VÍDEŇSKÝ DEZERT MOR a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Každý, kdo si rád pochutná na něčem sladkém, může vyzkoušet tento výborný medovník. Určitě máte své oblíbené recepty, ale proč nevyzkoušet něco nového z trochu jiného soudku. Není na tom nic těžkého, tak s chutí do práce, a ať vám chutná.
Postup výroby
Sodu a ocet smícháme. Do hrnce přidáme máslo, med, cukr a vymícháme. Poté přidáme ocet a sodu a opět vše dohromady smícháme. Směs dáme na oheň a za stálého míchání vaříme, dokud se na povrchu nevytvoří pěna. Poté hlídáme, aby se směs zbarvila do hněda. Jakmile dojde ke zhnědnutí, odstavíme. Po částečném zchladnutí zapracujeme mouku. Těsto přikryjeme a necháme hodinu vykynout v teple. Z těsta vytvoříme 7 až 8 kuliček. Každou kuličku vyválíme na slabou placku a dáme péci. Placky by měly mít tvar dortové formy.
Salko na krém se musí vařit po dobu 3 hodin, přičemž by mělo být ponořené po celou dobu ve vodě. Salko se vaří přímo v plechovce!
Jakmile je vše hotovo, musíte upečené placky navršit na sebe. Každou placku potřete krémem, nevyjímaje boky medovníku. Celý dezert posypte moučkovým cukrem. Medovník nechte v chladu přes noc uležet. Dezert můžete místo cukru posypat i mletými vlašskými ořechy.
Poleva: 220 g čokolády na vaření, 70 g ztuženého tuku (Iva), 5 lžic mléka nebo smetany
Postup: Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Oddělíme žloutky a bílky a bílky vyšleháme se špetkou soli do tuhého sněhu. Pak vyšleháme žloutky s cukrem do pěny a pomalu přidáváme mouku, kakao a olej. Pokud máte strach, že korpus nevyběhne, přidejte ½ lžičky prášku do pečiva. Těsto se může zdát velmi tuhé, v tom případě přidejte 1–2 lžíce mléka. Nakonec opatrně ručně vmícháme bílky a těsto vylejeme na vymazaný a vysypaný plech. Pečeme, dokud se těsto nelepí na špejli a jakoby se odhrne od okraje plechu. Pečení bude trvat asi 25 minut, mezitím si nachystáme náplň. Cukr ušleháme s povoleným máslem, přidáme tvarohy a došleháme. Klidně můžete všechny ingredience smíchat a pak až vyšlehat, ani tak se hrudky neudělají. Velmi důležité ale je mít všechny ingredience o stejné, tedy pokojové teplotě. Náplň rovnoměrně navršíme na vychladlý korpus a nachystáme si čokoládovou polevu. Na vodní lázni nebo teflonové pánvičce rozehřejeme čokoládu s tukem. S úspěchem lze použít také tyčinku Kaštany (na celý plech budete potřebovat 4 ks) a místo ztuženého tuku třeba 30 dkg másla a 40 dkg Hery (případně 70 dkg směsného tuku, jako je například Zlatá Haná). Až se vše rozpustí, polijeme dezert čokoládou a opatrně ji rozetřeme do všech stran. Dezert vychladíme, nakrájíme a podáváme.
Krkovice je část masa z vepře domácího, která se nachází na krku tohoto zvířete. Je to maso poměrně dost prorostlé tukem, přesto anebo právě proto je v české kuchyni velice oblíbené a hojně používané. Krkovice je zbarvena lehce dočervena, je chuťově výrazná, šťavnatá a pro kuchyňskou úpravu neutrální. Dá se proto využívat na různé druhy pokrmů a také připravovat několika různými tepelnými úpravami. Obsahuje velké množství vitaminu B1, který pomáhá posilovat nervový systém a odbourávat sacharidy, bohužel je však tučnější, takže není vhodná pro lidi s vyšším cholesterolem nebo jinou dietou, kde je potřeba hlídat si množství tuku. Krkovici koupíte běžně v obchodech, a to i v bio kvalitě, s kostí nebo bez kosti. Můžete ji péct vcelku nebo nakrájenou na plátky, grilovat, upravovat jako závitky, rolády, podávat s omáčkami nebo smažit plátky obalené v trojobalu jako takzvaný vídeňský řízek, který je velmi šťavnatý. Vhodným kořením na krkovici je hlavně česnek, cibule a kmín, chuťově ji dobře doplní špenát nebo moravské zelí.
Obecně je vepřové maso růžové, krkovice ale mívá barvu spíš dočervena. Chuťově je však daleko intenzivnější. Platí u ní totiž to, co u jiných druhů masa – čím tmavší, tím výrazněji osloví náš jazyk. Šťavnatost zajišťuje krkovičce tukové mramorování.
Zdravotníci upozorňují na větší obsah tuku, a tedy i vyšší přísun energie a cholesterolu. Ale třeba takový řízek se nejí přece každý den, a už vůbec ne pro dietu, nýbrž pro chuť. A tu vede právě tuk. Proto si poslední dobou v Evropě získala kvalitní a vyvážená krkovička velkou oblibu.
Každá kulinářská úprava krkovice vyžaduje trochu jinou kvalitu masa. Na závitky se nejlépe hodí libovější plátky bez kosti, zato silnější, aby se dobře balily a při naklepávání netrhaly. Na pečení vcelku je chutnější o něco víc mramorovaná krkovice s kostí. A na grilování se zase osvědčily jen lehce prorostlé plátky s kostí. U masa silně mramorovaného tukem je nutné počítat s tím, že se poměrně dost vypeče.
Vepřová krkovice je k dostání v obchodní síti s kostí, přičemž se cena pohybuje od 67 do 100 korun, a také bez kosti, kdy se cena pohybuje od 87 do 120 korun. Cenu masa ovlivňuje země původu, chov zvířat (plemeno – berkshirský) a samozřejmě marže obchodníka.
Český holandský řízek se vyrábí z tučnějšího masa (vepřový bok), do kterého se přidává sýr (většinou eidam), trocha mléka, vejce, sůl a koření. Hmota se dobře propracuje a obalí v trojobalu (mouka, vejce, strouhanka). Takto připravené řízky se fritují nebo smaží na pánvi. Pokrm se nejčastěji servíruje s bramborovou kaší a kyselou okurkou.
Proč název „soukenický řízek“? U pokrmů to bývá často, že se jejich původ nedovíme. Může jít o reklamní trik restauratérů, kteří chtěli přilákat hosty na řízek a ušetřit. Bůček je levnější než „pravé“ maso na vídeňský řízek. Mohl vzniknout někde v jižních Čechách, kde sídlilo a pracovalo hodně soukeníků. Třeba mohl vzniknout v Soukenici v hospodě blízko Mezilesí u polských hranic, kde hosté dostali na cestu řízek. Nebo podle toho, že je mleté maso kroucené jako nitě a „souká se“, tedy spojuje se dohromady jako soukeníkovo sukno? Nebo že ho do sebe máme nasoukat? Soukenický řízek je však normální mleté vepřové maso okořeněné, obalené v trojobalu a smažené. Tudíž jde o další modifikaci holandského řízku, jen s obměnou názvu.
Technologický postup: Hovězí filety naklepeme, aby ptáček nebyl tuhý a lépe se balil. Poté filety osolíme, opepříme a potřeme dostatečně hořčicí. Skládáme postupně proužek špeku, nakládané kyselé okurky, polovinu natvrdo uvařeného vejce, čtvrtku malé cibule a kousek párku. Následně opatrně zabalíme tak, aby se strany nerozlézaly. Přeložíme tedy vložku masem nejdříve ze stran, potom začneme teprve rolovat ptáčka, jak jsme zvyklí. Pevně utěsníme. Nyní pozor, otázkou je, kolik ptáčků děláme, protože pokud jich děláme víc, nemusíme je ničím vázat nebo spojovat párátkem, stačí je poskládat těsně vedle sebe napevno v pekáčku. Pokud chcete mít jistotu, můžete závitek svázat provázkem. Ptáčky dáme do trouby předehřáté na 220 stupňů, aby se zatáhly. Cca po 20 minutách teplotu snížíme na 85 stupňů a pečeme tak po dobu 8 hodin (například přes noc). Maso tolik neztratí ze svého objemu a je chutnější. Druhý den si pak připravíme základ omáčky. Na sádle nebo na oleji zpěníme cibulku do hněda, později přidáme i na kostičky nakrájený špek. Orestujeme do hněda, až cibulka se špekem začne takzvaně šustit. V tu chvíli přidáme 2 polévkové lžíce hořčice a zalijeme vodou nebo hovězím vývarem. Tímto trikem se barva cibulky, která je nejtmavší na okrajích, rozloží rovnoměrně na celou cibulku a vznikne základ tmavé omáčky. Základ osolíme, opepříme a přivedeme k varu, později zahustíme tmavou jíškou a provaříme aspoň po dobu 1 hodiny. Po upečení ptáčků přilijeme do omáčky výpek z masa, čímž získáme výraznější chuť. Podpoříme ji ještě přelitím trochy nálevu z nakládaných kyselých okurek. Vše povaříme a scedíme. Podáváme s rýží.
Ingredience: 8 ks srnčích medailonků (každý o váze 100 g), 16 plátků slaniny, hladká mouka, 80 g přepuštěného másla, 150 g žampionů, citronová šťáva a kolečka citronu k podávání, koriandr, 4 lžíce smetany ke šlehání, vývar nebo voda podle potřeby, koňak nebo brandy, petrželka na ozdobu, třešňový rozvar k podávání, široké nudle k podávání, sůl, čerstvě namletý pepř
Postup: Medailonky nenaklepávejte. Obtočte je plátky slaniny a zpevněte kuchyňským provázkem, aby si udržely pěkný tvar. Osolte je, opepřete a obalte v mouce. Zprudka (přibližně 3 minuty z každé strany) je opečte na másle (pokud je chcete ale mít propečenější, můžete je dát ještě asi na 10 minut do trouby předehřáté na 180 °C). Na zbytku másla osmahněte žampiony pokrájené na tenké plátky. Osolte je, opepřete a ochuťte koriandrem a citronem. Zaprašte je moukou, krátce osmahněte a poté zalijte smetanou a trochou vývaru (nebo vody). Vařte ještě cca 7 minut. Nakonec lehce ochuťte koňakem (není nutný) a odstavte ze sporáku. Medailonky podávejte s kolečkem citronu, s třešňovým rozvarem (krátce povařenými třešněmi s trochou cukru a ovoněnými střikem třešňové pálenky) a se širokými nudlemi. Dozdobte petrželkou.
Tip: Zapíjejte „císařskou limonádou“ Kaiser Spritz (červené víno, sekt a kostky ledu). Nápoj můžete doplnit mraženými třešněmi.
Přítomnost blech v bytě je velmi problematická a jejich likvidace není ani jednoduchá, ani rychlá. Na vině je životní cyklus blech. Rozšířené jsou celosvětově a je jich více než 2 000 druhů. V Česku jich žije ale jen asi 90 druhů. Většina druhů blech žije skoro po celý život na svém hostiteli. Tyto blechy sice nepříliš rády hostitele mění, ale jsou toho schopny. Není tedy pravda, že na člověka nejdou. Další druhy blech prožijí většinu života mimo hostitele a chodí se jen napít jeho krve. Těmto druhům je pak úplně jedno, jestli se napijí ze psa, kočky, nebo člověka.
I když je fakt, že se blechám daří lépe ve zvířecím kožichu než na lidské kůži, tomu, aby nás kously, se většinou neubráníme. Zvlášť pokud jsme zanedbali blechy na psovi nebo kočce. Na nich se totiž blechy živí i množí a kladou vajíčka. Ta jsou veliká asi jen půl milimetru a ze zvířecí srsti jich velká část postupně opadá na podlahu nebo do zvířecích pelechů.
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se blechy živí výhradně krví, mohou být několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí tehdy, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, skulin a podobně. Vajíčka kladou i dále do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se dále do okolí. Obyčejně za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, takže připomínají červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Následně se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny.
Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blecha je velmi obtížný parazit, ale kromě toho může přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor, endemický tyfus a lymskou boreliózu. Dále bývá blecha takzvaným mezičlánkem (přenašečem) tasemnice.
Není dobré proto výskyt blech – i když nám to může připadat jakkoliv banální – podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit (me