ZASYCHÁNÍ MALIN a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Maliny, ty sladké červené plody z lesa, jak si je namnožit, aby nám plodily i na naší zahradě?
Co malina obsahuje?
Plod ostružiníku maliníku obsahuje:
polynenasycené mastné kyseliny (0,4 g /100 g malin),
mononenasycené mastné kyseliny (0,1 g / 100 g malin),
sodík (1 mg / 100 g malin),
draslík (151 mg / 100 g malin),
vláknina (7 g / 100 g malin),
cukr (4,4 g / 100 g maliny),
bílkoviny (1, 2 g / 100 g malin).
Kromě toho jsou maliny zdrojem vitamínu A, vitamínu C, vitamínu D, Vitamínu B6, vitamínu B 12, vápníku, železa a hořčíku.
V naší poradně s názvem NEMOC OSTRUŽIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Růžena.
Prosím o radu,
pěstuji ostružiny vedle malin a v posledních letech plody ostružin
nedozrají. Plod je napůl červený a kyselý. Ptala jsem se v zahradnictví a říkali, že to dělá roztočík malinový. Stříkala jsem na jaře calypsem, ale nic nepomohlo. Mám ostružinu vyhodit nebo přesadit dále od malin ?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Když na plodech ostružin vznikají červená místa, která nedozrávají a plody mají více či méně kyselou chuť, tak škůdcem je skutečně roztočík malinový. Roztočík malinový ve velkém množství saje šťávu z dužiny plodů a tím brání jejich dozrávání. Roztočík cestuje po ostružinových výhonech a až do doby květu jej můžeme likvidovat insekticidy. V zahraničí je povolen přípravek Decis EW 50 v koncentraci 0,01 %. U nás je povolený přípravek Sumithion super, který je určen na podobného roztočíka jahodníkového, ale na malinového působí taky. První postřik se provádí již při délce výhonů 20 cm a v případě potřeby se opakuje ve 14-ti denních intervalech. Je velmi důležité důkladné postříkání výhonů ze všech stran, aby byly úplně celé pokryty roztokem.
Plody napadené roztočíkem nekonzumujte, ale oplodí odstřihněte a spalte. Jako preventivní opatření doporučuji vytvořit dostatečnou vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami, aby roztočík nemohl přelézat z jedné na druhou. Také je vhodné zjara provést postřik rostlin i okolí sirnatými prostředky například Sulka.
Poměrně velké množství odrůd malin se dělí na jednoplodící – letní – maliníky, které se využívají především v komerčním pěstování, a na stáleplodící – podzimní – maliníky.
Schönemann je asi nejčastěji zastoupená odrůda v komerční produkci malin v Německu. Keře mají mnoho pevných, tmavočervených a poměrně velkých plodů s jemně nakyslou chutí a typickou vůní.
Rumiloba pochází z Německa. Plody jsou velké, sladce nakyslé, středně červené s příjemným aroma.
Zeva 2 jsou odrůdy vyšlechtěné ve Švýcarsku. Mají velmi aromatické, jasně červené, středně velké a pevné plody. Velmi dobře se transportují a hodí se k zmrazování.
Glen moy je raná odrůda ze Skotska. Plody má středně velké, pevné a tmavě červené. Chutná mírně nakysle, vůně není příliš intenzivní.
Glem prosen byla vyšlechtěna ve Skotsku. Středně červené třpytivé plody střední velikosti mají mírně nakyslou chuť a nejsou výrazně aromatické. Sklízí se na podzim.
Autumn Bliss – Blissy pochází z Velké Británie. Plody zrají od začátku srpna do prvních mrazíků. Jsou středně velké, matné, tmavočervené, chutnají velmi mírně nakysle a aroma je nevýrazné. Jsou to ideální maliny pro další zpracování.
Meeker je odrůda kultivovaná v USA. Má velmi aromatické, středně velké pevné plody s jasně středně červenou barvou, které se vyznačují delší trvanlivostí než ostatní odrůdy.
Tulameen má původ v Kanadě. Je to nová odrůda s velkými, zářivě světle červenými pevnými plody. Jejich chuť je jemně nakyslá, aroma je příjemné a typicky malinové.
Odrůdy malin nejvíce pěstované v České republice:
Esena Poslada je vyšlechtěná odrůda s velkými chutnými plody, které mají typickou malinovou vůni a v plné zralosti růžovou barvu. Pěstuje se hlavně v evropských zahradách.
Balabery jsou středně velké maliny s purpurovou barvou, typickou chutí i vůní. Tato odrůda je velmi rozšířená na zahradách po celé Evropě.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Kudernová.
Prosím o radu, jak orezat remontantni maliny na jare.Dkuji .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Remontantní odrůdy malin jsou trochu náročnější na řez. Řez se provádí v únoru a odstraňují se všechny dvouleté a starší šlahouny. Také všechny výmladky a slabé či nemocné šlahouny. Na rostlině nechte jen několik silných výhonů, které nijak nezkracujte.
Ingredience: 3 bílky, 175 g měkkého sýra (například Cammembert nebo Brie), 175 g jemného krystalového cukru, 2 lžíce medu, 2 lžíce Cointreau (pomerančový likér), 225 g malin, 120 g nízkotučného tvarohu, 25 g mletého cukru
Postup: Předehřát troubu na 140 °C. Na pečicí papír si namalovat kruhy, každý 20 cm velký. Těmito papíry položenými značením dolů vyložit dva plechy. Našlehat bílky dotuha a zašlehat dovnitř cukr. Sníh vložit do cukrářského sáčku a nastříkat jej do kruhu uvnitř naznačeného kruhu na pečicím papíře. Vyplnit kruh. Péct cca 1 1/2 až 2 hodiny do křupava. Našlehat tvaroh s Cointreau a medem a přidat dovnitř sýr a maliny. Touto směsí potřít jeden upečený plát bezé a přiklopit ho druhým. Nahoře pocukrovat a ihned podávat.
Malinový dezert
Ingredience: maliny (libovolné množství), 1 zakysaná smetana, 1 měkký tvaroh (používám nízkotučný), cukr podle chuti (cca 1 hrnek), 1 až 2 dl vody, 4 lžičky práškové želatiny
Postup: Zakysanou smetanu smícháme s tvarohem a cukrem. Mezitím si uvaříme v rychlovarné konvici vodu. Želatinu rozmícháme v cca 1 až 2 dl vroucí vody a nalijeme do připravené tvarohové směsi. Vše promícháme (nelekněte se řídké konzistence). Vmícháme maliny a necháme ztuhnout v lednici.
Recept na horké maliny
Ingredience: 200 g malin, 2 lžíce cukru krystal, 50 g másla, 2 lžíce citronové šťávy
Postup: V pánvi necháme rozpustit máslo, do něj přidáme cukr, který začne karamelizovat. Pomalu mícháme, aby se cukr nepřichytil a hodně neztmavl. K rozpuštěnému cukru nasypeme maliny a opatrně mícháme. Přidáme čerstvou citronovou šťávou a ohříváme, dokud nejsou maliny horké. Potom přilijeme připravenou griotku, necháme přihřát a sejmeme z ohně. Teď již mícháme velmi opatrně, aby se maliny úplně nerozpadly.
Malinová marmeláda
Ingredience: 1 kg malin, 1 kg Korunního cukru želírovacího, 0,1 l vody
Postup: Připravené plody opatrně smícháme s Korunním cukrem želírovacím a vodou a vaříme asi 4 až 8 minut až do želírovací zkoušky. Ještě horké plníme do sklenic, ale uzavíráme až za několik hodin.
Malinový džem
Ingredience: 1 kg malin, 1 kg želírovacího cukru, šťáva z jednoho citronu, 2 polévkové lžíce malinovice
Postup: Maliny umyjte a opatrně osušte. Smíchejte je se želírovacím cukrem a nechte je zakryté odpočinout po dobu 24 hodin. Spolu s citronovou šťávou je za stálého míchání přiveďte do varu a po doporučenou dobu (asi 4 minuty) je prudce vařte. Po ukončení doby varu přidejte malinovici. Naplňte do sklenic a okamži
Pokud nevlastníte zahrádku, můžete zkusit pěstovat maliny na balkoně. Rostou a plodí nádherně, květináče na jednu rostlinu stačí mít o objemu jen cca 15 litrů. Pěstují se v podstatě stejně jako na zahradě. Vybrat si můžete mezi druhy jednoplodícími (Granát, Lloyd George, Rubín, Veten, Zeva II), které zrají v létě, nebo stáleplodícími (Ada, Heritage, Ljulia, Medea), ty plodí dvakrát za sezonu. Výhony malin průběžně usměrňujte, jinak se divoce rozrostou. Vhodná je opora, například treláž na zdi, nebo alespoň tyče s příčkami, ke kterým výhony vyvazujte.
Přesazování volte asi v intervalu, kdy potřebujete z květináče dostat většinu odplozených „pařízků“. Nejlepší doba pro přesazování je na počátku rašení. Interval každé třetí (čtvrté) jaro asi bude optimální. Samozavlažovací květináče jsou ideální, ale je potřeba volit takové, aby je v zimě ponechaná kaluž vody neroztrhala (případně místo, kde by se kaluž vytvářela, na zimu vyplnit rašelinou). Není potřeba při přesazování postupně rostlinu dávat do většího květináče, ale jen vyčistit kořenový systém od odplozených oddenků a dát novou výživnou zeminu do původní nádoby.
Řez malin pěstovaných na balkoně je stejný jako u malin rostoucích na zahrádce, viz výše v článku. Vždy záleží na tom, o jakou odrůdu se jedná. Prořezávejte všechny mrtvé výhonky a větvičky, které brání novému růstu. Zároveň tvarujte malinovník, ať vám nepřeroste přes hlavu.
Pokud bydlíte v oblasti, kde je tuhá zima, přesuňte maliny do garáže. Během zimního období rostlina spí, takže ji zalévejte pouze tak, aby zůstala naživu. Malinovník dejte zase ven, až přejdou první jarní mrazíky. V případě, že nechcete maliny přesouvat, květináč dobře zaizolujte a použijte mulčování pro ochranu kořenů.
V naší poradně s názvem KLIVIE ŽLOUTNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina.
Na chodbě mám umístěnou klívií.V poslední době jí začly žloutnout konečky listů a částečně usychat.Nevím co je toho příčinou.Děkuji za dobrou radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zasychání konečků listů u klívie je nejčastěji kvůli nadměrné zálivce v době krátkých dní a dlouhých nocí. Bohužel to nejde opravit a listy už zůstanou poškozené až do jejich vypadnutí. V zimě klívie potřebuje být u okna při teplotě 15 až 18 stupňů a zálivka ji stačí jednou za měsíc. Zálivka se o malinko zvýší až když vyraší květ . V létě se pak zalévá normálně jednou týdně.
Pokud sázíte sazenice maliníku brzy na jaře, sestřihněte nadzemní část na 20–40 cm (podle síly výhonu a kořenové soustavy). Čím je sazenice slabší, tím víc ji zkraťte. Ve druhém roce od výsadby ponechte dva až tři výhony na každou rostlinu. V dalších letech – podle síly sazenice –ponechte šest až osm nejsilnějších výhonů na běžný metr pásové výsadby.
Remontantní odrůdy malin přinášejí plody na nově vyrostlých letorostech v témže roce dvakrát, a to koncem léta a znovu na podzim. Vrcholové konce výhonů u remontantních malin tedy nezkracujte, protože byste tím výrazně snížili jejich plodnost. Tyto odrůdy plodí na koncích letorostů již začátkem podzimu prvního roku po výsadbě, spodní části výhonu nejsou vyplozené. Pokud byste je ponechali do příštího roku, dočkali byste se v létě jen malé úrody, proto odplozené výhony v létě hned po sklizni odstraňte.
U remontantních odrůd se nejlépe osvědčuje jednoletý způsob pěstování, kdy celý porost na podzim seřežete až k zemi. V následujícím roce pak dříve vyrostou nové letorosty, které dobře vyzrají a ještě ve stejném roce koncem léta a na podzim přinesou velkou úrodu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Zasychání okrajů listů magnólií je často známkou stresu z prostředí, zejména problémů s vodou nebo povětrnostními podmínkami. Může to být způsobeno nedostatkem vody, nadměrným větrem nebo extrémními teplotami, zejména horkým a suchým počasím. Alternativně mohou hnědnutí a zasychání okrajů listů způsobit i houbová onemocnění, jako je Verticillium wilt.
Stres z vody
Nedostatečná zálivka: Magnólie potřebují pravidelnou zálivku, zejména během období sucha. Nedostatek vody může způsobit vysychání a hnědnutí špiček listů.
Přelévání: I když je méně časté, přelévání může také vést k problémům, které způsobují udušení a žloutnutí listů, někdy následované hnědnutím.
Faktory prostředí
Silný vítr: Silný vítr může listy rychle vysušit, zejména na exponovaných stromech.
Extrémní teploty: Velmi horké i velmi chladné počasí může způsobit spálení listů, což má za následek suché, hnědé okraje.
Nemoci
Vadnutí listů: Toto houbové onemocnění může způsobit vadnutí, žloutnutí a hnědnutí listů, včetně okrajů.
Skvrnitost listů: Houbové skvrnitosti listů mohou také způsobit hnědnutí a vysychání okrajů listů.
Škůdci
Červci: Někteří škůdci mohou sát mízu z listů, což způsobuje vysychání a kroucení okrajů.
Řešení problémů
1. Zhodnoťte zálivku:
Zkontrolujte vlhkost půdy pomocí vlhkoměru nebo prstovým testem (vykopejte do hloubky několika centimetrů). Zalévejte důkladně, když je půda suchá, ale vyhněte se přemokření.
2. Zvažte faktory prostředí:
Pokud je pravděpodobný silný vítr nebo extrémní teploty, zajistěte magnólii dočasný stín nebo přístřešek.
3. Sledujte choroby a škůdce:
Pravidelně kontrolujte strom, zda nevykazuje známky chorob nebo škůdců.
4. Prořezávání:
Odstraňte silně poškozené listy, abyste podpořili nový růst, ale vyvarujte se nadměrného prořezávání.
5. Fungicidy:
Pokud existuje podezření na houbová onemocnění, zvažte použití fungicidu na bázi mědi, zejména pokud je přítomna skvrnitost listů.
6. Mulčování:
Kolem základny stromu naneste vrstvu mulče, která pomůže udržet vlhkost a regulovat teplotu půdy.
Výhony malin seřízněte hned po výsadbě, a to dosti razantně. Účelem je podpoření růstu náhradních výhonů z kořene. Udržovací řez letních odrůd se provádí na podzim. Účel spočívá v odstraňování odplozeného dřeva, a to v rozmezí 10–15 cm od země. Jednoleté dřevo se řeže na poslední odstávající pupen, tím podpoříte plodnější obrost. Podzimní odrůdy řežeme koncem února, kdy se jednoduše seříznou všechny výhony až na úroveň půdy.
Metlovitost maliníku, odborně nazývaná didymelové odumírání maliníku, je houbová choroba způsobená houbou Didymella applanata. Tento rostlinný patogen je problematičtější na červených malinách (Rubus idaeus). Houba nejprve infikuje listy a poté se šíří na dřevo. Způsobuje nekrotické skvrny na stonku poblíž úponu řapíku. Metlovitost může způsobit významné snížení výnosu, plíseň plodů, předčasné opadávání listů a slabý růst pupenů. Toto onemocnění má dopady v podobě redukce listů v létě nebo ničení pupenů. K velkým škodám dochází, pokud se chorobě podaří zabít celé výhony.
Jak poznat metlovitost
Koncem léta se kůra napadených oblastí rozpadá a v lézích vznikají plodnice zvané pyknidy. Pyknidy se pouhým okem jeví jako malé černé tečky a pod mikroskopem je lze pozorovat jako baňkovité útvary. Po pyknidiích se tvoří další plodnice, perithecie. Peritecie jsou středně velké, černé, vyrážející tečky. Na jaře lze metlovitost maliníku zaměnit za zimní poškození, proto je důležité v září tyto příznaky sledovat, aby se předešlo potenciální škodě, která bude způsobena v následující sezóně.
K infekci obvykle dochází koncem jara, kdy je prostředí vlhké a optimální pro množení plísní. Příznaky se projeví až v polovině až pozdním létě. Mezi viditelné příznaky patří fialové a hnědé rozsáhlé léze objevující se pod pupeny, listy a spodní částí stonku. Napadené lístky mají klínovité hnědé skvrny. Napadené lístky mohou opadat a zůstane po nich pouze řapík a stonky. Během následující sezóny bude růst větví z napadených stonků často slabý a vadnoucí.
Houba způsobující metlovitost se šíří pykniosporami , které se uvolňují z pyknidií. Spory se uvolňují a infikují další rostliny malin pomocí deště přes otevřené rány nebo přirozené otvory. Houba se poté šíří po celé rostlině a během zimy žije v lézích, aby přežila. Po zimě se tvoří dva typy spor – pykniospory a askospory. Pykniospory pocházejí z konidií a askospory z vytvořených perithecií. Spory se šíří deštěm na nové rostliny a proces se opakuje.
Pro vznik této malinové plísně je příznivé prostředí, které podporuje tvorbu spor. K infekci obvykle dochází koncem jara, kdy je prostředí často vlhké. Přerostlé a husté porosty malin také zvyšují riziko infekce.
Jak se zbavit metlovitosti
Mezi metody kontroly této choroby patří zlepšení cirkulace vzduchu pro umožnění rychlého vyschnutí rostliny, odstraňování plevele, který zpomaluje proudění vzduchu, snižování přemokření, kterému je rostlina vystavena, vyhýbání se používání hnojiv, protože ta podporují růst náchylných pletiv napadených
Ve svém příspěvku STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rena.
Dobrý den.Prosím o radu.Minulý rok jsem zasadila maliny , byli to řízky ,ale všechny uschly,kořeny ale zůstali a drží dál. Můžete mi poradit jestli je mám ustříhnout nad zemi a nebo nechat tak jak jsou.Dekuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Některé maliníky plodí na loňských výhonech, jiné odrůdy na letošních letorostech. Účelem řezu je podpořit vývin nových letorostů, které dávají základ nové úrodě, odstranit odplozené výhony a prosvětlit keře.
Jak poznat, kdy stříhat:
Odrůdy malin, které sklízíte v průběhu července, se řežou na podzim.
Pozdní odrůdy, které se sklízejí v srpnu a začátkem září, seřízněte až na jaře. Ty totiž plodí na výhonech, které vyrostou během sezony.
U remontantních malin se musí odplozené výhony vystříhat a nové výhony upevnit na vedení tak, aby v příštím roce dobře plodily.
Pokud maliny neplodí, může to být způsobeno špatným řezem. Některé maliny plodí na loňských výhonech, jiná odrůda na letošních letorostech. Účelem řezu je podpořit vývin nových letorostů, které dávají základ nové úrodě, odstranit odplozené výhony a prosvětlit keře. Na jeden metr porostu se doporučuje ponechat 8 až 10 dobře vyvinutých výhonů.
Odrůdy malin, které se sklízí v průběhu července, se řežou na podzim, pozdní odrůdy se sklizní v srpnu a začátkem září se seřezávají až na jaře. Ty totiž plodí na výhonech, které vyrostou během sezony. Pěstování remontantních malin je náročnější v tom, že odplozené výhony se musejí vystříhat a nové upevnit na vedení tak, aby v příštím roce dobře plodily. Během vegetace je nutné odstraňovat všechny výhony, které nebudou potřeba k dalšímu pěstování (slabé, přebytečné, suché). Ponechává se jen 6 až 8 letorostů nahrazujících odplozené dřevo. V předjaří se dokončí řez, jímž se odstraní přebytečné výhony (během vegetace ponechané ve větším počtu), a zbývajícím výhonkům se pouze zakrátí vrcholky.
Maliny plodí na jednoletém či dvouletém dřevě, podle toho se odrůdy rozlišují na jednoplodící a stáleplodící, známé i pod pojmem remontantní. Na jednoplodícím maliníku dozrávají plody zpravidla od července, a to na loňských výhonech. První maliny remontantních odrůd lze sklízet od poloviny července, ale hlavní úroda bývá až na podzim, kdy dozrávají plody na nových výhonech. Takže dvě sklizně v jednom roce.
Ve svém příspěvku STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Marek.
Pěstuji již několik let jednouplodící maliny. Každý rok po sklizni vyřežu odplozené
výhony a prořežu nové výhony vzrostlé od jara. Letos jsem to udělal stejně,avšak po
prořezu mi vyrazily ještě napodzim další výhonky. Chtěl bych se zeptat zda mám tyto
odstranit. Vpřípadě, že bych tak neučinil, měl bych příští rok dvojí maliny. Vysoké
od letošního jara a nízké od podzimu, nebo bych ty podzimní nechal ještě do dalšího roku? Tím bych ovšem měl tříleté výhony. Znáte-li někdo správný postup, budu rád za
Vaši radu. Děkuji. Marek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mila.
Jak teď poznám o jaké maliny se jedná. Chci je ostříhat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jak poznat o jaký typ maliny jde kvůli stříhání? Jak před stříháním malin poznat, jestli plodí v létě a nebo až na podzim? Když v zimě rostlina maliníku spí, tak na ní můžete poznat, o jaký typ se jedná, prozkoumáním jejich výhonů. Malina, která plodí brzy v létě a potřebuje k tomu dvouleté dřevo, tak má dva druhy výhonů odlišených barvou a strukturou kůry. Jedny výhony mají hladkou a hnědou kůru a druhé mají kůru šedou až světle hnědou, hrubou a kůra se u nich také loupe. Maliny, které plodí až na podzim na letošním dřevu mají všechny výhony stejné šedé s hrubou olupující se kůrou. Jak můžete maliny v zimě ostříhat? Malinám plodícím v létě uřízněte hned u země VŠECHNY šedé výhony s olupující se kůrou a skovejte si je na podpal letních táboráků. Prostříhejte slabé a neperspektivní výhony s hnědou hladkou kůrou tak, aby vám zůstal vždy nejsilnější výhon s dostatečným prostorem pro skvělé pronikání světla a dobré proudění vzduchu. S ohledem na to začněte odstraňovat všechny tenké, zakrnělé, zkroucené výhony a pokračujte v prostříhávání, dokud se nepořádek nevyčistí. Pokud máte málo místa, můžete výhony zkrátit o 1/3. Pak připevněte výhony k rámu nebo mříži. Použijte biologicky odbouratelný provázek, jako je juta, a přivažte s ním každý výhon volně, ale pevně k rámu / mříži / drátu. Přivázání zabrání jejich ohýbání pod tíhou plodiny. Také to velmi usnadňuje prořezávání v dalších letech – přivázané výhony jsou ty, které příští zimu odstraníte.
U malin, které plodí až na podzim a mají v zimě všechny výhony stejné (šedé a hrubé), tak seřízněte všechny až u země.
Maliny obsahují v plodech i listech mnoho vitamínu C. V plodech najdeme dále provitamín A a také vitamíny B2, B3, E a P. Jsou v nich obsaženy i sacharidy, bioflavonoidy pektin a karoten, třísloviny, kyseliny jablečná, citronová, ellagová a salicylová. Z minerálních látek maliny obsahují především vápník, hořčík, fosfor, zinek, draslík a železo. Zinek v plodech malin je silné afrodiziakum. Maliny obsahují také biotin, který je důležitý pro lesk a hustotu vlasů a pružnost pleti.
Ideálním obdobím pro výsadbu malin je podzim. Sázíme jednoleté sazenice, které by měly být v krčku zhruba 1 cm silné, se zdravým kořenovým systémem. Rostliny sázíme do řady 40–60 cm od sebe. Nadzemní část seřízneme na 10–15 cm a přihrneme zeminou, kterou však s příchodem jara rozhrneme.
Pro pěstování malin je vhodné slunné stanoviště. Během suchého počasí však vyžadují dostatečný přísun vody. Zejména v době tvorbě květů a plodů. Pro hnojení se nejlépe hodí dobrý kompost nebo hnůj. Hnojíme od jara. Pro pěstování je vhodná mírně kyselá až neutrální půda, která je dostatečně vlhká. Většina druhů potřebuje k růstu oporu.
Malinám se daří v úrodné, dobře propustné a mírně kyselé půdě (pH 6,0–6,7), která je bohatá na organickou hmotu, jako je například písčito-hlinitá půda. Pro zlepšení odvodnění jílovité půdy přidejte dostatek organických hnojiv, jako je kompost. Výsadba na vyvýšených záhonech je další vynikající možností, jak zajistit dobré odvodnění a zabránit hnilobě kořenů.
Ideální vlastnosti půdy
Odvodnění: Dobré odvodnění je zásadní, protože maliny jsou velmi citlivé na podmáčené podmínky.
Složení: Písčito-hlinitá půda je ideální, ale s vhodnými hnojivy bude fungovat jakákoli dobře propustná půda.
Úrodnost: Pro dosažení nejlepších výsledků by měla být půda bohatá na organickou hmotu.
Kyselost: Pro optimální růst je preferována mírně kyselá půda s pH 6,0 až 6,7.
Příprava a hnojení půdy
Zapracování organické hmoty
Zarytí kompostu, dobře rozloženého hnoje nebo jiných organických materiálů zlepšuje strukturu půdy, odvodnění a úrodnost.
Vyhněte se jílovitým půdám
Pokud je vaše půda těžká z jílu, bude potřebovat výrazné zlepšení organickou hmotou nebo by se jí u malin nemělo vyhýbat.
Používejte vyvýšené záhony
Výsadba do vyvýšených záhonů je dobrou strategií pro zlepšení odvodnění ve špatně odvodněné půdě.
Testování půdy
Před výsadbou otestujte pH půdy pomocí levné sady, abyste zjistili, zda je třeba ji upravit na kyselé rozmezí, které maliny preferují.
Zemina pro maliny v květináčích
Použijte vhodnou substrátovou směs: Pro pěstování v nádobách lze použít univerzální substrátovou směs nebo můžete přimíchat vřesovcovou (kyselomilnou) směs.
Zajistěte správné odvodnění: Ujistěte se, že květináče mají drenážní otvory, aby se zabránilo přemokření.
Maliník se sází nejlépe na podzim, při jarní, zvláště pozdější výsadbě totiž sazenice špatně zakořeňují a vytvářejí slabší rostliny. Rostliny maliníku se vysazují ve sponu 2,5 až 3,0 nebo 0,3 až 0,6 m. Sázíme o dva až tři centimetry hlouběji, než původně rostly. Obecně je méně škodlivé o něco hlubší zasazení než sázení povrchové, při kterém kořeny velmi rychle vysychají. Při sázení dbáme zvýšené opatrnosti, abychom nevylámali adventivní pupeny na bázi výhonu a na kořenech. Kořenové sazenice (část kořínků) maliníku se sázejí vodorovně do hloubky osm až deset centimetrů. Sazenice maliníku získáme z kořenových řízků nebo hřížením.
Vzpřímené odrůdy se mohou pěstovat bez drátěnky, ostatní na drátěnce. U všech odrůd dáváme spíše přednost pěstování na drátěnce, která zamezuje poléhání a vylamování plodících výhonů a usnadňuje sklizeň.
Většina odrůd maliníku se vyznačuje dvouletým životním cyklem. V prvním roce vyrůstají z adventivních pupenů kořenového krčku silné letorosty, v dalším roce se rozvětvují a přinášejí plody. Některé odrůdy maliníku plodí již začátkem podzimu na letošních výhonech (výhony vyrostlé od jara) a podruhé v červenci následujícího roku.
Jelikož dosahují výhony maliníku vzrůstu 130 až 170 cm a jsou celkem křehké, je třeba každý maliník přichytit k opěrnému systému, aby bylo pěstování maliníku efektivní. Pouze některé stáleplodící odrůdy jsou životaschopné bez opory pro maliny. Pokud máte na zahrádce jen jednu rostlinu, postačí ukotvit stabilní kůl o výšce cca 150 centimetrů a větve k opoře přivázat.
Maliny kvetou až kolem druhé poloviny května a neohrožují je tak jarní mrazíky. Po 35 až 40 dnech se z květu stává lahodný plod připravený ke sklizni a vy si tak můžete vychutnat zaslouženou odměnu, kterou přináší pěstování maliníku. Období sklizně trvá přibližně 3 až 4 týdny. Maliny kvetou i dozrávají postupně. V případě sucha se malinovník vyplatí zalévat před dozráním malin, aby plody dosáhly maximální velikosti.