Kluci v akci mají krůtí maso opravdu rádi. Například krůtí roládu dělali hned na tři různé zpusoby – s ořechovou nádivkou, s povidly a s kaštanovou nádivkou.
Pokud máte chuť a čas udělat si krůtí roládu jako Kluci v akci, tak pokračujte ve čtení, máme pro vás 3 jejich báječně recepty.
Krůtí roláda s kaštanovou nádivkou a rozmarýnové brambory
Sezóna jedlýchkaštanů provází podzimní čas. Pečené kaštany voní na vánočních trzích a málokdo odolá, aby neochutnal. Kluci říkají, že v české kuchyni se kaštany prosazují horko těžko, ale věří, že se tradice kaštanových nádivek, pyré a zavařenin vrátí i na český stůl. V obchodech se zeleninou je možné koupit syrové kaštany v síťkách nebo na váhu, občas jsou k sehnání i loupané uvařené ve vakuovém provedení, ty jsou samozřejmě dražší.
Kluci si však poradí i s těmi neloupanými. Slupku proříznou na vypouklé straně kaštanu a povaří ve vodě (stačí do doby, než vyplavou na hladinu) anebo pečou zprudka v troubě při 200 °C 10−15 minut. Poté je oloupou, odstraní tuhou vnější slupku a pak i tu tenoučkou, která je ukrytá pod ní.
Roláda je podle Kluků výtečná i studená.
Ingredience na 10 porcí
Nadívaná krůta
2 krůtí vykostěná stehna,
3 žemle,
200 ml šlehačky,
2 hrsti bylinek (tymián, šalvěj),
3 vejce,
300 g mletého vepřového masa,
500 g jedlýchkaštanů loupaných a vařených nebo pečených od prodejců s kouřovou vůní,
mletý pepř,
sůl,
150 g másla,
300 ml bílého vína,
300 ml vývaru,
provázek na svázání rolády.
Rozmarýnové brambory
1,5 kg vařených brambor ve slupce,
100 g másla,
snítka rozmarýnu,
sůl.
Postup
Z krůtích stehen upraví dva pláty, přes fólii je zlehka naklepou. Osolí, opepří.
Žemle nakrájí na kostičky, zalijí smetanou a nechají prosáknout. K žemlím přidají sekané bylinky, vejce, mleté maso a nahrubo nasekané kaštany, ochutí mletým pepřem a solí, dobře promíchají.
Nádivku zabalí do masa a svážou provázkem. Rolády pečou na másle, podlité vínem a vývarem při 170 °C 1−1,5 hodiny. Během pečení roládu přelévají šťávou.
Brambory oloupou a opečou na másle se sekaným rozmarýnem, osolí.
Po upečení z rolády odstraní provázek a krájí na plátky, podávají s brambory, přelité šťávou.
Kaštanovník jedlý, lidově jedlý kaštan, je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité. Strom kaštanovníku dorůstá do výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1 000 let, někdy i víc. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, postupem času se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Květy se objevují v květnu a červnu. Je to rostlina jednodomá, převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklá, tmavě hnědá a dozrávají v září. Jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.
Nejvíce se jedlé kaštany pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se kaštanovníku nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. Hlavní sklizeň jedlýchkaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50°C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. Jedlé kaštany jsou známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, a to zejména v předvánočním čase, kdy je sezona pečených kaštanů. Kaštany se mohou i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo máslem a sýrem. Světové kuchyně znají například kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany a jiné. V našich zeměpisných šířkách se konzumují pečené kaštany nejčastěji právě v předvánočním čase.
Jedlý kaštan (Castanea sativa) pochází z oblasti Malé Asie a již v 5. století před naším letopočtem byl dopraven do Řecka a následně i do I
Kaštany samotné můžete nosit v kapse, kde působí svou energií při každém dotyku. Pokud chcete prospět svému zdraví, nasbírejte tolik kaštanů, kolik je vám let, plus jeden navíc, a uložte je v bavlněném pytlíku či kapesníku pod polštář a nechte působit. Energetická síla vás během spánku prostoupí a bude vyživovat vaše tělo.
Suché ruce: Staří lidé, kteří mají seschlé ruce, by měli kaštany převalovat v dlaních, kůže se pak zpevní a zvláční.
Pomoc v kapse: Pokud trpíte bolestmi kyčlí, kolenou nebo máte rýmu, dejte si jeden nebo více kaštanů do kapsy. Kaštany se využívají nejen v lidovém léčitelství, ale traduje se o nich, že mají magickou moc. Ženy, které chtějí otěhotnět, by měly lesklý plod jírovce nosit v kabelce. Pokud vás čeká důležitá schůzka, jednání nebo zkouška ve škole, kaštan v kapse vás zbaví stresu a dodá sebevědomí.
Ustelte si na nich: Bolí vás záda, jste nastydlí? Pak nejčastější babskou radou je nasbírat si tolik kaštanů, kolik je vám let (a jeden navíc). Kaštany následně vložte do plátěného pytlíčku, zašijte a dejte pod polštář. Měli byste na nich poctivě spát až do prvního jarního dne. Kaštany totiž do sebe nasávají veškeré škodliviny z těla. Uleví vám také při křečových žílách, revmatismu, bolestech hlavy nebo i zánětech močových cest.
Léčivé účinky kaštanů: Všechny části jírovce jsou léčivé a velmi účinné. Obsahují řadu látek, které ovlivňují krevní oběh, zabraňují vzniku otoků, křečovým žilám a výrazně podporují činnost nadledvinek. Při zevním použití pomáhají při projevech revmatismu, bolavých kloubech, namožených svalech. Kaštany lze používat čerstvé, sušené (před sušením je potřeba je nadrtit či namlít) nebo je zakonzervovat v lihu.
Pozor: Plod jírovce maďalu obsahuje látku aescin. To je příčina, proč se nám po aplikaci masti ulevuje. Plody kaštanu jsou pro člověka jedovaté, proto se nesmí užívat vnitřně.
Krocan je velký a těžký pták, může být vysoký až 120 centimetrů a vážit i 10 kilogramů. Krocan byl v minulosti domestikován, především jeho samice. Krůty se chovají téměř po celém světě a patří mezi významné ptáky sloužící k obživě lidí. Jsou známy dva druhy: krocan paví a krocan divoký.
Krůta domácí je samice domestikovaného krocana divokého, chová se na maso, ale i pro peří a vejce. Krůta je o třetinu až polovinu menší a lehčí než krocan. Chová se především pro maso, které obsahuje velmi mnoho bílkovin ve svalovině a málo tuku.
Krůtí maso je pokládáno za jedno z nejchutnějších a dieteticky nejhodnotnějších. Má nízký obsah tuků, ale vysoký obsah bílkovin hořčíku, draslíku a vitamínů ze skupiny B. Krůtí maso nevyžaduje dlouhou přípravu a snadno přijímá chuť koření. Maso z krůtích prsíček má pouze 0,7 % tuku a 24 % bílkovin, v jiných částech těla (například hřbet, stehna) je tuku poněkud více. Nejtučnější částí krůty je takzvaný biskup. Francouzští labužníci tvrdí, že krůta má devateré maso, které je v každé části těla jinak zbarvené a liší se i strukturou a obsahem tuku. Ve Velké Británii se již od 16. stol. podává na Vánoce, často s nádivkou z jedlýchkaštanů.
Krůtí stehno má silné, tmavé a velmi šťavnaté maso, které svou chutí mírně připomíná zvěřinu. Horní část stehna je vhodná na pečení, ale i přípravu pečené rolády nebo plnění, v takovém případě se musí vykostit. Spodní část stehna se většinou peče vcelku, před pečením se odstraňují silné a houževnaté šlachy.
Křídlo může mít váhu až 350 gramů. Křídlo se často dělí na horní, spodní a střední, po překrojení se z něj odstraní kloubní šlachy. Střední část křídla je vynikající na grilování.
Krůtí prsa jsou velmi křehká a jemná, nakrájená na kostičky jsou vynikající na guláš, rozkrájená na proužky se mohou použít na přípravu mnoha jídel.
Krůtí roláda se připravuje z prsou nebo vykostěného horního stehna.
Krůtí játra mají poměrně výrazné aroma a jsou vhodná na přípravu minutek.
Krůtí srdce se většinou vaří nebo peče, před tepelnou úpravou se musí zbavit všech cév a důkladně propláchnout studenou vodou.
Co je vhodnější na pečení? Většina veřejnosti dává ze zvyku přednost krůtě před krocanem. Krocani se pro svoji velikost a váhu hůře porcují. Krocani rychleji přibývají na váze, a tak se vykrmují kratší dobu než krůty, dlouho žijící jedinci mohou mít tužší svalovinu. Krůty jsou celkově menší, a tedy i porce jsou menší a lépe zpracovatelné. Na pulty se dostává drůbež mladá, porážená dříve, než se u její svaloviny projeví takzvané nevýhody
Tykev olejná se pěstuje pouze pro svá jedlá olejnatá semena bohatá na bílkoviny. Byla objevena teprve před 130 lety. Do té doby byly známé pouze formy, jejichž semena byla obalena tvrdou slupkou a musela se ručně loupat, což bylo velmi pracné. Tykev olejná je vlastně nahosemennou mutací, jejíž semena tuhou slupku postrádají. Její objev a rozšíření tak znamenaly velké ulehčení práce.
Semeno tykve se využívá v potravinářství a farmaceutickém průmyslu, pokrutiny a extrahované šroty, které zůstávají po výrobě oleje, je možné použít jako bílkovinné krmivo pro hospodářská zvířata. Pro výživu lidí se využívají jednak celá semena, a to buď pro přímou spotřebu, nebo jako přísada do různých druhů pečiva, jednak olej.
Tykev olejnou je třeba nechat plně vyzrát, což poznáte podle toho, že celá zežloutne a zůstanou na ní jen zelené flíčky. Potom ji lze rozříznout a vyjmout množství jedlých a chutných semen, která je možné nasušit a uložit do zásoby. Ze semen se za studena lisuje olej zelené barvy, který se považuje za jeden z nejzdravějších rostlinných olejů. Kromě oleje (45–50 %) obsahují semena dusíkaté látky (32–38 %), sacharidy (3–5 %), hrubou vlákninu (2–4 %) a minerální látky (4–6 %) včetně stopových prvků jako zinek, měď nebo mangan.
Původní území výskytu ústřice jedlé (Ostrea edulis) se rozkládá v Atlantickém oceánu od Norska po Maroko a zahrnuje celou oblast Středozemního moře. Výskyt ve volné přírodě je však spíše vzácností – převládá umělý chov, který je o něco náročnější než u ostatních druhů. Akvakultury ústřic jedlých se nacházejí podél atlantického pobřeží, zejména ve Francii. Mezi nejznámější oblasti patří Normandie, Bretaň a regiony Charente a Gironde. Chovu tohoto druhu se věnují i v Nizozemsku, Anglii, Irsku či Španělsku.
Konzumuje se maso, které je chráněné lasturou dorůstající velikosti 10 až 20 cm. Lastura má nepravidelný hruškovitý tvar, povrch lastury je z vnější strany drsný, hrubý, se šupinatou stavbou, často bílý, šedý až do žlutava zbarvený. Silnější lasturou přirůstá ústřice k podkladu, noha je zakrnělá, ústřice se nepohybuje.
Konzumuje se maso, které má lehce slanou až žádnou chuť. Ústřice vhodné ke konzumaci jsou ty, které musí být nejméně tři roky staré. Ústřice podržte v ústech na patře – nežvýkejte, chvíli je vychutnejte a poté spolkněte. Čerstvé znamená živé – usmrtí je až otevření lastury. Vsuňte tedy nůž do nejužšího místa, takzvaného zámku, a obě poloviny od sebe jemně oddělte. Druhým způsobem je otevření ze strany, ale tak skořápku spíš poškodíte. K otevření slouží speciální nůž (lámač) nebo špička pevného, ne příliš ostrého nože. Dbejte na to, abyste ve spodní hlubší lastuře, ve které se ústřice podávají, zachovali i jejich vlastní šťávu, která je pro gurmány opravdovou pochoutkou. Voda v uzavřené ústřici je totiž mořská voda smíšená s výměšky ústřice.
Čerstvost ústřic poznáte podle toho, že jsou lesklé a vlhké a voní po moři. Chlazené lastury jsou uzavřené. Pokud je otevřená, tak na ni poklepejte, pokud se zavře, je to v pořádku, ale pokud se nezavře, vyhoďte ji. Nesmí zapáchat. Barva není důležitá, liší se podle místa původu (šedá, bílá až žlutá barva).
Maso ústřice je obklopeno dvojicí skořápek, takzvanou lasturou s nepravidelným okrajem. Její tvar je protáhlý až hruškovitý. Vnější část má hrubý charakter se šupinatou strukturou. Vnitřní část lastury je hladká a má lesklý vzhled. Dorůstají velikosti 10 až 20 cm. Může se dožít i více než 20 let.
Kvalita ústřic je určena jejich tučností. V létě se ústřice nejedí kvůli tomu, že se rozmnožují a jsou nejtučnější. Jakmile se oteplí moře, tak ústřice začne nabývat na váze. Když ji tedy v létě otevřete, tak je celé její tělo tukem úplně obaleno.
Ústřice mají velký obsah cholesterolu. Dále obsahují sodík, jód, vápník, fosfor a vitamíny A, B1, B2.
Některé druhy, jak již bylo popsáno, jsou jedovaté, například Ramaria formosa, což jsou kuřátka sličná, nebo kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis). Také kuřátka bledá (Ramaria pallida) jsou jedovatou odrůdou.
Kuřátkovité houby se zejména málo zkušeným houbařům jako jedlé houby nedoporučují, neboť se mezi nimi vyskytují některé jedovaté druhy (viz výše), které lze od jedlých druhů jen těžko rozlišit.
Dřín obecný roste ve volné přírodě ve velké části Evropy a západní Asie. Produkuje velké množství jedlých bobulí, bohatých na vitamín C, ale s ostrou kyselou chutí. V Evropě se bobule po mnoho staletí používaly pro kulinářské účely stejně jako citrusová kůra. Dnes se v Evropě používají velmi zřídka. Země, ve které se používají nejvíce, je Írán, kde se persky označují jako zereshk ( زرشک ). Bobule jsou běžné v perské kuchyni v pokrmech, jako je pilaf (zereshk polo) a jako dochucovadlo pro přípravu drůbeže. Kvůli jejich kyselé chuti se někdy před přidáním do perské rýže vaří s cukrem. Íránské trhy prodávají sušený zereshk. V Rusku a východní Evropě se někdy používá v džemech jako zdroj pektinu (zejména s rozmixovanými bobulemi). Extrakt z dřišťálů je běžnou příchutí nealkoholických nápojů, bonbónů a sladkostí.
Je postřik Omite dnes legálně dostupný pro běžného zahrádkáře v Česku?
Krátká odpověď zní: ne, pro běžného hobby zahrádkáře není Omite dnes standardně dostupný. V praxi ho v kamenných hobby prodejnách ani běžných e-shopech neseženete.
Důvodem jsou změny v registracích a legislativě přípravků na ochranu rostlin. Omite se postupně přesunul mimo sortiment určený pro hobby použití a jeho dostupnost se omezila na profesionální segment. To znamená, že běžný zahrádkář musí hledat legální a dostupné alternativy, které odpovídají českým podmínkám.
Mohu použít staré balení Omite, které mám ještě doma?
Pokud máte doma staré balení, platí, že použití neregistrovaného přípravku je na vlastní odpovědnost. I když byl Omite dříve legální, jeho současný status se změnil.
Z praktického pohledu je potřeba zvážit rizika. Starý přípravek může mít sníženou účinnost, změněné vlastnosti a při kontrole se vystavujete problémům. Navíc u jedlých plodin hrozí i rezidua. Osobně považuji za rozumnější hledat aktuálně schválené alternativy, které jsou pro hobby zahradu určené.
Čím dnes Omite nejlépe nahradit při silném napadení sviluškami?
Při silném napadení je potřeba sáhnout po cíleném akaricidu určeném pro hobby použití. Univerzální insekticidy většinou nestačí.
V praxi se mi osvědčily přípravky, které mají jasně uvedené použití proti roztočům a sviluškám. Je nutné počítat s tím, že účinek bývá slabší než u Omite a druhá aplikace je téměř vždy nutná. Rozhodující je načasování a důslednost, ne jeden postřik.
Jak rychle po postřiku poznám, že zásah funguje?
První signály se obvykle objeví během 2–3 dnů po aplikaci. Svilušky přestanou být aktivní a nové pavučinky se netvoří.
Skutečné vyhodnocení ale přichází až mezi 7. a 10. dnem. Pokud se v této době neobjeví nové tečky ani pavučinky, zásah byl úspěšný. U slabších přípravků se často právě v tomto období projeví návrat, se kterým je potřeba počítat.
Stačí jeden postřik, nebo je nutné ošetření opakovat?
Ve většině případů jeden postřik nestačí. To platí zejména při silnějším napadení nebo ve skleníku.
Svilušky mají rychlý vývojový cyklus a část populace přežije první zásah. Druhá aplikace po 7–10 dnech je často klíčová. Kdo počítá jen s jedním postřikem, většinou řeší stejný problém znovu za pár týdnů.
Jsou šetrné a přírodní přípravky proti sviluškám opravdu účinné?
Ano, ale jen za určitých podmínek. Šetrné přípravky fungují hlavně při včasném zásahu, nikoli při masivním napadení.
V praxi mají smysl jako prevence nebo při prvních příznacích. Jakmile se objeví pavučinky a plošné poškození listů, jejich účinnost rychle klesá. Je potřeba počítat s
Kaštanovou mast ocení především starší generace. Je vhodná na křečové žíly, pružnost a pevnost cév, prokrvení, brnění nohou, záněty žil, studené končetiny, bolesti nohou, křeče, trombózy, kornatění cév a podobně.
Recept na mast z kaštanu
Ingredience: 150 ml kaštanové tinktury, 3 sáčky neochucené želatiny, 2 lžičky levandulového oleje, 2 lžičky rozmarýnového oleje, 1 lžička kafrového oleje; ruční elektrický šlehač nebo metla na šlehání, uzavíratelná dóza, která dobře těsní
Postup: Želatinu uvaříme dle postupu uvedeného na obalu. Když želatina zhoustne, necháme ji mírně zchladnout. Přidáme kaštanovou tinkturu a esenciální oleje. Vše důkladně promícháme ručním elektrickým šlehačem nebo metlou, až vznikne homogenní krém. Mast nabereme do sterilní, uzavíratelné a dobře těsnící nádoby. Takto vyrobená kaštanová domácí mast vám vydrží při uskladnění v chladničce cca tři měsíce.
Dávkování a použití
Bolavá místa ošetřujte kaštanovou mastí zpočátku 3–4krát denně. Po zlepšení stačí omezit na 2x denně. Místo masti lze použít i samotnou tinkturu z kaštanů, kterou můžeme nalít do rozprašovače a snadno aplikovat na bolavá místa.
Použití: Mast z kaštanů nanášejte na postižené místo několikrát denně. V žádném případě nemasírujte. Neaplikujte na sliznice a otevřené rány. Nepoužívejte vnitřně.
To, že převislá vrba usychá, ještě neznamená, že je mrtvá. Rozhodující je stav pletiv pod kůrou.
Proveďte test škrábnutím na větvích i kmeni. Pokud je pod kůrou zelené pletivo, strom je živý. Úplně suché a hnědé pletivo signalizuje vážné poškození. U mladších stromů je šance na obnovu vysoká, pokud odstraníte příčinu stresu. Živý kmen je hlavním znakem vitality.
Jak poznám, že je vrba ještě živá?
Životaschopnost převislé vrby ověříte pružností výhonů a kontrolou pupenů.
Živý výhon je ohebný a neláme se snadno. Pupeny by měly být pevné a ne vyschlé. Pokud kombinujete test škrábnutím s kontrolou pupenů, získáte poměrně spolehlivý obraz vitality. Zdravý strom reaguje na zlepšení podmínek během jedné sezóny.
Proč žloutnou listy převislé vrby?
Nejčastější příčinou, když převislá vrba žloutne, je nesprávný vodní režim.
Sucho i přemokření způsobují podobný vizuální efekt, ale vyžadují odlišné řešení. Zkontrolujte vlhkost půdy do hloubky a sledujte strukturu listů. Žluté a křehké listy často signalizují sucho, zatímco měkké a povadlé mohou ukazovat na přelití. Včasná úprava zálivky obvykle vede k nápravě.
Je to sucho, nebo přelití?
Rozdíl mezi sucho vs. přelití poznáte podle stavu půdy a struktury listů.
Suchá půda do hloubky a křehké listy ukazují na nedostatek vody. Naopak těžká, mokrá půda a měkké listy naznačují přemokření. Pokud si nejste jistí, odeberte vzorek půdy z hloubky 10 cm. Správná diagnostika je klíčem k tomu, aby se převislá vrba mohla zotavit.
Mám vrbu vykopat a zasadit novou?
Výměna stromu má smysl pouze tehdy, pokud je kmen i většina větví zcela suchá.
Pokud převislá vrba usychá jen částečně a test vitality prokáže živé pletivo, je většinou lepší pokusit se o záchranu. Ekonomicky se vyplatí investovat do nové výsadby až tehdy, když dvě sezóny po sobě nepřinesly žádné zlepšení a strom nevytváří nové pupeny.
Kolik stojí výměna převislé vrby?
Cena nové výsadby se obvykle pohybuje mezi 2 000 až 6 000 Kč podle velikosti stromu.
Náklady zahrnují sazenici, případnou úpravu půdy a práci. Pokud je převislá vrba mladá a částečně vitální, bývá záchrana levnější než kompletní výměna. Před rozhodnutím zvažte i čas, který by nová výsadba potřebovala k dosažení podobného efektu.
Může se vrba vzpamatovat sama bez zásahu?
Bez úpravy podmínek se převislá vrba obvykle plně nezotaví.
Pokud je příčinou sucho nebo přelití, je nutné upravit zálivku a půdní podmínky. Strom sice může krátkodobě reagovat, ale bez odstranění příčiny se problém vrátí. Aktivní přístup výrazně zvyšuje šanci na obnovu vitality během jedné až dvou sezón.
Postup: Květy červeného kaštanu otrháme, vložíme do sklenice s uzávěrem a zalijeme Alpou. Obsahem občas protřepeme a necháme 6 týdnů luhovat. Po 6 týdnech slijeme přes plátěný hadřík (nebo kávový filtr).
Použití: Při pocitu vznikajícího oparu ihned potřete postižené místo a poté každou hodinu. Při unavených nebo namožených svalech postižené místo masírujte 3x denně.
Léčivé účinky: Kaštanová tinktura z květů červeného kaštanu je starý recept používaný na mazání namožených svalů, šlach a kloubů. Je také účinným pomocníkem při oparech.
Při řezu katalpy je dobré postupovat systematicky. Správný postup pomůže stromu zachovat zdravou korunu a zároveň zabrání vzniku zbytečných ran.
V praxi se používají tři základní typy řezu. Každý z nich má jiný účel a používá se v jiné situaci.
Typ řezu
Účel
sanitární řez
odstranění nemocných nebo suchých větví
tvarovací řez
úprava tvaru koruny
redukční řez
zmenšení velikosti stromu
Při řezu je důležité dodržet několik základních pravidel. Nejprve se odstraňují větve, které jsou poškozené nebo suché. Tyto větve mohou strom oslabovat a někdy mohou být i zdrojem chorob.
Dalším krokem bývá úprava tvaru koruny. Pokud některé větve rostou dovnitř koruny nebo se kříží, je vhodné je odstranit. Tím se zlepší proudění vzduchu mezi větvemi.
Teprve poté se provádí případné zkrácení delších větví. Tento krok pomáhá udržet korunu kompaktní a podporuje růst nových výhonů.
Fotografie: Zahradník provádí řez větví katalpy pomocí zahradnických nůžek. Na fotografii je vidět detail řezu větve a struktura koruny stromu.
Tilápie je vhodná ryba pro domácí kuchyni, protože nemá kosti a rychle se připravuje.
V praxi se osvědčila hlavně tam, kde není čas nebo chuť řešit složité porcování. Díky pevnému masu odpustí drobné chyby, ale nesnáší dlouhé pečení. Pokud se hlídá čas, výsledek je stabilní a předvídatelný.
Proč je tilápie někdy suchá a bez chuti?
Nejčastějším důvodem je příliš dlouhá tepelná úprava a nedostatek tuku.
Tilápie se snadno přepeče, zvlášť v troubě. Jakmile se maso začne rozpadat, je už pozdě. V praxi pomáhá kratší čas a přidání másla nebo oleje, které maso ochrání před vysušením.
Musí se tilápie marinovat?
Marinování není nutné, ale může pomoci s chutí.
V běžné kuchyni stačí sůl a trochu tuku. Delší marinování se vyplatí spíš na gril, kde hrozí vysušení. Příliš kyselé marinády ale maso rozmělní a výsledek je horší než bez nich.
Je tilápie zdravá ryba?
Tilápie obsahuje hodně bílkovin a málo kostí, ale méně omega-3 než jiné ryby.
Z praktického pohledu jde spíš o zdroj bílkovin než o rybu kvůli tukům. Pokud někdo jí ryby hlavně kvůli omega-3, měl by je kombinovat i s jinými druhy.
Jak poznám kvalitní filet z tilápie?
Kvalitní tilápie má světlé pevné maso bez zápachu.
V praxi se vyplatí sledovat barvu a strukturu. Šedé nebo vodnaté maso značí špatné skladování. Pokud filet pouští hodně vody už při rozmrazování, kvalita bývá nižší.
Dá se tilápie připravit i dětem?
Ano, tilápie je vhodná pro děti právě díky absenci kostí.
V domácí praxi se osvědčila úprava na másle nebo lehké pečení bez silného koření. Děti rybu přijmou spíš, pokud není přesušená a má jemnou chuť.
Je lepší tilápie z farmy nebo z volné přírody?
Na trhu je téměř výhradně farmová tilápie.
Zkušenost ukazuje, že chuťově je méně výrazná než divoké ryby. Na druhou stranu má stabilní kvalitu a cenu. Pro běžné vaření je rozdíl spíš v očekávání než v reálném výsledku.
Jaké koření se k tilápii nehodí?
Tilápie nesnáší příliš agresivní a hořké koření.
V praxi se neosvědčilo silné grilovací koření nebo přepálená paprika. Lepší jsou bylinky, česnek, citron nebo jemná paprika, které maso nepřebijí.