Begonie patří do čeledi Begonovité. Pochází z tropických a subtropických oblastí Ameriky, kde roste v deštných pralesech. Je to velmi rozsáhlý druh – má až kolem 1 000 odrůd. Begonií okrasných květem je opravdu hodně druhů a každý má svůj charakteristický vzhled a odlišné nároky. Begonii můžete využít jako dárkovou květinu, která se hodí se do každého interiéru. Begonie jsou sezónní rostliny, které nejsou okrasné pouze svým květenstvím, ale i listem. Listy begonií se tak používají i do vazby k řezaným květinám.
Begonie voskovka
Begonia semperflorens, známé spíše pod lidovým názvem voskovky, jsou 15 až 30 centimetrů vysoké a ze všech kvetoucích begonií se pěstují nejsnadněji. Jsou pestré v barvě listu i květu. Existují kombinace zelených listů s bílými, růžovými a červenými květy s odlišným lemováním. Další možností jsou bronzové nebo červené listy spolu s bílým, růžovým či červeným květem, někdy také s odlišným vroubením květu.
Voskovky jsou odolné vůči slunci a suchu. Kvetou celé léto až do prvních mrazíků. Ty je poškodí natolik, že je dobré rostliny okamžitě vytrhat. Od ledna se vysévá semeno jemné jako prach na dobře urovnané, utlačené truhlíky. Přimáčknou se, opatrně se zalijí a přikryjí se sklem. Při 20 °C se za týden objeví malé rostlinky. Přepichují se do hnízd neboli špetek, později se vysazují také po několika kusech na větší spon. Při sázení do kelímků je vhodné sázet silné rostliny jednotlivě, ty slabší nechat po 2 až 3 kusech v kelímku. Ven se sází otužené rostliny až po ledových mužích v druhé polovině května. Neotuženým rostlinám spálí slunce horní listy doběla.
Zazimování
Bogonii voskovku můžete i zazimovat. Přeneste je dovnitř dříve, než teploty klesnou pod 10 °C. Umístěte je na světlé, teplé a vlhké místo s dobrou cirkulací vzduchu, ale mimo dosah průvanu nebo větracích otvorů. Během zazimování omezte zálivku a zvažte lehké hnojení jednou měsíčně. Pokud byly venku ve stínu, vyhněte se přímému slunečnímu záření i během přezimování. Snažte se o teplotní rozmezí 18 °C až 24 °C a udržujte vlhkost pomocí zvlhčovače vzduchu nebo misky naplněné vodou a oblázky. Omezte zálivku. Begónie v zimě nevyžadují tolik vody. Mezi zálivkami nechte horní vrstvu půdy zcela vyschnout. Během zimy z rostlin odstraňte všechny odumřelé nebo žloutnoucí listy a květy.
Aklimatizace na jaře: S rostoucími teplotami postupně aklimatizujte rostliny na venkovní podmínky, než je vrátíte na letní stanoviště. Rostlinu brzy na jaře prořízněte, abyste podpořili nový růst. Pokud teploty nárazově klesnou pod 10 °C, rostliny přikryjte.
Druhou variantou uchování begónií přes zimu je řízkování. Koncem léta / začátkem podzimu můžete z begónie voskovky odebrat řízky a přes zimu si z nich vypěstovat nové rostliny. Pro lepší zakořenění řízků použijte kořenící stimulátor, ať vám zakoření všechny, ať nemusíte příliš krátit svoje rostliny v době nejkrásnějšího vzrůstu.
V naší poradně s názvem VOSKOVKA-POKOJOVÁ ROSTLINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Mikulcová.
Mám trochu odlišný druh voskovky s bílými, o něco většími květy. Každý rok v létě kvete a letos se na ní objevil 1 plod! Lesklá zelená koule, která poměrně rychle roste, teď má průměr asi 3 cm a vypadá jako nezralé rajské jablíčko. Zajímalo by mě, o jaký druh voskovky se jedná, jestli jsou její plody jedlé a jak vypadají v plné zralosti, které pravděpodobně v domácích pdmínkách nedosáhne. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Voskovek je mnoho druhů a většina z nich nemá plody. Jen voskovka mnohokvětá (hoya multiflora) vytváří během podzimu plody. Tady jsou vidět obrázky této voskovkyhttps://www.google.cz/image…
Co se týče jedovatosti, tak všechny voskovky včetně jejich plodů jsou považovány za toxické. To nutně neznamená, že jsou jedovaté. Účinky se však liší podle druhu a velikosti zvířete, které listy požije. Brožura „Jedovaté rostliny“ University of Washington uvádí voskovku jako netoxickou, ale protože existuje mnoho odrůd a mnoho různých reakcí na rostlinné sloučeniny, bylo by nejlepší držet ji mimo dosah domácích zvířat a dětí. Každý, kdo má alergii na latex, by se měl vyhnout manipulaci s rostlinou, pokud je poškozena.
Přesazování magnólie, jako každý zahradní úkol, přináší řadu možných problémů.
Uvědomění si těchto potenciálních problémů vám může pomoci je předvídat a přijmout opatření, abyste zajistili nejlepší šanci na přežití vaší magnólie.
Pojďme prozkoumat některé z nejčastějších problémů, kterým může člověk čelit během a po přesazování magnólie.
Šok po přesazení magnólie
Transplantační šok je běžný problém při přesazování magnólií. Toto je období, kdy rostlina může vykazovat známky úzkosti kvůli náhlé změně prostředí.
Symptomy: Keř magnólie může vykazovat zvadlé květy nebo listy, změnu barvy a sníženou rychlost růstu.
Prevence: Zajistěte, aby kořenový bal zůstal během procesu přesazování vlhký. Omezte dobu, po kterou jsou kořeny magnólie vystaveny vzduchu, a zajistěte, aby měly dobrý kontakt s půdou na novém místě.
Záchrana: Zalévejte ji dobře a pravidelně, udržujte půdu kolem kořenů vlhkou, ale ne podmáčenou. Může také pomoci zastínění baldachýnem, pokud je keř po přesazení vystaven extrémnímu slunečnímu záření.
Nadměrné poškození kořene
Kořenový systém magnólie je velmi citlivý. Poškození během procesu přesazení může vážně ovlivnit zdraví rostliny.
Symptomy: Keř magnólie s nadměrným poškozením kořenů může mít zakrnělý růst, vykazovat hnědnoucí listy nebo dokonce ve vážných případech vykazovat známky odumírání.
Prevence: Prořezání kořenů předem pomocí ostrého rýče může pomoci předejít těmto problémům. S kořenovým balem zacházejte vždy opatrně. Použití pytloviny k obalení kořenového balu jej také může chránit před poškozením.
Záchrana: Pravidelně kontrolujte úroveň vlhkosti v půdě a ujistěte se, že magnólii dostatečně zaléváte. Podpořte růst nových kořenů poskytnutím správných půdních podmínek a případně použitím přípravků na podporu růstu kořenů.
Přesazená magnolie se kýve
Jakmile se magnólie přesadí, nebude mít plně vytvořený kořenový systém, který by ji ukotvil. Díky tomu je náchylná k vyvrácení silným větrem.
Varovné signály: Nakloněný keř, který se snadno pohne, když se ho dotknete.
Prevence: Kotevní kůly budou pro magnólii potřebnou podporou. Ujistěte se, že kůly jsou umístěny mimo kmen a nepoškozují kořeny. K zajištění keře bez poškození kůry použijte motouzy nebo měkké vázací prostředky.
Záchrana: Pokud se magnólie převrhne, budete ji muset co nejdříve znovu zasadit. Vykopejte novou jámu, ujistěte se, že kořenový bal je neporušený, a poskytněte dostatečnou oporu, aby se to neopakovalo.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ KVĚTINY VOSKOVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Krejčová.
Měla jsem již několik voskovek a zjistila jsem, že zřejmě nesnáší přesazování. Vždy jsem o ni po přesazeni přišla. A stejnou zkušenost mají i moji známý. Čím to je? Tedˇjí jen odeberu část zeminy a přidám novou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmila Šromová.
Ta voskovka je už tak mohutná, je namotaná na drát, těžko se k ni budu dostávat, al jen k vůli těm krásné zelenám listům je mně líto s ní něco dělat, no nechám ji zatím tak, a uvidím, co s ní bude.Jinak díky, Jarmila.
Voskovka roste velice rychle a vyžaduje ke svému růstu oporu, nejlépe kruhovou. Její výhony mohou dosahovat délky až 6 m. Na svých dlouhých poléhavých dřevnatějících stoncích nese lesklé, tmavě zelené dužnaté listy se silnou pokožkou, které jsou vstřícné a mají oválný, mírně zašpičatělý tvar. Listy jsou 5–8 cm dlouhé a 3–4 cm široké, masité a lesknou se jako voskové. Rostlina kvete od jara do podzimu pětičetnými hvězdicovitými květy, které vytvářejí polokulovité květenství. Jednotlivé kvítky mají v průměru kolem 1,5 cm, květenství může obsahovat až 30 kvítků. Plstnatá koruna má bílou nebo narůžovělou barvu, vedlejší koruna vypadá jako lesklá pěticípá hvězdička s červeným středem. Květy intenzivně vylučují sladký nektar, vytvářející průzračnou kapku na každém kvítku. Voskovky kvetou po celé léto a její květy jemně voní. Kvalitní květy vynášejí pouze dobře vyvinuté rostliny. Kořen rostliny je žlutavý, uvnitř bílý. Jeho chuť je palčivá, ostrá, až hořká. Voskovka může trpět na opadávání listů a květů. Velmi často ji také napadají mšice, které rostlinu výrazně poškozují.
V létě by se teplota vzduchu pro voskovku měla pohybovat mezi 18–22 °C. V zimě na světlém stanovišti bude vyhovující teplota 12–13 °C. Celkově důležité je vybrat slunečné stanoviště, protože voskovka potřebuje dostatek slunečních paprsků. Dostatek světla je podmínkou pro to, aby výhony, na kterých kvete, mohly dostatečně vyzrát. Nikdy by však neměla být vystavena přímému slunci. Rostlině se daří dobře i při umělém světle, ale nevykvete. Rostlina se stáčí ke světlu a nepříliš dobře snáší změnu umístění vůči světlu. Proto by se neměla přemisťovat ani otáčet. Měla by se nechávat na jednom, vhodně zvoleném, stabilním místě. Důležitý je pro rostlinu také čerstvý vzduch. Další nutností je mírná, přesto však pravidelná zálivka. V letních měsících je třeba zvýšit intenzitu. Jako zálivka je, alespoň v létě, ideální dešťová voda. V zimě se zálivka omezuje. Stačí, když kořenový bal bude polosuchý. Důležitým faktorem je také hnojení. V době vegetace hnojíme každých 7 dní standardním tekutým organickým nebo plným průmyslovým hnojivem. Odkvetlé stonky nikdy neodstraňujeme, protože se na nich vytvářejí nová květenství. Seřezávání květních stvolů po odkvětu rostlině nesvědčí, nemohou tak v dalších letech vyrůstat vedlejší okolíky květů. Jako substrát pro zakořenění je pro voskovku vhodná jakákoli živná a kyprá půda, nevadí jí zahradní půda s příměsí písku. Optimální je pro ni také hydroponie a iontoponie. Nesnese však vyšší koncentraci živného roztoku než 0,1 %. Sledovat by se měla i vlhkost, která by měla být 40–60 %
Nic nevyvolává takový pocit idyly jako domácnost obrostlá popínavými rostlinami. Je v tom kouzlo, romantika, starobylost, pohoda.
Voskovka
Má latinský název Hoya a je to ideální rostlina pro pěstování v závěsném košíku či na okrasné mřížce. Voskový povrch listů předurčil název této rostliny. Kožovité listy voskovky mají schopnost zadržovat vodu. Spíše ji zahubíme přeléváním než nedostatkem vody. Masité listy jsou přibližně 2,5 cm široké a 5 cm dlouhé. Hvězdicovité květy jsou soustředěny ve svazcích asi po dvanácti až patnácti kusech. Voskovka kvete na jaře a v létě, její květy krásně voní. Důležité je neodstraňovat stopky odumřelých květů, protože se na nich vytvářejí další. S rostlinou by se nemělo hýbat, aby poupata neopadala. V létě ji lze rosit, ale pozor na květy, těm by se voda měla vyhnout. V dospělosti voskovka často vytváří bezlisté šlahouny, které později obrůstají listy. Teplota, ve které se jí daří, se pohybuje od 10 do 21 °C. Má ráda hodně slunečního světla, má-li kvést, potřebuje přímé slunce. Nejvhodnější je umístění na okně, které je orientované na východ nebo na západ, polední úpal na jižním okně je pro ni příliš silný. Ve vegetačním období vyžaduje bohatou zálivku. V zimě se doporučuje omezení zálivky, stačí ji zalévat jednou za 14 dní. Od jara do podzimu můžete voskovku jednou za dva měsíce přihnojit.
Filodendron
Má latinský název Philodendron. Popínavých filodendronů je mnohem více než keříčkovitých druhů a jsou také jako pokojové rostliny mnohem víc oblíbené. Potřebují oporu například mechových tyčí, aby se po nich mohly dobře pnout a aby se na nich mohly zachytit svými vzdušnými kořeny. Ze všech filodendronů je nejznámější Philodendron scandens. Roste velmi rychle, můžeme ho pěstovat na bambusové tyči nebo v závěsném košíku, má menší listy ve tvaru srdíčka. Jejich řapíky jsou červené. Pokud budete filodendron pěstovat při nižší intenzitě světla, bude červená barva na spodní straně listů mnohem světlejší. Vzdušné kořeny by se neměly odstraňovat, ale nasměrovat do zeminy v květináči.
Mučenka
Má latinský název Passiflora caerulea. Jde o nenáročnou rostlinu, která velmi rychle roste. Má krásné květy, které se objevují pouze na mladých výhoncích, proto potřebuje každý rok, a to většinou zjara, ořezat. Vyžaduje přímé sluneční světlo a hojné zalévání. Dobře roste v teple, ale i v chladu. V zimě je pro ni důležité období klidu při teplotě kolem 10 °C. Častěji ostřikujte. V příliš teplé místnosti listy žloutnou a schnou, tvoří se málo poupat a květů a rostlina rychle ztrácí na dekorativnosti. Mučenka vyžaduje přímé světlo. Vhodné je východní či
Voskovka má ráda dostatek slunečních paprsků, proto je vhodné umístit květináč s touto rostlinou na okno obrácené k jihu. Dařit se jí bude i na oknech orientovaných na východ, jihovýchod nebo jihozápad. Neměla by být ovšem na přímém slunci, protože jí mohou listy začít žloutnout nebo se pálit. Tuto rostlinu můžeme i letnit.
Pro pěstování voskovek je vhodná normální pokojová teplota pohybující se kolem 25 °C (maximálně však 28 °C). V zimě by neměla teplota klesnout pod 15 °C.
Pěstební substrát by se měl skládat z lehké drnovky, listovky, rašelinového substrátu, humusu a písku, vše ve stejném poměru. Substrát si můžeme namíchat sami nebo jej zakoupit již předpřipravený. K dostání je v každém větším zahradnictví.
Voskovku pravidelně zaléváme měkkou, odstátou vodou pokojové teploty. V pěstební nádobě by měla být dobrá drenáž, zabráníme tak přemokření a následnému uhnívání kořenů rostliny. Svědčí jí také pravidelné rosení listů, avšak květy nerosíme. Pěstujeme-li voskovku při nízké teplotě, omezíme i zálivku. Málo nebo naopak mnoho vody způsobuje poruchy v růstu rostliny. Od března do září rostlinu přihnojujeme 1x za 14 dní speciálními tekutými hnojivy pro pokojové rostliny, které zředíme s vodou.
Mladé rostliny přesazujeme každý rok, starší rostliny každé 2 až 3 roky. Na jaře lze rostlinu množit stonkovými řízky, které zakořeňují pro teplotě půdy okolo 20 °C.
Bělavé květy vytvářejí husté okolíky na krátkých ztloustlých postranních výhonech. Po odkvětu se nesmí odstranit, protože se na nich stále zakládají nové květy i v dalších letech. Nejbohatší květenství mají zejména starší rostliny. Při zakládání květů nesmíme rostlinu přemísťovat. Voskovky mohou dosáhnout velkého stáří. V zimě vyžadují světlo a chladno, jinak nezaloží poupata. Tato rostlina snese suchý vzduch a tvrdou vodu.
Jak rozmnožit voskovku? Voskovky se obvykle množí stonkovými nebo listovými řízky. Stonkové řízky s alespoň dvěma pupeny (kde vyrůstají listy) se umístí do vody nebo vlhkého média, jako je rašeliník nebo dobře propustná substrátová směs. Lze použít i listové řízky, ale jejich vývoj v dospělou rostlinu může trvat déle. Další metodou je jednoduché hřížení, kdy se stonek připne k vlhké půdě, což umožňuje vytvoření kořenů před oddělením.
Množení stonkovými řízky
Vyberte zdravý stonek s alespoň dvěma pupeny.
Odřízněte stonek pod nejnižším pupenem.
Odstraňte listy ze spodní části řízku, abyste zabránili jejich hnilobě v médiu.
Řízek umístěte do vody nebo vlhkého množitelského média (např. rašeliník, dobře propustná substrátová směs).
Zajistěte dobrý kontakt mezi pupeny a médiem a udržujte médium trvale vlhké.
Kořeny by se měly vyvinout během několika týdnů.
Po zakořenění lze řízek přesadit do květináče s vhodnou zeminou.
Množení kistovými řízky
Používá se list s krátkým kouskem stonku.
Listový řízek umístěte do vlhkého množitelského média (např. písek nebo zemina).
Řízek udržujte na teplém, dobře osvětleném místě (nepřímé světlo).
Kořeny a nové výhonky se nakonec objeví.
Hřížení
Vyberte dlouhý stonek a udělejte malý řez v místě, kde se bude dotýkat zeminy.
Stolek připněte k vlhké zemině a zajistěte dobrý kontakt.
Řezané místo zakryjte zeminou a zvažte použití plastového sáčku nebo fólie k vytvoření miniskleníku.
Časem se vytvoří životaschopné kořeny a stonek lze odříznout od mateřské rostliny a zasadit samostatně do květináče.
Tipy pro úspěšné množení
Načasování
Pro rychlejší výsledky množte během vegetačního období (jaro a léto), i když množení je možné i v zimě s pomalejším růstem.
Médium
Použijte dobře propustné množitelské médium, například směs zeminy do květináčů, perlitu, kůry orchidejí a zahradnického dřevěného uhlí nebo čistý perlit.
Vlhkost
Hoyám během množení prospívá vysoká vlhkost. Pro udržení vlhkosti můžete použít zvlhčovací kryt nebo sáček.
Světlo
Zajistěte řízkům jasné, nepřímé světlo.
Kořenový hormon
Zvažte použití kořenového hormonu pro podporu rychlejšího vývoje kořenů, buď tekutý roztok ve vodě pro množení, nebo prášek k namáčení řízků před přesazováním.
Juky se botanicky řadí do čeledi agávovitých (Agavaceae). Jejich prapůvodní vlastí jsou horké oblasti Severní a Střední Ameriky a také Indie. Rod čítá okolo čtyřiceti druhů keřů a stromů. Odborníci znají juky i pod označením Hesperoyucca.
Juku seženete téměř v každém květinářství. Jedná se o menší stromek, z jehož kmínku vyrůstá jedna či více růžic s asi šedesát centimetrů dlouhými, tmavě zelenými listy. Jako mladá roste ve formě růžic, později u ní dochází k zasychání spodních listů, což má za následek postupně se vytvářející, poměrně silný kmen. Pro kultivar Variegata jsou typické bílé okraje listů.
Teplomilné juky mají rády rozptýlené i přímé sluneční světlo a pravidelnou, avšak mírnou zálivku. Substrát by měl zůstávat stále mírně vlhký. Jednou za tři týdny rostliny přihnojujte tekutým hnojivem pro palmy a v suchých panelákových bytech roste listy.
V letních měsících jukám dopřejte pobyt na balkoně, případně na terase. Zvolte pro ně chráněné umístění, kde neohrozí přímé sluneční záření, průvan ani bičování deštěm.
V zimním období juku přeneste na místo s nižšími teplotami. Jako nejvhodnější se jeví zimní zahrada, případně prosklená lodžie. Nezapomeňte na omezení zálivky, hnojit v tuto dobu přestaňte úplně.
V případě přelití začnou rostliny velmi rychle chřadnout – kromě žloutnutí listů tento stav bezpečně poznáte podle změknutí kmínku. Záchrana musí být okamžitá, spočívá v přesazení do nového substrátu, jinak exempláře uhynou.
Juky přesaďte každé jaro do květináčů, jejichž průměr je oproti těm původním větší minimálně o pět centimetrů. Kupte substrát pro palmy, přidejte k němu kvalitní zahradní zeminu a trochu písku. Do spodní části nádoby nasypte keramzit, který poslouží jako drenáž.
Pokud rostlině začnou žloutnout listy, je třeba zjistit, proč tomu tak je. Jestli z důvodu přemokření, zaschnutí, nedostatkem hnojení, nízkou vzdušnou vlhkostí, nevhodným substrátem nebo malým květináčem.
Pokud se jedná o přemokření, je třeba rostlinu okamžitě přesadit do nového substrátu. U zasychání postačí obnovit rostlině zálivku. A pokud je to nedostatkem hnojení, začněte přiměřeně přihnojovat. U nedostatečné vzdušné vlhkosti postačí rostlinu začít rosit. U malého květináče nebo nevhodného substrátu je třeba rostlinu přesadit do většího květináče a vhodného substrátu.
Kulajda bývá překyselená nebo přeslazená kvůli špatnému načasování dochucení.
Nejčastější chybou je přidání octa příliš brzy nebo ve velkém množství. Kyselost se má ladit až ve chvíli, kdy má polévka hotové tělo a chuť. Sladkost pak často vzniká jako zoufalý pokus kyselost „zachránit“ cukrem. Správně připravená kulajda cukr vůbec nepotřebuje – rovnováha vzniká z hub, tuku, kopru a jemné kyselosti.
Musí se kulajda zahušťovat moukou?
Ne, mouka není pro kulajdu nutná a často ji chuťově poškodí.
Mouka vytváří těžkou, kašovitou strukturu a přebíjí chuť hub i kopru. Pokud má kulajda dobrý základ z hub a vývaru, zahuštění není potřeba. Lehkého zjemnění lze dosáhnout malým množstvím smetany, ale pouze jako ladicí prvek, ne jako nosič chuti.
Jaké houby jsou do kulajdy nejlepší?
Nejlepší jsou sušené lesní houby, ideálně hřiby.
Sušené houby dodají kulajdě hloubku a výraznou vůni, kterou čerstvé houby často nemají. Čerstvé houby lze použít, ale chuť bývá jemnější. Ideální je kombinace obojího. Kulajda bez hub ztrácí charakter a stává se jen kyselou smetanovou polévkou.
Kdy přidat kopr, aby nebyl hořký?
Kopr se přidává vždy až na úplný konec.
Jakmile se kopr vaří dlouho, ztratí svěžest a začne být hořký. Správný postup je nasekat ho najemno a přidat do hotové polévky, kterou už jen krátce prohřeješ. Kopr se má rozvonět, ne rozvařit. Právě špatné zacházení s koprem je častým důvodem, proč lidem kulajda nechutná.
Jak správně připravit ztracené vejce do kulajdy?
Ztracené vejce je nejlepší připravovat zvlášť mimo polévku.
Vejce se vaří v mírně okyselené vodě, aby bílek dobře držel tvar. Do kulajdy se přidává až při servírování. Pokud se vaří přímo v polévce, snadno se rozpadne a naruší strukturu i vzhled jídla. Samostatná příprava dává lepší kontrolu nad výsledkem.
Dá se kulajda uvařit bez smetany?
Ano, kulajda se dá uvařit i bez smetany.
Smetana není povinná surovina, ale pouze možnost, jak polévku zjemnit. Pokud použiješ kvalitní vývar a dobré houby, kulajda bude chutnat i bez ní. Smetana by nikdy neměla nahrazovat chuť, pouze ji lehce zakulatit.
Je kulajda lepší druhý den?
Často ano, druhý den bývá chuť kulajdy vyrovnanější.
Chutě se během odležení propojí a zjemní. Důležité je ale polévku při ohřívání znovu nevařit, pouze ji pomalu prohřát. Prudké vaření by zničilo kopr i celkovou rovnováhu chutí.
Jak kulajdu zachránit, když se nepovede?
Záchrana záleží na tom, co je špatně.
Pokud je příliš kyselá, pomůže malé množství vývaru nebo smetany, nikoli cukr. Když je chuť prázdná, problém je v základu – pomůže krátké provaření s houbami. Pokud je moučná a těžká, zachránit ji jde jen částečně zředěním. Ideální je chybám předcházet správným postupem.
Pepřová omáčka bývá hořká hlavně kvůli přepálenému pepři nebo základu, který se dostal za hranici správného opečení.
Pepř přidaný příliš brzy do horkého tuku rychle zhořkne a tuto chuť už nelze úplně odstranit. Hořkost vzniká také tehdy, když se přepálí máslo nebo výpek. Správný postup je přidávat pepř postupně a hlídat vůni – jakmile voní spáleně, je pozdě.
Jaký pepř je do pepřové omáčky nejlepší?
Nejlépe funguje čerstvě drcený černý pepř s výraznou vůní a střední hrubostí.
Předem mletý pepř nemá dostatek aroma a často pálí bez chuti. Zelený pepř je jemnější, ale chuťově plošší. Ideální je kombinace malého množství pepře v základu a čerstvě nadrceného pepře těsně před dokončením, kdy se projeví vůně i dlouhý dozvuk.
Musí se pepř do omáčky drtit, nebo může být celý?
Pepř je nejlepší lehce nadrcený, ne celý ani jemně mletý.
Celý pepř se v omáčce neotevře a zůstane tvrdý, jemně mletý se naopak rychle přepálí. Hrubě drcený pepř uvolňuje chuť postupně a dodává omáčce charakter. Právě tento kompromis vytváří restauranční efekt.
Dá se pepřová omáčka udělat bez smetany?
Ano, pepřová omáčka se dá připravit i bez smetany, ale bude výrazně ostřejší a sušší.
Smetana v tomto pojetí neslouží jako hlavní složka, ale jako prostředek ke zjemnění. Bez ní omáčka funguje spíš jako pepřový jus. Pokud smetanu vynecháte, je nutné mít velmi dobrý základ a redukci, jinak bude chuť nevyvážená.
Proč restauranční pepřová omáčka nepálí, ale je výrazná?
Restauranční pepřová omáčka nepálí proto, že pepř není přepálený a je přidaný ve správný čas.
Pálivost vzniká hlavně špatným zacházením s pepřem, ne jeho množstvím. V restauraci se pracuje s vůní, redukcí a dozvukem. Pepř se ozývá až na konci, ne hned po ochutnání, což vytváří hlubší a kultivovanější chuť.
Kolik pepře je do pepřové omáčky už moc?
Příliš mnoho pepře poznáte ve chvíli, kdy pálí hned po ochutnání a přebije ostatní chutě.
Správná pepřová omáčka má pepř v dozvuku, ne v první vteřině. Lepší je přidat pepř ve dvou krocích a ochutnávat. Přidat se dá vždy, ubrat už ne. Přehnané množství pepře vede k agresivní a nepříjemné chuti.
Jak zachránit nepovedenou pepřovou omáčku?
Záchrana závisí na typu chyby, ale některé kroky pomáhají vždy zmírnit problém.
Hořkou omáčku lze částečně zjemnit smetanou nebo máslem, ale úplně ji neopravíte. Řídkou omáčku zachrání delší redukce, ne mouka. Těžkou omáčku lze odlehčit trochou vývaru nebo alkoholu a znovu krátce provařit.
Kdy přidat smetanu, aby se omáčka nesrazila?
Smetanu je nutné přidat až ve chvíli, kdy je základ hotový a zredukovaný.
Když se chilli con carne nepovede – rychlá záchrana
Pokud je chilli vodové, pomůže krátké odvaření bez pokličky. Šedé maso už zpětně opečit nelze, ale chuť lze zlepšit dochucením a odležením. Kyselost se dá zjemnit špetkou cukru nebo malým množstvím čokolády.
Když se znojemská omáčka nepovede – rychlá záchrana
Příliš kyselou omáčku lze částečně zjemnit vydusením a malým množstvím cukru. Moučnou chuť pomůže potlačit delší provaření. Pokud je maso tuhé, často pomůže další krátké dušení.
Co už zachránit nelze, je neopečené maso a smetanový základ. V takovém případě už omáčka nikdy nebude chutnat jako pravá znojemská.
Přelité muškáty lze ve většině případů zachránit, pokud včas zasáhnete. Nejdůležitější je odstranit přebytečnou vodu, nechat substrát vyschnout a případně rostlinu přesadit. Správnou zálivkou a vhodnou drenáží předejdete opakovanému přelití a muškáty budou opět krásně kvést.
Muškáty velmi špatně snášejí přebytek vody. Jsou to rostliny původem z teplých a suchých oblastí, kde kořeny vyžadují vzdušný substrát. Když jsou dlouhodobě ve vodě, začnou trpět a ztrácet vitalitu.
Typické příznaky přelití
žloutnutí a měknutí listů
tmavé, sklovité nebo uhnilé stonky
pach hniloby po vytažení z květináče
opadávání spodních listů
stojící voda v misce nebo mokrý, těžký substrát
absence kvetení – rostlina všechnu energii věnuje záchraně kořenů