Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
Ve svém příspěvku TVAROHOVÝ KRÉM DO DORTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Klára Kubíčková.
Dobry den,
Chtela bych se zeptat zda do kremu Tvarohový krém se zakysanou smetanou
Patri tvaroh ve vanicce, nebo ten "tvrdy" jen zabaleny v obalu.
Jednou jsem tento recept udelala s vanickovym a krem nedrzel ani po ztuhnuti tvar.
Dekuji Kubíčková
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 1 kelímek měkkého polotučného tvarohu, 1 lžíce vanilkového pudinkového prášku, 100 g hrubé mouky, 1/2 lžičky prášku do pečiva, 100 g dětské krupičky, 1 vejce, sezonní ovoce, dle chuti trochu soli a mléka, skořice
Postup: Všechny suroviny dobře zpracujeme dohromady. Pokud se nám zdá těsto příliš tuhé, můžeme přidat trochu mléka. Pokud je těsto naopak řidší, přidáme mouku. Z těsta vyválíme váleček a nakrájíme ho na stejně velké kousky, ze kterých tvarujeme kuličky a ty naplníme ovocem. Kuličky vkládáme do vroucí osolené vody, dobře je promícháme, aby se nepřichytily ke dnu. Po pěti minutách zkusíme rozkrojit jeden plněný knedlík z tvarohového těsta, abychom zjistili, zda už jsou uvařené. Hotové plněné knedlíky z tvarohového těsta poléváme například jahodovým pyré nebo je jednoduše posypeme moučkovým cukrem a skořicí.
V Česku se plněné ovocné knedlíky tradičně připravují i z tvarohového těsta. Plní se nejrůznějšími druhy ovoce, jako jsou borůvky, švestky, jahody, maliny, broskve či meruňky.
Tvarohové knedlíky se mohou připravovat i jako neplněné, to znamená, že se jen přelévají různými druhy ovocných omáček. Lze je podávat i smíchané s tvarohem, smetanou, jogurtem, zakysanou smetanou či marmeládou.
Vhodné je jejich chuť podtrhnout také čerstvou mátou, estragonem či meduňkou. Bylinky jídlo odlehčí, a navíc podpoří trávení.
Tvarohové knedlíky se obvykle podávají jako hlavní jídlo, tradičně posypané ještě teplé nastrouhaným tvarohem, cukrem a polité rozpuštěným máslem. Někdo k ozdobě používá ořechy, kokos, hoblinky čokolády, griliáš, skořici či mandlové lupínky. Jiný si je polévá různými druhy sladkých omáček.
Takto připravené knedlíky jsou nejen velmi chutné, ale potěší i oko.
Jako základ tohoto dortu využijte opět námi výše doporučovaný korpus, který snadno připravíte dle uvedeného návodu. Pro přípravu krému budete potřebovat 500 gramů tvarohu, 2 lžíce vanilkového pudinku, 100 gramů másla, 1 sáček vanilkového cukru, 70 gramů moučkového cukru a dále samozřejmě ovoce, nejlépe čerstvé, například banán, jahody, maliny, kiwi, nemáte-li, můžete použít kompotované, a 2 sáčky želatiny.
Při přípravě tvarohovéhokrému nejprve nechte máslo zahřát na pokojovou teplotu, poté ho utřete s moučkovým a vanilkovým cukrem, přidejte tvaroh s pudinkovým práškem a vyšlehejte hladký krém.
Studený korpus podélně rozřízněte na dva díly, spodní díl potřete polovinou připraveného krému a vložte zpět do formy na dort, přiklopte druhým dílem korpusu a potřete zbylým krémem. Poskládejte nachystaným ovocem a připravte želatinu dle návodu na sáčku, nechte chvíli zchladnout a pomalu po lžících celý dort polijte. Nechte želatinu ztuhnout a máte hotovo.
Ingredience na krém: 400 ml smetany ke šlehání, 200 g cukru moučka, 1 balíček vanilkového cukru nebo vanilkové aroma, 500 g tučného tvarohu
Ingredience na náplň: cukr moučka, 300 g jahod
Ingredience podle potřeby: tuk na vymazání, dětská krupice na vysypání
Ingredience na těsto: 2 lžíce vařící vody, 1/2 balíčku prášku do pečiva, 2 vejce, 100 g polohrubé mouky, 100 g cukru moučka
Postup: Nejprve upečeme jednoduchý korpus. Vejce rozdělíme na bílky a žloutky. Bílky s polovinou cukru vyšleháme na sníh. Pak vyšleháme žloutky, vařící vodu a zbylou polovinu cukru. Vyšlehané jsou světlé a objem je mnohem větší než na začátku šlehání. Pak přidáme mouku s práškem do pečiva a můžeme i malinko oleje, popřípadě kakaa pro tmavou variantu. Zašleháme. Nakonec přidáme bílkový sníh a ručně zamícháme – opatrně, aby těsto nespadlo. Hotové těsto poté nalijeme do předem vymazané (máslem nebo Herou) a vysypané formy (dětskou krupicí). Korpus na dort pečeme podle typu trouby, například na 150 °C, a podle velikosti formy, tedy cca 20 až 30 minut menší korpus, větší dort déle. Korpus necháme vychladnout, kdo nechce čekat, může koupit korpus již hotový nebo jej nahradit piškoty.
Jahody nakrájíme na plátky a posypeme cukrem a necháme v lednici odpočinout, aby se cukr do jahod nasákl. Pokud máme jahody dostatečně sladké, sladit je nemusíme. Připravíme si krém. Nejprve vyšleháme smetanu (nesladíme, cukr přidáme až do tvarohu) a odložíme do lednice, poté vyšleháme tvaroh s moučkovým cukrem a vanilkovým cukrem nebo aroma, můžeme také použít rum nebo jiný oblíbený alkohol. Do tvarohového dortového krému pak opatrně vmícháme šlehačku.
Připravený krém natíráme na korpus ve formě (asi v centimetrové tloušťce), pak klademe plátky jahod, další vrstvu krému, další jahody a tak postupně, dokud nemáme formu plnou. Smetanovo-tvarohový dort dáme zatuhnout do lednice přibližně na 2 hodiny a podáváme.
Samozřejmě můžeme ovoce měnit za jiné podle potřeby – banány, broskve, nektarinky, osvěžující jsou mandarinky nebo pomeranč s mátou, zajímavé je jablko sypané skořicí. Fantazii se meze nekladou a z dortu pro děti uděláme neodolatelnou pochoutku.
Tvaroh utřeme s cukrem moučka a zakysanou smetanou dohladka. Oranžový meloun oloupeme, pečlivě zbavíme semínek a dužninu nakrájíme na malé kostičky, které přidáme do tvarohovéhokrému, a vše zlehka promícháme. Formičky (malé misky s kulatým dnem) vypláchneme studenou vodou a naplníme tvarohovou hmotou. Povrch posypeme mandlovými lupínky a do středu zapíchneme plastové lžičky. Uložíme do mrazáku a necháme zamrazit. Zmrzlinu vyklopíme na talířky a ozdobíme barevnými melounovými kuličkami z červeného a oranžového melounu. Tvarohový krém s melounem podáváme jako osvěžující dezert.
Ingredience na krém: 100 g oranžového melounu, 20 g mandlových lupínků, 300 g měkkého tvarohu, 200 g zakysané smetany, 80 g cukru moučka
Ingredience na ozdobu: 100 g oranžového melounu, 100 g vodního červeného melounu, 100 g žlutého melounu
Postup: Tvaroh utřeme s cukrem moučka a zakysanou smetanou dohladka. Oranžový meloun oloupeme, pečlivě zbavíme semínek a dužninu nakrájíme na malé kostičky, které přidáme do tvarohovéhokrému, a vše zlehka promícháme. Formičky (malé misky s kulatým dnem) vypláchneme studenou vodou a naplníme tvarohovou hmotou. Povrch posypeme mandlovými lupínky a do středu zapíchneme plastové lžičky. Uložíme do mrazáku a necháme zamrazit. Z červeného, oranžového i žlutého melounu vykrájíme kuličky. Zmrzlinu vyklopíme na talířky a ozdobíme barevnými melounovými kuličkami. Tvarohový krém s melounem podáváme jako osvěžující dezert.
V dnešní době spousta lidí ladí svou svatbu do nějaké barvy a stylu. Výjimkou pak není ani dort či zákusky. Co se týče svatebních koláčků, tak ty se dělají jak tradičně, tak i v moderním pojetí.
Svatební cukroví lze rozdělit na dorty, cukroví (zákusky) a koláčky.
Svatební dorty
Svatební dort je dekorací stolu, ale také se k němu vážou tradice a pověry. Za zmínku určitě stojí krájení svatebního dortu, které patří k tradičním činnostem při svatebním veselí a bývá vyvrcholením svatební hostiny. Podle svatebních tradic a zvyklostí mají novomanželé rozkrojit svatební dort společně. Kdo první uchopí nůž, bude prý v manželství vůdčí osobností. Z dortu by měl ochutnat každý ze svatebních hostů, v opačném případě budou mít smůlu novomanželé i ten, kdo svatební dort neochutnal.
Svatební dorty jsou velmi různorodé. Mohou mít bezpočet tvarů – kulaté, hranaté, oválné. Často se vyrábějí dorty ve tvaru srdce, podkovy, panenky a panáčka, stále oblíbenější je dort v podobě svatebního altánu, ve kterém stojí ženich s nevěstou. Mohou být bílé nebo barevné, zdobené perličkami, marcipánem nebo čokoládou. Také velikosti dortu jsou různé. Můžete vybrat jedno velké srdce nebo podkovu zdobenou pouze jahodami nebo čtyřpatrový dort s marcipánovými kvítky a čokoládou a dalšími doplňky. U nás jsou oblíbené klasické piškotové, ořechové a v poslední době marcipánové dorty, v Americe spíše smetanové dorty. Ve Francii se setkáte zase s dorty postavenými z různých kousků.
Při výběru dortu záleží čistě na vaší představě, chuti a finančních možnostech. Zásadní věcí při výběru svatebního dortu je samozřejmě počet svatebních hostů i celkový styl svatby. Na malou rodinnou svatbu se nehodí několikapatrový dort, byl by vyhozenými penězi a plýtváním. Určitě postačí jen menší dort zajímavého tvaru či zdobení. Velikost svatby tedy určuje velikost dortu, styl svatby pak určuje jeho vzhled. Máte-li romantickou svatbu, bude hezky vypadat dort s něžným zdobením srdíček, perliček nebo marcipánových či živých květin. Také místo, kde máte hostinu, by mělo ovlivnit výběr dortu. Jiný zvolíte při svatební hostině na zámku a jiný při zahradní hostině s grilováním.
Vybrat si správný svatební dort je velice důležité. Svatební dort je dominantním prvkem celé hostiny. Aby byl váš velký den tím nejkrásnějším dnem, na který budete celý život vzpomínat, promyslete důkladně, i jaký svatební dort vyberete.
Svatební dorty prošly v nedávné historii poměrně výraznými změnami, a proto dnes v nabídce cukráren naleznete jak tradiční svatební dorty, u nichž je pro zdobení použito krémů, květů z marcipánového nebo mandlového těsta a jejichž tvar je nejčastěji k
Výroba domácí šunky je poměrně jednoduchá záležitost, ke které se používá jako výchozí surovina vepřová kýta doplněná solí, cukrem a trochou vody, nebo různými směsmi koření, jako je směs chilli, sušené cibule, červené papriky, pepře a česneku. Poté, co se šunka provaří ve směsi koření, seřízne se přebytečný tuk včetně kůže a nechá se prohřát ve vodě teplé 40 až 50 stupňů Celsia. Když se maso prohřeje, zavěsí se na hole, nechá se okapat a vloží se do vyhřáté udírny. Šunka se udí do zlatohněda. Můžete použít i stojací přenosnou udírnu, kdy na rošt položíte okapanou šunku a udíte.
Výroba domácích šunek byla rozšířena zejména na venkově, kdy se zužitkovávalo vepřové maso z domácích zabíjaček. Dnes vede lidi k výrobě domácí šunky zejména kvalita průmyslově vyráběných šunek. Po vyuzení se servíruje teplá šunka s chlebem a kyselými okurkami.
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného
Tiramisu je sladký, lahodný, ale zároveň velice tučný pokrm, jehož kořeny sahají do severní Itálie. Je to velice známý a oblíbený nepečený dezert, který je dle italské receptury připravovaný z tvarohového sýra mascarpone, žloutků, cukru, piškotů, kávy, kakaa a někdy šlehačky. Možná jste se setkali s tím, že někdo používá název teramisu, ale věřte, že nic takového nemá se sladkou dobrotou tiramisu nic společného, pravděpodobně jde jen o zkomoleninu nebo o chybně uvedený název.