Zajímáte se o téma UCHOVANI KONZERVACE VODÝ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Budete udit masíčko? Pokud vám trošku zbyde, zkuste ho dát do sklenic a sterilizovat. Postup je jednoduchý a zajisté vám to bude chutnat. Takto připravené maso můžete používat i jinak než po studenu, třeba i k přípravě vařených jídel. Je to navíc velmi praktické, pořád máte něco při ruce k přípravě rychlé svačiny nebo večeře.
Konzervace uzeného masa
V dnešní moderní době, kdy má doma samozřejmě každý mrazák, je konzervace zamražením nejsnazší cestou ke konzervaci masa. Existují však i jiné způsoby konzervace, například sterilizace. Je to jeden z postupů, jak udržet maso dlouhou dobu v takovém stavu, aby umožňovalo další konzumaci nebo zpracování na různé masné výrobky. Velmi starým způsobem konzervace je pak uzení masa. Princip spočívá ve vystavení masa účinkům kouře. Kouř maso vysušuje a současně usazenou vrstvou chrání maso před napadením mikroorganismy. Uzené maso získává charakteristickou vůni i chuť, které jsou hlavním důvodem, proč se tato metoda stále používá. Poté je možné zavařit maso do sklenic, případně do konzerv. Tento způsob se využívá nejen u domácích uzenin, ale i přímo u masa, které můžeme zavařovat v horké vodě buď přímo syrové pouze s kořením, nebo rovnou sterilovat maso pečené. Pokud maso správně naložíte, což je velmi jednoduché, tak má výsledek opravdu úžasnou chuť. Takovou tu dobrou, masovou. Těžko to popsat, to se musí ochutnat. Maso není ani pečené, ale ani vařené. Doporučuji všem vyzkoušet. Navíc to má jednu velikou výhodu - nepotřebujete žádné extra vybavení. Pokud doma praktikujete třeba zavařování ovoce do sklenic, máte určitě všechno, co potřebujete.
Rady pro konzervaci uzeného masa
Při sterilaci je třeba dodržet určité zásady:
musíme dbát na naprostou čistotu víček, obalů, prkének a veškerého použitého nádobí;
uzené maso vkládáme do sklenic a zaléváme šťávou až po okraj;
teplota vody musí pro správnou sterilaci masa dosahovat nejméně 100 °C;
sterilizace uzeného masa probíhá minimálně 1 hodinu, po 24 hodinách sterilaci opakujeme;
po sterilaci uzeného masa necháme sklenice vychladnout a pečlivě zkontrolujeme, zda nám víčka dobře drží;
sklenice s masem ukládáme v chladu a temnu;
datum spotřeby je nejdéle do 2 měsíců;
po otevření zkontrolujeme nezávadnost masa, jakýkoli zápach je na škodu, takové maso nekompromisně vyhodíme.
V naší poradně s názvem SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.
Zdravim,jake je davkování připravku champion?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
CHAMPION 50 je kontaktní postřik na bázi mědi proti plísni a některým bakteriím. Použití najde nejen proti houbovým a bakteriálním chorobám, ale i k ochraně květů meruněk proti mrazu.
Dávkování se liší podle použití:
- ovocné výsadby, réva vinná, bobkovišěň se použije roztok o síle 0,1 % - 0,5 % (1 až 5 gramů přípravku / 1 litr vody);
- meruňky ochrana květů proti mrazu se použije roztok o síle 0,2 % (2 gramy / 1 litr vody);
- zelenina, brambory, cibule, cukrovka se použije roztok o síle 3,5 % - 4,0 % (3,5 až 4 gramy / l vody);
- chmel se použije roztok 0,5 % (5 gramů / litr vody);
- lesní kultury, okrasné jehličnany se použije roztok o síle 0,6 % - 1,0 % (6 až 10 gramů na litr vody).
Pro přípravu postřiku na suchou skvrnitost bobkovišně použijte roztok o síle 2,5 gramu na jeden litr vody.
Zavařování švestek v mikrovlnné troubě není doporučenou ani standardní metodou konzervace. I když lze mikrovlnnou troubu použít k vaření švestek a dokonce i k výrobě marmelády, není vhodná pro dlouhodobou konzervaci, jakou dosahuje tradiční zavařování v uzavřených sklenicích. Proces ohřevu v mikrovlnné troubě spolehlivě nevytváří vakuové utěsnění potřebné pro bezpečné a dlouhodobé skladování. Pro správné plnění a konzervování švestek se doporučuje metoda vodní lázně nebo tlakového zavařování.
Zde je důvod, proč není zavařování švestek v mikrovlnce ideální:
Nedostatečné vakuové utěsnění
Ohřev v mikrovlnné troubě spolehlivě nevytváří vakuové utěsnění potřebné k zabránění znehodnocení a zajištění dlouhodobého skladování.
Nepředvídatelné rozložení tepla
Sklenice se v mikrovlnné troubě mohou ohřívat nerovnoměrně, což může vést k nedostatečně zpracovaným oblastem, kde by se mohly množit bakterie.
Není to uznávaná metoda
Ohřev v mikrovlnné troubě pro potřeby konzervování není standardní ani doporučenou praxí odborníků na zavařování potravin.
Nejlepší způsob uchování švestek
Konzervování ve vodní lázni
Vhodné pro ovoce s vysokým obsahem kyselosti, jako jsou švestky. Zahrnuje ohřev uzavřených sklenic ve vroucí vodě za účelem vytvoření vakuového uzávěru.
Tlakové zavařování
Používá se pro potraviny s nízkým obsahem kyselosti a zajišťuje správnou sterilizaci a utěsnění pro dlouhodobé skladování.
Zmrazování
Jednodušší metoda krátkodobé konzervace. Švestky lze zmrazit celé, nakrájené na plátky nebo rozmixované.
V naší poradně s názvem CHOROBA PERENOSPORA VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Nejezchlebová.
Prosím o radu,jestli mohu provádět postřik modrou skalicí,když svítí slunce a jakou koncentrací roztoku skalice.Děkuji předem za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Modrá skalice se používá na postřik proti plísním a má stejné účinky jako Kuprikol nebo Champion. Modrá skalice se aplikuje v kombinaci s jedlou sodou nebo hašeným vápnem, tvoří se takzvaná jícha. Postřik je lepší aplikovat v podvečerních nebo ranních hodinách. Za plného slunce hrozí popálení listů. Zde jsou dva návody, jak postřik připravit:
Burgundská jícha 1%
100 g modré skalice se rozpustí v pěti litrech vody. V druhé nádobě se rozpustí 140 g krystalické sody také v pěti litrech vody. Oba roztoky se těsně před použitím smísí tak, že se roztok skalice přilévá do roztoku se sodou, ne naopak. Pak se směs neboli burgunská jícha hned aplikuje na list postřikem.
Bordeauaxská jícha 1%
100 g modré skalice se rozpustí v pěti litrech vody a v jiné nádobě se rozpustí 150 g hašeného vápna také v pěti litrech vody. Po vychladnutí se oba roztoky smísí přiléváním skalice do vápna. Po tomto smísení je potřeba změřit pH vzniklého roztoku lakmusovým papírkem. PH musí být mírně zásadité kolem hodnoty 8. Zásaditost se zvýší přidáním vápna. Správně připravená jícha je modrá a po usazení je čirá. Musí se spotřebovat do 24 hodin. Při přípravě i při aplikaci se používají nekovové nádoby. Postřik se nesmí dostat na švestky, které spálí.
Reverzní osmóza Winterhalter RoMatik XS je dostupná v pěti různých kapacitních variacích. Zařízení jsou schopna odstranit přibližně 98 % minerálů, a to pomocí filtrační membrány. Tyto přístroje jsou extrémně ekonomické i při vysokém odběru vody, a to především jsou-li připojené na víc mycích strojů najednou.
Filtrace vody – reverzní osmóza RO 600 GPD 6 – stupňový systém reverzní osmózy se 2 membránami 300 GPD je systém určený pro domácnosti a komerční technické využití na výrobu demineralizované vody.
Reverzní osmóza filtr Aquaphor OSMO-50 K dusičnany – čistič vody „Aquaphor-OSMO-K” je vyroben v AQUAPHORu (Rusko, St. Petersburg). Čistič vody je určen pro hluboké odstraňování soli z vody a také pro její čištění od mechanických a koloidních částic, organických přísad, radionuklidů, bakterií a virů. Čistič vody odstraňuje příchuť, zápach a barvu vody v municipálních a lokálních vodovodních sítích (artézských studnách, studnách a tak dále). Materiály jsou bezpečné, netoxické, nerozpouštějí do vody látky škodlivé pro člověka a okolní prostředí.
Způsob fungování čističe vody:
Blok předběžné přípravy vody se skládá z trupu K1-P s modulem předběžného čištění 5 mkm (instaluje se jako první ve směru toku) a modulu K1-02 (instaluje se jako druhý ve směru toku vody). Blok předběžné přípravy vody zbavuje vodu mechanických suspenzí, aktivního chloru, ropných produktů, fenolu, pesticidů, chloroformu a těžkých kovů.
Blok reverzní osmózy se skládá z reverzně osmotické membrány v trupu a kontrolně-ovládacího zařízení. Zbavuje vodu organických a neorganických látek, solí, bakterií, vírů, cyst.
Zásobovací nádrž pro čistou vodu. Výkonnost reverzně osmotického systému není velká – od 46 do 170 ml za minutu (záleží na typu membrány, teplotě vody a tlaku ve vodovodu). Po čištění voda proudí do zásobovací nádrže na vodu, abyste měli k dispozici vždy potřebné množství čisté vody.
Blok kondicionování se skládá z výměnného filtračního modulu K1-07. Blok kondicionování zbavuje vodu vedlejších příchutí a zápachů a také ji dezinfikuje. Z vodovodního systému studená voda proudí do vchodu čističe vody a přechází blokem předběžné přípravy vody. Dále přes automatickou záklopku voda proudí k reverzně osmotické membráně. Trup, ve kterém je umístěna membrána, je vybaven dvěma východy: východ čisté vody a východ drenážní vody. Drenážní voda pak odtéká do kanalizace přes omezovač proudu. Čistá voda proudí do zásobovací nádrže. Zásobovací nádrž má vestavěnou membránu, vzduch se nachází po jedné straně membrány a čistá voda
Ve svém příspěvku 20% = 430 LITRŮ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Nějak si nedokáži představit, že 20% vlhkost zdiva představuje 430 litrů vody/m3 zdiva, z toho by vyplývalo, že při 100% vlhkosti by té vody muselo být 2150 litrů! Zároveň snad stále platí, že 1 m3 vody je 1000 litrů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Dobrý den,
je to sice překvapivé, ale je to tak. Tady je odůvodnění: Správný koeficient pro vlhkost zdiva je následující: 1% vlhkost ve zdivu = až 25 l vody na 1 m3. Odkaz na koeficient je následující: https://www.hydroizolace-el…
V mém článku je uvedena vlhkost 20% s převodem vody 430 l vody. Podle výše uvedeného koeficientu by mohlo být uvedeno až 500 l vody.
Zdivo stále přijímá vlhkost a to díky klimatickým podmínkám, proto je tento koeficient, takto nastaven.
Minule jste nám podrobně vysvětlila, jak založit vinici, jak provést výsadbu a jak se o mladé keře starat. Kde získáme sazenice?
Většina zájemců o výsadbu vinic si sadbu koupí; ti, co chtějí vysazovat větší výměru vinic, si ji raději předem objednají u školkaře. Školkaři, jakožto výrobci sazenic, si musí nejprve zajistit zdravý školkařský materiál, tzn. podnože a rouby příslušných odrůd. Garanty za množství a hlavně kvalitu školkařského materiálu jsou tzv. udržovatelé, většinou šlechtitelé, kteří mají dostatečně velké výsadby jednotlivých odrůd a provádějí na nich negativní selekci. To znamená, že vyřazují keře, u kterých se vyskytnou virová či jiná onemocnění, přenositelná tímto materiálem. Touto činností garantují, že rostlinný materiál, který od nich odchází, je zdravý.
Podnožová réva:
Kontroluje to ještě někdo?
Ano, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, zkráceně ÚKZÚZ. Takže školkařům můžeme důvěřovat. Školkaři pak produkují vlastní révové sazenice. Jde o poněkud komplikovaný proces. Nejprve odstraní všechna očka z podnoží a rouby rozstřihají na jednooké části. Pak spojí podnože a rouby – jde tedy o roubování, i když vinaři pro tento krok používají historický výraz: „štěpování“. Je možné to dělat anglickou, čili jazýčkovou kopulací – to je vhodné jen pro malé partie, protože je to časově náročná práce a ještě k tomu se to musí umět. Ve školkách se proto místo nožů používají štěpovací strojky, které nařezávají určitým způsobem, kdy vzniká řez ve tvaru řeckého písmene omega. Ve srovnání s ručními štěpaři jsou štěpovací strojky mnohem výkonnější, a dokonce umí zasouvat rouby do podnoží.
Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem:
Ať už se provádí štěpování ručně nebo strojově, místo spojení se ihned naparafínuje, aby spoje nevysychaly. „Štěpovance“ (podnože spojené s rouby) se ukládají do beden, ve kterých ve vhodnou dobu následuje proces stratifikace. Tím se rozumí, že štěpovanci jsou po určitou dobu vystaveni vyšším teplotám (okolo 30 °C), aby se začal vytvářet kalus – pletivo, jehož prostřednictvím obě části spolu srostou za zvýšených vlhkostních podmínek. Tvorba kalusu se musí kontrolovat. Později začínají rašit očka na roubech – to je signál pro snížení teploty prostředí. Jakmile se vytvoří kalus po celém obvodu štěpovaného místa, stratifikace je ukončena.
Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách:
Při stratifikaci tedy obě části srostou. Narostou při ní už i kořeny?
Mohou narůst, ale nemusí. Pokud ano, bývá to jen pár kořínků, které by rostlinu určitě nevyživily. Proto štěpovance čeká ještě jedno vegetační období, které tentokrát strá
Sterilace je konzervace, kterou se umrtví rozkladné mikroorganismy na kompotovaném ovoci, které skládáme do sklenic ve stavu syrovém. Při vaření uniká ze sklenice teplý vzduch a vzniká částečné vzduchoprázdno. Po zchladnutí vnější vzduch přitiskne víčko na gumový kroužek, víčko pevně drží na sklenici a kompoty se nekazí. Sterilovat můžeme přímo ve sterilačním hrnci s teploměrem, ale použít můžeme i hrnec obyčejný nebo sterilovat přímo v troubě. Po vyjmutí z horké vody sklenici zchlazujeme, ovoce si tím zachová lepší barvu a zbytečně neměkne dlouhým stáním v horkém nálevu.
Zavařeniny, které provařujeme přímo v hrnci, jako jsou marmelády, povidla a ovocné džemy, plníme rovnou do skleniček a po zavíčkování obracíme dnem vzhůru. Při chladnutí získáme stejný efekt jako při sterilaci, víčka se dobře uchytí a guma přilne těsně k okraji zavařovací sklenice. Tento starodávný způsob je označován jako švýcarský.
Recept na třešňový kompot
Suroviny: třešně, 1 l vody, 200 g cukru
Technologický postup: Třešně přebereme, otrháme stopky, propláchneme ve vodě a dáme na utěrku okapat. Umyjeme sklenice a dáme také odkapat. Víčka vyvaříme ve vodě se lžičkou soli a opláchneme nebo pokapeme rumem. Uvaříme cukerný roztok. Na 1 litr vody dáváme 200–300 g cukru. Do umytých, odkapaných sklenic třešně nasypeme, protřepeme a ještě doplníme. Sklenice zalijeme mírně vychladlým cukerným roztokem asi 2 cm pod okraj sklenice. Sklenice pečlivě uzavřeme a naskládáme do širšího kastrolu. Do kastrolu nalijeme vodu do necelé poloviny výšky sklenic a vaříme při 85 °C 20 minut. Sklenice ve vodě necháváme, dokud voda téměř nevychladne. Poté vyndáme, nejlépe položíme opět na utěrku dnem vzhůru, ať zjistíme, zda je sklenice dobře uzavřena. Skladujeme lépe v temnu.
V naší poradně s názvem HORTENZIE NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evelina Krejčová.
Prosím o radu. Zásilkovou službou zahradnické firmy jsem obdržela hortenzii "Vanille Fraise", která přišla v malém květináčku, dosti vyschlá. Protože chyběl návod k jejímu uchování do jara, kdy bude pravděpodobně vhodný čas na její zasazení do zahrady, prosím o radu, jak ji nejlépe uchovat v bytě do této doby. Firmě, která hortenzii dodala příliš nedůvěřuji, proto se obracím o radu na vás. S pozdravem a díky za odpověď E.Krejčová.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zasaďte hortenzii hned na své stanoviště, i když je právě začátek podzimu. Vykopejte díru tak hlubokou, aby se do ní vešel celý kořenový bal, a aby byla 2 až 3 krát tak široká, jako je její kořenový bal. Nastavte rostlinu v díře a naplňte ji z poloviny půdou. Pak přilijte vodu a počkejte než se vsákne. Pak zeminou naplňte zbytek díry. Je-li sucho a nebo stanoviště je suché, tak rostlinu občas zalijte až do prvních mrazů. Těsně před prvními mrazy hortenzii zakryjte mulčovací kůrou do výšky 40 - 60 cm a odkryjte až na jaře. Takto budete mít ze své hortenzie příští rok pěknou radost.
Rozložte čistý, suchý froté ručník na šikmý povrch, například na prkénko na krájení, s jedním koncem podepřeným několik centimetrů nad druhým. Jemně srolujte bobule po ručníku; většina nečistot a listů se při kutálení bobulí uchytí na ručníku. Čerstvé bobule by měly být skladovány zakryté v chladničce, kde vydrží až jeden týden.
Jak zmrazit muchovník
Chcete-li bobule muchovníku zmrazit, naskládejte suché, čerstvé bobule v jedné vrstvě na plech na pečení a vložte do mrazničky. Po zmrazení přendejte bobule do mrazicích sáčků nebo nádob. Zmrazené plody muchovníku skladované ve vzduchotěsných nádobách při teplotě pod -18 °C vydrží až dva roky.
Jak usušit muchovník
K sušení muchovníku vyberte pevné, suché bobule. Ponořte je na několik sekund do vroucí vody, aby jejich slupka popraskala. Na plochý plech překrytý plátýnkem nebo lehkou mušelínovou tkaninou ovařené bobule rozložte a umístěte plech na slunce. Sušte na slunci dva dny, jednou nebo dvakrát otočte, poté tác umístěte do stínu na teplé a suché místo a nechte bobule odstát, dokud nebudou na dotek kožovité. Chcete-li bobule sušit v sušičce, rozložte je na otevřené síto a sušte stejně jako ostatní bobule podle pokynů k sušičce. Sušení v troubě je také možné, ale musí se použít velmi nízká teplota (60 °C) a dvířka trouby musí zůstat mírně pootevřená, aby mohla unikat vlhkost. Usušený muchovník skladujte na chladném a suchém místě. Používejte jako rozinky.
Jak extrahovat šťávu
Smíchejte 11 hrnků bobulí a 1 hrnkem vody. Bobule rozmačkejte. Přiveďte k varu a vařte 10 minut na mírném ohni. Sceďte přes několik vrstev gázy v cedníku. Nechte šťávu okapat do misky. Aby šťáva z muchovníku zůstala čirá, gázu neotáčejte ani nestlačujte. Pro dlouhodobé skladování by šťáva měla být zmrazena nebo konzervována.
Zavařování šťávy z muchovníku
Jak zavařit muchovník? Nejdříve sterilizujte zavařovací sklenice. Šťávu za občasného míchání zahřívejte, dokud nezačne vřít. Nalijte ji do horkých sterilních sklenic a ponechte 6 mm volného prostoru nad šťávou. Otřete okraje sklenic. Upevněte víčka a zpracujte v zavařovacím hrnci s vroucí vodou. Půllitrové nebo litrové sklenice nechte zavářet 5 minut.
Jak připravit pyré z muchovníku
Vložte 4 hrnky bobulí do mixéru a mixujte, dokud nezískáte konzistenci hustého pyré. Pro dlouhodobé skladování by mělo být pyré hned zmrazeno. Zavařování není bezpečnou metodou pro uchovávání pyré z muchovníku.
Sušení rajčat u nás není zcela běžné, ale s rozmachem domácích sušiček se postupně i u nás tento způsob stává oblíbeným druhem konzervace zralých plodů.
Pokud chcete vlastní vypěstovaná rajčata konzervovat sušením, nakrájejte je na čtvrtiny až osminy, záleží na velikosti samotných rajčat. V případě, že máte k dispozici sušičku, naklaďte kousky na síta, ideální je podložit rajčata pečicím papírem, protože obsahují velké množství vody. Pro usušení vybírejte zralé (možno i lehce přezrálé) plody. To, že jsou podle omaku vodnaté, vůbec nevadí, lehce přezrálá rajčata, která jsou na běžnou kombinaci již nevhodná z estetického důvodu, se na usušení výborně hodí.
Sušená rajčata pak nejlépe pokapejte olivovým olejem, zasypte rozdrcenou bazalkou, případně petrželí a osušte je. Osušená rajčata zabalte do sáčků, můžete použít i uzavíratelné nádoby. Ideální je sušená rajčata následně zamrazit, zůstane jim tak jejich krásná barva a zcela jistě se tím zabrání vzniku možné plísně.
Sušená rajčata najdou své uplatnění při přípravě italské kuchyně, především na pizzu nebo zeleninové saláty.
V naší poradně s názvem ANTURIE PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Dobrý den,mám dotaz.Před 3 lety jsem dostala anturii,která od té doby stále kvete.Starý květ odejde a hned raší nové.Potřebovala by přesadit,mám ale strach,abych rostlině neublížila.V květinářství mi řekli,přesadit po odkvětu.Má někdo prosím zkušenost s přesazováním?Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Anturie nepotřebuje moc často přesazovat. Stačí jednou za pět let přesadit do o 3 cm většího květináče s velkým otvorem na odtok vody a se substrátem založeným na rašelině s trochou písku. Přesazování se provádí na jaře, bez ohledu na stav květů. Když budete při přesazování opatrná, tak anturie bude kvést stále dál i po přesazení. Květinu po přesazení osprchujte a oroste vodní mlhou každý den 1 měsíc. Pak zahajte přihnojování každé dva týdny hnojivem s vysokým obsahem fosforu, které ale zřeďte dvojnásobným množstvím vody, než je uvedeno na obalu. Hnojí se od jara do podzimu. Substrát udržujte stále vlhký, ale rostlinu nenechte stát ve vodě. Úplně ideální je široká miska naplněná štěrkem a na štěrku postavený květináč s antůrií. Rostlina má ráda rozptýlené světlo. V zimě ocení, když ji umístíte někam k lampě nebo na ní namíříte halogenovou bodovku, abyste jí prodloužili denní světlo.
Cílem nakládání masa na uzení je hlavně konzervace a změkčení masa, ale též získání nových smyslových kvalit uzeného masa a uzenin. Na rychlost prosolení má vliv teplota, velikost nasolovaných kusů, druh prosolované tkáně, složení soli (směsi) na nakládání.
Vyšší teplota nasolení urychluje (teplota musí být do 5 °C, lépe 4 °C), ale hrozí větší riziko pokažení láku.
Větší kusy (šunky, rolády) se prosolují pomalu a zvláště u kosti je nebezpečí, že se bude maso kazit.
Vazivové (masové) tkáně se prosolují rychleji, naproti tomu u tukových částí (bůček, slanina) je pronikání soli pomalejší.
Starší postupy nakládání masa na uzení využívaly pouze kuchyňskou sůl (NaCl) a dlouhý čas nasolení (až 6 týdnů). Později se do soli přidával v malém množství takzvaný salnytr, což je dusičnan draselný nebo sodný (KNO3, NaNO3). Rychlost prosolení zvyšoval málo, ale barva masa po něm byla krásně červená. Později – a vlastně až do dneška – se používaly k nakládání masa na uzení takzvané rychlosoli, z nichž je nejznámější Praganda. Jejím použitím docílíme nejenom vybarvení masa, ale čas potřebný na naložení se zkracuje na 14 dnů. V Pragandě jsou totiž obsaženy kromě soli, dusičnanu draselného a cukru v malém množství i dusitanové soli (jedovaté). Tyto způsobují narušení svalových vláken a následné rychlé proležení a prosolení masa.
Složení soli: kompletní směs se skládá ze soli, dusičnanu a cukru (na 1 kg soli pouze 30 g dusičnanu (KNO3) a 30 g práškového cukru.
Krátkodobé solení na sucho
Používá se na solení masa do uzenářských výrobků (párky, klobásy, čabajky a salámy). Jeho účelem je též zachování vaznosti masa.
Maso vychlazené na 4 °C nakrájíme na kousky 2 x 2 cm anebo nameleme na strojku s otvory 15–20 mm. Na vepřové používáme 2,2–2,5 % solicí směsi na hmotnost masa a na hovězí a skopové dáváme 2,5–2,7 % na hmotnost masa. Tedy na 10 kg masa dáváme 220–250 g kompletní solicí směsi u vepřového a 250–270 g kompletní solicí směsi u hovězího a skopového. Vepřové, hovězí a skopové nakládáme každé zvlášť.
Po zamíchání odváženého množství soli maso napěchujeme do hrnce a uložíme na 1–3 dny do chladničky, po uležení má být na řezu růžové.
U salámů s výraznou mozaikou (kousky masa velikosti 0,5–5 cm) používáme též k nasolení těchto kousků uvedenou kompletní solicí směs. Množství solné směsi v uzeném mase do 2,5 % je ještě v přijatelných mezích, v rozmezí 2,5–3 % je již přesolené, jen málokdo má rád uzené, ve kterém přemíra soli přetluče jemnou uzenou chuť a koření.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Broskve jsou pro svou pikantní a slabě nahořklou chuť vhodné při přípravě sladkých jídel, ale zavařené broskve jsou nejlepším komponentem při minutkové úpravě masa nebo ve studené kuchyni. Broskvový kompot je lehce stravitelný, osvěžující, přičemž dobře zasytí, proto je vhodné jej podávat nemocným s horečkou. Zavařenými broskvemi obkládáme sladké dezerty, teplé mléčné kaše a flameri. Tradičně se půlky zavařených broskví plní kuřecím salátem.
K nakládání vybíráme broskve plně zralé, ale pevné. Před vložením do sklenic je oloupeme, (pokud máte rádi slupku, tak neloupeme a použijeme plody se slupkou). Jde to snadno, jen je třeba znát jednoduchou „fintu“ – broskve na jednom „pólu“ křížem nařízneme a spaříme vroucí vodou. Necháme je v ní asi dvě minuty. Poté spařené plody po jednom vybíráme z vody a malým ostrým nožem je loupeme. Začínáme u horní naříznuté části. Oloupanou broskev hned rozpůlíme (pomáháme si nožíkem). Až teprve rozpůlený plod zbavíme nějakých vad, dopředu vyřezaná broskev se těžko půlí. Jestliže máme broskve „tvrdky“, vyřezáváme směrem k pecce výseče. Takto odhalenou pecku už snadno vyřízneme. A nyní může začít samotná konzervace.
V naší poradně s názvem MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ministr Ladislav.
Jak připravit marinádu na uzení drůbeže?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Osvědčený recept na uzení drůbeže je tento:
1 celé kuře
3 litry vody (nebo dostatečně na to, abyste úplně ponořili celé kuře)
3/4 šálku soli
1 šálek cukru
1 lžíce pepře
1 polévková lžíce kajenského pepře
Přiveďte k varu vodu v hrnci dostatečně velkém, aby pojmul jak marinádu, tak i kuře. V horké vodě rozpusťte cukr a sůl a nechte vychladnout. Pak přidejte zbylé ingredience a nakonec i kuře a vše dejte do chladničky na 10 hodin. V této době si připravte dřevo na uzení. Nejlepší je dřevo z vlašského ořechu, které rozemelte ve štěpkovači a na dvě hodiny namočte do vody.
Jak dlouho udit: uzení kuřecího masa probíhá v udírně při teplotě do 75°C přibližně 4 hodiny. Doba uzení záleží na velikosti kuřete. Po celou dobu uzení musí být drůbeží maso neustále mazáno marinádou na potírání. Uzené kuřecí maso se podává s rýží.
Ptáte se jak zavařit třešně v mikrovlnce? Mikrovlnnou troubu lze použít pro určité způsoby konzervace potravin, jako je příprava rychlých džemů a sušení květin, ale není vhodná pro zavařování nebo dlouhodobé uchovávání potravin vyžadujících sterilní prostředí.
Ingredience
3 hrnky zralých třešní, vypeckovaných;
2 lžičky citronové šťávy;
1 hrnek vody;
1/4 hrnku pektinového prášku;
3 hrnky cukru;
1/2 lžičky mandlového extraktu.
V míse o objemu tří litrů smíchejte třešně, citronovou šťávu, vodu a pektin. Přikryjte potravinovou fólií a přiveďte k varu v mikrovlnné troubě na vysoký výkon (přibližně 8 minut). Vyjměte z trouby a vmíchejte zbývající ingredience. Přikryjte, vložte do trouby a znovu přiveďte k varu na vysoký výkon (přibližně 6 minut). Zamíchejte a vraťte do mikrovlnné trouby bez pokličky na 3 minuty; opakujte další 3 minuty nebo dokud se džem začne odlepovat od lžíce. Horký džem naplňte do sterilních sklenic, zavíčkujte a nechte zchladnout. Poté sklenice umístěte na tmavé chladné místo, nejlépe do lednice, kde vydrží několik měsíců. Recept vystačí asi 3 půllitrové sklenice. Protože se výkon mikrovlnných trub liší, u slabších trub může být nutné prodloužit dobu vaření. Pokud chcete prodloužit trvanlivost džemu, tak sklenice zavařte ve vodní lázni horké 96 °C po dobu 10 minut. Zavařování sklenic lze udělat i v mikrovlnné troubě, i když nejde o skutečnou metodu "zavařování". Sklenice musí být ponechány mírně otevřené, aby mohla unikat pára, a nesmí se dotýkat stěn mikrovlnné trouby.
Ve svém příspěvku NA KYSELINU SIROVOU POZOR. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dan.
Pokud se rozhodnete ke snizeni pH kyselinu sirovou a mate-li vodu s vysokým obsahem vápníku, pak je nutne zminit, ze tato kyselina se ve vode navaze na pritomne ionty vapniku a vzniknou spatne rozpustne sirany, ktere se vysráží jako "vodni kamen".
K reakci dochazi nejen v bazenu jako takovem, ale take v trubkach filtrace a dalsich technologickych zarizenich, kterymi voda prochazi. Ty se vzniklym kamenem mohou castecne zanest nebo uplne ucpat.
Pouziti H2SO4 je tak mozne predevsim tam, kde "neni co by se ucpalo", u vody mekke, pripadne u vody sice tvrde, ale jejiz tvrdost je zpusobena ionty horciku, nikoliv vapniku.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Slávky jedlé (Mytilus edulis) se vyskytují ve všech mořích, přičemž preferují poloslanou vodu na mělčinách v blízkosti ústí řek. Ještě ve stadiu larvy se přichytí ke kamenům, kůlům, pilířům, skalám nebo skořápkám větších mušlí vlasovým vláknem z proteinu a železa. V mělkých vodách vytvářejí kolonie čítající několik tisíc druhů. Středně velká slávka přefiltruje za hodinu více než 1 l vody, tedy až 25 l vody denně. Přitom z vody žábrami odebírá kyslík a miniaturní části potravy.
Robustní mlž má lesklou modročernou schránku připomínající kapku a oranžové maso. Vnitřní strana mušle složené ze dvou částí má perleťovou barvu, povrch je lehce rýhovaný. Dorůstá do délky 5–10 cm.
Přizpůsobivost těchto měkkýšů a snadné rozmnožování je přímo předurčuje k farmovému chovu přirozenou cestou. Nejvíce chovaných slávek pochází z Číny, dalšími producenty jsou země Severní Ameriky, v Evropě zejména Španělsko, Itálie, Francie, Nizozemsko, Irsko, Německo a Dánsko.
Slávky jedlé jsou kořistí hvězdic, malé slávky jsou také požírány plži.
Slávky vynikají mořskou vůní a jemnou, minerálně slanou chutí. Jejich pružné, pevné a netučné maso s vysokým obsahem bílkovin, vitamínů a minerálních látek je předurčuje k množství kulinárních úprav. Lze je konzumovat syrové, ale jsou mírně hořké, proto se zpravidla podávají vařené. Před přípravou se musejí několikrát pečlivě vypláchnout ve studené vodě, případně okartáčovat. Vaří se živé. Je-li skořápka zavřená nebo lehce pootevřená a po doteku prstem se zavře, je to známka života. Po uvaření se znaky poživatelnosti obrátí: mušle musejí být doširoka otevřené, zavřené jsou mrtvé a patří spolu s rozbitými do odpadu. Tento bezpečnostní filtr se nesmí nikdy vynechat, konzumace byť jediné mrtvé mušle může způsobit nevolnost, zvracení, průjem a bolest hlavy, čemuž nezabrání ani skutečnost, že maso přešlo varem. Klasikou jsou slávky vařené bez skořápek ve vývaru s bílým vínem a kořenovou zeleninou. Lze je také péct, gratinovat nebo přidat jako ingredienci do polévek.
Slávky lze koupit jak živé, tak mražené, nebo konzervované. V případech, kdy kupujeme mražené nebo konzervované, je třeba je skladovat při teplotě -18 °C a před použitím ještě mírně rozmrazit v chladničce. Pro koupi živých slávek je dobré si pamatovat, že živé nesmíme nikdy zmrazovat. Po jejich zakoupení je nutné je co nejdříve zpracovat do pokrmu. Protože podléhají zkáze, potřebují správné uchování, a to v chladničce při teplotě pod 4 °C. Neuskladňujeme je v uzavřených nádobách, necháváme je odložené ponořené v čerstvé vodě nebo přímo na ledu z čerstvé vody.
Slávky jsou velmi zdravé. Obsahují železo, zinek, mangan, draslík, vitamíny skupiny B a minerální soli.
Ve svém příspěvku ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kája.
Samozřejmě, že med může zkvasit a také kvasí a jedná se o velmi kvalitní med pouze od včel aniž by kdokoli cokoli přidával. Stačí když má obsah vody vyšší než 20%. Záleží jen na včelaři kdy odebírá a vytáčí plásty a jestli odebírá zavíčkované. Nebo vytočí med se správným obsahem vody, ale je špatně uskladněný ( zavřený např. ) a jelikož je hydroskopický, tedy absorbuje vodu z prostředí, tak si když si ji natáhne víc než 20%, tak přirozeně začne kvasit. Takový med se stále dá využít, buď na medovinu nebo nechat vypálit na kořalku. Ale nejlepší způsob je zadělat ho do perníčků nebo zkrátka koláčů a moučníků, místo cukru. Nic se nikomu nestane.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Hlavním účelem sterilace (neboli procesu konzervace teplem) je teplotní destrukce zdraví škodlivých mikroorganismů, které se docílí působením vyšších teplot než 100 °C. Zároveň se tím zajistí zdravotní nezávadnost a delší trvanlivost potravin. Sterilace potravin se provádí šetrnějšími postupy než například sterilace ve zdravotnictví, kde jsou kladeny vyšší nároky na usmrcení škodlivých mikroorganismů. Při sterilaci potravin je důležité, aby se pokrm zbavil již zmíněných škodlivin a zároveň si uchoval své výživové vlastnosti. Při výběru způsobu sterilace se zohledňují především vlastnosti potravin, které ovlivňují intenzitu růstu mikroorganismů (například kyselost) a tepelnou odolnost mikroorganismů. Suroviny by měly být před sterilací čisté a čerstvé, což celou sterilaci zefektivní a činí ji úspěšnou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde o rannou plíseň na rajčatech. Silně napadené listy žloutnou a opadávají. Starší listy jsou náchylnější než mladší, takže tato choroba často začíná ve spodní části rostliny a postupuje nahoru.
Co s tím? Musíte se vyvarovat vody na listech. Rostlinu zalévejte jen do substrátu. U větších rostlin pomůže mulčování, umístění do klecí nebo vytyčování, které udrží rostliny nad zemí, takže jsou méně zranitelné. Lepší cirkulace vzduchu umožňuje, aby listy schly rychleji. Mulčování pomáhá zabránit rozstřikování vody při zálivce a přenášení spor chorob na rostliny.
Chemicky můžete rostliny ošetřit pomocí kontaktního fungicidu CHAMPION 50WG. Postupujte podle návodu a ošetřete celou rostlinu a listy zhora i zdola. Po každém dešti pak opalujte, až do sklizně.
Náš výborný guláš má svůj původ v Maďarku, kde byly jeho hlavními ingrediencemi hovězí maso, cibule a mletá paprika. Samotný název vznikl od slova „gulya“, znamenající stádo hovězího dobytka. Abych byla úplně přesná, maďarsky „gulyás“ neznamenal omáčku, ale hovězí polévku. K nám už ale guláš doputoval jako omáčka, ke které se hodí jak krajíc chleba, tak další nejrůznější přílohy.
Guláš, pojmenovaný po maďarských pastevcích (gulyás), kteří jej v 9. století zavedli, začínal jako jednoduchý dušený pokrm ze sušeného masa a cibule vařený v přenosných kotlích. Charakteristickou chuť a barvu pokrmu, kterou mu dodávala paprika, zavedli osmanští Turci v 16. století a do 19. století se z něj ze základních surovin stal symbol maďarské národní identity.
Rané počátky
9. století
Maďarští pastevci nazývaní gulyás dusili maso na otevřeném ohni s cibulí a divokými bylinkami, aby vytvořili přenosné jídlo při pasení dobytka na pláních.
Sušení a konzervace
Aby maso vydrželo, vařilo se, dokud se tekutina neodpařila, sušilo se na slunci a poté se skladovalo v ovčích žaludcích, aby se v případě potřeby rehydratovalo vodou a připravila se z něj polévka.
Zavedení klíčových ingrediencí
Cibule
Ačkoli zpočátku chyběla, cibule se do Maďarska dostala po svatbě krále Matyáše s Beatricí Neapolskou v roce 1476, čímž se místní kuchyni přidal jihoitalský vliv.
Paprika
Pálivé papričky se do Maďarska dostaly v 16. století přechodem Osmanských Turků, kteří je pravděpodobně získali od italských obchodníků ve Španělsku.
Kulturní vývoj
Do 19. století Maďaři vyšlechtili vlastní odrůdy paprik a zpracovali je na mletou papriku, čímž se koření stalo kulinářskou nezbytností a jednoduché pastýřské jídlo se proměnilo v oblíbený národní pokrm Maďarska.
Guláš jako národní symbol
Boj za nezávislost
Během 19. století, kdy Maďaři odolávali habsburské vládě, se guláš stal silným symbolem národní identity. Jeho výrazná, pikantní chuť představovala vzdor a jednotu.
Globální rozšíření
Pokrm cestoval s imigranty a získal si popularitu po celém světě, až se koncem 20. století stal jedním z nejoblíbenějších pokrmů severní Ameriky.
Variace
Dnes, i když existuje mnoho variant, pravý maďarský guláš zůstává vydatným, polévkovitým gulášem s masem, paprikou a bohatou historií.
V naší poradně s názvem BAYCOR 25 WP se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luděk Kutta.
Dob. več. Mám na popínavých růžích rez. Mohu Baycor 25 WP stříkat ještě teď na začátku září?... a kolikrát a s jakým odstupem. Děkuji. S pozdr.L.K.st.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Baycor můžete použít i na konci léta, jakmile objevíte známky rzi na růžích. Připravte si postřik v koncentraci 0,15 % (na 5 litrů vody 7,5 gramu prášku Baycor). Prášek nejprve nasypte na hladinu vody a nechte ho smočit, až pak teprve rozmíchejte. Postřik jednou opakujte po 2 týdnech.
Treska tmavá (Pollachius virens, angl. saithe), zvaná také pollack, žije ve velkých hejnech především ve vodách severního Atlantiku. Vyhovuje jí pobyt u dna i ve volné vodě v hloubce kolem 200 m. Tato dravá ryba se živí korýši a malými rybkami, velmi rychle roste a může se dožít až 25 let. Pohlavní dospělosti dosahuje po dvou letech, velmi dobře se množí. Její maso je chutné a pevné. Nejvýznamnějšími producenty jsou USA a Rusko. Většinou se zamrazuje na moři, ale část výlovu jde ve formě celých mražených ryb jako surovina do Číny, kde se znovu rozmrazí, filetuje a jako „double frozen“ (tedy dvakrát zmražená) se dováží mimo jiné i do EU.
Postavení ploutví tresky tmavé je podobné jako u tresky obecné a dalších treskovitých ryb. Má však poněkud vypouklejší břicho a tlamu s výraznou spodní čelistí na horní části tmavého čumáku. Je světlejší než její bělomasá příbuzná, stříbřité tělo přechází na hřbetě do hnědozelena, břicho má téměř bílé. Dorůstá 130 cm při hmotnosti zhruba 30 kg, na trhu se můžete nejčastěji setkat s exempláři 70 cm dlouhými a vážícími 3 až 4 kg.
Treska tmavá má velmi aromatické, pevné a libové maso, které je zasyrova šedočervené a bledne až po tepelné úpravě. Právě kvůli tmavé barvě masa nepatřil dříve tento druh tresky k oblíbeným rybám, ale příznivý poměr kvality k ceně a vynález konzervace při vysoké teplotě jí zajistil popularitu. Chuť masa vynikne především při smažení, lze ho však využít také na závitky, sekanou, rybí guláš, špízy a do rybích prstů, případně k solení, uzení či konzervování. Tudíž úprava tresky má mnohostranné využití. Vysoce kvalitní filé, zamražené na moři, je bílé, s nižším obsahem tuku. V USA je to nejprodávanější ryba. Veškerá produkce pochází z volného oceánu, není zatím znám způsob, jak ji chovat faremně. Na moři zamražená surovina se produkuje ve dvou základních druzích, a to jako filety nebo filety slisované do bloku. Kvalitativně mezi nimi není rozdíl. Jen celé filety mohou občas obsahovat, zejména v hlavové části, drobnou kost, značí se proto jako PBI (pin bone in – špendlíkové kosti uvnitř), může se z nich vyrábět i blok. Vyšší kategorií je filetový blok prakticky bez kosti, značený PBO (pin bone out – bez kostí), kde podle standardu nesmí být více než jedna drobná kůstka na 1 kg výrobku. Tato surovina se používá pro výrobu porcí označených jako bez kosti a vhodná je i pro děti.
V naší poradně s názvem PLODY OSTRUŽINÍKU JSOU ČERVENÉ A UŽ NEZČERNAJÍ JSOU BEZ CHUTI ČÍM JE TO ZPŮSOBENO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav.
Čím je to způsobeno ostružiny rostou poblíž lesa na zahrádce v obci na Plzeňsku co to může být za chorobu nebo škůdce děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejpravděpodobnější příčinou červených a bezchutných plodů vašich ostružin jsou roztoči ostružin nebo nadměrná vlhkost. Roztoči ostružin, vědecky známí jako Acalitus essigi, vstřikují toxin, který brání správnému dozrávání plodů a jejich zčernání. Silné deště mohou také zředit cukry v plodech, což vede k nevýrazné a bezchutné chuti, zejména pokud pršelo během sklizně nebo těsně před ní.
Ostružiny a roztoči
- Jak to funguje: Tito mikroskopičtí roztoči (vlnovník ostružiníkový) se živí jádrem plodu a základnou jednotlivých peckovic (malých kuliček na bobulích). Vstřikují toxin, který narušuje proces zrání, což způsobuje, že plody zůstávají červené, tvrdé a bez chuti.
- Příznaky: Klíčovým znakem je ostrý kontrast mezi nezralými červenými a zralými černými peckovicemi na stejném plodu.
- Co s tím dělat: Roztoče ostružin můžete hubit postřikem s obsahlem látky polysulfid vápenatý během období vegetačního klidu nebo použitím zahradních olejů během vegetačního období.
Chuť ostružin a nadměrná vlhkost
- Jak to funguje: Silné deště mohou způsobit, že ovoce absorbuje přebytečnou vodu, což zředí cukry a další aromatické složky.
- Příznaky: Bobule se mohou zdát plně dozrálé, ale postrádají sladkost a mají nevýraznou nebo vodnatou chuť. To platí zejména v případě, že prší těsně před sklizní.
- Co dělat: I když počasí nemůžete ovlivnit, v malé zahradě můžete zkusit položit plachty, které rostliny zakryjí během silného deště, abyste zabránili přemokření ovoce.
Další potenciální faktory
- Nedostatek slunce nebo vody: Nedostatek slunce nebo vody může také vést ke špatné chuti, i když je méně pravděpodobné, že způsobí červené zbarvení, pokud není kombinován s jinými problémy.
- Nesprávné načasování sklizně: Některé odrůdy přirozeně pomalu dozrávají a lze je zaměnit s poškozením roztoči.
- Manipulace po sklizni: U ovoce, které bylo kdysi černé, ale po sklizni zčervenalo, může být problém způsoben vystavením teplu nebo fyzickým poškozením během sklizně nebo manipulace, což je proces nazývaný reverze červených peckovic. K tomu však obvykle dochází po sklizni, nikoli na keři.
Nejlepší je použití běžné kuchyňské soli. To vede k redukci tekutiny v mase a tím ke snížení množení bakterií. Běžná sůl však způsobí šedé zbarvení masa a má nižší inhibiční faktor proti bakterii Clostridium botulinum. Výsledná slanina se pak dá smažit a používat k další tepelné úpravě nebo konzumovat za studena.
Pro dosažení červeného zbarvení masa a lepší konzervace se při nakládání do kuchyňské soli přidávají malé množství dusičnanů nebo dusitanů (sůl praganda, rychlosůl). Slanina naložená tímto způsobem není vhodná ke smažení ani jiným tepelným úpravám. Může se konzumovat pouze za studena.
Dusitany se následnou tepelnou úpravou smažením a grilováním mění na nitrosaminy a ty jsou prokazatelně karcinogenní - způsobují různé druhy rakoviny.
Pastrami je druh uzené masové směsi pocházející z Rumunska, obvykle vyráběné z hovězího hrudí. Syrové maso se naloží do solného nálevu, částečně se vysuší, ochutí bylinkami a kořením, poté se udí a nakonec se maso napařuje, dokud se pojivové tkáně v mase nerozloží na želatinu. Směsí koření na obalení bývá často česnek, koriandr, černý pepř, paprika, hřebíček, nové koření a hořčičná semínka. Stejně jako hovězí maso v konzervě vzniklo i pastrami jako způsob konzervace masa před vynálezem ledniček.
Ingredience
2 kg hovězího hrudí bez kosti;
100 ml suchého bílého nebo růžového vína;
30 ml oleje;
2 stroužky drceného česneku;
1 sušená chilli paprička;
25 g soli;
6 g pepře;
8–10 g tymiánu;
2 bobkové listy.
Postup
Nejprve hovězí maso zkontrolujeme a důkladně očistíme od kůže a šlach.
Nakrájíme ho na kousky, musíme krájet napříč přes vlákna! To je velmi důležité. Krájíme plátky silné asi půl centimetru, ale i 2 až 3 cm, podle toho, jak ho chceme později připravovat.
Koření pomeleme v hmoždíři. Vůně koření bude cítit mnohem silněji. Tymián nemeleme, protože dostaneme prášek, který bude pak mít hořkou chuť. Bobkový list jen rozlámeme na menší kousky.
Směs koření zalijeme vínem, olejem a přidáme česnek. Poté vše velmi dobře promícháme.
Marináda je hotová, připravíme si nádobu, do které dáme maso marinovat. Na dno dáme lžíci předem připravené marinády a rozetřeme prvním kouskem masa.
Začneme pokládat kousky masa, poté znovu potřeme marinádou, přidáme další vrstvu masa, přidáme další marinádu a opakujeme, dokud nevypotřebujeme všechnu marinádu a kousky masa.
Já používám plastovou krabičku s víkem, která udrží vše hermeticky uzavřené.
Nechte 3 až 4 dny v lednici a denně míchejte, aby koření proniklo do masa ze všech stran.
Po 3 až 4 dnech marinování se kusy masa vyndají a rozloží se někam na vítr. Nejlépe, když se zavěsí na větraném místě, aby trochu oschly. Poté následuje další 3denní období, během kterého se maso udí.
Uzení se provádí dřevem z ovocných stromů, udí se denně po dobu 1 hodiny. Udíme 2 dny za studena a 1 den za tepla, tak to máme nejraději.
Po vyuzení se kusy masa uchovávají na chladném místě (sklep) nebo se dávají do mrazáku. Já je dávám do mrazáku do sáčků po 500 gramech. Vydrží velmi dobře, i 5 až 6 měsíců.
Takto připravená tenká pastrami se později dá smažit na pánvi nebo na grilu, bude velmi křehká. Pokud hrudí nakrájíte na silnější plátky, dá se z něj připravit delikátní steak medium-rare i rare.