme vytřídit poškozené, hnilobami či plísní napadené hlízy.
V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
U mladých stromů se provádí řez po výsadbě, a to z toho důvodu, že výpěstky se pěstují ve školkách, kde se na podzim vyorají ze země, čímž dojde ke zmenšení kořenového systému stromu, který předtím vyživoval celou korunu. Po vyorání a ztrátě části kořenů by kořenový systém nestačil vyživovat celou korunu a celý strom by strádal. Dalším důvodem je, že by strom neměl snahu se moc větvit a z krásného výpěstku by vám během roku narostlo koště.
Po výsadbě je tedy potřeba provést první řez. To znamená, že pokud jsme loni na podzim nebo letos na jaře zakoupili stromek, měl by mít založenou korunku z terminálu a tří nebo ideálně čtyř postranních větví. Tyto větve zkrátíme asi na jednu třetinu, vždy za pupenem, který směřuje ven a je vhodný pro založení koruny. Terminál, výhon směřující nahoru, se zastřihne asi o dvacet centimetrů výše, než jsou postranní větve. Terminál slouží k založení dalšího patra během roku. Zbytek větví se může vystříhat pryč. Zlepší to přísun světla k novým vyrůstajícím letorostům a zároveň to stromu odlehčí ve výživě tolika výhonů, které jsou zcela zbytečné.
Řez se provádí mírně šikmo, asi 2 mm nad pupenem, aby případná voda nezatékala k pupenu, ale vždy byla odváděna pryč. Na paměti bychom také měli mít to, že čím více daný výhon zastřihneme, tím bujněji poroste z dalšího pupenu nový výhon.
V naší poradně s názvem THUJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Vaše túje prodělaly chorobu a její následky budou patrné stále. Celkový vzhled tújí vypadá, že se jim moc nedaří. Jestli je navíc pěstujete jako živý plot, tak bude asi lepší jejich trápení ukončit a zvolit jinou dřevinu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bretislav.
Dobrý den.
Tak to jste mně moc nepotěšil.10000 v háji.Jak jsem je kopoval vypadali pěkné.Je možné že onemocněli ze substrátu který jsem koupil v polsku a dával je pod ně při výsadbě?Substrát byl určený pro výsadbu jehličnanů a řikaly mi že to je také pro tůje.Nebo mohli chytnout chorobu s mulčovaci kůry?Sousedi přes plot mají tůje a bez problému.Nedalo by se ještě vyskoušet jiný postřik ale to potřebuji radu protože jsem bezradný.Nebo hnojivo?
dik mooooc za odpověd.
Tomek
Na dno jamky je možné dát jemný, dobře proleželý kompost. Nikdy se takto nepoužívá čerstvý hnůj a také se nikdy do jamky nepřidávají průmyslová hnojiva – na začátku rozpouštění je koncentrace jednotlivých živin v jamce příliš vysoká. Jemné, mladé, čerstvě vyrůstající kořínky by se mohly při této koncentraci spálit. Připravené sazenice se umístí do jamky tak, aby výhon se dvěma očky směřoval vzhůru a kořeny byly volně rozprostřené v jamce. Místo srůstu umístíme v případě parafinovaných sazenic asi 2 – 3 cm nad budoucí povrch půdy. Nejsou-li sazenice ošetřené parafínem, umístí se zhruba ve výšce okolního povrchu půdy. Pak se jamka částečně zasype zeminou, která byla původně na povrchu a je tedy vyhnojená. Následuje utužení zeminy mírným přišlápnutím, a pak je potřeba jamku dostatečně zalít.
Výsadba sazenice „v polovině práce“:
Po vsáknutí vody se přihrne zbytek zeminy tak, že zemina, která byla původně dole, se umístí nahoru. A hned se z ní také vytvoří kopeček, aby očka na výhonu byla zakrytá a mohla vyrašit v klidu a bezpečí, bez ohrožení jarními mrazy přicházejícími v květnu. K sazenici hned můžeme umístit tyčku, ke které se vyrůstající letorosty budou za vegetace vyvazovat.
Vytvoření hrobku nad sazenicí:
Můžete upřesnit termín výsadby?
Většinou se sazenice vysazují na jaře, protože na podzim školky většinou nestihnou připravit sadbu k prodeji před zamrznutím půdy. Z hlediska zásobení sazenice vodou je však podzimní výsadba lepší. A ještě něco: je také možné koupit během roku kontejnerovanou sadbu, většinou na různých výstavách či trzích. Pak je dobré vysazovat co nejdříve po nákupu, aby kořeny měly konečně dostatek prostoru, který v kontejneru chybí.
A jak je potřebné se o nově vysazené keře starat?
V krátké době po výsadbě může dojít k utužení povrchu půdy, která tvoří kopeček nad sazenicí. Rašící výhon by pak mohl mít potíže při vyrůstání přes takto utužený půdní škraloup. Proto je nutné občas kopeček jemně a veleopatrně prokypřit. Ale v žádném případě by se pěstitel neměl snažit „pomoci“ rašícímu výhonu tím, že kopeček nechá rozhrnutý! Rašící výhon je pod půdou etiolizovaný (vybělený – neobsahuje chlorofyl) a při prvním setkání s prudkým sluníčkem by se mohl spálit stejně, jako se mnohdy na jaře spálíme my, když včas neodejdeme do stínu.
Jinak většina prací v době vegetace na nově vysazených keřích je v podstatě téměř shodná s pracemi kolem keřů, které už plodí, jak jsme o nich mluvili v předchozích měsících. Proto nám žádná z těchto „zelených prací“ principiálně neb
V naší poradně s názvem POHROMA NA ZAHRÁDCE, NEMOC RODODENDRONU A PLAMÉNKU. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Galus.
Dobrý den,
na jaře jsem zasadil rododendron, který krásně obrazil, ale během 14 dnů se na něm začaly objevovat hnědé skvrny a listy začínají schnout. Zároveň jsem zaznamenal špatnou kondici plaménku, objevuje se na horních listech podivné žilkování. Tmavé žilky a světlý list.
Děkuji za případné odpovědi. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hnědé listy, které má váš Rhododendron jsou nejspíše následky chladného jara. Vlivem mrazů byly listy poničeny a teď se to projevilo jejich zasicháním a hnědnutím. Podle obrázku jsou nové listy zdravé a rostlina prospívá.
Co se týče klematisu, tak zde nejspíše půjde o chlorózu. Chloróza se objevuje při výsadbě na nevhodných stanovištích, kde dochází často ke žloutnutí listů ve vrcholových částech
výhonů, přičemž žilnatina zůstává dlouho zelená. Postupně zežloutnou a zhnědnou celé listy, zkrucují se a předčasně opadávají. Příčinou mohou být jak celkový nedostatek živin, tak například jen nedostatek železa, ale mohou ji způsobit i abiotické faktory, například přemokření substrátu. Nedostatek železa může být vyvolán nadbytkem vápníku či fosforu v půdě, utužením či nadměrnou vlhkostí půdy, chladným počasím, poškozením kořenů. Ochrana se provádí na základě stanovení příčiny, v případě nedostatku železa lze opakovaně aplikovat listová hnojiva s Fe v chelátové formě již od prvních příznaků.
Během vegetace odstraňte všechny slabé, přebytečné a suché výhony. Ponechávejte jen 6 až 8 letorostů nahrazujících odplozené dřevo.
Nejlépe na podzim, po opadání listí, odřízněte všechny dvouleté výhony úplně u země – jsou to ty, na kterých v létě byly plody.
U maliníků, které zaplodily na podzim na jednoletých výhonech, odstřihněte pouze odplozené konce. Jednoleté výhony jinak není třeba zkracovat vůbec, stačí je probrat, aby nebyly příliš husté.
U nových sazenic radikálně výhony nezkracujte! Novou sazenici po výsadbě zkraťte kousek nad zemí do jednotné výšky. Po výsadbě pravidelně zalévejte, aby rychle prokořenily.
TIP: Pokud chcete, aby maliny byly co nejsladší a největší, je třeba rostliny během podzimu nebo zimy pohnojit a zkypřit. Tím zůstávají déle při síle a hojně rodí. Maliníkům svědčí hlavně chlévský hnůj a dobrá kompostní země. Hnůj se navrství na podzim mezi řady a pak se zakopává. Kompost se zakopává také na podzim nebo během zimy a mimo to se záhony během zimy důkladně zalijí ještě výkaly zředěnými močůvkou. Pokud nemáte přírodní hnůj, močůvku či kompost, nezbývá než si vystačit s hnojivem umělým. Zároveň je třeba při každém podzimním okopávání odstranit výhony, které vybočily z řady.
Ve svém příspěvku CHOROBY VYSAZENÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dědík.
Na listech vysazeních rajčat sz od sponích listů objevila na nich bílá vrstva a šíří se nahoru na listech.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jehlíková Věra.
Mám stejný problém , ale na předmětný dotaz nebyla odpověď.
Rostliny po výsadbě začínají od vrcholu bělat a jakoby usychat a rostlina (rajče)
postupně zajde. Tento problém mám druhým rokem. Před tím ten problém nebyl .
děkuji za radu.
.
Začnou-li vám túje z ničeho nic hnědnout, pak vězte, že jejich stav může být zapříčiněn mnoha důvody, přičemž nezáleží na stáří stromu, neboť hnědnutím trpí všechny věkové kategorie.
Nejčastější příčiny:
Špatný závlahový režim – po výsadbě je třeba sazenice zalít, ale ne utopit! V těžších půdách zalévejte opatrně, v písčitých častěji a vydatněji. Do doby, než túje zakoření, sledujte vlhkost půdy. U tújí máte pouze jeden pokus, pokud jim zaschnou kořeny, tak se již nevzpamatují.
Zimní prosychání – je způsobeno nedostatkem vláhy v půdě. Ohroženy jsou hlavně rostliny v nádobách. Ve volné půdě zalejte túje před jejím zamrznutím a při oblevě doplňujte vláhu.
Přehnojení – nedávejte hnojivo ke kořenům hned při výsadbě, posečkejte s první dávkou přihnojení raději měsíc po výsadbě. Než přehnojit, raději přihnojujte až příští sezonu, kdy bude kořenový systém vyvinutý.
Nedostatek živin – starší stromy rezaví, chybí-li jim hořčík v půdě. Rozpusťte ve vodě hořkou sůl, postříkejte na list (rychlejší účinek) nebo aplikujte zálivkou.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Na rajčatech při dozrávání zůstávají zelené prstence kolem stopky, což je údajně způsobeno špatnou výživou. Poradí někdo čím přihnojit nebo roslinám schází? Při výsadbě jsem dala k rostlinám hnojivo určené pro rajčata a papriky a později jsem přihnojila kopřivovou jíchou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nedozrálé vršky rajčat kolem stopky, které zůstávají zelené, i když zbytek rajčete je již červený může mít několik různých příčin.
1. Teploty pod 15 stupňů.
2. Příliš zhutněná půda a příliš vlhká půda inhibují kořenový systém, který omezuje zrání ovoce.
3. Půda s nízkou hladinou draslíku s nedostatkem organické hmoty a vysokým pH.
4. Virová onemocnění.
5. Silné zamoření molicí.
Některé odrůdy rajčat jsou jednoduše náchylnější k této poruše než jiné.
Výsadba mečíků by měla být hotová do konce měsíce května. Kdo s ní letos trošku počkal, udělal dobře: když uhodí mrazíky, mohou poškodit již narašené hlízy. Je velmi důležité, aby hlízy mečíků byly vysazovány do půdy, která je již prohřátá; studená jim totiž nesvědčí. Zapříčiňuje, že jsou mečíky častěji napadány houbovými chorobami, případně jim trvá déle, než vzejdou, ačkoliv byly vysazeny v dřívějším termínu.
Pro rostliny je nejvýhodnější takzvaná skupinová výsadba, neumísťujte proto jednotlivé hlízy samostatně, roztroušené po zahradě. Zeminu vyberte nejlépe propustnou, hlinitopísčitou, s dostatečnou zásobou živin. Nevhodné je však přímé vápnění a hnojení nezetlelým kompostem a hnojem. Jako ideální se jeví pH půdy okolo sedmi. Pokud je místo k výsadbě hlíz zryto již od podzimu, řádně je srovnejte a zbavte velkých hrud hráběmi nebo kultivátorem.
Velmi důležitá je přiměřená hloubka výsadby. Pamatujte, že nejvhodnější je vysazovat velké hlízy hlouběji a malé hlízy mělčeji. Pravidlem by mělo být, že nad hlízou bude ještě asi deset centimetrů zeminy, u velkých hlíz až patnáct. Při mělké výsadbě hrozí vyvracení rostlin, při hluboké napadení houbovými chorobami. Svou roli hraje i charakter zeminy: na lehkých půdách vysazujte hlouběji, na těžších mělčeji. Rostliny tak nebudou trpět buď nedostatkem, nebo přemírou vody. Vzdálenost řad se pohybuje od třiceti do osmdesáti centimetrů, vzdálenost hlíz je kolem tří až osmi centimetrů. Díky zachování optimálních vzdáleností mezi hlízami můžete předejít možnému napadení houbovými chorobami.
Po výsadbě zem upěchujte a pozemek s mečíky řádně zalijte. Až do doby vzcházení zasazeným hlízám plně postačí tato jediná, ale vydatná zálivka. Rostliny vyraší v závislosti na hloubce výsadby, počasí a odrůdě přibližně za deset až čtrnáct dnů. Nutností je, abyste udržovali pozemek v bezplevelném stavu, a pokud nepoužijete selektivní herbicidy, tak i řádné plečkování, tedy kypření povrchu půdy a hubení plevelů.
Hlízy sázejte klidně až do hloubky 15 cm, příliš mělce vysázené rostliny by se totiž poté, co vyrostou do plné výšky, mohly při větru snadno vyvracet. Hlízy doporučujeme vysazovat nejdříve až v druhé polovině dubna, jelikož nejsou mrazuvzdorné.
Už v zahradnictví by měli vámi vybraným stromkům odborně zkrátit kořeny. Je potřeba se zbavit nemocných a nefunkčních kořenů. Před zasazením by měly mířit směrem ven a dolů, aby se v půdě dobře rozrůstaly. Správným řezem zajistíte, že se nebudou stáčet do sebe.
Ještě před výsadbou namočte kořeny stromku do vody. K odplavení nečistot postačí několik hodin až půl dne (doba by neměla překročit 24 hodin). Proveďte také výchovný řez.
Velmi důležité je, aby byl ovocný stromek vysazen ve správné výšce. Stromky zasazené příliš hluboko zakoření z naštěpované části, vliv podnože se tak neuplatní a to oddálí plodnost stromku. Naopak stromky vysazené příliš vysoko špatně zakoření a trpí suchem. Správně vysazený stromek má tedy být stejně hluboko, jako rostl ve školce. Musíte počítat s tím, že po slehnutí půdy klesne stromek hlouběji, než jak byl původně vysazen, a proto jej vysazujte vždy o něco výše. Keře rybízů však sázejte asi o 10 cm hlouběji, než rostly ve školce, hlubší výsadba totiž využívá přirozenou schopnost rybízu vytvářet větší množství kořenů i na jednotlivých větvičkách. Keře angreštu můžete sázet mělčeji než keře rybízu, protože snadněji vytvářejí adventivní pupeny na starším dřevu. Stromky rybízu a angreštu (na podnoži meruzalka) sázejte také o něco hlouběji, než byly ve školce. Důležité je to zejména při slabé kořenové soustavě.
Jáma musí být tak veliká, aby se kořeny nikde nedotýkaly jejího okraje. Rozměry jámy se tedy pohybují od 0,6 x 0,6 m do 1 x 1 m, hloubka jámy by pak měla být od 0,3 do 0,6 m. Pokud stromky vysazujete v trvale zatravněné zahrádce, vyhlubte jámu větší. Půda se liší v jednotlivých vrstvách svým složením. Prvních 20 cm je půda nejvíce provzdušněná a kvalitní. Proto je při kopání lepší oddělit horní a spodní část půdy na dvě hromady. Do horní, aktivní vrstvy poté přimíchejte zahradnický substrát nebo kompost. Stromkům také jistě prospěje přidání pomalu rozpustného organického hnojiva.
Po vykopání jámy do ní vlijte vodu. Stromku nevadí, když ho zasadíte do bláta. Ideální množství jsou 2 kbelíky vody. Na co byste ale měli dát pozor, je příliš mnoho zálivky v následujících dnech. Kořeny by mohly uhynout. Horní vrstva půdy, do které jste přidali kompost, patří při sázení na dno jámy. Nyní umístěte do jámy stromek, zasypte ho zbytkem zeminy z druhé hromady (tedy ze spodní vrstvy země) a udusejte. Stromek zalijte a nyní se již můžete těšit na příští rok.
Jiná možnost výsadby spočívá v tom, že při výsadbě rozložíte kořenovou soustavu stromků do jámy, prosypete ji sypkou zeminou a mírně stromkem potřepáváte, aby se zemina dosta