Dle pokynů výrobců se tekutý prací prostředek nalévá do nádržky ještě před zahájením praní. U novějších praček (cca 7 let zpět) je za vaničkou nádržky záklopka, která se otevře v okamžiku, kdy pračka začne napouštět vodu, a pak je teprve gel dávkován přímo na prádlo. Pokud má tekutý prací prostředek i odměrku, která je součástí balení, je možné ji dát přímo do bubnu.
Kam se leje tekutý prací prášek
Doma byste měli mít tři základní typy pracích gelů: na bílé, tmavé a barevné prádlo. Poslední dva jsou šetrnější k barvám. Prací gely jsou obecně šetrnější k prádlu na rozdíl od sypkých prášků. Prací gel je navíc vhodný i pro ruční praní.
Kam se dává tekutý prací prostředek? Gel se lije do dávkovací nádržky u automatické pračky pomocí nádobky na tekutý přípravek. Gel se pomocí proudu vody dopraví k znečištěnému prádlu, které se nachází v bubnu pračky.
V naší poradně s názvem KAM NALÍT TEKUTÝ PRACÍ PRÁŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel RADOMIR SUCHAN.
MAME PRACKU ZNACKA LORD POUZIVAME TEKUTE PRASKY DAME DO ZASOBNIKU PRASEK NA PREDPIRKU I NA PRANI A TAKE AVIVAZ A PRI NAPOUSTENI SE VSE SPLACHNE PRI PREDPIRCE A NEVIME PROC PROTO SE PTAME A POTREBUJEME PORADIT DEKUJEME
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zřejmě používáte program, který nemá předpírku a proto spláchne prací prostředek s obou komor. Zvolte jiný program. Pokud se ale spláchne na začátku i aviváž, tak to vypadá spíše na poruchu.
Test pracích prášků a gelů ukázal, že kvalita nemusí vždy znamenat vyšší cenu a že naopak i některé dražší prostředky neodvedou dobrou práci.
Pokud máte velmi znečištěné prádlo a chcete jej co nejlépe vyprat, potom je prášek lepší volbou. Během laboratorních zkoušek, při nichž byla látka ušpiněna bahnem, trávou, krví, kečupem, hořčicí, kávou nebo čajem, byla daná látka většinou čistší právě při použití prášku.
Prášek využijte i v případě, že chcete oblečení udržet dokonale bílé a rádi byste zamezili jeho zešedivění. Prášky totiž obsahují bělidla, která prací prostředky v tekuté formě postrádají.
Při praní barevného prádla je však třeba mít na paměti, že čím větší je prací síla, tím hůře odolávají barvy na oblečení. Zkrátka prášek s bělidly účinně vypere bílou košili, ale pestrobarevnému triku prokáže – zejména při dlouhodobém používání – spíše medvědí službu. Proto by se při praní barev měly používat prostředky na barevné prádlo, které je chrání a bělidla neobsahují.
Pokud v domácnosti ale nechcete shromažďovat více pracích prostředků pro jednotlivé barevné odstíny a spíše vás zajímá, který patří k těm univerzálním, hodícím se na bílé i barevné prádlo, dobrou volbou pro vás bude tekutý prací gel. Tekutá forma zpravidla neobsahuje bělidla a optické rozjasňovače a barvu vašeho prádla udrží i po několikanásobném praní v původním nebo velmi podobném odstínu.
Podobně účinné jsou i prací kapsle, které se liší od tekutých gelů zejména svou formou. Prodávají se v již předdávkovaném množství, takže usnadňují manipulaci.
Pokud používáte tekutý prací prostředek na skvrnami potřísněné barevné oblečení, doporučuje se před samotným mytím látku se skvrnou očistit nejdříve mýdlem nebo nalít prací prostředek přímo na ni.
Ať už používáte kterýkoliv typ pracího prostředku, doporučujeme skvrnami zasažené oblečení předem namočit do vody s lehkým přídavkem klasické jedlé sody. Přímo v pračce ho nepředpírejte, ušetříte tím vodu, energii i samotný prací prášek.
V udírně uzené mandle jsou zdravé. Neobsahují lepek a jsou vhodné pro vegany. Jsou bohaté na bílkoviny a mají nejvyšší hladinu vápníku ze všech ořechů, což znamená, že jsou skvělé pro zdravé kosti. Pomáhají také snižovat cholesterol a snižují riziko srdečních onemocnění a mohou pomáhat chránit před cukrovkou.
Pokud mandle připravujete v troubě a použijete tekutý kouř, tak se z mandlí stává nezdravá potravina. Tekutý kouř obsahuje škodlivé polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), které jsou karcinogenní. PAH jsou třídou chemikálií, které se přirozeně vyskytují v uhlí, ropě a benzinu. Vznikají také při spalování uhlí, ropy, plynu, dřeva, odpadků a tabáku. To je důvod, proč se doporučuje nahradit tekutý kouř přirozeně zdravějšími ingrediencemi, které dodají stejnou chuť, aniž by to ovlivnilo zdraví.
Kdy můžeme předpokládat, že je révový keř připravený na zimu?
Jednoduše řečeno, když přestane fotosyntetizovat. Víme, že fotosyntéza probíhá v chlorofylu, takže rostliny s fotosyntézou končí tehdy, když už nemají chlorofyl a kdy dochází k vybarvování listů do jiných barev. Chlorofyl se v určené době (nařízené pomocí fytohormonů v rostlině) rozloží. Objevují se další barviva, do té doby chlorofylem překrytá, která dávají listům barvu žlutou nebo červenou (podle toho, zda jde o bílé či modré odrůdy).
Vybarvování listů po rozkladu chlorofylu u modré odrůdy:
Protože některá tato další barviva také mohou mít s fotosyntézou něco společného, bude na vaši otázku lépe odpovědět, že vegetační cyklus končí s opadem listů. Opad listům také nařizuje fytohormon zvaný kyselina abscisová. Někdy se také ovšem může stát, že počasí nedovolí dokončit „uspávací“ fyziologické procesy v révě, a mrazy přijdou dřív, než listy stačí opadnout. Listy poškozené mrazem jsou hnědé jako tabák, takže výskyt prvních mrazíků poznáme nejen na teploměru, ale i ve vinici.
Takže od opadu listů réva nastupuje do zimního odpočinku?
Ano, toto období se správně označuje jako dormance. Rozlišujeme dormanci dvojího druhu. Té první se říká „fyziologická dormance“ nebo vnitřní dormance nebo také exogenní vegetační klid, a je nastartována hormony, které také ovlivňují její délku. Tím, jak se venkovní chladová a později mrazová teplota snižuje postupně, dormance keřů se prohlubuje a s ní narůstá i mrazuodolnost. Pokud ovšem hned na začátku zimy přijdou velké mrazy (myšleno okolo minus 12-15°C), keře, přestože jsou jejich výhony dobře vyzrálé, mohou být mrazy poškozeny, především tedy jejich očka. Jak víme z povídání v lednu, očka jsou na mráz nejcitlivější. V době fyziologické dormance není možné přinutit keře k žádné aktivitě.
To však neplatí o druhém, následném druhu vegetačního klidu, označovaném jako „vynucená dormance“, „postdormance“ nebo také vynucený vegetační klid. To je doba, kdy již hormony nepůsobí coby „uspávadlo“ a réva je schopná se probudit. V přírodě v našich zeměpisných podmínkách však k tomu nemůže dojít, protože „probuzení“ nedovolí počasí – chlad v zimním období. Kdybychom však v době postdormace, třeba někdy v lednu, odebrali zdřevnatělé výhony, kterým už teď můžeme hrdě říkat „réví“, a umístili je do tepla a do vody, začaly by nám rašit, podobně jako to umějí třešně – každý zná vánoční „barborky“. Pokud to chce někdo doma zkusit, doporučuji réví rozřezat na jednooké řízky a umístit do nižší nádoby, aby se potlačila apikální dominance. To, že réva dokáže v postdormanci reagovat na z
K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.
Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.
Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.
Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.
Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).
Pokud si nechcete pořizovat více prášků na praní a toužíte po univerzálním pracím prostředku (na bílé i barevné), sáhněte po gelu. Tekuté prášky vám v tomto ohledu vyjdou vstříc právě díky absenci bělidel a optických rozjasňovačů, které blednutí barev zapříčiňují. Používáním gelu na praní neztratíte syté barvy, ale bohužel větší zašpinění nezmizí.
Pokud používáte tekutý prací prostředek na potřísněné barevné oblečení, doporučujeme před samotným mytím látku se skvrnou očistit nejdříve mýdlem nebo nalít prací prostředek přímo na ni.
Každý prášek či gel obsahuje na obalu informaci o doporučeném dávkování. Berte ohled na to, kolik dávek prací prostředek obsahuje. Čím větší dávka, tím větší ekologická zátěž. Velké objemy totiž vyžadují velké obaly, velké obaly jsou zase náročnější na výrobu, skladování i dopravu. To všechno zanechává v přírodě otisk, a to jenom z toho důvodu, aby měl zákazník pocit, že toho za své peníze dostává hodně. O prací účinnosti toho příliš nevypovídá, objemy prášků i gelů totiž tvoří hlavně plnidla, respektive voda.
Na trhu jsou dostupné i praktické nádoby pro dávkování pracích prostředků přímo do bubnu pračky. Odměrka na prací gel se vyrábí v několika variantách a tvarech.
Klasická odměrka na tekuté prací prostředky i prací prášek má objem 150 mililitrů. Díky kulovitému tvaru do odměrky pohodlně nalijete tekutý prací prostředek a rovnou ho vložíte do bubnu pračky.
Stříhání malin, respektive větví, které odplodily, provádíme pokud možno ihned po sklizení úrody, aby měly nové větve, které budou plodit následující rok, dostatek prostoru a světla a mohly zesílit. Na téma, kdy stříhat maliny, probíhají mnohé diskuze, neboť remontantní odrůdy plodí ještě druhý rok, pokud je neostříháme. Odborníci doporučují ostříhat i tyto větve po první úrodě, protože ve výsledku bude celková úroda vyšší – rostlina zesílí a získá víc potřebného světla.
U keřů s dvouletým vývojovým cyklem se provádí střih maliníku tak, že se po dozrání plodů uříznou těsně u země všechny dvouleté výhony, které by už stejně nikdy neplodily. Stejně můžeme seříznout i nové slabší výhony, abychom měli na jednom metru 8 až 10 větví, pokud pěstujeme maliny na zahradě v řadě, což je nejšikovnější způsob. V případě pěstování maliníku jako jednoho polokeře u kůlu necháváme pouze 7 výhonů. To jsou asi ty základní rady, jak se starat o maliny. Konce výhonů nezkracujte, snížili byste tím výnos.
Remontantní odrůdy (plodící na ročních větvích) po podzimní sklizni ostříháme kompletně, aby byly v zimě vidět jen asi tři centimetry dlouhé pozůstatky posledního porostu. Stříhání maliníku provádíme opět především za účelem prosvětlení budoucí vegetace.
Průměrná životnost maliníku je osm až deset let, při dobré péči a u zdravých porostů i více let.