Těsto si hezky odpočinulo a je připravené na další zpracovávání. Odkrojte si část těsta a na vále pomoučeném hladkou moukou ho vyválejte na tloušťku asi 5 mm. Doporučuji takto připravené těsto opatrně přenést na připravený pečicí papír a pak začít vykrajovat. Uděláte-li to obráceně, může se vám stát, že se jednotlivé tvary dílů zdeformují a pak se vám bude chaloupka hůře slepovat.
Tak zpět k vykrajování, začněte spodním, největším dílem, jak jsem již uvedla, tento díl můžete vykrajovat od oka, jeho rozměr by měl být asi 20 x 30 cm a vlastně vůbec to nemusí být ani obdélník, jen je důležité, aby se vám pak na něj chaloupka vešla.
Znovu si odkrojte díl těsta, vyválejte, přeneste na pečicí papír a vykrájejte 2x díl střechy, 2x boční díl, 2x přední díl, 1 dveře a 2x díl na komín. Zbylo-li vám těsto, vykrájejte si pomocí formiček například stromečky a sněhuláky, nemáte-li formičky, musíte si udělat své šablony.
Máte-li takto připravené jednotlivé díly chaloupky, předehřejte si troubu na 180 °C, dejte díly i s pečicím papírem na plech a upečte je. Doba pečení jednoho plechu bude asi 20 minut, ale raději si to pohlídejte, přeci jen každá trouba peče trochu jinak.
Až vyndáte plech z trouby, přendejte jednotlivé díly na mřížku a nechte vychladnout. Co musíte ale ještě stihnout, než díly vychladnou, je do předního a zadního dílu vyřezat okýnka a dveře. Kdybyste nechali díly vychladnout a chtěli to vykrajovat až později, dělalo by se vám to špatně, protože perníčky budou tvrdé, než se rozleží, a praskaly by vám. Komínové díly rozdělte na polovinu, takže vám vzniknou 4 kusy, do 2 kusů je potřeba vyříznout sklon střechy, abyste pak mohli komín umístit na vrchol střechy. Vyřízněte tedy na užší straně tvar obráceného písmene V. Nepovede-li se vám úplně přesně odhadnout daný sklon a vznikne-li vám mezi komínem a střechou malá mezera, nic se neděje, vše při zdobení zamaskujete.
Ve svém příspěvku KADIDLO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
prosím o radu,udělala jsem kadidlovou tinkturu [ 1 díl kadidlo a 2 díly 80%
alkohol ],dala jsem 1 kapku do vody - která se nerozpustila - nevím,kde je
chyba,děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o produkt živočišného původu. Včelí jed je čirá, bezbarvá tekutina s charakteristickou dráždivou aromatickou vůní a hořkokyselou chutí. Jed vzniká v těle samic včely medonosné jako sekret jedové žlázy, což je trubicovitá, 10 až 25 mm dlouhá, vidlicovitě zakončená žláza, která začíná produkovat jed ihned, jakmile se včela vylíhne. Žláza ústí do jedového váčku, ve kterém se jed shromažďuje. Existuje několik faktorů, které ovlivňují množství a kvalitu včelího jedu. K nejvýznamnějším patří stáří včely (16.–18. den života je dělnice fyziologicky nejzdatnější, stává se strážkyní a střeží česno, otvor do úlu, proti nepřátelům), dále bílkoviny v potravě (nedostatek bílkovin vede k malé produkci jedu a naopak) a druh včely (útočné bodavé včely versus mírné neútočné včely). Jako další faktory působí také klimatické podmínky a roční období.
Jedová žláza i jedový váček jsou součástí komplexu označovaného jako žihadlový aparát. Samotné žihadlo je chitinový mechanismus se 2 bodly opatřenými 7–12 vratizoubky, které zapříčiňují, že se žihadlo lehce zachytí v lidské kůži nebo jiném měkkém materiálu. Obě bodla se po vpichu do kůže střídavě pohybují a tak pronikají hlouběji do rány a dál do ní vstřikují jed. Často dochází u včely k vytržení celého žihadlového aparátu i s jedovou žlázou, jedovým váčkem a 10. nervovým gangliem, které aparát inervuje, což vede k tomu, že pokud se žihadlo z rány ihned nevytáhne, jed je i nadále pumpován do rány.
Včelí jed je čirá tekutina aromatické vůně, hořkokyselé chuti a skládá se z proteinů, enzymů, aminokyselin, cukrů, bionaminů, lipidů, těkavých látek i minerálních látek (měď, sodík, hořčík, vápník, fosfor, síra).
Včelí jed je pro lidský organismus toxický, zejména neurotoxický, protože brání šíření nervových impulzů. Při bodnutí včelou bychom měli rozlišovat místní toxoalergickou reakci zdravých osob a celkovou anafylaktickou a alergickou reakci přecitlivělých jedinců. Při místní toxoalergické reakci se v místě vpichu objeví zarudnutí, svědění a otok. Reakce anafylaktické a alergické jsou však mnohem vážnější a mohou vést až k úmrtí. K účinkům včelího jedu řadíme účinky baktericidní, hemolytické, hemorrhagické, místně znecitlivující, protizánětlivé a účinky snižující krevní tlak.
Mezi nejčastější formy uplatnění včelího jedu patří aplikace přirozeného žihadla, podkožní injekce, inhalace, tablety, elektroforéza nebo masti.
Ke zdravotním problémům, při kterých může být včelí jed indikován, řadíme: revmatické onemocnění svalů, revmatické onemocnění kloubů, ischias, zánět kloubů, otoky při podvrtnutí kotníku bérce, zranění šlach, vysoký krevní tlak a choroby s ním spojené, krevní sraženiny, kornat
Ve svém příspěvku VCELI RAMKY NA STUDENOU,NEBO TEPLOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka Rendl.
Jaké postavení rámků je lepší pro včelky, studené či teplé? Mám miru rámků 39-24, což asi není podstatné.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Postavení rámku v úle se stanovuje oproti česnu. Rozeznáváme dva druhy a to studenou (podélnou) nebo teplou (příčnou) stavbu. Pro co se rozhodnout je věc názorů, každý včelař na to má svůj pohled a opodstatnění. Zde bych to viděl hlavně, na jakém stanovišti jsou umístěny úly, klimatických podmínkách a z jaké strany převážně vane vítr. Pokud jsou úly chráněné volil bych studenou (podélnou) stavbu, zda-li ale směrem od česna vane často vítr nebo jsou úly ve vyšší nadmořské výšce, tak bych volil teplou (příčnou) stavbu. Toto ovšem nese určité riziko, že včely v zimním chomáči se drží blíže k česnu z důvodu čerstvého vzduchu a může dojít k vyhladovění, protože včely nevyužijí zásoby umístěné v zadní části nástavku. Osobně využívám teplou stavbu.
Termostatický ventil je zařízení, které využívá fyzikálních zákonů k regulaci tepelného výkonu otopných těles (radiátorů, podlahových konvertorů a tak dále) v systémech vytápění. Jedná se o speciální armaturu, v níž je poloha kuželky dána změnou objemu kapaliny (nejčastěji lihu) v těle ventilu. Změna objemu kapaliny je dána tepelnou roztažností vlivem změny teploty ve vytápěné místnosti – čím vyšší teplota, tím větší objem kapaliny. Při zvyšování teploty okolního vzduchu nad požadovanou hodnotu kapalina zvětší svůj objem natolik, že zatlačí na kuželku ventilu a tím začne přivírat průtok přitékající topné vody. Vlivem menšího množství teplé vody v otopném tělese se snižuje jeho výkon a dochází tak k regulaci vnitřní teploty vzduchu. Ventily mají omezení rozsahu, nastavení a blokování, paměťový kroužek pro opakované nalezení polohy pro nastavení požadované teploty, protimrazovou bezpečnostní funkci, zabezpečení proti zcizení. Rozsah nastavení teploty v místnosti je 5–26 °C. Ventilové těleso je vyrobeno z poniklované mosazi. Použitím termostatických ventilů můžete dosáhnout až 20% úspory energie. Termostatické ventily reagují pružně na změny teploty okolí, takže využívají efektivně jak energii, tak tepelné zisky (od slunečního záření, lidského tepla i elektrických spotřebičů).
Detektory kovů lze v zásadě rozdělit podle technologie, se kterou pracují, a to na pulsní a VLF (Very Low Frequency). Tyto kategorie se vzájemně liší dosahovanými výkony, komfortem práce a u některých pulsních detektorů i cenou. V něčem má navrch pulsní detektor a v dalším zase VLF. Rozhodně nelze paušálně říci, že je jedna z technologií lepší, každá se prostě hodí na něco jiného. Obecně platí, že VLF detektory jsou mezi hobby hledači oblíbenější nebo aspoň rozšířenější než detektory pulsní.
VLF detektory
VLF detektory můžeme rozdělit na pohybové a bezpohybové. Pro správnou funkci pohybového detektoru je potřebný – jak jeho označení napovídá – pohyb cívky nad cílem, zatímco u bezpohybového tomu tak není. Obecně platí, že bezpohybový detektor má o něco nižší hloubkový dosah oproti pohybovému, ale zase má přesnější separaci. Většinu pohybových detektorů je možné přepnout do bezpohybového režimu (pinpoint), ten však obvykle není schopen diskriminace. Proto je důležité nezaměňovat bezpohybový detektor s bezpohybovým režimem pohybového detektoru. Hodně VLF detektorů má problémy při hledání v silně mineralizovaných půdách sopečného původu. Bohužel tuto vlastnost nelze v rámci této kategorie detektorů paušalizovat, takže pokud se chystáte hledat v takových podmínkách, určitě se před koupí přístroje poraďte s prodejcem, zda je vámi zvolený typ detektoru pro tato místa vhodný.
Hned na úvod začneme tím, co každého hledače zajímá asi nejvíc, tedy hloubkový dosah detektoru. Tuto vlastnost ovlivňuje mnoho faktorů: typ půdy, tvar či velikost předmětu, jeho poloha v zemi, nastavení detektoru a podobně. Středně velkou minci je pohybový detektor schopen rozeznat zhruba do 30 cm. U větších předmětů dosahuje i větších hloubek, ale rozhodně tu neplatí přímá úměra. Například taková přilba je detekovatelná řekněme do 60 cm, ale ve 150 cm už neobjevíte ani zakopaný vlak, protože použitá technologie zde naráží na své limity. Je to samozřejmé. Tyto údaje platí pro klasické detektory, tedy ty s cívkou na konci tyče, u nichž hledání probíhá plynulým, kontinuálním pohybem z jedné strany na druhou.
Aby zde uvedené informace byly kompletní, je třeba se zmínit i o existenci speciálních VLF detektorů určených pro skutečně hloubkové hledání. Takové přístroje, vybavené cívkou se dvěma boxy, sice nedisponují diskriminací, zato jsou schopny detekovat velké předměty až do hloubky 3–5 m. Na malé cíle blízko povrchu naopak nereagují. Zajímavou alternativou tak mohou být dva klasické VLF detektory firmy Garrett (GTI 2500 a Master Hunter CX Plus), u nichž je možné takovou cívku použít a vlastně tak získat dva přístroje v jednom.
V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel J.Hrdličková.
Zapomenuté 1 kg medu skladované při pokojové teplotě mi ve sklenici zkvasilo.
Ráda bych se dověděla, jak je to možné a jestli se dá z medu ještě něco udělat, kromě vyhození.
Med není hořký nebo nakyslý, ale nechutná medově.
Děkuji všem ochotným za odpověď.
Hrdličková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.
Kromě velikosti a designu se sušičky liší řadou parametrů. Velmi důležitá je možnost nastavení teploty a přítomnost zadního ventilátoru, který napomáhá rovnoměrnému vysoušení, aniž by bylo nutné posouvat jednotlivá síta a střídat tak jejich umístění. Kvalitní sušičky proto využívají sušicí systémy s horizontálním prouděním vzduchu a nastavitelný termostat. Většina sušiček však bývá konstruována tak, že teplý vzduch stoupá pouze směrem nahoru, tácy (síta) je tak nutné stále prohazovat.
Pokud jde o nastavení teploty, měli byste mít možnost vybrat si aspoň ze tří stupňů intenzity sušení, případně mít provedení s termostatem. Ten se nastavuje zpravidla v rozpětí přibližně od 30 do 70 °C. Sušička vám pak uchová to nejlepší z potravin téměř v nezměněném stavu (obsah a stav vitamínu včetně chuti je velice podobný jako u čerstvých potravin).
Při výběru sušičky potravin (ovoce a hub) je potřeba se zaměřit na čtyři základní věci – výkon, velikost, funkce a cena. Vše ostatní je u sušičky potravin (ovoce) téměř zbytečné a nedůležité.
Výkon – obvykle se u sušiček potravin (ovoce a hub) pohybuje v rozmezí 200–700 W. Ve výjimečných případech (u profesionálních sušiček) kolem 1 000 W. I když je výkon důležitý, je nutné u sušičky potravin (ovoce) využívat možnosti regulace teploty, která se obvykle pohybuje od 30°C do 70 °C. U všech potravin je nutné, aby prošly pozvolným sušením při správné teplotě (při rychlém a intenzivním sušení nebude výsledek co do chuti a obsahu vitamínů přijatelný).
Velikost – pro menší rodinu je ideální sušička potravin (ovoce a hub) se sedmi platy (tácy). Na trhu jsou však k dostání sušičky potravin se třemi až patnácti platy (ta je ideální, pokud máte v sušení potravin zálibu a využíváte sušené potraviny častěji).
Funkce – u sušiček potravin (ovoce) nenajdete mnoho rozmanitých funkci, a to z jednoho prostého důvodu: nejsou zde téměř zapotřebí. Nejdůležitější je termostat s dostatečným rozsahem regulace teploty (ideálně 30 °C až 70 °C) a časovač, který umožní uživateli sušičky potravin jednoduché nastavení času, po který má proces sušení potravin (ovoce) vykonávat.
Cena – u úplně nejjednodušších přístrojů se pohybuje cca okolo 1 000 Kč. U výkonnějších, praktičtějších a spolehlivějších sušiček ovoce může cena přesáhnout i 10 000 Kč. Záleží jen na vás, pro jakou variantu se rozhodnete, ale můžete si být jisti, že sušička ovoce za 10 000 Kč se při pravidelnějším užívání určitě vyplatí.
Nejlépe hodnocenou sušičkou potravin je Sedona SD-P9000. Jedná se o sušičku ovoce, která je vybavena digitálním měřičem teploty, zachovává stálou teplotu, umožňuje zachování živin a vitamínů, poskytuje horizontální proudění vzduchu, má průhledné skleněné dveře. Rozdíl mezi běžnými sušičkami potravin a sušičkou Sedona spočívá především v horizontálním proudění vzduchu místo svislého. Směr proudění vzduchu zezadu dopředu zajišťuje rovnoměrné sušení ovoce, zeleniny i bylin. Navíc nabízí možnost výroby ovocných koláčků, zeleninových tyčinek a dalších sušených produktů.
V naší poradně s názvem JAK SE ZBAVIT MUCHNIČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Jak je možno zbavit se muchniček na zahradě ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muchničky jsou svízel, bohužel. Koušou a přenášejí vážná onemocnění. Jejich akční rádius je 40 až 60 km od jejich hnízdiště. Nedá se jich zbavit chemickým postřikem, protože po usmrcení přiletí další a další. K jejich omezení se dají použít žluté lepové desky rozmístěné ve volném prostoru, ale účinné jsou jen trochu, protože neustále přilétavají nové. Proto nejúčinnější ochranou proti muchničkám je repelent a textilní ochrana těla vhodným oděvem. Jaké repelenty poskytují nejlepší ochranu proti kousavým mouchám? Produkty, které obsahují účinnou složku ethyl butylacetylaminopropionate (IR3535), DEET (N , N -diethyl- meta -toluamide), nebo picaridin, tak ty jsou nejúčinnější. Ale i tak neodradí všechny kousavé mouchy. Vzhledem k této omezené účinnosti repelentů vyžaduje ochrana proti kousavým mouchám přijetí dalších opatření, jako je vyhýbání se oblastem obývanými muškami, vyhýbání se dobám nejsilnějšího kousání a nošení lehkého oblečení, včetně košil s dlouhým rukávem, dlouhých kalhot a čepice. Pokud jsou černé mušky četné a není-li možné se před nimi ukrýt, může ochranu poskytnout síť, která zakrývá hlavu, stejně jako „včelí kapuce“ používana včelaři.
Model LC 247 S: Sekačka s vlastním pohonem pro snadné a pohodlné sečení, s kterou získáte perfektně vypadající trávník. Ke komfortním pracovním podmínkám přispívají vlastnosti jako ergonomicky řešená rukojeť, snadné nastavení výšky sečení, sběrný koš, nepropouštění prachu, podvozek z kompozitního materiálu, odolný proti korozi. Záběr sekačky je 47 cm. Výšku sečení lze nastavit od 2 do 7,5 cm.
Model LC 153 S: Univerzální a robustní sekačka s vlastním pohonem kol, určená pro větší plochy. Je vybavena širokým, pevným ocelovým skeletem a ergonomickou rukojetí s měkkým držadlem. Pohání ji silný motor Briggs & Stratton. Mezi ostatní technické prvky patří TrioClip, centrální nastavení výšky sekání a robustní kolečka uložená v kuličkových ložiskách. Záběr sekačky je 53 cm. Výšku sečení lze nastavit od 3,2 do 9,5 cm.
Model LC 140 S: Sekačka s vlastním pohonem, se kterou se velmi snadno seká, je vhodná pro menší zahrady. Má robustní ocelové žací ústrojí, měkkou rukojeť, jednoduché centrální nastavení výšky sečení a kola v kuličkových ložiskách. Záběr sekačky je 40 cm. Výšku sečení lze nastavit od 2,5 do 7,5 cm.
Jedná se o elektrický akumulační ohřívač určený pro zavěšení na zeď. OKCE se prodávají o objemech 50–200 litrů. Vodorovné rozteče kotevních šroubů (450 mm) výrobce zachovává po celou dobu historie výroby kvůli snadné výměně vysloužilých ohřívačů. Lze také dokoupit závěs na rozteč kotevních šroubů 350 mm. Ohřev zajišťuje keramické topné těleso ovládané provozním termostatem a jištěné bezpečnostním termostatem (tepelnou pojistkou). Teplotní rozsah: 5–74 °C. Připojovací napětí: 1-PE–N/AC 230 V/50 Hz. Elektrické krytí IP 45 umožňuje umístění ohřívače do zóny 1 dle ČSN 33 2000–7–701.
Hlavní využití: příprava TUV v objektech s možností využití nízkého tarifu elektrické energie (noční proud)
Příslušenství: pojistný ventil
Technické parametry ohřívačů:
objem (l): 51
maximální provozní tlak nádoby (MPa): 0,6
napětí (V): 230
příkon (W): 2 000
elektrické krytí: IP 45
výška ohřívače (mm): 561
průměr ohřívače (mm): 524
maximální hmotnost ohřívače bez vody (kg): 30
doba ohřevu elektrickou energií z 10 °C na 60 °C (h): 1,5
VELIS EVO je plochý elektrický zásobníkový ohřívač vody s povrchem v elegantní bílé barvě a s detaily v barvě stříbrného kovu. Díky hloubce pouhých 27 cm a možnosti zvolit svislou nebo vodorovnou instalaci šetří ohřívač VELIS EVO místo a dobře zapadne do každé koupelny.
Výhody:
funkce ECO EVO – úspora energie až 259 kWh ročně
ekologická polyuretanová izolace
snadné ovládání – chytrý displej pro snadné ovládání teploty, se signalizací připravené sprchy
nový vylepšený elektronický termostat CoreTECH – mimořádně tichý ohřev vody
úspora času – díky funkci velmi rychlého ohřevu pro první sprchu (za 50 minut) a inovativní konstrukci s dvojitou nádrží, která zaručuje, že se při odběru vody ze zásobníku smíchává přitékající studená voda s již ohřátou mnohem pomaleji a jen ve spodní části ohřívače
dlouhá životnost – dvojitá ocelová nádrž s titanovým smaltováním, chytré samočisticí topné těleso s titanovým smaltováním, vysoká kvalita provedení
prodloužená sedmiletá záruka na prorezivění nádrže
bezpečný provoz – ohřívač ARISTON VELIS EVO PLUS je vybaven bezpečnostním systémem ABS 2.0 pro případy přerušení dodávek elektřiny neb
Tlakové spínače k tomu mají ovládací prvek, nejčastěji seřizovací šroub. Druhý nastavovací prvek mají tlakové spínače s nastavitelnou spínací diferencí.
Nastavovací prvky jsou buď opatřeny kalibrovaným kroužkem nebo jezdcem, který ukazuje hodnoty tlaku, na které se pak tlakový spínač nastaví. Nejčastěji je však na spínači šroub bez ukazatele, takže zprvu nevíme, na jaký tlak je spínač právě nastaven. Pro nastavování spínače je potřeba připojit ke vzdušníku také manometr a něm sledovat změny tlaku.
Nastavování vypínacího tlaku domácí vodárny
Seřizovací šroub je zpravidla zkonstruován tak, že otáčením doprava se spínací a vypínací tlak zvyšuje a otáčení doleva se snižuje.
Napouštíme čerpadlem zásobník a podle manometru nejprve zjistíme, při jakém tlaku spínač rozepne, tedy zastaví čerpadlo. Nyní máme jasno o horní mezi, tedy na jaký vypínací tlak je spínač nastaven.
Vypouštíme zásobník s vodou a zjistíme, při jakém tlaku se kompresor znovu zapne. A toto je dolní hranice, tedy jaký spínací tlak, na který je tlakový spínač nastaven.
Pokud dané nastavení nevyhovuje, změníme mírně polohu nastavovacího prvku, vypustíme vodu z vodárny a zkoušku opakujeme.
Postup opakujeme, až se dostaneme na požadovaný vypínací a spínací tlak tlakového spínače.
Nastavování spínací diference
U spínačů tlaku s pevně nastavenou spínací diferencí se musíme spokojit s údajem v procentech (obvykle 15 až 20%). Nastavíme-li tedy horní hranice, tedy hodnotu vypínacího tlaku, tak bude hodnota dolní meze, tedy spínacího tlaku o 15. až 20% nižší, napevno a nepůjde ji měnit.
Na robustních a dražších spínačích najdeme ještě jeden nastavovací šroub, kterým nastavíme spínací rozdíl.
Podle výše popsaného postupu nejprve nastavíme vypínací tlak a vypouštěním vody z nádrže zjistíme spínací tlak.
Pokud nám rozdíl mezi spínacím a vypínacím tlakem nevyhovuje, otočíme mírně šroubem pro nastavení spínací diference a zjišťujeme, jak se změnila.
Postup opakujeme, až se dostaneme na spínací diferenci, která nám vyhovuje.
Upozornění: Nastavením spínací diference se však obvykle posunou obě meze, jak spínací, tak vypínací tlak. Proto je třeba je zkontrolovat a případně upravit.
Před připojením a nastavením tlakového spínače důkladně prostudujte technickou dokumentaci od výrobce, abyste zjistili nejvyšší přípustné hodnoty tlaku.
Každý vodní systém má individuální charakteristiky. A potřeby obyvatel domu mohou být různé. Stálý tlak v domácím systému, který má pouze obyčejnou sprchu, kuchyňský dřez a vanu, se výrazně liší od potřeb prostorné chaty s vířivkou a hydromasážní sprchou. Výrobní nastavení ne vždy odpovídají těmto skutečným potřebám.
Čerpací stanice jsou obvykle již vybaveny tlakovým spínačem, ale po jeho připojení bude muset být nakonfigurován pro potřeby konkrétního vodního systému.
Kromě nastavení tlakového spínače při instalaci čerpací stanice by se měl i v budoucnu tlak pravidelně kontrolovat a případně nastavovat.
Stejná operace se bude muset opakovat, pokud je některá část čerpací stanice mimo provoz, byla opravena nebo vyměněna. Postup nastavování opraveného zařízení se prakticky neliší od postupu nastavování při instalaci.
Tlakový spínač je malé zařízení, které vám umožní zapnout a vypnout čerpadlo v závislosti na přítomnosti nebo nepřítomnosti vody v zásobníku.
Čerpadlo čerpá vodu do hydraulické nádrže, reléová membrána tlačí na plošinu, stoupá, dosahuje velké pružiny a vypíná čerpadlo. Cyklus se opakuje a provádí se automaticky.
Na velké pružině se nastaví indikátor tlaku, při kterém se bude vodárna zapínat a na malé zase strop přípustného tlaku v systému. Pro správné nastavení musí existovat rozdíl mezi těmito dvěma ukazateli. Toto je důležitý bod, který se hodí při postupu nastavení tlaku u domácí vodárny.
Potřebujete nastavovat tlakový spínač?
Samozřejmě, svépomocí nebo za pomoci odborníka, ale každý, kdo sestavil svoji čerpací stanici z oddělených prvků, bude muset nastavit tlakový spínač.
Existuje názor, že hotové čerpací stanice, zakoupené ve smontované podobě, jsou vybaveny tlakovým spínačem, který je již nakonfigurován a připraven k provozu. V praxi to ale zdaleka neplatí.
Jedná se o nejcennější a nejvzácnější včelí produkt, který má vliv na výkonnost člověka, působí proti vzniku civilizačních chorob, blahodárně ovlivňuje nervový a hormonální systém, zpomaluje procesy stárnutí a pozitivně působí na prodlužování a kvalitu života, má výraznou antibiotickou schopnost.
Včelí mateří kašička je výjimečná potrava, která významně podporuje dobré zdraví. Obsahuje vitamíny A, C, D a E a celý komplex vitamínů B, aminokyseliny, minerály a kyselinu nukleovou, která napomáhá buněčné regeneraci. Působí jako přírodní afrodiziakum, podporuje plodnost, imunitní systém a duševní pohodu. Mateří kašička je hustá, mléčná látka produkována včelími dělnicemi jako výživa včelí královny. Mateří kašičkou krmí včely jednak svá vývojová stadia – larvy, jednak matku po celou dobu jejího života. Tato exkluzivní potrava umožňuje včelí královně během jejího vysoce produktivního života naklást až tři tisíce vajíček denně. Včelí dělnice, které se živí obyčejným medem, žijí jen čtyři až šest týdnů, zatímco královny průměrně šest let. Hlavní ingrediencí je vitamín B5 (kyselina pantotenová), jedna z nejdůležitějších složek našeho organismu. Její deficit zapříčiňuje vyčerpanost, bolení hlavy, infekce horních dýchacích cest, citlivost na inzulin, nespavost, nevolnost a poruchy nervového systému.
Mateří kašička se získává z matečníků (buněk), ve kterých se vyvíjí budoucí matka. Ty vytváří včelstvo, které je bezmatečné, má starou matku nebo se bude rojit. Včelař tedy odstraní matku a do matečníkových misek (základ budoucí buňky pro matku) přenese jednodenní larvy. Včelstvo pocítí osiřelost a pochopí, že musí začít vychovávat novou matku – jinak by zahynulo. Přednostně se ujme larev v matečníkových miskách, protože mají větší průměr, stejně jako přirozené rojové matečníky. Najednou zvládne vychovávat i 40 budoucích matek. Včelstvo se tím jistí proti případným ztrátám. Matka se líhne ze stejného vajíčka jako dělnice (rozdíl je pouze v potravě). Larva budoucí matky dostává nadbytek mateří kašičky po celé larvální stadium. Nejvíce je kašičky v matečníku čtvrtý den po narození larvičky. V tu dobu mateří kašičku včelař odstraní a lžičkou či odsávačkou odebere, z jednoho matečníku získá cca 200 mg.
Tak a máte před sebou tu nejtvořivější část, je na řadě slepování jednotlivých dílů. Připravte si největší, spodní díl, na něj budete postupně skládat všechny ostatní díly. K ruce si vezměte také 4 pásky, které jste si připravili ze čtvrtky, přeložte je na polovinu tak, aby držely do pravého úhlu.
Teď už budete potřebovat dva boční, přední a zadní díl chaloupky, na spodní hranu naneste polevu, asi se vám to bude nejlépe dělat nožem rovnou z misky, kdo je šikovnější, může využívat zdobicího pytlíku. Vůbec se nebojte toho, že chaloupka bude vypadat „opatlaně“, vše při zdobení zamaskujete. Stejně tak na připravené pásky ze čtvrtek naneste polevu a začněte je připevňovat k podložce. Pásky by vám měly pomoci, aby vám přední, zadní a boční stěny držely ke spodnímu dílu a nepadaly. Vždy když budete dávat další díl, tak si zkontrolujte, aby každá hrana, která se bude dotýkat dalšího dílu, byla namazaná polevou, aby chaloupka skutečně držela a nesfoukl vám ji první větřík.
Povedlo-li se vám takto postupně pospojovat obvodové zdi, bylo by dobré nechat chaloupku na dostatečně teplém místě zaschnout, aby se vám nerozjela, až ji zatížíte střechou. Jen pozor na připravenou polevu, která vám zbyla někde v misce, pokud zůstane na vzduchu, také vám zaschne, a buď bude nepoužitelná, nebo se v ní udělají suché hrudky, které vás pak pěkně potrápí. Raději ji zakryjte víkem nebo fólií. Tak a teď přichází čas na kávičku.
Až spodní díly dostatečně zaschnou, můžete se pustit do pokračování. Opět je potřeba natřít všechny hrany a umístit oba díly střechy. Pokud se vám stane, že střecha pomaličku sjíždí, podepřete si ji něčím, co později po zatuhnutí vyndáte. Teď už vám zbývá jen stejným způsobem nalepit komín, dveře, případně stromy či sněhuláky, a nechat vše opravdu pořádně zaschnout, klidně do druhého dne, pak už si budete hrát jen se zdobením. Nemusíte se bát, že by se vám do druhého dne poleva nějak zkazila, pokud zabráníte přísunu vzduchu, nestane se s ní vůbec nic.
K rotavátorům je možné zakoupit jednak náhradní díly, jednak zajistit i servis. Vždy záleží na značce a typu rotavátoru. Značka rotavátoru ovlivňuje i cenu náhradních dílů, ale je vždy možné najít i ty cenově dostupné. Náhradní díly se dají zakoupit v internetových obchodech nebo v prodejnách specializovaných na zahradní či zemědělskou techniku.
Postavit krmítko pro ptactvo je poměrně jednoduché a na výrobu nebudete potřebovat žádné speciální nářadí. Rozměry jsou orientační a je možné si je přizpůsobit podle potřeby.
Celé krmítko vyrobíme ze smrkového dřeva o tloušťce 20 mm, které bude kvalitně povrchově upraveno, čímž se prodlouží jeho životnost. Na povrchovou úpravu není zapotřebí používat křiklavých tónů, ptáci si krmítko najdou a „řeknou si o něm“ i bez reflexních barev. Vhodnější je barevná povrchová úprava, která neruší a zapadá do okolí, nebo je v přírodních barevných odstínech. Hřebíčky a vruty použijeme v nerezové úpravě, aby se okolo nich nezačaly na dřevě tvořit nehezké tmavorezavé skvrny.
Jak na to
Nářadí: ruční pilka, úhelník, pokosnice, akumulátorový šroubovák, pásové bruska nebo pilník na dřevo, brusný papír na houbičce, štětec
Postup: Nejprve vyrobíme díly potřebné k výrobě stříšky nad krmítkem. Jde o úhlopříčně přepůlený čtverec 18 x 18 cm. Tak nám vzniknou oba štíty stříšky, udávající její sklon a vlastně i šířku krmítka.
Ke vztyčení štítů si připravíme čtyři laťky dlouhé 15 cm o profilu 2 x 3 cm. Na jejich konci provedeme 2 cm od kraje poloviční vybrání. Osazení nařízneme a z obou stran dočistíme dlátkem a pilníkem. Předvrtáme otvory pro šroubky a prostor pro jejich hlavy zahloubíme.
Stojky přišroubujeme ke štítům stříšky tak, aby byly později překryty, tedy 2 cm od kraje. Základem krmítka je podkladová deska tvořící podlahu krmítka. Ta má rozměr 22 x 30 cm. Spojený díl položíme na podlahu krmítka a označíme stojky a jejich středy.
Ze spodní strany pak stojky se štíty delším vrutem připevníme. Otvory pro ně si však nejprve předvrtáme menším vrtáčkem, aby nám dřevo stojky neprasklo. Při vrtání kontrolujeme kolmost, abychom neprošli bokem stojky.
Jeden štít se stojkami je připevněn 0,5 cm od hrany základové desky, druhý 10 cm. Tím vznikne přesah stříšky pro snadnější vlet, nasypávání i pro zavěšení ptačích pamlsků. Aby sypání z krmítka nepadalo, a to nejen kvůli větru, ale i při hašteření ptáčků, vyrobíme do krmítka zvýšené okraje. Přesně a pod úhlem je v dřevěné pokosnici zkrátíme ostrou pilkou.
Ohrádka je vyrobena z laťky profilu 2 x 3 cm (stejně jako stojky u krmítka). Navíc ji zakulatíme dvě hrany. Díly mezi stojkami zkrátíme narovno, přední spoj pod budoucím přesahem stříšky je pod úhlem 45°.
Stejným způsobem jako u stojek přichytíme i zvýšené lemování ze spodní strany několika vruty do dřeva. Zkontrolujeme délku šroubků, aby nám neprošly skrz. Větším vrtáčkem nebo zapouštěcí hvězdičkou vyrobíme zahloubení pro hlavy šroubků. Spoj pod úhlem můžeme ještě zajistit lepidlem.
Takto hotovou konstrukci krmítka opatříme dvěma až třemi nátěry kvalitní barvou určenou pro exteriér. Jednotlivé vrstvy necháme pořádně proschnout. Tím podstatně prodloužíme životnost celého krmítka. Konstrukce bez střechy se nám bude natírat mnohem snáz.
Jako plochu střechy chránící krmítko použijeme 6mm voděodolnou překližku, kte
Jedná se o produkt živočišného původu, který vzniká jako sekret voskotvorných (voskových) žlázek po přestavbě medu a pylu v trávicím ústrojí včely a poté je vylučován na povrch včelího těla voskotvornými (voskovými) zrcátky. Voskotvorné žlázky a vosková zrcátka jsou na těle včely umístěny na 3.–6. článku zadečku. Včelí matka a trubci tyto žlázky ani zrcátka nemají. Vosková zrcátka jsou proděravěna množstvím velmi drobných otvůrků, jimiž se na povrch včelího těla dostává vosk, který následně tuhne v malé šupinky. Tyto šupinky včela sbírá kartáčky třetího páru nohou, posunuje je ke kusadlům, kde je rozmělní na bílou hmotu, kterou mísí se sekrety zažívacího ústrojí. Vosk se stává vláčným a plastickým a včely jej používají na stavbu včelího díla (plásty). Uvádí se, že na 1 kg vosku včela spotřebuje 3,5 kg medu a 50 g pylu. Med slouží jako energie pro tvorbu vosku a pyl je důležitý pro správnou funkci voskotvorných žlázek. Zbarvení vosku je velmi rozmanité, čerstvý vosk, označovaný jako panenský vosk, ve kterém zatím nebyl odchován plod a nebyly v něm uloženy zásoby, je bílý až slabě nažloutlý, avšak postupně tmavne, což je způsobeno plodováním, svlékáním larev včelího plodu, ukládáním medných a pylových zásob.
Včelí vosk se skládá z uhlovodíků, esterů vyšších mastných kyselin, vyšších alkoholů, volných mastných kyselin, sterolů, vody, barviv a aromatických látek.
Účinky včelího vosku lze zmínit jeho mírně antioxidační, protizánětlivé a antivirové. Vyživuje pleť, zvláčňuje pokožku, můžeme jej použít jako náplast. Nejvíce se vosk využívá ve farmacii, kde najde své uplatnění při potahování léků nebo tablet, čímž prodlužuje dobu, po kterou se uvolňuje účinná látka, v kosmetice pak při výrobě emulzí, mastí, krémů, rtěnek, deodorantů, gelů, řasenek, vlasových přípravků a dalších výrobků se včelím voskem. Také v potravinářství nalezne své uplatnění, ačkoliv ne v takové míře jako dříve. Jako potravinový doplněk jej nalezneme pod číslem E901 a může sloužit jako leštidlo čokoládových figurek, bonbónů, na vymazání forem a podobně. V kuchyni lze využít vosk také na vymazání plechu při pečení. Velmi vhodné je žvýkání voskových víček z medných plástů, což je směs medu, vosku, pylu a propolisu, která působí proti onemocněním horních cest dýchacích, zánětu čelistních dutin, senné rýmě a mechanicky čistí zuby od zubního kamene. Mimo farmacii, kosmetiku a potravinářství se vosku využívá v průmyslových oblastech při zpracování kovů, v elektronice, při impregnaci a leštění dřeva nebo výrobě svíček.
Nákup včelího vosku se dá provést prostřednictvím internetových obchodů, pro inspiraci se můžete podívat zde. Včelí vosk se dá koupit i u některých včelařů, vždy je třeba si dopředu rozmyslet, o jaký vosk budete mít zájem.
Zónová regulace funguje nejlépe v domácnostech, které mají působit v různých topných oblastech, s každou zónu izolovanou od ostatních. V domech, které nejsou určeny pro zřízení zón, jedna část při nižší teplotě může způsobit problémy v přilehlých místnostech, protože dochází k úniku tepla do chladnějších částí domu. Zónová regulace bude také fungovat nejlépe, když mohou chladnější části domu být izolovány od ostatních zavřenými dveřmi. V některých případech může být zapotřebí nové dveře odizolovat. Chladnější části domu by měly být vytápěny kolem 100 Celsia, aby se zabránilo zamrznutí potrubí, proto se nikdy nesmí zcela vypnout přívod tepla v nevyužité části domu.
Rostoucí ceny energií, rozdílné názory na tepelný komfort jednotlivých členů rodiny, snaha uspořit, možnost regulovat teplotu v domě i na dálku. To je jen malý výčet důvodů, proč jsem řešit zónovou regulaci vytápění.
Pořízení a instalace systému sice něco stojí, ale pro představu platby za teplo v čtyřistametrovém domě za energie vychází méně než ve stometrovém panelákovém bytě. Záleží na tom čím člověk vytápí a co zrovna dělají ceny energií a hlavně jak si to člověk nastaví, ale aktuálně je návratnost investice během dvou až tří topných sezón.
Instalace není nic extra složitého a i v hotovém domě bez jakýchkoli příprav se to dá zvládnout během jednoho odpoledne. Instalaci sice zvládne šikovný člověk sám. Lepší je ale systém pořídit včetně odborné montáže a hlavně odborného nastavení.
Teplota a veškeré nastavení se dělá přes aplikaci v mobilním telefonu nebo klasicky na bezdrátových termostatech.