Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia) je rychle rostoucí a výnosná meziplodina pro využití na píci a na zelené hnojení. Skýtá více živinného humusu než vytrvalého a procesy tlení reziduí u ní probíhají rychleji než u ostatních rostlin na zelené hnojení.
Je využívaná jako meziplodina z hlediska boje proti plevelům. Ranější výsev (počátek července) po 70 dnech poskytuje 67,4 t na 1 ha hmoty a pozdější (počátek srpna) 164,5 t na 1 ha veškeré hmoty.
Mezi včelaři je svazenka oblíbená jako vynikající medonosná plodina. V poslední době nachází uplatnění také na svažitých pozemcích jako protierozní plodina, která se přes zimu ponechá na poli a na jaře se do ní vysévají zrniny nebo kukuřice na siláž.
Sklizeň zelené hmoty je možná již za 60 dnů po vysetí a skončit by měla nejpozději 10 dnů po začátku kvetení, protože v té době se již prudce zhoršuje kvalita píce. Píce svazenky má dobrou nutriční hodnotu a je ceněna pro vysoký obsah popelovin. Je doporučována jako vhodná meziplodina po okopaninách od poloviny srpna.
Svazenka se seje do hloubky 1,5 až 2 cm, hustota setí je 200 až 500 g na 100 m2.
Jako optimální termín pro setí je uváděn v našich klimatických podmínkách přelom dubna a května a pak konec srpna a začátek září, protože v tomto období bývá větší množství srážek, ale při zajištění pravidelné závlahy lze sít trávník během celé doby vegetace. V posledních letech se díky teplým zimám osvědčily i zimní výsevy. Ty mají výhodu v lepším odnožování trav přes zimu a menším riziku zaplevelení. Výsev provádíme většinou ručně rozhozem osiva, u větších pozemků je vhodné jeho rozdělení na menší části s oddělením potřebného osiva – může se snadno stát, že se nám ho v závěru bude nedostávat. Výsevní množství se pohybuje od 12–25 g/m2, jen pro rychlejší zapojení porostu se doporučuje dávka vyšší. V každém případě je výsevné množství závislé na travních druzích obsažených v použité směsi. Měli bychom se přidržet doporučení výrobce osiva. Při rozdělení množství osiva počítejte s přídavkem na okraje trávníkové plochy, aby hned z počátku byly hustší. Pro rovnoměrný výsev lze použít i vysévací nádobu (s otvory ve dně), ta nám slouží zároveň jako odměrka pro správné osetí stanovené plochy. Vyseté osivo je nutné zapravit do půdy nejvýše do hloubky 1–2 cm. Nejčastěji sekavým pohybem pomocí hrábí nebo opatrným přehrabáním povrchové vrstvy, na větších plochách ježkovými válci. Po zapravení je nutné povrch utužit těžším válcem nebo nášlapnými prkénky připevněnými na obuv, jinak osivo pomalu a nepravidelně klíčí a snadněji jej vyzobou ptáci. U sestavovaných směsí můžeme využít dvoufázového setí, kdy sejeme nejprve hrubosemenné trávy, které zapravíme do půdy a pak na povrch dosejeme jemnosemenné trávy, ty již nezapravujeme, a povrch utužíme. Po výsevu by, pokud je to technicky možné, měla následovat zálivka, ta dokončí utužení povrchové vrstvy a značně urychlí klíčení. Zálivka nesmí být příliš intenzivní, aby se osivo nesplavilo, vzniknou tak snadno lysé a naopak příliš husté ostrůvky porostu. Vyschne-li povrchová vrstva půdy v průběhu klíčení, dojde zpravidla k úplnému zničení porostu a je nutné sít znovu. Pro rychlejší klíčení a udržení vlhkosti můžeme na menších plochách povrch pokrýt porofólií, jež chrání i před ptactvem.
Tato výborná strnisková plodina a meziplodina svým množstvím kořenové a nadzemní hmoty významně obohacuje půdu humusem. Je tak osvědčeným přerušovačem obilních a osevních sledů, rostlinou dočasných protierozních pásů a rovněž včelařsky významnou rostlinou. Vhodná je pro letní i podzimní výsevy. Na trhu je k dostání v balení 0,25 kg, její vydatnost je na 50 m2. 3 kg mají vydatnost na 600 m2, 25 kg má vydatnost na 2 ha.
Existují 3 základní parametry, podle nichž můžeme orbu dělit:
1) doba orby
letní neboli strnisková, která se provádí po včas sklizených plodinách, jako jsou ozimé směsky, rané brambory, a před setím meziplodin;
podzimní, která slouží pro jarní plodiny, okopaniny, zvyšuje zásoby půdní vláhy, je zpracovaná mrazem, ničí plevel;
zimní, která se provádí výjimečně, a to jen tehdy, když nemůžeme provést podzimní orbu, její nevýhodou je, že ochuzuje půdu o vláhu, zvyšuje zaplevelení, opožďuje termínsetí (sázení), půda je po ní nerovnoměrně slehlá; výhodou jedině to, že ji lze použít na mělkých půdách a svažitých pozemcích;
2) hloubka orby
ovlivňuje všechny vlastnosti půdy a dělíme ji na:
mělkou – do 18 cm, vhodná pro štěrkovité půdy;
středně hlubokou – do 24 cm, vhodná ke všem plodinám;
hlubokou – 24–30 cm, vhodná k okopaninám na těžších půdách;
velmi hluboká – nad 30 cm, používá se na velmi utužených půdách, střídá se hloubka orby;
3) způsob orby
závisí na tvaru a velikosti pozemku, na jeho svažitosti, jak je mokrý, dále na termínu orby a použité technice – dle těchto parametrů se pak volí mezi těmito dvěma základními typy:
záhonová orba – používá se na pravidelné pozemky, kdy se pozemek rozdělí na záhony, na nichž se pak provádí orba, a to buď do skladu nebo do rozoru:
do skladu – orba začíná od středu a končí u krajů obdělávaného pozemku, spočívá v tom, že se uprostřed pozemku začne takzvaným rozpichem a další jízdy přikládají půdu směrem ke středu pozemku, takže vzniknou jakési „sklady“;
do rozoru – začíná se orat od okraje obdělávaného pozemku a postupuje se do středu, kde vzniká takzvaný rozor;
orba do roviny – provádí se takzvanými pracáky, tedy pluhy obracecími (pomocí hydrauliky), pojezd je člunkový; orbu začínáme z kraje pozemku a končíme opět u kraje, ale protějšího, tato orba má spoustu pozitiv:
Kořenový bal tvoří systém kořenů, které jsou obaleny zeminou, která na nich pevně drží. Kořenový systém je pro rostliny velmi důležitý, zajišťuje rostlinám vodu, živiny, dýchání a u některých druhů i rozmnožování.
Rostliny jsou ve školkách pěstovány obvykle ve volné půdě nebo v kontejnerech. Rostliny z volné půdy jsou pak dodávány jako prostokořenná sadba nebo sadba s kořenovým balem. Kontejnerované rostliny se po namnožení pěstují v nádobách a podle druhu se několikrát přesazují, expedice se provádí obvykle ve větších kontejnerech (květináčích).
Prostokořenné rostliny se dodávají s minimálním množstvím zeminy, a proto je nutné je co nejrychleji dopravit na místo určení a výsadby. Prostokořenná sadba se proto používá jen u listnatých stromů a běžných listnatých keřů (ptačí zob, tavolníky, javory, habry, růže a podobně), které jsou méně choulostivé na zasychání kořenů. Pokud není možné provést výsadbu okamžitě po převzetí rostlin, je možné jejich založení do kypré půdy nebo rašeliny na dobu několika dnů. Rostliny se musí pravidelně kropit a za slunečného počasí stínit. U prostokořenných rostlin je důležité keře nebo stromky před vlastní výsadbou sestřihnout. U růží a ovocných rostlin se řez řídí určitými pravidly. U okrasných keřů, jako je ptačí zob, tavolníky, svídy a dříny a dalších, se kořeny zakrátí zhruba o třetinu a nadzemní část keřů se sestřihne o třetinu až polovinu jejich původní výšky. Prostokořenné rostliny se vyrývají ve školkách pouze v bezlistém stavu, z čehož plyne i termín výsadby (březen až duben nebo říjen až listopad).
U některých druhů rostlin pěstovaných ve školkách ve volné půdě je nutné při vyrývání ponechat kořenový bal, který se zavazuje do plachetky (juty). Kořenový bal se požaduje především u všech jehličnanů, stálezelených listnáčů a u vzrostlých zapěstovaných solitérních listnatých keřů a stromů. Rostliny s balem jsou vystaveny menšímu riziku zaschnutí kořenů, přesto pokud musíme výsadbu z různých příčin odsunout, je vhodné i rostliny s balem založit do kypré půdy nebo rašeliny, baly pravidelně zalévat, aby příliš neproschly, a rostliny raději přistínit. Termín výsadby zapěstovaných solitérních opadavých listnáčů je březen až duben nebo říjen až listopad. Jehličnany a stálezelené listnáče s balem vysazujeme do teplejší půdy, tedy v termínech duben až květen nebo září až říjen.
Kontejnerované rostliny mají zcela neporušený kořenový bal, protože jsou obvykle 2 až 4 roky pěstovány stále v nádobách. Také během výsadby obvykle nedojde k vážnému narušení kořenového balu, rostliny pak výsadbu do volné půdy v tomto smys
Přípravek se aplikuje postřikem schválenými pozemními postřikovači a rosiči. Přípravek aplikujte na listy a ostatní zelené části. Při postřiku dbejte na rovnoměrné pokrytí listů přípravkem tak, aby kapalina nestékala.
Abyste zabránili vzniku rezistence, neaplikujte tento přípravek nebo jiný, který obsahuje účinnou látku ze skupiny neonikotinoidů (acetamiprid, thiakloprid, klothianidin, imidakloprid, thiamethoxam), po sobě bez přerušení ošetřením jiným insekticidem s odlišným mechanismem účinku.
Pro dosažení maximální účinnosti je důležité provést postřik ve správnou dobu. U brambor je termín aplikace velmi flexibilní, lze ho provést mezi I. až III. larválním instarem. Absolutní biologická účinnost přípravku je pak zaručena po dobu 3 týdnů po provedení postřiku. Až 6 týdnů po aplikaci přetrvává celková biologická účinnost přípravku Mospilan. Při hubení obaleče jablečného na jabloních je termín aplikace závislý na signalizaci. Doporučené množství namíchaného postřiku je 10 l na 100 m2 plochy.
Před aplikací je nutné připravit si Mospilan do formy roztoku. Odměřené množství přípravku Mospilan se rozmíchá v menším množství vody. Vzniklá tekutina se následně nalije do postřikovače naplněného cca do poloviny vodou. Po zamíchání se postřikovač doplní vodou do stanoveného objemu. Při postřiku brambor lze přípravek Mospilan bez problémů smíchat i s fungicidy proti plísni bramborové. Dosud nebyla zjištěna jakákoli druhová či odrůdová citlivost na přípravek Mospilan, před ošetřením se však doporučuje ověřit citlivost na několika málo jedincích dané odrůdy rostlin. Pro aplikaci na okrasné rostliny lze využít předem namíchaného roztoku dodávaného v lahvičce s mechanickým rozprašovačem – přípravek Mospilan 500 ml.
Ochranná lhůta je 3 až 28 dnů dle typu rostliny. Období doporučené pro aplikaci je duben až říjen, u některých druhů se mohou postřiky i opakovat (okurky, rajčata, ...). Podrobné informace o ochranné lhůtě jsou uvedeny v příbalovém letáku (například jádroviny mají ochrannou lhůtu 28 dnů, okurky, papriky a rajčata mají ochrannou lhůtu 7 dnů).
Abyste splňovali požadavky pro kolaudaci, dnes nazývanou kolaudační souhlas, musí váš dům splňovat všechny technické a bezpečností podmínky. Dům by měl být kompletně připraven k obývání a neměl by především ohrožovat zdraví a život osob v něm později žijících.
Kdy kolaudace probíhá?
Jestliže se stavba blíží k dokončení, podá stavebník písemnou žádost o kolaudaci, kde uvede předpokládaný datum dokončení. Dále by žádost měla obsahovat jméno, číslo stavebního povolení a seznam odchylek od stavebního povolení. Stavební úřad by měl do 30 dnů určit termín kolaudace a všechny dotčené účastníky o tom nejméně 7 dní předem informovat.
Kdo se kolaudace účastní?
Kromě zaměstnance stavebního úřadu se kolaudace účastní vlastník stavby, stavebník, uživatel stavby a majitel pozemku, na kterém je stavba postavena, dále se kolaudačního řízení může účastnit projektant, stavební dozor nebo zhotovitel.
Co budete ke kolaudaci potřebovat?
Předtím než přijde úředník na kontrolu, si zkontrolujte, že vám nechybí žádný z potřebných dokumentů, a to:
stavební projekt ověřený stavebním úřadem;
geodetické zaměření stavby, včetně vodovodů a kanalizace;
doklad o vytyčení stavby;
revizní zprávy na elektroinstalace, hromosvod, komín, tlakové zkoušky těsnosti vodovodní instalace, tlakové zkoušky ústředního topení, revize plynových spotřebičů, jsou-li instalovány;
měření radonu nebo doklad o použití protiradonové izolace;
stavební deník;
zpráva o splnění podmínek stavebního povolení;
seznam odchylek od původního stavebního povolení, včetně zakreslených změn;
atesty použitých stavebních materiálů;
protokol o likvidaci odpadů vzniklých při stavbě.
Potřebujete radu?
Není-li vám stále něco úplně jasné, obraťte se buď přímo na stavební úřad, který vám vydal stavební povolení, určitě vám rádi otázku zodpoví, nebo využijte některou z internetových poraden.
Cena kolaudace
Kolaudace vašeho rodinného domu je zdarma, přesto však nákladová položka při kolaudaci nebude nulová. Nějaké výdaje vás při kolaudaci budou stát potřebné revize a zprávy a poté také vklad na katastru nemovitostí. Tak tedy jediný, komu byste za kolaudaci nic platit neměli, je stavební úřad, pokud vám nevyměří pokutu za nedodržení některé z podmínek.
Kolaudační rozhodnutí
Kolaudační rozhodnutí je závěrečná zpráva, kterou vám vydá stavební úřad na základě kolaudačního řízení. Opravňuje vás užívat stavbu k bydlení. V kolaudačním rozhodnutí si stavební úřad může klást podmínky, které je potřeba odstranit. K odstranění nedostatku vám stanoví termín, po tuto dobu již můžete stavbu zpravidla užívat, protože se nejedn
Masopust není církevní svátek, ale byl zařazen do církevního kalendáře, takže jeho termín se určuje podle Velikonoc. Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný „tučný čtvrtek“. Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.
Masopust začíná 6. ledna svátkem Tří králů a vrcholí o masopustním pondělí a úterý čtyřicet dní před velikonočními svátky. Tehdy chodí obcemi nebo městy fašankový průvod masek, který končí masopustní zábavou. Posledním dnem tohoto období je Škaredá neboli Popeleční středa, začátek půstu. Masopustní dny tedy trvají až do doby, kdy končí nadvláda zimy a jaro je za dveřmi.
Hlavní masopustní zábava začínala o „masopustní neděli“ (49 dní před Velikonocemi). Také toho dne byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal „mužovský bál“, kam neměla přístup svobodná chasa; tancovali jen ženatí a vdané.
Vyvrcholením masopustu bylo úterý (47 dní před Velikonocemi). Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. Obchůzky masek neměly závazná pravidla; záleželo na vtipu a pohotovosti účinkujících, jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude pohoštěny něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovaly rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patří například medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala takzvaná klibna (šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.
Maškary a tanec měly pro naše předky kdysi mnohem hlubší smysl, a to zvláště hospodářský. Tanec maškar s medvědem a koníčkem, nejoblíbenějšími maskami, kterým byla přikládána plodonosná moc, měl přinést kromě plodnosti bohatou úrodu na polích a prosperitu dobytka. Masopustní koledování v dřívější době mělo význam i pro chudší lid, kdy už se skromné zásoby v domácnosti značně ztenčily.
Masopust je ve srovnání s ostatními svátky poněkud zvláštní. Možná proto, že se jej nikdy nepodařilo přizpůsobit liturgickým předpisům. Oblíbily si ho všechny vrstvy obyvatel, od nejchudších až po panovníky. Na šlechtických sídlech se pořádaly karnevalové zábavy v maskách, které pronikly i na panovnické dvory.
Česnek se nemoří přímo před výsadbou. Česnekové stroužky namoříme v roztoku Sulky již v září, cca na 6–12 hodin. Pak je necháme oschnout přibližně 12 hodin na vzdušném místě. Suspenzi nepoužíváme dvakrát po sobě.
Následně česnek sázíme. Sázíme vždy pouze zdravé stroužky. Doporučuje se nesadit přesně v září, ale počkat si, až bude teplota trvale pod 9 °C, nebo kolem 15. 10., nejpozději však do konce října. Půda bude již bezpečná před houbovými chorobami. Pozdější termín než v září nám zaručí větší palice při sklizni. Na jaře rovněž hlídat teplotu a vysadit, až bude minimálně 3 dny v březnu kolem 10 °C, kdy již půda rozmrzá.
Názory na termín výsadby se různí. Vyzkoušejte osvědčené metody a uvidíte, co bude vyhovovat vám.
Cererit je kombinované bezchloridové granulované hnojivo se stopovými prvky určené k výživě ovoce, zeleniny, chmele a okrasných rostlin. Obsahuje základní živiny (dusík, fosfor, draslík), dále hořčík a stopové prvky (bór, molybden, zinek, měď). Svým složením patří Cererit ke komplexním hnojivům zajišťujícím rostlinám všechny důležité živiny potřebné pro jejich vývoj a růst. Z celého sortimentu průmyslových hnojiv je Cererit nejpoužívanější hnojivo mezi zahrádkáři a pěstiteli. Aplikuje se rozmetáním a zapracováním do půdy při její přípravě k setí nebo sázení a přihnojování během vegetace. Doporučuje se rozdělit dávku hnojiva v poměru 2/3 dávky před výsadbou (základní hnojení) a 1/3 dávky k přihnojení během vegetace. Po rozpuštění je vhodný k hnojení zálivkou.
Velmi účinné je toto hnojivo při hnojení košťálovin, kořenové zeleniny, plodové zeleniny, brambor a okrasných rostlin. U ovoce je vhodné pro jádroviny, peckoviny, drobné ovoce a chmel.
Při tomto způsobu hospodaření, který se také nazývá přímé setí, obdělávka půdy bez orby, drážkové obdělávání či drážková výsadba, se půda ponechává bez narušení od sklizně do osevu, s výjimkou dodání živin. Sadba či osev se provádí v úzkém seťovém lůžku nebo drážce vytvořené předradličkami, čističi řádků, diskovými či hrotovými otvírači. Regulace plevele se dosahuje v prvé řadě herbicidy. K nouzové regulaci plevele lze využít půdní obdělávky.
Tento bezorebný systém využívá dvou základních metod: hrůbkování a mulčování.
Hrůbkování
Půda se ponechává bez narušení od sklizně do osevu s výjimkou dodání živin. Výsadba se dokončuje v půdě připravené v hrůbcích pomocí šípových radliček, diskových otvíračů, předradliček nebo řádkových čisticích strojů. Zbytky se ponechávají na povrchu mezi hrůbky. Regulace plevelů se provádí herbicidy, obděláním půdy či oběma způsoby. Hrůbky se obnovují během obdělávání.
Mulčování
V zemědělství se termínem mulčování označuje rovnoměrné pokrytí plochy (pole), na které rostla sklízená rostlina, odpadem ze sklizně. Před výsadbou se půda naruší, k tomu se používá kultivační nářadí, jako jsou dlátové kypřiče, polní kultivátory, disky, šípové radličky nebo radlice. Regulace plevelů se pak provádí herbicidy, obděláním půdy či oběma možnými způsoby.
Orba se provádí pluhem. Pluh se řadí mezi nesené stroje a za traktor se připojuje na takzvaný tříbodový závěs. Největší část tvoří rám pluhu, který nese pracovní, nepracovní a pomocné části pluhu. Na pluhu se nachází také orební těleso (radlice), které je samozřejmě nejdůležitější a provádí samotnou orbu, dále podrývák, který slouží k rozšíření a kypření podbrázdí, další částí je předradlička, která slouží k zapravení hmoty do půdy a konečně krojidlo, které odřezává stěnu brázdové skývy.
Aby řízky dobře zakořenily, vysazujte je do kvalitního substrátu. Použít můžete například Substrát na řízkování 10 l od firmy Agro. Jde o vzdušný substrát s jemnou strukturou, nižším obsahem živin a stopových prvků. Obsahuje vybrané druhy rašeliny a křemičitý písek.
Vhodný je rovněž AGRO Substrát pro výsev a množení 20 l, jehož speciální struktura – rašelina, písek, upravená reakce, jemná struktura, nízký obsah živin – je určena pro klíčení semen, k přepichování mladých rostlin, k zakořeňování řízků, k předpěstování sadby květin i zeleniny a k vegetativnímu množení rostlin. Navíc obsahuje aktivátor zakořeňování.
Firma Forestina má ve své nabídce Substrát supresivní pro výsev a množení 5 l, který svým složením odpovídá nejvyšším nárokům hobby pěstitelů i profesionálů. Supresivní výsevní substrát je určen speciálně pro výsevy a množení rostlin. Je připraven ze směsi vytříděné světlé a tmavé rašeliny s upravenou pH reakcí a perlitem. Je vhodný jak k setí semen, tak k přepichování řízků rostlin. Substrát je obohacen hnojivem se základními i stopovými živinami v nezbytném rozsahu, což má vliv na bezproblémové zakořeňování řízků a klíčení výsevů. Supresivní substrát obsahuje 2 druhy hub, které potlačují původce významných houbových onemocnění a preventivně působí proti hmyzím škůdcům.
Ruční rotavátor se používá pro obzvláště jemné kypření půdy. Pracuje na principu 2–6 speciálních hvězdicovitých koleček. Jeho pracovní záběr je od 5 do 25 cm. Většina z těchto výrobků se může připevnit na násadu, takže se s nimi dá pracovat jak ve stoje, tak v podřepu. Nejlépe se hodí pro přípravu na setí a uvolňování půdy v těsně rostoucích kulturách a na malých záhoncích.
Při práci nejdříve kultivátor tlačíme před sebou, přičemž špičky břitů směřují dopředu, poté kultivátor přitahujeme k sobě, břity tak dokonale rozruší hrudky vzniklé předchozím pohybem.
Afrikán je poměrně nenáročná letnička. Lépe je ji předpěstovat v březnu a dubnu v pařeništi. Semínka se vysévají jednotlivě do malých květináčků nebo sadbovačů (výsev, setí), nemusí se pak znovu přesazovat. Klíčí v teple, zeminu udržujeme stále vlhkou. Na stanoviště sadíme koncem května před květem. Vzdálenost záleží na druhu. Rostliny nesnášejí mráz, přesazování v době květu jim také neprospívá. Aksamitník kvete od května až do října. Na podzim lze snadno sbírat semena pro jarní výsadbu.
Hnojení (zálivkou i postřikem): 0,5 g na 1 l vody na 1 m².
Předseťové máčení semen (při setí na půdách s nízkým obsahem Cu): roztok 0,02–0,05 %, tedy 0,2–0,5 g hnojiva na 1 litr vody.
Potlačení lišejníků, mechů a houbových chorob (zálivkou i postřikem): 10–20 g na 1 litr vody (nelze přesně určit na jakou plochu tato dávka vystačí, neboť to závisí na velikosti listové plochy či porostu).
Bordeauxská jícha:
Příprava 1% bordeauxské jíchy (prostředek k hubení škůdců rostlin – houby, plísně): 100 g modré skalice rozpusťte do 5 litrů vody v plastové nádobě. V další minimálně 5litrové nádobě rozpusťte v 5 litrech vody 150 g hašeného vápna. Do takto připraveného vápenného mléka vlijte tenkým proudem za stálého míchání rozpuštěných 50 gramů modré skalice v 5 litrech vody (nikdy ne obráceně). Aplikujte do 4 hodin od přípravy.