Ryby jsou důležitou součástí stravy, měli bychom je konzumovat minimálně alespoň jednou týdně. V současnosti jsou na trhu nejrůznější čerstvé, chlazené, zmrazené či konzervované sladkovodní i mořské ryby. Jejich příprava a úprava není nijak složitá, a přesto jsou u nás spíše výjimečnou pochoutkou.
Recepty na platýse
Recepty na přípravu platýse v české kuchyni většinou chybí. Přitom platýs má velmi křehké a jemné maso, téměř bez kostí.
Postup: Rybu dáme na mísu nebo velký talíř, pokapeme olejem, posypeme nakrájeným koriandrem a přelijeme limetovou šťávou. Maso obrátíme, aby se obalilo v marinádě, mísu přikryjeme potravinářskou fólií a uložíme na půl hodiny do chladničky. Gril předehřejeme na středně vysokou teplotu, vyjmeme rybu z marinády a grilujeme ji 5–8 minut na předehřátém grilu. Maso musí být křehké. Filety rozdělíme na talíře, ozdobíme koriandrem, doplníme klínky limetky a podáváme se zelinovým salátem.
Recept na platýse podle Pohlreicha
Ingredience: 4 filety z platýse, lžičku drceného kmínu, sůl, pepř, 4 lžíce hladké mouky, 2 lžíce másla, šťáva z limetky
Postup: Filety opláchneme a osušíme, poté je osolíme, opepříme a posypeme drceným kmínem. Obalíme je v hladké mouce. Na pánvi rozehřejeme máslo. Filety z platýse dáme na pánev a zakapeme šťávou z limetky. Pečeme cca 1 minutu z každé strany. Maso je delikátní, jemné a opravdu bez kostí. Podáváme s bramborem.
Ingredience na marinádu: 3 stroužky česneku, 1 lžíce vody, 1 lžíce sójové omáčky
Postup: Rozetřeme česnek a smícháme ho se lžící vody a lžící sójové omáčky. Rybu očistíme, potřeme připravenou česnekovou pastou a alespoň hodinu marinujeme. Zatím si nasekáme chilli papričky najemno a rozpustíme máslo. Potom platýse grilujeme při velmi mírné teplotě a potíráme průběžně zbylou pastou. Když je ryba měkká, přelijeme ji rozpuštěným máslem, posypeme chilli papričkami, polijeme zbylou sójovou omáčkou a zakapeme citronem. Podáváme s bílým pečivem.
Postup: Filet z platýse omyjeme, osušíme, osolíme, opepříme a osmahneme z obou stran na rozpáleném másle. Maso z výpeku vyndáme a uchováme na teple. K výpeku přidáme ještě druhou lžíci másla, přidáme šťávu vymačkanou z citronu, asi lžičku citronové kůry, kapary a necháme 2 minuty prohřát. Hotového platýse rozdělíme na talíře, přelijeme kapary s omáčkou a podáváme s kuskusem, bulgurem nebo šťouchanými brambory. Platýs s kapary je dobrý i&nbs
Platýs dává přednost životu na dně a díky tomu, že má v oblibě chladnou slanou vodu, ho jen zřídkakdy najdeme poblíž ústí řek. Většinou žije v hloubkách mezi 10 až 200 metry a ve Středozemním a Černém moři v hloubkách až 400 metrů. Platýs je mistr v maskování. Dokáže napodobit barvu dna a zavrtat se do písku, kdykoliv se objeví nebezpečí. Obzvlášť fascinujícím znakem platýse jsou jeho oči, z nichž jedno se může dívat dopředu a druhé dozadu, a to ve stejný moment. Platýsi velcí dorůstají průměrné délky kolem 25 až 40 centimetrů a váží až sedm kilogramů. Nejstarší ulovený platýs byl starý přibližně 50 let. Samičky mohou naklást až půl milionu jiker. Když mladí platýsi dospějí do určité velikosti, jejich levé oko se přesune přes horní polovinu těla doprava a platýs začne plavat naplocho, levou stranou těla směrem ke dnu. Vrchní část těla může mít různou barvu, od odlišných odstínů hnědé se světle až tmavě červenými skvrnami, které se mění podle povrchu, na kterém se ryba usadí. Spodní strana, též známá jako slepá, je bílá. Různé druhy platýsů jsou si opticky podobné, ale mohou se lišit například hladkostí šupin. Dospělí platýsi se živí krevetami, kraby a malými korýši. Platýs uplave impozantních 30 kilometrů za den z původních oblastí tření směrem k přílivovým pobřežním pásmům pláží.
Rejnoci (Batoidea) jsou nadřád příčnoústých paryb, zahrnující přes 500 druhů zařazených ve 13 čeledích. Jako rejnoci se také označují zástupci řádu Rajiformes, tedy praví rejnoci. Všichni jsou blízce příbuzní žralokům.
Rozdíly
Rejnoci mají kosočtverečné zploštělé tělo, což jim umožňuje splynout se dnem, číhat na kořist a ukrýt se před dravci. Některé druhy (parejnok elektrický, rejnok ostnatý) jsou schopny vydávat silné elektrické výboje – jejich elektroplaxy fungují jako fyziologický elektrický zdroj. Jiné druhy jsou vybaveny jedovým ostnem. Jejich párové ploutve srůstají a tvoří lem těla, hřbetní ocasní ploutve zakrňují. Zašpičatělý okraj prsních ploutví tvoří „křídla“, ocas některých druhů je protažen v bičíkovitý výběžek. Na spodní straně těla je 5 žaberních štěrbin, čichové jamky a ústa. Na rozdíl od platýse je oplození u rejnoka vnitřní, naprostá většina rejnoků je ovoviviparní, výjimku tvoří čeleď rejnokovití, kteří snášejí hranatá kožnatá vejce. Pohyb rejnoka je podobný letu ptáka. Většina rejnoků žije na mořském dně jako platýs, existují ale i sladkovodní druhy. Žijí v pobřežních vodách po celém světě, některé druhy jsou hlubinné, manty žijí na otevřeném moři. Trnuchy, které mají na kořeni ocasu tvrdý trn (v ohrožení jím mohou způsobit nepříjemné zranění, nebo i zabít), žijí v povodí Amazonky. Rejnoci jsou dobří plavci, mnoho z nich je ale přizpůsobeno životu na dně. Jsou to noční živočichové, den tráví zahrabaní v písku. Potravu si hledají u dna. Na rozdíl od platýse se rejnok žijící na volném moři živí planktonem.
Platýs obecný je největší z platýsovitých ryb. Žije ve větších hloubkách hlavně v Severoatlantickém oceánu, při norském, islandském a grónském pobřeží. Tělo má zploštělé, podlouhlého tvaru, se zašpičatělou hlavou a spodní část hlavy přečnívá. Vrchní strana je stejnoměrně šedohnědá, někdy až černě zabarvená, spodní strana je bílá. Je to velmi žravá dravá ryba, dosahuje délky až 3 m a váhy 100 kg i více. Na trh se ovšem dostává v průměrné váze 2 až 50 kg. Tře se v únoru až dubnu. Maso platýse obecného (halibuta) je velmi ceněno pro znamenitou chuť. Obzvláště uzený je lahůdkou. Játra jsou bohatá na vitamíny. Tepelně se upravuje porcovaný všemi způsoby.
Z tak malé ploché ryby, jako je platýs, je možné získat 2 široké nebo 4 úzké filety, z většího kusu pak i 4 větší filety.
Postup
kůži podél okraje, kde má ryba kůstky ploutví, nařízneme;
další řez vedeme kolem hlavy a ještě jeden hluboký řez až ke kosti rovně napříč středem ryby od hlavy k ocasu;
nůž na rybu naplocho téměř položíme, filet postupně opatrně odkrajujeme od hlubokého středního řezu směrem od hlavy k ocasu;
rybu otočíme a stejným způsobem odkrojíme filety i na druhé straně;
zkontrolujeme, zda ve filetech nejsou kosti, a případně je odstraníme
filety zbavíme kůže tak, že je položíme masem nahoru, u ocasu pevně přidržíme prsty a směrem od ocasní části nožem položeným co nejvíce naplocho maso opatrně odřízneme
Tilápie je vhodná ryba pro domácí kuchyni, protože nemá kosti a rychle se připravuje.
V praxi se osvědčila hlavně tam, kde není čas nebo chuť řešit složité porcování. Díky pevnému masu odpustí drobné chyby, ale nesnáší dlouhé pečení. Pokud se hlídá čas, výsledek je stabilní a předvídatelný.
Proč je tilápie někdy suchá a bez chuti?
Nejčastějším důvodem je příliš dlouhá tepelná úprava a nedostatek tuku.
Tilápie se snadno přepeče, zvlášť v troubě. Jakmile se maso začne rozpadat, je už pozdě. V praxi pomáhá kratší čas a přidání másla nebo oleje, které maso ochrání před vysušením.
Musí se tilápie marinovat?
Marinování není nutné, ale může pomoci s chutí.
V běžné kuchyni stačí sůl a trochu tuku. Delší marinování se vyplatí spíš na gril, kde hrozí vysušení. Příliš kyselé marinády ale maso rozmělní a výsledek je horší než bez nich.
Je tilápie zdravá ryba?
Tilápie obsahuje hodně bílkovin a málo kostí, ale méně omega-3 než jiné ryby.
Z praktického pohledu jde spíš o zdroj bílkovin než o rybu kvůli tukům. Pokud někdo jí ryby hlavně kvůli omega-3, měl by je kombinovat i s jinými druhy.
Jak poznám kvalitní filet z tilápie?
Kvalitní tilápie má světlé pevné maso bez zápachu.
V praxi se vyplatí sledovat barvu a strukturu. Šedé nebo vodnaté maso značí špatné skladování. Pokud filet pouští hodně vody už při rozmrazování, kvalita bývá nižší.
Dá se tilápie připravit i dětem?
Ano, tilápie je vhodná pro děti právě díky absenci kostí.
V domácí praxi se osvědčila úprava na másle nebo lehké pečení bez silného koření. Děti rybu přijmou spíš, pokud není přesušená a má jemnou chuť.
Je lepší tilápie z farmy nebo z volné přírody?
Na trhu je téměř výhradně farmová tilápie.
Zkušenost ukazuje, že chuťově je méně výrazná než divoké ryby. Na druhou stranu má stabilní kvalitu a cenu. Pro běžné vaření je rozdíl spíš v očekávání než v reálném výsledku.
Jaké koření se k tilápii nehodí?
Tilápie nesnáší příliš agresivní a hořké koření.
V praxi se neosvědčilo silné grilovací koření nebo přepálená paprika. Lepší jsou bylinky, česnek, citron nebo jemná paprika, které maso nepřebijí.
Je bílá plíseň na orchideji nebezpečná pro rostlinu?
Bílá plíseň na orchideji obvykle nepoškozuje přímo pletiva rostliny, ale signalizuje problém v prostředí nebo substrátu.
Ve většině případů se bílá plíseň na orchidejích živí rozkládající se kůrou a organickými zbytky, nikoli samotnou orchidejí. Pokud se ale dlouhodobě ignoruje, může vést k zhoršení kvality substrátu, nedostatku kyslíku ke kořenům a postupnému oslabení rostliny. Právě proto je důležité řešit příčinu, ne jen viditelný povlak.
Může orchidej s bílou plísní normálně kvést?
Ano, orchidej s bílou plísní může kvést a na první pohled působit zcela zdravě.
Kvetení ale není spolehlivým ukazatelem dobrého stavu kořenů. Plíseň v substrátu orchideje se často rozvíjí skrytě a projeví se až s odstupem několika týdnů nebo měsíců. Pokud rostlina kvete, ale plíseň se šíří, je to spíš varování, že problémy teprve přijdou, nikoli důkaz, že je vše v pořádku.
Je to opravdu plíseň, nebo jen bílý povlak ze soli?
Bílý povlak na substrátu orchideje nemusí být vždy plíseň, někdy jde pouze o minerální výkvět.
Bílá plíseň na orchideji je měkká, často chlupatá a může zapáchat zatuchlinou. Minerální výkvět je naopak tvrdý, krystalický a bez zápachu. Praktický rozdíl poznáte i tak, že povrch lehce navlhčíte. Plíseň se částečně rozpadne, zatímco sůl nebo vápenaté usazeniny zůstanou beze změny.
Pomůže skořice, peroxid vodíku nebo jiné domácí prostředky?
Domácí prostředky mohou bílou plíseň krátkodobě potlačit, ale samy o sobě problém neřeší.
Skořice nebo peroxid vodíku dokážou omezit viditelný povlak, ale příčina plísně na orchideji zůstává. Pokud nezměníte substrát, zálivku nebo prostředí, plíseň se velmi často vrátí. Tyto metody lze brát jen jako doplněk, nikoli jako hlavní řešení.
Musím orchidej s bílou plísní vždy přesadit?
Přesazení je nejúčinnější způsob, jak se plísně zbavit, ale ne vždy je nutné okamžitě.
Pokud je bílá plíseň na orchideji jen lehká, bez zápachu a rostlina má zdravé kořeny, někdy stačí úprava zálivky a lepší větrání. Při silnějším výskytu, zapáchajícím substrátu nebo rozpadlé kůře je však přesazení do čerstvého substrátu nejlepší dlouhodobé řešení.
Může se bílá plíseň přenést na jiné pokojové rostliny?
Přenos plísně z orchideje na jiné pokojové rostliny je možný, ale nebývá častý.
Plíseň se šíří hlavně tam, kde má vhodné podmínky, tedy vlhko a organický materiál. Pokud mají ostatní rostliny suchý a vzdušný substrát, riziko je minimální. Přesto je při výskytu plísně v květináči orchideje rozumné rostlinu dočasně oddělit a sledovat stav okolních květin.
Proč má bílá plíseň někdy nasládlý nebo zatuchlý zápach?
Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit
Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.
Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.
Části hovězí zadní kýty
Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:
z ořechu,
vrchního a spodního šálu,
zadní kýty,
válečku,
květové špičky.
Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak)
Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.
Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)
Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.
Vrchní šál (top round steak)
Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.
Spodní šál (bottom round steak)
Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu. Spodní šál má hrubší sv