VARFARIN A ZELENINA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Cererit je hnojivo, kterým můžete hnojit zeleninu, keře, stromky. Cererit lze koupit buď pouze s N+P+K, nebo s N+P+K+hořčík, jiný je s mikroprvky. Cererit obsahuje dusík. Hnojí se s ním asi od února do července, právě kvůli obsahu tohoto prvku. Pokud by neobsahoval dusík, tak by se s ním hnojilo celoročně. U každého výrobce Cereritu se podíl dusíku liší.
Dávkování
Dávkování lze předpokládat podle nároků rostlin na 1 ha:
košťáloviny: 800–1500 kg
kořenová zelenina: 600–1200 kg
plodová zelenina: 600–1000 kg
listová zelenina: 400–600 kg
cibule: 700–1 000 kg
jádroviny a peckoviny: 800–1 000 kg
drobné ovoce: 600–700 kg
okrasné rostliny: 250–500 kg
Doporučené dávkování Cereritu na 1 m2 plochy za rok:
Sušení potravin je nejjednodušší a nejpůvodnější konzervační metoda, kterou lidé praktikují už celá tisíciletí. Dnes mnohde upadlo sušení potravin v zapomnění, i když právě tímto šetrným způsobem můžeme zachovat důležité účinné i aromatické látky. Pouze vitamín C se při sušení odbourává, musíme ho tedy získat z jiné stravy.
Sušením se stávají potraviny nejen trvanlivějšími, ale jsou i lehčí a zmenší se jejich objem, takže pro jejich uskladnění potřebujeme málo místa. Spotřeba energie při sušení potravin je poměrně malá, zejména tehdy, když využíváte jen tepelné zdroje, které máte po ruce. Pokud chcete sušit větší množství potravin, vyplatí se pořídit si sušičku. Potraviny se takto konzervují bez jakýchkoliv přísad (v protikladu ke koupeným sušeným plodům), takže je konzumujeme přírodně čisté.
Bez vody nemůže existovat život – přesně tento princip se při sušení využívá. Sušeným potravinám se během hodin nebo dní odebírá za kontrolovaných podmínek voda, takže v nich nakonec žádné mikroorganismy nemohou žít. K sušení se nejlépe hodí ovoce, zelenina, houby a bylinky. Ideální teplota pro proces sušení je mezi 30 až 70 °C, přičemž je třeba se starat o pravidelné větrání, abychom se zbavili odpařené vlhkosti. Nejšetrnější je sušení při co možná nejnižší teplotě, protože pak zůstanou zachovány důležité živiny. Čím je vyšší teplota sušení, tím více živin se zničí.
Ovoce musíte pečlivě vybrat, umýt, dobře osušit a odstranit stopky. Peckovité ovoce se vypeckuje. Jádrové ovoce se zbaví jádřinců a dužina se pokrájí na kousky nebo kolečka. Vcelku se suší jen třešně, švestky a bobule. Všechno ostatní ovoce se krájí na nepříliš velké kusy, řezy nebo kolečka.
Druhy ovoce se světlou dužinou ponořte před sušením krátce do slané nebo citrónové vody nebo je postříkejte zředěnou kyselinou citrónovou, aby nezhnědly. Můžete je také blanšírovat v horkém cukerném roztoku s trochou citrónové šťávy, čímž se zvýrazní jejich sladká chuť. Ze zeleniny se hodí k sušení především kořenová a cibulová zelenina, ale v poslední době jsou vyhledávaná i sušená rajčata k rozmanitému použití v kuchyni. Zelenina se očistí, umyje a kuchyňsky připraví. Tvrdá zelenina se před sušením blanšíruje (to později zkrátí čas vaření).
Houby se jen přeberou a očistí, v žádném případě se neumývají. Otlačená nebo červavá místa velkoryse vykrojte. Houby, které už nejsou pevné (nedají se krájet), se k sušení nehodí. Větší houby nakrájejte na tenké plátky, malé se mohou navléct vcelku na provázek a usušit.
Bylinky na kořenění i na čaj se jen přeberou a malé snítky nebo větvičky se svážou do svazečků. Z
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jako vždy si nejprve očistíme a odblaníme maso. Maso můžeme prošpikovat špekem a osolit. Maso je dobré nechat marinovat několik hodin (někdo doporučuje i 24 hodin). Připravené maso si můžeme nejprve zprudka osmažit na pánvi, dokud se nezatáhne a pak ho vložit do pekáče. K masu přidáme očištěnou a najemno nakrájenou zeleninu a připravené koření. Vše ještě zakápneme olejem a dostatečně podlijeme vodou. Vše pečeme v troubě tak dlouho, dokud nezměkne nejen maso ale i zelenina. Maso se zeleninou je potřeba čas od času polévat. Jakmile je maso i zelenina měkké, vyndáme z pekáče kuličky koření a bobkové listy. Maso pak z pekáče můžeme vyndat, a pokud je zelenina stále na kusy, můžeme ji rozmixovat.
K tomuto pokrmu se hodí podávat jako příloha bramborový knedlík nebo brambory.
Zda je rajče ovoce, nebo zelenina, byla velmi zapeklitá otázka a botanici na ni nemohli najít shodnou odpověď. Nakonec tento spor rozhodli právníci, v roce 1893 o tom rozhodoval Nejvyšší soud Spojených států ve sporu Nix vs. Hedden. Problém zdánlivě banální měl své ekonomické opodstatnění. Na ovoce se tehdy nevztahovala dovozní cla, kdežto na zeleninu ano. Soud vynesl verdikt, že rajče je zelenina.
Ingredience: 250 g šalotky, 2 žluté a červené papriky, 700 g malých cuket, 4 lžíce olivového oleje, 1 menší snítka rozmarýnu, 1 bobkový list, 3 lžíce octa Balsamico, 2 lžíce portského červeného vína, 1 stroužek česneku, 1 menší svazek bazalky, pepř, sůl
Postup: Papriky opláchneme a opečeme v troubě při 250 °C, až se na slupce začnou tvořit puchýřky. Během grilování jednou obrátíme. Papriky vyjmeme, osolíme a necháme vychladnout pod vlhkou utěrkou. Cukety opereme, špičky odřízneme. Šalotky oloupeme a oba druhy zeleniny podélně rozpůlíme. Na plechu smícháme olej, jehličky rozmarýnu, sůl, rozdrcený bobkový list a pepř. V této směsi obalíme šalotky a cukety. Poté je naskládáme na plech tak, aby šalotka byla pokrytá. Zasuneme do střední části trouby vyhřáté na 220 °C a 30 minut zapékáme, dokud zelenina nezhnědne. Papriky oloupeme, jadérka a stopku odstraníme. Šťávu z paprik smícháme s octem, portským, solí a pepřem. Česnek a bazalku nasekáme. Papriku pokapeme šťávou, opepříme, posypeme bazalkou a česnekem, dáme stranou do tepla. Na servírovací mísu naaranžujeme všechnu zeleninu a podáváme.
Zelenina jako papriky, rajčata, okurky, ředkvičky, brokolice, cibule, cuketa, česnek, tudíž v podstatě skoro veškerá naše zelenina, má nízkou energetickou hodnotu, a proto ji směle zařaďte při redukci do svého jídelníčku. Například paprika a okurka mají jen minimum kalorií.
Patison je zelenina příbuzná dýni či tykvi. Má většinou bílou, žlutou či světle zelenou barvu, nepravidelný tvar podobný květu slunečnice. Roste na zelené keříkovité rostlině, která rodí až deset plodů. Bílá dužnina chutí připomíná cuketu, lilek, dýni a také se podobně zpracovává. Patison je pokrytý tuhou slupkou, která odolává nákaze po delší dobu než běžná zelenina.
Tato zelenina není v českých kuchyních moc rozšířená, ačkoliv výborně chutná. Koupíme ji v supermarketech a obchodech s ovocem a zeleninou. Slupka by měla být neporušená, napnutá, tvrdší bez známek plísně a poškození.
Lze je jíst i se semeny a slupkou. Patisonů je řada barvou i tvarem odlišných druhů. Obsahují důležité minerální látky a vitamín C.
Technologický postup: Vepřovou plec opláchneme, osušíme a nakrájíme na kostky. Maso krájíme přes vlákno (i když se nakonec třeba mírně rozvaří, nebudou strávníci zápasit s dlouhými vlákny masa). Cibuli oloupeme a nakrájíme. V kastrolu rozpustíme asi dvě lžíce vepřového sádla (žádný jiný tuk se nedoporučuje) a při nízké teplotě a za stálého míchání osmažíme cibuli. Přidáme maso a zvolna orestujeme. Když jsou kousky masa zatažené, přidáme vrchovatou lžíci sladké mleté papriky. Zamícháme. Nejlepší mletá paprika je maďarská, která se prodává pod označením csemege, lahůdková. Kvalitní maďarská lahůdková paprika se vyznačuje plnou, opravdu paprikovou chutí a je nesrovnatelná s červeným práškem, který se prodává u nás. Můžeme přidat i půl lžičky maďarské pálivé (csípős). I ta má (na rozdíl od chilli) paprikovou chuť. Paprikové lusky zbavíme jader, opláchneme a nakrájíme na menší proužky. Rajčata spaříme a oloupeme, nasekáme na kousky. Tento krok není bezpodmínečně nutný, někde do perkeltu přidávají rajčata neloupaná, jen posekaná. Kvalita zeleniny se odrazí na chuti. Proto je lepší perkelt vařit v době, kdy je na trhu dostatek čerstvé zeleniny. Zeleninu přidáme k masu. Přidáme asi dvě lžičky soli, chvíli mícháme, stále při mírné teplotě. Pak přiklopíme poklicí. Asi za pět minut odklopíme a zkontrolujeme, kolik vlastní šťávy pustila zelenina a maso. Když byla zelenina čerstvá, masitá, sahá šťáva tak do poloviny celkové vrstvy pokrmu. Tak by to mělo být. Když byla zelenina bez šťávy, přikápneme velice malé množství vody. Při tomto stavu tekutiny perkelt pomalu dusíme pod pokličkou. Teplotu pod kastrolem nezvyšujeme. Občas zkontrolujeme, jestli se šťáva nevyvařila – to by hrozilo připálení. Jestliže přidáváme vodu, tak opět jenom maličko – do polovičky vrstvy. Maso se musí dusit, ne vařit ve vodě. Když je maso měkké, odkryjeme pokrm, zvýšíme teplotu a zredukujeme do zahoustlé konzistence. Perkelt se na talíři neroztéká. Do tohoto perkeltu se nepřidává žádné moučné nebo jiné zahušťovadlo, hustoty se docílí jen závěrečným odpařením. Nakonec pokrm ochutnáme, případně přisolíme nebo zostříme přídavkem malého množství mleté pálivé papriky. V Maďarsku se perkelt podává buď s noky (nokedli) nebo s drobnými těstovinami (tarhonya). Místně, ale ne všude, může být na talíři zakápnutý malým množstvím smetany.