Zavařování jídel do sklenic v podstatě rozděluje náš národ na tři skupiny: tu první představují zastánci zavařování jídel do sklenic, druhou pak jeho odpůrci. Třetí skupině to je naprosto jedno, ani neví, že lidé něco takového dělají. Jak tedy správně zavařit hotové jídlo, aby zůstalo chutné a konzument se jím neotrávil?
Jaká jídla zavařit na dovolenou
Uvařte si, co máte rádi, jen maso (pokud máte rádi hodně měkké) nechte trošku méně měkké a snažte se udělat více šťávy, výpeku či omáčky z masa. Pak to všechno napěchujte do sklenic a pořádně zavřete novými víčky s červenou gumičkou. Dejte do zavařovacího hrnce a zavařujte na 80 °C 60 minut.
Horké sklenice vytáhněte a nechte vystydnout. Můžete takto zavařit maso vepřové, hovězí i kuřecí na kmíně i zelenině, na nudličky, kostičky i plátky, vepřový guláš, segedínský guláš, pečené vepřové maso i svíčkovou. Pokud budete dělat svíčkovou, pak mouku na zahuštění a smetanu do jídla přidávejte až při přípravě na dovolené. Moc času to nezabere a omáčka bude lepší.
Uvařte si, co máte rádi, je zbytečné vařit cizí recepty, které vám nemusí vůbec chutnat.
Kuře
Upečte buď celé, nebo jenom stehna, případně kupte grilované. Pak je naporcujte, napěchujte do sklenic, zavíčkujte a zavařujte 1,5 až 2 hodiny. Na místě ohřejte ve sklenici v hrnci s vodou asi 1/2 hodiny, mezitím uvařte brambory a máte chutný oběd či večeři. Nebo stačí maso obrat, nakrájet a použít do rizota nebo s čínskými nudlemi.
Vepřová plec
Vepřovou plec trochu nasolte, napěchujte do sklenic, přidejte cca dvě lžíce vody, zavíčkujte a nechte zavařovat 1,5 až 2 hodiny na 100 °C.
Takto lze zavařovat maso, uzené, klobásy. Na dovolené si pak jídlo připravíte podle chuti na zelenině, na cibulce a podobně.
Hotovájídla
Hotovájídla, jako je guláš, rajská omáčka, kuře (bez kostí) na paprice, vepřové ve vlastní šťávě a jiné, dáme uvařené a ještě horké do sklenic. Pořádně utáhneme a asi 1 hodinu zavařujeme. Druhý den opět cca hodinku zavařujeme.
Řízky
Do sklenic dáme řízky obalené v trojobalu a upečené. Děláme je menší, aby šly pěkně naskládat do sklenic a nelámaly se. Ale i když se přelomí, nic se neděje. Řízky jsou ve sklenici jen tak nasucho. Pozor, sklenici při zaváření nezapomeňte zatížit.
Zavařování omáček na cesty
Omáčku připravíme bez zahuštění, ještě horkou ji nalijeme do sklenic a zavaříme 30 minut. Poté ji na dovolené vyklepneme ze sklenice a zahustíme (bramborou a podobně), některé omáčky to ani nepotřebují. Takto můžete zavařit jakoukoliv omáčku dle vlastní receptury.
Ve svém příspěvku ZAVAŘOVÁNÍ HOTOVÝCH JÍDEL DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MM.
Hotové jídlo nesmí obsahovat mouku, výrobky z mouky, rýži ani brambory. Po krátké době by začalo ve sklenicích kvasit.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bláža.
Ne, Zavařuji úplně běžně jídla s bramborami i cibulí a zahuštěná moukou. Potřebovala jsem poradit jak na zavařování v mikrovlnce, protože nemám v tento okamžik moc času, ale DOBŘE (s masem na 2x) zavařené jsou v pohodě vlastně možná všechna jídla. :-) :-)
Co jsou vepřová líčka a čím se liší od jiných částí masa?
Vepřová líčka jsou maso z lícní části hlavy prasete a vyznačují se vysokým obsahem kolagenu, díky kterému jsou po správné úpravě mimořádně šťavnatá a měkká.
Na rozdíl od běžných libových částí nejsou vepřová líčka vhodná pro rychlou přípravu. Vyžadují delší čas a nižší teplotu, aby se kolagen postupně přeměnil na želatinu. Právě tato vlastnost způsobuje, že maso po dlouhém tažení doslova měkne a omáčka získává přirozenou plnost bez nutnosti velkého zahušťování.
Proč jsou vepřová líčka po uvaření někdy tuhá?
Nejčastějším důvodem tuhosti je příliš krátká doba přípravy nebo vysoká teplota, při které se kolagen nestihne správně rozpustit.
Kolagen se nezačne měnit na želatinu okamžitě. Pokud maso rychle opečete nebo dusíte krátce, zůstane tuhé a suché. Řešením je vrátit líčka zpět do tekutiny, snížit teplotu a pokračovat v pomalém vaření. V praxi často platí, že líčka nejsou převařená, ale naopak nedovařená.
Jak dlouho se vaří nebo pečou vepřová líčka?
Doba přípravy vepřových líček se pohybuje obvykle mezi 2 až 6 hodinami podle zvoleného postupu a teploty.
Při dušení nebo pečení kolem 140–150 °C počítejte minimálně se dvěma až třemi hodinami. Při velmi pomalém tažení v troubě kolem 120 °C může příprava trvat i šest až osm hodin. Výhodou je, že maso se nepřipaluje a výsledek je extrémně jemný.
Jaká teplota je ideální pro přípravu vepřových líček?
Ideální teplota pro přípravu vepřových líček je nízká až střední, nejčastěji mezi 120–150 °C.
Při této teplotě má kolagen dostatek času se přeměnit na želatinu. Vyšší teploty sice zkrátí dobu přípravy, ale zvyšují riziko, že maso zůstane tuhé. Vepřová líčka patří mezi typická jídla, kde čas pracuje ve váš prospěch.
Je nutné vepřová líčka předem marinovat?
Marinování není nutné, ale může výrazně zlepšit chuť a strukturu masa.
V praxi se velmi osvědčilo alespoň jednoduché nasolení den předem. Sůl pronikne do masa a pomůže mu udržet šťavnatost. U výraznějších receptů, například na víně nebo pivu, se často marinuje přímo během dlouhého tažení, takže samostatná marináda není nutná.
Kolik tekutiny je potřeba při přípravě vepřových líček?
Líčka by měla být při přípravě alespoň zčásti ponořená v tekutině, ideálně do dvou třetin své výšky.
Tekutina je zásadní pro správnou přeměnu kolagenu. Bez ní se maso spíše peče než táhne a výsledek je horší. Použít lze vývar, víno, pivo nebo jejich kombinaci. Tekutina se během vaření redukuje a vytváří základ omáčky.
Dají se vepřová líčka připravit den dopředu?
Ano, vepřová líčka jsou ideální jídlo na přípravu den dopředu.
Ve svém příspěvku RE: SKOPOVÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Otakar-p.
Zkuste to sehnat buď přímo z chovu nebo v nějakém blízkovýchodním krámku. arabský nebo ázerbájdžánský obchůdek by to měl mít, jídla z jehněčího (https://hotel-lipno.cz/cs/12-nejpopularnejsich-azerbajdzanskych-jidel/) jsou tam velmi populární.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladka.
Nenarazila jsem v ostrave na obchudek chteli jsme pro otce na narizeniny slavi 80let a ma chut na skopove maso do restaurace ho vzit nemuzem je nemocna snad sezenu dekuji Vladka
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní sálání. Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Po vložení ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci.
Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování ve sporákové troubě
Ve sporákové troubě bez regulace teploty zavařujeme jen z nouze. Mezi sklenice postavíme jednu prázdnou jen s vodou a teploměrem. Podmínkou je, aby trouba pekla po celé ploše stejně, což je největší kámen úrazu!
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit!). Například můžeme použít skleničky od „Kunovjanky“ – na plech se jich vejde 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem. Velké „klasické“ zavařovací sklenice – na plech se jich vejde 6 ks – zavařujeme 10 až 12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Zavařování v mikrovlnné troubě
Do trouby vložíme maximálně 4 sklenice o obsahu do 0,7 l a sterilujeme 10 minut při teplotě 70 W (rozmrazování) a 10 minut na 100 W. Tento novodobý způsob sterilace je vhodný zejména pro menší množství zavařovaných sklenic. Lze použít jak klasická zavařovací víčka, tak i uzávěry twist off. Nemusíte se bát, v mikrovlnné troubě tyto uzávěry nejiskří!
Ano, pečení krůty přes noc je bezpečné, pokud je trouba po celou dobu zapnutá a nastavená na nízkou stabilní teplotu.
Zásadní je nepřerušovat ohřev a nepokoušet se o „dopečení na zbytkové teplo“. Při teplotě kolem 85–95 °C se krůta postupně prohřívá a maso zůstává v bezpečném teplotním pásmu. Tento postup používám opakovaně v běžné domácí troubě a při dodržení teploty a času nepředstavuje zdravotní riziko.
Kolik stupňů nastavit troubu na pomalé pečení krůty?
Ideální teplota pro pomalé pečení krůty přes noc je přibližně 90 °C.
Tento rozsah umožňuje rovnoměrné prohřívání masa bez vysušení. Pokud troubě trochu kolísá teplota, je bezpečné rozmezí 85–95 °C. Vyšší teploty už zvyšují riziko suchých prsou, nižší naopak prodlužují dobu, po kterou se maso zahřívá.
Jak dlouho se krůta peče přes noc?
Doba pečení závisí především na hmotnosti krůty a stabilitě trouby.
U krůty o hmotnosti 4–5 kg počítejte zhruba 8–10 hodin pomalého pečení. Menší kusy mohou být hotové dříve, větší potřebují čas navíc. Výhodou tohoto postupu je, že kratší i delší pečení maso snese bez zásadního zhoršení výsledku.
Jak poznám, že je krůta hotová?
Nejspolehlivější způsob je měření vnitřní teploty masa teploměrem.
V prsou by měla teplota dosáhnout alespoň 72 °C, ve stehnech klidně o pár stupňů více. Pokud teploměr nemáte, sledujte, zda šťáva při propíchnutí není růžová a maso se snadno odděluje. Teploměr ale výrazně snižuje nejistotu, zejména u prvního pečení.
Musí být krůta při pečení přes noc zakrytá?
Většinu času ano, zakrytí pomáhá udržet vlhkost a rovnoměrné pečení.
Krůtu peču přes noc zakrytou víkem nebo alobalem. Pokud chci na závěr křupavější kůži, odkryji ji až při krátkém dopečení ráno. Celonoční pečení odkryté krůty zvyšuje riziko vysušení povrchu.
Co dělat, když ráno krůta ještě není hotová?
Tohle je běžná situace a není důvod k panice.
Jednoduše zvyšte teplotu trouby na 110–120 °C a krůtu dopečte. Díky pomalému nočnímu pečení už je maso prohřáté a krátké dopečení ho nevysuší. Tento „ranní dojezd“ používám často, pokud potřebuji sladit čas s obědem.
Jak dlouho může krůta po upečení odpočívat?
Krůta by měla po upečení odpočívat minimálně 20–30 minut.
Klidně ale vydrží i déle, pokud ji zabalíte a udržíte v teple. Během odpočinku se šťáva v mase rovnoměrně rozloží a krůta se lépe krájí. U pomalého pečení je tento krok ještě důležitější než u klasického pečení.
Jak docílit křupavé kůže u pomalu pečené krůty?
Pomalé pečení samo o sobě křupavou kůži nevytvoří.
Řešením je krátké dopečení při vyšší teplotě na záv
Zavařovat můžeme v elektrické nebo také v plynové troubě. Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní topení. Naplněné sklenice postavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmějí být poskládány těsně vedle sebe, ale musejí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci. Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje samozřejmě k zavaření kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Horkovzdušnou troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme, lze použít jen skleničky s víčky na závit. Na plech se jich vejde 6 až 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem, tvrdší ovoce zavařujeme 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu.
Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C (na horní i spodní topení). Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání tak bylo stejnoměrné. V dobře uzavřených sklenicích ovoce sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci. Úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, u nichž lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu položíme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme sklenice s ovocem a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit). Malé skleničky zavařujeme 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem, na plech se jich vejde 8. Velké klasické zavařovací sklenice (na plech se jich vejde 6) zavařujeme 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Libové vepřové nebo vykostěné kuřecí maso nakrájíme na kostky, 1/3 odebereme, zbytek rozmělníme mixérem nebo sekáčkem. Do fáše přimícháme celé kostky masa, sůl a trochu pepře. Rukama promísíme.
Touto směsí plníme skleničky. První den je sterilujeme hodinu, druhý den znovu 30 minut. Otočíme víčky dolů, necháme zchladnout a máme hotovo. Jen sklenice je třeba vybírat opravdu rovné, jinak se obsah nevyklopí v celku.
Polévku dáme do sklenic, zavíčkujeme a zavařujeme při teplotě 100 °C zhruba 1 hodinu, další den proces zavařování zopakujeme ještě 45 minut. Zde je jeden recept na zavařenou kuřecí polévku.
Postup: Kuřecí skelety vložíme do hrnce, přidáme 1 mrkev, 1 petržel, ¼ celeru, cibuli a koření, zalijeme studenou vodou a osolíme. Začneme vařit, potom zmírníme oheň a necháme vařit na mírném ohni zhruba 2 hodiny. Vývar přecedíme, obereme a nakrájíme maso, které vložíme zpět do čistého vývaru. Zbylou neuvařenou zeleninu (1 mrkev, 1 petržel, ¼ celeru) nakrájíme na větší kousky a necháme provařit jen 5 minut ve vývaru (dovaří se při zavařování). Takto připravený vývar nalijeme do čistých sklenic do ¾ a zavíčkujeme. Zavařujeme při 100 °C zhruba 1 hodinu. Další den zavaříme ještě asi 45 minut. Nudle nebo jinou zavářku do polévky přidáme až před podáváním.
TIP
Jídlo na dovolenou uvařte obvyklým způsobem, dejte do zavařovacích sklenic a sterilujte 2 hodiny na 100 °C. I přes dvouhodinové vaření jídlo již dále neměkne (nerozvaří se) a zůstane stejné.
Důležité upozornění: do jídla nesmíte dávat mouku, protože by jídlo zkvasilo. Například guláš či roštěnou děláme klasickým způsobem, ale bez mouky. Tu přidáme na zahuštění jídla až na dovolené a chvíli povaříme. Pokud zavařujeme například pečené kuře, tak ho po upečení vykostíme, dáme do sklenic i se šťávou a zavaříme (ušetříme místo ve sklenici).
Kližka není hotová ve chvíli, kdy ji propíchnete nožem. Správně hotová kližka se rozpadá pod tlakem lžíce a nemá gumovou strukturu.
Pokud maso klade odpor, není ještě hotové, i když už se vaří dlouho. Řešením není vyšší teplota, ale delší čas. Přidáním tekutiny a pokračováním v mírném tahu se struktura masa postupně změní.
Typickou chybou je guláš odstavit příliš brzy a snažit se ho „zachránit“ moukou. Tím se zakryje problém, ale chuť i textura zůstanou špatné.
FAQ – Často kladené otázky k hovězímu guláši z kližky
Proč je hovězí guláš z kližky po uvaření tuhý?
Hovězí guláš z kližky je tuhý tehdy, když maso nemělo dostatek času na rozpad kolagenu při mírném a dlouhém dušení.
Kližka obsahuje velké množství vaziva a kolagenu, které se rozpouštějí až při delším teplotním působení. Pokud guláš vaříte příliš krátce nebo při vysokém varu, kolagen se nestihne přeměnit na želatinu a maso zůstane tuhé. Řešením není vyšší teplota, ale delší čas a klidné tažení. Guláš lze zachránit dalším pomalým dušením.
Jak dlouho se má vařit hovězí guláš z kližky?
Hovězí guláš z kližky se běžně vaří 90 až 150 minut podle velikosti kostek a zvoleného způsobu přípravy.
Důležité není přesné číslo, ale výsledek. Kližka je hotová tehdy, když se rozpadá pod tlakem lžíce. V papiňáku se doba zkracuje zhruba na 60–75 minut, v troubě bývá ideální 90–120 minut. Příliš krátká doba je nejčastější chybou při přípravě hovězího guláše z kližky.
Kolik cibule patří do guláše z kližky?
Na hovězí guláš z kližky se osvědčil poměr přibližně dva díly masa na jeden díl cibule.
Cibule není jen dochucovadlo, ale základ chuti i hustoty. Pokud jí dáte málo, guláš bude řídký a plochý. Pokud jí dáte příliš, guláš zesládne. Klíčové je také to, aby byla cibule pořádně orestovaná do světle hněda, nikoli jen podušená.
Proč je guláš hořký?
Hořkost u hovězího guláše z kližky nejčastěji vzniká spálenou paprikou nebo cibulí.
Mletá paprika se nesmí smažit nasucho. Vždy ji přidávejte mimo přímý žár a okamžitě podlévejte tekutinou. Hořkost může způsobit i připálená cibule. Pokud se cibule připálí výrazně, není možné chuť opravit a je lepší začít znovu. Hořký guláš už se zpětně nezachrání.
Kdy zahušťovat hovězí guláš z kližky?
Hovězí guláš z kližky se zahušťuje až úplně na konci, ideálně přirozeně rozvarem cibule a kolagenu.
Předčasné zahušťování moukou zastaví správný rozpad masa. Pokud je potřeba zahustit, dělejte to až ve chvíli, kdy je maso zcela měkké. V mnoha případech není mouka potřeba vůbec, protože kližka pustí želatinu, která omáčku přirozeně zahustí.
Je lepší guláš z kližky vařit den předem?
Ano, hovězí guláš z kližky chutná téměř vždy lépe druhý den po uvaření.
Během chladnutí a opětovného ohřívání se chutě propojí, omáčka zhoustne a maso ještě více zkřehne. Právě proto je guláš ideální jídlo na přípravu dopředu. Při ohřívání je důležité postupovat pomalu a nepřivádět guláš do prudkého varu.
Mohu hovězí guláš z kližky zamrazit?
Hovězí guláš z kližky je velmi vhodný ke zmrazení a po rozmrazení si zachovává chuť i&nbs
Proč je vídeňská roštěná často tuhá, i když dodržím recept?
Nejčastějším důvodem tuhé vídeňské roštěné je nedostatečný čas dušení a snaha proces uspěchat.
Roštěná má vysoký obsah pojivových tkání, které se nerozpadnou během krátké doby. Pokud maso hodnotíte po 45–60 minutách, téměř vždy bude tuhé. Skutečné změknutí přichází až po delším klidném dušení. Zásahy jako zvyšování teploty nebo krájení masa proces jen zhorší.
Jak dlouho se musí vídeňská roštěná dusit, aby změkla?
Vídeňská roštěná se musí dusit minimálně 90–120 minut, často i déle.
Délka závisí na druhu masa, jeho stáří a tloušťce plátků. Prvních 45 minut je maso téměř vždy tuhé, mezi 60–90 minutami začíná povolovat. Teprve po dvou hodinách se struktura masa skutečně láme. Čas nelze obejít, jen respektovat.
Musí se maso na roštěnou vždy nejdřív zatahovat?
Ano, zatažení masa je povinný krok u vídeňské roštěné.
Zprudké opečení vytvoří základ chuti a zabrání tomu, aby se maso od začátku dusilo ve vlastní šťávě. Pokud tento krok vynecháte, roštěná sice může změknout, ale chuť bude plochá a šťáva slabá. Zatažení je technika, ne detail.
Jak poznám, že je pánev dostatečně rozpálená?
Pánev je správně rozpálená tehdy, když maso po vložení okamžitě zasyčí.
Pokud maso jen leží a pouští šťávu, teplota je nízká. V takovém případě se maso dusí místo opékání. Správná teplota je základ zatažení a bez ní se chuť nikdy plně nerozvine.
Kolik cibule patří do vídeňské roštěné?
Do vídeňské roštěné patří víc cibule, než si většina lidí myslí.
Na půl kilogramu masa jsou běžné tři až čtyři velké cibule. Cibule tvoří základ šťávy a dodává jí sladkost a plnost. Málo cibule znamená řídkou a mdlou šťávu, kterou už později ničím nenahradíte.
Proč je šťáva z roštěné někdy hořká?
Hořká šťáva je téměř vždy způsobená spálenou cibulí.
Cibule musí dojít do zlatohnědé barvy, ne do tmavě hnědé nebo černé. Jakmile zhořkne, hořkost se přenese do celé šťávy a už ji nelze odstranit. Pomalé restování cibule je zásadní pro chuť celého jídla.
Je potřeba roštěnou zahustit moukou nebo jíškou?
Ne, klasická vídeňská roštěná se nemusí zahušťovat moukou.
Správně připravená cibule a dlouhé dušení vytvoří přirozeně hustou šťávu. Mouka je často používána jako zkratka, ale není nutná a může chuť spíš otupit. Hustota má vzniknout přirozeně.
Mohu použít tlakový hrnec nebo pomalý hrnec?
Ano, ale výsledek nebude stejný jako při klasickém dušení.
Tlakový hrnec zkrátí čas, ale chuť šťávy se nevyvine tak do hloubky. Pomalý hrnec funguje lépe, pokud dodržíte zatažení masa předem. Klasický hrnec na plotně dává nejkontrolovatelnější výsledek.
Ovoce zbavíme stopek a propláchneme pod studenou tekoucí vodou. Naplníme do důkladně omytých sklenic a mezitím si nachystáme sladký nálev, kterým budeme ovoce zalévat.
Nálev: Na 1 l vody dáme 30 dkg cukru a svaříme. Ovoce zalijeme horkým nálevem a zavaříme.
Zavařování: Sklenice důkladně uzavřeme čistými a vysušenými víčky. POZOR: NÍŽE UVEDENÝ ZPŮSOB ZAVAŘOVÁNÍ JE POUZE PRO SKLENICE S VÍČKY NA ZÁVIT!
Troubu nastavíme na 250 °C. Na dno plechu položíme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm. Na plech dáváme skleničky a zavařujeme. Skleničky od Kunovjanky – na plech se jich vejde 8 ks – zavařujeme jen 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem. Velké „klasické“ sklenice – na plech se jich vejde 6 ks – zavařujeme 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu.
Všechny zavařené sklenice potom obrátíme do druhého dne víčkem dolů.
Poznámka: Pokud budete zavařovat takto okurky, tak se nelekejte, že po vytažení z trouby budou napůl syrové. Do druhého dne dojdou a budou po otevření křupavé.
Proč je moje čočka na kyselo kyselá, ale bez chuti?
Nejčastějším důvodem je příliš brzy přidaná kyselost, která se během vaření rozvaří a chuťově „zploští“.
Ocet nebo lák musí přijít až na konci, kdy už je čočka hotová. Pokud kyselíte během varu, dostanete jen kyselou chuť bez hloubky. Správná čočka na kyselo chutná nejdřív po čočce a cibuli, kyselost se objeví až v dochuti.
Musí se čočka před vařením namáčet?
Namáčení není nutné, ale může pomoci rovnoměrnějšímu uvaření.
Hnědá nebo zelená čočka se dá vařit i bez namáčení, jen je potřeba hlídat čas. Důležitější než namáčení je vařit čočku zvlášť a nepřevařit ji. Jakmile se rozpadne, už z ní dobrou čočku na kyselo neuděláte.
Dá se čočka na kyselo udělat úplně bez mouky?
Ano, čočka na kyselo se dá a má vařit bez jakékoli mouky.
Mouka sice zahustí, ale zabije chuť suroviny a udělá z jídla těžkou kaši. V pojetí podle Pohlreicha nahrazuje mouku cibule, která dodá tělo i přirozenou sladkost. Výsledkem je lehčí a chuťově čistší jídlo.
Jaký ocet je na čočku na kyselo nejlepší?
Nejčastěji se používá klasický kvasný ocet nebo lák z kyselých okurek.
Důležitější než typ octa je jeho množství a načasování. Přidávejte ho po kapkách a vždy ochutnávejte. Silné vinné nebo balzamikové octy mohou chuť přebít a odvést ji jinam, než má u klasické čočky být.
Proč se mi čočka rozvaří?
Čočka se rozvaří hlavně kvůli příliš dlouhému nebo prudkému varu.
Jakmile změkne, je hotová. Další vaření ji jen rozbije. Proto se vaří zvlášť a s cibulí se už jen krátce prohřívá. Rozvařená čočka ztrácí strukturu i chuť a žádné dochucení to už nenapraví.
Jak zahustit čočku na kyselo bez mouky?
Správně připravená čočka se nemusí zahušťovat.
Hustotu vytváří samotná čočka a cibulový základ. Pokud je výsledek řídký, problém je většinou v poměru vody nebo v tom, že byla čočka vařená příliš dlouho ve velkém množství tekutiny. Řešením je krátké odpaření, ne mouka.
Je čočka na kyselo zdravé jídlo?
Čočka na kyselo je výživné a syté jídlo, ale není dietní v pravém slova smyslu.
Obsahuje luštěniny, tuk i přílohy jako vejce nebo párek. Je ale přirozená, bez zbytečných zahušťovadel a cukru. Pokud se vaří bez mouky, je lehčí a lépe stravitelná než školní verze.
Jak čočku na kyselo skladovat a ohřívat?
Čočku na kyselo lze skladovat v lednici 1–2 dny.
Druhý den často chutná lépe, protože se chutě spojí. Při ohřívání ji zahřívejte pomalu a případně lehce dochuťte. Prudký var chuť rozbije a může zvýraznit kyselost. Nejlepší je klidný, pomalý ohřev.
Zavařené maso vydrží určitě rok, ale obvykle se dřív sní. Konzervované maso se dá použít jako studená pochoutka, ale je výborné i na vaření do rýže a těstovin. Způsobů pro využití je jistě mnoho. Dodržení dvojího zavaření, jak je uvedeno v mnoha receptech, je zárukou bezpečnosti a trvanlivosti.
Základní doporučení:
Konzervované maso nemá být z příliš mladých zvířat, protože obsahuje mnoho vody a po sterilaci změkne a rozpadne se.
Maso musí být před konzervací vždy dokonalé vychladlé.
Při konzervaci masa dbáme na čistotu a dodržení všech hygienických zásad.
Masa konzervujeme syrová nebo je můžeme částečně tepelně upravit pečením, dušením nebo uzením; hotovájídla solíme a kořeníme jen nepatrně, chuť se konzervováním zvýrazní; omáčky a podobné pokrmy nezahušťujeme.
Maso zavařujeme v plechovkách nebo ve sklenicích, které uzavíráme víčky Omnia s červenou těsnicí hmotou.
Maso nakrájíme na menší kousky, natlačíme je do sklenic až po okraj, na povrch nasypeme lžičku soli a uzavřeme; okraj sklenice vždy pečlivě otřeme (nejlépe utěrkou namočenou v lihu), na mastném povrchu víčka špatně chytají.
Sterilujeme při plném varu a sklenice musí být úplně ponořeny; maso a masné výrobky sterilujeme 1–1,5 hodiny; pro delší trvanlivost sterilaci ještě po 24 hodinách opakujeme.
Ingredience: 3 kg blum zelené nebo modré, 1,2 kg cukru krystal nebo krupice.
Postup: Blumy zasypeme cukrem, důkladně promícháme a necháme odstát (ideálně 24 hodin, ale nejméně přes noc). Zakryjeme alobalem (udělejte z něj pokličku, která trochu vzduchu propustí). Jestliže si vzpomeneme, v polovině doby stání zamícháme. Nádobu s blumami dáme na plotnu a zprudka vaříme asi 1 hodinu. Celou dobu by směs měla probublávat. Blumy se rozvaří na kaši (musíte pravidelně míchat, aby se směs nepřipalovala). Po 1 hodině snížíme teplotu a směs takto vaříme přibližně další 2 hodiny. Když má směs správnou povidlovou konzistenci (to znamená, že neteče, ale není ani ztuhlá jako kámen), ještě horkou ji nalijeme do skleniček, které jsme vypláchli rumem. Skleničky naplníme po okraj, „zavíčkujeme‟ a hned otočíme víčkem dolů. Tím se povidla sama konzervují.
Recept 2
Ingredience: 6 kg blum, 1 kg krupicového cukru, 250 ml octa, 1 vrchovatá lžička mleté skořice, 100−150 ml tuzemského rumu.
Postup: Blumy vypeckujeme a vložíme do největšího a nejširšího hrnce, který doma máme. Zasypeme je cukrem a zalijeme octem. Od této chvíle je nemícháme. Přiklopíme a necháme 24 hodin stát (lépe v chladu, aby nezkvasily). Hrnec bez poklice postavíme na sporák (v ideálním případě na kamna) a přivedeme k varu. Hodinu vaříme co nejprudčeji, poté teplotu snížíme, přiklopíme a vaříme pět hodin na nejmenším plamenu. Nemícháme! Povidla rozmícháme tyčovým mixérem, přidáme skořici a rum, promícháme a plníme sklenice (sklenice musí být čisté a úplně suché). Povidla by měla sahat centimetr pod okraj. Na povrch každé skleničky kápneme trochu tuzemského rumu, čímž zajistíme lepší trvanlivost. „Zavíčkujeme‟, naplněné skleničky otočíme dnem vzhůru a necháme je do druhého dne vychladnout.
Recept 3
Ingredience: 1 kg blum, 2 dl vody.
Postup: Blumy dobře omyjeme, rozpůlíme, odstraníme z nich pecky a nakrájíme je na malé kousky. Z domácí pekárny vyndáme pečicí formu. Do formy s nasazenými míchadly dáme 1 kg nakrájených blum a přilijeme 2 dl vody. Formu vložíme zpět do pekárny, nastavíme program DŽEM a pekárnu zapneme. Program zopakujeme ještě alespoň dvakrát. Povidla jsou hotová, když jsou dostatečně hustá. V průběhu programu dobře vymyjeme zavařovací sklenice, dáme je na plech a ve středně vyhřáté troubě sterilizujeme. Hotová povidla dáme do sklenic a necháme je pomalu vychladnout (při přípravě povidel nepřidáváme žádný cukr). Povidla je vhodné skladovat v menších sklenicích. Doba přípravy a název programu se mohou lišit podle typu domácí pekárny.
Příprava rizota se zdá být celkem jednoduchá, ale aby byl pokrm tak vláčný a správně mazlavý jako pravé italské rizoto, chce to dodržet několik zásad a především několikero zkoušení. Tím se ale rozhodně nenechte odradit!
Suroviny:
400 g rýže (Arbolio, Carnaroli nebo Vialone)
cibule, mrkev a celer, česnek
1,5 l zeleninového nebo masového vývaru
100 ml bílého vína
dle chuti zelenina, maso, houby, mořské plody
máslo (olej)
cca 50 g sýra Parmezán nebo Grana Padano
Postup:
Nejprve se připravte si vývar, ať už tradičním způsobem, nebo rozpuštěním kostky bujónu. Poté na mírném ohni osmahněte cibulku (na másle nebo na oleji), případně spolu s česnekem, mrkví, celerem. Nenechte cibulku zhnědnout! Zesilte mírně teplotu a přidejte (nepropláchnutou) italskou rýži, kterou nechte lehce cca 2 minuty osmahnout. Rýže se zatáhne a udrží si obsah škrobu. Pokud chcete recept vylepšit sklenkou vína, lze ještě před přidáním vývaru nalít asi 100 ml vína a nechat rýží vstřebat. Rýži zalijte malou naběračkou vývaru (nenalévejte rovnou celé množství vývaru) a za stálého míchání počkejte, dokud rýže vývar neabsorbuje. První várku rýže rychle vsákne, ale postupně se tempo vstřebávání tekutiny zpomalí. Přilévejte vývar a za neustálého míchání nechte vařit 20 až 25 minut. Opravdu důležité je přidávat vývar postupně, tedy jakmile se předchozí dávka odpaří, přidat další; vývar tak spotřebujete přibližně v 7 až 10 dávkách. Když je rýže hotová dle vaší chuti (ochutnávejte teprve, až jsou středy zrníček dostatečně měkké), odstavte z ohně, přidejte lžíci másla a parmezán, zamíchejte a nechte ještě asi minutu stát. Před případným dosolením raději pokrm ochutnejte, protože parmezán je sám o sobě docela slaný, tak ať rizoto není přesolené. Stejně jako u těstovin i u rýže platí, že by měla být al dente, tedy nikoliv převařená a rizoto rozbředlé. Konzistence by měla být krémová – podávejte tedy rizoto hned po uvaření, jinak už to nebude ono. A ještě jedno doporučení – nenahrazujte parmezán třeba eidamem, protože pak nebude mít pokrm tu správnou chuť.
Výše uvedený postup je asi tím nejjednodušším způsobem přípravy krémového a chutného italského rizota. V průběhu vaření je ještě možné rizoto ochutit různými ingrediencemi, které se nejčastěji přidávají uprostřed vaření, například šafrán u milánského rizota, rajčata u tomatového rizota. Stejně tak se zhruba uprostřed vaření přidává maso z vývaru nebo grilovaná zelenina či houby. Pokud maso nemáte předvařené, používáte zmrzlou zeleninu nebo mořské plody, nechte je několik minut péct na oleji ještě před přidáním rýže a potom duste s celou směsí, nebo je osmahněte samostatně na pánvi a přidejte asi 5 minut před koncem vaření, když už je rýže téměř hotová.
Ingredience: 800 g telecích líček, 100 ml hovězí vývaru, 50 ml oleje, 1 ½ mrkve (a půl mrkve na ozdobu), 1 ½ celeru (a půl celeru na ozdobu), 1 cibule, 4 stroužky česneku, 4 větvičky majoránky (a pár lístků do hotové omáčky), 8 kusů na osminky nakrájených žampiónů, 300 ml červeného vína, 2 lžíce kvalitního rajského protlaku, 150 ml vína Marsala, 50 g na kostičky nakrájeného másla, 1 lžíce nasekané ploché petrželky, sůl, čerstvý mletý pepř, bramborová kaše jako příloha
Postup: V kastrolu rozpalte olej a zprudka na něm orestujte osolená a opepřená telecí líčka. Jakmile jsou dohněda ze všech stran, vyndejte je ven. Do kastrolu přidejte opět trochu oleje, vložte nakrájenou zeleninu a orestujte ji dotmava. Ke konci přidejte česnek a opečte ho. K základu přidejte protlak, zalijte červeným vínem Marsala a vařte, dokud se většina nevyvaří. Poté přidejte líčka, hovězí vývar a duste doměkka cca 4 hodiny. Jakmile jsou líčka měkká, vyndejte je z hrnce a odložte stranou. Vzniklou omáčku přeceďte a následně ji svařte na požadovanou hustotu. Přidejte chlazené, na kostičky nakrájené máslo, lístky majoránky a dle vlastní chuti dochuťte solí a pepřem. Líčka vraťte zpět do omáčky a prohřejte. Na pánvi opečte žampiony spolu se zbytkem mrkve a celeru. Poté vše promíchejte s nasekanou petrželí. Telecí líčka podávejte s opečenou zeleninou a bramborovou kaší.
Dušená telecí líčka
Ingredience: 4 telecí líčka, 300 g kořenové zeleniny, 100 g cibule, 200 ml červeného vína, 500 ml demi glace, 3 lžíce rajčatového protlaku, nové koření, bobkový list, rozmarýn, tymián, olej, máslo, sůl, pepř
Postup: V přiměřeně velkém kastrolu rozehřejeme olej a osolená a opepřená líčka na něm zprudka opečeme. Poté vyjmeme a na výpeku pozvolna orestujeme kořenovou zeleninu a cibuli. Přidáme rajčatový protlak, koření, opět zarestujeme a zalijeme červeným vínem. Necháme vyvařit, přidáme demi glace a opět přivedeme k varu. Do omáčky přidáme opečená líčka, přiklopíme a pozvolna dusíme asi tři hodiny (podle potřeby, záleží i na kvalitě masa, obecně platí, že telecí budou hotová dřív, hovězí spíš ještě později). Kastrol s ragú můžeme také vložit do trouby vyhřáté na cca 120 stupňů a pomalu péct. Měkká líčka vyndáme a omáčku propasírujeme, podle potřeby svaříme a zatáhneme máslem nebo naopak naředíme vývarem.
Telecí líčka na bílém víně
Ingredience: 1–1,25 kg telecích líček, 2 bobkové listy, 3 celé hřebíčky, 2 stroužky česneku, pár snítek čerstvého tymiánu, 2 lžičky olivového oleje, 8 středních mrkví, 10–12 šalote