Ranunculus je latinský název pro rod pryskyřník, u kterého existuje na 400 druhů. Některé rostou na zahradách a loukách jako nežádoucí plevel, jiné jsou vhodné k řezu, další druhy zdobí okraje jezírek nebo slouží jako jarní výzdoba spolu s petrklíči. Mnohé svými kulovitými květy připomínají pivoňky, obzvlášť pak poupata, jež se pomalu otvírají do plného rozkvětu. Květ je u záhonových a asijských druhů tvořen z mnoha květních lístků, ty mohou být bílé, růžové, žluté nebo červené. Rozvětvená lodyha nese nejenom květy, ale také listy dělené čárkovitými úkrojky.
Po odkvětu rostlinku pěstovanou na záhoně či v nádobě nechám takzvaně zatáhnout. Hlízky vyndáme a očistíme a uchováme na suchém místě. K přezimování vybíráme vždy nově vytvořené hlízy. Asijské druhy jsou 20–30 cm vysoké a kvetou na počátku léta. Vysazují se na slunné stanoviště od března. Záhonovýpryskyřník je mrazuvzdorná trvalka, která se od asijských typů liší tím, že má menší kulovité a méně barevné květy. Pryskyřníky pro skalky jsou nízké a nejsou vždy mrazuvzdorné. Vyžadují plné slunce, na kterém se jim daří nejlépe. Květy se objevují v březnu. Vodní pryskyřníky jsou vhodné na bažinatá místa zahradních jezírek, která rázem svojí žlutou barvou rozsvítí. Na loukách a na vlhkých místech se můžeme setkat s pryskyřníkem prudkým, který kvete od května do září. 20–100 cm vysoká lodyha nese leskle žluté květy. Pryskyřník plnokvětý je ozdobou zahrady.
Pryskyřníky jsou sice mrazuvzdorné, ale ne absolutně, při tužších mrazech je vhodné je přikrýt, aby nevymrzly.
Druhy R. acris (pryskyřník prudký), R. repens (pryskyřník plazivý), P. flammula (pryskyřník plamének), P. sceleratus (pryskyřník litý) a R. bulbosus (p. hlíznatý) patří mezi jedovaté rostliny. Na pokožce a sliznici se může projevit podráždění.
Tento druh je hojně rozšířený v celé Evropě kromě nejsevernější a nejjižnější části a západní Sibiře. U nás je pryskyřník častý na celém území od nížin až po podhorský stupeň. V horách se vyskytuje zřetelně vzácněji. Má rád vlhčí travinné porosty, jako jsou louky, pastviny, okraje cest, bez ohledu na podklad.
Ranunculus acris je vytrvalá bylina, vysoká 20–100 cm, s velmi krátkým, do 1 cm dlouhým oddenkem. Lodyha je přímá, lysá nebo v dolní polovině přitiskle řídce až hustě chlupatá. Přízemní listy dlouze řapíkaté, čepel dlanitě 3–7klanná, listové úkrojky cca do 2/3 nebo až k bázi zastřihované, čárkovitě kopinaté, 0,3–0,8 mm široké; lodyžní listy jsou podobné přízemním. Květní stopky vcelku oblé, přitiskle chlupaté. Korunní lístky jsou žluté a lesklé, kališní lístky poměrně přitisklé ke koruně, krátce až dlouze chlupaté; nitky tyčinek jsou lysé. Nažky mají okrouhle vejcovitý tvar, jsou lysé s hákovitě zahnutým zobánkem. Kvete od května do srpna.
Na našem území se mohou objevit dva další poddruhy pryskyřníku prudkého, lišící se širšími úkrojky listů a oddenky až 10 cm dlouhými. Západoevropský pryskyřník prudký Friesův (R. acris subsp. friesianus (Jordan) Rouy et Fouc.) občas zplaňuje v parcích a zahradách, má listy měkké, na rubu hustě přitiskle chlupaté, na okrajích úkrojků s četnými hustými zuby. V Bílých Karpatech se vyskytují rostliny velmi blízké poddruhu R. acris subsp. strigulosus (Schur) Hyl. (pryskyřník prudký hřebílkatý), který má listy tuhé, řídce štětinaté, na okrajích úkrojků jen s řídkými zuby, a nitky tyčinek řídce pýřité; vyskytuje se ve východní a jihovýchodní Evropě. Oba poddruhy nejsou příliš vyhraněné, existuje mnoho přechodných typů k nominátnímu poddruhu.
Druh je jedovatý, obsahuje toxický protoanemonin, který má silně dráždivé účinky a u citlivých jedinců může vyvolávat na pokožce puchýře. Jméno pryskyřník je odvozeno ze staročeského slova pryskýř – puchýř. Tato látka způsobuje rovněž odpornou palčivou chuť, kvůli níž dobytek rostlinu nežere. Sušením se jedovatost ztrácí. Zde můžete vidět, jak vypadá tento jedovatý druh, který běžně naleznete na našem území.
Pěstování je jednoduché. Napadení houbovými chorobami (černá skvrnitost, padlí) bychom se za normálního průběhu počasí neměli obávat. Tyto růže jsou nenáročné, postačí jim obvyklá hlinitá zahradní půda a místo na slunci. Pokud je půda neúrodná a má špatnou strukturu, zlepšíme ji na celé ploše do hloubky asi 30 cm kompostem a plnými hnojivy. Před výsadbou musíme dát dobrý pozor na vytrvalé plevele (pýr, pcháč, smetanku, svlačec, pryskyřník, přesličku, mléč), jejich pozdější udolání je v porostu růží skoro nemožné. Půdu tedy připravujeme s časovým předstihem. I když půdopokryvné růže často nakupujeme jako kontejnerované, je přece jen nejlepší sázet je na podzim nebo brzy na jaře. Do půdy sazenice ukládáme poněkud hlouběji (o 5 cm) a rostliny radikálně seřízneme, aby dobře rozvětvily. Půdopokryvné růže vysazujeme na vzdálenost asi 50 cm (4 ks na 1 m2) a dobře je zalijeme.
Ranunculus asiaticus je až 30 cm vysoký pryskyřník, květy se objevují vždy zjara. Jde o původně východomediteránní druh, jeho areál zasahuje až do západní Asie – od Řecka, Turecka a Kypru přes Sýrii, Jordánsko, Izrael až do Egypta a severní Libye, také Irák a Írán. Pěstuje se v mnoha oblastech světa jako zahradní trvalka. Roste na křovinatých svazích a stráních, nevyhýbá se ani skalám a útesům, objevuje se rovněž ve světlých lesích, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 600 až 950 m.
Ranunculus asiaticus je vytrvalá bylina s hlízovitým oddenkem, lodyha je přímá, nezřídka větvená, chlupatá, listy jsou řapíkaté, přízemní list je obvejčitý, nevýrazně 3dílný, zubatý, ostatní listy jsou 3–5dílné, jejich lístky obvejčité, zubaté, nejvyšší lodyžní 1–2x peřeně dělené. Květy koncové, kališní lístky (5) jsou zelené, chlupaté, od koruny alespoň mírně odstálé, květy jsou obvykle 5četné a mají 3–5 cm v průměru, korunní lístky jsou bílé, žluté i červené. Podle těchto barev jsou některými pěstiteli u tohoto druhu rozlišovány i jednotlivé variety, a to variety albus, flavus, sanguineus. Vykvétá od března do května. Plodem je zobánkatá nažka.
Pryskyřníky se dají pěstovat jak na záhonku, tak i třeba na balkoně v truhlíku či v květináči. Pro vaši terasu se jistě stanou krásnou a také netradiční ozdobou. Pryskyřníky se vsazují do neutrální půdy a vyžadují stanoviště na plném slunci. Budou vám ale pravděpodobně růst i v polostínu. Dále je potřeba dbát na jejich pravidelnou zálivku. Rostliny by rozhodně neměly být vysušené ani přemokřené. Rostou z malých hlíz, které by se měly na zimu ze zeminy vyjímat. Vyhnete se tak možnému poškození škůdci, stejně tak zabráníte zmrznutí těchto teplomilných rostlin v květináči.
K vysazení pryskyřníků plnokvětých na další sezónu můžete přistoupit zhruba v měsíci březnu. Zde již není potřeba nechat je nijak klíčit, ale můžete je vsadit přímo do květináče zhruba do hloubky 5 cm pod povrch. Jestliže chcete výsadbu urychlit, doporučuje se namočit hlízy na pár hodin před sázením do vody. Rostliny rychle vyrostou a budou kvést již během léta. Květy pryskyřníků jsou opravdu nádherné.