Svíčková na smetaně patří mezi jídla, která se doma vaří s největším tlakem na výsledek. Každý má představu, jak má chutnat, vypadat a kdy je „správná“. Právě tahle kombinace očekávání a strachu z chyby dělá ze svíčkové jedno z nejčastěji zkažených českých jídel.
Svíčková jako by ji dělal Zdeněk Pohlreich doma nestojí na tajných surovinách ani na složité technice. Rozhoduje práce se základem, správné načasování smetany a schopnost včas přestat vařit.
FAQ – často kladené otázky
Proč je moje svíčková kyselá?
Svíčková je kyselá nejčastěji proto, že se snažíte vyvažovat chuť kyselinou místo práce se základem.
Kyselost nevzniká sama od sebe. Obvykle je důsledkem brzkého přidání octa, citronu nebo vína, případně dlouhého varu bez dostatečné redukce. Chuť pak nemá hloubku a kyselina vystupuje dopředu. Správná svíčková se vyvažuje redukcí a sladkostí zeleniny, ne kyselinou. Pokud už je kyselá, další vaření nepomůže, jen změní charakter jídla.
Co dělat, když je svíčková řídká?
Řídká svíčková znamená, že základ nebyl dostatečně vytažený nebo zredukovaný, ne že chybí mouka.
Nejčastější chybou je snaha zahustit omáčku dřív, než má chuť. Řešením je vyjmout maso, základ zredukovat nebo rozmixovat část zeleniny. Mouka řeší strukturu, ale zabíjí chuť. Pokud omáčka chutná dobře, hustota se dá doladit technicky. Pokud nechutná, zahuštění problém jen zakryje.
Dá se svíčková ještě zachránit, když nechutná?
Ne každá svíčková se dá zachránit, protože existuje bod, kdy se už jen mění charakter jídla.
Pokud je chuť plochá, kyselá nebo unavená, další dochucování většinou nepomůže. V tu chvíli má smysl přijmout jiný výsledek nebo jídlo využít jinak. Záchrana neznamená návrat k ideálu, ale rozhodnutí, co s výsledkem dál. Tohle se stane i zkušeným kuchařům.
Pomůže přidání smetany, když je chuť špatná?
Smetana špatnou chuť neopraví, pouze ji zakulatí nebo utlumí.
Pokud základ chutná ploše nebo kyselě, smetana problém jen skryje. Po vychladnutí se chyby vrátí. Smetana má smysl až ve chvíli, kdy omáčka chutná dobře sama o sobě. Pokud to tak není, je lepší se vrátit ke kroku redukce nebo přehodnotit další vaření.
Kdy už je pozdě svíčkovou dál vařit?
Pozdě je ve chvíli, kdy chuť už se nemění k lepšímu, jen k jinému.
Poznáte to tak, že další vaření nepřidává hloubku, ale ubírá svěžest. Omáčka začne být těžká a unavená. V tomhle bodě je lepší přestat a přijmout výsledek. Další snaha obvykle vede jen k horší verzi původního jídla.
Musí se svíčková zahušťovat moukou?
Nemusí, a často by ani neměla, protože mouka není tradiční nutnost, ale záchranný nástroj.
Tradiční chuť vzniká redukcí a zeleninou. Mouka zakryje chyby, ale ubere charakter. Dobrá svíčková drží tvar i bez mouky. Pokud je základ správný, hustota přijde sama. Pokud není, mouka problém nevyřeší.
Jaké maso je na svíčkovou doma nejvhodnější?
Pro domácí svíčkovou je nejspolehlivější zadní hovězí nebo falešná svíčková.
Tyto kusy snesou delší tažení a odpouštějí drobné chyby. Pravá svíčková je jemná, ale citlivá a drahá. Doma často nedává nejlepší poměr ceny a výsledku. Svíčková je o technice, ne o luxusním mase.
V naší poradně s názvem SVÍČKOVÁ OMÁČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
muzu svickovou s kralika na warfarin
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jedním slovem můžete, ale musíte s tím počítat ve svém denním příjmu vitamínu K. Když užíváte Warfarin, tak musíte hlídat denní příjem vitamínu K ve stravě, který by měl být 90 mikrogramů pro ženy a 120 mikrogramů pro muže. Králičí maso, stejně jako ostatní druhy masa obsahuje jen málo vitamínu K a můžete ho jíst prakticky bez omezení. Jedna porce králičího masa obsahuje přibližně 5 mikrogramů vitamínu K. Svíčková omáčka se připravuje z kořenové zeleniny a smetany a to všechno taktéž obsahuje vitamín K. Jedna porce svíčkové omáčky bude obsahovat přibližně 10 mikrogramů vitamínu K. Knedlíky, jako všechny výrobky z mouky obsahují jen velmi málo vitamínu K a můžete je jíst bez omezení. Celá jedna porce svíčkové omáčky s králíkem a knedlíky ozdobená brusinkami a šlehačkou bude obsahovat přibližně 16 mikrogramů vitamínu K.
Proč se mi květákové placičky pečené v troubě rozpadají, i když dávám vejce?
Květákové placičky se rozpadají proto, že hlavní problém není v množství vajec, ale v přebytečné vodě v květáku.
Vejce fungují jen jako pojivo, ne jako záchrana vodnaté směsi. Pokud květák po uvaření a vymačkání stále pouští vodu, vejce ji jen rozředí a placičky se v troubě rozjedou. Správně má směs držet tvar už před pečením, jinak troubu nepřesvědčíte.
Kolik vajec je do květákových placiček pečených v troubě správně?
Většinou stačí dvě až tři vejce na jeden střední květák, podle jeho velikosti a vlhkosti.
Jakmile máte pocit, že musíte přidávat další vejce, je to signál, že květák není dost vymačkaný. Příliš mnoho vajec způsobí, že placičky budou po upečení gumové a po vychladnutí se začnou lámat. Vejce mají spojovat, ne nahrazovat správnou přípravu.
Jak správně vymačkat květák, aby placičky držely pohromadě?
Květák je potřeba vymačkat ještě teplý, ideálně rukama nebo přes čistou utěrku.
Pokud ho necháte úplně vychladnout, část vody se v něm znovu „uzamkne“ a dostanete ji ven mnohem hůř. Vymačkání je nejdůležitější krok celého receptu. Když ho odbydete, žádný další trik už placičky nezachrání.
Proč se placičky v troubě nejdřív rozjíždějí a až potom drží?
Je to normální chování při pečení v troubě. Placičky nejdřív povolí a teprve potom zpevní.
V troubě se směs zahřívá postupně celá, nevytvoří se okamžitá krusta jako na pánvi. Pokud s placičkami začnete hýbat příliš brzy, rozpadnou se. Je potřeba vyčkat na bod zlomu, kdy povrch začne tuhnout.
Kdy je správný čas květákové placičky otočit?
Placičky otáčejte až ve chvíli, kdy samotné povolí od plechu a nerozpadají se.
Pokud při nadzvednutí cítíte odpor nebo se placička láme, ještě není hotovo. V troubě je trpělivost důležitější než přesné minuty. Kdo otáčí příliš brzy, většinou placičky zničí.
Jaký květák je na pečené placičky nejlepší?
Nejlépe funguje čerstvý, pevný a hutný květák bez známek měknutí.
Velké, přezrálé nebo dlouho skladované květáky bývají vodnaté a po uvaření se rozpadají. U takového květáku je lepší zvolit jiný recept, než se snažit zachraňovat placičky, které nebudou držet.
Dají se květákové placičky dělat z mraženého květáku?
Ano, ale je potřeba počítat s tím, že mražený květák obsahuje výrazně víc vody.
Po rozmrazení ho musíte vymačkat mnohem důkladněji než čerstvý. I tak budou placičky křehčí a po vychladnutí sušší. Z mraženého květáku se hodí spíš na okamžitou konzumaci než do krabičky.
Proč jsou květákové placičky po vytažení z trouby hezké, ale po vychladnutí se rozpadají?
Ve svém příspěvku SVÍČKOVÁ OMÁČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Richter.
Známý historik Zigmund Winter ve svých historických studiích jasně uvádí, že svíčková znamená večeře a že je to původní název jakéhokoliv večerního jídla, které se podávalo už při zapálené svíčce, aby kvůli setmění bylo na jídlo vidět, tedy až po práci v pozdějších večerních hodinách. Dokonce v jeho době, se o žádném speciálním jídle s tímto názvem nevědělo. Takže např. já, mám svíčkovou každý den i když dnes už by se to mělo jmenovat spíš žárovková či zářivková.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Předností zavařování v troubě je kromě časové úspory také absence velkého množství vody. Zavařovat můžete v troubě cokoli, například maso, houby, okurky, třešně a mnoho dalších plodin. V troubě je dostatek místa, takže můžete zavařit velké množství sklenic najednou. Nemusíte si kupovat speciální zavařovací hrnec. Zavařování v troubě je tedy vhodnou alternativou k objemným zavařovacím hrncům, s nimiž se vcelku obtížně manipuluje, problémy přináší rovněž jejich uskladnění, a nadto vám mohou poškodit sklokeramickou varnou desku.
Pokud se rozhodnete pro zavařování v troubě, nezapomeňte, že i zde jsou důležitým předpokladem úspěchu čisté sklenice a suchá, čistá víčka. Pozor: Při zavařování v troubě používejte jen sklenice s víčky na závit! Dále budete potřebovat plytký plech, někdo doporučuje pokrýt jeho dno látkovou utěrkou či plenou, která zamezí klouzání a případnému rozbití sklenic. Na plech vždy rozestavějte sklenice tak, aby se nedotýkaly. Poté plech zalijte vodou do výšky 2 až 3 centimetrů. Teplotu v troubě nastavte při zavařování na 200 až 220 stupňů Celsia. Plech se sklenicemi vložte do spodní části trouby a zapněte dolní i horní ohřev. Použijete-li menší sklenice, doba zavařování se bude pohybovat cca okolo 7 až 8 minut, u větších sklenic bude zapotřebí cca 10 až 12 minut. Přesná doba zavařování se může samozřejmě lišit u každé trouby a dle druhu zavařovaného ovoce či zeleniny. V zásadě platí, že měkké ovoce nebo zelenina se zavařuje kratší dobu než tvrdé druhy. U všech ostatních potravin a surovin – masa, ryb, ale i hotových jídel a polévek – se vychází z doby klasického zavařování v horké vodě. V případě většího množství zavařenin je dobré vyzkoušet sterilizaci jedné sklenice a pak podle ní zavařit všechny ostatní. Vždy nechejte zapnutý horkovzduch a v případě potřeby můžete na plech dolít horkou vodu. Zavařování v troubě zakončete stejným způsobem jako při klasickém zavařování v hrnci. To znamená, že se sklenice po vytažení z trouby otočí dnem vzhůru, a to nejlépe do dalšího dne. Poté je obraťte, zkontrolujte uzávěr a uskladněte je v suchých, chladných a tmavých prostorách.
Snadný, spolehlivý a šetrný způsob zavařování nabízejí například vybrané modely trub Gorenje, a to trouby z řady Gorenje Simplicity nebo trouba s technologií iChef+ nebo i další, které jsou vybavené speciálním programem na zavařování. V případě trouby iChef+ se pro zavařování používá režim ohřevu spodním topným tělesem společně s ventilátorem. Výrobci doporučují dobře uzavřené obyčejné sklenice s gumovou obroučkou a skleněným
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ MASA DO SKLENIC V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nadja.
Citát: "Nejprve si připravíme mělký plech, na nějž sklenice postavíme. Plech pak zalijeme vodou do výšky 2 až 3 centimetrů."
- Mělký plech bývá tak 1 cm vysoký, takže do něj 2-3cm vody nenalijeme.
- Plech pak zalijeme vodou - zaléváme asi sklenice uložené na plechu, nikoliv plech, to bychom vodu lili přímo do trouby.
-----------------
Nesrovnalosti:
Zavařování masa na dovolenou (v hrnci):
"Maso můžete do sklenic napěchovat a následně zalít vepřovým vývarem až po okraj"
Zavařování masa do sklenic v mikrovlnce:
"Sklenice neplníme až po okraj, ale pod víčkem musí zůstat mezera, což je stejné, jako při zavařování v hrnci."
Dotaz: TAKŽE PLNÍME AŽ PO OKRAJ, NEBO S MEZEROU?
------------------
Při zavařování v mikrovlnce doporučuji sklenice podložit talířem s trochu zvýšeným okrajem - pokud tekutina vyteče, aby se nerozlila po celé troubě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Při zavařování se sklenice plní s okrajem. Mezi víčkem a obsahem musí být mezera alespoň půl centimetru. Je to proto, že při zavařování se vlivem zvýšené teploty zvetšuje objem obsahu a ten by mohl vytékat. Samotné vytékání nevadí, ale hrozí, že se s tekutinou může pod víčko dostat i pevná struktura, třeba svalové vlákno, které pak způsobí neťesnosti a zkažení obsahu.
Jedna z nejčastějších příčin zbytečných hádek v kuchyni je záměna pojmů. Svíčková jako jídlo a svíčková jako kus masa nejsou totéž. Jakmile se tyto dvě věci zamění, začne se vařit špatným směrem.
Proč název masa nerozhoduje o výsledku
Svíčková jako pokrm vznikla dřív než dnešní posedlost přesným názvem masa. Historicky se používalo to, co bylo k dispozici a co sneslo dlouhé tažení. Důležitá byla struktura, ne označení.
Název masa sám o sobě nezaručí dobrou svíčkovou.
Kdy má smysl pravá svíčková
Pravá svíčková je velmi jemná, ale zároveň drahá a citlivá. Hodí se tehdy, když chcete krátký čas přípravy a minimální manipulaci. Pro klasickou svíčkovou na smetaně však často nedává nejlepší poměr ceny a výsledku.
Luxusní maso neznamená automaticky lepší omáčku.
Proč doma nejčastěji funguje zadní hovězí
Zadní hovězí nebo falešná svíčková snesou delší vaření, odpouštějí drobné chyby a dávají omáčce víc chuti. Právě proto jsou v domácích podmínkách spolehlivější.
Sušit houby můžete jak v horkovzdušné, tak v plynové nebo elektrické troubě. Houby je zpočátku vhodné sušit v troubě vyhřáté jen na 20-30 °C, pouze tak se čerstvé houby zpočátku nezapaří. Zhruba v polovině sušení už můžete teplotu zvýšit na 50-70 °C. Pro sušení hub v troubě je vhodné pořídit si speciální mřížky na sušení. Oproti klasickému plechu jimi totiž proudí vzduch a sušení je tak efektivnější. V případě, že se rozhodnete zvolit klasickou variantu, tedy plech, vyložte ho napřed pečicím papírem, aby se houby nepřilepily. Při sušení hub v troubě nechte dvířka mírně pootevřená, aby vzniklá pára měla kam unikat. Pro správné usušení je také nutné houby pravidelně obracet.
Sušení v elektrické troubě
Ingredience: houby, pečicí papír
Postup: Hříbky očistíme suchým hadříkem nebo ubrouskem a nakrájíme je na půlcentimetrové plátky. Na rošt do elektrické trouby položíme pečicí papír a plátky hub na něj rozložíme. Troubu vyhřejeme na 50 °C a vložíme rošt s houbami (můžeme použít i plech). Troubu necháme pootevřenou asi na 10 cm, pokud se zavírá, zajistíme dvířka vhodným předmětem. Sušíme cca 12 hodin. Usušené houby musí chrastit a lámat se. Uchováváme v suchu, v uzavřené nádobě. K sušeným houbám vložíme jeden bobkový list a kuličku nového koření.
Sušení v horkovzdušné troubě
Postup: V horkovzdušné troubě se houby nakrájené na plátky začínají sušit na 45 °C a postupně se teplota zvyšuje asi do 80 °C, ne víc. Houby je nutno neustále hlídat, aby se neupekly, a také je potřeba je častěji obracet.
Sušení v plynové troubě
Postup: Plech vyložte pečicím papírem, houby se vám tak nebudou lepit. Zpočátku houby sušte za nižší teplotu, ideálně okolo 20-30 stupňů Celsia. Ke konci sušení teplotu zvyšte, a to maximálně na 70 stupňů. Houby alespoň dvakrát obraťte a suchou utěrkou je zbavujte vlhkosti, aby se vám nezapařovaly. Aby vznikající vlhkost mohla unikat, je dobré nechat trochu pootevřená dvířka trouby nebo pustit větrák. Po usušení nechte houby vychladnout a až poté je dejte do sklenice. Teplé houby by se vám ve sklenici zapařily a dříve či později by zplesnivěly.
Sušení hub v mikrovlnce
Postup: Plochý talíř vyložte papírem nebo papírovým ubrouskem (kuchyňskou papírovou utěrkou), na něj rozložte omyté osušené houby, seshora přikryjte opět papírem a sušte 3 minuty při výkonu 850 W. V polovině sušení ubrousek obraťte, zkontrolujte, jak se houby suší, a proces dokončete. Po vypnutí trouby je nechte ještě chvíli nezakryté pomalu dosušit.
Chcete zavařovat, ale nemáte k dispozici speciální zavařovací hrnec? Nevadí, do zavařování se můžete pustit i bez něj. Zavařování ovoce i zeleniny je možné také v troubě – elektrické, plynové či horkovzdušné. Zavařování v troubě má ovšem také svá pravidla a jistá úskalí, proto se mnozí mohou potýkat s nezdarem.
Než se pustíte do samotného zavařování v troubě, postarejte se o pečlivou čistotu sklenic. Postup je stejný jako v případě sterilizace pro zavařování v hrnci. Sklenice musí být čisté, stejně tak i víčka či gumičky. Doporučuje se používat vždy nová víčka, stará mohou být deformovaná a nebudou dobře těsnit.
Při zavařování v troubě je dobré naplněné a uzavřené sklenice vložit na plech s vodou. Gumičky nebo víčka totiž vlivem horkého vzduchu trpí a mohou začít praskat, ponořením do vody vytvoříte vlhké prostředí a přiblížíte se zavařování v zavařovacím hrnci. Do hlubokého plechu nalijte přibližně 2 cm vody a naskládejte do něj zavařovací sklenice.
Vždy zavařujte jen ve stejně velkých sklenicích, ty se nesmí vzájemně dotýkat, stejně tak se nesmí dotýkat okraje plechu. Na 1 standardní plech se vejde zpravidla 6 velkých zavařovaček.
Přes sklenice můžete také položit větší počet vrstev navlhčených novin, tím se vyhnete přehřívání skla. Tento postup s novinami se doporučuje především při zavařování v horkovzdušných troubách.
Návod
Pokud máte sklenice umyté, naplněné, uzavřené a přichystané na plechu, můžete se pustit do samotného zavařování. Postup se mírně liší pro zavařování v plynové či elektrické troubě a v troubě horkovzdušné.
Zavařování v elektrických troubách je vždy snazší než v těch plynových, protože u nich můžeme teplotu jen odhadovat. U elektrické trouby nastavte režim ohřevu na horní i dolní topné těleso a teplotu dejte na 170 °C.
Plynovou troubu nastavte na stupeň 1–2 podle konkrétního typu, pravděpodobně budete muset zkoušet a experimentovat.
Do předehřáté trouby vložte sklenice na plechu a zahřívejte, dokud se neobjeví vzduchové bublinky. Ovoce se v troubě zavařuje přibližně 45 minut, zelenina pak 60 minut. Po této době můžete troubu vypnout, sklenice ale ponechte uvnitř ještě dalších 30 minut. Až poté je můžete vyndat a zchladit. Proces zavařování je u konce!
Horkovzdušnou troubu nastavte na 250 °C a plech se sklenicemi vložte na rošt ve spodní části. Zavařování menších sklenic trvá zpravidla jen 5 až 10 minut, při zavařování větších sklenic pak 10 až 15 minut. Jak jsme zmiňovali výše, při zavařování v horkovzdušné troubě doporučujeme sklenice obalit několika vrstvami namočených novin.
Česká tradiční kuchyně je založena na surovinách, které se u nás hojně vyskytují – brambory, česnek, petržel, celer, mrkev, maso, luštěniny, obilniny, chmel, ... Za dva pilíře české tradiční kuchyně lze považovat polévky a omáčky servírované s masem, k nejoblíbenějším patří vepřové, kuřecí, hovězí a zvěřina. Omáčky jsou zpravidla velmi hutné, jejich důležitou ingrediencí je smetana, máslo nebo mouka.
Svíčková, i když ne v pravém slova smyslu omáčka, je zmiňována ve slavné knize a první kuchařce u nás – v Domácí kuchařce vydané roku 1826, kterou napsala Magdalena Dobromila Rettigová, česká buditelka rané fáze Národního obrození, spisovatelka a autorka příruček do kuchyně. O zásadním významu této publikace hovoří její téměř stoleté nepřetržité reedice.
Název svíčková vznikl v dobách, kdy hovězí maso bylo méně kvalitní a kdy se k přípravě tohoto jídla skutečně používala pravá svíčková, která se protýkala slaninou, a někdy dokonce i přes noc marinovala, neboli nakládala do mořidla (pajcu). Později, když se kvalita hovězího masa zlepšila a cena pravé svíčkové stoupla, byla hlavně v restauracích pravá svíčková nahrazena falešnou svíčkovou nebo prostě hovězím masem z kýty. Toto maso, relativně málo odleželé a málo prorostlé tukem, bylo špikováno a většinou rovněž nakládáno do octového nálevu s kořenovou zeleninou, který masu dodal jednak chuť, jednak maso poněkud tenderizoval (změkčoval).
Postupem času vzniklo několik receptů na přípravu tohoto jídla, ale ať již bylo maso marinováno, nebo ne, technika jeho úpravy byla vždy téměř stejná.
Když se říká „pečeně“, tak se maso napřed na trošce tuku ze všech stran prudce opeče (orestuje), aby se v něm uzavřely šťávy. Opečené maso se pak vloží do pekáče na orestovaný zeleninový základ. Přidá se koření a sůl, případně půlka citronu, podlije se vodou, případně troškou marinády, a pokud nebylo maso marinované v octovém nálevu i ocet, a dusí se do měkka. Dušené maso se vyndá a před krájením se nechá chvíli uležet. Mezitím se dokončí omáčka. Na zbylý základ v kastrole se nalije vývar nebo voda a vše se přivede do varu. Po chvilce se základ zahustí světlou jíškou a zalije smetanou smíchanou s troškou mouky (kvásek), aby se omáčka takzvaně nezdrcla. Omáčka se pak rozšlehá ponorným mixerem nebo se propasíruje přes jemný cedník, trochu se povaří, navrch se dá kousek másla, aby se neudělal škraloup a aby omáčka dostala glanc.
Svíčková by se pak měla podávat na horkém talíři, zpravidla ve dvou plátcích přelitých horkou zlatohnědou omáčkou a se čtyřmi nebo pěti plátky knedlíků šindelovitě položenými na levou stranu od masa. Na maso se někdy pokládá plátek citronu (citronový terč), který se pokrývá brusinkami a případně šlehanou smetanou.
V receptu jde tedy především o nachystání si masa prošpikováním špekem, orestování masa a zeleniny s kořením (celý černý pepř, nové koření, bobkový list), dochucení základu (octem, hořčicí, cukrem), po změknutí masa se vypečená šťáva zahustí jíškou, přidá se propasírovaná použitá zelenina, omáčka se zjemní smetanou a je hotovo.
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní sálání. Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Po vložení ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci.
Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování ve sporákové troubě
Ve sporákové troubě bez regulace teploty zavařujeme jen z nouze. Mezi sklenice postavíme jednu prázdnou jen s vodou a teploměrem. Podmínkou je, aby trouba pekla po celé ploše stejně, což je největší kámen úrazu!
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit!). Například můžeme použít skleničky od „Kunovjanky“ – na plech se jich vejde 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem. Velké „klasické“ zavařovací sklenice – na plech se jich vejde 6 ks – zavařujeme 10 až 12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Zavařování v mikrovlnné troubě
Do trouby vložíme maximálně 4 sklenice o obsahu do 0,7 l a sterilujeme 10 minut při teplotě 70 W (rozmrazování) a 10 minut na 100 W. Tento novodobý způsob sterilace je vhodný zejména pro menší množství zavařovaných sklenic. Lze použít jak klasická zavařovací víčka, tak i uzávěry twist off. Nemusíte se bát, v mikrovlnné troubě tyto uzávěry nejiskří!
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ HOTOVÝCH JÍDEL DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří.
Zavaruji ale pokud mozno mam v ledničce. VYdrží svickova i bez ni ?? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pokud je pokrm správně zavařen a víčko pevně drží na skle, tak je jedno, kde ho uskladníte, jestli v lednici nebo ve spíži. Vydrží nezávadný roky. Otázka je jaké budou chuťové dojmy z tohoto pokrmu. A v tom by chladnička mohla hrát významnou roli.
Jak známo, tak nositelem chuti v pokrmu je tuk a ten může časem měnit své chuťové vlastnosti, právě vlivem vyšších teplot a světla. Chladnička oběma těmto faktorům zabrání a může tak přispět k lepší chuti zavařených jídel.
Postup: Krůtu pečte pomalu při nízkých teplotách delší dobu. Až teprve na konci pečení teplotu zvýšíte a vytvoříte křupavou kůrku, tak zůstane maso šťavnaté a křehké. Krůta pečená přes noc se peče v první fázi při teplotě do 100 °C horkým vzduchem přes celou noc. Pečený kus je vždy třeba zakrýt poklicí nebo druhým pekáčem, přičemž drůbež není třeba podlévat vodou – postačí z masa uvolněná šťáva a tuk, které se ze zakryté nádoby při teplotě pod bodem varu odpařují jen minimálně. Když maso téměř změkne, kůži potřete tukem nebo tučným výpekem, zvyšte teplotu v troubě na 180–200 °C a nezakrytou drůbež dopékejte tak, aby se kůže vypekla dokřupava. Při této úpravě bude maso křehké a šťavnaté.
V celku pečená krůta se v první fázi peče hrudím dolů – podložte ji pečicím papírem, aby se kůže nepřipékala a nepotrhala. V polovině úpravy drůbež obraťte a pečte ji tak až do konce. Pokud chcete péct krůtu celou bez nádivky, doporučuje se ji rozpůlit a půlky péct kůží navrch. Ušetříte tak čas i energii. Když pečenou drůbež vyjmete, nechte v troubě výpek vysmahnout do červeno-hněda. Nesmíte to však přehnat a výpek připálit, protože by šťáva zhořkla. Takto vysmahnutý výpek pak už stačí jen zalít trochou vody nebo vývaru, z okrajů pekáče do vody důkladně oškrábat napečeniny a vše provařit. Pokud chcete mít více šťávy, můžete tuk v okamžiku, kdy se výpek zbarvil do bronzova, osmahnout s troškou hladké mouky. V podstatě tak z vypečeného tuku připravíte jíšku. Pokud chcete dietnější variantu receptu, nezahušťujte výpek, dosáhnete tak výrazně slané přírodní šťávy. Do hotové, případně procezené šťávy zašlehejte kousek syrového másla. Upečenou drůbež naporcujte, vložte do pekáče, přelijte ji šťávou a nechte před podáváním čtvrt hodinky dotáhnout v troubě při teplotě kolem 80 °C. Tento recept vyžaduje delší přípravu, ale s výsledkem budete velmi spokojeni.
Ve svém příspěvku JAK OLOUPAT DÝŇOVÉ SEMENO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
U nás doma se dýňová semínka sušila v troubě a suchá se pomocí zubů vylupovala. Upražená semínka musela být růžová. Pražila se pomalu na sucho. Později jsme semínka vylupovala těmito způsoby jak suchá, tak čerstvá (u čerstvých je to větší problém):
1. Přejeďte nehtem středem boční rýhy jádra co nejdále a poté tlakem palce a prsteníčku rozlomte v rýze.
2. Tlakem postupně ulomte u zobáčku obě vyvýšené strany. Zobáček by měl směřovat k vám. Poté jádro vyjměte, příp. nutno ještě trochu někde odlomit kousek slupky.
3. Tlakem na boční hrany pomocí prstů ve špičce semena se vám slupka rozevře a tu ještě trochu odlomte a máte jádro venku.
4. Jádro se slupkou vložit do úst, slupku okousejte, jádro snězte a slupku vyplivněte.
Je jen na Vás jaký postup si vyberete :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří Šrámek.
Ano, pečení krůty přes noc je bezpečné, pokud je trouba po celou dobu zapnutá a nastavená na nízkou stabilní teplotu.
Zásadní je nepřerušovat ohřev a nepokoušet se o „dopečení na zbytkové teplo“. Při teplotě kolem 85–95 °C se krůta postupně prohřívá a maso zůstává v bezpečném teplotním pásmu. Tento postup používám opakovaně v běžné domácí troubě a při dodržení teploty a času nepředstavuje zdravotní riziko.
Kolik stupňů nastavit troubu na pomalé pečení krůty?
Ideální teplota pro pomalé pečení krůty přes noc je přibližně 90 °C.
Tento rozsah umožňuje rovnoměrné prohřívání masa bez vysušení. Pokud troubě trochu kolísá teplota, je bezpečné rozmezí 85–95 °C. Vyšší teploty už zvyšují riziko suchých prsou, nižší naopak prodlužují dobu, po kterou se maso zahřívá.
Jak dlouho se krůta peče přes noc?
Doba pečení závisí především na hmotnosti krůty a stabilitě trouby.
U krůty o hmotnosti 4–5 kg počítejte zhruba 8–10 hodin pomalého pečení. Menší kusy mohou být hotové dříve, větší potřebují čas navíc. Výhodou tohoto postupu je, že kratší i delší pečení maso snese bez zásadního zhoršení výsledku.
Jak poznám, že je krůta hotová?
Nejspolehlivější způsob je měření vnitřní teploty masa teploměrem.
V prsou by měla teplota dosáhnout alespoň 72 °C, ve stehnech klidně o pár stupňů více. Pokud teploměr nemáte, sledujte, zda šťáva při propíchnutí není růžová a maso se snadno odděluje. Teploměr ale výrazně snižuje nejistotu, zejména u prvního pečení.
Musí být krůta při pečení přes noc zakrytá?
Většinu času ano, zakrytí pomáhá udržet vlhkost a rovnoměrné pečení.
Krůtu peču přes noc zakrytou víkem nebo alobalem. Pokud chci na závěr křupavější kůži, odkryji ji až při krátkém dopečení ráno. Celonoční pečení odkryté krůty zvyšuje riziko vysušení povrchu.
Co dělat, když ráno krůta ještě není hotová?
Tohle je běžná situace a není důvod k panice.
Jednoduše zvyšte teplotu trouby na 110–120 °C a krůtu dopečte. Díky pomalému nočnímu pečení už je maso prohřáté a krátké dopečení ho nevysuší. Tento „ranní dojezd“ používám často, pokud potřebuji sladit čas s obědem.
Jak dlouho může krůta po upečení odpočívat?
Krůta by měla po upečení odpočívat minimálně 20–30 minut.
Klidně ale vydrží i déle, pokud ji zabalíte a udržíte v teple. Během odpočinku se šťáva v mase rovnoměrně rozloží a krůta se lépe krájí. U pomalého pečení je tento krok ještě důležitější než u klasického pečení.
Jak docílit křupavé kůže u pomalu pečené krůty?
Pomalé pečení samo o sobě křupavou kůži nevytvoří.
Řešením je krátké dopečení při vyšší teplotě na záv
Květákové placičky se rozpadají nejčastěji kvůli příliš mokrému květáku, nedostatku pojiva nebo nedostatečně rozpálené pánvi.
Květák obsahuje velké množství vody a po uvaření ji ve své struktuře drží ještě více. Pokud se tato voda před přípravou směsi neodstraní, začne se při smažení uvolňovat. Směs se rozvolní a placičky ztratí tvar. Proto je zásadní květák důkladně vymačkat. Pomáhá také použít vejce jako pojivo a smažit placičky na opravdu rozpálené pánvi, aby se rychle vytvořila křupavá kůrka.
Jak udělat křupavé květákové placičky
Křupavé květákové placičky vzniknou díky dobře vymačkanému květáku, správné teplotě oleje a menší velikosti placiček.
Křupavost vzniká ve chvíli, kdy se povrch placičky rychle zatáhne v horkém oleji. Pokud je pánev málo rozpálená, směs začne spíš pomalu nasávat tuk. Placičky pak zůstávají měkké. Důležité je také dělat menší placičky, které se rychleji prohřejí. Když je květák dobře vymačkaný a směs není vodnatá, vznikne na povrchu přirozeně zlatavá křupavá kůrka.
Kolik mouky do květákových placiček
Do květákových placiček obvykle stačí přibližně dvě lžíce mouky na jeden střední květák.
Mouka by měla fungovat pouze jako lehké pojivo. Pokud jí přidáte příliš, směs začne připomínat těsto a placičky budou těžké a moučné. Klíčem není více mouky, ale správně připravený květák. Pokud je květák důkladně vymačkaný, drží směs pohromadě i s minimem mouky. Přidání většího množství mouky většinou jen maskuje problém s vodou v zelenině.
Jak poznat správnou konzistenci směsi na květákové placičky
Správná směs na květákové placičky by měla být měkká, ale zároveň držet tvar při tvarování v ruce.
Pokud směs teče nebo se rozpadá ještě před smažením, znamená to, že obsahuje příliš vody. Naopak velmi tuhá směs signalizuje příliš mouky. Ideální konzistence je taková, kdy lze ze směsi snadno vytvořit placičku, která drží tvar. Když ji položíte na pánev, měla by zůstat kompaktní a nezačít se okamžitě rozpadat. Správná konzistence směsi je jeden z nejdůležitějších faktorů úspěchu.
Co dělat, když je směs na květákové placičky moc řídká
Pokud je směs na květákové placičky příliš řídká, je potřeba odstranit přebytečnou vodu nebo přidat malé množství pojiva.
Nejlepší řešení je vrátit se o krok zpět a květák znovu vymačkat. Často totiž zůstane voda uvnitř směsi. Pomoci může také přidání trochy strouhanky nebo mouky, ale jen v malém množství. Příliš mnoho mouky by změnilo chuť i strukturu placiček. Ideální postup je nejprve odstranit vodu a teprve poté případně lehce upravit konzistenci směsi.
Jak na to: květákové placičky pečené v troubě krok za krokem
Tento postup je postavený tak, aby placičky držely tvar, i když je pečete v troubě bez smažení a bez přebytku tuku.
Připravte květák a zbavte ho vody.
Květák rozdělte na růžičky a uvařte ho doměkka, ne do rozpadnutí. Ještě horký ho nechte krátce zapařit a potom ho důkladně vymačkejte – rukama nebo přes utěrku. V téhle fázi rozhodujete o úspěchu celého jídla.
Vytvořte směs, která drží tvar už za studena.
Ke květáku přidejte vejce, sůl, pepř a případně sýr. Směs promíchejte a vyzkoušejte, jestli drží pohromadě. Pokud se rozpadá už teď, v troubě se sama nespraví. Pojivo přidávejte po malých dávkách.
Tvarujte placičky a dejte jim prostor.
Placičky tvořte spíš nižší než vysoké a klaďte je na plech s rozestupy. Nechte mezi nimi místo, aby se mohla odpařovat vlhkost. Namaštěný papír nebo plech je důležitější než samotný tvar.
Pečte v předehřáté troubě a vyčkejte na bod zlomu.
Placičky dejte do dobře předehřáté trouby a první část pečení s nimi vůbec nemanipulujte. Zpočátku změknou, ale po určité době začne povrch tuhnout. Teprve v této fázi mají šanci držet tvar.
Otáčejte až ve chvíli, kdy samy povolí.
Pokud se placička při nadzvednutí nerozpadá, je připravená k otočení. Pokud se lepí a láme, ještě není čas. Trpělivost je v troubě důležitější než přesné minuty.
Tenhle postup funguje proto, že respektuje chování květáku i logiku trouby. Placičky se v ní učí držet až během pečení, ne hned po vytvarování.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Brandl.
Není mi jasná doba počátku zavařování třešní.
Jak poznám POČATEK ZAVAŘOVÁNÍ 7 MINUT?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Počátek zavařování se počítá od umístění sklenic do trouby a zavření dvířek. Vše musí být horké, nálev, voda v plechu a vyhřátá trouba. Pak proces zavařování započne ihned po umístění do trouby.
Proč se mi květákové karbanátky v troubě rozpadají?
Květákové karbanátky se v troubě rozpadají hlavně kvůli přebytečné vodě v květáku a nedostatečnému pojivu ve směsi. Trouba neodpustí chyby, které pánev ještě zvládne.
Pokud květák není opravdu důkladně vymačkaný, začne v troubě pouštět vodu dřív, než se karbanátky zatáhnou. Druhým problémem bývá snaha vynechat vejce nebo strouhanku. Bez pevné struktury karbanátky nikdy neudrží tvar.
Musí se květák předem vařit, nebo může být syrový?
Pro květákové karbanátky je krátké povaření nebo napaření nutné, jinak zůstane struktura tvrdá a nevyrovnaná.
Syrový květák se sice dá upéct, ale u karbanátků vede k drobení a nerovnoměrné chuti. Předvařením se květák změkčí a lépe se spojí s pojivem. Klíčové je ale následné vymačkání vody, ne samotné vaření.
Jak zahustit květákové karbanátky bez mouky?
Květákové karbanátky lze zahustit bez mouky pomocí strouhanky, sýra nebo jemných ovesných vloček. Každá varianta ale ovlivní výsledek.
Sýr dodá chuť i soudržnost, strouhanka je nejjistější volba pro držení tvaru. Ovesné vločky nasají vodu, ale struktura bude hrubší. Úplné vynechání pojiva vede k tomu, že karbanátky v troubě selžou.
Proč jsou květákové karbanátky suché?
Suché karbanátky vznikají kombinací příliš malé velikosti a nedostatku tuku. Trouba vysušuje víc než pánev.
Malé a tenké karbanátky ztratí vlhkost dřív, než se spojí. Pomáhá dělat je vyšší, přidat sýr nebo lehce potřít olejem. Bez tuku budou vždy působit suchým dojmem, i když drží tvar.
Jak udělat květákové karbanátky v troubě křupavější?
Křupavější povrch vznikne při vyšší teplotě a správném načasování obracení. Nízká teplota křupavost nevytvoří.
Důležité je také nepřeplnit plech a karbanátky lehce potřít olejem. Otočení má smysl až ve chvíli, kdy spodní strana drží tvar. Pokud je otočíte brzy, rozpadnou se a změknou.
Jsou květákové karbanátky v troubě opravdu zdravé?
Ano, ve srovnání se smaženými jsou lehčí a méně tučné, ale nejsou dietním jídlem bez energie.
Obsahují vejce, sýr a pojivo, takže zasytí. Je lepší je brát jako vyváženější alternativu, ne jako nízkokalorický pokrm. Snaha udělat je „ultra zdravé“ často vede k tomu, že nechutnají a rozpadají se.
Dají se květákové karbanátky připravit dopředu?
Ano, karbanátky lze připravit dopředu, ale je potřeba počítat se změnou struktury.
Nejlepší je vytvarovat je předem a upéct až těsně před podáváním. Hotové karbanátky lze skladovat v lednici, ale při ohřevu je nutné použít troubu. Mikrovlnka z nich udělá měkkou a gumovou hmotu.
Proč karbanátky chutnají „zdravě, ale ne dobře“?
Tato chuť vzniká kvůli nedostatku soli a tuku nebo špatnému načasování jejich po
Nejčastější chyby při pečení květákových placiček v troubě
Pokud se vám květákové placičky v troubě rozpadají nebo jsou vodnaté, ve většině případů nejde o jednu chybu, ale o jejich kombinaci. Právě proto je důležité podívat se na celý postup jako celek.
Typický scénář vypadá tak, že se placičky vytvarují, dají na plech a po pár minutách v troubě se začnou rozjíždět. V tu chvíli máte tendenci zasahovat – obracet, přidávat mouku nebo zvyšovat teplotu. Tím se ale problém často ještě zhorší.
Abyste měli jasno, kde se nejčastěji chybuje a co to dělá s výsledkem, dávám vše přehledně vedle sebe.
Chyba
Co se děje ve směsi
Proč to v troubě selže
Jak to udělat správně
Nedostatečně vymačkaný květák
Přebytečná voda ředí směs
Směs se zahřívá pomalu a povolí
Květák důkladně vymačkat ještě teplý
Příliš mnoho vajec
Vznikne řídká hmota
Placičky se roztečou místo zpevnění
Vejce jen jako pojivo, ne tekutina
Brzké obracení
Povrch není zpevněný
Placičky se rozpadnou
Vyčkat na bod zlomu
Nízká teplota trouby
Směs se dusí
Nevytvoří se struktura
Předehřátá trouba a horký plech
Tahle tabulka ukazuje, že většina problémů vzniká ještě dřív, než se plech vůbec dostane do trouby. Jakmile tohle pochopíte, začnou placičky fungovat mnohem spolehlivěji.
Svíčková na smetaně stojí a padá na pochopení role jednotlivých surovin. Nejde o jejich množství ani luxus, ale o to, kdy a proč se používají. Jakmile se ingredience začnou přidávat bez role, výsledek se rozpadá.
Nepřekročitelné minimum
Bez těchto surovin svíčková jednoduše neexistuje. Ne proto, že by byly tradiční, ale proto, že plní konkrétní funkci.
Hovězí maso – důležitější než název je struktura a schopnost snést dlouhé tažení.
Kořenová zelenina – mrkev, celer, petržel v poměru, který dává omáčce sladkost a hloubku.
Tuk – pro výpek a přenos chuti, ne jen proti přichycení.
Sůl – používá se brzy, aby pronikla do masa, ne až na konci.
Pokud selže základ, žádná další surovina to neopraví.
Podpůrné suroviny
Tyto ingredience svíčkovou zlepšují, ale samy o sobě ji nezachrání.
Smetana – zakulacuje chuť, ale netvoří ji.
Koření – bobkový list a nové koření jen v minimálním množství.
Tekutina – vývar nebo voda; víno pouze výjimečně a střídmě.
Smetana má smysl až ve chvíli, kdy už chuť existuje.
Co záměrně chybí – a proč
Tyto suroviny nejsou zakázané, ale u svíčkové nejčastěji řeší důsledky špatného postupu.
Mouka – zakryje chuť místo toho, aby ji podpořila.
Cukr na začátku – rozbije přirozenou sladkost zeleniny.
Ocet nebo citron „pro jistotu“ – vytváří kyselost bez rovnováhy.
Pokud svíčková nechutná bez smetany, nebude chutnat ani s ní.