TENKA a nejen to se dozvíte v tomto článku. Většina z nás si pod názvem „francouzské brambory“ představí zapečené brambory se salámem, vajíčkem, sýrem a případně i s cibulí. Proč tedy označení francouzské brambory? To asi nikdo neví... Receptů na francouzské brambory je mnoho, protože v každé domácnosti se k jejich přípravě používají ty ingredience, které má rodina ráda.
Francouzské brambory s uzeným masem
Ingredience: 3 sterilované okurky, 3 vejce, 300 g uzeného masa, 1 kg brambor vařených ve slupce, 200 g cibule, 1 lžíce plnotučné hořčice, pepř, sůl, olej.
Postup: Nejdříve uvaříme brambory ve slupce (mohou být i lehce nedovařené). Scedíme je, oloupeme a nakrájíme na kolečka nebo na kostičky. Cibuli nakrájíme rovněž na kostičky nebo tenká kolečka a na oleji ji necháme zesklovatět. Okurku nakrájíme na tenká kolečka a uzené maso na kostičky. Vše smícháme dohromady i s bramborami, osolíme, opepříme a přidáme plnotučnou hořčici. Směs dáme do pekáče, zalijeme rozšlehanými vejci a vložíme do trouby vyhřáté na 180−200 °C. Francouzské brambory pečeme tak dlouho, dokud nejsou vajíčka dostatečně propečená a brambory pěkně zlatavé.
V naší poradně s názvem VTEŘINOVÉ LEPIDLO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Heda.
Jo jo,jen u lekare,,ale to by clovek nesmel mit jen duchod, u zubaru se za slepeni nahrady nedoplati. Proto je to taaaak hrozne slozity si nahradu slepit sam. Ani lepidlo lidem neprodaji,aby panum zubarum neubyly prachy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Prasklá zubní náhrada se nelepí, ale svařuje. Jedna strana zlomu se nahřeje, nanese tenká vrstva nového materiálu a pak se nahřeje ta druhá a vše se zatepla spojí. Jedině tak vznikne spoj, který bude homogenní a odolá jako by to prasklé nebylo. Žádné lepidlo tohle nedokáže a dříve nebo později se lepená protéza zase zlomí ve stejném místě.
Technologický postup: Na pánev do rozpáleného oleje vhodíme nadrobno pokrájenou cibuli (jednu červenou a jednu bílou), a až je dorůžova opečená, přidáme na tenká půlkolečka pokrájenou domácí klobásu a řádně opečeme. Přisypeme trochu sladké a špetku pálivé papriky, promícháme a vysypeme do pánve obsah konzervy tmavých fazolí v ostrém nálevu, zároveň se sterilovanou kukuřicí. Poté přidáme ještě několik lžic rajského protlaku, vše prohřejeme a zastříkneme červeným vínem. Podle potřeby přilijeme vývar. Důkladně vše provaříme a nakonec přisypeme naťovou zelenou cibulkou, pokrájenou na tenká kolečka. Můžeme podávat v tortille nebo s chlebem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Postup: Do rozpáleného oleje na pánev dejte nadrobno pokrájenou cibuli (jednu červenou a jednu bílou), až bude dorůžova opečená, tak přidejte domácí klobásu pokrájenou na tenká půlkolečka a řádně opečte.
Přisypte trochu sladké a špetku pálivé papriky, promíchejte a vsypte do pánve obsah konzervy tmavých fazolí v pikantním nálevu, zároveň se sterilovanou kukuřicí.
Poté přidejte ještě několik lžic rajského protlaku, prohřejte a zastříkněte červeným sudovým jihomoravským vínem a rozdrobte půl kostky vývaru. Opět provařte a nakonec hustě zasypejte naťovou zelenou cibulkou, pokrájenou na tenká kolečka.
Na talíři ozdobte zelenou bylinkovou natí a kolečkem citronu.
Směs můžete podávat v tortille nebo s chlebem (toast nebo topinka), vhodná je i vařená rýže, americké nebo v troubě pečené brambory. Použijete-li tortilly, můžete je přelít zakysanou smetanou.
Mrkev očistěte a nakrájejte na tenká kolečka. V kastrolu rozehřejte máslo, přisypte do něj 2 lžičky cukru a nechte ho zkaramelizovat. Poté vmíchejte mrkev a za stálého míchání ji osmahněte. Podlijte vývarem či vodou. Pod pokličkou duste mrkev zvolna do měkka. Mezitím si v hrnku rozmíchejte smetanu s moukou a přilijte ji k mrkvi, již jen krátce povařte. Hotovou mrkev dle chuti osolte, opepřete a dochuťte cukrem. Nakonec vmíchejte pažitku. Dušenou mrkev se smetanou můžete podávat s vařenými bramborami nebo dušenou rýží.
Mrkev očistíme a nakrájíme na tenká kolečka. V kastrolu rozehřejeme máslo, přidáme 2 lžičky cukru a necháme zkaramelizovat. Pak vmícháme mrkev a za stálého míchání osmahneme. Podlijeme vývarem či vodou. Pod pokličkou dusíme zvolna do měkka. V hrnku rozmícháme smetanu s moukou a vmícháme do mrkve, krátce povaříme. Hotovou mrkev osolíme, opepříme a dochutíme cukrem. Nakonec vmícháme pažitku. Podáváme s vařenými bramborami nebo dušenou rýží.
Těsto můžete zpracovat ručně nebo v mixéru. Do mixéru nasypte mouku, droždí a krátce společně promixujete. Poté vlijte vodu a olej, jemně osolte. Vše pořádně promixujte a těsto přendejte do mísy. Přikryjte utěrkou a nechte kynout na teplém místě asi 1 hodinu. Vykynuté těsto si položte na vál posypaný polohrubou moukou a ještě jednou ručně prohněťte tak, aby se vám těsto nelepilo. Pokud se lepí, přidávejte po troškách polohrubou mouku. Poté zdobte dle své chuti a fantazie, například promíchejte kečup s nastrouhaným česnekem a trochou oleje a touto směsí těsto potřete. Ozdobit můžete salámem, rajčaty, jarní cibulkou, cibulí a nastrouhaným sýrem. Pečte v horkovzdušné troubě na 200 stupňů přibližně 15–20 minut.
S tímto těstem se skvěle pracuje a dá se z něj vytvořit velmi tenká pizza. Z uvedeného množství ingrediencí vytvoříte asi 3–4 pizzy.
Ingredience: 250 g cibule, 2 lžíce másla, 2 lžíce hladké mouky, 1 lžička sladké papriky, sýr na strouhání, 1 rohlík, 1 lžíce vegety, sůl, 1 l vody.
Postup: Cibuli nakrájíme na tenká kolečka a osmažíme dorůžova na 1 lžíci másla. Přidáme mouku a uděláme světlou jíšku. Tu posypeme paprikou, zamícháme a přidáme vodu, vegetu, sůl a vaříme 20 minut. Na zbylém másle opečeme dorůžova rohlík nakrájený na kostičky. Nastrouháme sýr. Na talíři přidáme do polévky opečený rohlík a nastrouhaný sýr.
Včely mají hnědé hubené tělíčko se žlutými až oranžovými vodorovnými pruhy, které je téměř všude ochmýřené. Hlava včely je s hrudí spojena tenkým zúžením, které jí umožňuje pohyb. Oporu svalstvu poskytuje vnitřní kostra. Po boku temene hlavy má včela dvě složené oči a na vrcholu temena tři jednoduché oči, které jsou rozmístěny do tvaru trojúhelníka, jehož vrchol na přední části hlavy směřuje dolů. Ve srovnání s lidským okem včely hůře rozlišují barvy. Například špatně rozeznávají červenou barvu. Na rozdíl od člověka však včela vidí ultrafialové barvy, čehož náležitě využívá při hledání květin. K vidění používá pouze složené oči, jednoduché oči využívá pouze na světelné dráždění. Od spodního jednoduchého oka se táhne středem temene tenká brázdička, která se rozděluje na dvě větve končící u kořenů tykadel. Tykadla včel jsou dvě článkovitá ústrojí umístěná vedle sebe v jamkách přibližně ve středu přední strany hlavy nad čelním štítem. Na tykadlech se nachází mnoho smyslových orgánů, díky kterým včela dovede vnímat čichová a hmatová podráždění. Tykadla samiček se skládají z 12 článků, u trubce ze 13 článků. Nejdelší je základní článek tykadla (násadec), kterým je tykadlo na hlavě upnuté. Násadec pokračuje krátkým válcovitým kolínkem, které ho spojuje s ostatními články tykadla (bičíky). U samiček se bičíky skládají z 10 článků, u trubce z 11 článků. Hlava včelí matky má srdcovitý tvar, dělnice trojúhelníkový a hlava trubce je kruhovitá. Dalším orgánem, který lze u včely nalézt, je sosák. Ten včela využívá k nasátí nektaru či medovice. Nektar následně smíchá s enzymy a v zavíčkovaných plástech podobných těm, kde se líhnou nové generace, z nich vzniká med. Včely se též mohou chlubit kusadly. Největší kusadla má královna. V jejich těsné blízkosti je žláza, pomocí které královna vylučuje mateří látku. Stejnou žlázou dělnice vylučují látku na změkčení vosku. Trubci ji nemají. Včely používají kusadla jako párový uchopovací či hnětací orgán.
Hruď má hlavní funkci jako nosič orgánů pohybu (křídel a nohou). Tomu odpovídá i její vnitřní a vnější stavba a mohutné svalstvo. V larválním vývojovém stadiu má včela 3 hrudní články, dospělá včela má však hruď složenou ze 4 hrudních článků, protože při přestavbě orgánů ve stadiu kukly se první břišní článek přesunul k hrudi a byl využit na stavbu její zadní části. Jednotlivé hrudní články se nazývají: předohruď, středohruď, zadohruď a přesunutý kroužek. Včela má 3 páry nohou, které včele slouží k pohybu, k vytváření řetízků s ostatními včelami, k předávání voskových šupinek, sběru a ukládání pylu a čištění tykadel. Nesou též chemick
Rajčenka je rychle rostoucí stálezelený strom se srdčitými listy a bohatými květenstvími krémově bílých květů, které voní jako karamel. Plody mají charakteristickou chuť a barva je od zelené přes červenou až purpurovou. Slupka je hořká a před konzumací je nutno rajčenku spařit horkou vodou a oloupat. Takto připravené plody lze použít na saláty, pyré, džem a k masu. Rajčenka představuje bohatý zdroj vitamínu C, E a β-karotenu.
Pochází ze subtropů, z nevysokohorských partií, odkud se rozšířila po Jižní Americe a dále na Floridu, Kalifornii, Afriku, Austrálii a Asii.
Rajčenka řepovitá (Solanum betaceum) je nízký strom nebo keř, který plodí exotické ovoce nazývané rajčenka nebo tamarillo. Název tamarillo (počeštěno tamarilo) vznikl až okolo roku 1970 na Novém Zélandu a stal se mezinárodním obchodním označením pro tyto plody.
Rajčenka řepovitá je subtropický druh rodu lilkovitých a dorůstá obvykle do výšky 3,5 až 5 metrů. Kořeny má mělké, větve řídké, hustě žláznatě pýřité a porostlé střídavými listy, dlouhými 10 až 30 cm a širokými 5 až 10 cm; řapíky mají délku 2 cm. Listové čepele jsou lesklé, slabě dužnaté, vejčité, u báze srdčité, po obvodě celokrajné, na vrcholu krátce špičaté a výrazně žilkované.
Pětičetné oboupohlavné květy na dlouhých stopkách vyrůstají ve volných shlucích. Vonící květy bývají až 2 cm široké, mají pět nafialovělých kališních plátků asi 3 mm velkých a pět světle růžových, volných, voskovitých, podlouhlých, nazpět ohnutých, cípatých korunních plátků asi 1 cm dlouhých. Ve středu květu vyrůstá pět tyčinek se žlutými nitkami a prašníky, semeník s jednou čnělkou s bliznou. Kvetou po celý rok, často i v době, kdy již zrají první plody. Květy připomínají květy brambor.
Z opylených květů vyrostou visící, až 8 cm dlouhé, vejčitě elipsovité, zelené bobule, které ve zralosti mohou mít barvu purpurovou, krvavě červenou, oranžovou, červenou nebo žlutou. Jejich dužina je zbarvená žlutě až oranžovočerveně. Plody mají v přihrádkách černá, kruhovitá, plochá semena, která jsou výrazně hořká a tvoří asi třetinu plodu. Slupka plodu je tenká, hladká, lesklá a je také silně hořká.
Rajčenka řepovitá se pěstuje pro své plody, které ve zralosti voní po ananasu či jahodě a obsahují vitamín C a hodně dalších, pro tělo nezbytných minerálů. Plody se sklízejí postupně, jak dozrávají, a protože mají tvrdou slupku a pevnou dužinu, mohou být v papírových krabicích zasílány i na velké vzdálenosti. Dužina je poněkud kyselejší a přidává se do míchaných limonád a ovocných salátů, může se také dusit a přidávat do polévek a omáček obdobně jako rajčata. Plody lze konzumovat syrové, například sypané cukrem, solí nebo pepřem, a případně po rozpůlení grilovat jako zeleninu. Před konzumací je potřeba stáhnout hořkou slupku, nejlépe ponořením do horké vody. Rajčenky obsahují hodně pektinu, takže z nich lze snadno připravit džemy či čatní.
Ingredience: 5 špekáčků, 0,2 l octa, 1 l vody, 4 cibule, 4 kyselé okurky, 1 lžíce soli, 2 lžíce cukru, 1 lžíce vegety – Podravky, 4 bobkové listy, 8 kuliček nové koření, 8 kuliček černého pepře, 2 sáčky želatiny
Technologický postup: Ocet, litr vody, sůl, cukr, celý pepř, bobkový list, nové koření a vegetu svaříme. Necháme povařit ještě asi 3 minuty, pak koření scedíme a do láku dáme na 3 minuty vařit oloupanou a na proužky nakrájenou cibuli. Špekáčky „svlékneme z kůže“ a nakrájíme na centimetrová kolečka (případně kostičky). Kyselé okurky nakrájíme na tenká kolečka. Špekáčky, okurku a cibuli zalijeme teplým nálevem a necháme 3 dny marinovat. Po uplynutí této doby si připravíme aspik. Slijeme nálev z utopenců, dolijeme vodou na požadované množství pro 2 sáčky želatiny, ohřejeme na 80 °C – nesmí se vařit! Obdélníkovou formu na pečení (žebro) vložíme do většího mikrotenového sáčku, upravíme podle formy a nalijeme sběračkou asi 2 cm nálevu. Necháme chvíli v chladu ztuhnout a pak střídavě dodáváme po vrstvách směs špekáčků s cibulí a zaléváme nálevem aspiku. Špekáčky mají tendenci vyplavávat nahoru, tak vždy chvíli počkáme a necháme maličko zatuhnout. Utopencový aspik můžeme připravit i tak, že špekáčky nakrájíme na kostičky a spolu s cibulí a okurkami nasypeme do obalu na tlačenku, zalijeme aspikem, zavážeme a necháme ztuhnout.
Ingredience nálev: 400 ml octa, 400 ml vody, 3 lžičky cukru, 1 lžička soli, 7 kuliček nového koření, 12 černého pepře, 4 bobkové listy
Ingredience utopenci: 10 malých růžiček květáku, 2 červené kapie, 1 zelená kapie, 1 paprika, 3 stonky řapíkatého celeru, 1 menší křen, 3 mrkve, 1/2 hlávkového zelí, 10 špekáčků
Technologický postup: Ocet s vodou přivedeme k varu, přidáme koření a necháme několik minut vařit. Podle svého gusta dochutíme. Růžičky květáku uvaříme do poloměkka, necháme okapat. Kapie a papriku nakrájíme na tenké proužky, celer na centimetrové špalíčky, křen na tenká kolečka, mrkev na trochu silnější. Zelí pokrájíme na menší kousky. Špekáčky oloupeme, rozřízneme a vložíme do nich trochu zelí, pár kousků kapie a papriky. Veškerou zeleninu promícháme. Částí směsí poklademe dno, jako další vrstvu dáme několik špekáčků, pak znovu zeleninu, špekáčky a tak dále. Když je sklenice plná, zalijeme utopence nálevem až po horní vrstvu. Uzavřeme a necháme odpočívat 5–7 dní v tmavém a chladném místě.
Ingredience nálev: ½ lžičky mletého pepře, 6 kuliček nového koření, 1 dl octa, 4 lžíce plnotučné hořčice, 4 ks bobkového listu, 100 g sladkého kečupu, 2 dl vody, 6 lžic worcesterské omáčky, 3 špetky chilli koření, sůl, 6 lžic oleje
Ingredience utopenci: 10 špekáčků, 4 cibule
Technologický postup: Suroviny na nálev smícháme v kastrůlku. Nálev přivedeme k varu a povaříme asi 5 minut. Pak jej necháme vychladnout. Studený nálev scedíme a vmícháme kečup. Zatím si můžeme připravit špekáčky a cibuli tak, že obojí oloupeme a pak nakrájíme na kolečka, cibuli na tenká, špekáčky na širší. Kolečka střídavě skládáme do sklenice a postupně zaléváme nálevem. Je lepší dávat nálev postupně, protože se pak méně tvoří vzduchové bubliny. Rychlé pikantní utopence dolijeme nálevem po okraj sklenice, utěsníme a necháme 3–7 dní uležet v chladničce. Podáváme s přílohou podle chuti. Nejlepší je samozřejmě čerstvý chléb.
Technologický postup: Vodu a oba druhy octů přivedeme k varu, přihodíme koření včetně soli a cukru. Asi pět minut necháme nálev povařit, ochutnáme a podle vlastní chuti dochutíme. Cibuli a česnek nakrájíme na plátky, chilli papriku na tenká kolečka. Špekáčky oloupeme a rozkrojíme asi tak do 2/3, vysypeme mletou paprikou a naplníme několika plátky cibule, česneku a kolečky paprik. Zbylou zeleninu promícháme se zelím, část dáme na dno sklenice, na to poklademe několik špekáčků a jednotlivé vrstvy střídáme. Nakonec utopence přelijeme teplým nálevem (jeho množství záleží na velikosti sklenice a jak natěsno jsou v ní utopenci naskládaní), uzavřeme sklenici a dáme ji na tmavé místo do chladna odležet, tak 7 dní. Místo papriky můžeme potřít špekáčky plnotučnou hořčicí.