Pletení z papíru není až tak složité, jak se na první pohled může zdát, nejprve je potřeba přichystat si vše potřebné a pak vytvořit ruličky.
Připravíme si tyto pomůcky: Staré noviny (Dnes, Deník, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Zlaté stránky), špejle, pletací drát, slabé dřevěné tyčky, lepidlo (tuhé a Herkules), nůžky, odlamovací nůž, igelit (jako podložku proti zašpinění stolu), kartonové krabice, plastová trubička (na pletení otvorů), kolíčky na prádlo, pravítko, tužka, metr, barvy, štětec, rozprašovač (k nanášení barvy), lak (vodou ředitelný nebo lodní).
Motání trubiček: Ruličky vytvoříme z tenkého papíru. Nejvíce se na ně hodí papír ze Zlatých stránek, novin, letáků a různé slabé papíry. Čím menší má papír gramáž (čím je tenčí), tím jemnější budete mít ruličky. Tyto papíry se hodí spíše na menší výrobky. Z papírů s vyšší gramáží jsou ruličky tužší a jsou lepší na větší výrobky nebo na osnovní ruličky. Plete se z neplněných a nelakovaných papírů (z barevných lakovaných letáků se špatně plete a nedrží na nich barva). Doporučuje se plést jeden výrobek vždy z jednoho typu papíru. Nejprve si nastříháme stránku na proužky široké asi 7 cm. Noviny můžeme stříhat naležato – docílíme tak delších pruhů a tím i delších ruliček. Dále potřebujeme špejli, okolo které budeme plést ruličku, a lepidlo. Nejprve si roh pruhu papíru přetřeme lepidlem (někomu může vyhovovat potřít lepidlem papír až poté, co namotá ruličku). Špejli položíme přes protější okraj pruhu novin, než jsme lepili, asi na 45° (podle úhlu budeme mít různou délku a tuhost ruličky). Přeložíme roh papíru přes špejli, prstem přisuneme papír ke špejli a špejli začnete válet po papíře, dokud na ni nenamotáme celý pruh papíru. Lepidlo nám ruličku udrží pohromadě. Rulička se bude mírně rozšiřovat, to je správně. Špejli vytáhneme a použijeme na motání nové ruličky. Pro rychlejší motání a menší spotřebu lepidla můžeme vyzkoušet polepování více pruhů papíru najednou. Dáme na sebe 10–15 pruhů, které posuneme vždy o malý kousek (asi 0,5 cm). Takto poskládané papíry přetřeme lepidlem v tubičce nebo Herkulesem. Nesmíme jich však natírat moc, nebo nám lepidlo mezitím zaschne. Delšího pruhu docílíme i tím, že slepíme dva pruhy kratší stranou k sobě. Ruličky se napojují tak, že vezmeme novou ruličku, užší konec namočíme v trošce lepidla a zasuneme ho do ruličky, kterou již pleteme, nebo do osnovní ruličky. Stačí opravdu jen malinko lepidla. Při větším množství se mám může rulička trochu rozmočit a půjde špatně zasunout (někdo plete, aniž by používal lepidlo). Pokud bude nová rulička širší než ta, do které ji chcete zasunout, tak ji stačí zploštit a přehnout na půl.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ KAPUSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Keilová.
Prosím zavařoval jste někdo kapustu??? jak na to ?? díky Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nechte kapustu zkvasit podobně jako zelí. Výsledný produkt je bezlepkový, paleo a je vhodný pro vegany i vegetariány. Tady je recept na dva litry kysané kapusty:
Suroviny:
1 velká hlava kapusty
4-5 šálků organického kadeřávku - velké stonky jsou odstraněny a listy nazřezány na tenké proužky
1 malá organická červená cibule - nakrájená na kostičky
4 čajové lžičky himalájské růžové soli
1 lžíce loupané organické bílé buničiny z kůry citronu
3 stroužky oloupaného česneku
4½ šálků teplé čisté vody (40° C)
1 čajová lžička organického kokosového cukru nebo Rapadury
1 balíček bakteriální kultury pro mléčné kvašení https://www.amazon.com/gp/a…
2 čisté skleněné zavařovací sklenice s víčkem
Postup
1. Odstraňte 4 vnější listy z kapusty, opláchněte, osušte a odložte. Odstraňte košťál a nakrájejte zbývající časti kapusty na tenké plátky nebo použijte kuchyňský robot. Umístěte kapustu a nakrájený kadeřávek do velkého sítka a důkladně opláchněte vodou. Možná to budete muset udělat v několika dávkách v závislosti na velikosti sítka.
2. Do velké mísy dejte omytou kapustu s kadeřávkem, přidejte červenou cibuli, posypte dvěma lžičkami růžové soli a promíchejte čistýma rukama, dokud kapusta a kadeřávek nezačne vadnout a neuvolní kapalinu. Pak to nechte stranou a přejděte k přípravě solanky.
3. Do mixéru dejte zbývající 2 lžičky růžové soli, bílou kůru z citronu, rozmačkaný česnek, vodu, cukr a rozmixujte, dokud to nebude hladké. Nakonec ručné přimíchejte mléčné kultury. Nechejte slanou vodu odležet po dobu 10-15 minut, aby se dobrá bakterie probudila a začala se krmít cukrem. Nalejte slanou vodu na nakrájenou zeleninu a dobře promíchejte rukama, dokud nebude veškerá zelenina pokryta solankou.
4. Směs nandejte do čistých skleněných sklenic a důkladně to rukama nebo velkou lžičkou umačkejte, dokud slanina nezakryje všechnu zeleninu. V horní části každé nádoby ponechte nejméně 6 cm místa na zakrytí.
5. Na začátku odložené 4 okrajové listy z kapusty přeložte a umístěte na vrch fermentované zeleniny, zatlačte dolů na listy, aby se zakryly solankou. Opakujte to i pro druhou sklenici. Tímto dalším krokem pomůžete udržet vaši fermentovanou zeleninu pod solankou. Můžete také použít malou čistou sklenici, která se vejde do nádoby a zeleninu přitlačí ke dnu. Ujistěte se, že máte alespoň 3 nebo 6 cm slaného nálevu nad horní částí fermentované zeleniny a složených listů.
6. Sklenice umístěte do lepenkové krabice, abyste je chránili před světlem. Nechte zeleninu kvasit při pokojové teplotě po dobu 5-7 dnů. Ochutnejte malou část po 4 dnech v letních měsících a 5-6 dnech v chladnějších měsících, abyste zjistili, zda se vám líbí chuť. Pokud se vám líbí chuť, odstraňte horní listy zelí a umístěte fermentovanou zeleninu do ledničky. Čím déle zeleninu kvasíte, tím více bude kyselejší. Poté, co dokončíte fermentaci, umístěte zeleninu do chladničky po dobu až 6-8 měsíců.
7. Pokaždé, když ujíte kysanou zeleninu, uji
Vánočka je symbolem plodnosti a nového života, protože svým tvarem připomíná Ježíška v peřince. Vánočka se konzumuje převážně o Vánocích, ale i o jiných výjimečných svátcích. Již v minulosti bylo zvykem, že každá hospodyně pekla vánočku. Každý člen domácnosti dostal na Štědrý den krajíček, včetně dobytka, protože se věřilo, že mu to přinese zdraví. Nebo se do těsta zapékala mince, a ten kdo ji našel, měl být celý příští rok zdravý a bohatý. Když někdo vánočku spálil nebo mu při pečení praskla, bylo to špatné znamení. Vánočku také dostávali koledníci na sv. Štěpána. Na přípravu vánočky budete potřebovat mouku, mléko, máslo, droždí, rozinky, mandle, máslo, vanilku, cukr a sůl. Výborná je namazaná máslem, marmeládou nebo medem a k tomu káva, melta nebo mléko.
V naší poradně s názvem NEMOCI OKUREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada vránová.
Dobrý den, u okurek hadovek ve skleníku se nasazené okurky přestávají vyvíjet a sežloutnou a opadnou. Okurky jsou vedeny vertikálně, mají dostatek místa a novou kompostovou zeminu.Na listech nejsou žádní viditelní škůdci. Poraďte mi ,prosím.Děkuji. M.Vránová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Žloutnutí mladých plodů okurek může mít několik příčin. Mnoho vody nebo naopak málo. Nevhodné pH půdy. Pro okurky je nejlepší pH 6 až 6.5, tedy mírně kyselé (změřte pH vašehosubstrátu). Také prudké slunce dopadající přímo na plody může vést ke žloutnutí okurek. Normálně jsou plody okurek schované pod listy. Pokud je to váš případ, posilněte zastínění skleníku. A poslední důvod žloutnutí je nedostatek živin, zejména dusíku a síry, ale to je nepravděpodobné, když máte čerstvý kompost.
Všechny suroviny, jak jdou za sebou, vložíme do domácí pekárny na program Těsto. Kromě nasekaných mandlí a rozinek. Ty přihodíme po prvním pípnutí a necháme promíchat. Poté přendáme těsto do mísy a necháme kynout. Po vykynutí si těsto na vále rozdělíme na takový počet dílů, z kolika vánočku chceme plést. Upletenou vánočku pomažeme vejcem a posypeme plátky mandlí. Pečeme v předehřáté troubě na 160 °C asi hodinu. Aby se vánočka nerozjela, zapíchneme do ní na třech místech špejli. Kdyby se vánočka připalovala, přikryjeme ji alobalem.
V naší poradně s názvem PIERIS JAPONICA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Balašová.
Dobrý den ,
chtěla jsem se zeptat jestli je rostlina pieris japonica ( mountain fire )
jedovatý pro domácí zvířata a v jakém množství .Je možné že způsobí uhynutí malých koziček ?
Děkuji za odpověď , Balašová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Japonský pieris je jedovatý. Je jedovatý úplně stejně, jako rododendron. Obě rostliny totiž obsahují šedé toxiny, tak zvané polyhydroxylované diterpeny. Toxická dávka zelené rostliny u skotu a koz je 0,2-0,6% tělesné hmotnosti zvířete, takže když malá kozička váží 15 kg, tak je pro ni smrtelná dávka 30 až 90 gramů této rostliny.
Mezi hlavní příznaky patří:
- nadměrné slinění, zvracení a bolest břicha, které se obvykle projeví 6-8 hodin po konzumaci rostliny;
- svalová slabost a neobvyklý klid;
- zrychlený srdeční tep s komorovou tachykardií, arytmie;
- zrychlená dýchací frekvence;
- u těžce otrávených zvířat dochází ke křečím.
Léčba
Neexistuje žádná specifická léčba otravy polyhydroxylovanými diterpeny. Pokud nedojde k aspirační pneumonii, tak se zvířata obvykle sama zotaví. Aspirační pneumonie je typ plicní infekce, která je způsobena vdechnutím obsahu žaludku. Při otravě může pomoci aktivní uhlí a projímadlo.
Pokud kyzy dlouhodobě spásají japonský pieris, tak pak začnou rodit mrtvá kůzlata, projeví se u nich tak zvaná mumifikace plodu.
Založit dobrý živý plot je akce plná nástrah. Složitý výběr keřů předurčuje šířka pomyslného pruhu po obvodu parcely, který jste ochotni obětovat zeleni. Na dvoumetrovém pruhu kolem domu vám nezbude nic jiného než šetřit prostor dřevinami, které snesou střih do metru široké živé stěny.
V ČR se běžně pěstují 2 druhy rodu Thuja: Thuja occidentalis a Thuja plicata. Dále se pěstují 2 další druhy: Platycladus orientalis a Thujopsis dolabrata, které byly dříve také řazeny do rodu Thuja. Túje jsou jedovaté – aplikace silice na pokožku vede k podráždění a alergické reakci. Otrava po požití se projevuje mydriázou, poruchami vidění, zvracením, průjmem, tachykardií, hypertenzí a křečemi. Může také dojít k poškození jater a ledvin. LD50 thujonu pro potkana je při i.v. podání 500 mg/kg. Dlouhodobý příjem thujonu, který je obsažen také v rostlinách čeledi Asteraceae, například pelyněk (nápoj Absint), vede k poškození CNS. Rostliny se tradičně používaly k léčbě nachlazení, horečky, bolestí hlavy, revmatismu a zánětu močového měchýře a také jako abortivum. Za účinky na organismus jsou zodpovědné především terpenické látky. Zjištěny byly protivirové účinky, ovlivnění imunitního systému (produkce cytokinů a protilátek, aktivace makrofágů) a protizánětlivé a protinádorové působení. Silice zeravce východního vykazuje toxické působení proti Alternaria alternata, původci houbových onemocnění. Zajímavé a perspektivní je také působení proti plžům.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Vánočku můžeme plést najednou ze šesti pramenů nebo jednodušším způsobem, to znamená, že se naskládají tři patra na sebe. Skládaná vánočka se plete celkem z devíti pramenů. Spodní patro se plete ze čtyř pramenů, které se mírně promáčkne, aby nám prostřední patro dobře drželo. To uděláme tak, že upleteme klasický cop ze tří pramenů. Poslední patro se splete do spirály ze dvou pramenů. Okraje z obou stran přimáčkneme dohromady a vtlačíme pod vánočku, aby se nám nerozpletly. Před pečením ji můžeme ještě vyztužit špejlemi.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Táňa Kuklová.
Dobrý den, prosím Vás laskavě o odpověď.
Žijeme na Vysočině ve městě Jihlavě. Na zahradě, na jihozápadní straně rod. domku jsme před 40 lety zasadili vinnou révu. Roste na stěně na ploše asi š. 1,60 m a v.2,0 m. Dali jsme tehdy 2 sazenice asi jen 30 cm od sebe /ani už nevím proč/. Pamatuji se, že prodejce říkal, že se jmenuje muškátové. Hrozny jsou růžové, sladké , s peckami. Moc neplodí, nevěnovalijsme téměř stříhání.
Stejnou sazenici jsme zasadili i do skleníku. Protože ve skleníku pěstujeme hlavně rajčata, na jaře jsem tuto révu velmi radikálně ostříhala a nyní jsme si my, vnoučata i kosáci pochutnali. To bylo hroznů, jak ještě nikdy.
Ta réva venku je hustá, rozrostla se, má 5 kmínků, plodí až ve výšce, musím lézt po žebříku a už se trochu obávám/ je mi 72 let /. Prosím, jak ji nejlépe omladit, tedy zachovat, plodí hrozny,...? Jak ji snížit, abych plody mohla sklízet ze země - tak, jako ve skleníku, kdy tento zásah udělat, na podzim nebo na jaře ? Anebo tuto raději vykopat a místo ní vysadit novou ? Do toho se mi moc nechce, synové jsou s rodinami v Praze a v cizině, manžel už mi kvůli zdravotnímu stavu nepomáhá.
Velmi Vám děkuji za odpověď.
S pozdravem
Táňa Kuklová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V míse zpracujeme tuk s cukrem, vanilkovým cukrem a žloutky. Poté přidáme připravený kvásek z mléka a droždí, polohrubou mouku, špetku soli, oříšky, mandle, rozinky a vypracujeme v těsto. Nakonec přidáme sníh z bílků a dopracujeme. Po vypracování dáme do vymaštěné formy vysypané moukou a necháme ještě asi 30 minut vykynout. Nakonec pečeme ve středně teplé troubě asi hodinu. Ještě teplou cukrujeme.
V naší poradně s názvem MUCHNIČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Glosová.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak se pozná že mám s tímto druhem hmyzu problémy ve svém těle?. Po těle mám asi 6 strupů ale mám fotografii a jasně vidím nožičky a tělo. Po nocích mi otečou prsty na nohou, prsty na rukou mám kompletně červené. Po blížím zkoumání jsem zjistila že po nohou mám jakési puchýřky ve stejném tvaru a když je po stranách zmáčknu tak tak se mi zdá že vidím nějakého brouka. Ještě jedna věc již párkrát se mi stalo že jsem cítila jak na mně něco leze, ale nelezlo. Předchází tomu silné brnění rukou a nohou. Může toto způsobit muchnička?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muchnička je malá muška, která létá v létě. Teď v zimě se volně nevyskytuje. Vaše problémy můžou způsobovat blechy nebo štěnice. Pro přesné určení je třeba hmyz lépe prozkoumat lupou.
Vykynuté těsto si rozdělíme na šest stejně velkých dílů. Ty si vyválíme na stejně dlouhé prameny, které si na jednom konci spojíme dohromady a můžeme začít plést podle návodu vánočku z šesti pramenů.
Slimák popelavý patří do čeledi slimákovitých (Limacidae), řádu stopkookých (Stylommatophora), podtřídy plžů plicnatých (Pulmonata).
Tělo tohoto plže dosahuje délky 15 až 20 cm, ve vzácných případech prý dokonce 30 cm. Je silné, s napjatou pokožkou, výrazně vyniklý kýl zasahuje až do poloviny hřbetu. Pokožkové hrboly jsou na hřbetě dlouhé 8 až 10 mm, na bocích 5 až 7 mm. Zbarvení je velmi proměnlivé, někteří jedinci jsou antracitově černí, jiní nevýrazně bělaví nebo popelavě šedi. Kresba často bývá uspořádána do podélných pruhů, štít však zůstává jednobarevně šedý, černý nebo červený. Je popsána řada barevných forem – jednou z nejhezčích je L. cinereo-niger bielzi, která má masově červený hřbet s rudým kýlem a tmavě rudý až černý štít (vyskytuje se například na Křivoklátsku). Chodidlo je vždy výrazně rozčleněno na světlá střední a tmavá okrajová pole. Sliz je bezbarvý, hřbetní destička 8,5 mm dlouhá a 6 mm široká.
Slimák popelavý obývá převážně lesní porosty a dává přednost lesům podhorským a horským. Zdržuje se pod kůrou starých stromů, v trouchnivých pařezech a podobně. V místech výskytu bývá hojný, často najdeme více jedinců pohromadě. Živí se houbami, zelenými částmi rostlin, hlízami a různými živočišnými zbytky. Obývá téměř celou Evropu a od Skandinávie po středomořské ostrovy. Zaměnit jej můžeme za slimáka největšího, který má jednobarevné chodidlo a skvrnitý štít, nebo za podkornatkou žíhanou (mladé jedince). Od plzáka lesního ho rozeznáme podle umístění pneumostomu a kýlu na hřbetě.
Jde o velký druh slimáka – velikost těla 120–200 mm. Zbarvení je velmi variabilní, nejčastěji však tmavě šedomodré se světlým kýlem v zadní čísti nohy. Vyskytují se však i světle šedí až bílí jedinci s tmavými skvrnkami kolem kýlu. Známí jsou rovněž albinotičtí jedinci. Spodní strana těla je okolo okrajů tmavá, uprostřed světlá. V zadní části těla je vždy nápadný střední kýl. Patří mezi naše největší plže.
Slimák popelavý obývá především lesnaté oblasti, najdeme ho v různých typech lesů, zejména v listnatých, smíšených a lužních lesích. Vyhledává zastíněné a husté lesy. Vzácněji se objevuje také v okolí lidských sídel a v zahradách. Ukrývá se pod padlými kmeny, kameny nebo kůrou. Ze svého úkrytu vylézá až v noci, živí se zejména rostlinnou potravou a houbami.
Kdo již vlastní domácí pekárnu, jistě dobře ví, že se v ní dá míchat, hníst, kynout, péct, ale i vařit. A kdo to nevěděl, tomu už jsme to sladké tajemství prozradili. Domácí pekárna je opravdu výborný pomocník, postará se o vaše těsto tak, že i kdybyste se sebevíc snažili, nezvládnete to bez ní lépe. Důkladně všechny suroviny promíchá, zahřeje, ohlídá správnou teplotu a nakonec upeče výborný chléb. Co navíc ještě oceníte, že nenaděláte žádné velké nádobí.
Já osobně nedám na domácí pekárnu dopustit, nekupovala jsem si ji cíleně, dostala jsem ji jako dárek a chvíli mi trvalo, než jsem si k ní našla cestu a než jsem sama zjistila, jak je vše rychlé a jednoduché, zpočátku to byl takový malý pokus–omyl, ale dnes musím říct, že si bez ní neumím představit kynuté těsto. Taková vánočka, o jejíž recept se tu s vámi určitě podělím, by u nás nikdy bez pekárny nebyla tak nadýchaná a vláčná. Dříve jsem si dokonce raději vánočku kupovala než pak přemlouvat rodinu, aby snědli alespoň část toho mého díla. Dnes vím, že jedna vánočka rozhodně stačit nebude. Osobně pekárnu využívám častěji k tvorbě sladkých kynutých těst než k pečení chleba, ale to hlavně proto, že sladké máme opravdu rádi.
Tilápie nilská neboli okounovec nilský (Oreochromis Niloticus) je sladkovodní ryba pocházející původně z Afriky, díky dobré přizpůsobivosti a malým nárokům na chov se však vyskytuje na všech kontinentech. Počet ryb chovaných v akvakulturách však výrazně převyšuje přirozený výskyt. Nejvýznamnějším producentem je Čína, část tuzemského trhu pokrývá také Polsko a Brazílie, farmové chovy však existují i v České republice.
Tilápie má mírně diskovitý tvar těla, pro něž je charakteristická nepřerušená hřbetní ploutev a výrazně vyvinuté prsní a řitní ploutve. Šupiny jsou zbarveny do šedohněda, u samců je zbarvení nápadnější. Dospělí jedinci dorůstají do délky 60 cm a mohou vážit až 4 kg. Tilápie špatně snáší chlad a preferuje teplejší mělké vody, jejichž teplota se pohybuje v rozmezí 20–30 °C. Živí se výhradně rostlinnou potravou, zejména planktonem.
Tilápie poskytuje pevné bílé maso s lehce nasládlou chutí, které je oblíbené i pro absenci kostí. Obsahuje o něco více tuku než jiné bílé ryby, díky tomu si však i po tepelné úpravě zachovává šťavnatost a chuť. V kuchyni ji lze využít na bezpočet způsobů – filety se mohou smažit v trojobalu nebo těstíčku, opéct na pánvi i pošírovat. Hodí se k přípravě zapečených pokrmů a rybích polévek. Upéct nebo grilovat se dá i celá ryba – pak se často před úpravou plní různými ingrediencemi, jako je citron, čerstvé bylinky nebo najemno nakrájená zelenina. Tilápii lze ochutit různými druhy koření – od jemnějších až po výrazné či ostré. Při podávání se často doplňuje omáčkami inspirovanými asijskou kuchyní, stejně tak dobře obstojí i ve společnosti jemnějších variant na bázi smetany či másla.
100 g tilápie obsahuje 26 g bílkovin a 3 g tuku, dále pak mimo jiné obsahuje fosfor, niacin, selen, B12 a draslík.
Tato ryba je výborná z přirozeného prostředí, její chuť z farem je již ta tam. Ryby konzumujeme i pro jejich olej, ale tato ryba má s užitečným rybím olejem pramálo společného. Obsahuje jen nízkou úroveň omega-3 a 6 mastných kyselin, ale o to více nezdravého tuku. Na rozdíl od divoké tilápie má ta farmářská pouze 0,5 g omega-3 kyselin ve 100 g masa.
Tilápie zebrovaná se řadí mezi akvarijní ryby, v přírodě dorůstá maximální velikosti do 40 cm. Jedná se o velmi agresivní a teritoriální druh. Délka nádrže by měla být minimálně 150 cm. V nádrži nemá smysl vysazovat žádné rostliny, protože ty jsou rybami považovány za potravu a brzy je zlikvidují. Naopak je vhodné rozbít prostor většími kameny a kořeny tak, aby se vytvořily různé úkryty, ale přitom zůstalo dost volného prostoru pro plavání. Samec je v dospělosti výrazně větší než samice, jiné rozdíly mezi nimi nejsou. V mládí mají ryby sedm až osm velmi výrazných pruhů, které se ve stáří ztrácejí. Jedná se o velmi žravou rybu, která přijímá veškerou potravu. Preferována je spíše ta s vysokým podílem rostlinné složky. Vzhledem k velké spotřebě potravy je nutné zajistit v akváriu výkonnou filtraci a pravidelnou částečnou výměnu vody.
Tilápií je několik druhů, v našich podmínkách se v potravinářském průmyslu zpracovává pouze nilská, ostatní druhy jsou spíše akvarijní.
Jedná se o pavouka z čeledi křižákovití. Nápadně zbarvené samičky připomínají svým zbarvením vosu a číhají ve svých sítích na kořist. Jejich zadeček je nepravidelně žluto-černo-bíle příčně pruhovaný, obdobně pruhované jsou i končetiny. Hlavohruď je porostlá hustými stříbřitými chloupky. Samička není žádný drobeček, může dorůst až velikosti dvou centimetrů a do své sítě loví kromě jiného hmyzu především kobylky, které nejsou v trávě schopny na bezpečnou vzdálenost pavučinu při svém skoku zaregistrovat. Sameček je podstatně menší, v průměru dorůstá jen půl centimetru a je nenápadně zbarvený. Rozdíl velikostí obou pohlaví tohoto druhu pavouka je dokonce největší v rámci celé naší arachnofauny.
Páření je pro samečka velmi nebezpečné a téměř vždy končí jeho smrtí. Před vlastní kopulací můžeme oba pavouky vidět na jedné pavučině, a to do doby, než samička svolí k páření. Kopulace proběhne rychle a někdy už během ní samička samečka chytne, usmrtí a vysaje. Od srpna do září pak samice upřede tři až pět kokonů, které připevní na vegetaci a naklade do nich vajíčka. Jeden kokon obsahuje až čtyři sta vajíček a samička je hlídá. Prvním rokem se v kokonu vylíhnou nymfy, které zde zůstávají celou zimu, po přezimování se z nich vyvinou malí křižáci. Samice v zimě uhyne. Koncem jara se malí pavouci začnou pomocí pavučinového vlákna, které vypouští ze svých snovacích žláz, rozptylovat do okolí.
Křižáka pruhovaného můžeme nejčastěji potkat na slunných místech v porostech trav nebo na zamokřených loukách. Jeho síť je tak charakteristická, že ji velice snadno poznáme. Typicky kolová síť je totiž vybavena klikatým svislým pruhem husté pavučiny probíhající přes její střed (stabilimentem). Mladí pavouci staví pavučinu bez nebo s méně zřetelným stabilimentem. Účelem tohoto pruhu je, že odráží ultrafialové světlo, které může sloužit jako lákadlo pro létající hmyz nebo jako mechanické zpevnění sítě.
Pokud se cítí pavouk ohrožen, může se po pavučinovém vlákně spustit pod síť, kde nehybně vyčká, než nebezpečí pomine. Aby pavouk v nebezpečí snadněji unikl, není pavučina upředena přesně svisle, ale se zemí svírá zhruba 45° úhel.
Křižák pruhovaný je podobně jako další křižáci jedovatý, ale jeho chelicery jsou i přes jeho velikost malé a neschopné prokousnout lidskou kůži. Jeho jedu se tedy nemusíme bát. O složení jedu zatím nic nevíme, ale pro člověka nebude příliš nebezpečný. Dokáže však velmi účinně paralyzovat a usmrtit hmyz.
Při správné výsadbě se tyto bobkovišně rychle usadí a vyrostou ve zdravý, stálezelený živý plot. Zde jsou kroky, které je třeba dodržet:
Po přípravě pruhu země použijte provázek nebo zahradní šňůru k označení linie živého plotu.
Vykopejte příkop dvakrát tak široký a o trošku vyšší než je kořenový bal rostlin. Smíchejte půdu z příkopu s dobře shnilou organickou hmotou. Pokud má oblast výsadby těžkou půdu, rozrušte dno a boky příkopu vidlemi. To umožní kořenovému systému snadno proniknout do okolní půdy.
Zkontrolujte výkop a ujistěte se, že je o 1 nebo 2 cm hlubší než kořenový bal. Pokud kořeny stojí příliš vysoko, odstraňte trochu zeminy na dně výkopu.
Umístěte rostlinu do příkopu a začněte zasypávat půdní směs, zatímco ji jemně udusáváte nohama. Ujistěte se, že rostlina je vzpřímená.
Jakmile je příkop naplněn, půdu ještě jednou jemně zpevněte, abyste odstranili vzduchovou kapsu a zajistili, že rostlina je v bezpečí. Rostlinu důkladně zalijte.
Plochu výsadby zakryjte tenkou vrstvou mulče, abyste zabránili množení plevelů a snížili odpařování vody z půdy.
Pokud se chcete pokusit o vlastní výtvor, je zde návod, jak co nejlépe na to.
Návod
Připravte si tuhé lepidlo na papír a špejli. Je na vás, z jak velkého pruhu papíru budete plést, ale musíte uvažovat nad tím, jak silnou upletenou ruličku pak budete mít. Ideální je šířka 15-20 centimetrů. Není dobré volit papírový pruh moc dlouhý, protože by se špatně namotával a utahoval.
Umotané papírové ruličky nabarvěte speciálními přípravky, které mají takové složení a vlastnosti, aby splňovaly požadavky dokonalého krytí a zvyšovaly odolnost papírového materiálu. Barvy jsou k dostání v několika odstínech a s možností namíchání přesně podle požadavku. Papír je po nátěru hladký a udrží ruličky pohromadě. Balení o velikosti 200 g stojí okolo 150 korun.
Ruličky
Jeden roh papíru natřete lepidlem. Přiložte špejli k rohu, který je šikmo proti natřenému rohu. Poté šikmo namotávejte papír na špejli a přilepte potřený konec. Pak už jen papírovou ruličku stáhněte ze špejle.
Ingredience: 1 kg hladké mouky, 40 g soli, 20 g čerstvého droždí, 600 ml vody, olivový olej extra panenský
Technologický postup: Mouku nasypte na vál, k jedné straně rozdrobte droždí, k druhé nasypte sůl, přilijte trochu vody, pár kapek oleje a začněte hníst; podle potřeby přilévejte vodu. Těsto zpracovávejte cca hodinu, aby byly ciabatty krásně nadýchané. Pokud použijete robot s hnětacím hákem, usnadníte si práci; těsto míchejte při nižší rychlosti 5 minut, pak zvyšte rychlost a ještě 10 minut hněťte. Hotové těsto dejte do olejem vymazané mísy, potřete znovu olejem i svrchu a nechte 25 minut kynout. Těsto vyklopte na pomoučněný vál a posypte moukou. Prsty ho roztáhněte do tvaru čtverce. Pomocí stěrky těsto rozdělte na pět pruhů. Ty rozpulte je a promačkáváním prsty je natáhněte na 30 cm. Ciabatty položte na plech vyložený pečicím papírem a nechte 10 minut odpočinout. Pečte v troubě vyhřáté na 220 °C asi 20 minut dozlatova.