Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

BERGAMOTOVÁ SILICE

Bergamotová silice

Bergamot (latinsky Citrus bergamia) je voňavé ovoce o velikosti pomeranče, barvou však podobné citrónu. Genetickým výzkumem dochovaných citrusových kultivarů bylo zjištěno, že bergamot je pravděpodobně kříženec rostlin Citrus limetta a Citrus aurantium. 80 % světové produkce se pěstuje v jižní Kalábrii v Itálii. Bergamot je dále pěstován v jižní Francii a Pobřeží slonoviny pro bergamotový olej a v Antalyi v Turecku na výrobu marmelády. Bergamotové silice jsou základem chutě a vůně čaje druhu Earl Grey. Bergamotová silice se získává z kůry plodů citroníku bergamoty. Bergamotová silice je svěží, povzbudivá, antiseptická. Používání této látky je vhodné při stavech deprese a úzkosti, osvědčuje se i při osvěžujících a uvolňujících masážích.

Zdroj: Vonné silice

Prodej silic

Zde se můžete podívat, za jaké ceny se různé silice prodávají.

Zdroj: Vonné silice

Napište nám

Podělte se s námi se svými postupy a výsledky v diskuzi pod článkem. Řekněte nám z čeho vyrábíte nejradši svoje vonné silice a jaký je váš oblíbený způsob domácí výroby. Těšíme se na vaše nápady.

Zdroj: Domácí výroba vonné silice

Použití

Tyto vonné oleje můžete použít stejně jako éterické oleje, které si koupíte, ale nemusí být zdaleka tak silné jako ty, na které jste zvyklí z obchodu. Proto buďte připraveni použít větší množství než obvykle. Domácí silice můžete například využít v arolampě nebo si můžete vytvořit svůj vlastní parfém, popřípadě vonnou svíčku.

Zdroj: Domácí výroba vonné silice

Parní destilace

Destilací s vodní párou se materiál zahřívá v destilační aparatuře a vodní pára s sebou strhává uvolňující se silici, která se po ochlazení usazuje jako olejovitá vrstva na povrchu vody. Touto metodou se vyrábějí silice z plodů, listů nebo kořene, z oddenků a květů. Tato technika je hlavní metodou při používání extrakcí vonných silic v průmyslu, protože má tu výhodu, že je nejvíce efektivní a nákladově dostupná, a navíc zachovává integritu rostlinných olejů. Tento proces však vyžaduje určité dovednosti a investice do zařízení.

Zdroj: Vonné silice

Silice coloidale

Silice coloidale neboli koloidní oxid křemičitý je suspenze jemných amorfních, neporézních a typicky sférických částic oxidu křemičitého v kapalné fázi. Silice jsou obvykle suspendovány ve vodné fázi, která je stabilizována elektrostaticky. V medicíně se používá koloidní stříbro. Koloidní stříbro je ryzí metalické stříbro suspenzované (rozložené a rozptýlené) v destilované vodě. Velikost částic je od 0,015 do 0,005 nm (nanometrů, mikronů). Velikost virů je od 15 nm do 150 nm, velikost bakterií je od 350 do 1 000 nm. Koloidní stříbro může proto pronikat do jádra patogenů a ničit je. Stoupenci stříbra vyzdvihují jeho antibiotickou schopnost efektivně čelit prakticky všem bakteriím, houbám a virům. V lékařství se masti a zábaly založené na tomto kovu používají jako standardní léčba na popáleniny. Koloidní stříbro představuje jednu z alternativ antibiotik, protože těžké kovy mají své vlastní mechanismy, jimiž působí na mikroorganismy, a jsou výrazně účinnější v boji proti bakteriím než většina antibiotik, která jsou v lékárnách dostupná.

Zdroj: Vonné silice

Silice v rostlinách

Rostliny vytvářejí silice, aby se ochránily před býložravci. Lidé tyto látky už spoustu let využívají při výrobě léčiv. Silice jsou většinou kapalné a bezbarvé, na vzduchu mohou tuhnout a tmavnout. Mívají menší hustotu než voda. Jsou rozpustné v tucích, éteru, alkoholu, chloroformu nebo v benzínu, nemísí se s vodou. Získávají se z rostlinného materiálu extrakcí následovanou obvykle potom destilací s vodní párou, kde se po kondenzaci rozdělí na tuhou fázi – voskovitý stearopren a kapalnou fázi – olejovitý elaopren (například destilací borové pryskyřice vzniklý stearopren se nazývá kalafuna a elaoprenem je podíl známý jako terpentýn).

V současnosti je známo asi 3 000 různých éterických olejů a více než 1 000 látek v nich obsažených. Již určité rostlinné čeledi jsou typické tvorbou silic, patří mezi ně čeledi borovicovité, hluchavkovité, kakostovité, miříkovité, myrtovité, růžovité, vavřinovité a další. Některé složky silic jsou jedovaté: thujon, pulegon, safron, myristicin a další.

Zdroj: Vonné silice

Silice z borovice

Borovice (latinsky Pinus) je rod rostlin z čeledi borovicovité. Jeho zástupci jsou světlomilné vždyzelené stromy, ojediněle keře, nenáročné na půdu a na vláhu. Některé dorůstají až do výšky 100 metrů. Borovice obecně patří mezi hospodářsky nejdůležitější jehličnaté dřeviny. Především poskytují většinou velmi kvalitní dřevo a velký význam mají i v zahradní architektuře. Dříve borovice sloužily také jako zdroj balzámového oleje (terpentýnu), který se získával takzvaným smolařením. Z něj se extrahovala například kalafuna a terpentýnové silice, užívané jako rozpouštědla k ředění barev nebo v lékařství (inhalace, léčba TBC a podobně). Kůra borovic obsahuje antioxidační látky a vyrábí se z ní například léčivo Pycnogenol. Jehličí některých druhů borovic obsahuje víc vitamínu C než citrón, takže se odvar z něj („čaj z chvojky“) používal v ruských pracovních táborech k léčbě kurdějí. Silice z borovice podporuje vlastní obranyschopnost organismu, působí antibakteriálně, protivirově, celkově posiluje, prokrvuje, pomáhá při nachlazení, dezinfikuje horní cesty dýchací a je vhodná při černém kašli a revmatismu. Používá se do nosních kapek při bronchitidách.

Zdroj: Vonné silice

Silice z levandule

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) je aromatická a léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Lidově se levandule nazývá také jako dulenka, devandule, špikanard nebo špikrnát. Levandule je silně vonný, 60–120 cm vysoký, bohatě větvený vytrvalý polokeř. Největší význam má jako tradiční léčivá a aromatická rostlina. Účinnou látkou je květ, který obsahuje třísloviny a silice s několika terpeny působícími fytoncidně. V České republice lze tento druh volně pěstovat, rostlina má však slabší účinky. Nálev z květu levandule se přidává do koupele, již v antickém Římě ji takto používali. Levandule se také vkládá mezi oblečení v šatníku, které krásně provoní a zároveň odpuzuje šatní moly. Uplatní se v kosmetickém průmyslu v podobě vonných olejů. Používá se i v kuchyni, hlavně ve Francii, Španělsku, Itálii, je součástí provensálského koření. Květ levandule je pro své zklidňující účinky přidáván do směsí bylinek užívaných při bolestech hlavy, nespavosti, nervozitě a závratích. Mírně snižuje krevní tlak. Masáže oleji z levandule pomáhají při revmatických bolestech a mají povzbuzující účinek.

Zdroj: Vonné silice

Účinky

Bezinkový likér má dle našich babiček blahodárné účinky na náš organismus. Postačí jeden „frťánek“ před spaním a budete se cítit lépe. Je výborný proti migrénám, napomáhá při žaludečních a střevních potížích, při bolestech kloubů a páteře. Vynikající je v boji proti vysokému tlaku. Obsahuje cukry, ale také vitamíny A, B, C, kyselinu jablečnou, pektin a silice.

Zdroj: Domácí bezinkový likér

Macerace v oleji

Vyluhování vonných látek do vhodného rozpouštědla, jakým je například olej, patří k nejstarším metodám získávání vonných látek. Rostlinné oleje jsou vhodnými nosiči nejen éterických olejů, ale tvoří i základ olejových macerátů. Olejový macerát je výluh rostliny v oleji, do kterého z ní přechází účinné, lipofilní, v olejích rozpustné látky. Tento způsob extrakce se tradičně nazývá macerace. V aromaterapii jsou maceráty jedinečnou a neodmyslitelnou součástí masážních a regeneračních olejů, krémů, balzámů a mastí.

Zdroj: Vonné silice

Pěstování

Kardamom obecný je vytrvalá rostlina, která vyrůstá z tlustého masitého oddenku a dosahuje výšky 2–4 m. Listy jsou kopinaté, krátce řapíkaté, s čepelí dlouhou až 70 cm a širokou 8 cm. Na rozhraní pochvy a čepele se (podobně jako u našich trav) nachází tupý jazýček. Květonosné lodyhy dorůstají do výšky asi 60 cm a ze spodní strany jsou porostlé šupinami.

Květy vyrůstají po 3 až 6 v úžlabích úzkých tupých podpůrných listenů a vytvářejí hroznovitá květenství. Květy mají nazelenalou trojcípou korunu a jen jednu plodnou tyčinku. Ostatní tyčinky srůstají v nápadný pysk, který je na okraji žlutý a uvnitř modře a bíle proužkovaný.

Plodem je trojboká, podélně rýhovaná, žlutavá až hnědá tobolka, jež měří 1–2 cm a v průměru má asi 0,8 cm. Semena jsou zploštělá, napříč vrásčitá, červenošedá až červenohnědá, dlouhá 3–7 mm, obalená tenkým bezbarvým míškem. V tobolce najdeme větší počet semen.

Tobolky se sklízejí krátce před dozráním, zbavují se stopek a často se bělí. Semena se ponechávají v tobolkách až do upotřebení, aby se zabránilo vypařování silice (obsahují 3,5–8 % silice). Silice kardamomová velmi krásně voní.

Kardamom lze v našich podmínkách pěstovat jako pokojovou rostlinu. Zkuste ho pěstovat v květináči: příjemně vás překvapí vůně jeho listů. Rostlina bude vysoká přibližně 70 cm.

Kardamom má aromatickou vůni – jakoby citrónovou.

Zdroj: Kardamon

Zábal na průdušky pro dítě

Na zábal je vhodné vybrat za studena lisovaný rostlinný olej. A to proto, že olej přechází do organismu, a tak by bylo vhodné, aby byl pokud možno kvalitní. Každý rostlinný olej má určitou terapeutickou hodnotu. Nezahřívejte jej na víc než na 40 stupňů. Zahřívejte na plotně, ne v mikrovlnné troubě, aby se nepřehřál, jinak se zničí. Do oleje se dají přidat některé silice (třeba eukalyptus, tea tree, levandule). Do zahřátého oleje namočte plenu nebo vložku bez gelu, přiložte na hrudník a záda, nebo na krk. Přikryjte igelitem a ručníkem. Nechte působit 20 minut a opakujte.

Zdroj: Olejový obklad na krk

Tinktura – recept

Tinktura z rýmovníku se užívá při rýmě, nachlazení nebo k posílení imunity. Při výrobě tinktury se louhováním uvolňují léčivé silice.

Ingredience: 500 ml 80% alkoholu, 20 listů z rýmovníku

Postup: Alkohol nalijte do nádoby a přidejte čerstvě otrhané listy z rýmovníku. Nádobu zakryjte utěrkou a dejte do tmavé místnosti louhovat. Doba louhování trvá cca 3 měsíce. Každý den byste měli tinkturu promíchat. Pokud listy začnou hnědnout, tak je okamžitě odstraňte. Hotovou tinkturu slijte do čisté nádoby a konzumujte.

Dávkování: Tinktura se užívá 3x denně po 10 kapkách, které se přidávají do smoothie, čaje nebo šťávy.

Zdroj: Rýmovník eucalyptový

Éterické oleje vs. obohacené oleje

Příprava základního obohaceného oleje spočívá v namočení bylin v nějakém rostlinném oleji, při kterém dojde k extrakci účinných látek. Některé byliny, jako třeba měsíček, se vyluhují velmi dobře a vytvoří velmi hojivý olej. Ale některé obohacené oleje, jako například z levandule, nejsou nikdy tak dobré, jako skutečný esenciální olej získaný parní destilací.

Parní destilace - mnoho éterických olejů se získává destilováním s vodní párou, která prochází chlazenou trubkou, kde pára zkapalní. Kapalina, která se tvoří z kondenzátu na stěnách chlazené trubky se skládá ze dvou komponent - z vody a z olejové látky. Po ustálení olej zůstane nahoře a dole je voda.

Zdroj: Domácí výroba vonné silice

Kdy levandule kvete

Pěstujeme-li levanduli v květináči, dbáme na to, aby byl dostatečně prostorný, až dvakrát více než bal. Rostlina kvete obvykle v červnu, červenci až srpnu. Květ obsahuje silice, terpeny a třísloviny. Léčivé účinky jsou obsaženy hlavně v silici. Ta se extrahuje ze žlázek mezi hvězdovicovými chlupy na květech, listech i lodyze. Silici v domácích podmínkách nevyrobíme. Sbíráme stonky s květy v první fázi rozkvětu, listy můžeme trhat kdykoli. Sušíme ve svazcích, hlavičkami dolů. Sušené svazky byliny můžeme rozvěsit v místnosti, celou ji provoní. Bývá součástí věnečků nebo jiných sušených květin. Ukládá se do pytlíčků k provonění prádla nebo skříní, kde odpuzuje moly. Sušené stonky se používaly jako kadidlo.

Zdroj: Pěstování levandule v květináči

Důležité tipy

  • Nejlepší je používat čerstvý rostlinný materiál spíše než suchý. Sušené byliny poskytnout také trochu oleje, ale čerstvé ho mají více.
  • Rostlinný materiál sklízejte ráno, když zaschne rosa. Než začnete s výrobou, tak zlikvidujte všechny odumřelé, nemocné nebo napadené části bylin.
  • Budete potřebovat alespoň 3-4 kilogramy rostlinného materiálu. Z toho získáte několik mililitrů domácího esenciálního oleje. Při tom rovněž pochopíte, proč jsou esenciální oleje tak drahé.
  • Rostlinný materiál před vařením nasekejte na drobné kousky, to zvětší povrch zelené hmoty a možní uniknout většímu množství vonných olejů z rostliny.
  • Destilovaná voda je důležitá, protože voda z kohoutku může obsahovat bakterie nebo jiné nečistoty (chlór), které mohou zkazit vaše úsilí.

Zdroj: Domácí výroba vonné silice

Negativní vliv tújí

Založit dobrý živý plot je akce plná nástrah. Složitý výběr keřů předurčuje šířka pomyslného pruhu po obvodu parcely, který jste ochotni obětovat zeleni. Na dvoumetrovém pruhu kolem domu vám nezbude nic jiného než šetřit prostor dřevinami, které snesou střih do metru široké živé stěny.

V ČR se běžně pěstují 2 druhy rodu Thuja: Thuja occidentalis a Thuja plicata. Dále se pěstují 2 další druhy: Platycladus orientalis a Thujopsis dolabrata, které byly dříve také řazeny do rodu Thuja. Túje jsou jedovaté – aplikace silice na pokožku vede k podráždění a alergické reakci. Otrava po požití se projevuje mydriázou, poruchami vidění, zvracením, průjmem, tachykardií, hypertenzí a křečemi. Může také dojít k poškození jater a ledvin. LD50 thujonu pro potkana je při i.v. podání 500 mg/kg. Dlouhodobý příjem thujonu, který je obsažen také v rostlinách čeledi Asteraceae, například pelyněk (nápoj Absint), vede k poškození CNS. Rostliny se tradičně používaly k léčbě nachlazení, horečky, bolestí hlavy, revmatismu a zánětu močového měchýře a také jako abortivum. Za účinky na organismus jsou zodpovědné především terpenické látky. Zjištěny byly protivirové účinky, ovlivnění imunitního systému (produkce cytokinů a protilátek, aktivace makrofágů) a protizánětlivé a protinádorové působení. Silice zeravce východního vykazuje toxické působení proti Alternaria alternata, původci houbových onemocnění. Zajímavé a perspektivní je také působení proti plžům.

Zdroj: Jak daleko od plotu zasadit túje

Nejen květ, ale i plod je jedlý

Lípa poskytuje nejen květ. Zkuste rozkousat lipovou kuličku. Když spěje do stádia plodu, chutná jako oříšek. A když je to ještě poupě, je to takový „čaj v kostce“, tedy vlastně v kuličce. Když ji pořádně rozkoušeme, ucítíme tu skvělou vůni a taky výbornou chuť – hladivou a tak trochu po medu. Pochutnáme si a ještě uděláme něco pro prevenci nachlazení, protože v té kuličce jsou enzymy a vitaminy a silice a taky slizové látky, které chrání sliznice.

Lípa

Mělo by to být z našich lip, ne z těch velkolistých, které k nám připutovaly z Ameriky a které se vysazují v parcích. Jejich květy údajně nejsou pro konzumaci vhodné.

Hanka Synková, poradkyně zdravého životního stylu
autorka 5 knih o výživě, např. „Všechno je dobré“

Zdroj: Lípa pro chuť i pro zdraví

Recept na repelent z rýmovníku

Ingredience: 1/2 l vody, 1 hrnek listů rýmovníku, 1 lžíce octa

Postup: Vodu svařte v menším kastrolku, přidejte lístky a stonky rýmovníku, kastrol zakryjte, vypněte plamen a nechte uzavřené vychladnout. Jakmile máte odvar studený, přeceďte jej přes sítko, přidejte lžíci octa a je hotovo. Není nic jednoduššího než repelent nalít do malé rozprašovací lahvičky a pamatovat na to, že se máte nastříkat pokaždé, když jdete někam ven, kde hrozí výskyt klíšťat. Zdaleka nejlepší je postříkat holou kůži, samozřejmě hlavně od kolen dolů. Repelent ale nedělá skvrny ani na oblečení. Díky octu se repelent nezkazí ani za měsíc, do té doby ho ale zcela jistě spotřebujete. Vždy je však lepší uchovávat ho v lednici.

Tip: Odvar bude ještě účinnější, pokud k rýmovníku přidáte pár snítek tymiánu (nebo půl sáčku sušeného) a pár snítek levandule (nebo 3 kapky levandulové silice).

Zdroj: Rýmovník eucalyptový

Druhy rýmovníku

Plectranthus amboinicus — pochází z východní Afriky, aromatické lístky se používají v kuchyni jako náhrada oregana.

Plectranthus argentatus — australský druh známý jako rýmovník, vonné silice z rozemnutých listů pomáhají při dýchacích potížích.

Plectranthus forsteri a Plectranthus parviflorus — oblíbené okrasné rostliny, v Evropě často pěstované v truhlících.

Plectranthus rotundifolius — vytváří jedlé hlízy, kterým se říká africké brambory.

Na výrobu masti je nejvhodnější Plectranthus argentatus, zakoupit jej můžete v každém zahradnictví za cenu poměrně nízkou, cca do 50 korun.

TIP: Kdo trpí na opary, ekzémy nebo si způsobí drobnou spáleninu třeba od plotny či nadměrným opalováním, může si rozlomenou částí listu potírat postižené místo, případně list na něm několik minut přidržet. Stejně jako aloe i rýmovník pomáhá dokonale hojit tyto rány. Je ideální nejen na opary, spáleniny, ale třeba i na obyčejné popraskané rty.

Zdroj: Mast z rýmovníku

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Marie Svobodová

Mgr. Hanka Synková

Gabriela Štummerová

Mgr. Michal Vinš


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU