VYLUČOVÁNÍ

Je juka jedovatá?

Juka má mírně jedovaté kořeny, protože obsahuje saponiny, to je krevní jedy rozrušující červené krvinky. Okvětní lístky jsou však jedlé (v Itálii se staly marinované nakládané květy dokonce oblíbenou pochoutkou). Indiáni považují juku za nejkrásnější rostlinu pouště a věří v její zázračnou moc, nazývají ji stromem života. Juka totiž dokáže přežít i ty nejextrémnější povětrností podmínky – vypořádá se s chladnou nocí, horkem i měsíce trvajícím suchem. I přes takovéto náročné podmínky si stále uchovává řadu výjimečných látek, jako jsou enzymy, vitamíny, minerální látky antioxidanty nebo chlorofyl.

Je známo, že je juka organismem poměrně dobře snášena, pouze u citlivějších osob může někdy dojít k podráždění trávicího systému. Jen ve vzácných případech se může vyskytnout i alergie na tuto rostlinu. Účinná látka se získává z oddenku a uplatňuje se při léčbě revmatických onemocnění anebo při zánětech kloubů. Doporučuje se i pro detoxikaci organismu, aby však byla kúra dostatečně účinná, je zapotřebí její dlouhodobé užívání, někdy i 10 týdnů. Při užívání přípravků z juky vždy dbejte na dostatečný pitný režim, abyste usnadnily organismu vylučování toxických látek. Důsledkem zrychleného metabolismu a detoxikace může na začátku pravidelného užívání juky dojít ke zvětšenému množství vylučování moči, k průjmu, ke snížení hladiny cukru a vápníku v krvi. Proto je důležité zaměřit se během léčby na kvalitní stravu a dodávat organismu navíc důležité vitamíny, minerální a stopové látky.

Příznivé účinky juky na lidský organismus:

• zlepšuje trávení;
• napomáhá dokonalému vstřebávání výživných látek;
• svým příznivým vlivem na procesy vylučování posiluje a příznivě ovlivňuje přirozenou očistu organismu;
• její užívání je vhodné při chronickém onemocnění tlustého střeva;
• pomáhá snižovat cholesterol;
• zvyšuje odolnost organismu;
• je velmi účinná při léčbě zánětu kloubů (a to zejména díky tomu, že obsahuje takzvané saponiny).

Zdroj: článek Juka

Růžičková versus normální

V současné době můžete takřka celoročně najít v obchodech se zeleninou kapustu hlávkovou, kadeřavou a také kapustu růžičkovou. Listová kapusta je druh, který se nejvíce podobá kapustě, jakou znali naši předci: na více než metr dlouhém košťálu vyrůstají křehké ploché listy s voskovými povlaky. Hlávková kapusta se pěstuje pro svou velkou hlávku s bublinkatě zkadeřenými listy – právě tímto způsobem zkadeření ji můžete odlišit od hlávkového zelí, kterému je podobná. Hlávku tvoří spirálovitě vyrůstající listy s naznačenými lalokovitými okraji. Košťál pak dorůstá do výšky 30 až 70 cm. U kapusty kadeřavé neboli kadeřávku nerostou listy v uzavřené hlávce, ale volně na stonku, takže netvoří hlávku, ale volnou růžici. Výhodou tedy je, že je můžete otrhávat postupně odspodu a máte vždy čerstvé ingredience ke kuchyňské úpravě. Kadeřávky existují pravé a sibiřské (ty jsou otužilejší). Růžičková kapusta byla vyšlechtěna z normální kapusty a je nejmladším a také nejchutnějším druhem této listové zeleniny. Od předešlých druhů se liší tím, že má schopnost vytvářet jakési malé hlávky z pupenů v paždí listů. U této kapusty se tedy konzumují jen tyto malé růžičky. Růžičková kapusta je ze všech druhů kapusty také biologicky nejhodnotnější. Obsahuje nejvíce vitaminu C, provitamin A, vitaminy skupiny B, bílkoviny, sacharidy a minerální látky, z nichž je nejvíce zastoupen draslík, fosfor a síra. Najdeme v ní také vitamin B1-thiamin, který je velmi důležitý nejen pro mentální svěžest, soustředění a odolnost vůči stresu, ale i pro fyzickou výkonnost. Další vitamin ze skupiny B, tedy B1, potřebují zejména kuřáci, těžce fyzicky pracující lidé, děti ve vývinu i lidé ve stresu. Růžičkovou kapustu by měli konzumovat i ti, kdo trpí otoky, neboť přítomný draslík podporuje vylučování nadměrného množství vody z těla, čímž napomáhá k detoxikaci organismu a odplavování škodlivých látek. Růžičková kapusta obsahuje konečně i velké množství vlákniny, zlepšuje tak vylučování, čistí střeva a působí proti zácpě.

A protože se dále v našem článku budeme věnovat přípravě různých pokrmů z kapusty, musíme zmínit ještě jeden rozdíl mezi kapustou hlávkovou a růžičkovou: růžičkovou kapustu vařte jen několik minut, jinak hrozí její rozvaření. Kapusta hlávková se musí vařit o něco déle. Tepelnou úpravou se totiž zbavíte hořkosti a také zbylých nečistot.

Zdroj: článek Dušená kapusta

Účinky na zdraví

Jeho účinky působí detoxikačně na organismus, pomáhá při zácpě, snižuje horečku, dokáže snížit krevní tlak, povzbuzuje chuť k jídlu a má protirakovinné účinky. Je vhodný pro diabetiky. Léčebné působení celeru znali už staří Egypťané, přijímán byl hlavně jako afrodiziakum. Nyní jsou jeho účinky využívány při léčbě nejrůznějších nervových chorob, včetně depresí. V celeru je obsažen vitamín C, A, B, E a K, dále pak minerální látky, jako sodík, vápník, draslík, železo, hořčík, jód a fosfor.

Celer je velmi oblíbený ve východní Evropě, tamní lékaři věří, že je prospěšný při hormonální úpravě lidského organismu.

100 gramů celeru obsahuje:

• 1,3 gramu vlákniny,
• 8,5 gramu sacharidů,
• 1,8 gramu bílkoviny,
• 0,03 gramu tuků.

Chemické složení ve 100 g celeru:

• draslík (K): 305 mg
• hořčík (Mg): 12 mg
• chrom (Cr): 0,001 mg
• jód (I): 0,003 mg
• mangan (Mn): 0,16 mg
• měď (Cu): 0, 15 mg
• sodík (Na): 90 mg
• vápník (Ca): 60 mg
• zinek (Zn): 0,31 mg
• železo (Fe): 1 mg

Celer obsahuje asi o 50 procent více sodíku než vápníku. V praxi to může znamenat úlevu pro ty, kteří se až dosud neobešli bez cukru a cpali se převážně bílým pečivem. Důsledkem takového stravování je ukládání koncentrovaných škrobů v organismu a tzv. civilizační nemoci, jako jsou artritida, cukrovka, ledvinové kameny a podobně. Celer dovede usazeniny rozpouštět a napomáhá k jejích rychlejšímu vylučování z organismu.

Tip: Při metabolických onemocněních a poruchách vylučování kyseliny močové se doporučuje denně vypít půl litru celerové šťávy. Připravíte ji z čerstvé zeleniny na elektrické odstředivce. Pro lepší strávení ji můžete smíchat se šťávou z mrkve.

Zdroj: článek Pěstování celeru