VAŘENÍ A PEČENÍ V REMOSCE RECEPTY

FAQ – Často kladené otázky

Je bezpečné péct krůtu přes noc v troubě?

Ano, pečení krůty přes noc je bezpečné, pokud je trouba po celou dobu zapnutá a nastavená na nízkou stabilní teplotu.

Zásadní je nepřerušovat ohřev a nepokoušet se o „dopečení na zbytkové teplo“. Při teplotě kolem 85–95 °C se krůta postupně prohřívá a maso zůstává v bezpečném teplotním pásmu. Tento postup používám opakovaně v běžné domácí troubě a při dodržení teploty a času nepředstavuje zdravotní riziko.

Kolik stupňů nastavit troubu na pomalé pečení krůty?

Ideální teplota pro pomalé pečení krůty přes noc je přibližně 90 °C.

Tento rozsah umožňuje rovnoměrné prohřívání masa bez vysušení. Pokud troubě trochu kolísá teplota, je bezpečné rozmezí 85–95 °C. Vyšší teploty už zvyšují riziko suchých prsou, nižší naopak prodlužují dobu, po kterou se maso zahřívá.

Jak dlouho se krůta peče přes noc?

Doba pečení závisí především na hmotnosti krůty a stabilitě trouby.

U krůty o hmotnosti 4–5 kg počítejte zhruba 8–10 hodin pomalého pečení. Menší kusy mohou být hotové dříve, větší potřebují čas navíc. Výhodou tohoto postupu je, že kratší i delší pečení maso snese bez zásadního zhoršení výsledku.

Jak poznám, že je krůta hotová?

Nejspolehlivější způsob je měření vnitřní teploty masa teploměrem.

V prsou by měla teplota dosáhnout alespoň 72 °C, ve stehnech klidně o pár stupňů více. Pokud teploměr nemáte, sledujte, zda šťáva při propíchnutí není růžová a maso se snadno odděluje. Teploměr ale výrazně snižuje nejistotu, zejména u prvního pečení.

Musí být krůta při pečení přes noc zakrytá?

Většinu času ano, zakrytí pomáhá udržet vlhkost a rovnoměrné pečení.

Krůtu peču přes noc zakrytou víkem nebo alobalem. Pokud chci na závěr křupavější kůži, odkryji ji až při krátkém dopečení ráno. Celonoční pečení odkryté krůty zvyšuje riziko vysušení povrchu.

Co dělat, když ráno krůta ještě není hotová?

Tohle je běžná situace a není důvod k panice.

Jednoduše zvyšte teplotu trouby na 110–120 °C a krůtu dopečte. Díky pomalému nočnímu pečení už je maso prohřáté a krátké dopečení ho nevysuší. Tento „ranní dojezd“ používám často, pokud potřebuji sladit čas s obědem.

Jak dlouho může krůta po upečení odpočívat?

Krůta by měla po upečení odpočívat minimálně 20–30 minut.

Klidně ale vydrží i déle, pokud ji zabalíte a udržíte v teple. Během odpočinku se šťáva v mase rovnoměrně rozloží a krůta se lépe krájí. U pomalého pečení je tento krok ještě důležitější než u klasického pečení.

Jak docílit křupavé kůže u pomalu pečené krůty?

Pomalé pečení samo o sobě křupavou kůži nevytvoří.

Řešením je krátké dopečení při vyšší teplotě na záv

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pomalu pečená krůta přes noc – jistý postup, šťavnaté maso a klidné

Poradna

V naší poradně s názvem RECEPTY Z VAŘENÝCH VAJEC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel PAVEL.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Recepty z vařených vajec

Koláče

Koláč je druh kulatého pečiva, který se připravuje pečením. V závislosti na připravovaném druhu může být zhotoven z různých druhů těsta. Koláčem se nazývají buď menší drobné kousky pečiva s náplní či bez ní, nebo velký plát těsta s náplní, která může být sladká nebo slaná. V Čechách se nejčastěji jako koláč označuje menší kruhové pečivo, které má ve svém středu sladkou náplň (makovou, tvarohovou, ořechovou, marmeládovou a podobně). Tradiční české koláčky se používají na vesnicích během posvícení jako sváteční pohoštění anebo při významných událostech (například svatba). Jsou většinou malé, s průměrem nepřesahujícím 8 cm, a pouze s jedním druhem náplně a posypané sladkou drobenkou či cukrem. Pečou se z kynutého těsta. Na Moravě se nejčastěji podávají velké kruhové koláče. V některých oblastech mají krajové názvy, například na Valašsku se pečou takzvané frgály, o velikosti přibližně 25 centimetrů v průměru. Jsou z kynutého těsta a plní se nejčastěji povidly z jablek, hrušek či švestek.

Recept na tradiční český koláč

Ingredience: 500 g hladké mouky, 100 g másla, 100 g cukru krupice, 42 g droždí, 200 ml vlažného mléka, 4 žloutky, 1 vejce na potření, 1 balíček vanilkového cukru, kůra z 1 citronu, muškátový oříšek, rozinky na ozdobení

Ingredience na tvarohovou náplň: 250 g měkkého tvarohu, 100 g moučkového cukru, 1 balíček vanilkového cukru, 1 vejce

Ingredience na povidlovou náplň: 200 g povidel, 50 ml rumu, 1 lžička mleté skořice

Postup: Droždí rozmícháme s polovinou vlažného mléka, lžící krupicového cukru, lžící hladké mouky a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Zbylý krupicový cukr, hladkou mouku, vlažné mléko, žloutky, vanilkový cukr, nastrouhanou citronovou kůru, špetku nastrouhaného muškátového oříšku i kvásek promícháme, přidáme rozpuštěné vlažné máslo a vypracujeme vláčné řidší těsto, které necháme na teplém místě 30 minut kynout. Těsto znovu zlehka propracujeme, necháme 30 minut kynout a pak ho rozdělíme na 20 dílků, ze kterých vyválíme kuličky, naskládáme je dostatečně daleko od sebe na plech a necháme opět kynout asi 15 minut, nakonec každou kuličku vytvarujeme na placičku s prohlubní uprostřed. Tvaroh smícháme s moučkovým cukrem i vanilkovým cukrem, povidla rozmícháme se skořicí i rumem a koláčky střídavě naplníme povidly, tvarohem, ozdobíme rozinkami, dáme do trouby a pečeme při 180 °C dozlatova asi 15 minut, hotové přendáme na kovovou mřížku a necháme vychladnout.

Sladké pečení z kvásku

Ingredience na těsto: 400 g kvásku, 400 g hladké mouky (může být bílá

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pečení

Poradna

V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Pečení v pekárně

Recepty na domácí pekárnu

Domácí pekárna chleba se používá k automatickému míchání, hnětení, kynutí a pečení různých druhů chleba, těst a dokonce i dalších potravin, jako jsou džemy, koláče a rizoto. Nabízí pohodlný a bezdotykový způsob výroby pečiva, takže je ideální pro začátečníky nebo ty, kteří mají nabitý program a chtějí čerstvé domácí výrobky bez ruční práce tradičního pečení.

Recepty na chléb

Sendvičové bochníky

Nejčastěji se používá pro standardní bílý, celozrnný a jiný kynutý sendvičový chléb podle jednoduchých, předem odměřených receptů.

Speciální chleby

Dobré pekárny mohou také vyrábět obohacená těsta, jako je brioška, ​​challah a ovocno-ořechový chléb, často s funkcí pro přidání ingrediencí ve správný čas.

Nastavení pouze pro těsto

Program „Těsto“ lze použít k míchání a hnětení různých kynutých těst pro pozdější pečení v klasické troubě, například na pizzové korpusy, bagely nebo housky.

Recepty na těsta

Těsto na pizzu

Oblíbeným použitím je výroba těsta na pizzu, čímž se ušetří nemalé úsilí spojené s ručním hnětením.

Sladké rohlíky a preclíky

Těsto na skořicové buchty, večeře a další sladké pochoutky lze připravit v pekárně chleba.

Recepty na ostatní potraviny

Džemy a zavařeniny

Cyklus „Džem“ nebo „Vaření“ u některých modelů umožňuje vařit a míchat džemy a další zavařeniny.

Koláče a dezerty

Pekárny chleba lze použít k pečení rychlých chlebů, tvarohových koláčů a dokonce i ovocných koláčků.

Slané pokrmy

Díky možnosti ohřevu a míchání mohou pekárny vařit jednoduchá jídla, jako je rizoto, dušené maso a dokonce i míchaná vejce.

Výhody používání pekárny chleba

Pohodlí

Vložte ingredience, stiskněte tlačítko a pekárna se postará o míchání, hnětení, kynutí a pečení.

Plánované pečení

Mnoho modelů má časovače, které vám umožňují nastavit pečení za několik hodin, takže chléb je hotový, kdykoli ho budete chtít.

Čerstvost

Užijte si čerstvý domácí chléb a pečivo bez konzervantů, které se nacházejí v kupovaných produktech.

Všestrannost

Kromě chleba dokáží tyto stroje připravovat různá těsta, koláče a dokonce i některá vařená jídla, což zvyšuje jejich využití v kuchyni.

Zdroj: článek Domácí pekárna

Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit

Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.

Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.

Části hovězí zadní kýty

Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:

• z ořechu,
• vrchního a spodního šálu,
• zadní kýty,
• válečku,
• květové špičky.

Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.

Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.

Květová špička (rump steak)

Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.

Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)

Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.

Vrchní šál (top round steak)

Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.

Spodní šál (bottom round steak)

Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu. Spodní šál má hrubší sv

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Recepty na hovězí zadní kýtu: šťavnaté a jednoduché postupy krok za

Příběh

Ve svém příspěvku RECEPTY NA KARLOVARSKÝ HOUSKOVÝ KNEDLÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucasice.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hary.

Zdroj: příběh Recepty na karlovarský houskový knedlík

FAQ – často kladené otázky

Proč je květák tak často bez chuti, i když ho uvařím podle receptu?

Květák bývá bez chuti hlavně kvůli rozvaření a špatnému dochucení, ne kvůli samotné surovině.

V praxi se květák často vaří příliš dlouho ve velkém množství vody. Chuť se doslova vyvaří a ve vodě skončí to nejlepší. Další problém je podcenění soli a tuku – lidé se bojí dochucovat zeleninu, a pak se diví, že je mdlá. Květák potřebuje jasnou chuťovou oporu: sůl, tuk a správnou teplotu. Jakmile se místo vaření začne péct nebo opékat, chuť se úplně změní.

Musí se květák vždy vařit, nebo existují lepší způsoby přípravy?

Ne, vaření není nejlepší ani jediný způsob přípravy květáku.

Vaření má smysl jen u některých receptů, například u krémových polévek. Pro většinu jídel je ale lepší květák péct nebo opékat. V troubě se zbaví přebytečné vody, získá barvu a chuť se zvýrazní. Na pánvi se zase rychle zatáhne a neztratí strukturu. Jakmile květák přestaneš brát jako zeleninu „do vody“, začne v kuchyni fungovat úplně jinak.

Jak připravit květák tak, aby nebyl cítit typickým zápachem?

Typický zápach vzniká hlavně při dlouhém vaření květáku ve vodě.

Čím déle se květák vaří, tím víc se uvolňují sirné látky, které způsobují nepříjemný zápach. Řešením je kratší tepelná úprava a vyšší teplota. Pečení nebo rychlé opékání problém výrazně omezí. Pomáhá také správné dochucení – sůl, tuk a koření zápach potlačí a zvýrazní chuť. Květák, který se jen dusí ve vodě, bude cítit vždy víc než ten z trouby.

Je květák vhodný pro děti, nebo se mu raději vyhnout?

Ano, květák je pro děti vhodný, pokud je správně připravený.

Děti většinou odmítají rozvařený květák bez chuti. Jakmile se ale objeví ve formě krému, placiček nebo pečených růžic, situace se mění. Jemná textura a známá forma jídla fungují lépe než klasická vařená příloha. Důležité je nepřehánět koření a dát důraz na přirozenou chuť. V praxi se ukazuje, že květák v „převleku“ děti přijímají překvapivě dobře.

Dá se květák připravit dopředu, nebo je vždy lepší čerstvý?

Některé květákové recepty se dají připravit dopředu bez problémů.

Květákový krém nebo pečený květák lze uvařit předem a později ohřát. Chuť tím neutrpí, někdy se dokonce ještě zlepší. Naopak placičky nebo smažené varianty je lepší připravovat čerstvé, protože po ohřátí ztrácí strukturu. Pokud plánuješ vaření dopředu, vyplatí se zvolit recept, který s tím počítá.

Jaký tuk je na přípravu květáku nejlepší?

Neexistuje jeden univerzální tuk, záleží na způsobu přípravy.

Na pečení v troubě se osvědčuje olej, který snese vyšší teplotu a květák rovnoměrně obalí. Do polévek a krémů je vhodné máslo, které

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nejlepší recepty z květáku

Příběh

Ve svém příspěvku PEČENÍ V PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Najka.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.

Zdroj: příběh Pečení v pekárně

Charakteristika

Telecí maso je bledě růžové až růžové, jemně vláknité, měkké konzistence a libové. Obsahuje více vody než maso hovězí. Vzhledem k malému podílu tuku je lehce stravitelné a vhodné na dietní a dětskou výživu. Telecí maso má příjemnou chuť s vůní po mléce. Nejlepší je z tří- až pětitýdenních savých telat o hmotnosti kolem 60 kg. Barvu a strukturu masa ovlivňuje výživa. Na trhu lze koupit maso z mléčných telat, která jsou krmena jen mlékem, a běžné telecí, to je z telat krmených pící. Maso z mléčných telat je mnohem světlejší a křehčí. Vedle delikátní chuti nelze ani opomenout význam telecího z nutričního hlediska. Telecí má kalorickou hodnotu 580 kJ/100 g, jen 6 % tuku a 21 % bílkovin. Díky těmto hodnotám je toto maso nepostradatelné pro jedince s dietou s nižším obsahem tuku a s redukční dietou.

Dělení telecího masa podle jakosti:

• 1. třída – kýta;
• 2. třída - ledviny, žebra, plec, hrudí;
• 3. třída – kližka, kolínka, krk, pupek.

Použití jednotlivých částí podle užitkovosti:

• kýta – minutky (řízky, medailónky, filé), pečení, dušení, smažení;
• plec – mleté úpravy, dušení, rizoto, ragú;
• ledvina, žebra – pečení, dušení, minutky;
• krk – na pečení, mletá úprava;
• hrudí – pečení, plnění, vaření, zadělávání, dušení;
• pupek – pečení, plnění, dušení, mleté úpravy;
• kolínka – vaření, dušení, pečení;
• nožičky – vaření, na rosoly;
• telecí droby – mezi telecí droby patří játra, srdce, plíce, jazyk, mozek, okruží (předžaludky telat a část střeva), slezina, brzlík (růstová žláza).

Díky výše popsané struktuře se telecí maso tepelně upravuje velmi rychle. Musíme dávat pozor při pečení a smažení, protože telecí maso má sklon k rychlému vysychání. Zásadně používáme nižší teploty a kratší čas přípravy. Lehké obalení masa v mouce před smažením udrží maso šťavnaté. Výjimečnou chuť telecího masa podtrhne kombinace s jemnými krémovými omáčkami, zeleninou a bylinkami. Všechny části určené na rychlou úpravu (pečeně, kotlety, svíčková, steaky) jdou výtečně kombinovat se všemi druhy hub. Přestože jde o maso libové, je například u pečeně žádoucí vrstvička tuku (tukové krytí), která chrání maso během kulinářské úpravy před vysušením. Tuk odstraňujeme zásadně až z upečeného masa.

Zdroj: článek Telecí maso

Zkušenosti s parní troubou

Parní trouby patří poslední dobou mezi nejprodávanější spotřebiče, a to hned z několika důvodů: pokrmy z parní trouby jsou chutné i bez použití tuku, není nutné ani příliš solit, jídlu zůstává vlastní aroma. V parní troubě lze najednou připravovat celé menu, takže vám zůstává čas na jinou činnost. Parní trouby nabízejí jednoduché ovládání, většina jich má displej, který vás navede přesně krok po kroku. Kombinované parní trouby je možné používat jako parní i horkovzdušné, nebo i současně. Dalším plusem těchto trub je jejich snadné čištění a údržba, na stěnách nic nepřilne.

Multifunkční parní trouby dovolují použít jak páru s různou intenzitou (vaření v páře se 100% vlhkostí, nastavení teploty od 50 do 96 °C, pečení s 25% vlhkostí od 50 do 23 °C, pečení s 50% vlhkostí s teplotou od 50 do 130 °C), ale také páru zcela vypnout a péct jako v horkovzdušné troubě. Nebo programy kombinovat.

Potraviny si při tomto pečení uchovávají vitamíny, stopové prvky a citlivé živiny i svoji přirozenou chuť a barvu. Pokrmy proto není potřeba tolik solit, výrazně kořenit ani k nim přidávat tuky. U řady pokrmů se také výrazně zkrátí doba přípravy, nic se nevysuší. A například knedlíků byste nikdy nepřipravili v jednom hrnci takové množství, jaké zvládnete najednou v multifunkční troubě. Pro ty, kteří se věnují více domácím činnostem najednou, je určitě příjemné i to, že třeba u rýže nebo u knedlíků se ani po překročení doporučené doby nic nestane. A také se nemusíte bát trouby zaprskané od tuku. Díky páře je údržba rychlá a snadná. Možná ještě větší zážitek nabízí pro laiky vaření knedlíků. V páře je totiž nemůžete rozvařit, ani kdybyste dobu přípravy přetáhli o několik minut.

Kombinované parní trouby dokážou nejen vařit v páře, ale také péct. Vaření v páře, pečení nebo kombinace obojího není pro kombinovanou parní troubu problém díky jemné páře a volitelnému doplňkovému horkému vzduchu. Díky jemné páře se chutě plně rozvinou, aniž byste museli přidávat tuk navíc. Některé trouby jsou vybaveny vlastní nádrží na vodu, jiné potřebují přípojku vody.

Ve třech úrovních vnitřního prostoru parní trouby připravíte kompletní menu, například brambory, rybu a zeleninovou přílohu. Jediným omezením je jednotná teplota páry. Takže vy jen připravíte suroviny a parní trouba se postará o varný proces, aniž byste museli být trvale ve střehu. A výsledek vaření přitom bude zaručen. A i když budete vařit tři aromaticky různé suroviny, přenos jejich vůní mezi sebou navzájem je vyloučen. Do vnitřního prostoru parní trouby je totiž neustále přiváděna nová pára, takže přenos aromatických látek není možný.

Další předností parní trouby je,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Parní trouba

Poradna

V naší poradně s názvem BOBKOVY LIST A PUKLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena kremenova.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Bobkovy list a puklice

Zavařování švestek v troubě

Švestky patří mezi nejvíce zavařované druhy ovoce. Oblíbené jsou především jako kompot nebo povidla – a ta jdou připravit i v troubě nebo v remosce.

Při zavařování švestek by se mělo dodržet několik základních pravidel – plody musí být samozřejmě kvalitní, nepomačkané; nálev se do sklenic k švestkám přidává vychladlý; švestky se před vložením do sklenic propíchají dřevěným párátkem (plody budou lépe vstřebávat cukr a slupky nepopraskají); zavařování trvá 15 až 20 minut v teplotě 85 °C.

Ingredience

• 2 kg švestek bez pecek,
• 1 l vody,
• 400 g pískového cukru,
• 2 tyčinky skořice,
• citrónová kůra,
• 4 lžíce citrónové šťávy,
• 4 lžíce rumu,
• 4 hřebíčky,
• 3–4 celé kousky badyánu.

Postup

Švestky, které chcete použít do kompotu, by měly být bez vad (bez zvrásnění, plísně, hniloby). Švestky proto pečlivě vybírejte. V následujícím kroku pak švestky důkladně operte ve studené vodě a vypeckujte. Na plotnu postavte hrnec, do něhož nalijete 1 l vody, vysypete 400 g pískového cukru a vložíte 2 tyčinky skořice, citrónovou kůru, šťávu, hřebíček a rum. Gurmáni mohou zaměnit hřebíček za badyán. Vše dobře svařte (minimálně 10 minut) a následně nechte vychladnout. Mezitím si důkladně omyjte kompotové sklenice a víčka. Nechte je okapat, případně je vytřete do sucha a připravte na plnění švestkami. Suché a čisté sklenice naplňte vypeckovanými švestkami. Sklenice naplněné švestkami zalijte vychlazeným nálevem. Vrchní část sklenic otřete, přiložte víčko a důkladně uzavřete. Pomoci si můžete i speciálním víčkovačem. Zavíčkované sklenice postavte vedle sebe do plechového pekáče, kam následně vlijte studenou vodu do výšky cca 2 cm ode dna. Pekáč potom i se sklenicemi vložte to trouby předehřáté na 175 °C a zavařujte do té doby, dokud se ode dna sklenice nezačnou uvolňovat bublinky, což trvá přibližně 40 minut. Troubu pak vypněte a sklenice se švestkami nechte vychladnout.

Zdroj: článek Švestky

Pečený bůček v remosce

Ingredience:

• 1 kg vepřového bůčku bez kosti a kůže
• 5 stroužků česneku
• 50 ml oleje
• grilovací koření
• pepř
• sůl

Postup:

Maso očistěte, omyjte a osušte. Nakrájejte na tenčí plátky. Z grilovacího koření, oleje a prolisovaného česneku si připravte marinádu, kterou potřete jednotlivé plátky. Bůček vložte do remosky a opékejte po obou stranách. Průběžně maso polévejte nebo potírejte zbylou marinádou. Pečte na plný výkon asi 1 hodinu. K takto pečenému bůčku se hodí smažené či vařené brambory, dušená zelenina a různé zeleninové saláty.

Zdroj: článek Pečený bůček

Příběh

Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naděžda.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava.

Zdroj: příběh Recept na buřtguláš

Buřty na pivu s lečem

Ingredience: 600 g zeleninového leča, 300 g žampionů, 400 g čertovských špekáčků, 300 g maďarského točeného salámu, 2 dl kečupu, 2 dl polotmavého piva

Technologický postup: Do remosky vylijeme ze sklenice lečo. Na něj naskládáme nakrájené žampiony. Pak navrstvíme uzeninu, točený salám rozkrojený na poloviny a špekáčky nařezané jako na oheň. Vše postříkáme kečupem a nakonec zalijeme pivem. Pečeme v remosce. Občas kontrolujeme a obracíme vrstvy, aby se špekáčky nepřipalovaly. Podáváme s chlebem.

Zdroj: článek Buřty na pivu

Poradna

V naší poradně s názvem BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri Fabian.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Bobkovy list a puklice

Druhy dýní

Dýně můžeme rozdělit do dvou skupin, a to na jedlé druhy a okrasné druhy.

Jedlé druhy dýní

• Baby Boo:Tato dýně má krásnou bílou barvu se žebrováním, velmi se hodí na vaření, je však chutná i v syrovém stavu.
• Dýně obecná: V našich podmínkách je nejčastěji pěstovaným druhem dýně. Její vyzrálé plody dosahují hmotnosti až několika desítek kilogramů. Vhodná je k vaření i kompotování.
• Dýně Hokaido: Pochází z japonského ostrova Hokaido. Má sladkou chuť, jež se podobá bramborám nebo pečeným kaštanům, a řadí se k nejmenším pěstovaným dýním vůbec, dosahuje totiž hmotnosti přibližně jen 0,7 až 2,5 kilogramu. Barvu mívá od žluté až po sytě oranžovou. Dužinu má oranžovou. Dýně Hokaido je známá především díky svým pozitivním účinkům na lidské zdraví.
• Dýně máslová: Je nejsladší ze všech. Navíc je po uvaření krásně krémová. Má tvar hrušky, světle béžovou oranžovou slupku a uvnitř je sytě oranžová. Je vhodnější ji oloupat, hodí se na polévky, na pečení nebo jako příloha například k rýži nebo kuřecímu masu.
• Festival dýně: Patří mezi žaludové dýně. Vzhledem ke svému tvaru a žluto-bílo-zelenému zabarvení na povrchu je velmi vhodná k dekorativním účelům, je ji však možné využít také v kuchyni. Je totiž velice lahodná i v syrovém stavu.
• Chameleon: Je dýně žaludového tvaru, kterou je díky jejím krásným barvám možné použít jako dekoraci. Velmi vhodná je však také na vaření, má totiž jemnou oříškovou chuť, je možné ji i déle skladovat. Díky tomu, že roste jako keř, není ani její pěstování náročné na prostor.
• Iron Cup: Tato dýně je na povrchu zelená a uprostřed světle oranžová. Je vhodná pro jakoukoli kuchyňskou úpravu, především pak na polévky. Díky její konzistenci je možné ji skladovat nezvykle dlouho, zhruba až jeden rok.
• Kamo Kamo: Dýně výborně se hodící pro svou sladkou chuť k přípravě sladkých dipů. Má oranžovo-zelený žebrovaný povrch, a tak může sloužit i jako decentní dekorace.
• Korunní princ: Dýně své jméno získala podle korunky, která na plodu vyrůstá. Tento druh je na povrchu bílý, ale dužinu má sytě oranžovou.
• Marina di Chioggia: Tento druh dýně má kvalitní dužinu, která má tmavou nebo šedozelenou barvu. Výborná je pečená anebo dušená ve vlastní slupce.
• Muškátová dýně: Dýně je na povrchu žebrovaná a zelená, uvnitř je sytě oranžová. Má poměrně hutnou dužinu. Tento druh dýně je výborný i v syrovém stavu.
• Německá centýřová dýně: Tato dýně je vhodná na kompotování. V našem mírném klimatu se jí velice daří a její pěstování vůbec není složité ani náročné.
• Olejová dýně: Je vyhledávaná pro svá vynikající semínka, která je však nejdříve potřeba řádně usušit. Nachází se v nich celá řada vitaminů a minerálů.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jak zpracovat dýně

Příběh

Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Domácí šunka

Recepty Zdeňka Pohlreicha

Recepty od Zdeňka Pohlreicha jsou srozumitelně napsané, včetně všech rad a tipů. Na rozdíl od jiných návodů jídel jsou popsány a nafoceny postupy u základních jídel. Použité potraviny v receptech jsou běžně dostupné v obchodech. Popisy jídel zvládnou i začátečníci, kteří neumí vařit. Recepty jsou ovšem přínosem také pro zkušené kuchaře.

Steak podle Zdeňka Pohlreicha

Ingredience: steak z roštěnce (porce á 200–300 g)

Marináda: plnotučná hořčice, worcestrová omáčka, limetka, čerstvě namletý pepř, hrubozrnná sůl

Zelenina: lilek, cuketa, paprika, cibule, česnek (3 stroužky), asi 10 cherry rajčátek, olivový olej, balzamikový ocet, bylinky (např. bazalka, tymián), sůl, pepř

Pečivo: na plátky nakrájené housky ze včera, olivový olej

Postup: Roztopte gril. Než teplota dosáhne potřebných vysokých hodnot (asi 250 stupňů), vložte steaky do misky, potřete je hořčicí a worcestrovou omáčkou, pokapejte limetkovou šťávou, osolte a opepřete (obě strany). Nechte je asi 20 minut marinovat. Zeleninu nakrájejte na kousky dle svých estetických požadavků (lilek nechte „vyslzet“ – posypte solí a asi po 15 minutách osušte). Kousky zeleniny promíchejte s olivovým olejem a trochou balzamikového octa, posypte nasekanými bylinkami, posolte a opepřete. Udělejte z alobalu misku, směs do ní vložte a uzavřete. Zeleninu v alobalu grilujte na přímém žáru asi 30 minut, steaky 12 minut (6 minut z každé strany pro střední propečení) a tousty (respektive nakrájené housky) asi 1 minutu. Steaky poté nechte 3 minuty „dojít“, tousty pokapejte olivovým olejem.

Kulajda podle Zdeňka Pohlreicha

Ingredience: 100 g sušených hub (je-li sezóna, použijte čerstvé houby), 1 l vývaru (Pohlreich používá hovězí), 50 g másla, 100 g hladké mouky, 150 g brambor, 4 slepičí vejce, 50 g kopru, 2 polévkové lžíce octa, 300 ml mléka, 100 ml smetany, sůl a pepř

Postup: Začnete přípravou světlé jíšky z másla a hladké mouky. Do kastrůlku vhodíte máslo, rozehřejete, přidáte mouku a zamícháte. Za stálého míchání zalijete hovězím vývarem, osolíte, přidáte pepř a přivedete k varu. Do základu kulajdy dáte houby (Pohlreich používá sušené houby, které namočil do vody) a na kostky nakrájené brambory. Vaříte velice zvolna 40 minut. Přilijete mléko, smetanu (dobré je použít zakysanou smetanu, může být i smetana ke šlehání) a dochutíte.

Ztracená vejce

Mezitímco se kulajda vaří, připravíte si zastřené vejce. Snahou šéfkuchařů je, aby bílek ztuhl a žloutek zůstal tekutý. Podle Pohlreicha jsou pro úspěch klíčové dvě věci: „supr“ čerstvé slepičí vejce a že voda, do níž vajíčko umístíme, se bude vařit pomalinku.

Pohlr

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nejlepší kuchař Zdeněk Pohlreich

Příběh

Ve svém příspěvku SMOOTHIE RECEPTY KOMENTÁŘ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Skokova.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mášinka.

Zdroj: příběh Smoothie recepty komentář

Svět pečení

První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.

Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.

Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.

Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.

V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pečení

Pečené kuře – základní recept

Suroviny:

• 1 kuře
• 50 g másla
• 200 ml vody
• lžíce mleté sladké papriky
• sůl

Postup:

Začneme tím, že po vybalení kuře důkladně opláchneme vodou a obereme zbytky peří, které na kuřatech občas bývají. Očištěné kuře můžeme naporcovat, což nejen zkrátí dobu pečení, ale také nemusíme v průběhu pečení kuře otáčet. Bez ohledu na to, zda budeme kuře porcovat, nebo je budeme péct vcelku, nejdříve maso ze všech stran osolíme. Osolené kuře vložíme do pečicí nádoby a potřeme mletou sladkou paprikou rozmíchanou v troše vody. K potírání kuřete je nejlépe použít mašlovačku. Okořeněné a osolené kuře poklademe tenkými plátky másla, podlijeme vodou a dáme péct do vyhřáté trouby. Pokud kuře pečeme odkryté, je vhodné dát pekáč v troubě co nejníže, aby se nám nejvýše položené části kuřete nepřipalovaly. Pečení začínáme při teplotě 180 °C, při které kuře pečeme přibližně hodinu. V průběhu pečení kuře občas potřeme zbytkem papriky rozmíchané s vodou, střídavě výpekem z pekáče. Pokud se nám voda příliš vypeče, samozřejmě ji dolijeme. Po hodině pečení zkontrolujeme, zda se na kuřeti vytvořila zlatavá křupavá kůrčička. Pokud ano, pouze zavřeme troubu a při stejné teplotě dopékáme dalších dvacet minut. Pokud je však kůže kuřete měkká a bledá, zvýšíme teplotu na 220 °C a kuře za občasného pomazání pečeme ještě asi dvacet minut.

Pečené kuře můžeme podávat s vařenou rýží, ale také s vařenými či opečenými bramborami, bramborovou kaší, méně častá je varianta s nudlemi. V případě, že pečeme kuře vcelku, položíme je nejdříve prsní částí dolů a po 40 minutách pečení otočíme.

Zdroj: článek Recepty na pečené kuře

FAQ – Často kladené otázky

Jak dlouho péct krůtu?

Doba pečení krůty závisí na její velikosti a způsobu přípravy. Obecně platí přibližně 45–60 minut na 1 kg masa. Při pomalém pečení při nižší teplotě může být doba delší, ale maso je výrazně šťavnatější.

Jak správně upéct krůtu, aby nebyla suchá?

Základem je pomalé pečení, pravidelné přelévání výpekem a zakrytí krůty v první fázi pečení. Doporučuje se také nechat maso po upečení alespoň 15–20 minut odpočinout.

Je lepší péct krůtu v celku, nebo porcovanou?

Pečená krůta v celku působí slavnostně, ale porcovaná krůta nebo jednotlivá stehna se pečou rovnoměrněji a rychleji. Volba záleží na příležitosti a počtu strávníků.

Jaká je ideální teplota pro pečení krůty?

Nejčastěji se doporučuje péct krůtu při 170–180 °C. U pomalého pečení lze začít i na 90–100 °C a teplotu zvýšit až v závěru.

Jaké přílohy se hodí k pečené krůtě?

Tradiční je pečená krůta se zelím, houskové nebo bramborové knedlíky, mlinci či bramborová kaše. Lehčí variantou jsou pečené brambory, rýže nebo zeleninové saláty.

Lze krůtu péct přes noc?

Ano, pomalu pečená krůta přes noc při velmi nízké teplotě je osvědčený způsob, jak dosáhnout maximální křehkosti masa. Ráno se krůta pouze dopeče dozlatova.

Zdroj: článek Pečená krůta – recepty

FAQ – často kladené otázky

Jakou teplotu používá Pohlreich na pečený květák?

Pečený květák podle tohoto stylu se připravuje při vysoké teplotě, obvykle kolem 220–240 °C. Právě teplota je klíčem k chuti.

Nižší teploty vedou k dušení a vařené chuti, která květák zabije. Pokud se bojíte připálení, snižujete teplotu zbytečně – místo toho hlídejte barvu a prostor na plechu. Bez vysoké teploty se chuť nikdy nerozvine.

Proč je můj pečený květák hořký?

Hořkost vzniká tehdy, když je květák přepálený nebo vysušený bez dostatku tuku. Ne každá tmavá barva ale znamená hořkost.

Pokud květák páchne spáleninou a chutná štiplavě, je už za hranou. Při správném postupu jsou tmavší okraje žádoucí a dávají chuť. Rozhoduje rovnoměrné opečení a správný tuk, ne jen čas.

Musí se květák před pečením vařit?

Ne, květák se na pečení předem nevaří, pokud ho děláte na růžičky. Vaření by ho zbytečně nasáklo vodou.

Syrový květák při vysoké teplotě změkne a zároveň se opeče. Předvaření má smysl jen u celého květáku nebo velmi velkých kusů. U běžného domácího pečení je syrový květák lepší volba.

Jaký tuk je na pečený květák nejlepší?

Nejlépe funguje olej s vyšším bodem zakouření, například řepkový nebo slunečnicový. Tuk musí vydržet vysokou teplotu.

Máslo se může pálit, pokud ho použijete od začátku. Pokud chcete máslovou chuť, přidejte ho až ke konci. Bez dostatku tuku bude květák suchý a mdlý, i když je správně upečený.

Kdy solit květák – před nebo po pečení?

Sůl patří na květák už před pečením, aby se chuť rovnoměrně rozvinula. Solení až po upečení nestačí.

Správně osolený květák chutná plně a ne ploše. Sůl pomáhá vytáhnout chuť a podpořit opečení. Strach z přesolení často vede k tomu, že je květák chuťově prázdný.

Jak poznám, že je květák správně upečený?

Správně upečený květák má tmavší, opečený povrch a měkký střed. Vůně připomíná pečení, ne vaření.

Když do něj píchnete vidličkou, měl by jít snadno propíchnout, ale nerozpadat se. Pokud je měkký, ale bledý, byl pečený při nízké teplotě. Pokud je tvrdý a hořký, byl přepálený.

Dá se pečený květák udělat bez oleje, aby chutnal?

Bez oleje se pečený květák neudělá chutně v tomto stylu. Tuk je zásadní součást výsledku.

Pokusy o „zdravé“ pečení bez tuku končí suchým a nevýrazným jídlem. Pokud chcete méně tuku, použijte ho méně, ale úplně ho nevynechávejte. Chuť bez tuku prostě nevznikne.

Proč restaurace zvládne celý květák a doma to nejde?

Restaurace mají výkonnější trouby a přesnější kontrolu teploty. Celý květák vyžaduje rovnoměrný žár.

Doma se celý květák často upeče nerovnoměrně – povrch je hotový, střed syrový. Proto jsou růžičky v domácích podmínkách ji

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pečený květák podle Pohlreicha: proč doma často nechutná a co změnit,