Máte tedy vosk, ale jsou v něm pořád drobné nečistoty, které už žádné síto nezachytí. Ty se dostanou pryč usazováním. Není nutné to dělat, záleží na nás, k čemu chcete vosk používat a jakou čistotu na to potřebujete.
Postup: Dáme vosk do hrnce s čistou vodou a přivedeme k varu. K přečištění vosku převařením se používá 0,5 l vody na 1 kg vosku. Vosk se vloží do příslušného množství vody, na tepelném zdroji se uvede do mírného varu a vaří se tak dlouho, až se vosk beze zbytku rozpustí. Při převařováni dbáme na to, aby pěnící se vosk z nádoby nepřekypěl, protože by se při přímém styku s rozpáleným topným tělesem vznítil. Vosk necháme vařit alespoň 30 minut. Převařený vosk ihned i s vodou nalijeme do nádoby (čistý plastový kbelík, který je shora rozšířený). Nádobu s převařeným voskem necháme bez pohybu pomalu chladnout v teplé místnosti. Potřebujeme, aby se nečistoty usadily na dně voskové vrstvy, proto to musíme celé nechat v klidu a ani náznakem nemíchat, ani aktivně chladit. Jakmile je vosk vychladlý, vyndáme ho. Pokud je dostatečně čistý, měl by se sám odlepit od stěn. Na spodní straně voskového koláče bude vrstva nečistot. Ty nejnižší snadno seškrábneme, ty výše jsou už trochu promíchané s voskem, takže se musí oškrabovat například špachtlí. Oškrabujeme, dokud není vosk i zespodu dokonale čistý. Oškrábané nečistoty promíchané s voskem si schováme, při příštím tavení je znovu vytavíme. Voskový koláč je už po oškrábání většinou čistý dostatečně. Pokud není, pustíme se do čištění znovu. Pozor, tímto postupem z vosku odstraníme jen mechanické nečistoty.
I ideálně vyčištěný vosk má žlutou barvu. To není na škodu, ale pro různé účely je vyžadován vosk co nejbělejší. Bělejšího vosku lze dosáhnout tím, že použijeme jen vosk z čistých panenských plástů, ale ani to není dokonalé. Vysloveně bílého vosku lze dosáhnout jen bělením. Dnes se bělení provádí tavením vosku různými chemikáliemi, například kyselinou, nebo přírodní cestou, tedy bělení sluncem.
V současné době se pro povrchovou úpravu dřeva stále více používají oleje a vosky. Dřevo, respektive jeho povrch je napuštěn tekutým, případně pastovitým voskem, nebo přírodním (ale někdy i syntetickým) olejem s vhodnými vlastnostmi, který se vsákne do jeho struktury, a tak ho chrání proti vnějším vlivům.
Vosk časem trochu ztmavne, to není vůbec na závadu. A když se povrch trošku ušpiní, stačí jej oživit teplou mýdlovou vodou. Na více znečištěné povrchy použijte ocelovou vlnu namočenou v terpentýnu. Po tomto zásahu ale musíte nanést další vrstvu vosku.
Vosk nanášejte měkkým hadříkem, složeným do několika vrstev. Naberte vosk na hadřík a jemně ho kruhovými pohyby vetřete mezi vlákna. Podélnými pohyby pak povrch vyhlaďte. Ujistěte se, že vrstva vosku je na celém povrchu rovnoměrná.
Nechte povrch 15 minut zaschnout a pak nanášejte další vrstvy vosku pomocí jemné ocelové vlny. Pracujte po směru vláken. Na práci nespěchejte a každou vrstvu nechte přes noc zaschnout. Čtyři až pět vrstev by mělo stačit.
Chcete-li povrch s větším leskem, vyleštěte navoskovanou plochu měkkým hadříkem. Příliš netlačte, protože byste mohli porušit jednolitou vrstvu vosku.
Po navoskování se rozvine přirozená krása dřeva. Vosky na dřevo jsou k dispozici v tekuté či krémové podobě.
Oleje a vosky se jednoduše aplikují a jejich následná údržba je velmi snadná. Nátěry nepraskají, neodlupují se a neodprýskávají a uchovávají si přírodní elasticitu. Dřevo může dýchat, zmenšují se jeho tvarové změny vznikající vlivem vlhkosti. Vytváří se odolný povrch s výbornými vlastnostmi pro užívání. Již upravené povrchy lze znovu snadno naimpregnovat, případně přeleštit. Poškozené plochy je možné jednoduše opravit a vzniklé chyby zamaskovat. Velkou předností olejů a vosků je, že s trochou pečlivosti dosáhne skvělých výsledků a kvalitní povrchové úpravy i laik a domácí kutil.
Oleje a vosky se dnes používají pro povrchovou úpravu nábytku z masivního dřeva, podlah a obkladů, hraček, částí hudebních nástrojů, zahradního nábytku a i celých dřevostaveb. Jsou šetrné k životnímu prostředí při výrobě, použití i při likvidaci. Převážná většina surovin se získává z přírody – lněný olej, včelí vosk, carnauba – vosk, candelila – vosk, slunečnicový olej, sójový olej, olej z bodláku, případně terpentýn. U některých výrobků se pro zlepšení vlastností přidávají v malém množství i syntetické materiály.
Impregnace
Impregnace olejem je jedním z nejstarších způsobů povrchové úpravy a ochrany dřeva. Původně se používala pouze lněná fermež, získaná lisováním lněných semen, která za působení kyslíku vysychala. Dnes se olejové impregnace opět vrac
Včelí vosk na dřevo je bezbarvý nátěr na interiérové dřevo, který v jednom výrobku jedinečným způsobem spojuje výhody přírodního oleje a včelího vosku. Jednoduchým postupem lze dosáhnout profesionálního, hedvábně lesklého povrchu dřeva. Nátěr zvýrazňuje strukturu dřeva, má dobrou odolnost vůči vodě. Natřený povrch dřeva je nenáchylný k zašpinění, odpuzuje vodu, je odolný proti oděru a příjemný na dotyk. Neprovádí se základní nátěr ani mezibroušení, nátěr neodprýskává, nepraská a neodlupuje se. Jednoduchým přetřením se může znovu renovovat.
Lehká emulze je určena pro ošetření dřevěného lakovaného, matného i lesklého nábytku, starožitností, dřevěných obkladů, dveří, podlah a dalších výrobků z masivu i dýhovaného dřeva a také proutěného nábytku a korku. Lze ji aplikovat jako lak. Vytváří pololesklý voskový film, který chrání povrch dřeva vůči otěru a mechanickému poškození. Vrstva vosku je paropropustná.
Skvělých výsledků dosahuje i při lakování dětského nábytku, dřevěných hraček a ložnic. Vyniká vysokou vydatností preparátu, cca 40 m2/kg, a naprostou nezávadností pro alergiky. Plochy ošetřené voskem ionizují vzduch, což příznivě působí na člověka a vnitřní mikroklima místnosti.
Vosk eliminuje působení geopatogenních zón. S úspěchem jej využívají renomované restaurátorské dílny hradů, zámků i muzeí, včetně památek chráněných UNESCO (Wawel, Ermitáž, Łańcut).
Je ideální pro nátěr veškerých dřevěných výrobků v interiéru z měkkého i tvrdého dřeva, z OSB desek a korku. Velmi vhodný je i pro nátěry nábytku, dveří, schodišť a ostatních dřevěných konstrukcí v interiéru: obkladů, podhledů, konstrukčních prvků krovů. Hodí se také pro povrchovou úpravu hraček a dětského nábytku. Je výborný jako leštěnka na nábytek, a to jak lakovaný, tak i nelakovaný. Snáší se s jakoukoliv původní povrchovou úpravou (lakem) ošetřovaného nábytku.
K mytí zašpiněných míst používejte mýdlový roztok. Případná silně zašpiněná místa můžete přebrousit jemným brusným papírem a opětovně natřít včelím voskem. Kraje přebroušeného místa rozleštíte hadříkem tak, že nebude vidět rozdíl mezi povrchem opravené plochy a původním nátěrem.
Včelí vosk jemně zesvětluje přírodní barevný odstín dřeva. Časem natřená plocha dřeva patinuje do krásného medově zlatého odstínu. U korkových povrchů, které mají zvlášť vysokou savost, je třeba pečlivě setřít případné přebytky a je nutné počítat s delší dobou schnutí (cca 24 hodin). Velmi dobře se osvědčilo ošetření starého lakovaného nábytku. Včelí vosk zaretušuje praskliny a odstínové odlišnosti.
Na nanášení vosku potřebujete jemnou ocelovou vlnu (k sehnání téměř všude). Vosk nejprve trochu nahřejete (stačí na pár minut položit na ústřední topení), a když získá vazkou strukturu, můžete jej nanášet.
Vosk brání přílišnému broušení dřeva vlnou a přitom se krásně dostává mezi vlákna. V zásadě platí, že čím více tlačíte, tím hlouběji se vosk dostane, takže zde není na škodu přidat trochu síly.
Ještě před zatuhnutím vyleštěte flanelovou utěrkou či prachovkou. Opět se nebojte trochu přitlačit. Po zatvrdnutí (asi za hodinku nebo dvě) můžete nanést další vrstvy. Ideální jsou aspoň tři vrstvy.
Ve svém příspěvku VOSK NA DŘEVO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vojtěch Příkaský.
Dobrý den,
prosím o radu, jakou povrchovou úpravu mám použít na dřevěné nádobí.
Konkrétně na likérovou soupravu, tj. flašku + pohárky (všechno dřevěné, proto nepíši skleničky).
S pozdravem
Příkaský
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o produkt živočišného původu, který vzniká jako sekret voskotvorných (voskových) žlázek po přestavbě medu a pylu v trávicím ústrojí včely a poté je vylučován na povrch včelího těla voskotvornými (voskovými) zrcátky. Voskotvorné žlázky a vosková zrcátka jsou na těle včely umístěny na 3.–6. článku zadečku. Včelí matka a trubci tyto žlázky ani zrcátka nemají. Vosková zrcátka jsou proděravěna množstvím velmi drobných otvůrků, jimiž se na povrch včelího těla dostává vosk, který následně tuhne v malé šupinky. Tyto šupinky včela sbírá kartáčky třetího páru nohou, posunuje je ke kusadlům, kde je rozmělní na bílou hmotu, kterou mísí se sekrety zažívacího ústrojí. Vosk se stává vláčným a plastickým a včely jej používají na stavbu včelího díla (plásty). Uvádí se, že na 1 kg vosku včela spotřebuje 3,5 kg medu a 50 g pylu. Med slouží jako energie pro tvorbu vosku a pyl je důležitý pro správnou funkci voskotvorných žlázek. Zbarvení vosku je velmi rozmanité, čerstvý vosk, označovaný jako panenský vosk, ve kterém zatím nebyl odchován plod a nebyly v něm uloženy zásoby, je bílý až slabě nažloutlý, avšak postupně tmavne, což je způsobeno plodováním, svlékáním larev včelího plodu, ukládáním medných a pylových zásob.
Včelí vosk se skládá z uhlovodíků, esterů vyšších mastných kyselin, vyšších alkoholů, volných mastných kyselin, sterolů, vody, barviv a aromatických látek.
Účinky včelího vosku lze zmínit jeho mírně antioxidační, protizánětlivé a antivirové. Vyživuje pleť, zvláčňuje pokožku, můžeme jej použít jako náplast. Nejvíce se vosk využívá ve farmacii, kde najde své uplatnění při potahování léků nebo tablet, čímž prodlužuje dobu, po kterou se uvolňuje účinná látka, v kosmetice pak při výrobě emulzí, mastí, krémů, rtěnek, deodorantů, gelů, řasenek, vlasových přípravků a dalších výrobků se včelím voskem. Také v potravinářství nalezne své uplatnění, ačkoliv ne v takové míře jako dříve. Jako potravinový doplněk jej nalezneme pod číslem E901 a může sloužit jako leštidlo čokoládových figurek, bonbónů, na vymazání forem a podobně. V kuchyni lze využít vosk také na vymazání plechu při pečení. Velmi vhodné je žvýkání voskových víček z medných plástů, což je směs medu, vosku, pylu a propolisu, která působí proti onemocněním horních cest dýchacích, zánětu čelistních dutin, senné rýmě a mechanicky čistí zuby od zubního kamene. Mimo farmacii, kosmetiku a potravinářství se vosku využívá v průmyslových oblastech při zpracování kovů, v elektronice, při impregnaci a leštění dřeva nebo výrobě svíček.
Nákup včelího vosku se dá provést prostřednictvím internetových obchodů, pro inspiraci se můžete podívat zde. Včelí vosk se dá koupit i u některých včelařů, vždy je třeba si dopředu rozmyslet, o jaký vosk budete mít zájem.
V naší poradně s názvem MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ministr Ladislav.
Jak připravit marinádu na uzení drůbeže?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Osvědčený recept na uzení drůbeže je tento:
1 celé kuře
3 litry vody (nebo dostatečně na to, abyste úplně ponořili celé kuře)
3/4 šálku soli
1 šálek cukru
1 lžíce pepře
1 polévková lžíce kajenského pepře
Přiveďte k varu vodu v hrnci dostatečně velkém, aby pojmul jak marinádu, tak i kuře. V horké vodě rozpusťte cukr a sůl a nechte vychladnout. Pak přidejte zbylé ingredience a nakonec i kuře a vše dejte do chladničky na 10 hodin. V této době si připravte dřevo na uzení. Nejlepší je dřevo z vlašského ořechu, které rozemelte ve štěpkovači a na dvě hodiny namočte do vody.
Jak dlouho udit: uzení kuřecího masa probíhá v udírně při teplotě do 75°C přibližně 4 hodiny. Doba uzení záleží na velikosti kuřete. Po celou dobu uzení musí být drůbeží maso neustále mazáno marinádou na potírání. Uzené kuřecí maso se podává s rýží.
Všechny formy včelího díla i různé odřezky jsou surovinou pro získání včelího vosku. Vosk vložený do úlu ve formě mezistěny a vyprodukovaný včelami přichází ve včelstvu do styku s medem, pylem, propolisem a kokony včelího plodu (košilkami). To vše na něj do určité míry působí, ovlivňuje jeho barvu nebo jeho výtěžnost ze suroviny. Vosk, který nepřišel do styku se žádnou z uvedených látek, je vosk panenský (čistý) a má bílou barvu. Včelař snadno rozpozná barevné odstíny vosku a pozná dílo takzvaně čistě panenské od díla včelami již dříve využitého. Veškerý ostatní vosk je zabarvený a čím vícekrát se v plástech vylíhl plod nebo souše/voští znečistily jiné látky (zplesnivěly, byly silně pokálené včelami a podobně), tím tmavší vosk získáme.
Pokud používáme klasické drátované rámky, musíme vyřešit otázku, jak z nich plást dostat. Je celkem jednoduché obříznout dřevěnou část rámku nožem, ale kolem drátků to jde hodně špatně. Plásty vyndané z rámků (a obecně každý dosud neroztavený plást) se nazývají voští.
Vosk by neměl přijít do styku se železem (tedy jiným, než je nerez). Pozor na oprýskané hrnce a neošetřené povrchy pařáků. Vosk pod vlivem železa šedne a ztrácí na kvalitě.
Odstranění vosku z plástů:
Plást z rámku vyřízneme nožem a tenké drátky prostě přeštípneme, nebo nám pod nožem samy povolí. Získáme tedy vosk i s drátky, které ale v dalším zpracování bez problému odstraníme. Horší je, že potom budeme muset všechny rámky znovu drátkovat.
Vložíme rámky do hrnce s vařící vodou. Stačí několik sekund, vosk povolí a z hrnce vytáhneme úplně čistý nadrátovaný rámek. Je to jednoduché a účinné, ale vyžaduje to dostatečně velký hrnec. Pokud ho máme, není důvod tento způsob nevyužít.
V naší poradně s názvem SKOPOVÉ KLOBÁSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal.
Dobrý den. Můžete mi poradit, prosím, na kolik stupňů a jak dlouho udit skopové klobásy? Budu moc rád za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Skopové klobásy, jaká lahoda. Hmmm. Jejich uzení je ale umění. Nejdříve musíte vyhřát udírnu na teplotu 70°C. Pak do udírny rezvěste klobásy a půl hodiny je nechte při otevřených dvířkách vysychat. Poté udírnu zavřete a klobásy uďte po dobu 8 hodin. K uzení použijte suché dřevo ovocných stromů bez kůry nebo dřevo bukové.
Druhým nejvýznamnějším produktem včely medonosné je včelí vosk. Vosk tvoří estery kyselin, volné kyseliny a uhlovodíky. Bod tání nastává při ± 65 °C a vosk tuhne přibližně při 63 °C. 25 až 30 °C stačí na jeho tvárnost (letní teplota v úlu je 35 °C). Kolem 0 °C je vosk nejen křehký, ale jeho povrch je navíc pokryt šedým povlakem, který po ohřátí zmizí (nejedná se o plíseň, ale o změnu struktury).
Při tvorbě díla včela doslova potí vosk na voskových zrcátkách na spodní straně zadečku. Chitinová stěna zrcátek je perforovaná mikroskopickými otvory, jimiž po zvýšené námaze tryská sekret jako čerstvý vosk. Ten na vzduchu tuhne a ve formě šupinky přebírá anatomický tvar zrcátka. I když se šupinka odloupne, zůstává částečně zasunutá pod přečnívajícím okrajem sousedního článku zadečku.
Včelí vosk dobře izoluje teplo, elektřinu a odpuzuje vodu. Při síle 4 mm jej lze ohnout přes hranu stolu, aniž by se zlomil (oproti parafínové náhražce).
Ve svém příspěvku KRBOVÁ KAMNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Markus.
Docela dlouhý, ale zajímavý článek, rád jsem si ho přečetl. V dnešní době se hodně domácností vrací k topení dřevem, protože úspora při jeho spalování je značná. Já si dřevo těžím sám už dlouhá léta. Nejdříve jsem ho přikládal do kotle na TP a nyní do krbových kamen. Jsou s výměníkem a s přehledem ohřejí 8 radiátorů a 2 otopné žebříky Koralux. Chce to jen mít motorovou pilu, vozík za auto, prostor na skladování a chuť do práce.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vosk na ochranu, ošetření a restaurování starožitného nábytku, dřevořezeb, rámů obrazů a podobně. Je určený k nátěrům již ošetřeného, ale i neošetřeného dřeva v interiéru, jako je nábytek, obklady, police, balkóny, dřevěné stropy, zábradlí, skulptury, korek. Je také vhodný k ošetření mořeného dřeva.
Dřevo ošetřuje přirozeným způsobem a dodává mu přirozenou krásu. Je antistatický, má dobré difúzní schopnosti a ochraňuje dřevo před vlhkostí. Zabraňuje škodlivému působení okolního prostředí, především v topné sezóně.
Antik vosk se nanáší nepouštějícím hadříkem nebo měkkým kartáčem stejnoměrně po celé ploše. Po dokonalém zaschnutí je možné povrch přeleštit utěrkou nebo měkkým kartáčem po směru vláken. U silně nasákavých ploch je možné provést i druhý nátěr.
Antik vosk v odstínu borovice zvýrazňuje přírodní barvu dřeva, především toho louhovaného. Antik vosk je možno rozpustit ve vodní lázni, čímž se zvýší jeho napouštěcí efekt.
Ve svém příspěvku ČLÁNEK JE BEZVADNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bukovský Zdeněk.
Včelařím přes padesát let,
ale mrzí mě,že někteří včelaři přirovnávají včely ke zvěři, která chcípá, žere a lenoší.
Přítel Kavan Petr se takto vyjadřuje ve svých webových stránkách o včelách.
A když jsem mu napsal,že s ním nesouhlasím tak na mě zpustil vlnu nadávek a zloby.
Jsem rád,že jako jednatel spolku, který má 85 členů, jsem se zatím nesetkal s podobným
chováním tzv.včelaře.
Další fenomén dnešní doby je hromadné kácení stromů, keřů i centrech obcí, jako těžba
dřeva do kotlů na biomasu. Domnívám se, že kotle na dřevo propagoval p.Bursík, jako
ekologické topení. Děsí mě dředstava, že naši vnuci si budou promítat filmy jak vypadaly u nás
lesy.
Děkuji Vám za nádherný a poučný článek o včelách.
S pozdravem
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Následuje stručný přehled různých typů spalovacích kamen, které jsou na trhu k dispozici.
Pyrolytické kotle na dřevo
Pyrolytický znamená zplyňovací kotel na kusové dřevo, dřevní brikety a dřevní odpad, konstruovaný s ohledem na antikorozní úpravu stěn. Vnitřní stěny kvalitního kotle jsou vyrobeny z kotlových plechů tloušťky 5 - 6 mm. Kotel má odolnou keramickou vyzdívku s mikrovýztuhou pro zajištění dlouhodobé stáložárnosti a dlouholeté životnosti. Kotel je určen pro úsporné a komfortní vytápění včetně možnosti ohřevu teplé užitkové vody v objektech jako jsou například rodinné domy, chalupy, dílny, provozovny apod. Zplyňovací kotle se vyznačují úsporným a ekologickým provozem a vysokou účinností (až 90%). Výborná regulace výkonu a kvalitní izolace kotle šetří palivo a čas obsluhy. Pyrolytické kotle vyžadují nepatrnou spotřebou elektrické energie za což se odmění ekologickým provozem, který splňuje náročné normy emisní třídy 3 ČSN EN 303-5 a i nadále je lze provozovat po roce 2022.
Dobrý pyrolytický kotel má velkou přikládací komoru pro délku polen 40 až 80 cm. V přikládací komoře lze bezproblémově spalovat kusové dřevo, dále štěpku nebo dřevěné brikety. Velká přikládací komora společně s výbornou regulací a vysokou účinností zajišťuje velmi dlouhé hoření na jednu vsázku paliva (až 4,5 hodiny). Výborná regulace tepelného výkonu kotle je řízena elektronickým regulátorem, který snímá teplotu kotlové vody, teplotu spalin, popřípadě i teplotu v místnosti a na základě těchto veličin řídí proces spalování. Tím je zaručen vysoký komfort obsluhy a vysoká účinnost spalování.
V této kategorii jde o kotle na tuhá paliva. Kotel na tuhá paliva je svařen z ocelových plechů a trubek. Vnitřní prostor je rozdělen vodní přepážkou na přikládací šachtu, spalovací komoru a výměník, kterým proudí spaliny ke kouřovému hrdlu. Pod spalovací komorou a přikládací šachtou je pohyblivý dvoudílný rošt, obvykle ovládaný z boční strany kotle pákou. Regulace sekundárního vzduchu přiváděného z boků do spalovací komory zvyšuje účinnost tohoto kotle. Primární vzduch je přiváděn regulovatelnou klapkou v popelníkových a přikládacích dvířkách. Regulace se provádí ručně nebo automaticky regulátorem výkonu (TRV), který je dodáván jako příslušenství současně s kotlem. Tyto kotle jsou vhodné pro vytápění bytů, rodinných domků, provozoven a obdobných objektů s tepelnou ztrátou 17-35 kW. Otopný systém může být s otevřenou nebo tlakovou expanzní nádobou, samotížným nebo nuceným oběhem otop
V naší poradně s názvem KATALPA NANA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Diana.
Dobrý den, na podzim jsme zasadili katalpu a letos na jaře ještě neobrazila. Mám o ni strach. Je to v pořádku, teprve koření a obrazí příštím rokem ? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Asi jste o katalpu přišla. Letošní zima zahubila mnoho stromů. Zkuste provést test vitality tak, že na kmínku obnažíte kousek kůry až na dřevo, čímž vizuálně můžete zjistit jestli je kmínek živý či nikoliv.
Konečná úprava vápenným voskem může vypadat velice atraktivně, především na dřevech s výraznou kresbou. Bílá pasta se totiž dostane mezi vlákna a krásně je zvýrazní.
Opět můžete nanést vrstvu napouštěcí látky (politura, mořidlo), ale nemusíte. Bílou pastu vápenného vosku naneste opět krouživými pohyby, a opět platí, čím více tlačíte, tím více se vosk dostane mezi vlákna. Poté pevnými tahy měkkým hadříkem vytřete přebytečný vosk. Postupujte napříč vlákny (nikdy ne podél). Vosk nechejte asi 4 hodiny zatvrdnout a vyleštěte do hladka.
Vápenný vosk se musí konzervovat. Nejlépe bezbarvým lakem, nebo můžete vytvořit hedvábný lesk další vrstvou, tentokrát bezbarvého vosku.
V naší poradně s názvem KATALPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobrý den,
Katalpu máme již 20.let.
Bohužel začína kmen vyhnívat.
Je možné celou korunu uříznot, aby zůstal jen kmen?
Obroste ještě?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Najděte místo, kde kmen vyhnívá a to vydlabejte až na zdravé dřevo. Dutinu pak jemně vypalte pomocí plynového hořáku, čímž ji vydezinfikujete. Poté dutinu pečlivě vyplňte stavebním betonem, aby nikde nebyla žádná skulinka. Rovněž odstraňte příčiny vzniku hniloby, kterými může být přemíra vody, nedostatek průvanu, stín, okolní vegetace, atd.
Jakmile máme voští oddělené od rámků (anebo jsme ho v rámcích nikdy neměli), můžeme se pustit do zpracování. Některé metody oddělení plástů od rámku už vlastně prvním stupněm zpracování byly. V prvním stupni jde vždy o to tavením oddělit vosk od hrubých nečistot. To lze udělat několika způsoby. Teoreticky si člověk dovede představit, že by voští roztavil a pak ho přecedil přes síto nebo látku. Problém je v tom, že vosk celkem rychle tuhne a látku i síto ucpávají i nečistoty. Vosk brzy přestane protékat proudem, jenže my ho skrz síto potřebujeme dostat co nejrychleji, jinak ztuhne a už to nepůjde. Všechny metody tedy řeší otázku, jak prohnat vosk sítem a přitom ho udržet na vysoké teplotě.
S tímto problémem vám pomůže sluneční tavidlo, což je bedna s proskleným víkem. Do bedny se dá voští (nebo rámky s plásty), zavře se a dá se na sluníčko. Pod přímým sluncem teplota uvnitř bedny snadno přesáhne 60 °C, což je hranice tání vosku. Vosk na šikmém dnu tavidla stéká do připraveného korýtka, zatímco všechny nečistoty zůstávají ležet na dně. Sluneční tavidlo je skvělé v tom, že bez nákladů na energie a s minimem práce pěkně čistě oddělí vosk od nečistot. Nevýhody jsou závislost na počasí a menší výtěžnost, trocha vosku na nečistotách pořád zbyde a tavidlo ho neodstraní.
Jestliže jsme někde udělali chybu a vosk má nevzhlednou barvu (je špinavě hnědý, tmavě šedý a podobně), popřípadě nemá ani typicky voskovou vůni, vosk jsme do určité míry znehodnotili. Takový vosk je neprodejný a nebude použit ani k výměně za mezistěny. I takový vosk jde ještě trochu upravit, a to následujícím způsobem: Do smaltované nádoby (smalt nesmí být nikde odprýsknutý) se dá tolik vody, kolik se obvykle přidává k převařování vosku. Vosk se roztopí a k vroucí směsi se přidá 10 % kyseliny fosforečné, počítáno na množství vody. Vaří se za neustálého míchání po 10 minut. Je nutno hlídat, aby směs nepřekypěla. Poté se nechá ustát, zchladnout, kyselá voda se odstraní, nahradí čistou a znovu se převaří. Tento proces se opakuje ještě jednou, aby se z vosku odstranily zbytky kyseliny fosforečné.
V naší poradně s názvem VINNÁ RÉVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Kubánek.
nadpis vašeho článku a nejen vašeho je střihání vinné révy na podzim a není tam ani slovo o tom střihu na podzim,prosím o jednoduchou věc,jak a kdy se stříhá vinná réva na podzim. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Podzimní řez vinné révy se standardně neprovádí. Řez se provádí až v únoru. Během podzimu dřevo ještě dozrává a není připraveno na zkracování. Nejlepší období pro řez vinné révy je únor - doba, kdy odezní největší mrazy. Teprve pak se provádí řez vinné révy.
Napouštěcí oleje na dřevo jsou určeny pro hloubkovou ochranu měkkých jehličnatých i tvrdých listnatých dřevin a případně k jejich probarvení. Napouštěcí oleje na dřevo jsou vhodné pro většinu dřevěných povrchů, které zpevňují a vytvářejí podklad pro jejich další zušlechtění. Prostředek se nanáší v jedné vrstvě. Vhodné je dokončení povrchu aplikací doporučených uzavíracích olejů nebo olej-voskových prostředků podle kategorie dřevěného výrobku a nároků kladených na jeho užitné a estetické vlastnosti. Napouštěcí olej na dřevo je směsí ryze přírodních rostlinných olejů, které pronikají hluboko do buněčné struktury dřeva a výrazně eliminují praskání a kroucení dřevní hmoty.
Nízkoviskózní napouštěcí oleje jsou tónovány mikropigmentovými barvivy, která pronikají do dřeviny a tím velmi výrazně prokreslují strukturu dřeva. Pronikání světlostálých barviv do povrchových struktur dřeva má příznivý vliv nejen na celkovou odolnost nátěru, ale i na snadnost a účinnost jeho pozdější revitalizace. Napouštěcí olej brání prostupu srážkové vlhkosti do podpovrchových struktur dřeva. Takto upravený povrch však nezůstává úplně uzavřen. Dřevo může dýchat a zbavovat se přebytečné vlhkosti, která se do hmoty dřeva dostala za vlhkého počasí na osmotickém principu. Napouštěcí olej na dřevo lze nanášet na hoblované, broušené i strukturálně upravované povrchy. Hoblovaný povrch dřeva je vždy vhodné přebrousit brusivem (zrnitost 80–120) z hlediska lepšího pronikání oleje do dřevní hmoty. Masivní dřevěné výrobky a konstrukce je vhodné z důvodu ochrany proti plísním, hnilobám a dřevokaznému hmyzu nejprve napustit deštěm nevyluhovatelným biocidním přípravkem. Upravený biocidní přípravek lze také přidat jako biocidní přísadu přímo do napouštěcího oleje, což umožní nejen významnou úsporu času, ale také výrazně sníží pracovní náklady.
Výše uvedené zasychací časy platí v případě, že vytvrzování (polymerizaci) oleje urychlíte přídavkem odpovídajícím porci sušidla. U oleje bez přídavku sušidla musíte počítat s výrazně delší zasychací (vytvrzovací) dobou, a to v závislosti na podmínkách (teplota, odvětrávání, vlhkost...) cca 10x, i delší.
V naší poradně s názvem ŘEZ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Trusinová.
Dobrý den,na zahradě máme vinnou révu, netušíme jak je stará,jen by jsme chtěli aby plody nebyly u souseda,my máme jen kmen jinak je vše za plotem,moje otázka:je možné ji nějak uřezat či střihnout,tak aby se nepoškodila a plody byly na naší straně, máme vlastně jen dřevo, děkuji za odpověď, Trusinová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde to ji uřezat. Z kmene pak vyraší nové výhony, na kterých bude dál plodit. Řez ale můžete provést jen v době klidu, nejlépe v únoru. Tuto sezónu se bude ještě z úrody radovat váš soused.
Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) je dřevokazná houba, nejnebezpečnější škůdce na zabudovaném dřevě, která k nám byla pravděpodobně zavlečena lodním nákladem dřeva z Asie. Žije především v přízemích a sklepích, na záklopech a trámových prvcích. Napadá zejména starší dřevo jehličnanů. Vhodnými podmínkami pro její vznik a rozvoj je přítomnost dřeva vystaveného delší dobu vlhkosti už na hranici asi 20 % (běžná přirozená vlhkost dřeva by měla být v rozmezí max. 14–18 %), kde je současně přítmí, malý nebo žádný pohyb vzduchu, teplota nepřesahující 30°C. Jako jediná dřevokazná houba přežívá dřevomorka i za nižší vlhkosti dřeva, ostatní houby při poklesu vlhkosti dřeva na méně než asi 20 % hynou. Nebezpečnost dřevomorky však spočívá především v její schopnosti prorůstat i přilehlé zdivo speciálními provazci, tzv. rizomorfami. Těmi si tato odolná houba přivádí ke dřevu potřebnou vlhkost i ze vzdálenosti mnoha metrů. Rizomorfy prorůstají podél izolací, elektrického vedení, ale také poruchami zdiva, řídkým betonem, pod omítkami i zdmi a také podložím. Takto dřevomorka využívá v okolí například poškozených odpadů, míst zavlhčených zatékáním – obecně nejrozmanitějších zdrojů vlhkosti. Dřevomorka v místech, kde je přítmí a malý pohyb vzduchu bez větších výkyvů teplot, vytváří povrchové vatovité povlaky (mycelium) šedobílé barvy, při vhodných podmínkách vystavuje nepravidelné rozlité plodnice okrové až červenohnědé barvy s bílými okraji. Tyto plodnice chrlí do vzduchu velké množství výtrusů – sporů. Okolní prostředí je tak silně exponováno potenciální nákazou veškerého dřeva novými ložisky dřevomorky. Dosud nezasažené dřevo je napadáno rovněž postupným prorůstáním rizomorfů okolím původního ložiska nákazy. Najdeme-li dřevomorku ve stadiu plodnic, lze předpokládat, že její výskyt není omezen jen na samotné dřevo a nejblíže přilehlá místa, ale s vysokou pravděpodobností jde o rozsáhlé prorůstání okolním prostředím a dřevomorka má v této fázi už propojení na zdroje vlhkosti, což znamená, že samotná vlhkost dřeva už nezávisí na vlhkosti okolí a dřevomorka je schopna žít vlastním životem i po odeznění původních příčin jejího vzniku. Napadené dřevo podléhá zkáze v několika postupných etapách. První fází rozeznatelnou zběžným ohledáním je charakteristické čokoládově hnědé zbarvení dřeva. Ačkoli již před touto fázi je dřevo aktivně napadeno, nelze bez laboratorních zkoušek běžně rozeznat probíhající proces až do jeho zabarvení, pouze podle vyšší vlhkosti dřeva lze usuzovat na vznikající potíže. Před fází zabarvení se nachází okamžik, kdy dřevo přes počínající proces prorůstání škůdcem má stále svou mechanickou pevnost a její hodnoty nejsou sníženy pod hranici funkční pevnosti. Při probíhajícím zbarvení dřev
V naší poradně s názvem TÚJE A JEJICH NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek Hes.
Dobrý den.
Máme dva roky staré thůje a od země praská kůra.
Můžete mi prosím poradit jak to ošetřit.
Děkuji za odpověď. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kůra na kmeni túje praská často. Příčinou může být hojná zálivka v minulém roce nebo mráz následovaný přímým slunečním zářením. Většinou nejde o nemoc, ale prasklina může být vstupní branou pro různé problémy, které mohou rostlinu úplně zničit.
Co dělat, když dojde k rozštěpení kůry na tújích?
V posledních letech bylo provedeno docela dost výzkumů věnujících se uzavření ran stromů. Výsledky uvádějí, že nanesení barvy nebo ošetřování dehtem mají jen malý účinek. Naopak začištění a oříznutí praskliny až na kůru, která pevně drží na dřevu, se ukázalo jako nejlepší řešení. Řezy v kůře rychle zaschnou, mají malou plochu a nazadržuje se v nich voda ani nečistoty. Obnažené dřevo zatuhne do hladka a uzavře se před okolním prostředím. Další ošetření již není potřeba, strom si s tím poradí sám. Jak provést začištění?
Ostrým nožem od jednoho konce praskliny, sledujte okraj kolem jedné strany rány, asi 1,5 až 2,5 cm od ní. Zastavte se na druhém konci a proveďte stejný postup na opačné straně praskliny. Nůž by měl být sterilizován mezi řezy jeho očištěním a ponořením na několik minut v roztoku chlornanu sodného s vodou v poměru 1:10 nebo v 70% alkoholu, aby se zabránilo kontaminaci. Opatrně vyjměte kůru z vnitřku ošetřovaného místa. Měl byste dosáhnout podobného stavu, jako na přiloženém obrázku. Nezapomeňte to nechat bez dalších zásahů. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Vzhledem k tomu, že hodně energie může být zbytečně vynaloženo při spalování vlhkého dřeva, měli byste používat dřevo, které je úplně suché. Správně vyschlé dřevo se připravuje těžbou na jaře a nechá se usychat celé léto. Hodně záleží, jaké je to dřevo a určitě by mělo být bez zeleně. Dřevo by mělo být vysušeno na optimální vlhkost 20 až 25%. Některé dřevo může být pro dnešní vzduchotěsná moderní kamna příliš suché, a pokud dáte toto dřevo na žhavé uhlíky, bude okamžitě vytvářet plyny a kouř a bude se tvořit kreozot.
Všechny druhy suchého dřeva mají při porovnání hmotnosti a výkonu podobnou hodnotu. Proto hustší dřeviny obecně déle hoří a jsou i dražší. Dřeviny jako dub, bílý ořech a borovice zůstanou hořet celou noc. Osika vytváří vysokou teplotu ohně, který pomáhá vyčistit komín.
Při výběru dřeva můžete také chtít zjistit, zda používá dodavatel při těžbě udržitelné postupy. Neudržitelné postupy mohou mít negativní vliv na životní prostředí tím, že způsobí erozi půdy nebo snižování biologické rozmanitosti.
V případě, že váš dřevník objevili škůdci, uložte si dřevo dále od domova. Horní části hromady by měly být zakryty, ale strany musí zůstat otevřené, aby mohl proudit vzduch. Pokud je to možné, uložte dřevo na překlady (například betonové bloky), aby zůstalo v suchu.
Pelety se obvykle prodávají v osmnáctikilových pytlích. To, kolik paliva budete potřeba na topnou sezonu, můžete odhadnout tak, že jedna tuna pelet odpovídá přibližně jednomu a půl metru palivového dřeva. Většina majitelů domů, kteří používají kotle na pelety jako hlavní zdroj tepla, protopí dvě až tři tuny pelet ročně. Kotle na pelety mají často levnější provoz, než elektrické vytápění či vytápění plynem.
Většina pelet má vlhkost 5 až 10%. Dobře vyschlé dřevo má obvykle vlhkost 20%. Některé pelety mohou obsahovat stopy ropy, která se může používat jako mazivo při výrobě pelet, i když většina neobsahuje žádné přísady. Pelety vyrobené ze zemědělského odpadu obsahují více popela, ale mohou produkovat více tepla, než pelety ze dřeva.
Za kvalitu výroby pelet je vždy odpovědný výrobce. Podle normy jsou dva druhy tohoto paliva a to pelety prémiové a standardní. Jediný rozdíl mezi stupni je v anorganice popela. U prémiových pelet by měla být nižší než 1% a u standardních méně než 3%. Prémiové pelety jsou obvykle vyrobeny z jádra dřeva. Existuje pět předepsaných vlastností pro oba stupně pelet:
objemová hmotnost na 0,03 metrů krychlových nesmí být nižší než 18 kg;
V naší poradně s názvem ČERVOTOČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Pohlídalová.
Prosím radu - Váš názor. Koupili jsme z lesa odkory (většinou měkké dřevo, mírně vlhké) a zjistili jsme že pod kůrou jsou malé kruhové otvory (asi 1 mm). Máme obavu, jestli ve dřevě nejsou ještě živí brouci, popř. larvy, poněvadž máme tyto odkory složené na dvoře pod verandou, která má asi tak ve výšce cca 1,5m nad touto skládkou dřevěnou podlahu. Rozhodně nechceme riskovat, že by nám napadli konstrukci verandy. Dům má 120 let a veranda je původní, založena na zděných sloupcích, vysokých cca 2,5 m. Děkuji za odpověď. Jana Pohlídalová, 777 193 194.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Impregnujte dřevo podlahy proti škůdcům. Mnohé přípravky jsou běžně k dostání i v drogerii. Nanášení impregnačních přípravků je možné provádět klasickým nátěrem štětcem. Za velmi účinné impregnační roztoky s likvidačním i preventivním účinkem na červotoče jsou považovány tyto: Lignofix, Červostop, Xylamon, Xyladekor, Pentalidol.
Včela medonosná (latinsky Apis mellifera) žije ve velkých společenstvech, která jsou tvořena mnoha tisíci jedinců. V hnízdě žijí vždy tři kasty, jimiž jsou plodná samička (matka), samečci (trubci) a dělnice. Životní cyklus včely medonosné začíná vždy, když královna naklade do každé buňky po jednom vajíčku. Z oplozených vajíček se pak vylíhnou dělnice a matky, z neoplozených trubci. Po třech dnech se z vajíček vylíhnou malé larvičky, které jsou po první čtyři dny krmeny výživnou mateří kašičkou, v pozdější době pylem a nektarem. Během následujícího týdne larvy rychle rostou, několikrát se svlékají, a když téměř vyplní celou buňku, včely ji zavíčkují voskem. Larva se zakuklí a později se přemění v dospělou včelu. Po vylíhnutí se činnost včely medonosné mění vždy po několika dnech. Nejdříve čistí hnízdo, pak krmí larvy. Po jedenáctém dnu začínají včele žlázy na zadečku vylučovat šupinky vosku, takže může stavět v hnízdě plásty. Od šestnáctého do dvacátého dne života včela přijímá od létajících včel nektar a pyl, který ukládá do zásob v podobě medu. Přibližně dvacátý den včela konečně opouští úl a zdržuje se nějaký čas před jeho vchodem, kde se učí orientovat a zároveň úl hlídá. Od jedenadvacátého dne života již létá po okolí, přináší pyl, nektar, vodu a předává je mladším včelám v hnízdě.
Včely medonosné vyhledávají pro svá hnízda dutiny ve stromech, vchody do jeskyň či místa pod skalními převisy. V současnosti většina včelstev sídlí v umělých úlech. V době květu na jaře a v létě vyletují včely za teplých dní z úlů a sbírají v okolí vodu, pyl, nektar, sladké šťávy z poraněných stromů nebo medovici.
Včela medonosná saje nektar sosákem dlouhým šest milimetrů a pak si jej ukládá do váčku (medný váček), který je od žaludku oddělen česlem, to znamená že nasátý nektar nepřijde do trávícího systému včely medonosné. Pyl včela stírá z květů svým ochmýřeným tělem a poté jej předníma nohama zkartáčuje do prohlubní na holeních zadního páru nohou.
Včely produkují mimo med i sladkou hmotu. Tu zpracovávají z nektaru nebo medovice tím, že ji obohacují látkami vlastního těla, uskladňují v plástech, zahušťují, přikrývají voskovými víčky a nechávají dozrát. Včely produkují ještě další látky, které lze využít především v medicíně a kosmetice. Jedná se především o včelí vosk, mateří kašičku a propolis. Vosk vzniká ve voskotvorných žlázách včel. Jedná se o přestavbu cukrů a pylu v trávicím a voskotvorném ústrojí. Vosk je stavební materiál pro výrobu včelích plástev se známými šestihrannými buňkami, ve kterých se vyvíjí nová generace včelstva nebo
Nebo můžete zvolit vaření a přelití přes síto. Vosk se hodí přímo do hrnce s vodou a nechá se rozpustit, poté se vše (tedy vosk, voda i nečistoty) lije přes síto do nádoby. Síto musí být poměrně řídké, takže se v něm zachytí jen ty nejhrubší nečistoty, jako například mrtvé včely. Síto se poměrně rychle zaplní, je potřeba nalít vosku jen trochu, prohrábnutím ho nechat co nejvíc protéct, nečistoty vyhodit a nalít další trochu. Toto je jednoduchý způsob, nenáročný na vybavení, ale odstraní jen ty nejhorší nečistoty. Vosk je dále nutné čistit usazováním.
Nejúčinnější způsob získávání vosku představují odstředivky. Někteří včelaři proto používají pařáky s upraveným otočným košem jako parní odstředivky.