Sušit houby můžete jak v horkovzdušné, tak v plynové nebo elektrické troubě. Houby je zpočátku vhodné sušit v troubě vyhřáté jen na 20-30 °C, pouze tak se čerstvé houby zpočátku nezapaří. Zhruba v polovině sušení už můžete teplotu zvýšit na 50-70 °C. Pro sušení hub v troubě je vhodné pořídit si speciální mřížky na sušení. Oproti klasickému plechu jimi totiž proudí vzduch a sušení je tak efektivnější. V případě, že se rozhodnete zvolit klasickou variantu, tedy plech, vyložte ho napřed pečicím papírem, aby se houby nepřilepily. Při sušení hub v troubě nechte dvířka mírně pootevřená, aby vzniklá pára měla kam unikat. Pro správné usušení je také nutné houby pravidelně obracet.
Sušení v elektrické troubě
Ingredience: houby, pečicí papír
Postup: Hříbky očistíme suchým hadříkem nebo ubrouskem a nakrájíme je na půlcentimetrové plátky. Na rošt do elektrické trouby položíme pečicí papír a plátky hub na něj rozložíme. Troubu vyhřejeme na 50 °C a vložíme rošt s houbami (můžeme použít i plech). Troubu necháme pootevřenou asi na 10 cm, pokud se zavírá, zajistíme dvířka vhodným předmětem. Sušíme cca 12 hodin. Usušenéhouby musí chrastit a lámat se. Uchováváme v suchu, v uzavřené nádobě. K sušeným houbám vložíme jeden bobkový list a kuličku nového koření.
Sušení v horkovzdušné troubě
Postup: V horkovzdušné troubě se houby nakrájené na plátky začínají sušit na 45 °C a postupně se teplota zvyšuje asi do 80 °C, ne víc. Houby je nutno neustále hlídat, aby se neupekly, a také je potřeba je častěji obracet.
Sušení v plynové troubě
Postup: Plech vyložte pečicím papírem, houby se vám tak nebudou lepit. Zpočátku houby sušte za nižší teplotu, ideálně okolo 20-30 stupňů Celsia. Ke konci sušení teplotu zvyšte, a to maximálně na 70 stupňů. Houby alespoň dvakrát obraťte a suchou utěrkou je zbavujte vlhkosti, aby se vám nezapařovaly. Aby vznikající vlhkost mohla unikat, je dobré nechat trochu pootevřená dvířka trouby nebo pustit větrák. Po usušení nechte houby vychladnout a až poté je dejte do sklenice. Teplé houby by se vám ve sklenici zapařily a dříve či později by zplesnivěly.
Sušení hub v mikrovlnce
Postup: Plochý talíř vyložte papírem nebo papírovým ubrouskem (kuchyňskou papírovou utěrkou), na něj rozložte omyté osušenéhouby, seshora přikryjte opět papírem a sušte 3 minuty při výkonu 850 W. V polovině sušení ubrousek obraťte, zkontrolujte, jak se houby suší, a proces dokončete. Po vypnutí trouby je nechte ještě chvíli nezakryté pomalu dosušit.
Takhle se zavařují houby na Moravě. Houby zavařované na přírodní způsob bez nálevu. Zdá se to divné, ale můžu jen doporučit, houby jsou skoro jako čerstvé, zůstává v nich chuť a částečně i tvar.
Houby na zavařování použijeme jen zdravé, nakrájíme na libovolné kousky. Lišky a václavky a všechny houby, které mají pod kloboukem žebrování umyjte vodou na sítku. Hřiby a ostatní houby jim podobné vodou nemyjte, ale očistěte nasucho.
Houby poměrně surovým způsobem, bez milosti, natlačte do sklenic a při tom se snažte, abyste z nich neudělali kaši. Houby při zavařování trochu zmenší svůj objem, tak abychom ve sklenicích nakonec něco měli.
A teď přijde hlavní překvapení tohoto receptu: do sklenic už nedáme nic, opravdu vůbec nic, jen je dobře zavřeme a sterilizujeme 90 min ve vodě horké 90 °C. Vyndáme a za 24 hodin znovu sterilizujeme 60 min zase při 90 °C. Po první sterilizaci zmenší svůj objem, ale po té druhé už ne. Houby zavařené touto moravskou vychytávkou vydrží až dva roky, možná i déle. Platí ale pravidlo, že při každém otevření sklenice nejprve přičichněte k obsahu. Pokud neucítíte nepříjemný zápach, tak je vše bezpečné. V opačném případě se to nepovedlo a celý obsah sklenice vyhoďte.
Zavařené houby se pak dají použít jako ty čerstvé, například do omáčky, polévky, pod maso, smaženice, kulajda, atp.
Ve svém příspěvku SKLADOVÁNÍ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Balášová.
Slyšela jsem o možnosti uskladnění česneku tak,že se rozebere palice na stroužky,do sklenice se dá 1cm soli a stroužky česneku.Nikde jsem se nedozvěděla zda mají být stroužky oloupané nebo ne.Prosín o sdělení.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ufo.
Dobrý den, psali česnek neloupaný, ale nepsali o jak velikou nádobu se jedná a jaké množství česneku ...... také hledám možnost, jak uchovat koupený česnek co nejdéle a je to vážně problém .
Liška obecná je jedlá, ceněná a chuťově výtečná, se specifickým aroma. Díky obsahu chuťových látek rozpustných v tucích se liška obecná vyjímá ve smetanových omáčkách či v kyselých pochutinách, taktéž se nakládá do octa. Je vhodná k drcení na kořenicí houbový prášek. Je možné ji zamrazovat. Plodnice má pevnou konzistenci, kterou si zachovává i při tepelné úpravě, je však poněkud těžce stravitelná.
Lišky v sýrové smetaně
Ingredience: miska čerstvých lišek, olivový olej, zeleninový vývar, jarní naťová cibulka, máslo, sýr s modrou plísní, smetana na vaření, sůl a mletý bílý pepř
Postup: Houby obdělejte na troše oleje, podlijte osoleným vývarem, přiklopené čtvrthodinku poduste a odstavte. Na lžíci másla zpěňte jemně pokrájenou bílou část cibulky, přidejte nastrouhaný sýr, přilijte smetanu, přiveďte k varu, míchejte a rozvařte dohladka. Přidejte houby, pokrájenou nať cibulky, dle chuti přisolte a okořeňte, krátce promíchejte a servírujte. Příloha: vařené brambory nebo dušená rýže.
Bazalkové nudle s liškami
Ingredience: 10 dkg čerstvé houby lišky obecné, 1/2 balení širokých nudlí, 1 čtvrtka sýra Gran Moravia, 15–20 kusů čerstvé bazalky, dle chuti olivový olej, sůl, celý kmín, máslo
Postup: Začneme tím, že si dáme vařit široké nudle dle návodu na balení. Mezitím si dobře opláchneme a od případných nečistot očistíme čerstvé lišky. Do pánve si dáme rozpustit trochu másla, do kterého nasypeme špetku celého kmínu a necháme provonět. Přidáme oprané a okapané houby a zlehka orestujeme. Podusíme ve vlastní šťávě, dokud nejsou měkké. Trvá to cca 5 minut. Do vyšší nádoby (nejlépe vysoká sklenice, do které se nám vejde pracovní část tyčového mixéru) vložíme 15–20 lístků čerstvé oprané bazalky, přilijeme olivový olej a nastrouhaný sýr Gran Moravia. Mixujeme poté společně ponorným mixérem zcela do hladka. Scedíme uvařené široké nudle, které přendáme po scezení do střední mísy a přidáme bazalkovou pesto omáčku zelené barvy. Poctivě promícháme, dokud se omáčka nenalepí na nudle. Nudle přendáme do hlubokého talíře a bohatě je posypeme na másle podušenými liškami.
Postup: Lišky očistíme, větší nakrájíme na poloviny, opláchneme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Rozpálíme tuk, přidáme prolisovaný stroužek česneku, krátce podusíme, přidáme houby a dusíme tak dlouho, až jsou měkké a šťáva vydušená. Osolíme, opepříme, promícháme s nasekanou petrželovou natí a podáváme jako přílohu k masu nebo samotné pouze s pečivem.
Polévka z lišek
Ingredience: 250 g lišky obecné, 2 kostky zeleninového bujonu, svazek
Ve svém příspěvku SKLADOVÁNÍ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Balášová.
Slyšela jsem o možnosti uskladnění česneku tak,že se rozebere palice na stroužky,do sklenice se dá 1cm soli a stroužky česneku.Nikde jsem se nedozvěděla zda mají být stroužky oloupané nebo ne.Prosín o sdělení.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Macháček Jan.
Sušení potravin je nejjednodušší a nejpůvodnější konzervační metoda, kterou lidé praktikují už celá tisíciletí. Dnes mnohde upadlo sušení potravin v zapomnění, i když právě tímto šetrným způsobem můžeme zachovat důležité účinné i aromatické látky. Pouze vitamín C se při sušení odbourává, musíme ho tedy získat z jiné stravy.
Sušením se stávají potraviny nejen trvanlivějšími, ale jsou i lehčí a zmenší se jejich objem, takže pro jejich uskladnění potřebujeme málo místa. Spotřeba energie při sušení potravin je poměrně malá, zejména tehdy, když využíváte jen tepelné zdroje, které máte po ruce. Pokud chcete sušit větší množství potravin, vyplatí se pořídit si sušičku. Potraviny se takto konzervují bez jakýchkoliv přísad (v protikladu ke koupeným sušeným plodům), takže je konzumujeme přírodně čisté.
Bez vody nemůže existovat život – přesně tento princip se při sušení využívá. Sušeným potravinám se během hodin nebo dní odebírá za kontrolovaných podmínek voda, takže v nich nakonec žádné mikroorganismy nemohou žít. K sušení se nejlépe hodí ovoce, zelenina, houby a bylinky. Ideální teplota pro proces sušení je mezi 30 až 70 °C, přičemž je třeba se starat o pravidelné větrání, abychom se zbavili odpařené vlhkosti. Nejšetrnější je sušení při co možná nejnižší teplotě, protože pak zůstanou zachovány důležité živiny. Čím je vyšší teplota sušení, tím více živin se zničí.
Ovoce musíte pečlivě vybrat, umýt, dobře osušit a odstranit stopky. Peckovité ovoce se vypeckuje. Jádrové ovoce se zbaví jádřinců a dužina se pokrájí na kousky nebo kolečka. Vcelku se suší jen třešně, švestky a bobule. Všechno ostatní ovoce se krájí na nepříliš velké kusy, řezy nebo kolečka.
Druhy ovoce se světlou dužinou ponořte před sušením krátce do slané nebo citrónové vody nebo je postříkejte zředěnou kyselinou citrónovou, aby nezhnědly. Můžete je také blanšírovat v horkém cukerném roztoku s trochou citrónové šťávy, čímž se zvýrazní jejich sladká chuť. Ze zeleniny se hodí k sušení především kořenová a cibulová zelenina, ale v poslední době jsou vyhledávaná i sušená rajčata k rozmanitému použití v kuchyni. Zelenina se očistí, umyje a kuchyňsky připraví. Tvrdá zelenina se před sušením blanšíruje (to později zkrátí čas vaření).
Houby se jen přeberou a očistí, v žádném případě se neumývají. Otlačená nebo červavá místa velkoryse vykrojte. Houby, které už nejsou pevné (nedají se krájet), se k sušení nehodí. Větší houby nakrájejte na tenké plátky, malé se mohou navléct vcelku na provázek a usušit.
Bylinky na kořenění i na čaj se jen přeberou a malé snítky nebo větvičky se svážou do svazečků. Z
Ve svém příspěvku ČESNEK V SOLI NA USKLADNĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Sehnálek.
Někde jsem četl, že je možno česnek naloupat a do sklenice 0,7 l dát 1cm soli, na toto naloupaný česnek ale již nevím, zda vysát vzduch nebo jak dále uskladnit a jak dlouho česnek vydrží. Pokud mi dáte informaci k požadovanému tak předem děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Vyzkoušejte to na malém množství. Použijte k tomu skleničky od Krenexu. U jedné zkuste vysát vzduch a druhé ne. Obě skleničky pak uskladněte v temnu při pokojové teplotě. Podle výsledku testu pak zjistíte, který postup vám vyhovuje. Domnívám se, že sůl vytáhne ze stroužků jejich vlhkost a ty se pak zcvrknou a budou takové gumové.
Sušenéhouby namočte nejméně na 1 hodinu do 200 ml vody, cibuli a slaninu nakrájejte na drobné kostičky. V kastrolku zpěňte cibulku se slaninou, poté přidejte houby i s vodou, špetku soli, kmín a duste, dokud nebudou houby měkké. Poté odstavte. V míse umíchejte nastrouhané syrové brambory, jedno rozšlehané vejce, špetku soli a mouku. Vytvořte kompaktní těsto a tvarujte z něj menší knedlíky, které po částech vhazujte do vroucí osolené vody. Když knedlíky vyplavou, vařte je ještě asi 8 minut (dle velikosti). Poté je vyjměte, nechte dobře okapat, vložte do mísy a do tepla. Jakmile budete mít uvařeny téměř všechny knedlíky, dokončete houby. Vyduste z nich případnou vodu, teprve pak vmíchejte 4 rozšlehaná vejce a smažte, dokud nezhoustnou. Případně ještě ochuťte solí. Hotové houby promíchejte v míse s knedlíky a ihned podávejte na stůl.
Efektivní je také navlečení hub na nit a jejich následné zavěšení na vhodné místo. Takto se nemusí samozřejmě otáčet, je jen potřeba dávat pozor na to, aby se nepřilepily k sobě. Na vzduchu trvá sušení obvykle 3 dny.
Sušení hub na novinách
Sušení hub na novinách se nedoporučuje. Na sušení se hodí houby pokud možno suché, ty s přemírou vody určitě ne, protože většinou při sušení zplesniví. Pro sušení je dobré houby krájet na plátky přibližně 3 mm silné. Kvůli estetickému dojmu je pěkné zachovat tvar houby, to znamená krájet i s nožičkou či její částí, pokud houba není příliš velká. Houby nikdy nesušte na novinách, protože se do nich nasákne tiskařská čerň. Lepší je houby klást v jedné vrstvě na síta nebo na pečicí papíry položené na plechy.
V naší poradně s názvem VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) dělá tyto díry do ořechů. Je to škůdce, který přezimuje jako larva v kůře stromu v hedváných chomáčcích. Vývoj začíná brzy na jaře a dospělí se objevují v době kvetení. Dospělí jsou aktivní pouze za soumraku a za úsvitu a kladou vajíčka na listy, případně na plody. Larvy vystupují z vajíček a hledají ořechy, aby se začaly krmit. Chemické postřiky se obvykle používají k likvidaci vajec a mladých larev předtím, než vstoupí do plodu. Larvy mohou vlést do středu vyvíjejících se ořechů, aby se krmili jádrem. Když dospívají, vytlačují ze vstupní díry své výkaly. Po třech až čtyřech týdnech larvy opustí ořech a hledají na stromě chráněné místo, aby se obalily kokony. Larvy ve svém kokonu mohou přezimovat, nebo se mohou objevit ve dvou až třech týdnech jako nová generace dospělých. Tito dospělí jsou aktivní v červenci a srpnu. V teplých oblastech může být i třetí generace.
Ochrana je postřikem celého stromu. To je při vzrostlém ořechu velmi komplikované, protože se používají kontaktní jedy, které jsou jedovaté pro všechno živé. Nejméně toxický je postřik neemovým olejem (olej ze stromu nimba). Existuje ale jedna nechemická vychytávka, která omezí populaci těchto potvor. Je to papírová vlnitá lepenka, která se omotá kolem kmene a větví. Larvy do ní velmi rády nalezou, aby se zakuklily. Pravidelným vyměňováním a likvidací lepenky zamezíte vývoji nových generací.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Markéta.
Dobrý den, prosím, a funguje to s tou lepenkou i u jabloní?
- Ještě k ořechům: při uskladnění některé mají posléze dost výrazně oranžové jádro, nedobré. Co to je?
Houby je možné samozřejmě sušit také venku na čerstvém vzduchu. Je však nutné najít pro ně to správné místo a předejít tak plísním a zapaření. Houby není vhodné sušit na přímém slunci, naopak stinné a vzdušné místo je pro ně to pravé. Plátky hub pravidelně otáčíme, aby se neslepily s podkladem a vysychaly rovnoměrně. Musíte také zajistit, aby se na houby během jejich sušení neprášilo, nebo se jinak neznečišťovaly. Na noc je potom nutné houby schovat a chránit je před navlhnutím. Pokud se vám zdá tato varianta poněkud zdlouhavá a komplikovaná, usušte houby doma - plech s nakrájenými houbami je možné položit na topení nebo odnést na dobře větranou půdu.
V naší poradně s názvem HOUBY KUŘÁTKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Tichý.
Dobrý den, v bukovém lese jsem našel tato kuřátka viz foto a mělo by se jednat o kuřátka popelavá. Můžete mi to potvrdit? Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zřejmě půjde o kuřátka přímá (Ramaria stricta). Ověřit si to můžete rychlým testem – dužina po otlačení znatelně červená až vínově rudne. Voní po anýzu a mají hořkou chuť. Z tohoto důvodu se také řadí mezi houby nejedlé. Jejich obrázky můžete vidět zde: https://www.google.cz/image…
Kuřátka popelavá (Clavulina cinerea) je na první pohled nevábná houba. Má válcovité větvičky, kouřově šedé, někdy s fialovým nádechem. Jejich dužnina je tuhá a bělošedá. Chuť je nevýrazná, někdy nahořklá, bez vůně. Kuřátka popelavá jsou jedlá, ale mají nevalnou chuť. Z kulinářského hlediska jsou právem opomíjená. Obrázky kuřátek popelavých můžete vidět zde: https://www.google.cz/image…
Houby nakrájejte na několikamilimetrové plátky a nechte sušit v dobře větrané místnosti. Kdo nemá sušičku na potraviny nebo suchou půdu, vystačí si s plechy na radiátoru. Na pečicí papír rozložte houby v dostatečné vzdálenosti, aby se nepřilepily. Díky papíru pak půjdou jednoduše sundat z plechu. Usušenéhouby skladujte opět v suchu, i špatné skladování může houby znehodnotit.
Chcete-li česnek dlouhodobě skladovat, je potřeba nechat ho pořádně usušit. Řádné vysušení vám zajistí, že si budete moct vychutnat chuť letní sklizně i v mrazivé zimě. Jedna z nejobdivuhodnějších věcí na česneku je, že zůstává čerstvý i dlouho poté, co byl vytažen ze země.
Chcete-li si česnek uskladnit na zimu, je zapotřebí, abyste ho přesunuli na suché, stinné a vzdušné místo. Je jedno, zda to bude na kryté verandě, či v dobře větrané garáži. Položte česnek nejlépe jeden vedle druhého, aby měl dobrou cirkulaci vzduchu. Nikdy nedávejte česnek na přímé sluneční světlo, protože na horkém slunci se česneku zhoršuje chuť, minimalizujte tedy množství přímého slunečního svitu nejen v době sušení.
Z česneku před sušením nemusíte odstraňovat ani nečistoty, ani nať, na všechno přijde správný čas, až česnek vysušíte. Nikdy česnek nemyjte, vaším úkolem teď je řádně ho vysušit.
Česnek můžete svázat do svazků za nať a pověsit je. Pokud jste zruční a troufáte si na to, klidně si natě zapleťte. Při pletení uschlé a odpadající části stonku rovnou odstraňujte a vyhazujte. Využijte toho, že některé části stonku jsou ještě zelené a pružné a upletený cop nechte vyschnout na stinném místě.
V průběhu sušení z česneku neodstraňujte listy, protože česnek je schopen čerpat energii z listů až do té doby, než se vlhkost úplně neodpaří. Listy zároveň zabraňují, aby byl česnek napaden houbami či jinými nečistotami před tím, než bude úplně suchý.
Přeje-li dobré počasí, měl by být česnek asi po měsíci dostatečně vysušený, kořeny by měly být scvrklé a listy úplně hnědé. V tomto stadiu je česnek připravený ke skladování, stačí ho jen pro samotné uskladnění připravit. Je potřeba zakrátit kořeny i suché listy, odstranit nečistoty, můžete oloupat pár vrstev obalu paličky, ale dbejte na to, abyste jich neodstranili příliš mnoho. Takto upravený česnek je čistý a připravený k uskladnění. Pokud jste si dali tu práci a nať česneku spletli do copu, nic nezkracujte, snad jen můžete zakrátit zaschlé kořeny a odstranit přebytečné nečistoty, ale česnek můžete nechat spletený až do samotné spotřeby.
V naší poradně s názvem USKLADNENI CESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobry den,muzete poradit?
Cesnek jsem oloupala a protlacila lisem.Dala do sklenicek se soli.Ulozila do lednicky a zanedlouho zezelenal.Jinak ma krasnou cesnekovou vuni bez viditelneho poskozeni.
Dekuji za vysvetleni priciny,Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Důvod zezelenání rozmačkaného česneku je jednoduchý - příliš nízká teplota při uskladnění. Když se česnek dostane do teploty nižší než 8 nebo 5 stupňů, tak začne klíčit. A právě toto klíčení doprovází produkce chlorofylu, díky čemu váš česnek zezelenal. Rozmačkaný česnek se solí skladujte ve vakuové misce, v temnu při teplotě 15°C (+- 3°C).
Chcete-li česnek konzumovat hned po vytažení ze záhonku, nic vám v tom určitě nebrání.
Pokud jste česnek správně vysušili a připravili k uskladnění a dodržujete správné podmínky skladování, vydrží vám svěží po dobu několika měsíců.
Podmínky skladování
Česnek musíte skladovat v suchu – ideální nádoby pro skladování jsou proutěné koše, hliněné květináče, síťové tašky nebo například papírové pytle. Nádoba musí být dobře větratelná a neustále suchá. Dobrým nápadem pro vás může být použití starých punčochových kalhot, které zavěsíte ke stropu, jednotlivé paličky česneku od sebe oddělíte uzlem a postupně si budete potřebný česnek odstřihávat.
Dalším faktorem, který ovlivní životnost vámi vypěstovaného česneku, je teplota a vlhkost. Ideální teplota pro skladování je 13 až 18 °C a vlhkost kolem 60 %. Nižší vlhkost může vést k vysušení stroužků česneku a vyšší vlhkost pak k uhnívání a plísním.
V neposlední řadě byste měli vědět i to, že světlo úspěšnému skladování vašeho česneku také nepřidá, proto využívejte tmavá místa.
Bude-li skladování úspěšné, můžete na jaře jednotlivé stroužky použít k výsadbě a startu do nové úrody.
Pokud vám vaše domácnost a podmínky nedovolí uchovat si česnek po celou zimu v přijatelných podmínkách, můžete zvolit další způsoby uskladnění, a to například v chladničce nebo mrazničce.
V naší poradně s názvem PLÍSEŇ NA KATALPĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Špaček Ladislav.
Dobrý den.
Na katalpě se objevují listy se šedým povlakem,které po čase zežloutnou a opadají.
Co s tím ?
Děkuji za odpověď.
Špaček Ladislav
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud vaše příznaky vypadají jako na následujících fotkách, tak se jedná o padlí na okrasných dřevinách. Fotky: https://www.google.cz/searc…
Padlí je fungální růst, který se vyvíjí na horní ploše spodních listů. Příčinou jsou houby Microsphaera nebo Phyllactinia, kterým se daří v teplém, deštivém a bezvětrném počasí. Obvykle toto onemocnění nezpůsobuje velké škody a proto se nedoporučuje ani žádné opatření. Pokud by se nemoc opakovala a nebo byla silná, tak můžete od května až do června použít fungicidní postřik. Účinné přípravky jsou: sirnaté - Sulikol K, Kumulus WG, Karathane LC, strobiluriny - Discus, Zato 50WG a Ortiva.
Skleněné uzavíratelné nádoby mají široké spektrum využití i různý charakter. Jak už nadpis napovídá, tyto uzavíratelné nádoby se vyrábějí ze skla, které poměrně často doplňují i jiné materiály, například dřevo, plast, pryž. Bavíme-li se o skleněných uzavíratelných nádobách, pak máme na mysli především: demižony, láhve, sklenice a termosky. Skleněné uzavíratelné nádoby se nejčastěji využívají v kuchyních, a to k uskladnění či zachování čerstvosti většiny potravin (těstoviny, mouka, cukr, olej, ale i káva, koření a podobně).
Velkou výhodou skleněných uzavíratelných nádob je jejich praktičnost: při neprodyšném uzavření ochrání uskladněné potraviny a pochutiny před prachem a vlhkem, některé nádoby pak dokonce dokážou při dosažení určité teploty uchovat obsažené látky i několik let. Naopak nevýhodou těchto skleněných nádob je, že s nimi musíme zacházet opatrně, protože jsou většinou vyrobeny z velmi křehkého materiálu, jenž se při nešetrném zacházení rozbije.
Demižon
Demižon je velká baňatá skleněná láhev (nádoba) s úzkým hrdlem různých rozměrů. Demižon mívá jedno nebo dvě ucha a zpravidla bývá opleten proutím nebo slámou. Vzhledem k tomu, že se jeho horní část zužuje do několika centimetrů, používá se k uskladnění kapalin (zejména vína, pálenky a jiných druhů alkoholu, ale lze v něm uchovávat i kyseliny).
Mezi málo nevýhod demižonů patří jejich čištění. Jestliže v demižonu necháte něco zaschnout či v něm zůstanou nějaké nečistoty, bude se vám velmi špatně čistit. V takovém případě může pomoci malá rada: nasypte do demižonu syrovou rýži, přidejte saponát a teplou vodu a důkladně ho protřepejte (rýže pomůže uvolnit nečistoty). Stejnou funkci by měl mít i obyčejný stavební písek, ale jeho použití není vhodné, poněvadž stěny demižonu poškrabe. To sice nebude vidět, avšak jeho další údržba bude horší a horší.
Ceny demižonů jsou různé, záleží na velikosti, výrobci...
Láhev
Láhev je vyšší skleněná nádoba se zúženým hrdlem, v níž se skladují především tekutiny. Láhve se liší tvarem, velikostí a barvou, záleží na tom, k čemu je ta či ona láhev určena. Existuje mnoho druhů láhví, například láhve na víno, láhve s uzávěrem a s pákovým uzávěrem, kojenecké láhve, dekorativní láhve.
Skleněné láhve bývají většinou vratné (při pořízení zaplatíme zálohu, kterou nám při vrácení proplatí). Skleněné láhve jsou oproti PET láhvím šetrnější k životnímu prostředí, neboť je lze použít opakovaně. Dále nepropouštějí kyslík ani oxid uhličitý a neuvolňují se z nich žádné škodlivé látky, což je též velká výhoda, proto představují výborný obal na nápoje. Za nevýhodu těchto láhví bychom mohli považovat jejich vyšší hmotnos
Brambory nejdéle vydrží v temnu. Při uskladnění brambor pomůže kmín. Je to nejlepší způsob jak je udržet nejdéle čerstvé a bez klíčků. Brambory se nasypou do pytle a k nim se přidá velké množství rozemletého kmínu. Silice obsažená v kmínu zabrání klíčení a udrží brambory dlouho čerstvé.
Teplota ve skladovacím prostoru nikdy nesmí klesnout pod 4 °C, jinak brambory zesládnou.
Možností máte celou řadu. Můžete si postavit garáž zděnou, garáž plechovou, garáž dřevěnou nebo jen kryté stání pro váš automobil. Záleží na tom, jakým způsobem chcete garáž během roku využívat a kolik peněz jste do její stavby ochotni investovat. Garáž bývá většinou nejen místem, kam zaparkujete svůj automobil, ale i prostorem pro uskladnění věcí spojených s provozem vašeho vozu, náhradních dílů a nářadí. Kutilové velmi často využívají garáž i jako dílnu. V dnešní době se kladou na garáž vyšší nároky, než tomu bylo dříve. Obvykle se počítá s tím, že se do garáže minimálně zavede elektrická energie a natáhne voda. Pokud se v garáži nachází také topení, může celoročně sloužit k rozličným činnostem.
Materiál bychom měli volit podle toho, jak dlouho budeme chtít garáž využívat a pro jaký vůz bude. Pořídíme-li si starší auto, nemusíme pro něj budovat garáž za velký peníz, stačit pravděpodobně bude jen dřevěná bouda, aby na auto hlavně nepršelo a nesněžilo. V takovéto garáži toho však moc nenapracujeme a též lze předpokládat, že v ní bude postupem času i značné vlhko. Cena takové garáže z nového materiálu bude v dnešní době činit řádově několik tisíc korun, pokud nebude mít stavba betonovou podlahu, izolace a inženýrské sítě.
Dřevěnou garáž (kůlnu) si postaví téměř každý zručný kutil sám a „ušetří". Avšak takovou garáž skoro žádná pojišťovna nepojistí jako dostatečnou ochranu auta a překážku proti zlodějům aut.
Plechové nebo v mnoha případech známější takzvané ocelové garáže jsou dnes poměrně oblíbené. Jejich pořízení může být vzhledem k cenám materiálu nákladnější než u dřevěných garáží, záleží na variantě, kterou zvolíme. Plechy se mohou přišroubovat anebo přivařit k ocelové konstrukci. Kvůli zlodějům barevných kovů se nedoporučuje používat plechy z hliníku. Mnohem lepší a odolnější je nerezový plech. Ten se dá natřít vhodnou barvou, takže garáž nepůsobí tak stroze. Takovou garáž si už nepostaví každý kutil, ale jen velmi zručný řemeslník, který umí pracovat se železem.
Plechové garáže postavené svépomocí budete muset často opatřovat novým nátěrem, tedy alespoň ty nejlevnější plechové boudy. To samozřejmě ve výsledku zvyšuje náklady. Nevýhodou je stejné odolávání povětrnostním podmínkám jako v případě dřevěných garáží. Proto například německá značka Siebau používá na plech jako krycí vrstvu omítku. Jinak byste se v takové garáži v létě cítili jako v sauně. Zde asi samotný kutil rovněž nepochodí. Co se týče finanční náročnosti, vybudovat svépomocí solidní garáž s prostorem pro malou dílničku a pro uskladnění náhradních dílů včetně nářadí vyjde na několik desítek tisíc korun.
Z hlediska statiky je pro stavbu obvodových stěn garáže nutné
Mnoho lidí si už ani neumí představit, že by žili jinde než v rodinném domě. Vyhovuje jim mít své soukromí, které neruší žádný hluk ze sousedních bytů. Spousta lidí také tvrdí, že právě šatna se zařizuje lépe v rodinném domě než v panelákovém bytě (což už dnes nemusí být pravda). Lidé se ale mohou do rodinných domů stěhovat dvěma způsoby. Buď si nechají rodinný dům přímo postavit podle jejich přání s tím, že zde se už v návrzích může počítat se šatnou, nebo se nastěhují do domu, který byl již dříve postaven, a oni se přizpůsobí rozložení jeho místností, nebo si místnosti upraví. V tom prvním případě kdy si člověk dům nechá postavit, už tedy může od začátku s šatnou počítat, to znamená, že pro ni může vymezit speciální místnost, nebo například počítat s větší ložnicí s tím, že u jedné stěny bude umístěná šatna. V případě, že se majitel rozhodne, že chce mít šatnu v oddělené místnosti, obvykle ale zároveň chce, aby vchod do této místnosti vedl z jeho ložnice. Bylo by velmi nepraktické mít například šatnu v přízemí, ale ložnici v patře. Oddělená šatna má tu výhodu, že opravdu poskytuje dostatek soukromí a zároveň k uskladnění mohou sloužit všechny čtyři stěny místnosti. I ve větších ložnicích, kde bude umístěná šatna přímo v místnosti, může ale šatna poskytovat dostatek soukromí, pokud se zvolí vhodné oddělení od zbytku ložnice, taková šatna ale obvykle poskytuje o něco méně úložného prostoru. V některých domech se dokonce s šatnami počítá do všech ložnic (včetně dětských pokojů, protože i děti mívají větší množství oblečení).
Šatna v samostatné místnosti
Šatna v samostatné místnosti může sloužit nejen jako „skladiště“ oblečení a módních doplňků, ale může být i klidnou oázou. Záleží na člověku, co vše si v takové šatně vytvoří. Pokud chce i v této místnosti ušetřit místo, může stěny obložit vestavěnými skříněmi, které bývají přehledné a mohou být i uzavíratelné, což je výhoda, protože pak se na oblečení nepráší. Uprostřed místnosti pak vznikne prostor, který může majiteli, nebo majitelce sloužit jako místo, kde si může sednout, zatímco bude rozjímat o tom, co si ten den má vzít na sebe. Vhodné je také alespoň jeden „němý sluha“, na nějž si budete odkládat oblečení, které jste měli ten den na sobě. Samozřejmě by tu neměl chybět také koš na prádlo, protože se jistě občas stane, že vytáhnete něco, co budete chtít raději přeprat. Také by taková místnost měla být vybavená žehličkou a žehlicím prknem, obzvlášť když součástí šatníků jsou šaty a košile, které občas potřebují „dožehlit“. V neposlední řadě zde musí být umístěné dostatečně velké a osvětlené zrcadlo. Důležité ale je, aby celá tato místnost byla dost
velmi dobrá skladovatelnost (nejlepší způsob uskladnění česneku v domácích podmínkách);
úspora místa (jednoduše zavěsíte cop na háček na zdi, stropu či nábytku);
postupným odřezáváním jednotlivých česneků se cop nerozpadne;
česnekový cop nezapáchá a téměř nepoznáte, že ho máte v dané místnosti pověšený;
stálý přehled o množství doposud nespotřebovaného česneku;
může být originálním dárkem, například kamarádce do kuchyně.
Standardně se vážou copy od 1 kg do 5 kg (třeba i po půl kile, například 2,5 kg). Od 4 kg mohou být copy vázány do kulata, to znamená česnek ze všech stran copu.
Uskladnění česneku je v dnešní době s ohledem na vlnovníka česnekového velký problém. Na tom, jakou bude mít česnek trvanlivost, při skladování velice záleží. A samozřejmě také na tom, v jakých podmínkách a v jakém prostředí jej skladujeme. Skladovací místo pro česnek by mělo být chladné, nejlépe okolo nuly, ale neublíží mu ani mírný mráz. Mělo by být hodně vzdušné, nejlépe průvan, a mělo by mít nízkou vlhkost. Skladování v ledničce, v uzavřených krabicích, igelitu a v místnostech s pokojovou teplotou je nevyhovující.
Máte doma plné koše nasbíraných hřibů a hledáte recepty co s nimi? Jednoduše je zavařte!
Nabízíme vám velmi jednoduchý a bezpečný recept na zavařované houby, díky kterému vydrží čerstvé po následující dva roky.
Ve stručnosti je to takto: Nasbírané čerstvé houby nejdříve roztřídíme podle jejich stavu. Vybíráme pouze zdravé kusy, bez náznaku napadení škůdci. Pokud je na houbě plíseň, je lepší vyhodit celý kus. Vyříznutím postiženého místa totiž nemáme jistotu, že se plísně zcela zbavíme.
Zdravé houby nakrájíme na menší kousky. Některé druhy hub můžeme také opláchnout ve vodě. Naplníme do skleničky. Dříve se ale ujistíme, že jsou skleničky dokonale čisté. Snažíme se jich natlačit dovnitř co nejvíc, protože při zavařování ztratí objem. Na rozdíl od jiných receptů na zavařování do skleniček už nic nepřidáváme, jen je zavřeme a dvakrát sterilizujeme při teplotě 90 °C po dobu 90 minut a za 24 hodin sterilizaci opakujeme po dobu 60 minut při stejné teplotě. Zavařované houby by vám měly vydržet až dva roky. Po otevření je můžete zpracovat jakýmkoli způsobem.