ZAVAŘOVÁNÍ SYROVÉHO MASA

FAQ – Často kladené otázky

Proč se květákové placky ze syrového květáku nejčastěji rozpadají?

Květákové placky ze syrového květáku se rozpadají hlavně proto, že syrový květák pouští vodu až při tepelné úpravě a směs na to není připravená. Chybí vazba nebo je květák příliš hrubě zpracovaný.

Na pracovní ploše může směs působit ideálně, ale na pánvi se během pár minut uvolní voda, která rozruší strukturu. Pokud není květák jemně nastrouhaný, osolený předem a stabilizovaný vejcem a malým množstvím mouky, placka ztratí soudržnost právě při prvním otočení.

Musí se syrový květák předem solit?

Ano, předběžné solení syrového květáku je zásadní krok. Bez něj se voda uvolní až při smažení a placky začnou téct.

Krátké osolení na 5–10 minut umožní, aby se část vody uvolnila kontrolovaně. Květák pak lze lehce vymačkat a směs je stabilnější. Pokud tento krok vynecháte, žádné množství mouky už problém úplně nezachrání.

Jak jemně má být syrový květák nastrouhaný?

Pro květákové placky ze syrového květáku je nutné velmi jemné strouhání nebo sekání. Hrubé kusy nelze spojit do soudržné placky.

Jemná struktura vytváří síť, do které se vejce a mouka mohou „zakousnout“. Hrubé nudličky zůstanou tvrdé, pustí vodu pozdě a při smažení se oddělí. Pokud si nejste jistí, jděte raději jemněji než hruběji.

Je možné udělat květákové placky úplně bez mouky?

Ano, ale jen s omezeními. Květákové placky bez mouky budou křehčí a menší.

Bez suché vazby musíte pracovat s velmi jemnou strukturou, menším průměrem placek a nižší teplotou. Placky budou držet, ale neodpustí chyby. Pro většinu domácích kuchařů je malé množství mouky praktičtější kompromis.

Jak poznám správný okamžik pro otočení placky?

Správný okamžik poznáte podle chování okraje placky, ne podle času. Okraje musí držet tvar a jít lehce nadzvednout.

Pokud se placka při zvednutí trhá, vazba ještě není hotová. Pokud tmavne příliš rychle, je pánev horká. První otočení je kritický moment – tady se rozhoduje, zda placka zůstane celá.

Jaká teplota pánve je pro syrový květák ideální?

Ideální je střední teplota. Příliš vysoká teplota vytvoří barvu, ale uvnitř zůstane syrový květák.

Při nízké teplotě placka pustí vodu a začne se rozpadat. Správná teplota umožní postupné zatuhnutí vazby a rovnoměrné propečení bez spálení povrchu.

Jaký tuk je na květákové placky nejlepší?

Nejlépe funguje olej s vyšším bodem kouře nebo přepuštěné máslo. Obyčejné máslo se snadno přepaluje.

Tuk musí zvládnout delší smažení na střední teplotě. Pokud se přepálí, chuť placek bude hořká a zakryje jemnost květáku.

Proč jsou placky zvenku hotové, ale uvnitř křupou?

Tento problém znamená příliš vysokou teplotu nebo příliš silné placky. Povrch se&nb

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Květákové placky ze syrového květáku: proč většina receptů selže a

Poradna

V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ MASA DO SKLENIC V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nadja.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Zavařování masa do sklenic v troubě

Zavařování masa na dovolenou

K zavařování syrového masa jsou mnozí skeptičtí, protože mají obavy z toho, že by maso zůstalo neuvařené. Pokud ale dodržíte postup zavařování masa do sklenic a doporučené doby vaření, maso se dokonale tepelně zpracuje během samotného zavařování.

V první řadě důkladně vymažte očištěnou sklenici sádlem, nasypte lžičku soli a naskládejte do sklenice kousky nakrájeného vepřového nebo kuřecího masa. Maso můžete do sklenic napěchovat a následně zalít vepřovým vývarem, aby zůstala mezera půl centimetu k okraji sklenice. Následuje samotný proces zavařování. Do hrnce napusťte vodu a do ní vložte dobře zavřené sklenice s masem. Postavte na sporák a vařte alespoň hodinu. Obecně platí, že čím vyšší teploty uvnitř produktu docílíte, tím bude sterilita vyšší.

Po hodině vaření rychle zchlaďte, čímž opět snížíte riziko vytváření bakterií. Nechejte zavařené sklenice s masem odpočinout do druhého dne a proces vaření opakujte. Rozhodně nevařte kratší dobu než 1 hodinu a během vaření nestahujte z plotny. Došlo by k poklesu teploty a nedostatečnému zavaření. Opět nechejte vychladnout a skladujte v chladu a temnu. Pokud jste postupovali správně, bez problémů vám maso vydrží 3 měsíce a bude chutnat skvěle i na dovolené.

Pokud si na zavařování syrového masa netroufnete, můžete zavařit maso tepelně upravené. Předem si jej uvařte, poduste nebo upečte a poté postupujte úplně stejným způsobem. Zavařování již tepelně zpracovaného masa vám odpustí i drobné chyby při procesu zavařování a neklade vysoké nároky na dobu tepelné úpravy. Sterilita a pečlivá příprava masa jsou však stěžejní i v tomto případě.

Kromě masa jako takového si v domácích podmínkách můžete zavařit i polévky, tepelně upravené uzeniny, ryby (musí se konzervovat déle), hotová jídla bez mouky, a dokonce i pečivo. Až vyrazíte na chatu nebo na dovolenou k moři, budete mít s sebou dostatečnou zásobu zavařeného masa, na kterém si pochutnáte a dodáte si spoustu energie. Nespoléhejte se jen na rychlé občerstvení v místě dovolené a plnohodnotné stravování v restauracích doplňte i konzumací z vlastních zásob.

Zdroj: článek Zavařování masa do sklenic

Poradna

V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁN UZENÉHO MASA DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bořivoj Wagner.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Zavařován uzeného masa do sklenic

Dochucení květákových placek ze syrového květáku: co funguje a co už recept rozbíjí

U placek ze syrového květáku je dochucování citlivější než u variant z vařeného květáku. Každá přidaná surovina totiž neovlivňuje jen chuť, ale také vlhkost, vazbu a chování směsi na pánvi. Zkušenost ukazuje, že méně je tady opravdu víc.

Tvrdé sýry – nejbezpečnější a nejoblíbenější varianta

Tvrdé sýry patří mezi nejčastější a zároveň nejspolehlivější dochucení. Používají se v malém množství a jemně nastrouhané.

• eidam 30 %
• gouda
• ementál

Optimální množství je 30–40 g sýra na jednu hlávku květáku. Sýr při teple lehce zpevní strukturu, zvýrazní chuť a nezpůsobí uvolnění další vody. Ve větším množství už ale může směs změknout a hůře se obracet.

Muškátový oříšek – klasika, ale jen jako náznak

Muškátový oříšek ke květáku tradičně patří, ale u syrového květáku platí dvojnásob, že stačí opravdu jen špetka.

Ideální je čerstvě strouhaný muškátový oříšek přidaný až do hotové směsi. Zvýrazní přirozenou chuť květáku, aniž by ji přebil. Při větším množství se však rychle objeví nahořklá chuť.

Česnek – opatrně a spíš nepřímo

Česnek je u placek ze syrového květáku problematický. Syrový lisovaný česnek pouští vodu a výrazně mění chuť při smažení.

Pokud už ho použít, pak spíš ve formě jemně sušeného česneku nebo opravdu minimálního množství velmi jemně nasekaného česneku. I tak platí, že méně je více.

Bylinky – jen symbolicky

Čerstvé bylinky vypadají lákavě, ale u syrového květáku často přinášejí víc problémů než užitku.

Ve větším množství uvolňují vodu a narušují vazbu směsi. Pokud je použijete, pak jen symbolicky a velmi jemně nasekané.

Dochucení, která se dlouhodobě neosvědčila

Analýza receptů ukazuje, že některé přísady se sice objevují často, ale vedou k nestabilnímu výsledku.

• měkké a plísňové sýry (niva, mozzarella, ricotta)
• slanina a uzeniny
• větší množství čerstvých bylinek

Tyto suroviny zvyšují vlhkost nebo tuk a u syrového květáku často způsobí rozpad placek nebo nerovnoměrné propečení.

Nejspolehlivější dochucení z praxe zůstává jednoduché: jemně strouhaný květák, vejce, malé množství tvrdého sýra, špetka muškátového oříšku, sůl a pepř. V této kombinaci placky chutnají nejlépe a stále se chovají předvídatelně.

Zdroj: článek Květákové placky ze syrového květáku: proč většina receptů selže a

Poradna

V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Brandl.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Zavařování v troubě

Výhody zavařování v horkovzdušné troubě

Předností zavařování v troubě je kromě časové úspory také absence velkého množství vody. Zavařovat můžete v troubě cokoli, například maso, houby, okurky, třešně a mnoho dalších plodin. V troubě je dostatek místa, takže můžete zavařit velké množství sklenic najednou. Nemusíte si kupovat speciální zavařovací hrnec. Zavařování v troubě je tedy vhodnou alternativou k objemným zavařovacím hrncům, s nimiž se vcelku obtížně manipuluje, problémy přináší rovněž jejich uskladnění, a nadto vám mohou poškodit sklokeramickou varnou desku.

Pokud se rozhodnete pro zavařování v troubě, nezapomeňte, že i zde jsou důležitým předpokladem úspěchu čisté sklenice a suchá, čistá víčka. Pozor: Při zavařování v troubě používejte jen sklenice s víčky na závit! Dále budete potřebovat plytký plech, někdo doporučuje pokrýt jeho dno látkovou utěrkou či plenou, která zamezí klouzání a případnému rozbití sklenic. Na plech vždy rozestavějte sklenice tak, aby se nedotýkaly. Poté plech zalijte vodou do výšky 2 až 3 centimetrů. Teplotu v troubě nastavte při zavařování na 200 až 220 stupňů Celsia. Plech se sklenicemi vložte do spodní části trouby a zapněte dolní i horní ohřev. Použijete-li menší sklenice, doba zavařování se bude pohybovat cca okolo 7 až 8 minut, u větších sklenic bude zapotřebí cca 10 až 12 minut. Přesná doba zavařování se může samozřejmě lišit u každé trouby a dle druhu zavařovaného ovoce či zeleniny. V zásadě platí, že měkké ovoce nebo zelenina se zavařuje kratší dobu než tvrdé druhy. U všech ostatních potravin a surovin – masa, ryb, ale i hotových jídel a polévek – se vychází z doby klasického zavařování v horké vodě. V případě většího množství zavařenin je dobré vyzkoušet sterilizaci jedné sklenice a pak podle ní zavařit všechny ostatní. Vždy nechejte zapnutý horkovzduch a v případě potřeby můžete na plech dolít horkou vodu. Zavařování v troubě zakončete stejným způsobem jako při klasickém zavařování v hrnci. To znamená, že se sklenice po vytažení z trouby otočí dnem vzhůru, a to nejlépe do dalšího dne. Poté je obraťte, zkontrolujte uzávěr a uskladněte je v suchých, chladných a tmavých prostorách.

Snadný, spolehlivý a šetrný způsob zavařování nabízejí například vybrané modely trub Gorenje, a to trouby z řady Gorenje Simplicity nebo trouba s technologií iChef+ nebo i další, které jsou vybavené speciálním programem na zavařování. V případě trouby iChef+ se pro zavařování používá režim ohřevu spodním topným tělesem společně s ventilátorem. Výrobci doporučují dobře uzavřené obyčejné sklenice s gumovou obroučkou a skleněným

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zavařování v troubě

Zavařování v troubě

Chcete zavařovat, ale nemáte k dispozici speciální zavařovací hrnec? Nevadí, do zavařování se můžete pustit i bez něj. Zavařování ovoce i zeleniny je možné také v troubě – elektrické, plynové či horkovzdušné. Zavařování v troubě má ovšem také svá pravidla a jistá úskalí, proto se mnozí mohou potýkat s nezdarem.

Než se pustíte do samotného zavařování v troubě, postarejte se o pečlivou čistotu sklenic. Postup je stejný jako v případě sterilizace pro zavařování v hrnci. Sklenice musí být čisté, stejně tak i víčka či gumičky. Doporučuje se používat vždy nová víčka, stará mohou být deformovaná a nebudou dobře těsnit.

Při zavařování v troubě je dobré naplněné a uzavřené sklenice vložit na plech s vodou. Gumičky nebo víčka totiž vlivem horkého vzduchu trpí a mohou začít praskat, ponořením do vody vytvoříte vlhké prostředí a přiblížíte se zavařování v zavařovacím hrnci. Do hlubokého plechu nalijte přibližně 2 cm vody a naskládejte do něj zavařovací sklenice.

Vždy zavařujte jen ve stejně velkých sklenicích, ty se nesmí vzájemně dotýkat, stejně tak se nesmí dotýkat okraje plechu. Na 1 standardní plech se vejde zpravidla 6 velkých zavařovaček.

Přes sklenice můžete také položit větší počet vrstev navlhčených novin, tím se vyhnete přehřívání skla. Tento postup s novinami se doporučuje především při zavařování v horkovzdušných troubách.

Návod

Pokud máte sklenice umyté, naplněné, uzavřené a přichystané na plechu, můžete se pustit do samotného zavařování. Postup se mírně liší pro zavařování v plynové či elektrické troubě a v troubě horkovzdušné.

Zavařování v elektrických troubách je vždy snazší než v těch plynových, protože u nich můžeme teplotu jen odhadovat. U elektrické trouby nastavte režim ohřevu na horní i dolní topné těleso a teplotu dejte na 170 °C.

Plynovou troubu nastavte na stupeň 1–2 podle konkrétního typu, pravděpodobně budete muset zkoušet a experimentovat.

Do předehřáté trouby vložte sklenice na plechu a zahřívejte, dokud se neobjeví vzduchové bublinky. Ovoce se v troubě zavařuje přibližně 45 minut, zelenina pak 60 minut. Po této době můžete troubu vypnout, sklenice ale ponechte uvnitř ještě dalších 30 minut. Až poté je můžete vyndat a zchladit. Proces zavařování je u konce!

Horkovzdušnou troubu nastavte na 250 °C a plech se sklenicemi vložte na rošt ve spodní části. Zavařování menších sklenic trvá zpravidla jen 5 až 10 minut, při zavařování větších sklenic pak 10 až 15 minut. Jak jsme zmiňovali výše, při zavařování v horkovzdušné troubě doporučujeme sklenice obalit několika vrstvami namočených novin.

Zdroj: článek Postup při zavařování

Příběh

Ve svém příspěvku ZAVAŘOVÁNÍ MASA DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloslav.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Zavařování masa do sklenic

FAQ – často kladené otázky

Je anglický roastbeef syrový, nebo je to v pořádku?

Anglický roastbeef není syrový. Růžová barva je technicky správný stav masa, který vzniká řízeným pečením při nízké teplotě a následným odpočinkem.

Syrové maso je studené, bez struktury a vláčné. Roastbeef je teplý, pevný a šťavnatý. Rozdíl je nejen vizuální, ale i hmatový. Problém není růžová barva, ale přepékání ze strachu. Jakmile se snažíte barvu „opravit“, měníte roastbeef v obyčejnou pečeni. Technicky to není chyba, jen je to jiné jídlo.

Jak poznám, že roastbeef není syrový, ale správně hotový?

Správně hotový roastbeef poznáte podle kombinace teploty, pružnosti a chování masa při stlačení, ne jen podle barvy.

Maso klade odpor, ale není tvrdé. Po stlačení se vrací zpět a nepůsobí gumově. Pokud používáte teploměr, pohybujete se v rozmezí, kde je maso růžové, ale stabilní. Barva sama o sobě není spolehlivý ukazatel. Mnohem důležitější je struktura a to, že maso prošlo odpočinkem.

Proč je roastbeef uvnitř růžový a nemá být šedý?

Roastbeef je růžový proto, že se peče při nižší teplotě a maso se nepřehřívá. Šedá barva znamená úplné propečení a ztrátu šťavnatosti.

Při vyšších teplotách se bílkoviny v mase rychle stahují a vytlačují šťávu ven. Výsledkem je suché maso bez chuti. Růžový střed znamená, že maso zůstalo šťavnaté. Tohle není moderní trend, ale fyzika masa. Šedý roastbeef není bezpečnější, jen je víc vysušený.

Je růžové maso bezpečné k jídlu?

Ano, růžové hovězí maso je bezpečné, pokud bylo správně skladované a připravené.

Hovězí se liší od drůbeže. Rizika jsou jiná a správně upečený roastbeef nepředstavuje zdravotní problém. Klíčové je kvalitní maso, čistá práce a dodržení teplot. Největší riziko nevzniká z růžové barvy, ale z nekvalitního suroviny. Pokud máte pochybnosti o původu masa, problém není technika, ale vstupní surovina.

Co dělat, když jsem roastbeef přetáhl?

Pokud jste roastbeef přetáhli, už z něj znovu růžový roastbeef neuděláte. V tu chvíli je důležité změnit přístup.

Maso se dá využít jako pečené hovězí, nakrájet na tenké plátky nebo použít studené druhý den. Snaha „vrátit ho zpět“ nic nevyřeší. Nejde o selhání, ale o změnu výsledku. Přijetí reality je v téhle chvíli lepší než další zásahy.

Dá se přetažený roastbeef ještě zachránit?

Přetažený roastbeef se nedá zachránit zpět do původního stavu, ale dá se dobře využít.

Nejlepší cestou je krájet ho velmi tence, podávat studený nebo ho použít do sendvičů. Omáčka může pomoct chuťově, ale strukturu už nezmění. Záchrana znamená změnu využití, ne opravu chyby. Jakmile tohle přijmete, frustrace zmizí.

Proč je roastbeef suchý, i když jsem dodržel postup?

Suchý roastbeef ob

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Anglický roastbeef Pohlreich: technika, strach a domácí realita

Poradna

V naší poradně s názvem JELENÍ GULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Jelení guláš

Druhy steaků

T-bone steak: T-bone steak získal svůj název podle hřbetní kosti ve tvaru písmene T, která protíná dva svaly – pravou svíčkovou a nízký roštěnec. Jedná se tedy v podstatě o dva steaky vysoké kvality v jednom. Měl by vážit nejméně 400 gramů a jeho chuť dobře vynikne grilováním. Jeho variantou je steak porterhouse, který má stejný tvar, ale větší část masa je ze svíčkové, protože se krájí z místa blíže oháňce.

Příprava: Obecně pro všechny steaky platí, že méně je více. T-bone steak dochuťte pepřem, solí a olivovým olejem – vše pečlivě vmasírujte do masa. Pokud si rádi s masem pochutnáte i na jiných chutích, připravte si chutney, omáčku nebo vyzkoušejte balsamico.

Filet mignon steak: Filet mignon steak (v překladu malý) se připravuje z malého kousku masa v koncové části svíčkové. V restauraci se také můžete setkat s názvy tenderloin, tournedos nebo jednoduše filet či medailonky. Svíčková je díky svému umístění pod páteří téměř nepoužívaným svalem, tudíž je maso obzvlášť křehké, libové a zároveň také nejdražší ze všech částí hovězího. Chuť tohoto dílu není příliš výrazná. Ze svíčkové připravíte kromě steaku také skvělé carpaccio, rostbeef nebo tatarský biftek. Maso na tatarák ideálně naškrábejte ostrým nožem, rozdíl oproti mletí je znát.

Příprava: Nejvhodnější úpravou je propečení rare nebo medium rare. Pro zachování kulatého tvaru lze ovázat provázkem.

Rib eye steak a prime rib: Plátek masa oválného tvaru pochází z vysokého roštěnce, tedy přední části hovězího hřbetu. Zde je maso méně svalnaté a díky tomu i křehčí než z nízkého roštěnce. Charakteristické je bohaté mramorování včetně takzvaného tukového oka. Právě vysoký obsah tuku zajišťuje tomuto plátku masa vynikající chuť. Rib eye steak se prodává bez kosti. Maso z vysokého roštěnce s kostí, tedy žebrem, je označováno jako cote de boeuf a celý roštěnec nerozdělený na jednotlivé steaky se nazývá prime rib. Nejjemněji je maso mramorované mezi 9. a 12. žebrem, a naopak bohatě mramorované je maso od 6. do 8. žebra, kde se nachazí i rib eye steak.

Příprava rib eye: Chuť kvalitního masa je výborná sama o sobě, proto stačí dochutit rib eye steak jen solí, pepřem a olivovým olejem – pomocí opatrného vmasírování. Tato část masa se skvěle hodí na pánev i gril, který mu navíc dodá nezaměnitelnou kouřovou chuť.

Připrava prime rib: Obrovský prime rib se snad ani jinam než na gril nevejde. I při jeho úpravě znamená méně více. K soli a pepři ale můžete ještě přidat plnotučnou hořčici. Pomazané maso nechte klidně přes noc odpočívat. Na žhavém grilu se maso peče něco přes hodinu, dokud jeho vnitřní teplota nedosáhne 59 °C. Obyčejné, ale funkční teploměry na steak stojí jen pár korun,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Naložení hovězího steaku

Poradna

V naší poradně s názvem LOSOS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Dotaz

Zavařování kuřecího pečeného masa

Budete-li zavařovat pečené kuřecí maso, mírně ho nasolte a okořeňte podle svého oblíbeného receptu. Poté ho v troubě rychle upečte do poloměkka. Na zavaření použijte jen masité části.

Sklenice na zavařování řádně umyjte, opláchněte pod tekoucí horkou vodou a nechte je uschnout na čisté utěrce. Stejně tak umyjte víčka a červené gumičky, které jsou určené pro zavařování masa. Naplňte sklenice do tří čtvrtin ještě teplým masem a zalijte ho přecezenou šťávou, která vám vznikla při pečení nebo dušení. Máte-li maso připravené ve sklenicích, je čas na zavařování. Čistým hadříkem řádně očistěte horní okraj sklenice, přiložte červenou gumičku, přiklopte víčkem a uzavřete. Sklenice vložte do zavařovacího hrnce nebo do obyčejného hrnce s dřevěnou podložkou, aby se sklenice nedotýkaly dna. Zalijte je vodou tak, aby voda sahala asi centimetr a půl pod okraj sklenice, a můžete začít zavařovat.

Zavařovat lze dvěma způsoby. Buď budete maso sterilovat 2–2,5 hodiny na 100 °C (čas upravte podle druhu masa). Druhou a častěji používanou variantou je sterilování nadvakrát. Nejprve sklenice vařte 1,5 hodiny na 100 °C, poté je nechte vychladnout a druhý den (tedy za 24 hodin) znovu sterilujte 1 hodinu také na 100 °C. Voda musí po celou dobu zavařování stále mírně probublávat.

Sklenice si nakonec řádně popište datem zavařování a názvem zavařeného masa, abyste věděli, co a kdy jste do sklenic dávali. Před použitím maso vždy řádně zkontrolujte. To, které bude divně zapáchat nebo jevit nějaké odchylky od normálu, nejezte. Stejně tak když zjistíte, že je sklenice špatně uzavřená.

Zdroj: článek Zavařování pečeného masa

Příběh

Ve svém příspěvku ZAVAŘOVÁNÍ UZENÉHO MASA DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeňka Rektoříková.

Zdroj: příběh Zavařování uzeného masa do sklenic

Jak zavařovat kuřecí maso?

Postup:

1. Připravte si tlakovou nádobu. Naplňte ji několika centimetry vody a zapněte ohřívání, aby se mohla začít zahřívat. Pokud potřebujete, podívejte se do návodu ke svému tlakovému hrnci, jak postupovat při zavařování krok za krokem.
2. Připravte si kuře. Pokud zavařujete kuře s kostí, rozdělte maso v kloubech a ujistěte se, že se kousky vejdou do sklenic. Vykostěné kuře nakrájejte na kousky. (Pokud chcete, odstraňte z kuřete kůži – já to dělám vždy.)
3. Vložte do sklenic.
• Pokud použijete studenou metodu zavařování syrového balení, tak i když to není 100% nutné, posypal jsem své syrové kuřecí kousky česnekovým práškem, solí a pepřem a lehce je opékal na pánvi, než jsem je vložil do sklenic. Technicky byly stále „syrové“, ale chtěl jsem, aby hotový produkt měl trochu více chuti a barvy. Další možností je sklenice naplnit kousky syrového masa a v případě potřeby přidat sůl (pro půllitrové sklenice použijte 1/2 lžičky jemné mořské soli a pro litrové 1 lžičku). Zalijte horkým vývarem nebo vodou, nahoře ponechejte 3cm prostor.
• Pokud používáte horkou metodu, tak nesolené kuře vařte, pečte nebo napařujte v páře, dokud není asi ze 2/3 hotové. Sklenice naplňte kousky předvařeného horkého masa a v případě potřeby přidejte sůl (pro půllitrové sklenice použijte 1/2 lžičky jemné mořské soli a pro litrové 1 lžičku). Zalijte horkým vývarem nebo vodou, nahoře ponechejte 3cm prostor.
4. Odstraňte vzduchové bubliny. Plastový nůž nebo nůž na máslo dobře fungují.
5. Připevněte víčka. Otřete okraje sklenic, abyste odstranili veškeré zbytky, upravte víčka/kroužky (pouze prsty) a zpracujte v tlakové nádobě následovně:
• U sklenic bez kostí (jak horká, tak studená metoda) zavařujte půllitry na 75 minut a litry 90 minut.
• U sklenic s kostí (jak horká, tak studená metoda) zavařujte půllitry na 65 minut a litry po dobu 75 minut.

Sklenice zavařujte v tlakové nádobě při tlaku 65 kpa.

Zdroj: článek Jak na zavařování kuřecího masa

Příběh

Ve svém příspěvku ZAVAŘOVANÍ UZENEHO MASA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Krutska anna.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Antonín.

Zdroj: příběh Zavařovaní uzeneho masa

Konzervace uzeného masa

V dnešní moderní době, kdy má doma samozřejmě každý mrazák, je konzervace zamražením nejsnazší cestou ke konzervaci masa. Existují však i jiné způsoby konzervace, například sterilizace. Je to jeden z postupů, jak udržet maso dlouhou dobu v takovém stavu, aby umožňovalo další konzumaci nebo zpracování na různé masné výrobky. Velmi starým způsobem konzervace je pak uzení masa. Princip spočívá ve vystavení masa účinkům kouře. Kouř maso vysušuje a současně usazenou vrstvou chrání maso před napadením mikroorganismy. Uzené maso získává charakteristickou vůni i chuť, které jsou hlavním důvodem, proč se tato metoda stále používá. Poté je možné zavařit maso do sklenic, případně do konzerv. Tento způsob se využívá nejen u domácích uzenin, ale i přímo u masa, které můžeme zavařovat v horké vodě buď přímo syrové pouze s kořením, nebo rovnou sterilovat maso pečené. Pokud maso správně naložíte, což je velmi jednoduché, tak má výsledek opravdu úžasnou chuť. Takovou tu dobrou, masovou. Těžko to popsat, to se musí ochutnat. Maso není ani pečené, ale ani vařené. Doporučuji všem vyzkoušet. Navíc to má jednu velikou výhodu - nepotřebujete žádné extra vybavení. Pokud doma praktikujete třeba zavařování ovoce do sklenic, máte určitě všechno, co potřebujete.

Rady pro konzervaci uzeného masa

Při sterilaci je třeba dodržet určité zásady:

• musíme dbát na naprostou čistotu víček, obalů, prkének a veškerého použitého nádobí;
• uzené maso vkládáme do sklenic a zaléváme šťávou až po okraj;
• teplota vody musí pro správnou sterilaci masa dosahovat nejméně 100 °C;
• sterilizace uzeného masa probíhá minimálně 1 hodinu, po 24 hodinách sterilaci opakujeme;
• po sterilaci uzeného masa necháme sklenice vychladnout a pečlivě zkontrolujeme, zda nám víčka dobře drží;
• sklenice s masem ukládáme v chladu a temnu;
• datum spotřeby je nejdéle do 2 měsíců;
• po otevření zkontrolujeme nezávadnost masa, jakýkoli zápach je na škodu, takové maso nekompromisně vyhodíme.

Zdroj: článek Zavařování uzeného masa do sklenic

Příběh

Ve svém příspěvku ZAVAŘOVÁNÍ HOTOVÝCH JÍDEL DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan.

Zdroj: příběh Zavařování hotových jídel do sklenic

Druhy, kvalita a nutriční hodnoty mletých mas

Mleté maso připravujeme ze všech druhů jatečných mas (hovězí, vepřové, kuřecí, skopové), zvěřiny, ryb. Vždy se používá maso horší kvality a ořez. Některá masa můžeme mísit (hovězí a vepřové). Mletím masa narušíme konzistenci, objem a maso se stává stravitelnější. Díky mletí je tepelná úprava rychlejší a hodí se k dietnímu stravování. Umleté maso z hygienických důvodů uchováváme nejdéle tři hodiny.

Maso si připravíme tak, že odstraníme zbytky kostí a šlach, nakrájíme na kousky, které těsně před zpracováním umeleme, zvýrazníme kořením, přidáme ingredience ke zvýraznění chuti (cibule, česnek, kečup). Konzistenci upravíme přidáním vejce, případně žemle, zjemnit můžeme mlékem či smetanou.

Pokrmy lze připravovat ze syrového masa (sekaná pečeně, karbanátky, čevapčiči, holandský řízek) nebo z tepelně zpracovaného masa (masové haše, krokety, paštiky).

Mletá masa můžeme tvarovat na šišky, placky, řízky, kuličky, šištičky či krokety. Některá masa můžeme plnit do forem (paštiky). Mleté maso se velmi dobře doplňuje, k tomu používáme zeleninu, sýr, houby, sóju. Při doplňování nám v mase vznikne mozaika. Při míchání však musíme dbát na zachování, „nerozbití“ vložených surovin.

K dochucování můžeme použít většinu druhů koření, ale většinou se snažíme pouze zachovat původní charakter masa, které jsme na mletí použili. Slaninu používáme hlavně u mas s malým obsahem tuku (kuřecí). Při dochucování je důležité správné promíchání všech surovin, je vhodné si udělat tepelnou zkoušku připraveného masa, někteří kuchaři ochutnávají mletá masa při jeho promíchávání, ale toto se nedoporučuje z hygienických důvodů.

Složení nejčastěji užívaných mas ve 100 g je u hovězího masa (53 kcal, 0,2 g cukrů, 2,4 g tuku, 1,2 g nasycených mastných kyselin a 0,5 g sodíku), vepřové maso (247 kcal, 0 g cukrů, 20 g tuků, 6,8 g nasycených mastných kyselin a 1,18 g sodíku), míchané hovězí a vepřové maso (262 kcal, 0,2 g cukrů, 24 g tuků, 8 g nasycených mastných kyselin a 1,68 g sodíku), skopové maso (192 kcal, 14,6 g tuků, 17,2 g bílkovin a 0 g sacharidů) a kuřecí maso (117 kcal, 1,4 g tuků, 24,3 g bílkovin a 0,5 g sacharidů).

Zdroj: článek Nejlepší recepty na mleté maso

Příběh

Ve svém příspěvku ZAVAŘOVÁNÍ HOTOVÝCH JÍDEL DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MM.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bláža.

Zdroj: příběh Zavařování hotových jídel do sklenic

FAQ – často kladené otázky

Musí se jelení maso na guláš marinovat?

Jelení maso na guláš marinovat nemusíte, ale výrazně tím zvýšíte měkkost a hloubku chuti. Nejlepší výsledky jsem dosáhl po 24 hodinách ve víně s jalovcem.

Bez marinování bude jelení guláš pevnější a chuť čistší, ale méně komplexní. Marinování pomáhá narušit povrchové struktury masa a zvýraznit aroma. U farmového masa stačí 12 hodin, u zvěřiny z honitby doporučuji minimálně 24 hodin. Pokud marinovat nechcete, počítejte s delším dušením a větším množstvím tuku.

Jak dlouho dusit jelení guláš, aby byl opravdu měkký?

Ideální doba dušení jeleního guláše je 2,5 až 3 hodiny při velmi mírném varu. Kratší čas často nestačí na rozpad kolagenu.

Při jedné hodině zůstává jelení maso tuhé, i když je prohřáté. Při dvou hodinách je měkkost přijatelná, ale až kolem třetí hodiny dosáhnete plné vláčnosti. Důležité je nevařit prudce – silný var vysušuje maso. Pokud si nejste jistí, zkuste test vidličkou: maso se má oddělit bez odporu, ale nesmí se rozpadat.

Proč je můj jelení guláš tuhý i po dlouhém vaření?

Nejčastější příčinou tuhého jeleního guláše je příliš vysoká teplota nebo nedostatek času. Další faktor může být stáří kusu.

Při prudkém varu se maso stáhne a ztratí šťávu. Pokud byl kus starší, obsahuje více vaziva a potřebuje delší dušení. Řešení je jednoduché: přidejte trochu vývaru, snižte teplotu a pokračujte dalších 30–60 minut. Trpělivost je klíčová. Někdy pomůže i malá dávka kyseliny, například lžíce vína.

Jak odstranit silný pach zvěřiny?

Silný pach zvěřiny zmírní delší marinování ve víně a použití jalovce. Pomáhá i kvalitní tuk.

Pach je výraznější u masa z volné přírody. Pokud je aroma příliš intenzivní, použijte 24hodinovou marinádu a přidejte lehce rozdrcený jalovec. Vyhněte se přehnanému kořenění, které chuť jen přebije. Někdy pomůže i malé množství brusinkového džemu na závěr, které chuť zaoblí bez ztráty charakteru.

Kolik cibule patří do jeleního guláše?

Ideální je poměr téměř 1:1 mezi masem a cibulí. Na 1 kg masa počítejte kolem 800 g cibule.

Cibule funguje jako přirozené zahušťovadlo. Pokud jí dáte málo, omáčka bude řídká a budete sahat po mouce. Dlouhé pomalé restování cibule minimálně 20 minut je zásadní. Barva má být tmavě zlatá, ne spálená. Správně připravená cibule je základ celého guláše.

Je lepší jelení guláš na sádle nebo na oleji?

Sádlo dává jelenímu guláši hlubší chuť a lepší základ než běžný olej. Rozdíl je znatelný.

Olej je neutrální a méně podporuje karamelizaci. Sádlo stabilně snáší vyšší teplotu a dodává jemný masový tón. Máslo se přepaluje příliš rychle. Pokud nechcete čisté sádlo, zkombinujte ho s ma

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jelení guláš: 3 testované metody a jedna vítězná

Poradna

V naší poradně s názvem RECEPTY Z VAŘENÝCH VAJEC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel PAVEL.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Recepty z vařených vajec

Ingredience (rozhodovací, ne seznam)

U anglického roastbeefu nerozhoduje počet ingrediencí, ale jejich význam. Tohle jídlo se dá pokazit i s dokonalým receptem, pokud sáhnete po špatném mase nebo se snažíte chuť „vylepšit“ věcmi, které k roastbeefu nepatří.

Nepřekročitelné minimum

Základem je hovězí roštěná nebo nízký roštěnec. Tyto kusy mají správný poměr libového masa a jemného tuku, který pomáhá udržet šťavnatost. Jiný kus může fungovat, ale zvyšuje riziko suchého výsledku.

Druhou klíčovou ingrediencí je sůl. Sůl se u roastbeefu nepoužívá střídmě ze strachu, ale cíleně. Správné osolení před pečením pomáhá chuti i struktuře masa.

Třetí nutností je tuk na zatažení, pokud se pro tuto fázi rozhodnete. Volí se neutrální tuk s vyšším kouřovým bodem. Máslo patří až později, pokud vůbec.

Se správným masem a solí máte z osmdesáti procent vyhráno.

Podpůrné ingredience

Podpůrné ingredience mají smysl jen tehdy, když nenaruší chuť masa. Patří sem čerstvě mletý pepř, který se přidává až po pečení, a bylinky jako rozmarýn nebo tymián, které mají s masem krátký kontakt.

Česnek se používá vcelku, jen lehce rozmáčknutý. Jeho úkolem není maso ochutit, ale dodat jemné aroma. Jakmile začnete cítit česnek víc než maso, je to špatně.

Co záměrně chybí – a proč

V ingrediencích záměrně chybí marinády, omáčky a kořenící směsi. Tyto prvky odvádějí pozornost od masa a zakrývají chyby místo toho, aby jim předcházely.

Roastbeef stojí na kvalitě masa, ne na dochucování. To je princip, který funguje bez ohledu na to, kdo ho vyslovil.

Jak vybrat maso v běžném obchodě

V běžném obchodě sledujte barvu a strukturu masa. Nemělo by být šedé ani vodnaté. Pokud máte možnost, ptejte se na zrání. Příliš libové maso bez viditelného tuku je u roastbeefu riziko.

Drahé maso není automaticky lepší. Důležitější je, aby nebylo extrémně čerstvé bez odležení. Takové maso se při pečení chová nevyzpytatelně.

Kolik masa počítat na osobu

Pro rodinný oběd počítejte zhruba 180–220 gramů syrového masa na osobu. Pro návštěvu je rozumné jít výš, zejména pokud chcete mít rezervu na studené plátky další den.

Příliš malý kus masa se peče hůř než větší. Riziko přepékání je u malých kusů výrazně vyšší.

Zdroj: článek Anglický roastbeef Pohlreich: technika, strach a domácí realita

FAQ – často kladené otázky

Co je to Praganda a k čemu se používá

Praganda je dusitanová rychlosůl používaná především při nakládání masa na uzení, vaření nebo další zpracování. Jejím hlavním účelem je stabilizace barvy, chuti a mikrobiální bezpečnosti masa.

V praxi se Praganda používá při domácím uzení, výrobě šunky, klobás a dalších uzenářských výrobků. Díky obsahu dusitanů zajišťuje typické růžové zbarvení masa, chrání tuky před oxidací a zároveň brání růstu nežádoucích bakterií. Pokud se používá správně a v doporučeném množství, plní technologickou funkci, kterou běžná kuchyňská sůl neumí.

Jaký je rozdíl mezi Pragandou a obyčejnou solí

Hlavní rozdíl je v obsahu dusitanů, které běžná kuchyňská sůl neobsahuje. Právě dusitany způsobují vybarvení masa a zrychlují proces proležení.

Při použití obyčejné soli maso po tepelné úpravě zešedne a chuť je plošší. Praganda naopak zajišťuje typickou uzenou barvu a aroma. Rozdíl je patrný nejen vizuálně, ale i chuťově. Použití obyčejné soli je možné, ale vyžaduje delší čas nakládání a jiný výsledek.

Kolik Pragandy se dává na kilogram masa

Doporučené dávkování Pragandy je 20–25 g na 1 kg masa v závislosti na druhu masa a zvoleném postupu.

Pro domácí uzení se doporučuje držet spodní hranici dávkování. Vepřové maso se běžně solí 22–25 g/kg, hovězí a skopové 25–27 g/kg. Překračování těchto hodnot nepřináší lepší chuť, ale zvyšuje riziko přesolení a vyššího příjmu dusitanů.

Jak připravit lák z Pragandy

Lák z Pragandy se připravuje rozpuštěním soli ve vodě o přesně dané koncentraci, nejčastěji 8–16 %.

Pro běžné domácí nakládání se používá lák o koncentraci 8–11,5 %. To znamená 80–115 g Pragandy na 1 litr vody. Silnější 16% lák se používá u specifických postupů. Lák musí být vždy vychlazený na cca 4 °C a maso v něm musí být zcela ponořené bez přístupu vzduchu.

Jak dlouho se maso nakládá do Pragandy

Doba nakládání masa do Pragandy je obvykle kolem 14 dnů, v závislosti na velikosti kusu a způsobu solení.

Menší kusy masa se prosolí rychleji, větší kusy, jako jsou šunky nebo kýty, potřebují delší čas. Teplota skladování by měla být stabilně kolem 4 °C. Příliš krátká doba vede k neproleženému středu, příliš dlouhá k přesolení.

Je Praganda zdraví škodlivá

Praganda obsahuje dusitan sodný (E250), který je ve vyšších dávkách toxický, ale v potravinářství je používán v přísně regulovaném množství.

Při dodržení doporučeného dávkování je riziko pro zdravého dospělého člověka nízké. Riziko vzniká především při nadměrné konzumaci uzenin nebo při špatném dávkování. Malé děti do tří let by uzeniny s&

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Rychlosůl Praganda – použití, dávkování, bezpečnost a domácí uzení

Poradna

V naší poradně s názvem ZAVAŘOVANÍ UZENEHO MASA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Krutska anna.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Zavařovaní uzeneho masa

Druhy solení vhodné na nakládání

Suché solení – používá se, pokud chceme udit velký kus masa. Sůl, cukr, sanytr se v poměru 100 : 10 : 1 vetře do masa. Je možné přidat i koření. Maso se zavěsí do sklepa, kde se nechá i dva měsíce, než začneme udit. Pokud máme menší kousky masa, můžeme je vložit do kamenné nádoby. Takto naložené maso otáčíme každé dva dny, aby se sůl i koření dostaly do všech částí masa, a to přibližně po dobu jednoho měsíce. Pokud jsou kousky masa menší než jeden kilogram, postačí dva týdny. Šťávu z masa, která se vytváří, odstraníme. Při tomto způsobu nakládání se musí maso před uzením důkladně umýt a jeden den nechat uležet ve vodě (vodu měníme). Poté je potřeba maso osušit. Během skladování kontrolujeme barvu i vůni masa.

Mokré solení – maso se naskládá do kameninové, plastové nebo smaltové nádoby a jednotlivé vrstvy masa se polévají solným lákem. Na jeden litr láku je třeba 1 litr vody, 100 g soli, 10 g cukru, 1 g sanytru. Na kilo masa potřebujeme cca 750 ml litru láku. Při přípravě láku rozpustíme doporučené množství solicí směsi v pitné vodě a 20–30 minut povaříme. Je možné přidat i koření. Přecedíme přes plátno nebo husté sítko. Než směsí maso zalijeme, je třeba jej vychladit. Je důležité, aby bylo maso celé ponořené. Naložené by mělo být dva až tři týdny. Poté se maso opláchne v teplé vodě, zavěsí se na vzdušné místo a nechá se řádně oschnout.

Sanytr (ledek) je draselná sůl kyseliny dusičné, silné oxidační činidlo, v potravinářství uvedeno pod kódem E252.

Maso by mělo být skladováno při teplotách od 0 do 4 °C. Pokud maso nakládáme, měli bychom se vyhnout některým chybám, jako je špatně umyté nádobí, neúplné prosolení masa, předčasné, nebo naopak pozdní zalití lákem, nedodržení teploty, vyčnívající části masa z láku a podobně.

Zdroj: článek Marináda na uzení drůbeže

Ingredience na květákové placky ze syrového květáku

U tohoto receptu je důležité držet se jednoduchosti. Každá ingredience má jasnou funkci a nic tu není navíc. Jakmile se začne nahrazovat nebo vynechávat, projeví se to na soudržnosti i chuti.

• 1 menší až střední hlávka syrového květáku
• 2 vejce
• 2–3 lžíce hladké mouky nebo jemné strouhanky
• sůl
• čerstvě mletý pepř
• olej nebo přepuštěné máslo na smažení

Poznámky k ingrediencím: Květák musí být čerstvý a pevný. Starý květák pouští vodu nerovnoměrně. Mouka ani strouhanka zde neslouží k zahuštění, ale k vytvoření vazby. Pokud je vynecháte, počítejte s menšími a křehčími plackami.

Zdroj: článek Květákové placky ze syrového květáku: proč většina receptů selže a