TEKUTY PRUJEM je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Dle pokynů výrobců se tekutý prací prostředek nalévá do nádržky ještě před zahájením praní. U novějších praček (cca 7 let zpět) je za vaničkou nádržky záklopka, která se otevře v okamžiku, kdy pračka začne napouštět vodu, a pak je teprve gel dávkován přímo na prádlo. Pokud má tekutý prací prostředek i odměrku, která je součástí balení, je možné ji dát přímo do bubnu.
Kam se leje tekutý prací prášek
Doma byste měli mít tři základní typy pracích gelů: na bílé, tmavé a barevné prádlo. Poslední dva jsou šetrnější k barvám. Prací gely jsou obecně šetrnější k prádlu na rozdíl od sypkých prášků. Prací gel je navíc vhodný i pro ruční praní.
Kam se dává tekutý prací prostředek? Gel se lije do dávkovací nádržky u automatické pračky pomocí nádobky na tekutý přípravek. Gel se pomocí proudu vody dopraví k znečištěnému prádlu, které se nachází v bubnu pračky.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Test pracích prášků a gelů ukázal, že kvalita nemusí vždy znamenat vyšší cenu a že naopak i některé dražší prostředky neodvedou dobrou práci.
Pokud máte velmi znečištěné prádlo a chcete jej co nejlépe vyprat, potom je prášek lepší volbou. Během laboratorních zkoušek, při nichž byla látka ušpiněna bahnem, trávou, krví, kečupem, hořčicí, kávou nebo čajem, byla daná látka většinou čistší právě při použití prášku.
Prášek využijte i v případě, že chcete oblečení udržet dokonale bílé a rádi byste zamezili jeho zešedivění. Prášky totiž obsahují bělidla, která prací prostředky v tekuté formě postrádají.
Při praní barevného prádla je však třeba mít na paměti, že čím větší je prací síla, tím hůře odolávají barvy na oblečení. Zkrátka prášek s bělidly účinně vypere bílou košili, ale pestrobarevnému triku prokáže – zejména při dlouhodobém používání – spíše medvědí službu. Proto by se při praní barev měly používat prostředky na barevné prádlo, které je chrání a bělidla neobsahují.
Pokud v domácnosti ale nechcete shromažďovat více pracích prostředků pro jednotlivé barevné odstíny a spíše vás zajímá, který patří k těm univerzálním, hodícím se na bílé i barevné prádlo, dobrou volbou pro vás bude tekutý prací gel. Tekutá forma zpravidla neobsahuje bělidla a optické rozjasňovače a barvu vašeho prádla udrží i po několikanásobném praní v původním nebo velmi podobném odstínu.
Podobně účinné jsou i prací kapsle, které se liší od tekutých gelů zejména svou formou. Prodávají se v již předdávkovaném množství, takže usnadňují manipulaci.
Pokud používáte tekutý prací prostředek na skvrnami potřísněné barevné oblečení, doporučuje se před samotným mytím látku se skvrnou očistit nejdříve mýdlem nebo nalít prací prostředek přímo na ni.
Ať už používáte kterýkoliv typ pracího prostředku, doporučujeme skvrnami zasažené oblečení předem namočit do vody s lehkým přídavkem klasické jedlé sody. Přímo v pračce ho nepředpírejte, ušetříte tím vodu, energii i samotný prací prášek.
V udírně uzené mandle jsou zdravé. Neobsahují lepek a jsou vhodné pro vegany. Jsou bohaté na bílkoviny a mají nejvyšší hladinu vápníku ze všech ořechů, což znamená, že jsou skvělé pro zdravé kosti. Pomáhají také snižovat cholesterol a snižují riziko srdečních onemocnění a mohou pomáhat chránit před cukrovkou.
Pokud mandle připravujete v troubě a použijete tekutý kouř, tak se z mandlí stává nezdravá potravina. Tekutý kouř obsahuje škodlivé polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), které jsou karcinogenní. PAH jsou třídou chemikálií, které se přirozeně vyskytují v uhlí, ropě a benzinu. Vznikají také při spalování uhlí, ropy, plynu, dřeva, odpadků a tabáku. To je důvod, proč se doporučuje nahradit tekutý kouř přirozeně zdravějšími ingrediencemi, které dodají stejnou chuť, aniž by to ovlivnilo zdraví.
K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.
Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.
Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.
Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.
Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).
Pokud si nechcete pořizovat více prášků na praní a toužíte po univerzálním pracím prostředku (na bílé i barevné), sáhněte po gelu. Tekuté prášky vám v tomto ohledu vyjdou vstříc právě díky absenci bělidel a optických rozjasňovačů, které blednutí barev zapříčiňují. Používáním gelu na praní neztratíte syté barvy, ale bohužel větší zašpinění nezmizí.
Pokud používáte tekutý prací prostředek na potřísněné barevné oblečení, doporučujeme před samotným mytím látku se skvrnou očistit nejdříve mýdlem nebo nalít prací prostředek přímo na ni.
Každý prášek či gel obsahuje na obalu informaci o doporučeném dávkování. Berte ohled na to, kolik dávek prací prostředek obsahuje. Čím větší dávka, tím větší ekologická zátěž. Velké objemy totiž vyžadují velké obaly, velké obaly jsou zase náročnější na výrobu, skladování i dopravu. To všechno zanechává v přírodě otisk, a to jenom z toho důvodu, aby měl zákazník pocit, že toho za své peníze dostává hodně. O prací účinnosti toho příliš nevypovídá, objemy prášků i gelů totiž tvoří hlavně plnidla, respektive voda.
Na trhu jsou dostupné i praktické nádoby pro dávkování pracích prostředků přímo do bubnu pračky. Odměrka na prací gel se vyrábí v několika variantách a tvarech.
Klasická odměrka na tekuté prací prostředky i prací prášek má objem 150 mililitrů. Díky kulovitému tvaru do odměrky pohodlně nalijete tekutý prací prostředek a rovnou ho vložíte do bubnu pračky.
Slyšeli jste někdy o mrkvové polévce jako léku na průjem? Mrkvová polévka je skvělým tipem mezi domácími léky na průjem (nejen) u dětí, dospělých a dokonce i psů.
Díky mrkvové polévce, která je pojmenována po dětském lékaři Ernstu Morovi, se na začátku 20. století výrazně snížil počet úmrtí na komplikované průběhy průjmů u dětí. Mrkvová polévka později ztratila svou významnost se zavedením antibiotik. Přesto je v dnešní době účinným a jednoduchým domácím lékem na průjem.
Svou jemnou sladkou chutí dětem velmi chutná a pomáhá jim překonat namáhavý průjem.
Recept na přípravu je jednoduchý. Hlavní složkou polévky proti průjmu je mrkev. Když se mrkev vaří, tvoří se cukry, které jsou velmi podobné těm ve struktuře střevních klků. Patogeny se na tyto cukry navážou a jsou s nimi vylučovány – tělo se může zotavit.
Voda a sůl obsažené v polévce pomáhají tělu kompenzovat ztrátu tekutin a minerálů.
Suroviny:
500 gramů mrkve;
voda;
1 lžička soli.
Postup:
Mrkev oloupeme a nakrájíme na malé kousky.
Poté je hodinu vaříme v litru vody. Tato dlouhá doba vaření je důležitá pro vytvoření dlouhých cukerných řetězců!
Poté se kousky mrkve jemně rozdrtí a množství se doplní na jeden litr.